Oblast Namsosu a Namsenfjord.

V článku Č 35 - jsme opustili protiletadlovou šalupu „Black Swan“ dne 27.dubna 1940 v Romsdalsfjordu, v Andalsnesu, když prožila těžký celý den protiletadlové palby a soubojů s střemhlavými Ju 87 Stuka, přesto zůstala celá, sice roztřesená, ale jinak bez úhony. Unavení námořníci a dělostřelci šalupy ještě večer naloží 400 ks 102 mm nábojů pro svá protiletadlová děla. Řekli jsme, že udělali dobře…
Ano, udělali…
Již brzy ráno, hned jak vyjde slunce dne 28. dubna 1940, se objeví nad sněhem pokrytými horami u Andalsnesu opět letadla Ju 87 Stuka v celých hejnech. Znovu začíná onen nekonečně se opakující, ohlušující řev motorů Stuk, které doprovází těžký hukot děl „Black Swanu“ – 6 x 102 mm, 4 x 40 mm a 4 x 13 mm.
Jsou slyšet výbuchy bomb, když jejich mnohé zapalovače přivedou bomby k výbuchu až se zpožděním, tedy pod hladinou moře. To vše se ještě s ozvěnou blízkých hor odráží, a v celé atmosféře místa a doby to působí jako fantasmagorická směsice zvuků. Takovýmto, nebo podobným způsobem to líčí přímí účastníci tehdejších bojů u Andlasnesu na jihu a úplně podobné zážitky měli i ti přímí účastníci na severu u Namsosu.
Pokračujme dál.
Obsluhy děl a kulometů na protiletadlové šalupě „Black Swan“

, nejsou po noci nijak zvlášť odpočinuti a znovu je čekal těžký den, den 28. dubna 1940, kdy budou muset sáhnout až na dno svých sil při protiletadlové palbě proti stále nalétávajícím stukám. Lidé vydrželi hodně, ale technika tady někdy vydržela i míň. Dne 28. dubna 1940 se z protiletadlových děl 102 mm kouří, byla již oprýskaná a začínaly vynechávat zákluzové mechanizmy. Děla potřeboval odpočinek a opravu.
Když se blížilo poledne dne 28. dubna 1940 rozhodl se námořní kapitán Poland, že odpluje poněkud dál k širému moři, kde jak tehdy doufal, bude lodi a posádce dopřáno oddechu.
Také admirál Forbes, velitel Home Fleet, si po došlých zprávách z bojišť uvědomil, že každá odolnost má své hranice a poslal depeši na „Black Swan“, aby ustoupila na volné moře.
Snadno se to řeklo, ale jak později kapitán Poland napsal, cituji:
„Jelikož jsme byli třicet mil ve vnitrozemí od pobřeží, nebylo to tak snadné. Pokaždé, když jsme zamířili na moře, přilétla další smečka Němců a museli jsme znovu začít kroužit a kličkovat.“
Na protiletadlové šalupě začalo docházet střelivo. V té době dělostřelecký důstojník hlásil kapitánu Polandovi, že, cituji:
„Zbývá 80 výbušných granátů.“
V těchto okamžicích se začala přibližovat celá formace německých dvoumotorových bombardérů Ju 88. http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2218
K tomu později kapitán Poland dodal, cituji:
„Jakkoli nám bylo líto města Molde i velícího námořního důstojníka a jeho štábu, ulevilo se nám, když jsme viděli, že formace přelétla těsně nad námi a svrhla svůj náklad na nešťastné město, a nikoliv na nás.“
Ale své měla dostat i protiletadlová šalupa „Black Swan“.
Po tomto náletu na Molde začíná kapitán Poland uvažovat o možnosti, že by svou protiletadlovou šalupu ukryl v nějaké hluboké úzké zátoce s převisy, kde by posádka mohla provést nutná promazání a opravy děl. Kde by se mohly opravit radiové antény, jež byly všechny ustřeleny. No a vůbec – bylo třeba dát do pořádku vše, aby se co nejlépe mohla využít rychle se tenčící zásoba střeliva. V době kdy se chystá „Black Swan“ zacouvat do vybrané zátoky, přelétne nad ním německé průzkumné letadlo, čímž je manévr „Black Swan“ prozrazen. Šalupa se musí vydat opět dál k širému moři, a opět začíná kličkování, uhýbání před opakujícími se útoky Ju 87 Stuka.
Když bylo 16 hodin dne 28. dubna 1940, shromáždilo se nad protiletadlovou šalupou celé hejno Stuk. Dělostřelci „Black Swan“ stojí u svých, nyní již řádně opotřebovaných, děl a kulometů a přemýšlí jestli budou terčem útoku.
Z ničeho nic se vedoucí Stuka Ju 87 http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1348

