o tom, že jsme jeden z nejčtenějších vojenských webů v ČR svědčí i ta skutečnost, že se na počátku minulého týdne na nás obrátilo Nakladatelství BVD. Kontakty existují od roku 2009, chtěli vědět, i vzhledem k tématice, která se na Palbě probírá, zda bychom se mohli podílet na distribuci knihy od britského autora Johna Keegana, ADOLF HITLER: DENÍKY. Vázaná vazba, 248 stran, fotopříloha, formát 210x150 mm. Nejprve jsem chtěl nějakou anotaci - popis a úvod jak kniha vznikla - předkládám jí i Vám o něco níž. Poté jsem chtěl ujištění, že nejde o propagaci nacismu, neonacismu a osoby AH. Po vyjasnění, že se o to nejedná jsem chtěl vědět za jakých podmínek bychom knihu distribuovali. Zde bylo Nakladatelství BVD vstřícné a nabídlo, že Palba bude mít z každé prodané knihy obvyklou marži. Cena pro Palbáka, člověka, který si jí objedná přes Palbu, bude - základní 289,- Kč, tedy když si ji vyzvedne v BVD. Zaslat poštou, po složení peněz na konto, či na dobírku 289,- Kč + poštovné a balné 60,- Kč = 349,- Kč.
Několik dní jsem to zvažoval a rozhodl jsem se nabídku přijmout. Palba, jak všichni víme, potřebuje další peníze, aby se mohla dodělat přestavba, zaplatit poplatky za hosting a do budoucna přemýšlet i o dalším rozvoji. Ne že by nás to úplně vytrhlo, ale člověk nikdy neví, možná díky spolupráci bude vřícné jednání a vydání příštích knih dalších autorů z Palby.
Zároveň jsem pověřil Michana, vzhledem k jeho zkušenostem, k vyřizování nabídek, objednávek a k organizování praktického provedení prodeje knih. Což znamená, že on sám Vám napíše příspěvek, ve kterém uvede, jak se bude kniha objednávat a distribuovat. Případné dotazy a objednávky směřujte tedy na něj. Objednání na mailu michan.palba@seznam.cz
Kam napíšete:
- jméno a příjmení
- adresa kam chci knihu zaslat
- způsob jak chci knihu platit – konto, dobírka, osobní vyzvednutí
- e-mail pro komunikaci, telefon - není podmínkou
Nyní doprovodím písmem, co jsem od Nakladatelství BVD obdržel. Jedná se o:
1) Anotaci
2) Ukázky z knihy z let 1939 (Polsko), 1940 (Francie), 1941 (bitevní loď Bismarck, přepadení Ruska), 1942 (Stalingrad) a 1944 (Bagration, žádný ústup) - doplněno vlastními komentáři
3) 5 fotografií, které jsou uveřejněny v knize
Nejprve tedy:
1) Anotace
Jak vznikl Deník a o čem ukázky historicky jsou - o čem vypovídají
Unikátní svědectví událostí let 1938 - 1945 očima samotného Adolfa Hitlera pocházejí ze dvou zdrojů. Jednak z osobního archívu Vůdce, který zajistila na Berghofu v dubnu 1945 III. americká armáda, jednak z písemných záznamů osobního Hitlerova fotografa Heinricha Hoffmanna. Tyto neobyčejně cenné prameny skončily po válce v USA a teprve v posledních letech byly zpracovány do podoby, se kterou se má možnost seznámit i český čtenář. Úhel pohledu hlavního režiséra událostí, které ovlivnily život celé planety, je samozřejmě zcela odlišný od oficiálních výkladů historiků vítězných mocností. V tom tkví jedinečnost této práce, která navíc hodně prozrazuje i o dosud nám neznámém vnitřním světě Adolfa Hitlera a jeho názoru na nejbližší spolupracovníky nacistické hierarchie.
