Francie
1940
Projekty super těžkých tanků jsou většinou v médiích spojovány s Třetí říši Adolfa Hitlera. Prototypy jako MAUS nebo supertěžký tank E100 jsou většině zájemců o military tématiku dobře známé. O to větší překvapení možná pro čitatele bude, když se dozví, že i Francie konstruovala své super těžké tanky. Na druhou stranu, není se ve skutečnosti čemu divit, vždyť Francie byla vedle Velké Británie průkopníkem tankových konstrukcí, i když jejím zřejmě největším přínosem byl prvoválečný „lehký“ (v té době se tato klasifikace nepoužívala) tank Renault FT 17 a nikoliv nějaké obrovské a těžké monstrum. Docela mě překvapilo, že i Francie stavěla supertěžké tanky a v některých případech nezůstalo jen u rýsovacích prken či prototypů, ale došlo to i do menší série. Jedním z příkladů byl Char 2C s hmotností 96 tun, délce 10,27m, šířce 2,95m a výšce 4,01m. Výzbroj pak byla v podobě 1x75mm a řada kulometů ráže 8mm. Osádka 12 lidí. Celkem bylo postaveno 10 strojů, i když těsně po První světové válce v roce 1921. Po dlouhých letech pak měl být v roce 1940 zhmotněn projekt supertěžkého tanku FCM F1 o váze 140 tun, délce 10,4m, šířce 3,8m a výšce 4,12m.
Monstra v podobě stroje FCM F1 měli podle svých tvůrců za úkol prorážet silně opevněné obranné body a protitankové zátarasy na německé obranné Siegfriedově linii. Francouzi byli totiž přesvědčení, že poté, co Němci zaútočí na jejich území, tak je rychle zatlačí zpět a budou zvesela pochodovat na Berlín. K tomu by ale museli prorazit Siegfriedovou línii, která se zdaleka v té době nemohla rovnat té francouzské, Maginotově linii. V každém případě stavba super těžkých tanků byla ve Francii brána vážně, o čemž svědčí projektová a prototypová práce jak na výše uvedeném stroji Char 2C i na tomto popisovaném FCM F1.
Dne 1. září 1939 vpadlo Německo do Polska, tedy do země, jejíž hranice garantovala mimo jiné i Francie, která tak Německu vyhlásila válku. Válka to byla sice podivná, protože Francie neudělala to, co by asi každý očekával, a nevpadla přes německé západní hranice, aby svému spojenci pomohla. Svým způsobem tedy až příliš pozdě začala francouzská generalita postrádat obrněný bojový prostředek, který by dokázal prorazit německé obranné linie. Vývoj prototypu byl zahájen dne 31. října 1939, když velení pozemních sil zadalo francouzským firmám FCM (Forges et de la Méditerranée Chantier) a ARL propozice super těžkého průlomového tanku. Ten měl být kromě jiného vybaven na tu dobu abnormálně silnou dělostřeleckou výzbrojí. Válka běžela čím dál tím rychlejším tempem a generalita naléhala na dodavatele, aby co nejdříve předložili své projekty. V březnu 1940 bylo provedené přezkoumání projektů a následně byla objednána stavba dřevěných matek ve skutečném měřítku. Makety měly být předloženy 6. dubna 1940.
