Operace Barbarossa ve stínu Napoleona

[Lord]

Připravil jsem k tomuto 70. letému jubileum sérii aktualizovaných příspěvků o sovětských obrněných jednotkách - jejich organizaci a stavu k 22. červnu 1941.



A dále úvahy o preventivním úderu. V současné době už je k dispozici hodně informací, které nám dokáží poskytnout hlubší a lepší pohled na věc.

Sovětská organizace sborů divizí , brigád - doplněno
www.palba.cz/viewtopic.php?t=988

Byl Stalin blb?
Stalin měl informace o připravovaném německém útoku. Otázkou je, proč jim nevěnoval patřičnou pozornost? Takto vypadá opravdu jako blbec. Teorie na to jsou různé: jako, že to pokládal za dezinformace. Nebo v poslední době také tzv. Velká vlastenecká válka ve světle nového historického bádání ... tedy zajímavé hypotézy, které říkají, že Hitler nabídl Stalinovi účast na válce proti Britské říši - zejména invazi do Anglie a porcování na Blízkém východě. Tajné dohody mezi sovětskou a německou stranou ohledně řízení společného konání těchto operací, ale jsou to jen konstrukce bez jasných důkazů. Je to snaha vysvětlovat ruské selhání podvodným německým chováním.
www.palba.cz/viewtopic.php?p=98985#98985

Další možností je, že s tím Stalin sice počítal, ale síla Wehrmachtu a zhroucení části Rudé armády ho překvapila. Navíc sám mohl připravovat úder ... zkrátka nepružnost a nedostatek času na ruské straně. I kdyby věděl – byl čas na provedení nezbytných opatření a jakých? Moc by to změnit nemuselo. Války už od druhé poloviny 18. století vyhrával ten rychlejší, kdo dokázal rychleji provést mobilizaci, koncentrovat vojsko v prostoru a čase. Železnicí a lepší dopravní infrastrukturou disponovala Evropa.

Německá logistika na Východní frontě
www.palba.cz/viewtopic.php?t=129

Nevtíravý pohyb 17 000 zvláštních vlaků na Východ a podvodné vysvětlení aktivity spojené se soustřeďováním sil umožnily překvapení v červnu 1941. Gercke pověřený dopravou na Východ začíná s přesunem „neškodných“ pěších divizí a jen několika málo mobilních v maximu dvanácti vlaků denně podél každých ze šesti hlavních linek stanovených programem Otto. Šéf armádní dopravy přesunul sedm pěších a dvě mobilní divize v první vlně (relativně málo), mezi který je možné zastřít jednu pancéřovou divizi a jednu motorizovanou pěší divizi.

Operovali podle doktríny, že obrněná divize a těsně přidružená motorizovaná pěší divize může být určena výlučně pro hlubokou strategickou ofenzívu. Němci předpokládali s obrazem zrcadlového myšlení, resp. že Rusové ihned rozpoznají nebezpečí týkající se nadměrného množství pancéřových divizí. Tato mystifikace probíhala od února do června 1941, do té doby bylo přesunuto na Východ 101 divizí.
Zdroj: http://militera.lib.ru/h/stolfi/11.html

Stalin si také myslel, že pokud Němci půjdou do Ruska budou muset mít zimní vybavení a patřičné zimní oleje, apod. Jelikož se v Sovětském svazu používala jako přísada do těchto olejů tuk z beranů, a také kožešiny a vlna z ovcí byla vhodná pro zimní uniformy, rozkázal prý Stalin rozvědce, aby počítala kozly a berany, jelikož nedocházelo k jejich změně usoudil, že válka letos nepřijde

O tom srovnání Napoleon a Hitler – tažení do Ruska jsem kdysi napsal článek
www.palba.cz/viewtopic.php?t=294

A jak dodává Kačermíra: Napoleon stejně jako Hitler dobyl celou Evropu, která pro něj byla průmyslovou a hospodářskou základnou. Hitler stejně jako Napoleon neporazil hrdý Albion, který pak činil nemalé problémy. Hitler stejně jako Napoleon nedokázal odříznout Albion od přísunu surovin přes Afriku, což bylo jedno z klíčových rozhodnutí. Celé francouzské tažení do Ruska pak bylo něco podobného jako o více než sto let později tažení německé.



Opět po počátečních ruských chybách nalákali Rusové nepřítele dál a dál do svých nedozírných plání. Prodloužili tím zásobovací trasy, utvořili se partyzánské oddíly, které zásobování narušily atd. Napolen stejně jako Hitler se domnívali, že dobytím Mosky je vyhráno, což byl mylný předpoklad. Navíc obě armády, když byly hluboko v Rusku opět byly postižené mrazy, které dokázaly mnohdy ve prospěch Rusů udělat více než nějaká bitva. A celou tu dobu pak na druhé straně Evropy proti nim činila odvetu Anglie.
Jediným rozdílem jak je správně výše uvedeno je, že se Napolen rozhodl stáhnout se z vypálené Moskvy a Ruska, zatímco Němci se zakopali a od té doby se de facto už jen bránili.

