Polsko 1944. Varšavské povstání. Č 16.

[michan]

Polsko 1944. Varšavské povstání. Č 16.
Ještě jedna mapa varšavského povstání, na které jsou vidět i data, kdy Němci dobili a začali



obsazovat jednotlivé povstalecké čtvrti. Vpravo uprostřed mapy, je i s daty, na řece Visle, vidět místa, kde se vylodily polské prapory, přicházející na pomoc povstání od RA (viz další text).

Pomoc SSSR Varšavskému povstání.
Povstalci nutně potřebovali logistickou pomoc. Chybělo střelivo, veškerá munice. Chyběly zbraně.. Po několika týdnech chyběl proviant a další materiál potřebný k boji a k přežití. Západní Spojenci, Velká Británie a USA se snažili seč mohli, ale vzdálenosti a možnosti dopravit letecky potřebné nebylo možno v dostatečném množství. Kolik a z jakými těžkostmi Spojenci z Itálie( z třinácti letišť z oblasti Foggie) a z Británie dopravovali vše potřebné zde již bylo řečeno. Zvláště Winston Churchill i jménem vlády Jejich Veličenstev žádal Stalina, aby pomohl. Vždyť to sověti měli letecky jen několik desítek minut....
Spojenci se skoro doprošovali Stalina, aby umožnil dopravním letadlům (použity byly bombardéry jako dopravní letadla) po skončení mise, dopravení zásob Varšavskému povstání, přistávat na území SSSR, nebo spravovaném RA. Stalin takřka celý měsíc srpen buď přímo zakazoval, nebo nereagoval( vše bylo již řečeno ze západní historiografie v předchozích článcích).
Poslechněme co říká východní historiografie o pomoci SSSR a i o dalších událostech ve Varšavském povstání ( Doporučuji opět dávat pozor na datum jednotlivých událostí. Mnoho všeobecných slov, zdánlivě vstřícných a kladných, se totiž snaží překrývat fakta), cituji:

" Bez ohledu na složitou situaci na varšavském úseku fronty podniklo sovětské velení opatření, aby pomohlo povstalcům. Začátkem září soustředilo vojska na východním břehu Visly v prostoru Pragy, kde v té době nepřítel oslabil své uskupení, když odtud přesunul své td na jih Varšavy, aby zlikvidovaly sovětská předmostí. Dne 10. září přešla do útoku 47. A 1. Běloruského frontu, posílená jednou polskou divizí. Po čtyřdenních urputných bojích byl nepřítel rozdrcen a 14. září osvobodila sovětská vojska Pragu. Situace na varšavské frontě se podstatně zlepšila. Vytvořily se podmínky pro poskytnutí bezprostřední pomoci povstalcům. Tento úkol připadl 1. polské armádě. Dne 15. září vstoupila do Pragy a začala připravovat násilný přechod Visly a vytvoření předmostí ve Varšavě.
Podle plánu měly překročit Vislu jednotky 3. polské pěší divize, zesílené pěti sovětskými dělostřeleckými brigádami a jedním minometným plukem; podporovat je měla dělostřelecká brigáda a šest dělostřeleckých oddílů zálohy vrchního velení. K provedení této operace dostala divize tři ženijní prapory a jeden prapor zvláštního určení ( plovoucí auta - OA).
Bojové operace polských vojáků mělo podporovat letectvo 1. Běloruského frontu.
Když se jednotky 3. polské pěší divize přeplavily přes Vislu, měly útočit směrem na západ podél Aleje 3. května, aby se spojily se střední skupinou povstalců, kteří hájili prostor poštovního úřadu, a na jihozápad ( observatoř - Belweder ), aby se spojily s jižní skupinou povstalců v prostoru Mokotowa. K násilnému přechodu Visly se na tomto úseku připravovala i 2. polská pěší divize.
V noci na 16. září zahájila 1. polská armáda násilný přechod Visly. Ve dnech 16 - 19. září bylo do Varšavy přepraveno asi šest praporů pěchoty z 3. a 2. pěší divize. V bojích za Vislou se vojáci a důstojníci polské armády bili hrdinně a obětavě, avšak nepřítel měl vybudovánu mohutnou obranu a nedovolil jednotkám, které se přepravily, aby rozšířily obsazená předmostí a vytvořily jedno společné. Jednou z příčin neúspěchu bylo také to, že si vůdcové povstání nepřáli, aby povstalecké oddíly bojovaly společně s polskými jednotkami, které sváděly boje na předmostích. Dne 21. září se nepříteli podařilo po protiztečích pěchoty a tanků rozdělit jednotky, které se přepravily přes Vislu, a tak je zbavit vzájemné podpory. Situace na předmostích byla tak těžká, že se velitel 1. polské armády rozhodl evakuovat jednotky z Varšavy na východní břeh Visly. Dne 23. září evakuace s velkými ztrátami skončila ( historickým podkladem je zde: Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., str. 218., 219)."

