Naděžda Žurkina-Kijek

[Ljubov]

Naděžda Alexandrovna Žurkina-Kijek
(1920 – 2002)

.. Staršina 99. samostatného gardového průzkumného leteckého pluku 15. letecké armády
Plný kavalír Řádu slávy*
Nositelka Řádu Rudé hvězdy, Řádu Vlastenecké války I. stupně a Řádu Přátelství mezi národy
Čestný občan města Turinsk
Oceněna medailí "Za odvahu" a Odznakem cti..

"Válka nemá ženskou tvář.."
Světlana Alexandrovna Alexejevič
(běloruská spisovatelka)


Naděžda Alexandrovna Žurkina v roce 1945

Naděžda Alexandrovna Žurkina se narodila 28. srpna roku 1920 ve městě Turinsk (nachází se na území Ruska ve stejnojmenném rajonu, který spadá pod Sverdlovskou oblast, jejímž správním centrem je Jekatěriburg (dříve Sverdlovsk)) do dělnické rodiny.

Studovala v Moskvě na Právnickém institutu a dokončila kursy létání v Moskevském aeroklubu. Když začala válka, neváhala ani minutu. Navštívila Sverdlovskou okresní vojenskou správu města Moskvy a požádala o nábor do armády. Její žádosti bylo vyhověno, roku 1942 ji poslali na kursy radistek. Naděžda si své práce vážila a svědomitě plnila zadané úkoly, ale přála si být pilotkou. Přání se jí splnilo, vedení přihlédlo k její snaze a úspěšnému zakončení aeroklubu. Přiřadili ji k 99. samostatnému gardovému průzkumnému leteckému pluku 15. letecké armády. Tak se dívka dostala ke svému milovanému létání..

Bojový křest zažila v sestavě Brjanského frontu během bitvy u Kurska. Ve svém letadle typu Pe-2 prováděla letecký průzkum; informovala základnu o přesném rozmístění německých sil, které rovněž fotografovala, a zvítězila v několika vzdušných soubojích. Do konce července roku 1943 uskutečnila 7 bojových vzletů, za což byla odměněna svou první medailí "Za odvahu".
Ocenění dívku inspirovalo, chtěla svému veliteli dokázat, že si ji zaslouží. Do konce dubna 1944 si zapsala dalších šestadvacet vzletů. Získala cenná fakta o rozložení nepřátelských vojáků, sledovala trasy železniční dopravy a kontrolovala letiště. Naděždě se zdařilo čtrnáctkrát vyváznout z palby a devětkrát vyhrála souboj s německými piloty. Prokázala potřebné dovednosti, odvahu a klid.

9. března 1944 se jako součást posádky nadporučíka Viktora Manova vypravila prozkoumat oblast vesnic Opočky a Pustošky (v blízkosti města Pskov). Jejich Pe-2 bylo záhy napadeno dvěma Messerschmitty Bf 109. Naďa je zaměřila nejdříve, varovala velitele a zahájila palbu z kulometu. Její pohotovost zachránila posádce život. Petljakov přistál poškozený, ale nikomu se nic nestalo.
Za mimořádné hrdinství jí byl 30. dubna 1944 udělen III. stupeň Řádu slávy a byla povýšena do hodnosti gv. seržanta.


Naděžda a její přátelé z pluku

V průběhu října 1944 působila Naděžda Žurkina v Pobaltí. Uskutečnila dalších patnáct úspěšných letů a odeslala na velitelství 93 radiogramů obsahujících důležité informace o německých pozemních silách. Zmapovala situaci v bombardovaném Lotyšsku, zejména v oblasti hlavního města Rigy.
15. listopadu si na uniformu mohla připnout II. stupeň Řádu slávy.

