Velká Británie
rok 1939
V tématech, jako německý námořní plán „Z“, či nerealizované projekty lodí Kriegsmarine, jsme se opakovaně otřeli o možné britské reakce na téma výstavby Hitlerových superdreadnoughtů a případné reakce Velké Británie. Každý totiž automaticky počítá s tím, že pokud by Třetí říše svůj ambiciózní plán „Z“ realizovala, tak by získala vyvážené loďstvo, které by Británii konkurovalo. Ovšem jak už kolegové Scrat i Destroyman (a další) napsali, otázkou je, jak by ostrovní království na německou stavbu lodí reagovalo. Nicméně na tuto otázku ve skutečnosti odpověď existovala, čímž to bere vítr z plachet těm, kteří se domnívají, že Němci s tříděnou bitevních lodí BISMARCK a H-39 (HINDENBURG), by získali dominantní postavení. Ano, není pochyb o tom, že obě jmenované německé třídy dosahovali světové špičky, ale ani Britové nespali a chystali rychlou odpověď v podobě výstavby nových bitevních lodí. A těch bylo na Ostrovech skutečně třeba, protože Británie, ačkoliv vítěz Velké války, doplatila na poválečné odzbrojování. V meziválečném období se tak musela zbavit celé řady dreadnoughtů s děly ráže 305mm, ale také několika tříd superdreadnoughtů s děly ráže 343mm, včetně bitevních křižníků vybavených touto výzbrojí. Nakonec si mohla Británie ponechat nejmodernější jednotky, které se ale stavěli ještě před válkou a v jejím průběhu, zatímco konkurence mohla do svého loďstva zařadit lodě stavěné na konci války, které již zužitkovali získané válečné zkušenosti. Oproti Japoncům tak Velká Británie například nedisponovala žádnou lodí s děly ráže 406mm, zatímco země Vycházejícího slunce hned dvojicí (třída NAGATO), která kromě těžké výzbroje patřila mezi nejrychlejší bitevní lodě své doby. Rovněž USA se mohli pochlubit třídou COLORADO (tři jednotky) vyzbrojenou děly ráže 406mm a hned několika třídami bitevních lodí s výzbrojí v podobě 10 až 12 děl ráže 356mm. Děla sice menší ráže ale ve větším počtu, která vykompenzovala svým počtem hmotnost boční salvy (dvanáct děl ráže 356mm mělo přibližně stejnou hmotnost boční salvy jako osm děl ráže 406mm). Britům tak před Druhou světovou válkou v rámci povolených kvót zůstala pouze pětice veteránů bitevních lodí třídy QUEEN ELIZABETH a další pětice bitevních lodí REVENGE vyzbrojených děly ráže 381mm doplněných o dvojici ve dvacátých letech stavěných lodí třídy NELSON. Tato třída byla sice již vyzbrojena děly ráže 406mm, ale svou rychlostí se téměř nehodila do války, která měla již brzy nastat. Bitevní lodě pak doplňovala dvojice bitevních křižníků RENOWN a největší válečná loď světa HOOD (až do příchodu třídy BISMARCK) s děly ráže 381mm, pocházejících opět z doby První světové války. To bylo vše, čím těsně před válkou mohla Velká Británie u velkých jednotek disponovat, což bylo podle mě na nedávnou světovou námořní velmoc poměrně málo. Ne tak co se počtu, ale spíše co se kvality týče. Nové rychlé bitevní lodě, které by zachytili německý předválečný nástup, tak Británie potřebovala jako sůl. Prvním krokem ke změně stávajícího stavu byla stavba pětice lodí třídy KING GEORGE V., která byla zahájena v roce 1937 a jejíž první jednotka do války vstoupila koncem roku 1940. Jenomže to se pořád jednalo o loď s děly ráže 356mm, které mohli jen těžko konkurovat průraznosti těžších projektilů z bitevních lodí třídy BISMARCK a plánovaných lodí třídy H-39 s děly ráže 406mm. Aby Británie udržela krok, nebo spíše neztratila svůj náskok, musela se věnovat stavbě nových, moderních, silně vyzbrojených a rychlých bitevních lodí. Tou třídou se měli stát lodě LION, které měli ve válečném období tvořit páteř britské ROYAL NAVY.
