PALBA.CZ

VIII.díl. Francie 1940. Č 85.

Postup Wehrmachtu a ústup Spojenců, včetně belgické armády, směrem k Dunkerque od 12.května do 27. května 1940.





Belgická armáda.

Pro belgickou armádu začala 10. května 1940 válka velice nešťastně a 27. května 1940 skončila ještě hůř - kapitulací.
Belgie byla totiž mezi dvěma „mlýnskými kameny“. Na východě stál čím dál agresivnější nacismus Německa a na jihu a západě pak obranná aliance Spojenců – Francie a Velká Británie. Belgický král Leopold II. a belgická vláda svou situaci nejintenzivněji řešila od roku 1936 (od německého zabrání Porýní - 7. března 1936) tím, že jednostranně vyhlásila neutralitu (neměla schválení od všech velmocí Evropy a světa). To znamená, že od roku 1936 jednostranně neutrální Belgie - odmítala spolupracovat jak s britskou, tak s francouzskou armádou, aby nerozhněvala III. Říši - což činila prakticky až do 10. května 1940 do 7 hodiny ranní, do vpádu Wehrmachtu do Belgie (vpád začal v 5 hodin 20 minut někde i o pár minut dříve), kdy teprve požádala Spojence o vyslání jejich armád na pomoc. O tomto stavu hovoříme v těchto článcích Č 19 a zvláště 20 viz odkaz:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3597
dále pak o tajných službách Č 51:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3739
a potom o samotných bojích belgické armády o mosty a pevnostní pásmo Eben Emael, viz zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3758
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3773
Přes pokusy zachovat alespoň navenek neutralitu, dovolil hlavní poradce belgického krále Leopolda II. generál Robert van Overstraeten (Spojenci ho nazývali „Zlý génius“), britským a francouzským důstojníkům, aby převlečeni v civilu, prozkoumali v měsících před květnem 1940, pozice, které měly jejich jednotky obsazovat v případě, že Německo napadne Belgii. Na druhé straně však odmítal generál Robert van Overstraeten koordinovat obranné plány belgické armády s obrannými plány Spojenců.
Díky takto složité situaci, prakticky nikdy nedošlo ke koordinovaným pokusům zformovat obrannou linii proti Wehrmachtu. Vždy to byly jen momentální improvizace se spoustou zmatků.
Jako důkaz historici uvádí i to, co o této době vypověděl pozdější maršál Velké Británie Bernard Montgomery ( Monty).
V té době generál Bernard Montgomery velel britské 3. divizi, která byla součástí B. E. F.
„Monty“ o 10. květnu 1940 říká, že první den invaze jim belgický pohraničník zamítl vstup do Belgie s tím, že nemají příslušná povolení (od 7 hodiny ranní měla velká Británie i Francie povolení ministerstva vnitra Velké Británie a Belgie, že smí do Belgie vstoupit).
No a Britové, jak je známe, se s tím moc „neprdinkali“… Prostě a jednoduše řidič nákladního automobilu prorazil závoru na belgických hranicích a britští vojáci se dali na pochod do nitra Belgie.
Jak říká „Monty“ - v Belgii však dlouho pronikání rozkazů nefungovalo, neboť když jeho 3. divize dorazila do vymezeného sektoru v obraně okolo Bruselu (od rána uplynulo již několik hodin), zablokovala jim cestu jednotka belgické armády, jejíž velitel měl námitky proti přítomnosti Britů. Dokonce v době kdy mezi sebou jednali důstojníci 3. britské divize a belgičtí důstojníci, začalo se dokonce střílet, protože někteří belgičtí vojáci si spletli Brity s německými parašutisty.
Pak se přece jenom trochu situace uklidnila a 3 armády (belgická, britská a francouzská) zaujímaly obranu dle plánu „D“ viz horní odkazy.
Samotné rozmisťování spojeneckých jednotek podél řeky Dyle probíhalo velice improvizovaně a špatně,


(Rozmístění belgické armády a B.E.F. okolo Bruselu – před nimi je řeka Dyle.)