Logistická pomoc SSSR Varšavskému povstání.
Nejen z dobových filmových záběrů, ale i z historických dokumentů je známo, že SSSR skutečně logisticky pomohla Varšavskému povstání. Známo je, že letadla Sovětů shazovala pomoc, ale shazovala jí nejprve v dřevěných bednách, což znamenalo rozbité a znehodnocené dodávky. Ale co bylo horší, že dodávky na neustále naléhání Západu přišly příliš pozdě. Přišly v trochu větším množství až v době, kdy povstání "mlelo takřka z posledního" (Vzpomeňme, že odborníci dávali životnost Varšavského povstání - 3 až 5 dní. Maximum pak bylo 10 dní - má poznámka). Všimněme si pak i datum od kdy do kdy SSSR posílal pomoc přímo. Pomoci bylo nejvíce třeba v první a druhé polovině srpna 1944.
Cituji:

" Sovětské velení po obsazení Pragy (výše v textu viz - 14. září osvobodila sovětská vojska Pragu - má poznámka..) soustavně poskytovalo povstalcům materiální a technickou pomoc. Vojenská rada 1. Běloruského frontu těsně před násilným přechodem Visly v prostoru Varšavy uložila 16. letecké armádě, aby dopravila povstalcům zbraně, střelivo potraviny a léky ( přechod řeky začal 16. září, viz výše - má poznámka). Tento úkol měla splnit 9. gardová divize nočního bombardovacího letectva pod velením plukovníka K. I. Rasskazova. Když bylo navázáno spojení s povstalci, začalo sovětské letectvo od 14. září 1944 pravidelně shazovat do prostoru Varšavy náklady. V noci na 14. září uskutečnili sovětští letci 644 vzletů a svrhli 45 tun potravin, 500 samopalů, 60 minometů, 6 020 granátů a jiný vojenský materiál. Sovětské letectvo vykonalo od 14. září do 1. října 1944 celkem 2 243 vzletů a shodilo povstalcům 156 minometů, 505 protitankových pušek, 2 667 samopalů a pušek, 41 780 granátů, 3 milióny nábojů, 113 tun potravin a 500 kg léků / určitě všechna čest patří zde i sovětským pilotům, kteří museli nad Varšavu při německé PVO létat. Německou PVO Varšavy poznávali západní spojenečtí piloti, viz západní historiografie v mých předchozích článcích - má poznámka/ ( historickým podkladem je zde: AMO SSSR, f. 233, inf. 2380, sp. 23, l. 4; inv. 2356, sp. 329, l. 219-220.).
Mnoho tisíc sovětských vojáků obětovalo své životy za osvobození polského národa. 1. Běloruský front ztratil na polském území za srpen a první polovinu září 1944 na mrtvých a raněných 166 808 lidí a 1. Ukrajinský front jen za srpen 122 578 lidí / zde nezbývá než se sklonit i po těch 71 letech a říci - Čest jejich památce. - má poznámka./.
( historickým podkladem je zde: AMO SSSR, inv. 2380, sp. 310,l. 280-281; sp.329, l.231-232; f. 236, inv. 2673, sp. 311, l. 218 a 220.)".