18. listopadu téhož roku fotografovala rozmístění obraných linií německé armády u lotyšského města Kuldīga, když zpozorovala dva německé letouny Fw 190 ve výšce asi 500 metrů. V nastalém souboji se jí zdařilo jeden sestřelit a druhý těžce poškodit.
Do konce války měla Naďa Žurkina na kontě 87 úspěšných vzletů.
Vítězství na konci listopadu však upadlo v zapomnění, v květnu 1945 byla demobilizována.

Až 23. února roku 1948 byla na rozkaz Prezidia Nejvyššího sovětu SSSR dodatečně oceněna I. stupněm Řádu slávy a povýšena do hodnosti staršina. Stala se tak jednou ze čtyř žen druhé světové války, které dosáhly všech tří stupňů a získaly titul Plný kavalír Řádu slávy. Naděžda z nich byla jediná pilotka (Danutė Stanelienė byla kulometnice, Nina Petrova odstřelovačka a Matrjona Něčeporčukova zdravotní sestra).
Rovněž ji odměnili Řádem Vlastenecké války I. stupně, Řádem Rudé hvězdy a Řádem Přátelství mezi národy, dále také Odznakem cti.


Fotka z pozdějších let..

Od poloviny 90. let žila v Moskvě, kde aktivně působila v organizaci válečných veteránů a navštěvovala školy v rámci seznámení mládeže s průběhem války. Přestěhovala se do speciálního penzionu pro pamětníky války číslo 17. V tomto domě též 24. dubna roku 2002 zemřela, bylo jí osmdesát jedna let. Pochována je na moskevském hřbitově.

Ve svém rodném Turinsku, jehož se stala čestnou občankou, i po celém Rusku je Naděžda Alexandrovna Žurkina - po muži Kijek- jednou z nejoblíbenějších a nejváženějších hrdinek války..

__________________


* V souvislosti se slovním spojením "Полный Кавалер ордена Славы" se vyskytuje dvojí překlad- je možno přeložit jako Plný kavalír Řádu slávy případně Plný nositel Řádu slávy..

Použité zdroje:
http://www.warheroes.ru
http://fire-of-war.ru/p1283.htm
http://www.az-libr.ru
http://www.ru.wikipedia.org
http://www.hronos.km.ru
http://www.airaces.narod.ru

[vodouch]

Čest památce této ženy.

Pane, napráskat na "pešce" dvěma "fokrům", to je věc ...

[Ljubov]

Souhlasím, zaslouží si čest a uznání, ať se propaganda činila jak uznala za vhodné.
Celkově mi oblast letectva mnoho neříká, takže nemohu plně ocenit její výhru. Ale už jen proto, že byla sama proti dvěma vypovídá o jejích kvalitách a schopnostech.
Jestli by to bylo možné, mohla bych napsat nějaké kratší články i o jiných ženách v Rudé armádě, abych pořád nespamovala s Romanovci.
Zároveň se omlouvám za sníženou kvalitu dvou posledních fotek, ale nic lepšího jsem nesehnala. Díky.

[Hans S.]

Jen piš..i kdyby nic jiného, tak se mi rysy ve tváři těchto dívek líbí takřka více, než úsměv na tváři "Bubiho-Cassia" Hartmanna

I když měl bych doplňující dotaz: Byla skutečně pilotkou? Pe-2 je trojmístný univerzální letoun, který povětšinou sloužil jako lehký bombardovací, případně jako průzkumný či bitevní.
Nevím jak konkrétně u Petljakova Pe-2, ale u většiny letounů byl v této době velitelem pilot (resp. první pilot). Jednou z mála výjimek byl třeba německý He 111, kde velel navigátor/bombometčík. Vzhledem k tomu, že 9.3.1944 byla členkou osádky někoho, tak to vypadá, že ona sama byla spíše palubním střelcem, resp. prováděla jinou nepilotní činnost na palubě Pe-2. Vzhledem k tomu, že přesuny z pozice pilota na střelce (navigátora, palubního mechanika..) se de facto neprováděly (jednalo by se o degradaci pilota, jehož výcvik byl mnohem náročnější a složitější), tak se můžeme domnívat, že ani u Kurska Pe-2 nepilotovala.

