jedna z římských legií. Její jméno znamená „ vítězná“ .
Šestá legie byla založená Oktaviánem ( budoucím císařem Augustem) v r.41 př.n.l.
Oktavián, který nemohl mít původní Caesarovu šestou legii protože bojovala v armádě jeho protivníka Marka Antonia, si ji prostě založil. Hlavní přísun do nové legie tvořili veteráni, kteří měli bojovat pod Caesarem a Octavian pro ně byl po jeho smrti jasným dědicem. Ačkoli neexistovala žádná formální souvislost, někteří z vojáků udržovali tradice Caesarovi legie. Nová (či obnovená) legie se poprvé zapojila do akce během obležení Perugia ve stejném roce. Šestá legie později sloužila proti Sextu Pompeiovi, který okupoval Sicilii a odřízl tak obilní zásobárnu Říma. V r.31 př.n.l., se Šestá zúčastnila bitvy u Actia proti Marku Antoniovi. ( skutečný boj, byl vybojován Octavianovým loďstvem.) Po r.30 př.n.l., byl Šestá umístěna v Hispanii Tarraconensis, kde se účastnila Augustovi kampaně proti Cantabrianům, která trvala od r. 25-13 př.n.l. Do tohoto dlouhého a vyčerpávajícího tažení byly zapojeny: I. Legio Germanica, II. Legio Augusta, IIII. Legio Macedonica, V. Legio Alaudae, VIIII. Legio Hispana, XX. Legio Valeria Victrix, X. Legio Gemina (zdá se, že poslední jmenovaná sdílela základnu spolu s Šestou, v blízkosti Bragy), a pravděpodobně VIII. Legio Augusta.
VI. Legio Victrix zůstala v Hispanii téměř století a dostala přídomek Hispaniensis. Vojáci z této legie a X. Legio Gemina byl mezi prvními osadníky Cordoby, Méridy, a Zaragozy. Jméno Victrix se datuje až od první poloviny prvního století n.l. a je doloženo poprvé během vlády Císaře Nera.
V r.67n.l., se pozice tohoto císaře stala neudržitelnou mnoho senátorů a guvernérů provincií projevovalo nespokojenost a plánovali Nerovo sesazení z císařského stolce. Mezi nimi byli Lucius Clodius Macer Africanus (zakladatel I. Legio Macriana Liberatrix) a Gaius Julius Vindex, jeden z guvernérů Galie. Jejich podpoře se těšil guvernér Hispanie Tarraconensis, Servius Sulpicius Galba, který veřejně oznámil, že chce sesadit Nerona. Později je prohlášen císařem v táboře VI. Legio Victrix. S nově vytvořenou sedmou legií Galba pochodoval na Řím, kde si Nero vzal si život- respektive byl k tomuto aktu dle některých pramenů přinucen v červnu roku 68 n.l. VI. Legio Victrix zůstala v Hispanii.
V lednu r. 69, nazrál čas pro velitele armády Germanie Inferior Vitellia, který se vydal na pochod na Římě s Rýnskou armádou. Galba zpanikařil a udělal chyby, které ho stály trůn….a život. Otho po Galbovi shrábnul trůn, ale také zdědil válku proti Vitelliovi. Byl poražen u Cremony a vítězný Vitellius se stal císařem v dubnu roku 69 n.l. Císařského stolce si ovšem užil jenom do té doby, než ho z něj sesadil Vespasian, velitel římské armády v Judei. Mezitím, díky odchodu legií zůstala rýnská hranice bez dohledu, čehož využili Bataviáni a vzbouřili se.
Nejdříve byli velmi úspěšní, ale v r.70 n.l. Vespasian poslal velkou expediční jednotku na sever „ srovnat účty“. VI. Legio Victrix byla jednou z trestných legií zapojených do celé kampaně. V Xanten VI. Legio Victrix zvítězila v tvrdě vybojované bitvě a následně vyzdvižena v dopisu Císaři spolu se svým velitelem Sixtem Caeliem Tuscem.
Po této kampani, VI.Legio Victrix zůstala v Germanii Inferior, na bývalé základně XVI. Legio Gallica v Neuss. Castrum muselo být přestavěno, protože bylo zničené Bataviány. Mnoho vojáků legie prokazatelně sloužilo i na jiných místech v provincii. Dokazují to například dlaždice z Iuliaca v jehož blízkosti hlídal odřad legie přechod přes řeku.
Když se v r. 89 n.l. guvernér Germanie Superior Lucius Antonius Saturninus vzbouřil proti císaři Domitianovi, armáda Germanie Inferior - I. Legio Minervia, VI. Legio Victrix, X. Legio Gemina a XXII. Legio Primigenia spěchala k jihu do Mainzu a rebely porazila. Každá z vítězných legií byla oceněna titulem „Pia Fidelis Domitiana“ („věrná a loajální Domitianovi“). Když byl tento císař zabit v r. 96 n.l., poslední z prvků tohoto čestného přídomku se přestal používat.
