PALBA.CZ

VII.díl. Norsko, Dánsko 1940. Č 36.

Oblast Namsosu a Namsenfjord.





V článku Č 35 - jsme opustili protiletadlovou šalupu „Black Swan“ dne 27.dubna 1940 v Romsdalsfjordu, v Andalsnesu, když prožila těžký celý den protiletadlové palby a soubojů s střemhlavými Ju 87 Stuka, přesto zůstala celá, sice roztřesená, ale jinak bez úhony. Unavení námořníci a dělostřelci šalupy ještě večer naloží 400 ks 102 mm nábojů pro svá protiletadlová děla. Řekli jsme, že udělali dobře…
Ano, udělali…
Již brzy ráno, hned jak vyjde slunce dne 28. dubna 1940, se objeví nad sněhem pokrytými horami u Andalsnesu opět letadla Ju 87 Stuka v celých hejnech. Znovu začíná onen nekonečně se opakující, ohlušující řev motorů Stuk, které doprovází těžký hukot děl „Black Swanu“ – 6 x 102 mm, 4 x 40 mm a 4 x 13 mm.
Jsou slyšet výbuchy bomb, když jejich mnohé zapalovače přivedou bomby k výbuchu až se zpožděním, tedy pod hladinou moře. To vše se ještě s ozvěnou blízkých hor odráží, a v celé atmosféře místa a doby to působí jako fantasmagorická směsice zvuků. Takovýmto, nebo podobným způsobem to líčí přímí účastníci tehdejších bojů u Andlasnesu na jihu a úplně podobné zážitky měli i ti přímí účastníci na severu u Namsosu.
Pokračujme dál.
Obsluhy děl a kulometů na protiletadlové šalupě „Black Swan“




, nejsou po noci nijak zvlášť odpočinuti a znovu je čekal těžký den, den 28. dubna 1940, kdy budou muset sáhnout až na dno svých sil při protiletadlové palbě proti stále nalétávajícím stukám. Lidé vydrželi hodně, ale technika tady někdy vydržela i míň. Dne 28. dubna 1940 se z protiletadlových děl 102 mm kouří, byla již oprýskaná a začínaly vynechávat zákluzové mechanizmy. Děla potřeboval odpočinek a opravu.
Když se blížilo poledne dne 28. dubna 1940 rozhodl se námořní kapitán Poland, že odpluje poněkud dál k širému moři, kde jak tehdy doufal, bude lodi a posádce dopřáno oddechu.
Také admirál Forbes, velitel Home Fleet, si po došlých zprávách z bojišť uvědomil, že každá odolnost má své hranice a poslal depeši na „Black Swan“, aby ustoupila na volné moře.
Snadno se to řeklo, ale jak později kapitán Poland napsal, cituji:

„Jelikož jsme byli třicet mil ve vnitrozemí od pobřeží, nebylo to tak snadné. Pokaždé, když jsme zamířili na moře, přilétla další smečka Němců a museli jsme znovu začít kroužit a kličkovat.“

Na protiletadlové šalupě začalo docházet střelivo. V té době dělostřelecký důstojník hlásil kapitánu Polandovi, že, cituji:
„Zbývá 80 výbušných granátů.“
V těchto okamžicích se začala přibližovat celá formace německých dvoumotorových bombardérů Ju 88. http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2218

K tomu později kapitán Poland dodal, cituji:

„Jakkoli nám bylo líto města Molde i velícího námořního důstojníka a jeho štábu, ulevilo se nám, když jsme viděli, že formace přelétla těsně nad námi a svrhla svůj náklad na nešťastné město, a nikoliv na nás.“

Ale své měla dostat i protiletadlová šalupa „Black Swan“.
Po tomto náletu na Molde začíná kapitán Poland uvažovat o možnosti, že by svou protiletadlovou šalupu ukryl v nějaké hluboké úzké zátoce s převisy, kde by posádka mohla provést nutná promazání a opravy děl. Kde by se mohly opravit radiové antény, jež byly všechny ustřeleny. No a vůbec – bylo třeba dát do pořádku vše, aby se co nejlépe mohla využít rychle se tenčící zásoba střeliva. V době kdy se chystá „Black Swan“ zacouvat do vybrané zátoky, přelétne nad ním německé průzkumné letadlo, čímž je manévr „Black Swan“ prozrazen. Šalupa se musí vydat opět dál k širému moři, a opět začíná kličkování, uhýbání před opakujícími se útoky Ju 87 Stuka.
Když bylo 16 hodin dne 28. dubna 1940, shromáždilo se nad protiletadlovou šalupou celé hejno Stuk. Dělostřelci „Black Swan“ stojí u svých, nyní již řádně opotřebovaných, děl a kulometů a přemýšlí jestli budou terčem útoku.
Z ničeho nic se vedoucí Stuka Ju 87 http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1348