v té době (po 12. květnu 1940) se dal do pohybu již tzv. „Dominový efekt“. Ona totiž holandská armáda byla zatlačována ze svých předsunutých pozic do pevnosti „Holandsko“ – kolem Amsterodamu a Rotterdamu, čímž odkryla levé křídlo Belgičanů u Albertova kanálu, kde je začala obcházet německá 9. td. Na pravém křídle pak obcházela Spojence německá 3. a 4. td, kterým, jak víme, otevřel cestu letecký výsadek v okolí Eben Emael a dobytí mostů přes Maasu. To znamenalo, že německé armádě téměř nic nebránilo v překročení strmých soutěsek řeky Maasy, což byla tehdy nejhrozivější vojenská překážka v severozápadní Evropě. To přesto, že Belgické královské letectvo hrdinsky až sebevražedně útočilo na mosty přes řeku Maasu (11., 12. května 1940).
Spojenci se tak museli velmi rychle vzdát plánu na řece Dyle – plán „D-BIS“ viz Č 22 zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3621
, neboť německá armáda nebyla k zastavení.
Signál k tomu, aby Spojenci zahájili všeobecný ústup však stále nepřicházel, neboť belgický král Leopold II.




trval na tom, že nejméně jeho armáda zůstane na svých pozicích a bude bránit hlavní město Brusel.
Pak přece jenom vzniklá frontová situace krále Leopolda II. přesvědčila, a on v noci z 16. na 17. května 1940 souhlasil, aby Spojenci i belgická armáda ustoupily (Brusel, jak víme, padl 17. května 1940).
I za tento rozkaz, ale i celkový boj jeho armády byl belgický král Leopold II. obviňován z toho, že belgická armáda selhala.
Objektivně je to lež – belgičtí vojáci bojovali dobře plných 17 dní (od 10. do 27. května 1940), dokud nebyla prakticky celá Belgie v rukou Wehrmachtu.
Belgický voják, tam kde bojoval – většinou bojoval v obraně – tak bojoval dobře – ustupoval až když mu došly náboje, a nebo byl ve své obranné pozici zraněn nebo zabit.
Německé historické prameny – zápisy německé armády říkají, že belgičtí vojáci si počínali v boji odvážně (oficiální historik německé 18. divize hovoří o jejich „výjimečné statečnosti“. Siegfried Westphall – pozdější náčelník štábu německých armád, které bránily Francii proti invazi v roce 1944 – napsal že „Bylo ohromující vidět Belgičany bojovat se stále větší houževnatostí, čím více se blížil konec války.“).
Je pak přece jenom trochu podivné, že Britové a Francouzi svalovali, jak již během krize v roce 1940, tak i později, veškerou vinu za své neúspěchy právě jen a jen na belgickou armádu, na belgického krále Leopolda II. a na belgickou vládu.
Když již padla skoro celá Belgie do rukou Wehrmachtu – hlásil v pondělí 27. května 1940 – francouzský styčný důstojník u belgického hlavního velitelství, že Belgičané, cituji:

„Zanechali boje.“

Belgický král Leopold II. poslal k německému velení svého posla se žádostí o příměří a zastavení palby od půlnoci z 27. na 28. května 1940.


OPERACE DYNAMO – evakuace z Dunkerque.

Ke svému jménu, krycímu názvu – OPERACE DYNAMO – přišla tato evakuační operace tak, že štáb viceadmirála Bertrama Ramsay, který byl pověřen velením celé námořní operace – sídlil v jedné z podzemních místností v Doveru (Doverské výšiny na britské straně La Manche), kde byla dříve umístěna elektrocentrála – DYNAMO.

