Osvětim ležela na výhodném místě s dostatkem vody a surovin, převážně uhlí, a také v oblasti snadno přístupné po železnici i veřejných komunikacích , čímž ji připadl nevděčný osud stát se místem neuvěřitelného utrpení, potlačování lidských práv, místem, kde smrt byla vykoupením. Veškeré polské obyvatelstvo v okruhu 40 km bylo vysídleno a do lágru začaly proudit první transporty.
Auschwitz, to byl celý kombinát, soustava 39 koncentračních táborů, které byly rozděleny do tří hlavních skupin:
Auschwitz I byl hlavní, řídící, koncentrační tábor, ve kterém byla ústřední správa tohoto kombinátu, ústředna gestapa a hospodářské a zbrojní podniky pracující pro německou armádu. Jedním z důležitých úkolů tohoto tábora byla reprezentace "počestnosti" nacistických koncentračních táborů před zástupci veřejnosti. Z tohoto úkolu také vyplýval celkový vzhled tohoto tábora - jednopatrové zděné budovy s prostornými umývárnami, upravené prostředí uvnitř i v okolí tábora.
Auschwitz II - Birkenau byl založený roku 1941 asi 3 km od Osvětimi poblíž vesničky Brzezinka. Jeho nejdůležitější částí byla 4 krematoria a jeho hlavním cílem hromadné a systematické zabíjení lidí v plynových komorách. K Birkenau patřily také menší tábory: zemědělský tábor Budy, drůbežnický tábor Harmeze, zahradnický tábor Rajsko a chemické laboratoře.
Auschwitz III - Buna - Monowitz (založen roku 1942). Do této části KT spadala továrna na syntetickou gumu a barviva. K táboru náležely také menší tábory při uhelných dolech Fürstengrube, Königshütte, Jawiszowice, Jaworzno, Bobrek a Janina. Dále také cementárny, např. v Goleszówě. Další tábory přibyly na podzim roku 1944 v Hlavici, v Hindenburgu, v Blechhammru, v Heydenbrecku, …. Buna byl přímou součástí koncernu I.G. Farben se sídlem ve Frankfurtu nad Mohanem. I. G. Farben byl prvním nacistickým monopolem, který dostal povolení Goeringova ministerstva vybudovat v blízkosti Osvětimi chemický kombinát. Podmínkou bylo použití vězňů k výstavbě i provozu koncernu. V roce 1944 vyráběla továrna denně 4 vagóny benzínu, dále karbid a léčiva, která byla samozřejmě testovaná na místních vězních.
Vězňové všech koncentračních táborů mívali dojem, že se proti nim spikla i sama příroda. V táboře bývalo téměř vždy nepříznivé počasí - v létě to bylo nesnesitelné vedro, v zimě nemilosrdné mrazy, na jaře a na podzim vichřice a neproniknutelné mlhy. Počasí mělo negativní vliv jak na práci vězňů, tak i na hojení jejich ran.
Hlavní tábor Auschwitz I se skládal převážně ze zděných vězeňských baráků, mnohem větší Birkenau byl naopak vybudován na "zelené louce". Na rozsáhlém, bažinatém a nezdravém pozemku ohraničeném kilometry ostnatého drátu a hlídkovými věžemi se nacházely řady dřevěných jednopatrových baráků, podobné konírnám (jimiž také původně byly). Bloky byly 40 metrů dlouhé, 9 metrů široké a přes 2,5 metru vysoké, na obou koncích opatřené vraty. Světlo sem procházelo jen dvěma řadami malých okének ve zvýšené střeše. Tyto baráky byly stavěny bez základů, přímo na bažinaté půdě. Většina tak neměla podlahu, jen udusanou hlínu, která se často měnila v bláto. Uvnitř bloků stály tříposchoďové palandy s lůžky a pokrývkami. Uprostřed bloků vedly rozvody komínů, jimiž procházel kouř, který měl vytápět celý vnitřek. Působil ale pouze jako výsměch, protože v zimě bylo nemožné takovou stavbu vytopit. Bloky byly projektovány pro 300 – 400 osob, ale mnohdy se jich zde tísnilo 1000 – 1200.
O dalším osudů vězňů se v podstatě rozhodovalo ihned po příjezdu transportu. Vězni byli vyhnáni z železničních vagónů a ještě na náspu řazeni. Osobní věci a zavazadla museli nechat u vlaku. Poté byli z transportu odděleni muži od 14 do 40 let a přidali k nim i mladší, pokud uměli německy. Němečtí lékaři a důstojníci určovali schopnost jednotlivých lidí pracovat. Starce, ženy, děti a práce neschopné naložili do nákladních aut a odvezli do Birkenau.