[Bleu]

Napoleon si myslel že dobytím Moskvy má vyhráno - Moskvu obsadil 14. září Splnil základní cíl tažení. Leč bylo mu to prd platné Rusové se nevzdali. Adolf Moskvu nedobyl (kdo ví co by se stalo kdyby se mu to povedlo). Tažení Napoleona do Ruska bylo podobné tomu německému jen v tom, že shodou okolností bylo zrovna Ruska a že skončilo krachem. Důvody jsou velmi odlišné. I ta pověstná zima která kosila Francouze (a jejich spojence) kosila naprosto stejně i Rusy (což se o 130let později říct nedá).
Natažení zásobovacích tras? Jakých - u armády která na ně spoléhá naprosto minimálně. U Adolfa to už problém byl.

[Alchymista]

U Napoleona to problém bol tiež a veľký - cestou do Moskvy sa ešte dalo ako tak koristiť, ťaženie začalo v období začiatku žatvy (24. 6. 1812).
Pred Moskvou Napoleon očakával, že ho príde "privítať" delegácia z mesta, ako bolo vtedajším zvykom, a prinesie kľúče od mesta na znak podrobenia sa a súčasne ako žiadosť o ochranu obyvateľov a ich majetku pred rabovaním vojakov - nedočkal sa.
Naopak guvernér (gubernátor?) Moskvy Fjodor Rostopčin nechal mesto evakuovať a z mesta odviesť aj väčšinu zásob - a čo sa nedalo odviezť, nariadil zničiť. Takže Napoleonovi vojaci sa museli o seba postarať sami. Vo vtedy 270 tisícovej Moskve ostalo asi 15 tisíc duší, zväčša starých, nevládnych a chodobných obyvateľov a tiež cudzincov, ktorí nemali kam odísť, alebo proste nechceli opustiť svoje sklady s tovarom. Francúzskych vojakov bolo niečo cez 100 tisíc.
Pri požiari, o príčinách ktorého sa dodnes vedú spory, ľahli 4/5 prevažne dreveného mesta popolom, takže francúzi prišli jednak o možnosť ubytovania a jednak aj o zvyšok zásob nájdených v meste.

Ku všetkej smole - Kutuzov víťazstvom pri Malojaroslavli zabránil postupu francúzov na juhozápad - na Kalugu a donútil Napoleonove vojská použiť na ústup z Moskvy tú istú trasu cez Smolensk, ktorou prišli...
Okolie tejto trasy bolo už riadne zničené a vyrabované - a francúzske konvoje s potravinami celkom úspešne prepadávali miestni sedliaci - partizáni...

[Alfik]

Vlastně ani na cestě tam neměli moc co rabovat - taktika spálit vše co se nedá odvézt (a hlavně píci pro koně) se uplatňovala už při Napoleonově postupu na Moskvu. Např. ve Smolensku byla píce a sláma svezena na jedno místo a polita močůvkou (těžko říci jestli se to nepodařilo spálit nebo to byla schválnost - zlé jazyky tvrdí že to jednoduše chlapi pochcali) takže to koně odmítali i když měli už drsný hlad.
A proti Hitlerovi byli Rusi připraveni Moskvu rovněž vyprázdnit, evakuovat, a ponechat ji Němcům. Nakonec to úplně dokončit nemuseli - a i sám Stalin svůj odvoz odmítl (jakkoli byl připraven - měl přistaven vlak s roztopenou lokomotivou). Taktika hladovění byla přímo přirovnávána k té protinapoleonské.
Geněral Krut Moroz sice pomohl Rusům nemálo, ale řekl bych že i bez něj by to dopadlo stejně. Postup Němců se totiž zpomalil už za podzimních dešťů a následného "bězdaróžiě", mrazy dopadaly na obě strany velmi krutě a my jen neznáme počty Ruských obětí.

[Lord]

Poměrné známý graf od Minarda, který zobrazuje Napoleonovo ruské tažení v roce 1812-1813. Ve vizuální podobě jasně a jednoduše ukazuje strašné ztráty.



Je to bohatá výrazná vizualizace informací - je obtížné to navrhnout.



Několik softwarových nástrojů umožňuje vytvářet multi-dimenzionální vizualizace. Návrh je dostatečně obecný, aby jsme si byli schopni představit Hitlerovu porážku u Moskvy. Ztráty také narůstaly nejen díky bojovým akcím, ale také kvůli velkým mrazům.



V příloze připojuji celou vědeckou práci. Zajímavé, resp. pochopitelné je, že ztráty rostly s ohledem na teplotu. Je to relační vztah. Podobně by bylo možné znázornit situaci německé armády Střed.

[Bleu]

Důvody proč Napoleon vytáhl do Ruska jsou obecně známé a nemá smysl je znovu psát.

