Tank Mk.I-III
Napsal: 4/4/2005, 20:49
Britský tank Mk.I "Mother", Mk.II a Mk.III
Návrhy "pozemních korábů" se objevovali již před WWI, avšak teprve tato válka dala skutečný důvod pro vývoj. Tímto důvodem byla patová situace na bojišti. Jednoduše řečeno: obrana vítězila nad útokem. Důsledkem byla statická fronta, kde se za nepatrný postup platilo naprosto neadekvátními ztrátami. Co bylo příčinou převahy obrany nad útokem? Bylo jich více, ale za hlavní lze označit dvě: ostnatý drát a kulomet, obé použité v masivním měřítku.
Pokusy o změnu zklamaly. Počítalo se s dělostřelectvem, které mělo intensivní palbou zničit překážky a umožnit postup jednotek. Řada bitev prokázala nevhodnost této taktiky. Dělostřelba nejen že nebyla schopna zničit všechny překážky, zvláště bunkry, ale doslova přeryla terén, který byl poté pro pěchotu jen obtížně průchozí. Mimo to prozrazovala ofenzivu a tím umožnila protivníkovi shromáždit zálohy. Ani použití plynu nepřineslo změnu. Ztráty neustále stoupaly, výsledky byly nepatrné. Mimoto bylo velení na obou stranách fronty z velké části velice konzervativní a s nedostatkem představivosti, odmítající novinky jak v oblasti jiné taktiky, tak i technické inovace.
Jednou z mála vyjjímek byl britský podplukovník E.W.Swinton. Ten brzy pochopil situaci a záhy se do generálního štábu britského impéria dostal jeho návrh na úpravu pásového tahače děl typu Holt na opancéřované vozidlo. Návrh byl krátkozrace odmrštěn. Kolující návrhy a doporučení Swintona a dalších se nakonec dostali na konci roku 1914 k prvnímu lordu admirality W.Churchillovi, známému neortodoxním myšlením.Díky jeho úsilí vznikl výbor odborníků k posouzení návrhů. Ten však vypracoval negativní zprávu, do značné míry na přání armády.
Další vývoj pokračoval u RNAS (Royal Navy Air Service), která používala obrněná vozidla s kulomety k ochraně svých leteckých základen v Calais a Dunkerque. Tato vozidla měla velice omezené možnosti, přesto však zapůsobila a dala impuls k dalšímu vývoji. Postupně, jak se projevovala situace na frontě, se dařilo získat další zastánce obněnců. Začaly práce na projektech, koncepce byly různé, kolové i pásové. Postupně se prokázala nevhodnost kol, stroj by byl příliš velký a nemotorný (kola o průměru 4,57 m!) a tato koncepce byla zamítnuta. Úsilí konstruktérů se soustředilo na pásový stroj.
11.srpna 1915 začaly u firmy William Foster and Co.Ltd. v Lincolnu práce na vozidle, označovaném jako Lincolnův stroj číslo 1. Vývoj vedl W.Tritton a W.G.Wilson. Podvozek vycházel z traktoru Bullock. První jízda proběhla 6.září 1915 a záhy se projevili problémy, především s nevhodnými pásy- časté zklouzávání z podvozku, malá pevnost. Byla provedena řada pokusů, poté byl stroj 4.1 vybaven novými pásy a upraveným podvozkem. Stroj, přejmenovaný na "Little Willie", prokázal značné zlepšení. Pásy se ukázaly být mnohem spolehlivější, průchodnost terénem výrazně vzrostla. Little Willie lze označit za technologický demonstrátor, který prokázal správnost vývoje. Nově plánovaný stroj měl být již bojově použitelný.
Výsledkem byl stroj kosodélníkového tvaru s pásy vedenými přes celou výšku korby. Takto řešený stroj měl zaručit dobrou průchodnost (šplhání na předprseň zákopů a jejich překonání) a stabilitu. Pro zvýšení stability a snížení siluety nebyla použita věž, ale většina výzbroje byla umístěna ve vystupujících barbetách na bocích korby. Čelní pancéř měl sílu 10 mm, boční 8. Stroj vážil 28450 kg a s motorem Foster- Daimler o výkonu 78,3 kW dosahoval max. rychlosti 5,95 km/h. Dlouhý byl 9,91 m (včetně řídících kol vzadu), široký 4,19 m (přes barbety) a vysoký 2,44 m. Výzbroj- 2x šestiliberní kanon (57 mm, D/40) a 4x 7,7 mmkulomet, osádka 8 mužů. Stroj byl pojmenován "Mother".