prudce převrátí, chvíli zůstane jakoby viset ve vzduchu, aby se pak rychle vrhla dolů k moři, to již následována ostatními Stukami, které útočí ze všech stran. Děla 6 x 102 mm, 4 x 40 mm a kulomety 4 x 13 mm (rychlost 19 uzlů) střílí jak mohou, ale palba zvláště děl je pomalá kvůli závadám, které nemohly být pro nedostatek času odstraněny. Samozřejmě problémem tady bylo i to, že všechny hlavně „Black Swan“ nemohou střílet najednou.
V tom jedna ze Stuk Ju 87 na pravoboku vybere svůj ječivý střemhlavý let a její černá tupá bomba se odlepí od jejího břicha a letí přímo na loď. Kapitán Poland, který pálil ze svého kulometu Lewis stačí postřehnout s navigačním důstojníkem Tennysonem, který vedl loď v ostrých obloucích, že, a teď cituji:
„Tahleta nás dostala!“
Bomba ze Stuky se snesla dolů k zádi a účastníkům zmizela z dohledu. Nejprve se prý nic nedělo - nebyl vidět žádný záblesk – nebyl vidět žádný kouř. Potom se jakoby celá loď nadzvedla, vyskočila vzhůru, pak se oklepala jako pes vylézající z vody – a pak náhle pokračovala vpřed plnou rychlostí, jakoby se nic nestalo.
Poland i Tennyson se tehdy na sebe usmáli a mysleli si, že je vše pořádku, že opět přežili jeden z řady těsných zásahů, které se Stukám podařily.
Když nálet skončil a Stuky odlétly, přiřítil se k Polandovi a Tennysonovi na velitelský můstek dělostřelecký důstojník Duggan, a sotva dechu popadaje vykřikoval, cituji:
„Víte, že skladiště číslo 3 je plné vody kapitáne?“
Kapitán se podivil a bylo vidět, že vůbec neví o tom, že loď dostala zásah.
Vše se kapitán Poland dozví až na místě.
Co se tedy tak podivného stalo?
Bomba ze Stuky narazila v úhlu na pravou stranu ubytovací paluby, prolétla důstojnickou jídelnou, tady zanechala velkou díru v prostředku jídelního stolu. Pak bomba prolétla nádrží na pitnou vodu. Potom pokračovala zadním skladištěm granátů, které jak víme bylo naštěstí prázdné, aby pak bomba prolétla do moře dnem lodi mezi dvěma hřídeli lodních šroubů. Bomba ze Stuky zanechala po sobě zubatou díru, která byla přibližně 1 metr veliká, aby pak pokračovala do moře, kde jí zpožďovací zapalovač přivedl k výbuchu a to poměrně hluboko pod hladinou.

Dá se tomu říkat zázrak a jak je nyní po válce známo o kapitánu Polandovi, v průběhu jeho válečné kariéry, na různých typech lodí, mířilo na něj mnohem více bomb, které mu újmu na zdraví nezpůsobilo, než na loď kteréhokoliv jiného důstojníka Royal Navy.
Ale pojďme zpět k „Black Swan“, tady, přestože je dno lodi ohnuté a zprohýbané, zůstaly lodní šrouby, hřídele, kormidlo i řídící převody netknuté. Loď vše přežila, což byla i dobrá vizitka pro stavitele lodi.
Největší překvapení pak zažije kapitán, když zjišťuje seznam ztrát u mužstva.
„Takřka nic“, pokud tím „takřka nic“ vezmeme, že „při přímém zásahu lodi“ - došlo jen k jednomu zlomenému kotníku námořníka.
Naštěstí to byl poslední nálet dne 28. dubna 1940 a tak protiletadlová šalupa „Black Swan“ dopluje na širé moře, aby tady počkala na tmu, pod jejíž ochranou si kapitán myslel, že se znovu vrátí do boje.
Ale!
Ve dnu lodi je díra, tou proudí dovnitř voda, ale pokud loď plula plnou rychlostí, sání jejího pohybu udržovalo vodu pod úrovní ubytovací paluby. Když se kapitán Poland díval do otvoru v lodi, přemýšlel co se stane až loď zastaví. Jeho rozkaz byl, aby se ještě pevněji vyztužily přepážky kolem postiženého místa a zároveň dal snížit rychlost na – „pomalu“. Podle očekávání, při zpomalení, hladina vody ihned stoupla, ale na úrovni ubytovací paluby se zastavila.
Na širém moři pak kapitán Poland dal rozkaz – „Zastavit stroje!“
Všichni čekali co bude!
Voda stoupala, stoupala a zastavila, když zaplavila palubu do výše několika centimetrů. Když přestala stoupat všem se ulevilo.
Z popisu je jasné, že se statečný „Black Swan“ do boje již vrátit nemohl - v noci z 28. na 29. dubna 1940 jej v Romsdalfjordu u Andalsnesu vystřídá v jeho službě protiletadlová šalupa „Fleetwood“ (spuštění na vodu 1936 – výtlak 990 tun – 4 x 102 mm, 4 x 13 mm – rychlost 16 uzlů).
Protiletadlová šalupa „Black Swan“ tak může zaslouženě odplout domů - do opravy.