Lodě ve třídě:
- LION (1939 – 19xx – 19xx)
- TEMERAIRE (1939 – 19xx – 19xx)
- CONQUEROR (19xx – 19xx – 19xx)
- THUNDERER (19xx – 19xx – 19xx)
- No name (19xx – 19xx – 19xx)
- No name (19xx – 19xx – 19xx)
* Poznámka: první datum je datum zahájená stavby, dále je datum spuštění na vodu a poslední je datum zařazení do stavu námořnictva.
VÝVOJ a KONSTRUKCE
Volba zbraně pro třídu KING GEORGE V. měla svůj původ ještě v omezení vyplývajících z londýnské námořní smlouvy, která omezovala výtlak nově stavěných jednotek na 35.000 tun standard a hlavní ráži děl 14“ (356mm). Když pak Japonsko v roce 1935 opustilo londýnskou námořní konferenci, aniž by došlo k nějakému kompromisu, bylo Britům jasné, že se jim nepodařilo prosadit ani omezení tonáže ani děl (na max. ráži 356mm). Proto bylo přistoupeno ke konstrukčním pracím na plavidlech s těžší výzbrojí. Jako zbraň bylo vybráno modifikované dělo ráže 406mm, které již bylo ve dvacátých letech použito u bitevních lodí třídy NELSON. Předběžné konstrukční návrhy vypadaly slibně, a proto bylo Admiralitou rozhodnuto dále ve vývoji pokračovat. Jediným novým prvkem byl požadavek na nesení leteckého průzkumu v podobě několika hydroplánů. Pro inspiraci byla vzata zkušenost z právě stavěné třídy KING GEORGE V., se kterou měla třída LION sdílet celou řadu konstrukčních prvků. Pro vykompenzování těžší výzbroje bylo rozhodnuto mírně zeslabit pancéřování, které měl KING GEORGE V. prakticky nejsilnější ze všech lodí na světě. To vše se pak plus mínus mělo vejít do limitu 35.000 tun standard. Jenomže v té době začali z Japonska prosakovat informace, že tato asijská velmoc realizuje svůj námořní program, v kterém podle všeho staví něco, co by všechna britská plavidla deklasovalo. Proto bylo v březnu 1938 rozhodnuto zvýšit limit tonáže až na 46.000 tun, aby byla loď lépe vyvážená a mohla se soupeřům postavit čelem. Nicméně na základě omezeného rozpočtu nakonec Admiralita snížila výtlak na konečných 41.000 tun standard a výzbroj ujednotila do tří tříhlavňových věží. Nový návrh tak počítal s lepší pancéřovou ochranou, s výkonnější pohonnou jednotkou s univerzální výzbrojí v podobě 133mm děl a až se čtyřmi palubními letouny. Finální návrh byl schválen 15. prosince 1938 a krátce poté byly osloveny loďařské společnosti.