Když nezasvěcený člověk čte další řádky, jak je servírovala sovětská propaganda, a to hned těsně po pomoci Varšavskému povstání, zjistí i sílu propagandy. Východní historiografie ihned a "za tepla" napadá AK a Podzemní stát, že prý nechtěly spolupracovat. Proč nechtěly spolupracovat? Tak to se musíte podívat zpětně na zkušenosti AK z Vilniusu a ze Lvova a na dalších místech; důstojníci AK po dokončení společné bojové akce - poprava na místě, nebo o něco později; vojáci AK - buď zařadit do Lidové armády, nebo Gulag...!!! ( historickým podkladem pro popsané informace je zde: Davis, Norman. Boj o Varšavu. Povstání Poláků proti nacistům 1944. Praha, Prostor, 2005. 684 s. ISBN 80-7260-147-4 a Historian Museum of the Warsaw Uprising a Prof. Alexandra Viatteau, Historian Paris II University, Prof. Norman DAVIES, Historian Oxfrod University a Dr. Dariusz GAWIN.).
Cituji z východní historiografie:

" Zatímco jednotky 1. polské armády sváděly krvavé boje, aby pomohly povstalcům, velení AK odmítlo společné akce s Rudou armádou a polskými útvary. Když zástupce sovětského velení navštívil povstalecký štáb, aby byly vyjasněny možnosti pomoci, velitel varšavského okruhu Zemské armády generál Monter(A. Chrusciel) odmítl dokonce i v této tragické chvíli projednat otázky, týkající se součinnosti Zemské armády s Rudou armádou. ´Důvodem´bylo jen to, že sovětský zástupce neměl k vedení politických jednání plnou moc / hořká zkušenost - má poznámka/ ( Historickým podkladem je zde: AMO SSSR f. 233, inv. 2380, sp. 22, l. 238.).
Ve chvíli, kdy situace byla již úplně beznadějná, navrhlo velení Rudé armády vůdcům povstání jediné rozumné východisko; aby se pod ochranou sovětského letectva a dělostřelectva probíjeli k Visle. Avšak Bór-Komorowski zakázal oddílům Zemské armády jít vstříc sovětským vojskům ( AK nechtěla, aby vše dopadlo jako v září, v roce 1939 a nebo ve Lvově a Vilniusu v červenci 1944 - má poznámka). Jen některým jednotkám, které odmítly splnit tento zrádcovský rozkaz, se podařilo z Varšavy uniknout. Dne 2. října 1944 podepsal velitel AK Bór-Komorowski kapitulaci ( Historickým podkladem je zde: Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., str. 219)."

No a pak bylo třeba obvinit " ty zločince z AK a Podzemního státu". Vždyť prohráli " hned s několika soupeři" a my chceme přece celý stát dle diktátu Stalina... Nejprve si řekneme to co si napsali sami polští komunisté - PSDS a pak i východní bolševici. Cituji:

"Polský národ zaplatil za zločinné dobrodružství emigrantské vlády strádáním a velkými oběťmi. Ztráty Zemské armády, Lidové armády a civilního obyvatelstva za varšavského povstání byly obrovské. Hlavní město Polska Varšava bylo strašlivě zničeno (o strašlivém