VII.díl. Norsko, Dánsko 1940. Č 37.

O jednom takovém běžném životě protiletadlové šalupy u Andalsnesu jsme si řekli a řekli jsme, že to podobně vypadalo i u Namsosu. Předtím jsme hovořili o protiletadlových možnostech torpédoborců a lehkých křižníků předělaných na protiletadlové křižníky. U všeho jsme vždy řekli, že jen zřídkakdy se pilotům Ju 87 Stuka daří přímé zásahy, i když některé jsme popsali. Piloti Luftwaffe, kteří koncem dubna 1940 útočili se střemhlavými bombardéry Ju 87 Stuka na britské lodě, měli přece jenom raději útoky na spojenecké pěchotní jednotky, na osobní a nákladní automobily, tedy vše co se pohybovalo mnohem pomaleji po jedné jediné možné silnici a jejím okolí od Andalsnesu na jihu, stejně jako od Namsosu na severu směrem k Trondheimu. Tady v těchto místech totiž byly cíle málo pohyblivé, ale hlavně neměly skoro žádnou, nebo neměly vůbec žádnou protiletadlovou obranu, a nebo nebylo možno ty cíle takřka kam ukrýt. Piloti Ju 87 mohli skoro beztrestně své střemhlavé útoky cvičit. Ve fjordech to pro ně přece jenom byly cíle, které se bránily, které kličkovaly, které se otáčely, byly většinou rychlé, ale co hlavně - především na ně střílely.
Jen jedny lodě Royal Navy a byly to protiponorkové trawlery, dopadly v dubnu a květnu 1940 v bitvě o Norsko špatně. Z historických popisů plyne, že nasazení protiponorkových trawlerů ve fjordech v Norsku byla ta největší „ptákovina“, i když v té době, částečně z nedostatku jiných plavidel, jak později uvidíme, „ ptákovina“ nutná, kterou britská Admiralita v Norsku provedla.
Ale postupně.
Protiponorkové trawlery byly vyslány Admiralitou k Namsosu a Andalsnesu proto, že měly střežit přístupy do fjordů proti nájezdům ponorek Kriegsmarine. V úzkých omezených vodách norských fjordů se ukazuje, že hydrofony protiponorkových trawlerů jsou z technických důvodů téměř zcela neúčinné. Takže tady byl technický problém a protiponorkové trawlery měly být z Norsku staženy. Ony však staženy nejsou!
Přestože protiponorkové trawlery( jejichž TTD řeknu při popisu) mají jen několik kulometů Lewis a v některých případech mají osamělý 1 Oerlikon ráže 20 mm, který je jedinou obranou proti letadlům, přesto jsou trawlery nasazeny k dopravě v Norsku. Okamžitě jakmile dorazí Ju 87 Stuka do bojů u Namsosu a Andalsnesu, začnou střemhlavé bombardéry útočit na tato pomalá plavidla (rychlost 12 uzlů), doslova na ně ve fjordech pořádají hony. Když jich pár střemhlavé bombardéry potopí, a je zřejmé, že je v denních hodinách není možno používat a trawlery se začnou skrývat pod převislými útesy, kde se maskují jedlemi, aby unikly pozornosti bombardérů, chce je Admiralita používat pro dopravu v noci.
Přes toto vše výše řečené jsou to protiponorkové trawlery, kterých je v norských fjordech hodně potopeno.
Čísla říkají, že bylo nasazeno u Andalsnesu a Namsosu 29 protiponorkových trawlerů, z nichž 11 buď bylo potopeno, nebo zahnáno na břeh, a že jen málokterý trawler unikl bez poškození, nebo nějaké ztráty.
Posádky protiponorkových trawlerů se skládaly většinou z rybářů z hlídkové služby Royal Navy. Důstojníci protiponorkových trawlerů byli většinou záložními důstojníky z obchodního loďstva, stejně jako kapitáni trawlerů - každé skupině o 4 lodích pak velel vždy penzionovaný důstojník Royal Navy.
Protiponorkové trawlery měly v Norsku hořký osud, během dne je pronásledují Stuky – v noci musí být často k dispozici vyšším důstojníkům, kteří od nich požadují, aby jim pomohly při přepravě vojáků a zásob z větších lodí na břeh.
Když si řekneme o osudu jednoho protiponorkového trawleru, kterým byl „Arab“ ( spuštění na vodu 1936 – výtlak 531 tun – 1 x 102 mm, 1 x 20 mm Oerlikon, 4 x 13 mm – rychlost 12 uzlů) a velel mu korvetní kapitán R. B. Stannard, který za svou statečnost a velitelské schopnosti u Namsosu na severu získal VC (Victoria Cross – Viktoriin kříž), budeme vědět i jak to vypadalo s trawlery u Andalsnesu na jihu. U tohoto osudu „ Araba“ se i přímo dozvíme o konkrétních osudech dalších protiponorkových trawlerů - tehdy u Namsosu.