Je třeba si říct co Napoleon zamýšlel – a hned u toho se dostáváme k prvnímu a zdá se nejdůležitějšímu důvodu. Napoleon vytáhl do Ruska v roce 1812 s cílem dobýt Moskvu, aby stejně jako v roce 1807 u Friedlandu přiměl Alexandra k míru. Dřív se mu to povedlo v roce 1805 u Slavkova a později 1809 po Wagramu. V těch taženích, která vedl před ruskou kampaní se nikdy nezmýlil v cíli. To se mu stalo právě v Rusku. Protože ať by byl výsledek tažení na Moskvu sebe lepší pravděpodobně by skončil stejně. Kdyby Alexandr I. po dobytí Moskvy přistoupil na mír zařadilo by se toto tažení k těm z let 1805, 1807, a 1809. Jenže i ta tažení z let 1805, 1807 a 1809 by skončila katastrofou kdyby nedosáhla míru.
Lze říct, říct že Bonaparte podcenil zajištění zásobováním, chtěl se – ostatně jako vždycky – spoléhat na dodávky z krajiny kterou právě procházel, jenže nikdy předtím nepostupovalo tolik vojáků na takto relativně malém prostoru – což ale odpovídá jeho zásadě, že nikdy nemůže být v rozhodujícím místě dostatečně silný. To samo kladlo obrovské nároky jednak na samotnou logistiku a především na okolí z kterého měla armáda brát.
Bonaparte se musel vrátit tou samou cestou bez ohledu na výsledek boje u Malojaroslavce. Proč? Protože jeho systém zásobování v zásadě selhal a jediná relativně zajištěná komunikace byla cesta kterou přišel, „každá jiná cesta by jej bývala dovedla ještě dříve a napochybněji k záhubě; všechno, co mu vytýkali dokonce i francouzští autoři je krajině nerozumné.“
Pro zajímavost k tomu strádání zimou etc., ruská armáda která vytáhla z Kalugy za ustupujícími Francouzi měla 120 000 mužů, když dorazila do Vilna měla 30 000.

Důvod porážky byl v samotném cíli a ve víře že Alexandr I. po dobytí Moskvy požádá o mír. Vše ostatní jsou jen okolnosti které tuto strategickou porážku zvýraznily.

[kacermiroslav]

Adolf Moskvu nedobyl (kdo ví co by se stalo kdyby se mu to povedlo).

Tak na tuto otázku myslím odpověď známe dobře. Pokud by Němci Mosku dobyli, tak by se do války podle podepsaných tajných dohod přidalo Japonsko. Což by znamenalo, že Rusko by nemohlo na západní frontu přisunout východní divize v takové míře, jak během bitvy o Moskvu provedli. Možná by nemohli přesunou pakticky žádné divize. Otázkou by tak spíše zůstalo, jak rychle by se sovětský průmyslo za Uralem vzpamatoval a začal chrlit ve velkém moderní bojovou techniku (viz. např T-34 atd.). Nicméně se stabilizací fronty na úseku Leningrad-Moskva, by Ural byl v dosahu tehdejších německých bombardérů a tak by výrobní kapacity za Urálem slušně utrpěly. Poté si myslím, by se Němci soustředili hlavně na odříznutí Ruska od jeho dodávek z Anglie a USA severní a jižní cestou. Africké pojiště by tak nabylo na významu a Němci by se podle mě pokusili využít protibritské nálady na blízkém východě a pokusili by se proniknout z Ukrajiny na Kavkaz a zároveń z Blízkého východu na Kavkaz, aby obsadili ropná pole a mohli dále pokusit se zaútočit na pozice za Ural z jižního směru podél transibiřské magistrály. To je můj názor.

[Cassius Chaerea]

Kačere odporuješ si. Ty tzv. "sibiřské" divize byly na východní frontu přesouvány již od listopadu (října), tedy ještě před "plánovaným" dobytím Moskvy. Nějakej vstup Japonska do války po dobytí Moskvy, by již nic nezměnil na situaci "sibiřských" divizí. Navíc nemám páru o jakých "tajných" dohodách mluvíš. Když přihlédneme ke skutečnosti, že Japonsko je na podzim již v plném proudu příprav na válku s USA a VB a k faktu, že v době Německého postupu k Moskvě (říjen-prosinec) Japonsko nedělá žádná opatření na sovětsko-japonské hranici, ba naopak v roce 41-42 je počet japonských vojáků umístěných v Mandžusku nejnižší. Silně pochybuji, že by se Japonsko dalo strhnout k vyhlášení války SSSR, když v daném období nemělo prostředky pro vedení útočných operací na sov. půdě.

[kacermiroslav]

Díky Sorgemu a jeho informacím Rusové věděli, že Japonsko vstoupí do války proti SSSR až po dobytí Moskvy. Aby se tak nestalo, tak Rusové právě své sibiřské divize přesunuli na západ. Vsadili na kartu, že se Moskva udrží. Takže si v ničem neodporuju:-) Na téma Sorge, je na Palbě myslím dost textů. Níže uvádím část textu od Michana na toto téma:

Nově otevřené archívy NKVD o době před začátkem války na východě dále říkají a já cituji: „Politici v Tokiu se nejprve dělili na ty, kteří by dali přednost ‚severnímu řešení‘ (válce se Sovětským svazem), a na ty, kteří podporovali ‚jižní řešení‘ (válku s Británií a USA). Sorge, k němuž Stalin choval hlubokou nedůvěru se snažil poskytnout z Tokia důkazy, které by potvrzovaly, že ‚jižní řešení‘ začíná převládat. Jenže 18. října 1941 byl Sorge zajat a jeho špionážní skupina rychle pochytána.“
Archív NKVD dále konstatuje, že kryptoanalytici začlenění nově do rozšířené 5. hlavní správy (šifry) vedeni hlavním specialistou na Japonsko v této sekci Sergejem Tolstojem – dostal 2 Leninovy řády – rozluštili stejně jako Američani tzv. PURPUROVÝ KÓD.
Poskytli tedy SSSR a Stalinovi možnost odvelet polovinu všech divizí z Dálného východu do Evropy. Archívy konstatují: „Během října a listopadu 1941 bylo do boje s Němci vrženo 8 až 10 střeleckých divizí společně s asi 1 000 tanků a 1 000 letadel. Tyto síly spolu s dalšími rezervními divizemi Rudé armády pravděpodobně ochránily Sovětský svaz před porážkou. Profesor Richard Overy ve své studii o východní frontě dochází k závěru: ‚Nebyla to krutá zima, co zastavilo německou armádu (v prosinci 1941), ale obdivuhodná obroda sovětské vojenské lidské síly, jež nastala po hrozivých porážkách v létě a na podzim‘.“