zničení Varšavy vypovídá i tato fotografie z poválečné doby. Snímek ukazuje jak vypadalo 85% města. Pohled snímku je jen zlomek středu Varšavy směrem k řece Visle). Když tajemník ÚV PDS Wladyslaw Gomulka charakterizoval povstání, řekl: ´ Vyprovokování varšavského povstání je nejstrašlivějším zločinem, jakého se reakce proti polskému národu dopustila... Velení AK nezahájilo povstání proto, aby bojovalo za Polsko a svobodu lidu. Hory mrtvol hrdinných obránců Varšavy považovala reakce jen za prostředek k dosažení moci... Velení AK se tím, že vyhlásilo ozbrojené povstání, aniž se dohodlo s velením Rudé armády a jinými vojenskými organizacemi ve Varšavě, dopustilo neslýchaného zločinu proti národu v zájmu svých nízkých, egoistických snah o uchopení moci bez ohledu na to, že celé hlavní město na to doplatí obrovskými oběťmi a utrpením. Tento zločin strhl reakci masku a stal se zároveň rozhodujícím faktorem, který ji v očích celého národa odsoudil k politické smrti (Historickým podkladem je zde: Kztaltowanie sie podstaw programowych Polskiej Partii Robotniczej w latach 1942-1945, s. 296, 298).
Varšavské povstání bylo tedy jednak obětavým, hrdinným bojem povstalců proti okupantům, jednak to byl akt zločinné protisovětské politiky Mikolajczykovy vlády a vůdců londýnského tábora, kteří byli v Polsku (Historickým podkladem je zde: Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., str. 219)."

[michan]

Polsko 1944. Varšavské povstání. Č 17.

Nastolení diktatury proletariátu v Polsku.
Jako největší trumf proti demokracii, proti Podzemnímu státu a proti AK, měli komunisté Polska, pod diktátem Sovětů, - "zpackané a krvavé Varšavské povstání". Což popisuji v předchozím Č 16. No a že to východní historiografie uměla využít, svědčí již pokračování po kritice povstání, cituji:

"V době, kdy emigrantská vláda připravovala 'varšavskou akci', činil Polský výbor národního osvobození ( PKWN - Polski Komitet Wyzwolenia Narodowego) opatření směřující k úplnému osvobození země a k vybudování demokratického svrchovaného státu (čili připravoval převzetí moci s pomocí NKVD a ruských bolševiků, změnu vlastnictví a utopení demokracie třeba i v krvi - má poznámka).
Lidová moc měla provést nejdůležitější revoluční demokratické přeměny. Polská dělnická strana si uvědomovala, že další vývoj revoluce je možný jen za velmi aktivní účasti širokých mas, za existence svazku dělnické třídy a rolnictva (který tvořila prakticky pořádně až od roku 1944 a bolševici byli ve svém konání velice rychlí - má poznámka). Proto bylo prvořadým úkolem provést v Polsku důslednou pozemkovou reformu a vytvořit nový, demokratický státní aparát. Bylo třeba shromáždit a semknout síly dělnické třídy, která nesla hlavní tíži boje proti hitlerovským okupantům, třídy, jež se v boji upevnila a zocelila, upevnit svazek dělnické třídy s rolnictvem a vedoucí úlohu dělnické třídy v tomto svazku (zde máte ukázku slov, která používali komunisté a bolševici, když likvidovali demokracii v jakémkoliv státě. Slova, která byla používána pro zatemnění mozků, a která prakticky po několika letech už nikdo nevnímal. Ale ta slova znamenala krev a smrt a později těžké žaláře při likvidaci demokracie. Používaný slovník, zde historie Velké vlastenecké války, je z dob právě 50tých a 60tých let 20. století - má poznámka).
Při realizaci těchto úkolů musel PKWN překonávat obrovské těžkosti, způsobené především hospodářským rozvratem. Polské hospodářství bylo v krajně svízelné situaci. země byla zpustošená a vydrancovaná. Mnoho měst leželo v troskách. Hitlerovci při ústupu ničili průmyslové podniky, železniční stanice, dopravní prostředky, vyhazovali do vzduchu mosty a elektrárny (historickým podkladem je zde: Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., str. 220).
S postupným osvobozováním Polska se potíže ještě prohlubovaly, neboť se zostřoval třídní boj a vzrůstal odpor reakce, která jednala podle pokynů polské emigrantské vlády. Když reakční polské kruhy viděly, že se jim nepodařilo vnutit lidu londýnskou emigrantskou vládu, chopily se nové taktiky, jíž chtěly podrýt mladé demokratické zřízení zevnitř. Žádaly, aby byly zaktivizovány kontrarevoluční síly v zemi, zesílen teror proti vůdcům a aktivistům Polské dělnické strany a ostatních stran demokratického bloku, proti činitelům Polského výboru národního osvobození a představitelům Rudé armády (historickým podkladem je zde: Suděbnyj otčet po dělu ob organizatorach rukovoditěljach i učastnikach poljskogo podpolja v tylu Krasnoj Armii na těrritorii Polši, Litvy i zapadnych rajonov Belorussii i Ukrainy, str. 11.).
Přes to všechno však PWNO dosáhl za pomoci širokých mas lidu při řešení úkolů národní a demokratické revoluce významných úspěchů (historickým podkladem je zde: Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., str. 220.).
Obrovskou zásluhu měl PKWN především na provedení pozemkové reformy. ÚV PDS poukazoval na to, že pozemková reforma je 'nejúčinnějším prostředkem spojení širokých mas malorolníků, bezzemků a zemědělských dělníků s demokratickým společenským zřízením obrozujícího se Polska (kdo zná, jak se dělala pozemková reforma za komunistů tak ví, že při ní bylo mnoho lidí uvězněno a tekla i krev - má poznámka), cestou k upevnění svazků dělníků a rolníků (historickým podkladem je zde: Ksztaltowanie sie podstaw programowych Polskiej Partii Robotniczej w latach 1942-1945, s. 279.).
Ještě před uveřejněním dekretu o pozemkové reformě schválil PKWN usnesení o povinných dodávkách zemědělských výrobků. Malorolnická hospodářství a ta, která utrpěla válkou, měla úlevy. Zato statkáři musili odvádět místním mocenským orgánům celou úrodu kromě části nutné k vlastní obživě a setí. Zvýšené dodávky byly vyměřeny kulackým hospodářstvím. Boj za povinné dodávky vyvolal politickou aktivitu rolnictva a připravil podmínky pro uskutečnění pozemkové reformy.
Dne 6. září 1944 byl schválen dekret o pozemkové reformě, podle něhož podléhala konfiskaci veškerá statkářská půda nad 50 ha užitné zemědělské plochy a rovněž půda, která před osvobozením patřila hitlerovcům a vlastizrádcům. Zkonfiskované pozemky měly být rozděleny rolníkům a zemědělským dělníkům. tento dekret odpovídal zájmům pracujících mas polské vesnice, avšak jeho realizace byla spojena s velkými obtížemi. Na vesnicích se množily útoky na členy Polské dělnické strany. Kontrarevoluční živly se snažily zastrašit rolníky teroristickými činy, diverzemi a tak zabránit rozdělení statkářské půdy.
Avšak dělnická třída, vedená PDS, spolu s pracujícím rolnictvem úspěšně překonala tyto těžkosti. Na výzvu strany odešly na vesnici stovky dělnických brigád, aby pomohly pracujícím rolníkům uskutečnit pozemkovou reformu. Komunisté se ujímali nejtěžší práce. Všude se vytvářely stranické organizace. Polská dělnická strana, upevňujíc svůj svazek s ostatními stranami demokratického bloku, energicky čelila reakci (historickým podkladem je zde: Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., str. 220., 221.)."
Strana bojovala proti všem přehmatům při uskutečňování revolučních přeměn na vesnici.
Velký význam měly speciální instrukce schválené ÚV PDS / Jde o instrukce z 10. října o urychleném provedení pozemkové reformy a o vytváření dělnických brigád a o instrukci z 25. října proti přehmatům při provádění pozemkové reformy/ , v nichž se poukazovalo na nedostatky při provádění pozemkové reformy a uváděla se konkrétní opatření, jak je odstranit.
Tak například v instrukci ústředního výboru PDS z 25. října se zdůrazňovalo, že je nezbytně třeba při rozdělování půdy zachovat správné proporce mezi zemědělskými dělníky a chudými rolníky a přidělovat půdu i středním rolníkům. Tyto směrnice strany skoncovaly s nesprávnou praxí, kdy se půda přidělovala jen zemědělským dělníkům, a pomohly semknout kolem PWNO většinu rolníků.
Během reformy využila Polská dělnická strana aktivity pracujících rolnických mas a ještě více upevnila své pozice na vesnici ( nejednalo se jen o násilnou kolektivizaci jako v jiných východoevropských státech, ale přesto šlo o násilnou změnu vlastnictví, která sebou nesla krev a zavírání lidí. Křivá obvinění, jakož i nespravedlnosti, které se později musely napravit. Slovník a idealismus pochází přímo z doby 50tých a 60tých let 20. století - má poznámka).
Koncem roku 1944 byla pozemková reforma na osvobozeném území skončena. Rolníci dostali 260 000 hektarů půdy. Z toho zemědělští dělníci a bezzemci 47%, malí a střední rolníci 49%, řemeslníci a jiné vrstvy obyvatelstva 4% ( historickým podkladem je zde: W. Góra, PPR w walce o utrwalenie wladzy Ludowej, Warzsawa 1958, s. 36.). Poprvé v dějinách Polska dostalo pracující rolnictvo půdu prostřednictvím revoluční reformy, kterou uskutečnila dělnicko-rolnická vláda. To zajistilo lidové moci podporu miliónových mas pracujících na vesnici a upevnilo svazek dělnické třídy s rolnictvem ( bylo hned co napravovat a tvořily se šiky lidí, kteří trpěli... - má poznámka). Tak byl v poměrně krátké době splněn nejdůležitější úkol národní a demokratické revoluce; byla vyvlastněna statkářská půda a odevzdána pracujícímu rolnictvu (historickým podkladem je zde: Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., str. 220.)."