Rád bych poznamenal, že 26 bojových vzletů za 3/4 roku je velice nízký počet. V podstatě je to na hraně úplné letecké neaktivity. Ekvivalentní bombardovací letec u Luftwaffe tohoto čísla mohl dosáhnout třeba za měsíc - dva, stíhací bez větších potíží i za týden. Na sovětské straně sice frekvence letů nebyla zdaleka takto vysoká, přesto i v rámci VVS se jedná o nízké číslo, které takříkajíc trochu "smrdí".

Zajímavá je příhoda z listopadu 1944. Ta se jeví více popisovaná z pozice pilota, nežli střelce a více z pohledu stíhačky, nežli bombardéru. Pokud se totiž setkal Pe-2 s Fw 190, tak byly karty rozdány velice jednoznačně - Pilot Pe-2 hledal úkryt v mracích moc se modlil, aby se stíhač s kříži na letounu nepřiblížil na dostřel. Šance bombardéru proti těžce vyzbrojené stíhačce byly nízké a jen skutečně malé množství palubních střelců skutečně zaznamenalo sestřel (byť velká část z nich se považovala za úspěšné).
Pe-2 se musel potkat s Fw 190 od I. či II./JG54 Grünherz, resp. se štábem eskadry. Jiná stíhací jednotka v Kuronském kotli v té době již nepůsobila.
JG54 tento den přišla o jediného pilota, byl jím Oberfähnrich Günther Raschke z I. Gruppe. Tato stíhací skupina startovala z letiště Schruden, které bylo velice blízko města Kuldiga. Je ale otázkou, zda se tento pilot stal obětí právě palby Naděždy Žurkiny, či kohokoliv jiného, nebo dokonce třeba jen technické závady. Na druhou stranu pokud by tato letkyně nepřítele nezabila a ten by třeba nouzově přistál či vyskočil, neměl bych ho uvedeného v seznamu osudových ztrát JG54.


Petljakov Pe-2:

[Ljubov]

Rozkaz splním.
Dívala jsem se ještě jednou na zdroje, které jsem použila předtím.

I. Většina z nich ji uvádí jako "стрелок-радист 99-го отдельного гвардейского pазведывательного авиационного полка 15-й воздушной армии." čili "střelec-radista 99. samostatného gardového průzkumného leteckého pluku 15. letecké armády". Potom se také vyskytuje ve stejném pluku jako "пилот" tj. pilot.
Pravděpodobně byla střelec-radista, vyškolená na radistku byla, a možná jí někdy dovolili převzít místo prvního pilota. Těžko říct.

II. Souhlas v tom, že číslo úspěšných bojových vzletů není nijak závratné. Vyškolený střelec Po-2 Alexandra Akimova jich uskutečnila 715 za necelé dva roky. Nemůžu posoudit, jestli je to vůbec srovnatelné, nemám potřebné znalosti o letectvu. Raději se omlouvám předem.

III. Listopad 1944: Uvádí se dva letouny typu "ФВ-190". Po překladu do češtiny to značí Fv-190. Žádné letadlo tohoto označení u Luftwaffe neznám (což není překvapující), takže jsem usoudila, že se jedná o Fw-190. Naděžda zůstala celou válku u Пе-2 (Pe-2).
Jméno německého pilota, jehož letoun měla ten den sestřelit, jsem bohužel nikde nesehnala. Buď jím byl Günther Raschke, jak říkáš; nebo se mohla domnívat, že letadlo sestřelila a přitom ho třeba jen těžce poškodila. Je také klidně možné, že se přepsali v datu případně se nic takového nestalo..

[Pátrač]

Je to otázka. Osobně si myslím, že není možné a už vůbec ne u letectva aby žena mohla být střelec -radista a zároveň pilot. To je asi nějaká nepřesnost. Bylo by to proti poměrně sofistikované specializaci. Že mohla jako palubní střelec svěsit dané letadlo si naopak představit dokážu. Stávají se ve válce i jiné věci a pokud pilot útočící stíhačky šel blízko ke svému cíli mohl to schytat.