[Cassius Chaerea]

Aha, tak to jo. Ale k Sorgemu, jsou to jeho názory, které nemusejí odpovídat skutečnostem. Respektive, že skutečně existovala nějaká "tajná" dohoda mezi Japonskem a Německem vztahující se k dobytí Moskvy.

[kacermiroslav]

Jasně, možná si to spojuju jen já sám s tou Moskvou, ale mám nějak zafixováno, že to tak bylo. Třeba mě někdo doplní. Třeba zrovna Michan, který toho na toto téma zná asi nejvíce. Nicméně myslím, se že to vše do sebe zapadá. Japonci tak dlouho otáleli s útokem na USA, jak čekali na výsledek německého tažení. A když si vezmu, že na Rusko nezaútočili po celou dobu od června do prosince 1941 (i když by to Němci zcela jistě uvítali), tak podle mě skutečně čekali na to, jak dopadne bitva o Moskvu.

[Cassius Chaerea]

Japonci rozhodně útok na USA neoddalovali kvůli SSSR, ale kvůli USA, respektive snaze vyřešit embargo po dobrém.

K Sorgemu, on udal tři hlavní důvody, kdyby Japonsko vstoupilo do války se SSSR - dobytí Moskvy, občanská válka na Sibiři, 3x větší kwantungská armáda než armáda SSSR na dálném východě. Jinak už jen ze skutečnosti, že Sorge informuje až ve druhé polovině 41, že v Japonsku má navrh jižní směr, tedy již více než rok potom, co skutečně v Japonsku jižní směr převládl, ukazuje, že neměl až tak dobrý přístup k informacím.

Všechny tři Sorgeho uvedené důvody jsou logické, ale Japonsko by se těžko nechalo svázat ruce ať už ústní, nebo písemnou dohodou s Německem, že za těchto podmínek vstoupí do války proti SSSR. A z pádu Moskvy na konci roku 41 Japonsko nemohlo nic vytěžit, protože se mu nedostávalo prostředků pro otevření další fronty, pakliže by ta fronta neměla být na dlouhou dobu pasivní.

[kacermiroslav]

Já ti nevím...já bych řekl, že jižní verze byla definitivně rozhodnuta až v momentě, kdy se zadrhlo německé tažení. Japonci potřebovali hlavně získat surovinové zdroje, a pokud se nepletu, tak v porovnání s Pacifikem a jeho ostrovy, bylo právě Rusko na surovinové zdroje docela bohaté. Mno...nechal bych to na Michanovi...tak uřčo ví víc.

[Alchymista]

Bohaté ako bohaté - ale koľko z toho prírodného bohatstva bolo v dosahu japonskej armády? Koľko zdrojov bolo na konci 30. rokov presnejšie známych a koľko z nich bolo aj "sprístupnených"? Práve na Sibíri je totiž to "sprístupnenie" alfou a omegou využitia.
Jedna vec je "veľké ložisko" čohokoľvek, druhá vec je, koľko by japoncom trvalo otvorenie a sprístupnenie takéhoto ložiska niekde na Sibíri, kde je i dnes problém s dopravou. Ono budovať cesty a železnice v prostredí, kde je do hĺbky niekoľko desiatok až stoviek metrov večne zamrznutej pôdy, ktorá sa po rozmrznutí zmení na hustejšie bahno alebo rovno močarinu, nie je práve sranda.

Japonci potrebovali pre vedenie vojny prístup k surovinám "okamžite", nie s perspektívou dostupnosti a využitia o päť, desať či viac rokov.

[Dzin]

I ta pověstná zima která kosila Francouze (a jejich spojence) kosila naprosto stejně i Rusy (což se o 130let později říct nedá).

V tomhle bych trochu nesouhlasil. Zima to v 41/42 kosila stejně. Ono sice tolik nebývá zdůrazňováno, ale Sověti měli se zimou podobné problémy, jako Němci. V tomhle byla zima neutrální. Jako ostatně počasí obecně. Platilo to třeba i o "rasputici" (velké bláto), na které si Němci tolik stěžují, ale identicky byli postihováni i Sověti. Svědčí o tom i to, že teprve až na jaře 1944 dokázala RA nepřerušit bojové operace kvůli ní, jak bylo do té doby pravidlem a naopak v nich pokračovat.
Ony jen ty sovětské problémy s počasím nebývají tolik zdůrazňovány. Buď proto, aby se ukázala "převaha sovětského člověka a systému" nebo aby se zdůraznilo "že jen kvůli zimě nebo blátu Němci válku nevyhráli". Ovšem je fakt, že RA byla na zimu připravena lépe, než Wehrmacht.