Výsledný návrh počítal s lodí o délce 239,3m (232,5m na úrovni vodní hladiny), šířce 31,7m a ponoru 9,14 až 10,2m. To vše při standardním výtlaku 40.600-41.200 t a plném 46.300-47.100 tun (různé údaje podle různých zdrojů). Rozmístění výzbroje bylo klasické. Hlavní dělové věže ležely v ose lodi po dvou věžích stupňovitě umístěných na přídi a jedné na zádi. Střední dělostřelectvo bylo zastoupeno osmi dvouhlavňovými komplety (čtyři na každém boku). Za mohutnými palubními nástavbami a velitelskou věží se nacházeli dva vysoké, štíhlé, komíny, a mezi nimi ve volném prostoru měl stát katapult pro palubní letouny. V rámci časové úspory bylo rozhodnuto převzít prakticky celou pohonnou jednotku z třídy KING GEORGE V. Čtyři sestavy Parsonových turbín přenášeli svůj výkon na čtyři lodní hřídele, které roztáčeli lodní vrtule. Maximální rychlost lodi byla vypočtena na 29 uzlů, krátkodobě pak měla být loď údajně schopna rychlosti až 30 uzlů. Strojovna sestávala ze čtyř kotelen s osmi kotli typ Admiralty, pracujících při tlaku 400 psi (2,758 kPa) a teplotě 371°C, a samostatných oddělení pro kondenzátory, hydrauliku a dynama. Maximální výkon pohonné jednotky byl 130.000 koňských sil (97.000 kW). Do palivových nádrží se vešlo až 3.780 tun topného oleje, což stačilo při 10 uzlové rychlosti na dojezd do vzdálenosti 14.000 námořních mil (26.000 km). O elektrickou energii (220 V) se na palubě starala šestice 330 kW turbogenerátorů a dva 330 kW dieslové generátory. Posádku mělo tvořit 1.600 až 2.000 důstojníků a námořníků.
VÝZBROJ
Hlavní výzbroj měla být soustředěna do tří třídělových věží s děly typu 16"/45 (40.6 cm) Mark II ležících v ose lodi po dvojici na přídi a jedné věži na zádi. Každá hlaveň o hmotnosti 120,656 kg byla schopna vystřelovat AP projektily o hmotnosti 1.080 kg (HE – 929 kg) s výbušnou hlavicí vážící 27 kg s kadencí 2 rány za minutu. Projektil vystřelený rychlostí 747 m/s (HE – 792 m/s) mohl při maximální elevaci děl 39,5° (podle jiných zdrojů 40 stupňů) dostřelit do vzdálenosti 34.750 metrů, přičemž v cíli byla jeho rychlost 479m/s a na cíl dopadal pod úhlem 48,5°. Doba letu projektilu na tuto maximální vzdálenost byla 82,3 sekund. Na vzdálenost 32.004 metrů pak AP projektil prorážel 257mm bočního pancíře a 184mm horizontálního. Pokud by byla palba vedena na vzdálenost 18.288mm (vcelku běžná vzdálenost na vedení efektivní palby), tak by projektil prorážel boční pancíř silný 389mm a palubu o síle 82mm (projektil dopadal pod ostrým úhlem).
Hmotnost boční salvy:
9 x 406 mm = 9.720 kg
8 x 133 mm = 290,4 kg
Celkem: 10.010,4 kg
Střední dělostřelecká baterie byla poměrně početně zastoupena a to univerzálními děly ráže 133mm (5.25"/50 - 13.4 cm - Mark I), která se poprvé objevila již na palubách bitevních lodí třídy KING GEORGE V. Ta ráže děl je ve většině literatury uváděna jako 133mm, ale na http://www.navweaps.com je uvedeno 134mm. Budu se držet toho, co je většinou uváděno (133mm). Jejich uspořádání se opakovalo. Na každém boku stáli čtyři dvoudělové věže typu Mark I (každá z nich o hmotnosti 77.5 tuny) tak, že střední věže leželi vyvýšené, aby mohli vést palbu přes krajní i v ose lodi. Tím byla zajištěná palba hned z osmi hlavní jak v ose lodi, tak i na bocích. Přestože se jednalo o nově vyvinutou zbraň, tak nepřinesla očekávání do ní vložená. Přestože se jednalo o víceúčelové dělo, které mělo zároveň sloužit proti leteckým cílům, tak jeho kadence 7-9 ran za minutu tomu neodpovídala. Jen pro představu, americké univerzální dělo ráže 127mm (typ Mark 12), které se používalo snad na všech amerických lodích Druhé světové války, mělo kadenci 12-15 ran za minutu. Jako munice se používaly projektily typu SAP nebo HE, každý o hmotnosti 36,3 kg s výbušnou hlavicí TNT o váze 1,47 kg (SAP) nebo 2,95 kg (HE). Na palubu se mělo nakládat 400 střel na hlaveň. Celkem tedy nějakých 6.400 kusů (cca 120 ks SAP + 280 ks HE). Životnost 6,998 metru dlouhé a 4,362 kg těžké hlavně byla přibližně 750 výstřelů. Projektil opouštěl hlaveň rychlostí 792 m/s a dostřel činil 21.397 m dálkových (45°) a 14.170 m výškových (70°). Deprese hlavně byla -5 stupňů, rychlost stranového odměru i elevace věže se pohybovala kolem 10 stupňů za sekundu.