Někteří historici si počátek OPERACE DYNAMO
( viz také zde: http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=59
) zjednodušují a říkají, že začala již 14. května večer, když BBC po večerních zprávách ve 21 hodin vysílala výzvu britské Admirality všem vlastníkům motorových lodí o délce mezi 10 až 33 metry, aby do 14ti dnů zaslali podrobný popis svého plavidla do Royal Navy. Tito také historici pak k tomu dodávají, že už tehdy Royal Navy plánovala útěk B. E. F. z Francie.
Nebyla to pravda.
Royal Navy potřebovala sepsat lodě, malé lodě, které by mohly zásobovat B. E. F., neboť v souvislosti s magnetickými minami, viz Č 49 a Č 50:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3739

byl celý britský loďařský průmysl od roku 1939 až do května 1940 zahlcen výrobou dřevěných korvet a Royal Navy ve svém válečném úsilí měla citelný nedostatek menších plavidel. Takže ta výzva BBC nebyla v žádném případě výzvou k evakuaci vojsk B. E. F., jak to někteří komentátoři a „taky historici“ říkají.
Již z logiky věci, je jasné, že přece 4 dny po německém útoku – 14. května 1940 nebudou Britové připravovat evakuaci z Francie.
Ve skutečnosti je to tak, že zrodem OPERACE DYNAMO – evakuace z Dunkerque – je naléhavá potřeba B. E. F. vybudovat nové zásobovací trasy přes La Manche.
Ono totiž britské i francouzské námořnictvo (Tragédie francouzského loďstva část 1. až část 6. viz zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=162
) obdrželo 19. května 1940 rozkaz, že se má připravit na přepravu obklíčených armád, které, jak víme, Němci uzavírali na severovýchodní frontě – v Belgii tím, že se blížili svou operací „Sichelschnitt“ – „Sek srpem“, ke kanálu La Manche.
Právě jednotky B. E. F. ve Francii byly budovány tak, že se počítalo s tím, že početní stavy B. E. F. prudce porostou. Proto Velká Británie poslala do Francie 3 pomocné divize (pracovní divize, kterým se také říkalo – „Nepotřebné krky“), které měly připravit zázemí pro přicházející britské bojové jednotky. To znamená, že B. E. F. měl velké množství – „Nepotřebných krků“, kterých se chtěl po 19. květnu 1940 – když věděl, že je obkličován - zbavit – chtěl je jako první poslat zpět do Velké Británie.

VIII.díl. Francie 1940. Č 86.

A tak začalo Londýnské ministerstvo lodní dopravy od 19. května 1940 (ve skutečnosti však dříve) intenzivně připravovat všechny dostupné lodě pro tzv. „Kyvadlovou přepravu“ ze dvou, tehdy nejlepších francouzských přístavů – Boulogne a Calais.
Řekli jsme si, že velením námořní operace v Doveru, z podzemní místnosti – pod krycím názvem - OPERACE DYNAMO, vše řídil viceadmirál Bertram Ramsay a jeho štáb. Z oken budovy pak bylo za jasných dní vidět francouzské pobřeží.
Také 23. května 1940 bylo zrovna jasné počasí a tak viceadmirál Ramsay mohl z okna vidět výbuchy - to totiž německá 2. td ostřelovala jeden z přístavů důležitých pro OPERACI DYNAMO – přístav Boulogne (jak víme, v pátek ráno 24. května, Boulogne padlo). Tak se stalo, že jeden ze tří nejdůležitějších přístavů (Boulogne, Calais a Dunkerque) s kterými OPERACE DYNAMO a viceadmirál Ramsay počítali byl „fuč“ – obsadili ho Němci a to ještě dřív, než celá operace vůbec začala.
Tady bychom měli ještě říci, že bylo celkem logické, že Royal Navy chtěla zajišťovat přepravu osob loděmi, které byly zvyklé přes kanál La Manche z Velké Británie do Francie jezdit již v dobách míru. Vždyť právě tyto civilní posádky takových plavidel si již v předválečných dobách osahaly kanál La Manche a znaly většinou všechna jeho úskalí a zrádné vody.
Takže tyto malé, vesměs civilní lodě, nejprve vozily z Velké Británie do Francie zásoby všeho druhu pro B. E. F., zpět do Anglie pak převážely zraněné vojáky, již vzpomínané „Nepotřebné krky“ – pracovní jednotky – a různý další nepotřebný materiál.
Když bylo od soboty 25. května 1940 Wehrmachtem obsazeno celé město a přístav Boulogne, rozhodl premiér Velké Británie Winston Churchill, že jedna pěší brigáda a tankový prapor, které před týdnem přistály ve Francii, musí nyní udržet Calais a to tak dlouho, jak to jen to bude možné.
Svůj rozkaz doprovodil pro velitele této jednotky, brigádního generála Claudie Nicholsona slovy, cituji:

„Každá hodina o níž prodloužíte svoji existenci, představuje pro britské expediční síly největší myslitelnou pomoc. Vláda proto rozhodla, že musíte pokračovat v boji. Chováme nejvyšší obdiv pro váš skvělý postoj. Evakuace se nebude (opakuji: nebude) konat a plavidla určená pro tento účel se mají vrátit do Doveru…“

A skutečně vydal příkaz, aby se torpédoborce vrátily zpět do Anglie.
No, generál Nicholson a jeho vojáci skutečně dělali co mohli. Těžké boje propukly v ulicích Calais, bojovalo se až do nedělního večera 26. května 1940

(Mapa situace na Západní frontě dne 26. května 1940.)



, kdy v městě pomalu odpor Britů pohasínal.
Byla neděle večer 26. května 1940, když britská Admiralita z Londýna odeslala zprávu, že OPERACE DYNAMO může začít.

Oficiální datum spuštění evakuační operace s krycím názvem – OPERACE DYNAMO – je den 27. května 1940.

Nutno však dodat, že viceadmirál Ramsay, na vlastní odpovědnost, vysílal lodě pro přepravu osob již před tímto datem.

Situace na plážích v okolí Dunkerque.





Přeprava malými loděmi na větší lodě.





A také si řekněme, že již v neděli večer ve 22 hodin 30 minut 26. května 1940 přistály již v britském Doveru první lodě s bojovými jednotkami B. E. F.
Pro představu je také nutno říci, že když byl rozkaz k evakuaci vydán, věřila britská Admiralita, že se z Francie z celého B. E. F. zachrání jen malé části jednotek.
Svědčí o tom i to, že ještě v neděli pozdě v noci poslala britská Admiralita viceadmirálu Ramasyovi naléhavou výzvu, aby vyvinul co největší úsilí a evakuoval alespoň 45 000 vojáků, neboť tehdy všeobecně panovala obava, že Němci, německý Wehrmacht, jak byl tak „rozjetý“ obsadí pobřeží La Manche do 2 dnů.
Přístavní zařízení, které OPERACE DYNAMO v Dunkerque využívala bylo velice brzy k nepotřebě a viceadmirál Ramsay si uvědomil, že musí najít způsob, jak budou muži nakládáni přímo z pláží. V té době zástupce náčelníka depa, které vypravovalo malá plavidla, námořní kapitán E. F. Wharton se již připravoval na eventualitu, která může nastat a začal zabavovat všechny malé i menší lodě, na které narazili jeho lidé. Whartonovi se moc ulevilo, když toto protizákonné zabavování – zásah do vlastnických práv – oficiálně přikázala britská vláda.

Nyní bychom si měli říci něco velice důležitého, neboť to úzce souvisí s OPERACÍ DYNAMO – evakuací u Dunkerque – s tímto zázrakem, který pro 2. světovou válku zachránil přes 330 000 vojáků. Především Britové díky tomuto zázraku mohli vůbec v 2. světové válce bojovat.
Jedná se o rozpory i mezi britskými historiky – Kdo byl ten člověk, který vlastně B. E. F. – britský expediční sbor zachránil?
Výklad, jak to tehdy bylo, nejlépe podal - Len Deighton – ve své knize – Blitzkrieg – kde tyto rozpory mezi britskými historiky popsal.

Bude to o veliteli B. E. F., kterým byl lord Gort.