[Dzin]

kacermiroslav: Archívy konstatují je sice hezký eufemizmus, ale lepší je odvolat se přímo na zdroj. Takže třeba Dějiny 2. světové války svazek 12 tvrdí, že do 22. června 1941 bylo převeleno k Západnímu a Jihozápadnímu frontu 1 polní velitelství, 2 střelecké a 1 mechanizovaný sbor a 2 výsadkové divize, celkem 57 000 mužů, 670 děl a minometů a 1070 tanků. Dále v létě a na podzim 1941 bylo k západním frontům přesunuto 12 střeleckých, 5 tankových a 1 mechanizovaná divize, celkem 122 000 mužů, 2000 děl a minometů, 2209 tanků, 12 000 automobilů a 1500 traktorů a tahačů.
K 22.6.1941 bylo na Dálném východě soustředěno 23 střeleckých, 1 jezdecká, 8 tankových a 13 leteckých divizí plus 3 střelecké, 1 tanková, 4 letecké, 1 PVO a 13 pevnostních brigád. Celkem disponovaly 703 714 vojáků, 10 800 děl a minometů, 3 188 tanků a samohybných děl a 4 140 bojových letadel.
1.12.1941 zde bylo 24 střeleckých, 2 jezdecké, 4 tankové a 23 leteckých divizí plus 11 střeleckých, 7 tankových, 4 letecké a 15 pevnostních brigád. Celkem 1 343 307 vojáků, 8 777 děl a minometů, 2 124 tanků a samohybných děl a 3 193 bojových letadel.

Co se týká postupu Japonců na SSSR, myslím si, že i po pádu Moskvy by záleželo, zda by RA pokračovala ve stejně tvrdošíjném odporu (což je dost pravděpodobné vzhledem k historickým reminiscencím). Pokud ano, Japonci by určitě nezaútočili, ne ve chvíli, kdy rozpoutali válku s USA. Protože do té se mohli vrhnout právě proto, že měli "krytý bok" proti SSSR. Tím, že se rozhodli k válce s USA de facto rezignovali na tažení proti SSSR do doby, než USA porazí. Jejich síly na taková dvě masivní tažení ve chvíli, kdy byli zapleteni ještě do války v Číně rozhodně nestačily. Ostatně jak píše Cassius Chaerea.

[Cassius Chaerea]

Tak o tom kosení nevím Dzine. Zimní výstroj se u Moskvy dostávala kupodivu všem frontům. Opravdu by mě překvapilo, kdyby smrt mrazem postihovala Sověty stejně jako Němce.

[Lord]

Možná to postihovalo obě strany stejně, ale Němce to mrzelo jistě více. Sovětský režim byl tvrdší a měl větší lidské zdroje než Německo. Zatímco „zhýčkaný Západ“ a samotný Hitler nechtěl nebo si těžko mohl dovolit silný tlak na německý národ. Ani Evropu nedokázal tak rychle přeorientovat. Otázkou spíš je komu to více v dané chvíli pomohlo. Německu určitě ne. Ano rasputica a zima mu mohla „pomáhat“ v druhé polovině války, ale rozhodně ne na začátku, kdy potřeboval rychle útočit.

Ohledně Japonska a surovin se asi nemá cenu tady moc vysilovat, když to probírali třeba zde:
http://forum.jajjun.com/viewtopic.php?f=16&t=5251

Z hlediska surovin potřebovalo Japonsko pro další rozvoj přístup hlavně k ropě, které mu jak známo USA odepřelo.

Potřebné zdroje se nacházely:
1) NIZOZEMSKÁ INDIE (dnešní INDONÉSIE) - ropa, kaučuk (absolutně nejbohatší oblast jíž bylo možno navíc snadno dobýt, ovšem s jistotou války se Spojenci a nejspíš i s USA)
2) BARMA A INDIE - od všeho trochu (hlavně kaučuk a ropa, plus surovinově bohatá Indie)
3) FILIPÍNY A MALAJSIE - opět totéž

Logická otázka zní: "Proč by Japonci měli do SSSR vůbec lézt? Nic tam v dosahu není (krom Sachalinu) a RA je na zemi o několik tříd lepší než IJA."
Odpověď je prostá, a tu si (pro OSU bohužel, pro zbytek světa bohudík) Japonci neuvědomili, protože pouze v případě, že Japonsko udeří na SSSR zezadu, mohou Němci na své frontě zvítězit. Je samozřejmě diskutabilní, nakolik mohla být dnes takto jednoznačná a zřejmá definice nápadná i ve své době.

Jinak řečeno z dnešního pohledu a když víme, že Japonci stejně nakonec kapitulovali, by to byl vynikající tah. Japonci by museli na Dálném východě zaútočit, ale už o něco dříve. Dejme tomu v srpnu 1941. Do dvou měsíců po německé invazi, by to mělo největší efekt. Rozhodně ne, když se bojovalo v zimě u Moskvy, nebo na podzim v době bláta.

Jenže Japonci sledovali hlavně své vlastní sobecké zájmy. Rozhodli se pro Pacifik a zřejmě chybně. Po pádu SSSR by získali Sachalin a v rámci vzájemné spolupráce by jim možná Německo poskytlo ropu z Baku. Otázkou je na kolik Hitler Japonsko „miloval“, aby si přál jeho rozkvět v Asii, když se chtěl spíše dohodnout s britskou říší. Jinak řečeno při zpětném pohledu a když víme jak se válka vyvíjela nám takové úvahy můžou přijít jako nesmyslné. Ale v koalici AXIS existovaly pochopitelně také rozpory. Hitler si před Barbarossou myslel, že do zimy bude rozhodnuto o porážce Sovětského svazu. Japonsko by se zase rádo přiživilo na kořisti až by bylo jasné, že je s Ruskem ámen.

