Historie těchto obrněných člunů má své kořeny ve zprávě plukovníka Negovského ze dne 18.2. 1915 podané GVTU (Hlavní vojensko-technická správa) tehdy ještě carské ruské armády. Ta upozornila na potřebnost flotily vojenských lodí konstruovaných pro specifické hydrologické podmínky řek tehdejšího západního Ruska - Neman, Bobr-Narew, Visla. Ministerstvo války rozhodlo vytvořit tři oddíly říčních obrněných člunů pod správou GVIU (Hlavní vojensko-inženýrská správa - dnešní ženijní vojsko) pro jmenované řeky.
Oddíl měly tvořit:
3 ks dělových člunů
6 ks obrněných hlídkových člunů
6 ks obrněných průzkumných člunů
6 ks průzkumných člunů (rychlost 16uzlů)
4 ks člunů s přívěsnými motory
12 ks těžkých mostových souprav
30 ks otevřených pancéřovaných člunů na povozech
Všechny lodě musely být přepravitelné po železnici bez rozebrání. Vzhledem k požadovanému ponoru - 0,61m byla tímto zadáním vytvořena nová třída říčních vojenských lodí.
Říční obrněné čluny typ D
Všech 18 ks obrněných hlídkových lodí bylo zadáno do výroby USA f. Mulling and. Co a v březnu 1916 byly přepraveny lodí do Ruska a po železnici z Vladivostoku do Petrohradu.
Výtlak - 6,5 t , 1933 - 10 t
Délka - 9,21 m
Šířka - 2,47 m
Ponor - 0,61 m , 1933 - 0,85 m
Pancíř - 7 mm boky ,nástavba , 8 mm kul. věž.
Paluba nepanceřovaná.
Palná výška kul. věže - 1,52 m
Výzbroj r.1916 - 1x7,62 mm kul.( Maxim vz.1910) panc. věž (2000 nábojů)
r. 1917 - 2x7,62 mm kul. Maxim , zadní na otevřené pivot. lafetě , přední panc. věž (4000 nábojů )
r. 1920 - 1x7,62kul. věž, 1x37 mm kanon PL , kanon na pivotu ( 2000 + 200 nábojů)
r. 1940 - 1x7,62 kul.věž , 1x12,7 DŠk
Člun mohl při přetížení nést dvě miny typu "D" s kotevním zařízením.
V listopadu 1938 se na člunech zkoušela intalace aut. granátometu AG - 2 40,8 mm (konstruktér Taubin) , kde vadila nízká rychost praktické střelby a bylo požadováno zásobování zbraně nábojovým pásem .
Pohon - zážehový motor "Stirling" 85 hp , později "Scribs" 100 hp
Rychlost - 14- 16 km/h po proudu Dněpru , 9-11km/h proti proudu Dněpru
Posádka - 2+5 mužů
Do bojových akcí bylo posláno 16 ks těchto člunů , 2ks byly ponechány v Petrohradu jako školní.
Druhé sv. války se dožilo pět těchto člunů, č. D1, D2, D3, D4, D17 , kdy člun D 17 byl rozebrán ve 20. letech na náhradní díly.
Lodím byly 4.3.1939 přiděleny taktická čísla - 132 , 133 , 134 , 135 a po rozpuštění Dněperské flotily byly zařazeny do Pinské flotily.
V sestavě této flotily lodě absolvovali úvodní boje s Německem a na podzim 1941 zde jejich historie končí.
Článek doplněn 2.7.2013
Říční obrněné průzkumné čluny typ - N
Zakázka na stavbu obrněných průzkumných člunů typu N , byla zadána dvěma domácím výrobním podnikům.Tato zakázka měla naplnit stavy oddílů obrněných říčních lodí GVIU (r. 1915).
Větší část člunů byly zadána loděnici K.O. Revenského v Oděse - 14 ks a Technické kanceláři " Výbor Vega" v Borgu (Finsko) - 4ks.
Loděnice v Borgu zakázku splnila do poloviny roku 1916 a loděnice v Oděse ji plnila až do r. 1918.
Výtlak: 15/20/26,5 t
Délka: 15,2 m
Ponor: 0,61 - 0,9 m
Výška: 2,76 m
Pancíř: 6/8 mm (boky,paluba/ věže) / druhé zdroje - 5/7 mm
Výzbroj:
Projekt - 2x7,62 kul. Maxim (vz 1910) věže /4000 nábojů/
1917 - 1x7.62 mm kul. Maxim věž , 1x76,2 mm horský kanon (vz.1909) na pivot. lafetě místo zadní kul. věže (2000 +160 nábojů)
1928 - 1x7,62 mm kul. Maxim věž , 1x76,2 mm kanon na pivot. lafetě (vz.1913) , 1x47 mm kanon Hotchkiss na pivot. lafetě
1938 - 1x7,62 mm kul. Maxim věž , 1x45 mm kanon na pivot. lafetě , 1x12,7 kul. DŠK PL , 1x7,62 mm kul. Maxim PL na střeše pal. nástavby.
