Jak už jsem zmínil v jednom z předchozích příspěvků, nejhorším nepřítelem výsadkářů jsou tanky. Je to hlavně kvůli omezené kapacitě letecké přepravy a tak se výsadkáři občas musí spolehnout na poměrně nekonvenční zbraně a občas u nich jsou ochotní tolerovat nevýhody, kvůli kterým by nad nimi běžní pěšáci nebo tankisté ohrnuli nos.
Toto byl základ, ze kterého vycházela firma Cadillac, když v roce 1948 začínala projektovat nový samohybný kanón pro výsadkáře (SPATG - Self Propelled Anti Tank Gun ). V první fázi bylo zamítnuto vyzbrojení bezzákluzovým kanónem, toto řešení bylo ponecháno na pozdější dobu, protože zavedené BzK bylo možné přepravovat na v podstatě libovolném vozidle a výsadkářům chyběl spíš prostředek v těžší kategorii.
Další zavržená možnost se týkala PT kanónů menších ráží ( především 57 / 76 mm ), tyto zbraně sice byly ještě pořád poměrně účinné, ale od předpokládaného hlavního protivníka, Sovětského svazu se dal očekávat brzký vývoj nových tanků ( T-54 ) které tyto zbraně nebyly schopny probít ( samozřejmě je myšleno čelo věže ). Na výběr tak zůstala vlastně jen jedna zbraň, 90 mm kanón M54. Jednou z výhod tohoto kanónu byla shodná munice s kanónem M36 na novém tanku M47 Patton, obě zbraně měly dokonce shodnou balistiku, hlavním rozdílem byl mnohem delší zákluz kanónu M54.
Díky vysokému výkonu se dalo předpokládat, že výsadkáři získají schopnost ničit i Sovětské těžké tanky, ale je jasné že tato výhoda něco stála.
Těsně po válce Americké letectvo disponovalo poměrně velkým množstvím transportních letadel, ale jen pomalu přibývalo strojů schopných shazovat na padáku těžší kusy výzbroje a na transportní kluzáky se při letu přes Atlantik nedalo příliš spoléhat. Po nějaké době tak bylo jasné, že jediná možnost na udržení hmotnosti v rozumných mezích je odstranění pancéřování. To navíc umožnilo použít na konstrukci korby hliník (v té době ještě hliníkové pancéřování nebylo dostatečně účinné ) a tím se hmotnost snížila ještě víc.
Výsledkem vývoje tak bylo samohybné dělo které vážilo jen něco přes sedm tun a při volbě vhodné taktiky si dokázalo poradit skoro se vším co se na bojišti pohybovalo na pásech či kolech. Zpočátku opomíjenou výhodou byla obrovská účinnost tříštivotrhavých granátů ráže 90 mm, ale tato výhoda se projevila až na samém konci kariéry M56 a vlastně už neměla vliv na další osudy této zajímavé samohybky.
Po vojskových zkouškách v roce 1953 byla samohybka M56 zavedena do výzbroje, výroba pokračovala poměrně pomalým tempem až do roku 1959. Škorpion byl původně zaveden u 82. a 101. výsadkové divize a ve výzbroji těchto jednotek vydržel až do nahrazení výsadkovými tanky M551 Sheridan koncem roku 1968. Část vozidel si ještě před vyřazením stihla zabojovat ve Vietnamu, a v roli podpůrného prostředku pěchoty se díky výkonu hlavní zbraně celkem osvědčila. SPATG M56 byly poměrně oblíbené u všech kromě osádek. Hlavním důvodem samozřejmě byla v podstatě nulová ochrana osádky, dokonce i štít kanónu pole některých zdrojů nebyl pancéřový a na vozidle sloužil hlavně jako rozražeč zpětných plynů z úsťové brzdy...
Po vyřazení z výzbroje se část zbylých vozidel dostala do výzbroje 36. pěší divize a 49. obrněné divize Texaské národní gardy a část dosloužila ve výzbroji Španělské námořní pěchoty.
SPATG M56 " Scorpion "
byl pásový transportér 90 mm kanónu M54. Podstatnou část konstrukce otevřené čtyřmístné korby tvořily slitiny hliníku. V přední části vozidla byl uložen vzduchem chlazený šestiválcový benzínový motor Continental AOI-402 o výkonu 149 kW se zásobou 208 l benzínu a automatickou převodovkou.
Střední část vozidla zabíral nekrytý bojový prostor s montáží M88 nesoucí protitankový kanón M54 ráže 90 mm. Kanón byl zaměřován pomocí dalekohledu T186 na pravé straně kanónu, odměr 60 ° a náměr -10 ° +15 ° byl nastavován ručně. Stanoviště řidiče bylo na levé straně kanónu, štít před řidičem byl opatřen zasklením. Za místem řidiče seděl na radiostanici velitel, ale to platilo jen při přesunu, při střelbě obvykle řídil palbu z místa s dobrým výhledem. Nabíječ měl sedačku před střelcem, ale ve většině případů se zdržoval vzadu za kanónem.
V zadní části vozidla byla v trubkovém zásobníku uložena zásoba nábojů, celkem 29 kusů. Původně byly logicky preferovány protitankové náboje, ale při nasazení ve Vietnamu tvořily většinu palebného průměru různé protipěchotní náboje.
Pod zásobníkem byla vytvořena malá plošina na které se při nabíjení pohyboval nabíječ a navíc se zde ( a na krytech pásů ) ukládalo nejrůznější doplňkové vybavení.
Podvozek byl další zajímavou částí vozidla, nemyslím tím celkem obvyklé torzní pérování a ani pásy nebyly nijak neobvyklé.
To zajímavé byly pojezdová kola a M56 bylo asi jedno z mála bojových vozidel které mělo pojezdová kola vybavená nafukovacími pneumatikami. Když si ale uvědomíte, že šlo vlastně o nepancéřované vozidlo, tak tento detail nebyl až tak problematický, pneumatiky navíc byly typu " run flat ", schopné nouzové ( až 24 km při rychlosti 24 km/hod ) jízdy i po úniku vzduchu...
TTD SPATG M56
Délka-----------------------5,84 m
Šířka------------------------2,58 m
Výška-----------------------1,98 m
Hmotnost-------------------7140 kg
Měrný tlak------------------0,3 kg/cm2
Max. rychlost---------------45 km/hod
Brodění bez přípravy------107 cm
Brodění s přípravou--------152 cm
Průchodnost:
Příkop-------------------------122 cm
Stěna-------------------------76 cm
Svah--------------------------60 %
Nějaké to video:
M56 Scorpion - air-mobile anti tank weapon 90mm
http://www.youtube.com/watch?v=OQZfMPAbz3Y
M56 Scorpion Airdrop Tests
http://www.youtube.com/watch?v=_coq_38acu4
C-119 Flying Boxcar
http://www.youtube.com/watch?v=d-sENOVwi5Q&translated=1
Zdroje:
http://en.wikipedia.org
http://www.militaryfactory.com
http://www.olive-drab.com
http://www.primeportal.net
http://www.williammaloney.com
http://afvdb.50megs.com
http://www.inetres.com
http://www.texasmilitaryforcesmuseum.org
http://old.steelsoldiers.com
http://guerradevietnam.foros.ws
http://www.toadmanstankpictures.com