Termín „Deník“ je samozřejmě literární pojem. Hitler si deník v pravém slova smyslu nepsal. Zato si činil poznámky o průběhu některých dnů a událostí – ne každý den – právě většinou na okraje různých dokumentů. Druhým zdrojem, jak už bylo zmíněno jsou zápisky jeho fotografa Heinricha Hoffmanna, který si poznamenával Hitlerovy glosy a názory. Archívy byly v 50. letech dány k dispozici vybraným americkým a britským historikům a několik desetiletí byly vedeny jako TAJNÉ.
2) Ukázky z knihy z období 1939 až 1944
Zde jsou ukázky z knihy ADOLF HITLER: DENÍKY. Doprovodím je komentáři, fotkami, i odkazy na články na Palbě, v samotné knize nejsou, ale kdo má větší podvědomí o průběhu druhé světové války, výklad ani nepotřebuje.
Polská kampaň
V první ukázce k 6. září 1939 si jeden z největších a nejkrvavějších diktátorů všech dob libuje, zároveň se chlubí, již druhou obhlídkou bojiště 2. světové války v Polsku (nemohl se nabažit návštěv, bylo jich asi 14 do konce tažení). Ještě upozorňuji, že „doktor“ se činí tam i navenek..., jak později pochopíme, má na mysli dr. Goebbelse a jeho propagandisty, novináře a rozhlas, činí se v propagandě války v Polsku, jak v Německu, tak směrem do světa.
AH si připadá jako filmová hvězda a libuje si jak velkou má kolonu svého doprovodu. Jeho pocity a kritiku polských důstojníků a vojáků si přečtěte sami. Nechybí ani Goebbelsovské - "Poláci útočili proti německým tankům na koních" - jedna ze lží, které vydržely v historické literatuře desítky let. Neopomněl si zapsat, že se Göring a jeho Luftwaffe také činí, a že by měli přidat na síle. Luftwaffe bombardovala civilní cíle, již v prvních dnech 2. světové války!
Dokud byly dobré kulisy Hitler se rád objevoval před veřejností, to se to řečnilo a vyhrožovalo! Ovšem s obratem války v neprospěch Německa se možná i bál před zbídačenými vojáky a lidem postiženým bombardováním vystupovat. Některé ostatní záznamy z knihy by mohly napovědět víc.
6. září 1939, středa
Již podruhé na přímé obhlídce bojiště. Budu na těchto operativních vyjížďkách k bojující armádě trvat. Je dobré, je-li vrchní velitel vidět. Bojující branná moc je zjevně ve výtečné náladě. Čtu zprávy ze zázemí. Doktor si vede velmi dobře tam i navenek. Moje kolona má snad sedmdesát aut. Viděl jsem přitom, že si do války vyjeli také mnozí, od kterých bych to nikdy nečekal. Také oni chtějí být zkrátka vidět. Vlastně je to velmi dobré znamení!
Porada o aktuální situaci na bojišti s Hitlerem. Vše šlo skoro jak po másle, velitelé měli víceméně volnost jednání. Karl-Heinrich Bodenschatz byl styčným důstojníkem mezi Hitlerovým ústředím a vrchním velitelem Luftwaffe. Gerhard Engel byl vrchní adjutant velitele armády. Dále Keitel - vrchní velitel ozbrojených sil Wehrmachtu (OKW), ale spíše Hitlerův přikyvovač "Lakaitel". Či Erwin Rommel, který byl na počátku druhé světové války ve funkci velitele vůdcova hlavního stanu.
Po ukončení polského tažení, během nějž dbal na Vůdcovu bezpečnost při Hitlerových návštěvách fronty, požádal Rommel o velení divize, pokud možno tankové. Blízký vztah s Hitlerem mu v únoru 1940 umožnil převzít velení 7. obrněné divize. Právě v této době získal pověst „nacistického generála“. Ve francouzské kampani si jeho tanková divize vysloužila přezdívku divize duchů.
Připadám si jako filmová hvězda – tolik lidí od filmu v žádné válce ještě nikdy nebylo. Hoffmann fotografuje, řekl bych, že správné věci. Tu a tam je na něm znát, že se napil. Pokud však vím, není to jeho jediná slabost.