Poměrně silně bylo zastoupeno lehké protiletadlové dělostřelectvo. Zdroj od zdroje se sice liší v jeho počtech, ale zkusím se držet jednoho ze zdrojů, který na mě působí věrohodně. Podle něj mělo na palubě být devět osmihlavňových pom-pomů ráže 40mm doplněných o další čtyřhlavňový komplet. Celkem tedy 76 hlavní. Podle režimu nastavení mohla být kadence těchto rychlopalných děl od 96 do 115 ran za minutu (bráno na komplet). Spotřeba munice byla obrovská a tak byl zásobník pro osmihlavňový komplet konstruován až na 140 kusů munice. To znamená pro přibližně palbu vedenou po dobu jeden a půl minuty. Rovněž vezená zásoba byla vysoká. Na každou hlaveň se nakládalo až 1.800 nábojů. Maximální výškový dostřel byl nějakých 4,5 kilometrů (někdy je uváděno 6,2 km), ale efektivní byl veden do 1,5 km. Některé zdroje se zmiňují, že na palubě mělo být ještě několik 20mm Oerlikonů. To zřejmě souvisí se různými změnami na projektu, které trvali až do definitivního zrušení celého projektu. Do výzbroje ještě můžeme počítat 2 až 4 hydroplány, které měli primárně provádět blízký průzkum, a které startovali z katapultu umístěným mezi párem komínů.
PANCÉŘOVÁNÍ
Pokud se podíváme na prvoválečnou praxi v pancéřové ochraně britských lodí, tak zde vidíme velké rezervy. Speciálně ochrana bitevních křižníků byla nedostatečná a stala se osudnou hned třem lodím v bitvě u Jutska (1916). Jejich rychlý a nečekaný konec konečně vnesl jinou koncepci do ochrany lodí Jeho Veličenstva, kdy byla pancéřová ochrana rapidně zesilována a to i u již postavených jednotek. Meziválečné období, které nechalo vzniknout bitevním lodím třídy NELSON, na tom bylo již o poznání lépe. Jenomže zde byla pancéřová ochrana a výzbroj protěžována na úkor rychlosti, která se pro boje Druhé světové války ukázala jako nedostatečná. A tak až pětice lodí třídy KING GEORGE V. byla skutečně moderní třídou, která v sobě měla vše, co se od bitevních lodí očekávalo. Její pancéřová ochrana pak patřila mezi vůbec nejsilnější z lodí postavených v meziválečném i válečném období. Třída LION pak z této praxe vycházela a i v jejím případě by se jednalo o silně pancéřovanou loď. Rozložení pancéřování pak vycházelo ze schématu třídy KING GEORGE V., z jehož konstrukce LION přebíral celou řadu prvků. Hlavní boční pancéřový pás z Krupp cementované oceli (KCA) dosahoval tloušťky 381mm a měl krýt loď v délce 132 metrů. Jeho výška se pohybovala v rozmezí 2,5 až 4,6 metru s tím, že snížená část vybíhala směrem ke koncům lodi v délce 12,2 m. Tvar bočního pancíře byl kónicky a tak spodní hrana měla sílu 140mm, přecházela přes střed o síle 381mm a směrem k hornímu okraji se zeslabovala na 279mm. Příčné přepážky o síle 254-305mm uzavíraly pancéřovou citadelu. Na pancéřované boky navazovala paluba, která byla na nejvíce kritických místech chráněná až 203mm ocele. Ta opět vycházela z konstrukce KING GEORGE V. a byla navržena tak, aby odolala zásahu 450 kg leteckou pumou svrženou z výšky 4.300 metrů. Nad strojovou tak byla silná 127mm v dalších více inkriminovaných místech byla zesílena na 152 až 203mm. Příď byla slaběji chráněna palubou o síle 64mm. Záď pak byla nad hřídeli k vrtulím zesílena na 114 – 127mm. Hlavní dělostřelectvo mělo být kryto necementovanou