Takže tedy, dne 28. dubna 1940 připluje k Namsosu okolo 2 hodiny v noci „Patnáctý protiponorkový úderný svaz“, což byl honosný název pro skupinu čtyř protiponorkových trawlerů pod velením fregatního kapitána sira Geoffreye Congreva. Byly to tyto protiponorkové trawlery – „Angle“ (TTD - spuštění na vodu 1936 – výtlak 531 tun – 1 x 102 mm, 1 x 20 mm, 4 x 13 mm – rychlost 12 uzlů) – „Arab“ (spuštění na vodu 1936 – výtlak 531 tun – 1 x 102 mm, 1 x 20 mm, 4 x 13 mm – rychlost 12 uzlů) – „Aston Ville“ (spuštění na vodu 1937 – výtlak 546 tun – 1 x 102 mm, 1 x 20 mm, 4 x 13 mm – rychlost 12 uzlů) – „Gaul“ (spuštění na vodu 1936 – výtlak 550 tun – 1 x 102 mm, 1 x 20 mm, 4 x 13 mm – rychlost 12 uzlů). Připluje sem k Namsosu také podobná formace, kterou je „Šestnáctý protiponorkový úderný svaz“ fregatního kapitána Sherwooda.
Nás nyní bude zajímat příběh „Patnáctého úderného svazu“, z něhož to byl protiponorkový trawler „Arab“, který dostane ihned rozkaz, aby přirazil k boku lehkého křižníku „Carlisle“, což jak víme, byla vlajková loď kontraadmirála Viviana ( nezaměňovat s kapitánem, pozdějším admirálem Vianem), a dostane rozkaz, aby převážel na břeh zásoby, munici a výstroj, kterou lehký křižník přivezl pro francouzské jednotky.
Již ale za svítání dne 28. dubna ve 4 hodiny ráno, přijde první letecký útok Luftwaffe do Namsenfjordu. To znamená, že se protiponorkový trawler „Arab“ musel spěšně od lehkého křižníku „Carlisle“ odpoutat, aby měly obě lodě volnost manévru. Když nálet skončí vrací se trawler k lehkému křižníku, aby dokončil vykládání zásob, v 6 hodin ráno 28. dubna 1940 stojí „Arab“ u překladiště v Namsosu, za francouzskou transportní lodí „Saumur“, která předchozího dne přivezla střelivo a zásoby.
Protože se nikdo k vykládání protiponorkového trawleru „Arab“ v přístavišti v Namsosu nemá, vydá se její kapitán R. B. Stannard na břeh, kde sežene několik francouzských a britských vojáků a pošle je vykládat zásoby. Po celou vykládku stojí protiponorkový trawler „Arab“ u dřevěného mola, když tu náhle poblíž, přímo mezi navršenou munici, dopadne při bombardování jedna z bomb, která tuto munici zapálí. Trawler měl štěstí, neboť nevyčnívá příliš nad úroveň mola v přístavu, takže tlaková vlna výbuchu, a z ní následná smršť střepin, nad lodí neškodně přelétne.
Když skončil nálet nechal uvolnit kapitán francouzské transportní lodě „Saumur“ lana, aby mohl vyplout ven z přístavu do fjordu. Bohužel francouzští námořníci ve spěchu a ze strachu z případného dalšího náletu lano upustí a to se namotá kolem lodního šroubu, loď „Saumur“ tak zůstane neschopna pohybu a hrozilo jí, že se na ní okolní požár rozšíří. To však již spěchaly na pomoc oba britské protiponorkové trawlery „Arab“ a „Angle“.
Korvetní kapitán R. B. Stannard, velitel trawleru „Arab“ zjistil, že protiponorkový trawler „Angle“ může odvléci francouzskou transportní loď „Saumura“ sám, tudíž zapřel příď svého „Araba“ o molo, nechal přitom stroje pomalu pracovat „vpřed“, aby ji udržely na místě, a poslal posádku svého„Araba“ hasit požár. Korvetní kapitán se neohlížel na německé bombardéry, které nad nimi kroužily a snažily se dokončit dílo zkázy. Britští námořníci z „Araba“ tak celé 2 hodiny hasili oheň přístavního mola. Tehdy se zdálo, že s malým úspěchem, ale později se ukáže, že uhašení této části mola bylo rozhodující.
Dokonce jim kontraadmirál Vivian připíše v hlášení zásluhy za záchranu oné malé části přístavního mola, která jak se ukáže později, měla nesmírnou cenu pro závěrečnou evakuaci Spojenců z Namsosu.

