DŮVOD VZNIKU
V roce 1943 - v souvislosti se stále více se zhoršujícím poměrem výroby tanků Německem a Spojenci (především SSSR) - začal být velmi výrazně kladen důraz na produkci bezvěžových obrněnců. Důvodem byla jejich levnější a rychlejší výroba. Nejvýrazněji narostla výroba již velmi osvědčených samohybných děl řady StuG III (StuG 40, StuH 42), a to natolik, že se tento stroj nakonec stal vůbec nejrozšířenějším německým obrněncem (respektive druhým po transportéru SdKfz 251). Výborné zkušenosti s ním vedly k myšlence na výrobu podobného stroje i na jiném podvozku, přičemž se logicky nabízel standardní střední tank PzKpfw IV. Již v únoru 1943 proto byla zkoumána možnost kombinace podvozku PzKpfw IV s nástavbou StuG 40, ale nakonec byla zavržena jako zbytečná, neb nepřinášela ve srovnání se standardním StuG 40 pražádné výhody.
Jiná situace však nastala, když byla v říjnu a listopadu 1943 továrna firmy Alkett v Berlíně, vyrábějící StuG 40, tvrdě zasažena bombardováním. Alkett byl hlavním dodavatelem StuG 40, takže jeho vyřazení z výroby znamenalo velmi vážný problém. Jako rychlé opatření, než dojde k obnovení výroby tolik potřebného stroje, bylo Hitlerem v noci z 6. na 7. 12. 1943 rozhodnuto zavést do výroby Sturmgeschütz na bázi tanku PzKpfw IV.
VÝROBA
Projekt označený Gerät 820 realisovala firma Alkett. Podvozek byl prakticky beze změn převzat z tanku PzKpfw IV Ausf. H, stejně tak i nástavba byla totožná s aktuálním provedením StuG 40 Ausf. G, proto je zde nebudu zbytečně popisovat. Jediná výraznější odlišnost byla vynucena delším podvozkem PzKpfw IV, kvůli čemuž vznikla jakási budka pro řidiče, vysunutá před nástavbu. Ve střeše této budky byl umístěn průlez a dvojice periskopů.
Stroj byl do výzbroje zařazen pod označením Sturmgeschütz IV (7.5cm StuK40 L/48) (kódové označení SdKfz 167). Mimochodem, označení StuG IV již bylo dříve uvažováno pro stroj nakonec zavedený jako StuPz IV.
Rodiče StuGu IVMinisterstvo zbrojního průmyslu (čti Hitler) zpočátku počítalo s výrobou 350 strojů v prosinci 1943 (!) a s 500 kusy měsíčně od ledna 1944. Uvažovalo se, že StuG IV postupně z výroby vytlačí StuG 40, což by bylo výhodné z hlediska standardizace výzbroje, neb by bylo možno ukončit výrobu podvozku PzKpfw III. Praxe však byla naprosto jiná. Pravda, díky využitím zavedených prvků se podařilo minimalizovat přípravné a vývojové náklady a rozběhnout sériová výroba skutečně ještě v prosinci 1943, ale v tento měsíc vzniklo jen 31 kusů. A ani v dalších měsících nedošlo k splnění požadavků - vzhledem k nedostatku surovin, vytíženosti podniků a vlivu spojeneckých náletů bylo dodáváno pouze okolo stovky vozidel měsíčně. Výroba tak dala v roce 1944 celkem 1006 strojů, v roce 1945 pak ještě 102, ukončena byla v dubnu, kdy byly vyrobeny poslední tři. Celkem tedy vzniklo 1139 kusů.
Prvních 31 strojů vzniklo přestavbou z rozestavěných PzKpfw IV v Nibelungenwerke (St. Valentin). Tyto stroje měly údajně štíty kanonů ještě ve starém svařovaném provedení.
Stroj se starším provedením štítu, pozoruhodná je též lafetace pro pp. 20 mm kanonDalší výroba byla probíhala následovně: vany dodávaly firmy Böhler (Kapfenberg), Eisenwerke Oberdonau (Linz), Krupp (Essen) a Eisen Hüttenwerein (Bochum), nástavby Brandenburgische Eisenwerke a podvozky Krupp - Gruson AG (Magdeburg - Bückau), zde také docházelo ke kompletaci. Tyto stroje měly kanony vybaveny odlévaným štítem typu Topfblende (známější pod nesprávným označením Saukopfblende).
Během výroby StuG IV se na něj dostaly všechny změny, které se objevily na korbách PzKpfw IV a nástavbách StuG 40.
Starší provedení na bázi PzKpfw IV Ausf. H...
...a novější na bázi PzKpfw IV Ausf. JOd března 1944 byl odstraněn motor DKW pro pohon věže a tedy pro Sturmgeschütz zbytečný.
Většina strojů nesla na bocích přídavné pancéřové pláty tzv. Schürzen, chránící slabě pancéřované boční partie proti kumulativním střelám. U strojů z konce výroby bylo místo nich z úsporných důvodů použito pletivo napnuté v rámech.
Svérázná podoby SchürzenNa ochranu proti příložným magnetickým minám byla na větší rovné plochy aplikována antimagnetická (respektive nemagnetická) pasta Zimmerit. Koncem září 1944 bylo od jejího použití upuštěno.
U později vyrobených strojů byl kulomet ovládán dálkově zevnitř vozu. Dále byla zavedena obranná zbraň Nahvertidigungswaffe (Nahkampfgerät) ráže 26 mm, sloužící pro vystřelování zadýmovacích a střepinových granátů. Obé bylo ovládáno nabíječem zevnitř vozidla.
Od června 1944 byl zaveden druhý kulomet spřežený s kanonem.
Od srpna 1944 byla montována otočná velitelská věžička.
Pancéřování StuG IV bylo solidní, ale přeci jen již plně nedostačovalo. Výrobce proto v červnu předložil projekt zesílení čelních ploch nástavby navařením dodatečných pancířů o sklonu cca 40°, což bylo následně u části vozidel zavedeno.
Zesilování čelní pancéřování bylo prováděno také improvisovaně u jednotek. Oblíbené bylo použití betonu na čelních pancířích nástavby, dále také tradiční použití náhradních článků pásu a podobně.
Zesílená ochrana pomocí betonu...
...a pásůTECHNICKÉ ÚDAJE
ROZMĚRY
Délka: 6,7 m
Šířka: 2,95 m
Výška: 2,2 m
HMOTNOST
Bojová: 23000 kg
VÝKONY
Rychlost na silnici: 38 km/h
Rychlost v terénu: - km/h
Dojezd na silnice: 210 km
Dojezd v terénu: 130 km
ZDROJE
Sturmgeschuetz s.Pak to Sturmmoeser, L. Jentz, H. L. Doyle, Panzer Track No. 8, 1999
StuG IV, J. Ledwoch, Militaria 1999
Obrněná technika 2 - Německo 1919 - 1945, I. Pejčoch, ARES 2001
Internet
Kořistní stroj nasazený Sověty