Dnes jsem v rámci mé obhlídky bojující fronty viděl, co zbylo z polské armády v kotli na Tucholském vřesovišti. Polské trupy si jinak vedou docela dobře. Avšak jejich velitelé vedou dnešní válku jako v roce 1914. Lidské, ale hlavně materiálové ztráty jsou ohromující. A to to nejhorší Poláky teprve čeká! Jsem na místě informován, že Poláci proti našim tankům útočili na koních. Směšné! Ostatně jako celé tohle tažení, které se stále víc podobá honu na ubohé králíky.
Musím doznat, že Göring se opravdu činí. Dnes první významné bombardování Varšavy. Vydal jsem rozkaz přidat na síle i zde. Jen ať svět dobře vidí, co dokáže naše Luftwaffe! Toruň je opět doma v Říši.
V druhé ukázce k 15. září 1939 lze jen těžko něco dodat. Diktátor chválí výkon ženistů a je uspokojen bojovými úspěchy u Kutna a Poznaně. Začalo dobývání Varšavy. Je to pohádka, všechno jde jako po másle.
15. září 1939, pátek
Dnes jsem byl osobně přítomen stavbě mostu přes San v Jaroslavi. Práce ženistů, to byl pravý koncert. Báseň ve značně drsné próze. Kdyby nebylo mohutných sloupů kouře na obzoru a dělostřelby v okolí, připadal bych si jak na mírových manévrech. Problém polských vojsk u Kutna a Poznaně je v podstatě dořešen. Nyní nazrál čas podrobně se zabývat Varšavou. Naše pancéřová čela údajně dosáhla západních a severních předměstí toho prvního hlavního města, jež bude dobyto v nové době.
Francouzské tažení
K třetí ukázce, 14. května 1940, Němci prorazili Ardenami. Na severu se toho dne vzdalo Holandsko (kapitulaci Holandsko oficiálně podepsalo druhý den, tedy 15. května). Po troše idylky v jeho štábu si AH zapsal, že mu trik s Ardenami vyšel a kritizuje anglo-francouzské armády. Přiznává i barbarské bombardování Rotterdamu a vyhrožuje světu. Pochvaluje si, že ho generálové oslavují za jeho - "ardenský tah".
My však víme, že duchovním otcem plánu byl ve skutečnosti geniální stratég Erich von Manstein. Hitler nicméně plán pochopil a posléze prosazoval. To přece musí probrat s dr. Goebbelsem - v ukázce s doktorem - aby vše bylo propagandisticky využito. Neopomene zmínit, že Spojenci jeho tah Ardeny nepochopili a lezou do pasti.
Alpy v západním Rakousku, Hitler zde relaxoval. Po nástupu k moci nechal původně horskou chatu Berghof přebudovat a vytvořit komplex dalších budov. Více Alpská pevnost
14. května 1940, úterý, ORLÍ HNÍZDO (residence Berghof)
Dopoledne: krátký projev k osazenstvu. Konečně přicestovaly už i mé věrné sekretářky. Slečny Wolfová, Daranowská a Schroderová. Zejména slečně Schroderové to velmi sluší. Všechny jsou pro mne jakýmsi pozdravem z času, kdy ještě nebyla válka. Každý den tady se jeden druhému podobá jako vejce vejci. Rutina.
Štábní porady se obvykle konají venku pod širým nebem, protože nám počasí přeje a ze vzduchu navíc nehrozí prakticky žádné nebezpečí. Zato na frontě se odehrává divadlo, jaké svět ještě neviděl. Trik s Ardenami vyšel. Líbí se mi, jak staří profesionálové jen žasnou. Guderian překročil už i horní Maasu jako podle učebnice taktiky. Belgie se plní anglo-francouzskými armádami. Jen do toho, pánové. Místa je tu pro vás vždy dostatek! Holanďané couvají. Podle zpráv, které máme, královna i s vládou uprchli do Londýna.