prudce převrátí, chvíli zůstane jakoby viset ve vzduchu, aby se pak rychle vrhla dolů k moři, to již následována ostatními Stukami, které útočí ze všech stran. Děla 6 x 102 mm, 4 x 40 mm a kulomety 4 x 13 mm (rychlost 19 uzlů) střílí jak mohou, ale palba zvláště děl je pomalá kvůli závadám, které nemohly být pro nedostatek času odstraněny. Samozřejmě problémem tady bylo i to, že všechny hlavně „Black Swan“ nemohou střílet najednou.
V tom jedna ze Stuk Ju 87 na pravoboku vybere svůj ječivý střemhlavý let a její černá tupá bomba se odlepí od jejího břicha a letí přímo na loď. Kapitán Poland, který pálil ze svého kulometu Lewis stačí postřehnout s navigačním důstojníkem Tennysonem, který vedl loď v ostrých obloucích, že, a teď cituji:
„Tahleta nás dostala!“
Bomba ze Stuky se snesla dolů k zádi a účastníkům zmizela z dohledu. Nejprve se prý nic nedělo - nebyl vidět žádný záblesk – nebyl vidět žádný kouř. Potom se jakoby celá loď nadzvedla, vyskočila vzhůru, pak se oklepala jako pes vylézající z vody – a pak náhle pokračovala vpřed plnou rychlostí, jakoby se nic nestalo.
Poland i Tennyson se tehdy na sebe usmáli a mysleli si, že je vše pořádku, že opět přežili jeden z řady těsných zásahů, které se Stukám podařily.
Když nálet skončil a Stuky odlétly, přiřítil se k Polandovi a Tennysonovi na velitelský můstek dělostřelecký důstojník Duggan, a sotva dechu popadaje vykřikoval, cituji:
„Víte, že skladiště číslo 3 je plné vody kapitáne?“
Kapitán se podivil a bylo vidět, že vůbec neví o tom, že loď dostala zásah.
Vše se kapitán Poland dozví až na místě.
Co se tedy tak podivného stalo?
Bomba ze Stuky narazila v úhlu na pravou stranu ubytovací paluby, prolétla důstojnickou jídelnou, tady zanechala velkou díru v prostředku jídelního stolu. Pak bomba prolétla nádrží na pitnou vodu. Potom pokračovala zadním skladištěm granátů, které jak víme bylo naštěstí prázdné, aby pak bomba prolétla do moře dnem lodi mezi dvěma hřídeli lodních šroubů. Bomba ze Stuky zanechala po sobě zubatou díru, která byla přibližně 1 metr veliká, aby pak pokračovala do moře, kde jí zpožďovací zapalovač přivedl k výbuchu a to poměrně hluboko pod hladinou.
Dá se tomu říkat zázrak a jak je nyní po válce známo o kapitánu Polandovi, v průběhu jeho válečné kariéry, na různých typech lodí, mířilo na něj mnohem více bomb, které mu újmu na zdraví nezpůsobilo, než na loď kteréhokoliv jiného důstojníka Royal Navy.
Ale pojďme zpět k „Black Swan“, tady, přestože je dno lodi ohnuté a zprohýbané, zůstaly lodní šrouby, hřídele, kormidlo i řídící převody netknuté. Loď vše přežila, což byla i dobrá vizitka pro stavitele lodi.
Největší překvapení pak zažije kapitán, když zjišťuje seznam ztrát u mužstva.
„Takřka nic“, pokud tím „takřka nic“ vezmeme, že „při přímém zásahu lodi“ - došlo jen k jednomu zlomenému kotníku námořníka.
Naštěstí to byl poslední nálet dne 28. dubna 1940 a tak protiletadlová šalupa „Black Swan“ dopluje na širé moře, aby tady počkala na tmu, pod jejíž ochranou si kapitán myslel, že se znovu vrátí do boje.
Ale!
Ve dnu lodi je díra, tou proudí dovnitř voda, ale pokud loď plula plnou rychlostí, sání jejího pohybu udržovalo vodu pod úrovní ubytovací paluby. Když se kapitán Poland díval do otvoru v lodi, přemýšlel co se stane až loď zastaví. Jeho rozkaz byl, aby se ještě pevněji vyztužily přepážky kolem postiženého místa a zároveň dal snížit rychlost na – „pomalu“. Podle očekávání, při zpomalení, hladina vody ihned stoupla, ale na úrovni ubytovací paluby se zastavila.
Na širém moři pak kapitán Poland dal rozkaz – „Zastavit stroje!“
Všichni čekali co bude!
Voda stoupala, stoupala a zastavila, když zaplavila palubu do výše několika centimetrů. Když přestala stoupat všem se ulevilo.
Z popisu je jasné, že se statečný „Black Swan“ do boje již vrátit nemohl - v noci z 28. na 29. dubna 1940 jej v Romsdalfjordu u Andalsnesu vystřídá v jeho službě protiletadlová šalupa „Fleetwood“ (spuštění na vodu 1936 – výtlak 990 tun – 4 x 102 mm, 4 x 13 mm – rychlost 16 uzlů).
Protiletadlová šalupa „Black Swan“ tak může zaslouženě odplout domů - do opravy.