Max. pět kusů min P 1
Pohon: zážehový motor "Scribs" 95 hp , později "Komsomolec" 95 hp
Rychlost: 13/11 km/h
Posádka: 2+6(8) mužů, mírový /válečný stav
O člunech postavených v Borgu není dnes reálná zpráva, předpokládá se ,myslím oprávněně, že dopadly stejně jako 12ks typu D , že byly zničeny ,nebo ukořistěny Němci v Moziru počátkem r. 1918.
Čluny stavěné v Oděse byly využity počínaje rokem 1918 "bílými" v minimálním počtu 4 ks.
U těchto člunů byla zadní kul věž nahrazena dělem ráže 76,2 mm vz.1909.
Po dobytí Oděsy (1920) RA ukořistila z celkového počtu vyrobených člunů - 11 ks.
Z tohoto počtu byly čluny č. 3, 4, 5, 6, 15, a 17 (původní označení) zařazeny do stavu Černomořské flotily (MSČM) roky 1920 - 1925 a sloužili v sestavě
Ust - Dněprovské flotily a po jejím rozpuštění byly vyřazeny ze stavu (1925)
Dalších pět člunů sloužilo v říčních flotilách Sov. Ruska . Čluny č. 10, 11, 12, 13, 14. V letech 1929 - 1931 tyto prošly generální opravou v Kievské loděnici.
Po celou dobu služby se celkem často měnilo označení jednotlivých člunů a proto zde jen to první a poslední z 15.4.1937-
č. 10 - č.81
č. 11 - č.82
č. 12 - č.83
č. 13 - č.84
č. 14 - č.136
Po ukončení gen. opravy byly čluny č. 81, 82 , 83 , 84 převezeny po železnici do Sretensku na Dálný Východ a zařazeny do sestavy Amurské flotily (11.3.1934).
24.4.1940 byl vydán rozkaz k jejich vyřazení ze sestavy flotily a likvidaci . Likvidací prošly čluny č.82 a 83.
Druhé dva čluny č. 81 a 84 si ještě zabojovaly v závěrečných bojích s Japonskem v srpnu 1945 . Kdy tvořily 2. oddíl zvláštní Sretenské brigády Amurské flotily.
Člun č. 136 byl po GO převelen do oddílu dělových člunů GVIU a po odstranění výzbroje sloužil k testům 76 mm BZK Kurčevského.
Po ukončení testů (1934) byl člun č. 136 znovu vyzbrojen a zařazen do sestavy Dněperské flotily, po jejím rozpuštění v roce 1940 do stavu Pinské flotily a v podzimních bojích s Německem zničen.
Říční obrněné dělové čluny GVIU
Stavbu devíti kusů tohoto typu realizovala loděnice "Becker and Co" as. v Revelu (Tallin) podle zadání GVTU z r. 1915.
Výtlak: 21/30 t
Délka: 20,4 m
Šířka: 3,2 m
Ponor: 0,55/0,75(Dněpr)/1 m (Amur)
Výzbroj:
2x7,62 mm kul. Maxim vz 1910 panc. věž , 2x7,62 mm kul. Maxim vz 1910 na pivot. na otevřené palubě PL
2x76,2 mm kanon vz. 1909 -horský (vz.1913, vz.1904), s věžovými štíty (pouze 10 ks, ostatní klasické rovné, čelní štíty ), na pivot. lafetách
Náměr: +30st
Odměr: 270/300 st
Kanony byly v zimě 1918/1919 u části člunů měněny za 47 mm Hotchkiss
Zás. munice: kulomety - á 2000 ks , kanonová - 500 ks ( tříštivý 200 ks, šrapnel 300 ks)
Pancíř: 4-6 mm
Pohon: 2x zážehový "Buffalo" 75-80 hp (palivo - petrolej 70%, benzin 30%) , po modernizaci 2x GAM34BP 800 hp, 2x lodní šroub
Rychlost: 10,7/12,5/21 (po modernizaci) uzlů
Posádka: 2+18 mužů
Čluny obdržely slabší pancíř, než předchozí dva typy , protože byly určeny k dělostřelecké podpoře. Tedy zde měl hlavně funkci jako protistřepinový.
O jejich účinkování v bojích s jejich primárním protivníkem, německou armádou, nejsou konkretní zprávy.
Pouze se dá dedukovat ,že zvládly ústup z Revelu do Petrohradu v plném počtu vyrobených tj. 9 ks.
Doložené bojové nasazení se datuje rokem 1918 , kdy byly čtyři čluny č.1,2,5,9 přiděleny postupně k flotilám Seligrské, Ilmenské, Oněžské a Ladožské pro zajištění obrany Petrohradu. A velmi aktivně se účastnily bojů s bílými Finy na severozápadním směru.
Po ukončení bojů byly zbylé čluny včleněny do Baltské flotily (1,2,9), člun č. 5 byl ztracen na Ladožském jezeře v boji s Bílými
Čluny č. 3, 4, 6, 7, 8 byly v létě r. 1918 převezeny po železnici do Nižného Novgorodu a včleněny do Volžské flotily.