Ljubov když jsi skočila do letectva - víš něco o leteckém útvaru Nočních čaroděnic?

EDIT: Hans S. - existovaly i v Luftwaffe podobné bojovnice?

[Hans S.]

Je nemožné, aby na Pe-2 sloužila najednou jako pilot i jako střelec. Je velice nepravděpodobné (takřka nemožné), aby sloužila nejdříve jako pilot a pak jako střelec (cokoliv), to by přicházelo v úvahu pouze v případě, že by došlo k takovému zranění s takovými následky, že by pilotovat již nesměla - ale to bychom ve zdrojích našli.
O něco větší šance byla na zisk kompletního výcviku bojového pilota, když předtím sloužila jako střelec radista. Sice ani toto nebyla nijak běžná procedura, přesto k ní občas došlo. Nejpravděpodobnější ale bude, že celou Velkou vlasteneckou válku odlétala jako palubní střelec/radista a to ještě s poměrně malým bojovým náletem.
Zmíněná pilotka Alexandra Akimova leží na protipólu - 715 bojových vzletů za necelé dva roky, zvláště pak na Po-2, na nichž se létalo z velké části v noci, je obrovské číslo dle všech měřítek a tuto ženu by to řadilo velice velice vysoko. Pokud by velkou část těchto akcí provedla v noci, pak by s největší pravděpodobností trumfla i ty nejúspěšnější noční stíhače Luftwaffe, byť jejich způsob provádění operací byl zcela odlišný od rušivých náletů Po-2.

Pokud jde o Luftwaffe + ženy, tak v jednotkách se téměř nevyskytovaly. Je malý zázrak narazit na ženu, která by přímo u eskader vykonávala jakoukoliv činnost (a rozhodně ne bojovou). Bylo to hodně teplé . Profláknutou ženskou výjimkou, která ale nebyla tak docela pilotkou Luftwaffe, byla známá Hanna Reitsch. Vášnivá, odvážná a velice průbojná pilotka, neméně průbojná velkonacistka. kombinace všech těchto vlastností jí umožnilo dělat téměř cokoliv. Testovat cokoliv, létat kdekoliv a kdykoliv. Svým chováním a vystupováním si získala obdiv lidu neustále kořeněného propagandou, ale názory ostatních pilotů na ní byly (aniž by zpochybňovaly její znalosti) velice rozporuplné. Ale žena to byla silná. Když si onehdá při jednom přistání přerazila páteř a prorazila lebku, tak než se definitivně zhroutila, tak ještě odešla podat debriefing . Právě tato žena na konci války přilétla do Berlína, aby odtamtud dostala svého Führera ať to stojí co to stojí. Je zachycena i ve snímku Untergang, kde mi přijde vykreslena velice reálně.

[Ljubov]

Vím, ale moc toho není.

Noční čarodějnice se zformovaly z 588. ženského nočního bombardovacího leteckého pluku, jejich první velitelkou byla major Jevdokija Berčanská. Používaly letadla typu Polikarpov Po-2. Všichni piloti i mechanici byly ženy.
Celkem získaly sovětské pilotky bombardérů 23 titulů Hrdina Sovětského svazu a bezpočet Řádů Rudého praporu. Dvě členky Nočních čarodějnic- Jekatěrina Rjabova a Naděžda Popova uskutečnily v jeden den 18 bojových vzletů. Příslušnice této jednotky svrhly na nepřátele 23 000 tun bomb a jejich celkový počet vzletů je přibližně 24 000. Řada z nich sloužila celou válku a své působení zakončily nad Berlínem.
Přezdívku čarodějnice měly získat od německých vojáků, kteří jim tak říkali a dívkám se to velmi zalíbilo, že ji přijaly jako své jméno.
Co se týká taktiky, tak jejich cíly byly především sklady zásob, železnice a jiné dopravní tepny. Snažily nenechat Němce ani chvíli v klidu, dohnat je k bezmocnosti.
Kromě 588. n.b.l. pluku vznikly i další dva složené jen z ženských dobrovolníků:
586. ženský noční bombardovací letecký pluk- vybaven letadly typu Jakovlev Jak-1, později Jak-7.
587. ženský noční bombardovací letecký pluk- používaly typ Petljakov Pe-2
Další dívky byly rozptýleny do běžných leteckých jednotek.
Malá statistika z roku 1944-
na Zabajkalské frontě sloužilo 1749 žen
na Dálném východě 3000 žen
u 4. letecké armády 473 žen atd.