Čekající dozorci a vojáci se vrhli na odložené kufry a kradli vše, co mělo nějakou cenu. Této proceduře se říkalo "Kanada". Po rabování se zavazadla odvážela do skladišť a posléze posílala do Německa.
Pokud se čekal další velký transport, šli na smrt všichni bez výjimky. V Birkenau byli nahnáni do speciálních podzemních prostor připomínajících šatny a sprchy. Zde se museli svléci do naha a byli přinuceni vejít do "sprch". Pak se dveře hermeticky uzavřely a dovnitř byl speciálními průduchy vhozen obsah několika plechovek s prostředkem Cyklon B. Po 15 – 20 minutách se prostory „sprch“ vyvětraly a určené skupiny vězňů tzv. Sonderkomanda odnášely mrtvoly do krematoria, které bývalo hned vedle. Tam byly mrtvým ostříhány vlasy, vymláceny zlaté zuby a odstraněny případné protézy. Poté byla těla spálena.
Identifikace vězňů
Práceschopným vězňům byla přidělena čísla, která měli našity na levou stranu kazajky a na pravou stranu kalhot a po čase i vytetovány do kůže. Každý vězeň dostal též tzv. vinkl. Byl to barevný trojúhelník s písmenem, který měl našitý na kazajce a dále rozděloval vězně.
Písmeno znamenalo národnost: T - Čech, P - Polák, N - Holanďan, B - Belgičan, atd. Němci měli vinkly bez písmene.
Barva určovala provinění, za které se člověk dostal do lágru:
- Zelený znamenal Berufsverbrecher, zločinec z povolání, který byl po
odpykání posledního trestu dodán do tábora.
- Zelený s černým písmenem S značil Sicherheitsverfahrung. To byli
zločinci, kteří se dopustili jednoho nebo více zločinů a byli odsouzeni k
trestu káznice na dobu delší 15 let nebo na doživotí, tedy násilné
loupeže, opakovaná znásilnění, zabití, vraždy apod. Z káznice byli
posláni do táborů "na vykončení", jak říkali Poláci, tzn. aby byli
příležitostně vhodným způsobem utlučeni.
- Černý vinkl prozrazoval, že jeho nositel je asociální element. Byli to
většinou cikáni, nepolepšitelní tuláci, potulní a práce se štítící lidé.
- Růžový vinkl měli nevyléčitelní homosexuálové.
- Fialový vinkl měli členové náboženských sekt, svědci Jehovovi, kněží, …
- Červený vinkl měli političtí vězni.
- Překřížený vinkl tvořící Davidovu hvězdu měli Židé. Židé patřili mezi
vězně, jejichž návrat z tábora byl nežádoucí. Byli týráni, ubíjeni nebo po
tisíci tráveni v plynových komorách.
Po této proceduře byli nově příchozí umístěni do tzv. karantény, ve které setrvávali až několik týdnů. Po uplynutí karantény byli vězni rozděleni na baráky a začali pracovat.
Hierarchie a správa tábora
Tábor měl svého komandanta (důstojník SS), raportführera (poddůstojník SS odpovědný za pořádek, kázeň a početní stav v táboře) a hospodářskou správu, svůj vlastní politický řád, poštu, věznici, popraviště i zásobu katů. Ale měl také vlastní autonomii, která byla složena z vězňů a která vedla ve skutečnosti vlastní vládu nad táborem
Asi nejznámějšími postavami spojovanými s lágrem v Osvětimi byli komandant Rudolf Höss jako tvůrce prototypu vyhlazovacího tábora a muž, který měl na starosti židovkou otázku a organizaci transportů – Adolf Eichmann.
Pracovní skupina vězňů se nazývala komando. V čele byl kápo (oberkápo, unterkápo) a vorarbeiteři. Každý měl na levé ruce pásku s příslušným nápisem a každý nosil klacek.
Kápo - Němci označovali tímto slovem vězně, jemuž svěřili vedení nad pracovní skupinou vězňů. Ale kápo nebyl předák, nýbrž byl určen k násilí, terorizování, mučení a zabíjení. V tomto ohledu byl pravou rukou, výkonným orgánem esesmanů.