Hořící molo v Namsosu.





Ovšem na námořníky čekala další práce. Ono totiž to vlečné lano na „Angle“ se přetrhlo, takže to byl trawler „Arab“, který byl nucen převzít jeho místo a udržovat francouzskou transportní loď „Saumura“ uprostřed fjordu, zatímco se pokoušeli námořníci vyprostit namotané lano z jejího lodního šroubu. Až v pozdním odpoledni dne 28. dubna 1940 se to podaří a trawler „Arab“ může odsud odplout, je to právě ve chvíli, kdy další bomby začínaly dopadat a vybuchovat okolo obou lodí.

Právě v tuto dobu dostává admirál Vivian z Admirality zprávu, že evakuace Spojenců z přístavu Namsos se uskuteční v noci z 1. na 2. května 1940 (zároveň, že je kontraadmirál Vivian určen velitelem evakuace, která má za 3 dny nastat).

Ve městě Namsos byl umístěn jeden francouzský prapor, který měl 850 mužů a bylo nepravděpodobné, že by ještě zasáhl do bojů proti Němcům. Protože v přístavu stály 2 francouzské transportní lodě, zdálo se tedy 28. dubna 1940 večer, že je rozumné, pod dojmem rozkazu, že za pár dní, v noci z 1. na 2. května 1940 se začne evakuovat, odvézt francouzský prapor na těchto lodích již nyní, tedy 28. dubna 1940 v noci. S tím souhlasil jak generál Carton de Wiart, tak generál Audet.
Pro trawlery „Arab“ a „Angle“ to znamenalo, že strávily celou noc z 28. na 29. dubna 1940 tím, že převážely z břehu francouzské vojáky i s jejich výzbrojí a výstrojí na francouzské transportní lodě.
Byla to již druhá noc, kterou námořníci z „Araba“ a „Angle“ tráví beze spánku v plné práci. A to je očekává celý další den být ve střehu, neboť mají vystřídat protiponorkové trawlery „Aston Villu“ a „Gaula“ na hlídce.

VII.díl. Norsko, Dánsko 1940. Č 38.

Druhá pracovní noc z 28. na 29. dubna 1940 se chýlila, pro protiponorkový trawler „Arab“, ke konci, je tady ráno 29. dubna 1940 a korvetní kapitán R. B. Stannard hledá pro svou loď úkryt někde pod nějakým útesem a nemůže žádný najít. To již přilétají první bombardéry Luftwaffe a „Arab“ je pořád v Namsenfjordu. Za první ranní hodinu, kdy Luftwaffe k Namsosu přiletí, vybuchlo okolo „Araba“ 16 bomb, vždy těsně u lodi, ty výbuchy rozbily obložení ve strojovně, poškodily kormidlo a lodní šroub. Závady nebylo možno v té době odstraňovat a Stannard se svým „Arabem“ dál vyhledával svého nadřízeného fregatního kapitána sira Geoffreye Congreva, na protiponorkovém trawleru „Aston Ville“, kterého nalezl v zátoce blízko ústí Namsosfjordu. Tady od něho dostal příkaz, aby vystřídal trawler „Gaul“ na protiponorkové hlídce až 30. dubna 1940 ráno, což se, jak uvidíme dále, již konat nebude.
Přestože jej německé Ju 87 Stuka celé ráno dne 29. dubna 1940 honily, unikal neustále „Arab“ dalšímu poškození. To samé nelze říct o protiponorkovém trawleru „Aston Ville“, kterou „Arab“ později nalezl u jednoho přístaviště blízko Namsosu, kde se jí sir Congreve se svou posádkou horečně snažil zamaskovat jedlovými stromy.

Maskovaný trawler "Aston Ville".