Těžce bombardujeme Rotterdam. Další ukázka umění a síly naší Luftwaffe. Přitom především další nanejvýš srozumitelná výstraha pro celý svět a zejména Londýn. Sedan padl. Lest se podařila. Jak se vyplatilo podrobně si pročíst doslova všechno, co kdy bylo zveřejněno o moderní útočné vozbě! Mnozí jiní to neudělali. Jak je vidět, především ke své vlastní škodě.
Mé okolí hovoří o „ardenském tahu“ jako o výrazu mého strategického génia. Jsem velmi spokojen, že si toto zjevné vítězství mohu osobně připsat. Musíme se však ještě poradit s doktorem o odpovídajícím způsobu jeho publikace.
Věděl jsem dobře, že se tento převratný manévr podaří. Odvážný má totiž výhodu, že se v jeho prospěch v pravý čas vždycky „něco“ stane. Dnes jsem nařídil, aby se pancéřová čela, která už mezitím úspěšně prošla masívem Arden, obrátila všemi silami na západ. Podle hlášení se Angličané i Francouzi stále derou do Belgie. Jako zbavení rozumu. Jak je možné, že ani teď můj plán nikdo na jejich straně nepochopil?
V další čtvrté ukázce z 5. května 1941 se ocitáme v jeho zvláštním vlaku (krycí název "Amerika", jednalo se o mobilní vojenské velitelství). Pancéřový vlak byl vyzbrojen protiletadlovými děly a vybaven spojovací technikou. Vůdce jím křižoval porobenou Evropou, mohl dojet též do Vlčího doupěte.
Adolf Hitler si pochvaluje největší válečné bitevní lodě Třetí říše TIRPITZ a BISMARCK a zabývá se úvahami, - jestli hladinové válečné lodě bitevní, - nebo ponorky - čemu dá Třetí říše přednost ? Při zpětném pohledu do historie zjistíme, že třída Bismarck byla sice prvotřídní loď, nicméně sama o sobě nedokázala zvrátit průběh bitvy o Atlantik, naopak byla hned při své prvním výpadu potopena. Navíc za dva měsíce se naplno rozhoří válka na východní frontě, a Německo bude mít vážnější starosti, nicméně nakonec se dá priorita urychlené výstavbě ponorek, ale bude už relativně pozdě.
Kdo potopil Bismarcka?
5. května 1941, pondělí, ve zvláštním vlaku, někde v Německu, pozdě v noci
Naše nové válečné lodi jsou skvělé. Rozumím nadšení Raedera a jeho štábu. I já jsem toho mínění, že jak TIRPITZ, tak BISMARCK, které mi dnes byly předvedeny v gdyňských docích, mohou významně ovlivnit výsledky současné námořní války. Údajně budou obě tyto velké válečné lodě schopny služby již brzy. Zasazuji se o jejich co nejrychlejší nasazení.
Samozřejmě, že jsem si především BISMARCKA prohlédl opravdu důkladně. Bylo přitom zajímavé pozorovat Lütjensovo skoro až vášnivé zaujetí pro věc. Podle něj je BISMARCK za všech okolností naprosto nepotopitelný.
Váhám však s výraznou podporou jeho i velkoadmirála. Jsem totiž stále víc přesvědčen, že masívní nasazení našich ponorek ve válce proti Británii přinese mnohem impozantnější a zejména brzký konečný efekt.
Musím však říci, že jsem v drsném prostředí loděnic vysloveně ožil: potřebuji přímý kontakt s lidem. Něco takového, tak silný zážitek, mi v minulých rušných měsících výrazně chybělo.
Ukázka pátá, z 5. června 1941 nás zavede na Berghof a Hitler si píše "do deníku" o připravované válce proti SSSR, kterou spustil za 17 dní, tedy 22. června 1941, že mu rozvědky (Abwehr a letecký průzkum) dodaly zprávy, které znovu potvrdily, že se Rudá armáda soustřeďovala před východními hranicemi Třetí říše, což pro AH a OKW znamenalo, že probírali preventivní útok proti SSSR. Plán Barbarossa je však už naplánován měsíce dopředu, Němci už jen dolaďují.