Vojenská koordinace OSY stála za starou belu. Každý si dělal co chtěl, včetně Itálie. V Severní Africe prováděl Benito Mussolini samostatná rozhodnutí bez konzultace se svým silným spojencem nacistickým Německem. Vyslání Afrika Korps nemělo příliš efekt – mělo zachránit hlavně taliány. Ačkoliv uzavřelo Německo, Itálie a Japonsko pakt Berlín-Řím-Tokio, uskupení známé též jako Osa, nepostupovali tito „spojenci“ ve vzájemné efektivní vojenské součinnosti. Rozhodnutí Japonska pro válku v Tichomoří, umožnilo Stalinovi přesun jednotek z Dálného východu a jejich vrhnutí do bitvy o Moskvu.
www.palba.cz/viewtopic.php?p=28504#28504

[Dzin]

Tak o tom kosení nevím Dzine. Zimní výstroj se u Moskvy dostávala kupodivu všem frontům. Opravdu by mě překvapilo, kdyby smrt mrazem postihovala Sověty stejně jako Němce.

Přesná čísla nemám k dispozici. Ale rozhodně RA zimou trpěla taky a Wehrmacht zase taková kvanta umrzlých také neměl, aby to zničilo jeho bojeschopnost zásadním způsobem. Ale pohledám a napíši, jak na tom jsou.

[Lord]

Dzine, já taky nevím, mně by stačilo vyjít v letní uniformě, bez rukavic a kulicha jen u nás v zimě a měl bych toho za chvíli dost Těžko si představit situaci, kdesi ve stepích Ruska v zimní vánici. Omrzliny byly následkem také nedostatku ponožek a punčoch - jakmile se látka z větší části rozpadla, nohu již od prochlazené kůže nedělilo nic.


Když se podívám na Rusy, tak ti zimní vybavení a ušanky měli, včetně kabátu z beranice. Němci měli velký zájem po oblečení mrtvých Sovětů - byly velmi populární ruské ušanky a válenky.


Syntetický benzín se v zimě rozkládal na dvě nepoužitelné složky, nebyly zimní oleje, zamrzaly brzdo-vratná zařízení u děl, špatně chodily kulomety, apod.


Divize ze Sibiře kruté mrazy dobře snášely. Rusové v prvních letech rádi dělali své ofenzívy v zimě, protože wehrmacht ztratil pohyblivost.

Německé ztráty jsou uvedeny třeba tady
www.cyberussr.com/rus/ww2-kia.html
Nebo možná přesnější
www.valka.cz/clanek_10.html



Německá armáda utrpěla vážnější ztráty poprvé ve válce právě před Moskvou v prosinci a lednu 1941/42. Ale předtím také „drobnější ztráty“, které v souhrnu daly velké číslo.

Počet zabitých/pohřešovaných, po měsících 1941
Listopad 1941 28 200 | 4 600
Prosinec 1941 39 000 | 10 453

Počet zabitých/pohřešovaných, po měsících 1942
Leden 1942 44 400 | 10 100
Únor 1942 44 500 | 4 100



Ovšem nejsou zde uváděny vůbec počty zraněných a omrzlých. Po zimě a na počátku roku 1942 byly stavy německých vojsk na dvou třetinách původní síly. Ze tří miliónů mužů byl jeden milion ztracen. Podrobněji to je rozebráno níže. Tanková technika také mnoho utrpěla bojovými ztrátami, ale i dlouhou cestou a opotřebením. Dalo hodně práce jednotky znovu doplnit a připravit na letní ofenzívu. Němci přitom nedokázali už zaútočit po celé délce fronty, ale jen na jižním směru.

Například tažení na Západ (Francie, Belgie, Holandsko) v roce 1940 stálo „jen“ 50 tisíc obětí (resp. počet zabitých, Francie: 46 000+, počet zraněných: 111 640, počet pohřešovaných Francie: 1 000+).

Počet zabitých, východní fronta 1941 - 30.11.44: 1 419 728
Počet pohřešovaných, východní fronta 1941 - 30.11.44: 997 056
Počet zraněných, východní fronta 1941 - 30.11.44: 3 498 060

Počet zabitých, Afrika 1940 - 4.43: 12 808
Počet pohřešovaných, Afrika 1940 - 4.43: 90 052 (hlavně zajatci?)


Život vojáka v zimě

Život v drsných zimních podmínkách závisel na přizpůsobivosti každého vojáka a to i za těch nejprimitivnějších metod. Nešlo jen o to nezmrznout, ale i o to nějak zafungovat v případě boje. Pokud bylo v úkrytu vlhko, tak bylo třeba počítat s tím, že vlhkost vnikne do zbraně a po vyjití na mráz sražená vlhkost zbraň znehybní. Noční mrazy a ledový vichr hrozily omrzlinami doslova každému, kdo neměl dostatečnou zimní výstroj, což v počátečních letech války se SSSR byl velmi častý příklad. K vyčerpání přispíval i stres jako typický jev spojený s nepřerušovanou bojovou činností. Muže Wehrmachtu i Waffen-SS tak začaly kosit zdánlivě banální nemoci. Nejhůře na tom byli nováčci, ještě neadaptovaná na nové podmínky. Rota s tak mohla zmenšit až na velkost pouhé čety...