Totiž postavení velitele B. E. F. lorda Gorta bylo ke konci května 1940 čím dál tím zoufalejší.
Francouzské vrchní velení a francouzští generálové protestovali a dokonce až nadávali lordu Gortovi, že stáhl svoje jednotky od Arrasu (21. až 23. května 1940) a to v době kdy měla proběhnout velká anglo-francouzská protiofenzíva do boků německého „Sek srpem“.
Lord Gort – celým jménem John Vereker, 6. vikomt Gort z Limericku byl velmi váženým bojovníkem v 1. světové válce, kde začínal jako štábní důstojník. V roce 1917 převzal velení 4. praporu granátnické gardy, s kterou si vysloužil rychle mimořádná uznání za její bojové úspěchy. Celkem 3x získal řád „Za statečnost před nepřítelem“ a mimo toho ještě i „Vojenský kříž“. V měsíci září 1918 naváděl, přestože byl zraněn, britské tanky do akce a byl znovu zraněn, ale tankům velel z nosítek dál. Tak za tohle byl pak vyznamenán „Viktoriiným křížem“.
Určité období strávil ve funkci velitele Akademie generálního štábu, aby pak, jak jsme již říkali, byl jmenován náčelníkem „Imperiálního generálního štábu“. Při tomto jmenování v postupu přeskočil několik služebně starších generálů, a to stejně jako přeskočil některé generály, když byl později – v roce 1939 – jmenován velitelem B. E. F..
No co je z toho jasné – lord Gort měl mnoho nepřátel a zdaleka všichni nebyli jen Němci.

Pojďme tedy zpět do Francie v květnu 1940. Pojďme zpět do štábu B. E. F. k lordu Gortovi.
Byla sobota 25. května 1940, když lord Gort dostal v Lill zprávu, že Němci obsazují Boulogne a Calais. Ve své pracovně na zámku v Prémesques pak obdržel další zprávu, která říkala, že belgická armáda bude brzy kapitulovat.
To vlastně znamenalo, že Wehrmachtu se dařilo rozdělit belgickou armádu, kterou zároveň odřezávali od britské armády. Zároveň se k Belgičanům dostávali zprávy, že prý Britové už odvážejí své vojáky do Velké Británie (byly to však zatím jen „“Nepotřebné krky“).
Ze všeho však pro lorda Gorta byla tím nejdůležitějším ta zpráva, že Belgie bude kapitulovat.
Ono to totiž znamenalo – ta belgická kapitulace – že se B. E. F. na jeho levém křídle otevře 30 km široká mezera, kde nebude ani vojáček.

Historici k tomu dodávají, že právě tehdy nadešel nejvýznamnější okamžik vojenské kariéry lorda Gorta.
Podle všech dostupných pramenů prý lord Gort velmi dlouho (hovoří se o mnoha hodinách) seděl sám v opuštěné místnosti a až večer dne 25. května 1940 prý přešel do vedlejší kanceláře za svým náčelníkem štábu generálem Henrym Pownallem.
Tehdy bez jakéhokoliv úvodu přikázal, aby náčelník štábu generál Pownall okamžitě nechal přesunout 2 britské divize z jihu fronty a, cituji:

„Poslal je Brookiemu (generálu Alanovi Brookovi) na levém křídle.“

Byl to rozkaz, který byl v rozporu s instrukcemi nejen ze spojeneckého štábu ve Francii, ale i v rozporu s instrukcemi z Londýna. U lorda Gorta to znamenalo, že si byl určitě vědom co činí a velice dlouho vše určitě rozvažoval.
O lordu Gortovi totiž řekl jeden z lidí, kteří ho velice dobře znali a s ním pracovali – generálmajor sir Edward Spears, cituji:

„Jednoduchý a přímočarý, nepříliš bystrý člověk, přespříliš disciplinovaný voják, který nadevše vyznával, že rozkazy musí být splněny.“

Tehdy totiž měl lord Gort jen podezření na to co se v budoucnosti stane - ale ono se to skutečně za několik hodin stalo.
A co to bylo?
Během několika hodin se v bojové belgické frontě objevila mezera. To znamená, že se nedalo nic jiného dělat, než jednat. Bylo nyní otázkou času zda mezeru v belgické frontě obsadí dřív Němci, nebo to budou 2 britské divize lorda Gorta, které tam po svém dlouhém rozmýšlení a proti rozkazům shora poslal.