Opět se vyznává z názoru, že na Východě nebude brát ohledy na nějakou humanitu!!! Podle některých historiků to byla chyba, protože například Ukrajinci by při lepším zacházení byli ochotni s Němci spolupracovat. Ačkoliv Němce zpočátku vítali skoro jako osvoboditele, postupem času zjistili, že nový pán se chová hůře než Stalin. To hnalo lidi k odporu, a k partyzánské činnosti. Zároveň se bojí, aby ho Stalin, další krutý diktátor, nepředešel a nezaútočil jako první. Chválí Ribbentropa, že jednal a zajistil účast Finska, Maďarska, Rumunska a Slovenska ve válce proti SSSR.
O Himmlerovi si zapsal nejprve pochvalu, pak znevážení jeho mystiky, a že si musí na něho dát pozor, aby mu "holoubek" nepřerostl přes hlavu!
Doplňující články na Palbě - Nacistická mystika, a Wewelsburg – sídlo SS
Organizace SS však v průběhu války získávala stále více na váze, byl to skoro stát ve státě. Docházelo ke sporům o kompetence, v kterých se Hitler snažil vystupovat jako arbitr. Evropská mládež je verbována do Waffen SS. Celkově to má však více propagandistický význam, než velký reálný dopad na situaci na frontě. Nejprve byl brán ohled na „čistotu rasy“, ale později v ní nemuseli sloužit „rasově čistí“ Němci. Velkou část z vojáků Waffen SS dokonce tvořili kolaborující cizinci z podmaněných zemí, zejména Dánové, Francouzi, Ázerbajdžánci, Vlámové, Norové, Finové, Holanďané, Chorvati, Litevci, Estonci a Ukrajinci, dokonce Indové.
5. června 1941, čtvrtek, Berghof
Odpolední situační porada: Zprávy o soustřeďování mas ruských vojsk před našimi východními hranicemi opět potvrzeny.
S OKW probíráme všechny modality příštího preventivního útoku proti Rusku. Rusové poprvé nebudou nepřítelem, s nímž bude třeba jednat s ohledy na zbytečnou humanitu. Jediná otázka je, zda se nám naším nástupem podaří předejít Stalina. Ribbentrop referuje, že přímá účast Finska, Maďarska, Rumunska, ale také Slovenska v příštím konfliktu je reálná.
Probírám s Himmlerem eventuální válečné zapojení mládeže evropských árijských národů pod vlajkou SS. Vřele se mnou souhlasí. Dokonce mi nabídl svůj protinávrh, na němž zjevně už nějaký čas sám pracuje. Jako myšlenka je to dobré. Na pořadu dne však nic podobného zatím není. S Himmlerem je to snadné: stačí zabalit cokoli do mystického hávu a vše potřebné je hotovo. Také on však musí znát své meze. To především!
V šesté ukázce z 27. června 1941, tedy vlastně pátý den útoku proti SSSR, si AH zapsal své pocity z rozhovoru s Ribbentropem, ministrem zahraničí Třetí říše, kde se objevují indicie o tom, že německá i sovětská strana jednaly někde o mírových nabídkách, ale bez konkrétních výsledků, i to bylo na Palbě, jako další mnohé, diskutováno.
Zajímavý je i zápis o pozdním nočním rozhovoru s Canarisem, šéfem Abwehru. Obdiv nad tím, co vše měl Stalin připraveno pro vpád do Německa se opět nastoluje - na Palbě bylo již několikrát probráno, včetně oněch nových typů zbraní, které měl Stalin připraveny. Zmíním jen těžké tanky KV, střední T-34, či kaťuše.
AH konstatuje, že to Stalinovi není nic platné. Já dodám, že zatím ... přijde čas, kdy parní válec pojede opačným směrem
AH si dále zapsal úspěchy na všech směrech německých úderů a chválí maršála Mannerheima za jeho "svatou válku" proti SSSR. Chtěl by mít takových zapálených maršálů deset!
Znovu si všimněme u konce tohoto příspěvku, že AH opět utvrzuje sebe sama, že je dobře, že zaútočili na SSSR, neboť čísla armád a techniky, které měli Sověti připraveny vyvolávají pocit, že "je dobře", že Třetí říše zaútočila - snad v poslední možné chvíli.