Char 2C z dvacátých let 20.století
Vývoj a Konstrukce
Projekt firmy ARM není příliš znám a moc se nám k tomu o něm nedochovalo. Mělo se jednat o tank s hmotností kolem 145 tun, jehož pancéřování mělo na nejvíce exponovaných místech dosahovat síly 120mm. Prakticky se dá říct, že v té době na světě neexistoval tank, který by dokázal stroj této třídy z čelní strany ohrozit. Výzbroj měla být rovněž silná. Hlavní výzbroj byla tvořená 105mm kanónem, který byl doplněn o další kanón ráže 47mm. Těžká zbraň měla především za úkol likvidaci pevnostního systému a sekundární měl sledovat okolní dění a vypořádávat se s nepřátelskými tanky. Samozřejmostí byla četná kulometná výzbroj. Pohonná jednotka byla tvořená dvojicí benzínových motorů, každý o výkonu 500 koňských sil. Délka 12m, šířka 3,2m a výška 3,6m. Nicméně projekt ARM nepřesáhl fázi rýsovacích prken. O kus dál se ale dostala konkurence FCM. Projekt nazvaný F1 (neplést si se slavnými rychlými závodními vozy) byl konstruován jako dvouvěžový super těžký tank o hmotnosti 140 tun, délce 10,4m, šířce 3,8m (s bočními kanóny, 3,1 m bez nich) a výšce 4,12 m. Rozměry a především výška stroje naznačují, že by se tank nedal na bojišti jen tak lehce maskovat. Přestože se jednalo o dvouvěžovou dispozici, byla palba vpřed možná z obou plně otočných věží zároveň díky výše položené zadní věži s hlavní výzbrojí. Ta se podle původního projektu měla osazovat kanónem DCA ráže 90mm s vysokou úsťovou rychlostí 710m/s a průrazností 100mm pancíře na 1.000 m. Přední níže položené a rozměrové menší věž byla osazená 47mm kanónem, který byl určen k likvidaci méně odolných obranných postů včetně menších bunkrů a obrněných vozidel. V obou případech nebyl kanón umístěn v ose věží, ale mírně vpravo (na některé dokumentaci je kanón hlavní ráže umístěn pro změnu vlevo od osy stroje). Kanónová výzbroj byla doplněná hned šesti kulomety ráže 7,5mm. Ovšem ani toto číslo výzbroje nemělo být konečné, protože se uvažovalo o jeho posílení o dva protitankové 20mm kanóny umístěné v bocích. V případě hlavní výzbroje se rovněž uvažovala, že bude zesílená na kanón ráže 105mm. Stejně tak i sekundární kanón se předpokládal posílit na 75mm zbraň typu SA-35 namísto původně projektovaného 47mm kanónu.
Není asi třeba zdůrazňovat, že pomalu se valící stroj bylo potřeba silně pancéřovat, aby odolal soustředěné nepřátelské palbě. Nejvíce exponované čelní části mělo krýt 120mm pancíře, boky 100 mm. Čelní stěna hlavní věže měla být zřejmě rovněž chráněná 120mm pancíře, navíc kanón byl opatřen vlastním krytem, který zesiloval odolnost. Aby se mamutí stroj o hmotnosti 140 tun mohl vůbec dát do pohybu, bylo potřeba jej vybavit silnými motory. Mělo se jednat o dva benzínové motory RENAULT V12 KGM, každý o výkonu 550 koňských sil, které měly super těžkému tanku udělit maximální rychlost 20-24 km/h (poměr sil k hmotnosti 7,9 koňských sil / 1 tuna). Samozřejmě, byla to vypočtená rychlost na silnici, v terénu úměrně klesala. Podvozková část byla tvořená celou řadou malých pojezdových koleček, přičemž téměř celá byla krytá. Osádka velkého stroje měla být tvořená šesti muži – velitelem, řidičem, dvojicí střelců a dvojicí nabíječů. Posledně jmenování nabíječi zároveň plnily roly střelců z kulometů. Pokud by se F1 dočkal rozšíření výzbroje o výše jmenované dva 20mm kanóny, byl by počet osádky s velkou pravděpodobností zvýšen.
Objednávka na stavbu prvních 12 tanků byla s firmou FCM podepsána 7. dubna 1940. Jejich dokončení bylo plánováno na březen 1941, čemuž válka samozřejmě zabránila. Stroje FCM F1 měly podle plánů generality nahradit ve výzbroji již beznadějné zastaralé stroje F2C. V době vpádu německých vojsk do Francie byl dokončen pouze objednaný dřevěný model vyhotovený ve skutečném měřítku.