Blízké zásahy pum rozbily většinu obložení motoru ve strojovně, „Aston Ville“ a tak se trawler mohl pohybovat jen s obtížemi a nepatrnou rychlostí.
Také posádky „Araba“ již padala únavou a vyčerpáním pod neustálou hrozbou Stuk, které na ní útočily pokaždé, když se loď jen trochu pohnula. Protože lehký křižník Carlisle odplul časně ráno 29. dubna 1940 z Namsosfjordu, zůstávají pro Luftwaffe cílem číslo 1 v Namsenfjordu britské trawlery.
Konečně Stannard se svým „Arabem“ nalezne úkryt u jednoho útesu, ale o odpočinku nemůže být řeč, neboť Stuky neustále útočí v hejnech po 6, nebo 9 letadlech. Je to však protiponorkový trawler „Gaul“, který je zasažen a s pětimetrovou dírou v přídi se stahuje do úkrytu v malé zátoce, když jen jeho přední přepážka jej zachránila, aby se zatím potopil.
Dobu, kterou líčíme, je doba, kdy sem do Namsenfjordu dorazila, pozdě odpoledne, protiletadlová šalupa „Bittern“ o jejímž potopení hovoříme v článku Č 35. http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3311
Nyní tedy pozdě odpoledne je „Bittern“ tou lodí, která je nadějí pro trawlery, že se jejich situace ve fjordu zlepší. Po setmění přirazil Stannard se svým „Arabem“ k „Bitternu“ a s jejím velitelem korvetním kapitánem Millerem, se začnou domlouvat o protiletadlové obraně zátoky. Dohoda zní, že trawler „Arab“ bude umístěn asi 400 metrů západně od protiletadlové šalupy „Bittern,“ kde by mohl být v dobrém postavení se svým 1 Oerlikon 20 mm a 4 x 13 mm kulomety a mohl by Stuky zasahovat ve chvíli, kdy budou vyrovnávat svůj střemhlavý let nad protiletadlovou šalupou „Bittern“, neboť v té době tvoří střemhlavé bombardéry Ju 87 Stuka pokaždé na malou chvíli ideální cíl pro protiletadlovou palbu. A skutečně se to hned druhý den ráno, tedy 30. dubna 1940 daří, a Stannard se zadostiučiněním sleduje, jak záblesky 20 mm granátů Oerlikonu vybuchují v trupech Ju 87 Stuka. Jak jsme říkali u „Bitternu“, skutečně se dne 30. dubna 1940 z Namsosfjordu nevrátí několik Ju 87 Stuka a mnohé odlétají s chvostem černého kouře.
Bohužel tato prima protiletadlová palba a vylepšená PVO ve fjordu u Namsosu netrvá dlouho, neboť „Araba“ odvolá fregatní kapitán Congreve, který pak přesedlal z trawleru „Aston Ville“ na „Araba“ a odjíždí na inspekci škod u trawleru „Gaul“. Při této inspekci se setkali s protiponorkovým trawlerem „St. Goran“, který je z „Šestnáctého protiponorkového úderného svazu“ fregatního kapitána Martina Sherwooda, našli jej, jak se skrývaly pod útesem porostlým stromy, a jeho trawler byl také vážně poškozen. Když se k němu přiblížili, nalezli jeho člun s několika těžce raněnými námořníky a také vory se zbytkem posádky. Bomba Stuky zasáhla protiponorkový trawler „St. Goran“ přímo na můstek a zabila kapitána, kormidelníka a 2 námořníky a zbytek zranila. Při záchranné akci všude okolo padají další bomby a korvetní kapitán Stannard spěchal, aby se co nejdříve schoval pod nějakým útesem. Právě okolo pluje torpédoborec „Janus“, který na jejich žádost pošle na pomoc lékaře a ošetřovatele, aby sám pokračoval dál do Namsosu. Asi za 2 hodiny pak připlul zpět lehký křižník „Carlisle“ (kontraadmirál Vivian) a lékař dal raněné převést na lehký křižník.
Podivné bylo jak reagoval kontraadmirál Vivian, když jej fregatní kapitán Stannard informoval o těžké situaci trawlerů.
Vivian tehdy dal překvapivou, nic neříkající odpověď o dalších nebezpečích, která na lodě číhají, když říká, cituji:
„Udržujte ostražitost a připravte se k boji s nepřítelem.“
Vůbec nevnímal situaci – nebezpečí přicházející od střemhlavých bombardérů. Přes jasné důkazy neviděl, že Luftwaffe již svaz trawlerů oslabila a že trawlery již bojují s jediným cílem – s cílem vůbec přežít.
Náhle je však v Namsosfjordu příjezdem „Carlisle“ mnohem více cílů a je to také doba, že je tady ona 17 hodina, dne 30. dubna 1940, kdy byla potopena protiletadlová šalupa „Bittern“.
Tehdy fregatní kapitán R. B. Stannard prakticky vymyslí, jak se měla protiletadlová obrana, tedy PVO v Namsosfjordu, řešit globálně, k čemuž ale samozřejmě již nedojde. Ale R. B. Stannard se chce alespoň takto pomstít!!!
K večeru dne 30. dubna 1940, po potopení protiletadlové šalupy „Bittern“ a zkušenosti s protiletadlovou palbou s ní na to přišel.
Korvetní kapitán Stannard si řekl, že kulometná postavení na vrcholku útesu nejlépe ubrání jeho loď, když se k tomu přidá poblíž umístěný poškozený protiponorkový trawler „Gaul“, který kotvil v sousedství. Chtěl všechny své kolegy uchránit před střemhlavými bombardéry. Stannard si totiž všiml, když vyloďoval kulomety, že ve svahu je velká jeskyně, ve které mohl v noci umístit posádku a ve dne ty námořníky, kteří neměli službu. Přitom si také vzpomněl na jakési bedny s francouzskou výzbrojí, které zůstaly ležet na palubě jeho „Araba“. Když je námořníci vypáčili, nalezli v nich několik lehkých kulometů ( strojních pušek) se střelivem a také minomet ráže 60 mm s příslušným střelivem.