Následkem chladu dochází ke stažení cév a zblednutí kůže- začneme se klepat zimou a cvakat zuby. Při delším trvání chladu se kůže mění na modročervenou, pálí, chladne a stává se necitlivou. Dostavuje se pocit únavy spojený s nejistou chůzí. Dochází k potlačení tělesných funkcí.

Pokračuje-li podchlazování dále, nastává při poklesu tělesné teploty na 20-24 stupňů Celsia smrt. Zákeřné jsou i tzv. neviditelné lokální omrzliny, např. tak při dlouhém stání v zaplaveném zákopu vzniká tzv. zákopová noha. Dojde k poškození podkožních cév (ucpání tromby), dochází k nekrozám, gangrénám a nohu je nutné urychleně amputovat...

Život na frontě byl nekonečnou sérií nástupů do stráže a na hlídky. Z důvodu poklesu početních stavů v důsledku ztrát na muže vycházela řada častěji a prodloužily se tak i strážní úseky. Sněhové vánice pak byly utrpením. Nasazovat brýle nemělo ani tak cenu, jednak se v tomto případě ochranné brýle ihned zalepily vrstvou ledu a jednak mohlo dojít k jejich přimrznutí k obličeji. Náhlá slepota mohla zapříčinit strhnutí brýlí i s kusy obličeje (rány se pak v mrazu těžko hojily). Nepřerušovaný spánek se stal luxusem. Odměnou za pobyt na mrazu byla chvilka osobního volna po službě. S nástupem zimy nastal další problém- byl konec s teplým jídlem. Než jídlo dopravili zásobovači do pozic, bylo už většinou ve vánici zmrzlé na kost. Bohužel panoval všeobecný nedostatek suchého lihu do vařičů Esbit a tak povětšinou nebylo ani jak si stravu přihřát. Vlastní zdroje potravy byly nepatrné. Například zmrzlý chleba se sekal sekerami.
Zdroj: http://www.sud.estranky.cz/clanky/clank ... oci_-.html


Podrobnější rozbor ztrát

Německé východní vojsko připravené k útoku na SSSR disponovalo k 22. červnu 1941 3 000 000 vojáky v 7 armádách. 4 tankovými skupinami a 3 leteckými armádami. Uvádí se v posledním historickém prameni, že to bylo 80% ozbrojených sil Německa. A že zde stálo 19 z 21 tankových divizí. V posledních číslech jsem narazil na tyto stavy: 600 000 vozidel, 750 000 koní, 3 580 tanků, 7 184 děl a 1 830 letadel.

Finsko, Rumunsko, Maďarsko a Itálie vyslaly 766 640 vojáků ve 40 divizích, 323 tanků, 6 427 děl a minometů a 913 letounů.

Němci odhadovali, že proti nim stojí v evropské části SSSR 213 sovětských divizí. Ve skutečnosti jich však bylo 360. Přesná čísla vojsk Rudé armády v evropské části SSSR jsou nejasná, probíhala mobilizace. Celkový stav tanků k 22. červnu 1941 v celém Sovětském svazu se odhaduje na 17 000 z toho v evropské části 10 000 ( T-34 1963 kusů ). Letounů se v celém SSSR odhaduje 12 000 kusů starých a nových letounů ( v celé Rudé armádě probíhalo přezbrojování na nové letouny a nové tanky ). Odhaduje se, že v evropské části bylo 9 až 10 000 letounů.
www.palba.cz/viewtopic.php?t=1188

Dzine na tvém oblíbeném webu mají údaje a to včetně raněných. Ztráty na východní frontě.
www.fronta.cz/dotaz/ztraty-na-vychodni-fronte-1941
Od června 1941 do března 1942 bylo nenávratně ztraceno (zabito) 500 000 vojáků. Resp. podle Haldera „jen“ 232 380 mrtvých (a 8827 důstojníků), dále 822 930 (23 541) raněných, 52 520 (855) nezvěstných. Suma je pak cca 1,2 mil. vojáků. Ze 3 milionů, tedy více jak třetina německých vojáků odepsána. Těžko říct kolik zraněných se vrátilo zpátky na frontu.

Pokud se podíváme na ruské ztráty jsou také strašné.
Období zima 5.12.1941 - 30.4.1942
1,249 mil. nenávratné ztráty (mrtví a nezvěstní); 1,6027 mil. ranění; 2,8517 mil. celkem.

Stalin se údajně od svého špeha, Dr. Sorgeho dozvěděl, že Japonsko na Sovětský svaz nezaútočí, čímž mohl přesunout k Moskvě elitní sibiřské divize. Jejich zapojení do bojů od 5. prosince znamenalo konečné zastavení německé ofenzívy. Polní velitelé s ohledem na čtyřicetistupňové mrazy navrhovali zastavit ofenzívu, což Hitler důrazně odmítl. 20. prosince odletěl Guderian do Rastenburgu, kde Hitlerovi referoval o strašlivých podmínkách na frontě.