Zvláštní utvrzování, včetně poslední věty - AH si nedovede představit následky dalšího případného vyčkávání.... Co by tomu řekla budoucnost ?!
Po Stalingradu viděl situaci asi zase trošku jinak
27. června 1941, čtvrtek, VLČÍ DOUPĚ (Wolfschanze)
Většina budov v komplexu Wolfschanze byla postavena z cihel nebo cementových bloků, takové budovy sloužily jako běžné obytné a pracovní prostory pro vojenský personál. Některé důležité objekty byly ze železobetonu s krycím nátěrem a s kovovými okenicemi.
Naproti tomu Hitler žil a většinu práce vykonával ve svém velkém betonovém monolitickém bunkru bez oken. Většinu objemu však tvořily několik metrů silné zdi a strop, místnosti uvnitř tak velké nebyly. Vnější sarkofág byl postaven až později, jak se blížila fronta zpět do Pruska. Prostor byl opatřen maskovacími sítěmi, bunkry měly střechy porostlé trávou.
Projev megalomanie se směsí strachu o život. Kdyby zde byl na něj proveden atentát, zřejmě by nepřežil, neboť tlaková vlna z bomby by nemohla uniknout okny.
Na fotografii je Hitler zachycen s různými veliteli a důstojníky štábu, například s velkoadmirálem Erichem Raederem, ministrem zahraničí Joachimem von Ribbentropem, tajemníkem strany Martinem Bormannem, ministrem zbrojení Albertem Speerem, v pozadí Ferdinand Porsche, Wilhelm Keitel a další.
Dlouhý rozhovor s Ribbentropem. Chci znát pravdu o ruských mírových nabídkách. Nic konkrétního nepřináší. Zdá se však, že naše spojence má pevně v rukou. Chci vědět vše o slibech, které jim případně učinil.Pozdě v noci: rozhovor s Canarisem.
Oba shodně žasneme nad masami, které měl Stalin v západních ruských regionech připraveny pro vpád do Německa. Na moji výtku, že o tom dopředu nevěděl, se admirál ohradil, že se situace v ruských postaveních měnila den ze dne.
C. uvádí obrovské množství docela nových typů zbraní, o kterých jsme vůbec nevěděli.
Důležité je, že to všechno nebylo Stalinovi nic platné.
Poslouchám hlášení říšského rozhlasu. Doktor se s Listem rozhodně nezmýlil. Fanfára, kterou vybral, je pro uvádění našich vítězství nanejvýš vhodná.
Píši po noční situační poradě OKW:
Von Bock po ovládnutí brestlitevského prostoru vítězně postupuje dál na východ.
Von Rundstedt spolu s Kleistem pronikají do prostoru mezi Karpaty a Pripetskými bažinami.
Z fronty je hlášen dokonalý rozpad ruského velení na všech úrovních.
Mannerheim vyzval Finy ke „svaté válce“ proti bolševikům. Rozhodně jim má co odplácet!
Přál bych si mít deset takových Mannerheimů v OKW.
Poslední sdělená čísla, týkající se ruské armády, mne s konečnou platností utvrzují v přesvědčení, že jsme zaútočili snad v poslední možné chvíli.
Nedovedu si vůbec představit následky našeho dalšího případného vyčkávání v minulosti.
V sedmé ukázce z pondělí 14. září 1942 si AH na Werwolfu zapsal, že vydal rozkaz, aby Manstein znovu zaútočil na Leningrad, který nechal tři dny bombardovat, a určitě to nebyly jen vojenské cíle. Zapsal si i večerní zprávu, že Paulus dosáhl středu Stalingradu a že bude třeba odstartovat - přes Goebbelse - doktora - prezentaci Vítězství...!!! (Jak předčasné, že?)
Pak na konci říká, že oznámení o vítězství u Stalingradu provedou rutinním způsobem - oficiálním oznámením hlavního stanu.