Již večer dne 30. dubna 1940 bylo vybudováno postavení na svahu, ve kterém bylo 6 kulometů Lewis, kde byly 2 francouzské lehké kulomety a jako pozemní ochrana tam byl minomet 60 mm. K této protiletadlové obraně je nutno připočíst i 1 dělo 102 mm a 1 ks 20 mm Oerlikon na „Arabu“. Stannard je přesvědčen, že má dostatek protiletadlových hlavní. Stannard je dokonce přesvědčen, že má dost sil, aby v této době odrazil útok Němců z moře, ze země i ze vzduchu.
Když takto připravil obranu, proplouval zrovna okolo jeho postavení lehký křižník „Carlisle“ s kontraadmirálem Vivianem, kterému Stannard hlásil jaká opatření provedl. Dostal za to pochvalu a konečně jeho posádka, kromě hlídek, mohla spát celou noc.
Ráno pak připlul trawler „Angle“ se sirem Congrevem a brzy tam připlula i poškozená „Aston Ville“, která se připoutala ke břehu asi 100 metrů od trawleru „Arab“. Netrvalo to dlouho a tyto 3 lodě připoutaly pozornost Stuk, které se ve skupinách od 6 letadel do 12 letadel vrhaly dolů na tyto 3 nehybné lodě - ale v tu dobu zahajuje palbu celé toto uskupení PVO pod vedením fregatního kapitána Stannarda a skoro každá Stuka si odnáší nějaký ten šrám.
Ale také Stuky zasahují - jako první to odnese trawler „Gaul“, neboť při jeho stupni poškození stačilo jen pár blízkých výbuchů bomb Stuk v moři, aby byl protiponorkový trawler „Gaul“ již zcela zničen. Protiponorkový trawler „Gaul“ se potopil dne 1. května 1940 ve 13 hodin 30 minut a jeho posádka odešla na břeh. Bylo jen otázkou času kdy budou zasaženy další 2 trawlery (pevné cíle) a tak na palubě jsou jen obsluhy Oerlikonů a ostatní námořníci a dělostřelci posílili kulometná postavení „Araba“. Dobře udělali, neboť v 17 hodin dostane přímý zásah protiponorkový trawler „Aston Ville“, na kterém jsou 3 námořníci a jeden důstojník zraněni. Zraněné odtáhnou na improvizovaných nosítkách z jedlových větví námořníci na vrchol útesu, kde je ošetřil lékař z torpédoborce.
Den se zdál dlouhý, ve 20 hodin večer „Aston Ville“ hoří tak prudce, že může každým okamžikem vybuchnout. Fregatní kapitán Stannard požádal sira Congreva, aby mohla posádka loď uhasit, ale ten nesouhlasí. Byli vybráni jen 2 dobrovolníci z „Araba“, podporučíci Leese a Nicholson, aby se alespoň pokusili zachránit „Araba“. Dobrovolníci přeseknou uvazovací lana a odtáhnou „Araba“ od „Aston Ville“. Když „Araba“ odtáhli o 100 metrů dál, vyletěl trawler „Aston Ville“ do povětří, ale „Arab“ byl zachráněn.
Jak víme z rozkazu, probíhala již v noci z 1. na 2. května 1940 v Namsosu evakuace a tak bylo také na čase, aby byla zrušena soukromá PVO, jakož i soukromá pevnost okolo protiponorkového trawleru „Arab“.
Na protiponorkový trawler se nalodily posádky všech tří trawlerů a s takto rozviklanou lodí vplul fregatní kapitán R. B. Stannard do přístavu v Namsosu, kde vysadil námořníky z trawlerů „Gaul“ a „Aston Ville“, ti poděkovali a „Arab“ zamířil na otevřené moře, aby plul domů - do Velké Británie.
Měl však ještě před sebou jedno „malé“ dobrodružství!
Když plul „Arab“ na otevřené moře, klesla jeho rychlost, vlivem celkového poškození, z pěti uzlů na tři. Ještě skoro za světla se dostane z fjordů a měl štěstí, že jej nenašly Ju 87 Stuky. Okolo poledne druhého dne se nad ním objevil náhle osamocený Heinkel 115. Později fregatní kapitán R. B. Stannard ve svém hlášení uvede, cituji:
„Zdá se, že pilot byl nováček.“
Pilot Luftwaffe totiž nemohl tušit, jak byl tento pomalý trawler vybaven a jak odhodlaného měl kapitána.
Pilot He 115 signalizoval trawleru – „Plujte na východ, a nebo vás potopím.“
Nebudeme říkat sprostá slova Stannarda , neboť ani historická literatura je tady neuvádí, historická literatura uvádí, že v hlášení kapitán napsal, cituji:
„Byla mu poslána vhodná odpověď.“
He 115 kroužil okolo „Araba“, postupně se přibližoval a bez ustání střílel, jenže bohužel ze svých dvou kanónů velice nepřesně.
Fregatní kapitán R. B. Stannard nechal svým dělostřelcům a kulometčíkům zadržet palbu co nejdéle, a teprve když se He 115 obracel, ve vzdálenosti asi 800 metrů od lodi, pustili to do něj dělostřelci a kulometčíci „Araba“ ze všech svých zbraní. V hlášení kapitána se říká, že bylo vidět jak granáty z Oerlikonu vybuchují na trupu He 115 a jak v gejzíru vody a mraku pěny narazilo německé letadlo na hladinu moře.
Teprve potom z lodí, která se celá třesla, plul Stannard, se svým protiponorkovým trawlerem „Arab“ na západ, domů, do bezpečí a toto poslední vítězství bylo pro všechny, kteří na „Arabu“ byli, takovým zadostiučiněním za ony dny, které u Namsosu strávili a za vše co museli vytrpět….