(zleva) Lidia Litvjak, Káťa Budanova a Marja Kuzněcova

K Alexandře Fjodorovně Akimove- jo, patřila do sestavy 588. ženského bombardovacího nočního leteckého pluku. Těch 715 vzletů uskutečnila mezi lety 1943 -1945, celkem svrhla na nepřítele 94 tun bomb.
Za tyto zásluhy byla povýšena do hodnosti kapitána I. ranga.

Abych nezapomněla, tak se omlouvám. Nedošlo mi, že se nedá skloubit střelec-radista a občasný pilot, takže si musím doplnit vzdělání, jelikož jsem zcela evidentně dutá jako buben.

[Hans S.]

Množství svržených bomb a bojových letů u jednotky opět vypadá velice podezřele - 23000 tun a 24000 vzletů, to by přibližně odpovídala tuna bomb na jeden vzlet. Jenže nosnost Po-2 byla velice nízká, z hlavy netuším, ale čekal bych tak max 300 kg. Bylo to prostě velice lehké letadélko. Je to dobře vidět i u zmíněné pilotky - 715 vzletů a 94 tun bomb, tzn. průměrně pouze 131,5 kg pum na jeden let. Dokonce i mnohem větší, těžší a výkonnější Pe-2 Naděždy Žurkiny nosil obvykle max. okolo 1000 kg pum, vyšší zátěž sice byla možná, ale rozhodně ne výrazně (v hlavě mám cca 1500 kg, což samozřejmě nemusí být správně).

[Ljubov]

"The Po-2 pilots from 588th Night Bomber Regiment flew about 24 000 sorties and dropped 23 000 tons of bombs."

Asi přestávám umět anglicky nebo je to nereálné. Nevím.
Údaje o činnosti Alexandry Akimové jsem zcizila z jiného zdroje, takže je možné, že se navzájem liší, a já (jakožto velký neznalec) žiji v naivním světě, kde by to mohlo být správně a nijak výrazně nad tím nepřemýšlím. Což je evidentně velká chyba. V každém případě se budu snažit propříště podobným žvástům předejít..

[Pátrač]

Když byl tento pluk dne 22. listopadu 1945 rozpuštěn, nárokoval si tyto bojové výkony:

- 23 672 bojových letů
- svržených 3 000 tun bomb, ergo kladívko Hans S. je jako vždy, když jde o letadla v obraze
Prokazatelně bylo zničeno:
- 17 říčních přeprav
- 9 železničních souprav
- 26 skladů s municí a palivem
- 176 automobilů
- 86 palebných ohnisek těžkých zbraní

Bylo identifikováno 811 velkých požárů a 1092 výbuchů větší síly než měly svržené bomby

Ten pluk měl nakonec 23 žen - letkyň vyznamenaných titulem Hrdina Sovětského svazu. A počet nad 700 bojových letů byl u nich něco jako norma.

Vidím velký post či článek na téma noční čarodějnice. Kdo ho asi napíše?

[Ljubov]

Myslím, že je více než jasné, kdo ho napíše..