ocelí o síle 178 až 381mm. Stropy věží chránilo 152mm pancíře a barbety další až 305mm. Zajímavým rozdílem oproti dosavadní praxi bylo zeslabení ochrany hlavní velitelské věže. Podle konstruktérů byla pravděpodobnost zásahu velice nízká na to, než aby loď s sebou napořád vozila X tun ocele navíc. Velitelskou věž tak krylo 76-114 mm ocele. Rovněž ochrana podhladinové části byla inspirovaná třídou KING GEORGE V. Celé dno lodi bylo dvojité s výškou 1,2 m. Proti torpédům s nesenou hlavicí 450 kg TNT měl fungovat systém třívrstvé ochrany, kde přepážky byly silné 44mm. Na obou stranách přepážky pak měl ve vodotěsných odděleních být instalován systém čerpadel k odčerpání, či zaplavení dalších komor.
TTD - bitevní lodě třídy LION
* Země původu: Velká Británie
* Délka (max.): 239,3m (232,5m na úrovni vodní hladiny)
* Šířka: 31,7m
* Ponor: 9,14m
* Výtlak standardní: 40.600 t
* Výtlak plný: 46.300 t
* Výzbroj (po dokončení): 9x406mm (3xIII), 16x133mm (8xII), 76x40 (9xVIII, 1xIV), ??x20mm (??xI), 2-4 hydroplány
* Pancéř paluba: 127-203mm
* Pancéř boky: 381mm
* Pancéř dělové věže: 178-381mm
* Pancéř barbety: 305mm
* Pancéř velitelská věž: 127mm
* Protitorpédové přepážky: 44mm
* Výkon strojů: 130.000 koňských sil, 8 kotlů, 4 hřídele
* Dojezd: 14.000 námořních mil při 10 uzlové rychlosti
* Vezená zásoba paliva:
* Rychlost: 29 uzlů
* Posádka: 1.600 – 2.000 mužů
Celkem se počítalo se stavbou šesti lodí třídy LION. Na první dvojici se mělo začít pracovat na přelomu roku 1938/39, druhá dvojice zapadala do programu z roku 1939 a poslední dvojice měla mít kýl položen v roce 1940. Na první dvojici z programu roku 1938 se začalo pracovat již 21. února 1939. LION, pod číslem stavby 27, byl stavěn v loděnici Vickers Armstrong, Walker, jeho sesterský TEMERAIRE (projekt číslo 36) byl stavěn u Cammell Laird & Company v Birkenheadu. V obou případech byl kýl lodi položen v červenci téhož roku, konkrétně TEMERAIRE dne 1. července a LION o tři dny později 4. července. V srpnu (16.8.1939) bylo rovněž rozhodnuto o stavbě druhé dvojice, která měla probíhat u loděnic John Brown & Company, Clydebank (CONQUEROR, projekt č. 45) a Fairfield Shipbuilding & Engineering Company, Govan (THUNDERER, projekt č. 49). Kýl této druhé dvojice měl být položen ještě do konce roku, ale jelikož 1. září 1939 vypukla Druhá světová válka, do které se záhy připojila i Velká Británie, tak musela ostrovní říše záhy přehodnotit priority a primárně se věnovat podpoře spojenců na Kontinentu, než stavbě finančně a časově náročných námořních obrů. Proto nás asi nepřekvapí, že na tomto páru lodí se ani nezačalo pracovat. Poté, kdy Německo v květnu 1940 vtrhlo na Západ, bylo jasné, že se bojuje o přežití a o každý den. Když pak Francie kapitulovala, zůstala velká Británie v boji proti Německu a jeho spojencům, prakticky osamocena. Primárně tak šlo o přežití a všechny síly se soustředily na odvracení případné německé invaze, s kterou se počítalo. Jenomže jak víme, letecká bitva o Anglii pro Němce nedopadla nejlépe a tak k samotné invazi nedošlo. Nicméně i tak Velká Británie prožívala koncem roku 1940 těžké chvíle a proto nás opět nepřekvapí, že 3. října bylo rozhodnuto v dalších pracích na třídě LION zatím nepokračovat.