VIII. díl. Francie 1940. Č 87.

Rozhodnutí lorda Gorta, že pošle 26.a 27. května 1940 dvě britské divize z jihu fronty B.E.F. na své levé křídlo, ke generálporučíkovi Alanu Brookovi, veliteli jeho sboru – tak to pro Francouze znamenalo – konec všech nadějí na jakýkoliv protiútok směrem na jih – proti klínu německého útoku.
Nojo.
Jenomže pro Brity, pro britskou armádu, pro B.E:F. - toto rozhodnutí lorda Gorta znamenalo naději, že se z boje stáhne jakž takž se zbraní v ruce a nebude úplně zničena… ( menší a větší zlo).

Ale také to pro samotného lorda Gorta znamenalo – že to byl konec jeho veškeré vojenské kariéry – lord Gort už od tohoto okamžiku nikdy nevelel jakémukoliv vojsku v boji!!!

Anglofóní historici však zároveň ihned dodávají – uvažme co by udělalo britské veřejné mínění – kdyby se toto 250 000 uskupení britských vojsk, jediné vojsko Velké Británie, které bylo v přímém boji a mělo válečné zkušenosti, muselo vzdát, nebo bylo úplně zničeno?
Ten neskutečný nátlak na britskou vládu, která by byla nucena s Hitlerem vyjednávat!!!!
Jak by se vyvíjela 2. světová válka? Co kdyby to Velká Británie zabalila a s Hitlerem byla nucena se dohodnout???

A tady se většina historiků shoduje – Rozhodnutí lorda Gorta bylo jedním z klíčových rozhodnutí – jedním z klíčových momentů celé 2. světové války.

V souvislosti s celou touto kauzou, se největším kritikem lorda Gorta velitele B.E.F. stal jeho podřízený – velitel britského sboru generálporučík Alan Brook.
Generálporučík Alan Brook byl totiž také jedním z těch generálů, které lord Gort při svém služebním postupu přeskočil.
Takže tento podřízený lorda Gorta – velitel britského sboru v B.E.F. o svém nadřízeném napsal, že v něj neměl důvěru , pokud jde o velení velkým vojenským silám a že prý lord Gort, cituji:

„ pro stromy nevidí les“

Ale, Brookovi je historiky vyčítáno, že se tato slova neshodují s jeho vlastním závěrem, když pan generálporučík Brook tvrdí, že se britské síly měly stáhnout do belgických přístavů Ostende a Zeebrugge – no jo, ale to by pro B.E.F. znamenalo, že když se 27. května 1940 belgická armáda vzdala, že by britské jednotky byly právě v těchto městech zničeny….
Ono vůbec – memoáry, zápisníček, pana generálporučíka Alana Brooka, který poskytl historikům – to jsou prostě memoáry.
Všechno co bylo vlastně dobré – ve Francii tehdy na konci května a v začátku června 1940 zařídil – hádejte kdo?
No přece ten kdo memoáry psal – pan generálporučík Alan Brook, velitel sboru u B.E.F.
Ovlivnil svým deníčkem natolik britského historika sira Artura Bryanta, že ten ve svém komentáři k Brookovým záznamům ve své knize – The Turn of the Tide – došel k závěru, že britský sbor a celé B.E.F. vděčí za svou záchranu v OPERACI DYNAMO převážně jedinému muži ( Brookovi), který a teď cituji:

„ svou rychlostí a předvídavostí byl vždy o jeden krok před nepřítelem…“.