Počet bojových vzletů a vyznamenání Hrdina SSSR by odpovídal, s tím počtem shozených tun bomb se mi podařil skutečně husarský kousek a de facto jsem připsala nulu navíc. Holt jsem to tak našla a zdálo se mi to být normální. Když bych se náhodou někdy pustila do životopisu jiné pilotky, letecké návodčí nebo radistky, tak si to zjistím pořádně. Nebo se raději vrátím ke svým Romanovcům a do hlubin temného středověku..
Zkrátka z mé strany je to bezpodmínečná kapitulace na téma bombardovací a stíhací letouny..

[Pátrač]

Kdepak Tvůj zdroj z tří udělal 23 tisíce tun bomb. Co se dá dělat, ale proč si to tak bereš. Já taky občas sepíšu blbost protože zdroje mi kvákají blbosti. A ten článek asi opravdu napíšu.

[Hans S.]

Pravidlo zní, ověřovat, ověřovat a zase ověřovat.

Jen se snaž, má nejdražší Anno Nino Verloren ist nur wer sich selbst aufgibt...und wir werden NICHT und NIE verloren!

[Alchymista]

K malému náletu: záleží na tom, čo vlastne u pluku presne robila, kľudne mola byť zaradená ako radista na veliteľstve a na let sa dostala, len keď niekto z normálnej posádky "vypadol". Práca na štábe a príjem rádiových správ však nemá taký "dobrý zvuk", ako lietanie, a pre propagandistické použitie je "málo hrdinská", hoci rovnako dôležitá.

Činnosť "Kukuruznikov" ako ľahkých nočných bombardérov preklínali aj američania v Kórei. Škody dohromady žiadne, ale po každonočnej týždňovej "starostlivosti" čo i len jedného páru Po-2 je aj dobre zakopaný prápor zrelý na vystriedanie alebo kolaps od nevyspatia.

[skelet]

Bohužel, respektive naštěstí je naše Ljubov perfekcionalistka, která každé škobrtnutí bere jako tragickou prohru. Takže chvilku to vypadalo, že začne studovat TTD parametry všech zbraní, ke kterým "její lidé" přičuchli. To jsem jí snad rozmluvil, i když tomu příliš nevěřím

[Ljubov]

Pátrači, mám hned několik důvodů, proč se snažím nedělat chyby:
1. Když už o něčem píši, tak bych si měla ověřit, že u těch letadel sedí víc než jen doba výroby a stát, který je produkuje. I když tomu nijak výrazně nerozumím.
2. Pokud by si někdo přečetl pouze vlastní článek, tak zjistí špatný údaj.
3. Vypadá to hloupě.
4. Začínám poté pochybovat o hladině svého IQ..
Sice vycházím z toho, co mám před sebou napsané a je to chyba zdroje, ale jen tím, že tomu zdroji věřím, tak je to i moje chyba.

Alchymista: Také mě napadlo něco jako je napsáno v prvním odstavci, děkuji.

No, Skelete, obávám se, že jsi mi to opravdu nerozmluvil, takže tomu velice správně nevěříš.

P.S. : La capitulation n'est que temporaire, mon cher. Seul l'abandon conduit à la perte, je sais..

[Buhel]

Trochu mě nesedí ten výraz "Plný kvalír Řádu slávy".Žeby Rudá armáda pužívala takový výraz.

[Ljubov]

Dobrá, je to možné. Původní název "Полный Кавалер ордена Славы" bys přeložil jak? Já si myslím, že to sedí. Četla jsem třeba nějaké články o lidech s tímto titulem na fóru valka.cz a používají stejný překlad
Nebo máš nějaký jiný nápad?

[Buhel]

Dobrá, a výraz "Полный Кавалер ордена Славы" bys přeložil jak? Já si myslím, že to sedí. Četla jsem třeba nějaké články o lidech s tímto titulem na fóru valka.cz a používají stejný překlad.
Nebo máš nějaký jiný nápad?

Ne.Chtěl jsem si jenom ověřit.To "kavalír" mě k "dělnicko-rolnické" armádě moc nesedělo.