Vorarbeiter - přední dělník. Velká pracovní skupina se dělila na podskupiny, každé byl v čelo postaven vorarbeiter. Vyznačoval se především tím, že nepracoval. Opatřil si hůl a mlátil vězně. Čím více řval a čím více mlátil, tím lepším vorarbeitrem byl.
Zabíjení v Osvětimi prováděly oficiálně dvě instituce: SSlékaři a úřad lagerkomandanta Müllera, který je především odpovědný za smrt statisíců vězňů. To on dával zabíjet celé transporty. Navzájem si obě tyto instituce dělaly naschvály a předháněly se v počtu zlikvidovaných lidí.
Vězeňská samospráva
V čele vězeňské samosprávy byl lagerältester s velikou pravomocí. Na levém rukávu měl pásku s písmeny LÄ. Byl odpovědný za pořádek a čistotu v táboře a představený všech blockältestů. Byl to vězeňský diktátor tábora.
Blockältester byl zase správcem a pánem bloku. Odpovídal za disciplínu v bloku, dohlížel na rozdělování jídla, apod. Poláci ho nazývali "blokówý" a jejich názvy se obecně ujaly u všech národností. Např.: Blokový písař - "šrajbr"; velitel světnice (štuby) - "štubówý"; Stellvertreter - "zastempca"; Esesscharführer - "šára"; atd.
Strava
Výživa vězňů byla zcela nedostatečná a postrádala potřebné živiny a vitaminy. K snídani se podával 1 litr kávové náhražky nebo čaje. Jako hlavní potrava sloužil samozřejmě chleba, ovšem ten táborový obsahoval až 25 % pilin. Spolu s kouskem margarinu, koňského salámu, či marmelády tvořil většinu večeří.
V poledne nebo večer se podávalo 0,5 až 1 litr polévky zvané suppa. Většinou se skládala z kousků vařené řepy či brambor a někdy se do ní přidávalo jídlo, které zbylo z "kanady". Jednou z možností, jak dostat více jídla byl tzv. Schwerarbeiterzulage ("Culága") - přídavek k jídlu u pracovních komand. Každé úterý a pátek nastoupili vězni u kuchyně a každý z nich dostal 500 g chleba a 100 g koňského salámu. Uvedené hodnoty je potřeba brát pouze jako informační, protože záleželo zcela na libovůli vydávajícího.
Nemocnost a hygiena
Zejména v Birkenau, kde byl velký nedostatek pitné vody, řádil břišní a skvrnitý tyfus, tuberkulóza a všeobecně se umíralo na zápal plic z vyčerpání. Nadměrný počet nemocných byl velkým problémem a nemocniční baráky nedostačovaly. Proto také byli sotva uzdravení vězni posíláni zpět na těžké práce. Také léků bylo velmi málo a stačily jen pro vězně německé národnosti. Šíření nemocí a zejména tyfu se nedařilo zabránit díky všudypřítomným blechám a vším. Ani duševní poruchy nebyli výjimkami. Stávalo se, že vězeň psychicky neunesl neustálý teror, týrání a všudypřítomnou atmosféru smrti. Většina takovýchto vězňů spáchala sebevraždu.
V Birkenau působil táborový SS lékař Dr. Josef Mengele. V ženském lágru se na jeho příkaz prováděli popravy fenolovými injekcemi (preparát BE 1034). Dělal pokusy s dvojčaty v Antropologickém ústavu, který si v Birkenau zřídil. Studoval na nich vlivy dědičnosti. Podobné pokusy prováděl s trpaslíky a s lidmi, kteří měli nějáké tělesné vady. V ústavu probíhala také sterilizace Židů pod vedením Prof. Dr. Carla Clauberga a Dr. Horsta Schumanna.
Likvidace těl
Během provozu tábora bylo postupně postaveno pět krematorií. Jen čtyři krematoria v Birkenau byla teoreticky schopna spálit přes 4500 těl za 24 hodin (v praxi ovšem dokázala v případě potřeby spálit něco kolem 8000 těl), ale když nestačila, byly vykopány velké spalovací jámy, které dokázaly pojmout najednou až 1000 věznů.
Pro ilustraci: V Birkenau jen v srpnu 1943 bylo spáleno v prvém týdnu 34.000, v druhém týdnu 31.000, v třetím týdnu 56.000 francouzských, holandských, belgických, řeckých, ale i českých a slovenských Židů.
Zajímavý je rovněž fakt, že Němci za ústupu všechna krematoria vyhodili do vzduchu tak důkladně, že ani sami Poláci nebyli schopni rekonstruovat jejich původní podobu. Jen díky dvěma dívkám vězněným v Birkenau, které ukradly a zachránily stavební plány řady staveb v táboře včetně krematorií, máme informace o těchto ohavných stavbách.
