ESMERALDA - PROTOTYP CHRÁNĚNÉHO KŘIŽNÍKU
Nebývá obvyklé, aby válečná loď, jež podstatně ovlivní další vývoj ve své kategorii, nebyla postavena pro flotilu některé z námořních velmocí. Ovšem v případě tohoto křižníku se tak stalo. ESMERALDA byla objednána pro chilské loďstvo, které sice vždy patřilo, a stále patří, mezi nejvýznamnější v Latinské Americe, ovšem na celosvětové scéně hrálo vedlejší roly. Mezi jeho největší rivaly náleželo původně peruánské námořnictvo, jež ovšem po chilském vítězství v takzvané 2. pacifické válce prakticky zaniklo a jako významná regionální síla bylo obnoveno až po dlouhé době. Díky vítězství v tomto konfliktu se Chilané zmocnili velkého území na úkor Peru, ale zejména Bolívie, majícího značný ekonomický význam, jelikož se tu nacházejí ohromná ložiska ledku, který byl pravým důvodem vypupnutí této války. Tato skutečnost se příznivě projevila na chilském hospodářství, díky čemuž mohla země pokračovat v námořním zbrojení, které bylo tentokráte zaměřené zejména proti Argentině, a územní spor mezi těmito zeměmi hrozil na přelomu 19. a 20. století přerůst v ozbrojený konflikt. Proto Chile i po vyhrané válce zařazovalo do služby nová válečná plavidla.
ESMERALDU realizovala světoznámá loděnice Armstrong, Mitchell and Co. v Low Walker, podle projektu inženýra George Rendela. Kýl založili v dubnu 1881, na vodu byla spuštěna v červnu 1883 a chilské námořnictvo jí převzalo v červenci následujícího roku. Jednalo se o elegantní plavidlo dlouhé 82,29 m, s výtlakem 2950 tun. Šířka dosahovala 12,8 m a ponor činil 5,63 m. Loď měla dva stěžně a stejný počet komínů. Příď byla opatřena tehdy obvyklým klounem.
ESMERALDA se zapsala do historie lodního stavitelství především díky své pancéřové ochraně. Základním prvkem chránícím tehdejší křižníky před účinky nepřátelské palby byla pancéřová paluba a právě způsob jakým byla tato paluba provedena loď proslavil a dal chráněným křižníkům jejich konečnou podobu jaká se udržela až do počátku 20. století.
Pancéřová paluba byla umístěná pod úrovní vodní hladiny a měla lichoběžníkový průřez. Střecha tohoto lichoběžníku byla zhotovena z pancéřových desek. Nejsilnější byla nad muničními komorami, kde dosahovala tlouštky 61 mm a naopak nejslabší na přídi a zádi, kde byla pouze 13 milimetrů silná. Zešikmené plochy dosedaly na boky plavidla pod čarou ponoru a byly tvořeny pancířem o síle 25,4 mm. Podél boků se táhly koferdamy naplněné korkem a ochranu křižníku zvyšovala i skutečnost, že zkosená paluba se dala zasáhnout pouze pod malým střeleckým úhlem. Navíc byly prostory mezi šikmými částmi paluby a lodními boky využity jako uhelné jámy, což rovněž přispívalo k utlumení účinků nepřátelské dělostřelby. Kromě paluby byly podle Suligy pancéřované i muniční výtahy mající stěny o síle 25,4 mm a velitelská věž chráněná stejně silným pancířem. Nezapomnělo se ani na ochranu lodních děl a hlavní dělostřelectvo kryly 51mm pancéřové štíty, sekundární potom 37 mm.
Schéma pancéřování
Ve výzbroji kralovala dvě Armstrongova těžká děla ráže 254 mm o délce hlavně 30 ráží. Tato děla byla umístěna po jednom v barbetách na přídi a zádi. Střední dělostřelectvo pocházelo rovněž od Armstronga a tvořilo je šest kanónů ráže 152 mm o délce hlavně 26 ráží, které byly umístěny v otočných stanovištích podél lodních boků a mohly tedy v omezené míře střílet i směrem vpřed a vzad. Dále měla ESMERALDA dvě 57 mm lehká děla a konečně ještě pět 37mm děl a čtyři mitrailleusy .
Pohonné ústrojí křižníku tvořily dva horizontální dvojčité parní stroje, pro něž vyráběla páru čtveřice válcových kotlů. Stroje měly celkový výkon 6083 koňských sil a dávaly lodí maximální rychlost 18,28 uzlů. Dojezd činil 6000 námořních mil při ekonomické rychlosti 10 uzlů a maximální vezená zásoba uhlí byla 600 tun.
Posádku tvořilo 296 mužů a úroveň výcviku důstojníků i námořníků byla na místní poměry dobrá, což přispělo k chilskému vítězství v 2. pacifické válce.
ESMERALDA byla dobrou lodí a firma Armstrong tento typ křižníků exportovala i nadále. Těmto chráněným křižníkům se díky jejich původu z nové loděnice v Elswicku přezdívalo „elswické“. Patřily mezi ně například i známé japonské křižníky třídy NANIWA, které se proslavily během války proti Číně a bojovaly i ve válce rusko - japonské. Úspěch ESMERALDY svádí k domněnce, že se ve své době jednalo o špičkové plavidlo, ovšem i tato zajímavá konstrukce měla několik závažných nedostatků. Sice se jednalo o rychlý a silně vyzbrojený křižník, ovšem chybělo dvojité dno, jež zvyšuje odolnost lodi, pancéřová paluba byla i přes své revoluční řešení poměrně slabá,a těžká děla zapříčinila horší nautické vlastnosti.