Zde obdržely taktické označení - 310 , 307 ,311 , 308 , 309 a utvořily 5.divizi Volžské flotily . Součástí této divize byly tři říční parníky -Michael , Kašin , Irtyš jako skladová, dílenská a nemocniční lod.
Zde došlo k výměně 76,2mm kanonů za 47 mm kanony.
V sestavě Volžské flotily byly lodě využívány v bojích s bílými na jižním( Caricyn) a východním směru ( řeka Kama).
Čluny č. 310 a 311 byly 9.5.1919 převezeny po železnici( Saratov - Lisky na Donu) a včleněny do vznikající Donské flotily.
Zde se "vyznamenaly" odstřelováním vzbouřených vesnic chemickým střelivem - Martušenskoje, Rubežnoje.
29.6.1919 byly opět po kolejích vráceny do Saratova a do podřízenosti Volžské flotily.
V roce byly opět dělové čluny rozděleny.
Čluny č. 310 a 309 byly po železnici převezeny do Střední Asie na řeku Syr-darja a čluny č. 307, 311, a 308 na řeku Amu -darja, kde byl ztracen člun č. 307 po srážce s děl. lodí "Taškent " dne 22.4.1921.
Lodě na Syr-darje byly posíleny čluny ze sestavy Baltské flotily č. 1 a 2.(22.3.1921).
Lodě z řeky Amu-darja byly tranportovány po železnici do Krasnovodska a včeněny do Kaspické flotily - 27.10.1912 č. 308 , 309 a 311.
V srpnu 1922 byly po kolejích čluny transportovány do Petrohradu na gen. opravu, která nebyla možná v prostoru dosavadního nasazení ( č. 1,2,308,309,310,311).
Po provedení oprav se opět čluny rozdělily. Obrněné dělové čluny č.308,309,310 byly podřízeny Finsko-Ladožské flotile a čluny č.1,2 a 311 byly zakonzervovány.
15.8.1929 v souvislostí a aktivací flotily na Dněpru byly čluny ( č.1,2,308,311) reaktivovány po provedené rekonstrukci v Kronštadu a odvezeny do Kieva na řeku Dněpr.
Zde utvořily - Zvláštní lodní oddíl Dněpr, kde byly v aktivní službě do r. 1934. S označením K1, K2, K3, K4.
V roce 1934 se cesty obrněných dělových člunů GVIU opět sbíhají tentokrát na řece Amur v sestavě Amurské flotily - K1, K2, K3, K4 a pohraničních vojsk - OGPU č. 308 a 310.
Zde se označení lodí Amurské flotily opět mění na č.71, 72 , 73 , 74 ke dni 15.4.1937.
Označení lodí OGPU zůstává shodné.
Čluny na Amuru prošly modernizací, která obsahovala hlavně výměnu pohoných jednotek za typ motorů GAM 34 BP o síle 800 ks, díky čemuž se rychlost zvedla na velice úctyhodných 21uzlů.
Člun č. 72 byl 15.6.1937 silně poškozen Japonci děl.palbou a o jeho osudu existují dvě rozporuplné verze . První, že byl opuštěn na mělčině , druhá, že byl vyproštěn a použit při překočení Amuru v r. 1945 jako ponton.Jako náhradu za člun č. 72 byl poskytnutý jeden ze člunů OGPU a obdržel číslo -75-.
Číslo 72 se již v Amurské flotile neobjevilo.
K definitivnímu konci obrněných dělových člunů GVIU došlo 2.4.1951 kdy byly definitivně vyřazeny ze stavu .
Obrněné dělové čluny GVIU se jeví jako nejlepší konstrukcí ze zadání GVTU z r. 1915.
Lodě byly na svou velikost velice silně ozbrojené, což se nedá říci o předchozích typech D a N , rychlé a odolné . Ani slabší pancíř se nejeví jako nedostatek.
O čemž svědčí že za celou dobu působení tohoto typu byly v boji ztraceny jen dvě lodě - č. 5 na Ladoze a č.72 na Amuru.
Lodě č. 9 byla odepsána ve stavu Baltské flotily a č. 307 potopena taranem vlastní lodí.
Základní podmínka z r. 1915 a sice přepravitelnost po železnici umožnovala velení RA rychle a operativně vytvářet silné flotily podle potřeby , bez zbytečné ztráty času s demontáží a montáží člunů.
Konstrukce člunů byla odolná a čluny aktivně transportovány co celém území SSSR.
Dá se říci , že lodě aktivně působily ve všech koutech země od severu k jihu a od západu na východ.
Typy D a N byly už v zadání slabě vyzbrojené a velice specializovanou konstrukcí pro řeky s velice nízkými břehy.
Kdy vlivem událostí byly přinuceny působit na tocích s rozdílnými podmínkami proti zadání.
Zdroje:
A. Širokorad - Lodě ruské armády
www. russrivership. ru
http://www.sovnavy-ww2.narod. ru
www. skachate.ru
, šlo by to ovšem více rozkošatit. V pravěku Palby by to bylo možná dobrý, dneska už to na úvod nestačí. Chybí třeba podrobnosti o bojových akcích, hodnocení nedostatky x přednosti, apod.