I když se zatím dále ve stavbě nepokračovalo, tak se konstruktéři na základě válečných zkušeností věnovali vylepšování návrhu. V roce 1942 byla zvětšená šířka lodi na maximální šířku Panamského průplavu, což kromě jiného umožnilo zlepšit podhladinovou ochranu a také zvětšit kapacitu palivových nádrží o dalších 1.100 tun topného oleje. Nově tak třída LION měla mít standardní výtlak 43.230 tun (plný výtlak 48.410 t) při rozměrech 241,7 x 32,9 m. Pro zachování rychlosti i přes nárůst rozměrů a výtlaků bylo nutné trochu redukovat pancéřovou ochranu, která byla na některých místech zeslabená o 25mm. Rovněž z paluby měly zmizet letadla, katapulty a hangáry a další letecká ochrana a vzdušný průzkum měl být zajištěn pomocí letadlových lodí. Takto uvolněný prostor měl být zaplněn další protiletadlovou výzbrojí menší ráže. Nicméně rychlost přeci jenom poklesla z počítaných 29 uzlů na 28.25 uzlů (52,3 km/h), protože pohonná jednotka měla zůstat beze změny. Díky zvětšeným palivových nádržím vzrostl dojezd z 14.000 námořních mil na 16.500 nm (30.600 km). Posádka měla být kolem 1.750 mužů. V roce 1944 proběhl další pokus o změnu designu, který měl zúročit poslední válečné poznatky. V tomto, ale konstruktéři museli uznat, že výkon moderních zbraní jde tak rychle dopředu, že se proti nim těžko hledá rozumná ochrana. A pokud ano, tak by to bylo na úkor rychlosti nebo palebné síly. Pokud by přeci jenom v této době mělo dojít k pokračování stavby, tak by opět muselo dojít k nárůstu rozměrů a výtlaku na 253 x 35,1 m, 57.400 tun. Kromě toho by třída LION obdržela vylepšená děla verze Mk IV, která měla vystřelovat o něco těžší projektily.
Kromě dostavby v klasickou bitevní loď se uvažovalo i o jiné verzi. Již v lednu 1941 třetí Lord Admirality Bruce Fraser požadoval projekt, který měl navrhnout hybridní letadlovou loď využívající trupu LIONU. Již o dva měsíce později byl k posouzení předložen první návrh, který se ale nesetkal s příliš velkou odezvou. Proto se na konstrukci pokračovalo dál. Revidovaná verze, která počítala pouze s dělovou výzbrojí na přídi (šest děl), byla předložena v červenci 1941. Součástí lodě se tak měla stát 152,4 m dlouhá a 22,3 m široká letová paluba. Střední dělostřelectvo mělo zůstat zachováno v podobě 16 univerzálních děl ráže 133mm. Takto upravená loď měla být schopná nést 12 až 14 letounů. Nicméně s přestavbou se počítalo spíše až na konec války, protože do té doby měla Británie úplně jiné starosti a potřeby. Z původního projektu LIONU tak kromě rozestavěných trupů byly vyrobeny pouze čtyři děla hlavní ráže. Vše ale nakonec po válce stejně skončilo ve šrotu. To byl konec třídy LION.