Zhodnocení
Je jasné, že zhodnocení super těžkého tanku FCM F1 nemůže vyznít jinak, než negativně. Prostě se jednalo o velkého “mamlasa”, který by při přesunech ničil jeden most za druhým, byl by tak pro něj problém dostat se vůbec do operační oblasti přes téměř jakýkoliv vodní tok. Bez ohledu na to, jestli by se jednalo o velkou řeku, nebo jen menší říčku, či pouhých pár metrů široký potok. Pracně by se tak musel hledat brod, a co si budeme povídat, stroji a takové váze by pořád hrozilo, že někde zapadne a co pak s takovým monstrem dělat? Nevím jak Frantíci, ale Rusové měli obrovský problém u svých super těžkých tanků nasazených v bojích s Finy, je vůbec vyprostit. Ano, byla zima, byl válečný stav a tanky pod palbou, ale i tak…kde sehnat něco, co vytáhne zapadlého mastodonta. Když už nic jiného, tak to zabere hodně času a energie. Po téhle stránce FCM F1 rozhodně nebyl dobrým přínosem. Na druhou stranu musím ocenit i jistou logičnost projektu. Objevil se de facto na počátku WW2 a konstruktéři přitom vycházeli ze zkušeností WW1 a z obav velkých lidských ztrát při prorážení německé Siegfriedově linie. To takový mnohem známější německý projekt MAUS, o přibližně stejných rozměrech a hmotnosti 189 tun, přišel v době, kdy již každému snad muselo být jasné, že taková monstra se na bitevní pole nehodí. Snadný terč leteckých útoků i pěšáků útočících s výkonnými typy zbraní a výbušnin na pásy. To v roce 1939 ještě nebyla prokázána účinnost strojů jako německých střemhlavých “štuk” s tzv. bodovým zásahem, nebo pěšáka vyzbrojeného bazukou, pancéřovou pěstí atd.
Také oceňuju rozložení výzbroje, kdy byly úlohy dělostřelecké palby rozděleny tak, aby mohli likvidovat jak opevněné body v německé obraně, tak současně útočit na tanky (i když protitankový boj nebyl primárním úkolem F1), či další opěrný bod. Prostě dva různé terče současně. Dozbrojení 20mm protitankovými kanóny pak ale považuju za zbytečnost. Logičtější by bylo použití protiletadlových zbraní. Konstruktéři, ale zřejmě počítali s tím, že použití FCM F1 by bylo jen za předpokladu letecké nadvlády. Těžko říct. V každém případě 12 předpokládaných sériových strojů, nemohlo nijak zvrátit průběh války a zřejmě by ani nestačilo na učinění průlomu v německé obraně. Nehledě na to, že výrobně se jednalo o velmi náročné stroje a tak těžko říct, jestli by termín výroby (dle objednávky), byl vůbec splněn.
TTD – Super těžký tank FCM F1
*země původu: Francie
*rok vzniku: 1939/1940
*hmotnost: 140 t
*délka: 10,4 m
*šířka: 3,8 m (s bočními kanony), 3,1 m (bez bočních kanónů)
*výška: 4,12 m
*světlá výška:
*motor: 2x benzínový motor o výkonu 2x 550 koňských sil
*rychlost: 20-24 km/h
*dojezd: 200 km
*zásoba PHM:
*pancéřování: 120mm (čelo), 100mm (boky)
*výzbroj: 1x kanón ráže 90mm (nebo 105mm),
1x kanón ráže 47mm (nebo 75mm), 2x kanón 20mm, 6x kulomet 7,5mm
*osádka: 6 mužů
Zdroje:
http://www.chars-francais.net/new/index ... &Itemid=36
http://forum.worldoftanks.com/index.php ... he-fcm-f1/
I.Pejčoch - Obrněná technika (7) – Praha 2010
http://www.wikipedia.org
http://www.palba.cz