Tak tady je ten historický příběh protiponorkových trawlerů u Namsosu, a stejný, nebo podobný byl příběh protiponorkových trawlerů u Andalsnesu.

Tady je ten příběh fregatního kapitána R. B. Stannarda, který za své velitelské schopnosti, za svůj boj s celou posádkou protiponorkového trawleru „Arab“ u Namsosu získá VC – Victoria Cross – Viktoriin kříž.


Použitá literatura:


Duce – Anatomie jedné kariéry – Luboš Taraba.
Adolf Hitler a jeho cesta k moci – Rainer Zitelmann.
Nacismus – Alessandra Minerbiová – editor: Flavio Florani.
Pakty Stalina s Hitlerem – výběr z dokumentů 1939 a 40 – Naše vojsko.
Přísně tajné 3/99, 4/99, 3/05 a 3/08.
HPM ročník XIV. – Ivo Pejčoch – Těžký křižník Canarias.
Září 1938 – Role a postoje spojenců ČSR – Miloslav John.
Dějiny světa, svazek IX – L. I. Zubka, A. M. Zubinský a G. N. Sevosťjanov.
Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině 2. světové války – Len Deighton.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Blitzkrieg od Hitlerova nástupu po pád Dunkergue - Len Deighton.
Druhá světová válka – John Keegan.
Polské tažení Hitler a Stalin rozbíjejí Polskou republiku – Janusz Piekalkiewicz.
Tanková válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Historie německé armády 1939 – 1945 – Philippe Masson.
Slovenská armáda 1939 – 1945 – Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Hitlerovi válečníci – Guido Knopp.
Německé obrněné jednotky – Horst Scheibert.
Hitlerovy elitní jednotky – Lucas Cooper.
Němečtí parašutisté ve II. světové válce – Volkmar Kühn.
Operace Jubilee, Dieppe 1942 – Norman Franks.
Narvik – Donald Macintyre.
Ocelová lavina – Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak.
Bitva o Británii – Leonard Mosley a redakční kolektiv Time-Life Books.
Černí andělé, Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Historie válek – David Brownstone a Irene Franck.
Neznámé špionážní operace KGB – Mitrochinův archiv – Christopher Andrew, Vasilij Mitrochin.
Den D, 1944, Hlasy z Normandie – Robin Neillands, Roderick de Normann.
Druhá světová válka den za dnem – Donald Sommerville.
Svět ve válce 1939 – 1945 – Dr. Duncan Anderson, Dr. Stephen Badsey, David Chandler, Dr. Paddy Griffith, Sean McKnight, Gary Sheffield.
Další související historická literatura.
Mé dlouholeté poznámky a mapy.


Debata bude po skončení VII. díl.