ESMERALDA sloužila v chilském loďstvu přibližně deset let, když o ní projevila zájem japonská vláda, která jí chtěla použít proti čínským obrněncům, během právě probíhající čínsko - japonské války. Jelikož chilská vláda v tomto konfliktu vyhlásila neutralitu, muselo k transakci za 300 000 liber šterlinků dojít ekvádorským prostřednictvím. K prodeji došlo v listopadu 1894 a nový majitel loď přejmenoval na IZUMI. Sotva na ní zavlála japonská vlajka a křižník přeplul do Asie, čekalo na Japonce nepříjemné překvapení. V klimaticky odlišných podmínkách jeho nového působiště se naplno projevily potíže se stabilitou a proto se IZUMI musel na přelomu 19. a 20. století podrobit rozsáhlé rekonstrukci. Byly nainstalovány nové kotle typu Niklausse, díky čemuž mírně narostla rychlost, a pozměněna výzbroj (nejprve byla děla ráže 152 mm nahrazena děly 120 mm a přibyly torpédomety, a od roku 1901 zmizela těžká děla, jež byla vyměněna za moderní kanóny ráže 152 mm).
Po druhém přezbrojení se tedy boční salva skládala ze dvou Armstrongových děl ráže 152 mm, jež mohla vystřelovat projektily o hmotnosti 45,4 kg až do vzdálenosti 11 km, déle ze tří kanónů ráže 120 mm střílejících granáty o hmotnosti 20,4 kg s dostřelem 9,6 km. Celkem tedy vážila boční salva 152 kg.
Bojové nasazení:
ESMERALDA se počátkem 90. let 19. století aktivně zúčastnila chilské občanské války, kdy doprovázela konvoje a bombardovala pobřežní opevnění. Zajímavější kariéra čekala loď v japonském válečném loďstvu. Jak již bylo řečeno měl IZUMI původně potíže se stabilitou, takže během války proti Číně plnil pouze pomocné úkoly, kdy prováděl hlídkování a vozil depeše. Poněkud významnější úloha mu připadla během potlačování boxerského povstání, když převážel vojáky a vojenský materiál, ale do přímých bojových akcí proti slaboučkému čínskému loďstvu, čelícímu obrovské přesile, se ani tentokráte nedostal.
Při vypuknutí rusko - japonské války byl už IZUMI označovaný za křižník 3. třídy beznadějně zastaralý a proto sloužil jako součást 3. eskadry, jež měla především hlídkovat mezi Japonskem a Koreou. IZUMI za války velel fregatní kapitán K. Ikeanaka a na tato lodi zpočátku vyvěsil svou vlajku i zástupce velitele této eskadry kontradmirál M. Tógó. Zastaralý křižník se kromě ochrany vojenských transportů podílel i na blokádě Port Arturu a v epizodní roly prodělal velkou bitvu ve Žlutém moři. IZUMI se zúčastnil i velké bitvy u Cušimy, kde nejprve informoval velitele japonského loďstva a kursu a složení 2. Tichooceánské eskadry a později se několikrát dostal do dělostřeleckého souboje s ruskými loděmi, přičemž byl několikrát zasažen a jeho posádka měla tři mrtvé a sedm zraněných.
Brzy po skončení tohoto konfliktu došlo k jeho vyřazení ze služby pro naprostou zastaralost, což se stalo roku 1912 a o dva roky později IZUMIl rozebrali na šrot. Po třiceti letech od vstupu do služby se tak definitivně ukončila existence této zajímavé lodě, která by však neměla upadnout v zapomnění a uniknout pozornosti zájemců o válečné lodě z konce 19. století.
Technické parametry:
Délka: 18,2 m.
Šířka: 12,8 m.
Ponor: 5,6 m.
Výtlak: 2950 tun.
Rychlost: 18,29 uzlů.
Doplavba: 6000 námořních mil při rychlosti 10 uzlů.
Pancéřování: paluba 13 až 61 mm,zkosy 25,4 mm, velitelská věž 25,4 mm, štíty: 51 a 37 mm, muniční výtahy 25,4 mm.
Výzbroj: 2 x 254 mm, 6 x 152 mm, 2x 57 mm, 5 x 37 mm a 4 mitrailleusa.
Posádka: 296 mužů.
Použité zdroje:
Brook P.: Warships for Export Armstrong Warships 1867-1927. Gravesend 1899.
Jelínek M: RUSKO - JAPONSKÁ VÁLKA 1904 - 1905; Válečné lodě soupeřů. Vydalo nakladatelství Kanon 2008.
Сулига С.: Корабли Русско-Японской войны (2); Японский флот. Jakutsk 1995.
Hynek a Klučina: VÁLEČNÉ LODĚ 2. Vydalo nakladatelství Naše vojsko 1986.
http://warships2007.narod.ru/latino.htm
http://www.battleships.ru/index.htm
http://www.wikipedia.org/