No a je pochopitelné, že nové, ukradené Polsko, ukradené Polsku předválečnému s pomocí NKVD a sovětských tanků, si muselo vytvořit státní aparát, který měl vše hlídat a spravovat. Poslechněme dál východní a polskou komunistickou historiografii, cituji:

"Kromě řešení problému půdy vynakládal PKWN maximální úsilí, aby vytvořil nový státní aparát a provedl revoluční přeměny v průmyslu (historickým podkladem je zde: Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., str. 220.).
Intenzivně se budoval nový státní aparát, všestranně se demokratizoval společenský a politický život ( Proč si komunisté tak pohrávali se slovem demokracie dodnes nechápu. Na konání komunistů nebylo nikdy nic demokratického. Až do roku 1988 a částečně i do roku 1989, bylo všechno utváření struktur jen a jen pod kuratelou všemocné komunistické strany / zde viz Solidarita:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Solidarita_%28Polsko%29
a nikoho jiného. Strana vždy rozhodovala kdo kde bude a kdo kde má být. Slovem demokratizace ve všech podobách se jednalo o útok na uši jednoduchých a nepozorných lidí. Vše se slovem demokratizace vypadalo stravitelněji i pro lidi, kteří trochu IQ měli... V písemném projevu dějin, jako zde, je prostě zakomponována komunistická lež - demokratizace, demokracie a demokratizoval - má poznámka). Hlavními orgány státní moci ve městech a na vesnicích se staly národní rady. V usnesení ÚV PDS ze září 1944 se říkalo: ´Jednotu lidu vyjadřují především Zemská národní rada a její orgány v jednotlivých místech... Rozšířené národní rady, sjednocující všechny vrstvy obyvatelstva, všechny demokratické společenské a politické organizace plní dnes nejen funkci mocenských orgánů, ale i funkci zastupitelských orgánů veřejnosti (historickým podkladem je zde: Ksztaltowanie sie podstaw programowych Polskiej Partii Robotniczej w latach 1942-1945, s. 279.).
V usnesení se dále říkalo, že strana musí usilovat o to, aby zajistila národním radám účinný vliv na výkonné orgány ústředního státního aparátu. Rady se musí stát hlavním nástrojem demokratizace státní moci v obrozeném Polsku (historickým podkladem je zde: Ksztaltowanie sie podstaw programowych Polskiej Partii Robotniczej w latach 1942-1945, s. 281.).
Lidově demokratický státní aparát se budoval hlavně z představitelů dělnické třídy, ideologicky a organizačně spjatých s PDS. V tom se nejmarkantněji projevovala vedoucí úloha dělnické třídy v novém Polsku (historickým podkladem je zde: Dějiny Velké vlastenecké války 1941-1945 Svazek 4., str. 221.).
Ústřední výbor Polské dělnické strany vyzval dělníky, aby hrdinně a obětavě pracovali pro rychlejší obrodu země: ´Odmítavý postoj k práci, který byl z národního hlediska správný za německé okupace, musí být vystřídán tvůrčím úsilím dělnické třídy - hospodáře ve státě (historickým podkladem je zde: Ksztaltowanie sie podstaw programowych Polskiej Partii Robotniczej w latach 1942-1945, s. 280.)."