Bitva o Stalingrad - Boj o město
14. září 1942, pondělí, WERWOLF (hlavní stan u Vinice na Ukrajině)
Polední situační porada, poprvé detailně stenografovaná: Nařídil jsem Mansteinovi zaútočit na Leningrad. Předpokládám, že předchozí třídenní letecké bombardování tohoto města by mohlo a mělo postačovat.
Pozdě večer skvělá zpráva: Je potvrzeno, že Paulus dosáhl ve Stalingradu středu města a rovněž břehu Volhy.
Budu muset s doktorem urychleně probrat způsob, jakým hodlá prezentovat blízké vítězství.
Hrát si však přitom příliš se Stalinovým jménem by bylo poněkud laciné. Daleko elegantnější bude označit dobytý Stalingrad jako jedno z mnoha z právě dobytých míst. Jako teprve slibné východisko pro postup ve smyslu našich příštích mnohem širších plánů.
Navrhnu doktorovi uvést oznámení o pádu Stalingradu jen jako rutinní bod v rámci oficiálního oznámení z hlavního stanu.
I poslední osmá ukázka z Berghofu, z 26. června 1944, pochází z provenience - Válka proti SSSR, jenomže je již z jiného ranku - ÚSTUP!!! Je to totiž jen 3 až 4 dny po sovětské ofenzívě – "Operace Bagration" ( 22. a 23. června 1944). Hitler zapisuje svůj pocit, že nesmí dovolit RYCHLÝ ÚSTUP. Vzpomíná na zkušenost s ústupem z "Wotanovy linie", a připomene si to štěstí, které Wehrmacht měl, že v zimě došlo náhodou k oteplení a rozbředlé cesty zastavily ruský postup. Bagration je však kvůli lpění na držení pozic obrovskou německou porážkou, je zničena a obklíčena značná část armády STŘED.
Další zápis pak říká, že ještě v červnu 1944 ho průmyslníci Třetí říše podpořili. Co jim také zbývalo... o necelý měsíc později (20. července) je však proveden atentát na Hitlera, který se však nezdaří.
26. června 1944, sobota, Berghof
Himmlerův osobní názor: velení Skupiny armád STŘED je unavené válkou a až příliš jemnocitné. Vřele s ním souhlasím. Rozumím pánům důstojníkům: jediné, co by si přáli, je ústup. Musím jim však přitom stále připomínat, že začnou-li s něčím takovým jednou, už u toho zůstane. Připomínám rovněž pád „Wotanovy linie“ koncem letošní zimy, k němuž by jinak nedošlo. Rovněž jim zdůrazňuji, že se žádný zázrak s oteplením, které tehdy následně zničilo cesty pro další ruský postup, také už opakovat nebude.
Dnes: Hovořil jsem k průmyslníkům o současné situaci Říše. Prostor, pro ten případ vyhrazený v Platterhofu, byl doslova plný hospodářské elity. Jsem si jist, že jsem pány přesvědčil a že budou i nadále spolupracovat. Konec konců: nejvyšší pohnutkou pro kolektivní zachování lodi v bouři bývá zpravidla patrný nedostatek záchranných člunů.
3) Obrazová příloha z knihy
Nápis v pozadí na věži: Jeden národ, jedna říše, jeden vůdce! Schleswig-Holstein sloužil jako výcviková loď pro kadety a jako plovoucí dělostřelecká baterie. Němci v roce 1939 použili loď k útoku na Westerplatte. Právě z jeho děl padly první salvy druhé světové války.
Josef „Sepp“ Dietrich oddaný nohsled. V roce 1934 se podílel na vraždění vůdců SA. V Polsku měla jednotka Leibstandarte podporovat útok na Varšavu. Byla to pro něj první zkušenost velet skutečnému bojovému útvaru ve válce a napoprvé nepříliš úspěšná.
Ano, to co píšeš, taky mě napadli okamžitě pochybnosti. Na druhou stranu v Berghofu se asi něco našlo, včetně amatérských filmových záběrů Braunové, aspoň myslím, fotografie a poznámky od Hoffmanna?