Vojákům zamrzaly zbraně, motory tanků nevybavené nemrznoucími oleji nešly nastartovat a mnoho vojáků, vystrojených ještě pro letní podmínky, trpělo omrzlinami. Operace Tajfun zamrzla "za minutu dvanáct". Rusové, lépe vybavení i vyzbrojení pro zimní podmínky, převzali iniciativu. Tou dobou již měl generál Žukov k dispozici okolo třiceti čerstvých mongolských divizí ze Sibiře, které kruté mrazy dobře snášely.
www.panzernet.net/panzernet/stranky/bitvy/tajfun.php
Výborný video www.youtube.com/watch?v=o35E68h_Kfs
Poslední část www.youtube.com/watch?v=ZU6o-tXy8X8
Ztráty bojové techniky a její doplňování by bylo na samostatnou kapitolu.

Záložní armáda

Po 22. červnu 1941 potkal Wehrmacht zádrhel v podobě Rudé armády. Potom už bylo doplňování německých jednotek na frontě nepřetržitou řadou improvizací. Ztráty německé armády na východě přesáhly všechna očekávání, a proto byla od konce léta 1941 činěna řada opatření k ulehčení kritické situace. Zde je několik z nich:

a) vytvoření Polních záložních divizí (Feldersatz-Division) - v srpnu 1941 bylo sestaveno 5 těchto divizí (A až E), které byly odeslány na východní frontu a tam rozpuštěny mezi divize s těžkými ztrátami.
Po ztrátách, které německé divize utrpěly v zimě 1941/42 musely však být Polní záložní divize znovu obnoveny, v lednu 1942 jich bylo zformováno 6 (A až F). Divize byly znovu rozpuštěny během roku 1942. Poté už nebyly nikdy obnoveny.

b) přísun divizí z okupované Evropy. Stoupají „spotřeba“ vojáků na východní frontě byla řešena i touto cestou. Tak byl mezi říjnem 1941 a červnem 1942 silně zredukován počet divizí Polní armády v západní Evropě (září 1941: 43 divizí; červen 1942: 27 divizí) i na Balkánu (říjen 1941: 9 divizí; červen 1942: 5 divizí). Poté ovšem začaly počty nasazených německých divizí opět narůstat, na západě kvůli vzrůstající možnosti spojenecké invaze a na Balkáně kvůli rostoucí bojové aktivitě partyzánů.

Nárůst byl způsoben i akcí Walküre II, která spočívala v postavení 3 nových pěších divizí (38., 39. a 65.), které byly opět „stlučeny“ záložních jednotek. Divize byly rozmístěny u kanálu La Manche a opět byly nekompletní - měly pouze dva pěší pluky.

c) jednorázové akce na zvýšení počtu německých divizí na východě - akce Walküre I a Rheingold.

V prosinci 1941 byly postaveny 4 nové divize (328. - 331.) z rezervních zdrojů (Walküre I). Byly silně zredukovány (dva pěší prapory místo třech v pluku), např. průzkumné oddíly byly bez vozidel (byly jízdní nebo cyklistické). Teprve v zimě 1942/43 byly doplněny do podoby normálních pěších divizí. Dopraveny vlakem do Pruska či Polska, odtud pěší pochod na frontu.

V lednu 1942 obdobná akce „Rheingold“ - postavení 5 pěších divizí (383., 384., 385., 387., 389.). Byly to normální pěší divize.

A tak dále a tak podobně, až nastala další tragédie po Stalingradu. 30. ledna 1943 vyhlašuje Goebbels ve Sportpalastu totální válku.
www.youtube.com/watch?v=ac8zXl3Vv_Q

Následující čas přinese pro Záložní armádu nový fenomén: zakládání „staronových“ divizí namísto těch zničených. Ohromná porce těchto jednotek vznikla po pádu stalingradského kotle. Od druhé poloviny roku 1943 však divize zanikaly a vznikaly s železnou pravidelností. Kvůli sovětské přesile a nedostatečnému množství operačních záloh byly divize velmi často kompletně odepsány, jelikož se musely na frontě držet prakticky až do totálního zničení.

Hitler místo doplňování starých divizí zakládal raději nové, dále tady byly Waffen-SS, nebo „soukromé divize“ Göringa. Lepší vybavenost Waffen-SS není potřeba hledat ve výzbroji, ale ve složení divizí, které byly většinou početnější a vybaveny více automatickými zbraněmi, případně obrněnou technikou, než jejich protějšky ve Wehrmachtu. To však vycházelo z odlišných organizačních schémat, nikoliv z rozdílných přístupů při zásobování. Ke konci války se už rozdíly v organizaci mezi jednotkami Waffen-SS a Wehrmachtu začaly kvůli nedostatku lidí, zbraní a techniky vytrácet a nakonec některé "divize" Waffen-SS nedosahovaly ani síly pluku. V posledních dvou letech války se z původně logického a přehledného systému stala džungle složená z ohromného množství jednotek.

Zdroje:
www.panzernet.net/php/index.php?topic=4319.0
www.fronta.cz/dotaz/zasobovani-jednotek-ss
www.lexikon-der-wehrmacht.de
www.axishistory.com
Hitlerova armáda. Vývoj a struktura německých ozbrojených sil 1933-1945. Nakladatelství Bonus A, Brno, 1997.