První jízda proběhla 3.prosince 1915. Na Swintonův podnět začal být stroj označován jako "Water Carrier" a později "Tank". Důvodem bylo utajení, původní "pozemní koráb" mnoho prozrazoval. Zkoušky byly úspěšné a tak byl stroj do 26.ledna 1916 zcela dokončen a spolu s Little Willie předán k provedení oficiálních zkoušek do Hatfields Parku. První proběhla 29. ledna za přítomnosti osob, podílejících se na vývoji. 2.února proběhla hlavní ukázka, mimo jiné za účasti státního tajemníka války polního maršála lorda Kitchenera a ministra pro válečný materiál D. Lloyda George. Zkoušky proběhly v terénu podobnému frontě, včetně zákopů, a přesvědčili. 12.února bylo objednáno 100 tanků, později bylo navýšeno na 150.
Dodávky začali v červnu pod označením Mk.I. Půl na půl byly vyráběny dvě varianty, lišící se výzbrojí, tzv. "Male"- mužský a "Female"-ženský. Male byl vyzbrojen šestiliberními kanony Hotchkiss ráže 57 mm a třemi či čtyřmi kulomety Hotchkiss, vážil 28450 kg. Určen byl k napadání děl, jejich stanovišť a dalších objektů. Female měly místo kanonů kulomety Vickers a vážili 27435 kg. Určeny byly k ochraně tanků Male před pěchotou a k jejímu pronásledování.
Tank Mk.I neměl žádné odpružení, hluk motoru nebyl tlumen- osádka se dorozumívala jen pomocí signálů, výhled byl jen přes malé průzory, ventilace prakticky žádná. Při poškození nádrže umístěné uvnitř vozidla z ní prosakovalo palivo přímo do tanku. Dodávka paliva samospádem byla poruchová- při překonávání překážek docházelo často k jejímu přerušení a tím k zastavení tanku. Na střeše tanku byla konstrukce s pletivem na odrážení granátů. Pancíř sice chránil před palbou z ručních zbraní, ale byl náchylný na tvoření úlomků a jejich rozprsk uvnitř tanku po zásahu, proto musela mít osádka silné oblečení a ochranné masky přes obličej proti zranění. Tvořili ji: velitel, řidič a brzdař vepředu, čtyři střelci ve středu a dva muži obsluhující převodovku vzadu. Změna směru vyžadovala čtyři muže. Záďové řízení se v bojích ukázalo jako zranitelné a zanášelo se bahnem, proto bylo v listopadu 1916 zrušeno.
Nasazení tanků Mk.I v boji začalo přesvědčovat řadu důstojníků, že je zde konečně zbraň umožňující vyzrát na poziční válku. Polní maršál sir Douglas Haig, který se již dříve pod vlivem Churchilla stal zastáncem tanků, požádal o vyrobení dalších 1000 strojů. Rozběhla se příprava výroby, avšak armáda jako celek tank stále napřijala a objednávka byla zrušena! Naštěstí se 6. prosince 1916 stal Lloyd Georg premiérem a zvrátil toto nesmyslné rozhodnutí. Do výroby měl jít zdokonalený tank Mk.IV, ale z důvodu udržení výroby do dokončení jeho vývoje bylo vyrobeno 50 strojů Mk.II a 50 Mk.III, což byly de facto Mk.I s malými úpravami. Mk.II měl upravené střešní poklopy a pásy s vyšším tahem, Mk.III byl Mk.II s pancéřováním upraveným podle připravovaného Mk.IV.
Tank Mk.I byl, přes řadu nedostatků, průkopnickou konstrukcí. Jeho bojové nasazení prokázalo, i přes chyby v teprvě se rodící taktice, obrovské možnosti nové zbraně. Ačkoliv byl rychle nahrazen vyspělejšími konstrukcemi, jeho význam prvního bojového tanku je nezpochybnitelný.
.