Bunkr
Každý tábor měl své vězení a místnosti pro výslechy a mučení, jimž se ve vězeňské hantýrce říkalo bunkr. V Osvětimi to byl blok č. 11. Nejrůznější nápisy a kresby v celách po celém bloku jasně ilustrují, jakým směrem se upínalo myšlení odsouzených. Mnoho nápisů polských, českých i mnoha jiných národností obsahuje jen jméno a datum, kdy dotyčný ještě žil. V sklepních místnostech bloku č. 11 také došlo k prvním pokusům s použitím plynu Cyklon B (na 600 ruských zajatců a 250 Poláků z nemocničního baráku).
Tyranie vězňů byla všudypřítomná. Velmi těžký život měli vězni ze zeleným vinklem a Židé, a zejména ti, kdo zde neměli žádné známé, ani co prodat. Tedy ti, kteří nedostávali balíčky z domova a nemohli uplácet jídlem a cigaretami. Jakousi ochranu vězňům poskytovalo zařazení do funkcí podílejících se na správě tábora. V krejčovské dílně, skladu, či kuchyni vězeň dokázal přežít jakýkoliv lágr, hlavně díky pobytu v teple a možnosti se dostatečně vyspat. Ale dostat se na tato místa bylo velmi obtížné a vyžadovalo to velkou dávku opatrné diplomacie a soustavného uplácení.
Konec nacistické vlády
Když se na začátku roku 1945 přiblížila fronta, nastalo velké zakrývání stop. Tábor byl evakuován. Transporty v otevřených vagónech a dvacetistupňových mrazech, bez jídla a pití se vyznačovaly otřesnou úmrtností. Nemocné a zbylé vězně bylo rozhodnuto zlikvidovat a nastaly masivní popravy a spalování. Fronta však postupovala příliš rychle. Ustupující esesmani již jen stačili zničit většinu dokumentace a vyhodit do vzduchu všechna krematoria včetně plynových komor. 27. ledna obsadili ruští vojáci poloprázdný tábor, ve kterém se nacházelo kolem sedmi tisíc vězňů. Když za několik měsíců skončila válka v Evropě, nastalo bilancování. Ač řada hitlerových mužů, přímo zodpovědných za zakládání a provoz vyhlazovacích táborů byla mrtva, výjimky se našly.
Rudolf Höss sám byl lidovým soudem odsouzen a popraven oběšením. Část válečných zločinců (dozorců a nižších šarží) zmizela v Rusku, část s buldočí zatvrzelostí vyhledával a předával soudům známý lovec nacistů Simon Wiesenthal. Objevili se též první odhady o počtu zde zabitých lidí. Tento údaj není dodnes upřesněn a patrně se přesné číslo již nikdy nedovíme. Uvádí se něco mezi 1,2 - 3,5 milionu lidí. Důvodem k těmto dohadům není jen zničená evidence, ale fakt, že 70 - 75% každého transportu nebylo nijak evidováno, protože šli okamžitě do plynových komor.
Brzy po válce bylo rozhodnuto zachovat tábor jako památník holocaustu a vzpomínku na jedno nejhorších zvěrstev v dějinách lidstva. Dodávám, že již krátce po válce se objevily názory (a dodnes jim řada lidí ráda věří), že plynové komory a vůbec hromadné vyvražďování zde v podstatě neexistovalo. Tyto názory zněly a kupodivu dosud znějí především z úst nacionalisticky zaměřených představitelů některých německých politických stran i vzdělaných lidí tzv. "revizionistů" a jejich smysl spočívá především ve snaze popřít vlastní minulost, zlehčit vinu a zbavit se části zodpovědnosti.
Zdroje:
Továrna na smrt - Ota Kraus, Erich Kulka - vězni v Birkenau
www.holocaust.cz
http://osvetim.valka.cz
www.auschwitz.dk
http://www.pooh.cz/mishak/a.asp?a=2004801
http://www.pooh.cz/a.asp?id=2004822&db=
Zkrátit tak obsáhlé téma mi dalo docela práci. Toto jsou jen kusé informace... pokud vám tu něco chybí, tak napište, můžu to ještě doplnit.
Vstupní brána s uvítacím nápisem "Arbeit macht frei" - práce osvobozuje.
letecký pohled na Auschwitz I., II.
Auschwitz - Buna ... továrna IG-Farben