Prý zatímco se lord Gort stále zdržoval na svém velitelství poblíž pobřeží La Manche a nevěděl ani, zda jsou jeho rozkazy doručovány až na bitevní čáru, tak prý generálporučík Alan Brook mezitím - a teď cituji:

„dosáhl jednoho z největších úspěchů v historii britského vojenství…..“

Nojo – Ale.
Když pak půjdete za fakty narazíte na takovéto skutečnosti:

1/ Generálporučík Brook měl velitelství mnohem blíž pobřeží u La Manche , než lord Gort.
2/ Generálporučík Brook vděčil za některé předvídavosti tomu, že se britskému sboru podařilo ukořistit německou aktovku s mapou a plánem, kde byl celý německý útok na pobřeží La Manche.
3/ A ta největší lež – že vázla komunikace mezi sborem a lordem Gortem – tak tu vyvrací zápisy z denních porad na kterých byl jak lord Gort, tak generálporučík Brook!!!

(Mapa situace na Západní frontě 28. května 1940.)





Tady v této souvislosti si ještě řekněme, že proti plně motorizovaným britským jednotkám Brookova sboru postupovaly německé – koňskou silou poháněné pěší divize Bockovy Skupiny armád B.
Jak tvrdí všechny zápisy – generálporučík Brook žádnou z německých tankových divizí ani nezahlédl ( tanky dostaly rozkaz zastavit a koňské potahy jely mnohem pomaleji než Britové).
Jednoznačně - německé úsilí, aby rychle vyplnily mezeru, kterou způsobila belgická kapitulace – a aby Němci rychle pronikly mezerou v obraně – tak tento závod prostě Němci prohráli.
Britské divize do obrany dorazily dřív než Němci.

Nakonec většina britských historiků – po prostudování všech historických dokumentů - dnes jedním hlasem tvrdí, cituji:

„ Gortovo jasnozřivé rozhodnutí – přesunout tyto dvě britské divize - zachránilo B.E.F. před zkázou!“


Situace u Dunkerque mezi 30. květnem a 1. červnem 1940.






Použité dokumenty :


Duce – Anatomie jedné kariéry – Luboš Taraba.
Adolf Hitler a jeho cesta k moci – Rainer Zitelmann.
Nacismus – Alessandra Minerbiová – editor: Flavio Florani.
Pakty Stalina s Hitlerem – výběr z dokumentů 1939 a 40 – Naše vojsko.
Přísně tajné 3/99, 4/99, 3/05 a 3/08.
HPM ročník XIV. – Ivo Pejčoch – Těžký křižník Canarias.
Září 1938 – Role a postoje spojenců ČSR – Miloslav John.
Dějiny světa, svazek IX – L. I. Zubka, A. M. Zubinský a G. N. Sevosťjanov.
Dějiny světa, svazek X. – V. V. Kurasov, A. M. Někrič.
Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině 2. světové války – Len Deighton.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Blitzkrieg od Hitlerova nástupu po pád Dunkergue - Len Deighton.
Druhá světová válka – John Keegan.
Polské tažení Hitler a Stalin rozbíjejí Polskou republiku – Janusz Piekalkiewicz.
Tanková válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Historie německé armády 1939 – 1945 – Philippe Masson.
Slovenská armáda 1939 – 1945 – Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Hitlerovi válečníci – Guido Knopp.
Německé obrněné jednotky – Horst Scheibert.
Hitlerovy elitní jednotky – Lucas Cooper.
Němečtí parašutisté ve II. světové válce – Volkmar Kühn.
Operace Jubilee, Dieppe 1942 – Norman Franks.
Narvik – Donald Macintyre.
Ocelová lavina – Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak.
Bitva o Británii – Leonard Mosley a redakční kolektiv Time-Life Books.
Černí andělé, Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Historie válek – David Brownstone a Irene Franck.
Neznámé špionážní operace KGB – Mitrochinův archiv – Christopher Andrew, Vasilij Mitrochin.
Den D, 1944, Hlasy z Normandie – Robin Neillands, Roderick de Normann.
Druhá světová válka den za dnem – Donald Sommerville.
Svět ve válce 1939 – 1945 – Dr. Duncan Anderson, Dr. Stephen Badsey, David Chandler, Dr. Paddy Griffith, Sean McKnight, Gary Sheffield.
Další související historická literatura.
Mé dlouholeté poznámky a mapy.


Případná doplnění a debatu směřujte prosím na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3504&start=40