ZHODNOCENÍ
Není pochyb o tom, že v případě třídy LION by opět vznikla bitevní loď světové špičky, která by se nemusela bát pustit se do dělostřeleckého souboje jak s loděmi třídy BISMARCK, tak i YAMATO či italskou třídou VITTORIO VENETO. Pokud bychom chtěli provést krátké papírové srovnání se souběžně v Německu stavěnou třídou „H“, tak bych nenašel jednoznačného vítěze. Výhodou německé konstrukce bylo umístění výzbroje do čtyř věží a tudíž větší šance na přežití, protože k jejich vyřazení je potřeba alespoň čtyř zásahu, zatímco u třídělového provedení LIONU teoreticky stačí o zásah méně. Britská loď ale měla nést o jednu hlaveň více. Hmotnost projektilu, průraznost a kadence palby byla vcelku srovnatelná. V rychlosti na tom měla být německá třída o jeden uzel lépe, ale na tuto výhodu se v boji nedalo vždy spolehnout. V pancéřování bych spíše o kousek více favorizoval britskou loď, protože ta německá pancéřová ochrana tvořena speciální Kruppovou ocelí Wotan, bývá někdy přeceňovaná a ne vždy je na ni u odborníků stejný názor. Takže poctivých 381mm na bocích LIONU je prostě víc, než 327mm u třídy „H“. Až dosud papírově obě konstrukce vycházeli více či méně stejně. Teprve až s dojezdem a protiletadlovou obranou se od sebe výrazně liší. Použití dieslových motorů s velkým dojezdem favorizuje třídu „H“, se kterou ostatně Němci počítali i v roli korzára proti spojeneckému námořnímu obchodu. Britové k této koncepci nuceni nebyli, proto omezenější dojezd. Velkým rozdílem pak vidím otázku protiletadlové výzbroje. Tady bych řekl, že obrovská německá loď, která navíc díky svým rozměrům poskytovala výrazně větší cíl jak pro dělostřelce, tak i letadla, byla v této otázka podhodnocena. Naproti tomu Britové vsadili na univerzální 133mm (i když tato zbraň v praxi přinesla určité zklamání) děla v kombinaci s velkým počtem lehkých 40mm a 20mm kanonů. Otázka výsledku souboje obou soupeřů tak zůstane nezodpovězená, protože o výsledku by rozhodovala náhoda a samozřejmě celá řada dalších faktorů, které se nedají zohlednit (jako výcvik posádky, počasí, taktika, doprovodná plavidla, technický stav atd.). V každém případě je ale vidět, že Britové by dokázali velice rychle reagovat na případný německý námořní zbrojní program stavbou obdobných lodí. Celá koncepce německého plánu „Z“ jakožto loďstva, které by dokázalo být protihodnotou britské Royal Navy, je tak více než pochybná. Koncepce Kriegsmarine měla být podle mě primárně založena na ponorkách a rychlých lodí typu Panzerschiffe. V případě třídy „H“ to bylo jen mrhání času a finančních prostředků. Naopak Britové si tento luxus mohli dovolit, protože jejich náklady na zbrojení byli více méně snížené o náklady na pozemní síly, kterých ostrovní říše pro vedení kontinentální války tolik nepotřebovala.
Zdroje:
http://www.military.cz/ww2_ships/German ... nhorst.htm
Válečné lodě (3) –Hynek, Klučina, Škňouřil – 1988
Válečné lodě (4) –Pejčoch, Novák, Hájek – 1993
http://www.warshipsww2.eu
http://www.navweaps.com
http://www.wikipedia.org
http://www.military.cz
http://www.palba.cz
)