Na konci prvního století, byla šestá legie převelená do Xanten, kde vystřídala ve službě XXII. Legio Primigenia. Příliš často se však v posádkovém místě nenacházela. Během Dacianských válek byla jednotka VI. Legio Victrix poslána k Dunaji, který byl téměř nestřežen v době, kdy Řím bojoval v Dácii. Z archeologických nálezů je doloženo, že odřad Šesté byl součástí taktického uskupení s jinými legiemi z Germanie Inferior, konkrétně s I. Legio Minervia a X. Legio Gemina z Bonnu a Nijmegenu.
V r.121 n.l., císař Hadrian navštívil Germanii Inferior, a Šestou legii „osvěžil“ příkazem těžby rýnských vápenců. Následnou stavební činností byl pověřen guvernér Platorius Nepos, osobní Hadriánův přítel. Příští rok provedl císař obdobnou návštěvu v Británii a VI. Legio Victrix vzal s sebou společně s Platoriem, který se stal guvernérem Británie.
Zároveň VIIII. Legio Hispana nastoupila posádkovou službu v Germanii Inferior. Je jasně patrné, že dvě legie si vyměnily místa pobytu.
Vojáci šesté legie najednou místo Rýnských, těžili britské vápence na stavbu, které je dobře známa jako Hadriánova zeď-nebo val. Na vrub Šesté připadla postavená část mezi Newcastle a Carlisle a mostem přes řeku Tyne blízko Newcastle. Novou základnou legie se stal York, blízko Hadriánovi zdi.
Později (mezi r.139 a 142 n.l.), jednotka VI. Legio Victrix pomohla při stavbě Antoniovi zdi mezi Edinburghem a Glasgow.
V době mezi r.155 a 158, se v severní Británii rozšířila vzpoura, která si vyžádala těžké boje a následně i ztráty mezi britskými legiemi. Boje byly natolik kruté a zničující, že musely být povolány posily z dvou germánských provincií. Římané poté zůstali pány oblasti mezi Hadriánovou zdí a Antoninovou zdí, ale na začátku vládnutí Marka Aurelia toto území opustili. Hadriánova zeď zůstala jako severní hranice Římské říše. Jeden z důstojníků sloužící v legii v letech 165-166, byl Publius Helvius Pertinax, který se stal císařem po krátkou dobu v r.193. Po jeho smrti vypukla občanská válka vypukla mezi několika generály, jmenovitě Pescenniem Nigerem na východě, Didiem Julianusem v Itálii, Septimiem Severem na severovýchodě a Clodiem Albinem na západě. Dva posledně jmenovaní uchazeči uzavřeli spolek, který dal Severovi příležitost k tomu, aby odstranil Didia a Pescennia. V r.196 ovšem on a Clodius začali druhé kolo občanské války. Britské legie byly přepravveny na kontinent, ale byly poraženy Luciem Septimiem Severem u Lyonu.
Když se legie vrátili zpět do Británie, našli provincii zaplavenou severními kmeny a VI. Legio Victrix musela znovu získat a znovu vystavět York. Vojáci také zrekonstruovali části zničené Hadriánovi zdi. Za svou službu byla v této době legie oceněná titulem Fidelis Constans („loajální a stálá“). Obvykle byl tento titul udělen pouze legii, která předešla či potlačila povstání.
Trestné akce neodradily domorodce, a v r.208, Septimius Severus přišel o Británii, v pokusu vybojovat Skotsko. VI. Legio Victrix přesunul k severu, kde to sdílelo velkou pevnost s II Augusta, v Carpow na řece Tay. Během této války Šestá dostal čestný přídomek Britannica. Nadále bylo celé jméno legie VI. Legio Victrix Pia Fidelis Britannica. Během třetího století, VI.Legio Victrix zůstala v Yorku a sdílela osud Británie. Když se tato provincie stala částí galského impéria, Šestá podporovala galské císaře (r.260-274), kdy se Británie stala nezávislou. Tento stav podporoval uchvatitele jako Carausius a Allectus (r.286-297). Po r.297, byla provincie znovu začleněná k římském impériu a legie sloužila „korunímu princi“ (pozdějšímu císaři) Constantiu I. Chlorusovi. Když zemřel v r. 306 v Yorku, vojáci Šesté prohlásili jeho syna císařem Constantina Velikého (r.306-337).
V poslední třetině čtvrtého století, Římská vláda v Británii spěla ke svému konci. VI. Legio Victrix zřejmě utrpěla několik porážek, protože žádala posily.Přes výše zmíněné skutečnosti, legie existovala ještě koncem čtvrtého století. Teoreticky mohla být stažena zpět na kontinent v r.402 Stilichem, vrchním velitelem římských sil v západní Evropě během vlády Honoria.
O symbolu legie, se stále vedou spekulace, proto nehodlám na Palbě šířit paniku prvního objevitele ))))))))))))))))))))))