V tzv. " novém Polsku docházelo i k znárodňování průmyslu a vstupu PDS do takto znárodněných závodů a podniků. Poslechněme si ještě východní historiografii, cituji:

" Ještě dříve, než byly vydány příslušné státní dekrety, přešly do rukou státu velké a střední průmyslové podniky, banky a dopravní prostředky, které patřily buď hitlerovcům nebo majitelům, kteří utekli na západ.
Provedením pozemkové reformy a znárodněním velkoprůmyslu byly vytvořeny sociální a ekonomické základy nového zřízení a předpoklady pro další rozvoj národní a demokratické revoluce a její přerůstání v revoluci socialistickou. To bylo možné jen proto, že hybnou silou revoluce byla dělnická třída a rolnictvo a organizátorem a vůdcem lidových mas Polská dělnická strana (historickým podkladem je zde: Dějiny Velké vlastenecké války 1941-1945 Svazek 4., str. 221., 222.).

[michan]

Polsko 1944. Varšavské povstání. Č 18.

Boj komunistických partyzánů, pomoc SSSR novému Polsku.
Nové Polsko muselo hned v počátku, i v probíhajících změnách zřízení, bojovat proti Němcům na ještě okupovaném území. Polská a sovětská historiografie o tom říká, cituji:

"V létě a na podzim roku 1944 zesílilo v západních oblastech Polska partyzánské hnutí. V Krakovském a Kieleckém vojvodství, v plockém okrese, v prostoru Radomska (oblast Čenstochové) byly vytvořeny nové brigády Lidové armády (historickým podkladem je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 13 499, l. 20.). Ve Slezsku působily samostatné oddíly. Partyzáni prováděli záškodnické akce, vyřazovali z provozu nepřátelské komunikace, útočili na zásobovací základny fašistických vojsk a často se pouštěli do boje s početně silnějším nepřítelem. Koncem září svedlo úspěšný boj u Gruszky několik brigád Lidové armády, působících v Kieleckém vojvodství, společně s oddíly sovětských partyzánů. velké boje se rozpoutaly na Świniej Górze, u Staszowa, u Pińczowa, u Ewiny a Opoczna (historickým podkladem je zde: Sesja naukowa poświecona wojnie wizwoleńczej narodu polskiego 1939-1945, s. 94.). Boj polských vlastenců oslaboval týl hitlerovské armády a vyvolával politickou aktivitu pracujících.
V této těžké době poskytl polskému lidu SSSR. V létě roku 1944 požádal PKWN všechny spojenecké země a polské organizace v zahraničí o pomoc. Vlády USA a Anglie jí odmítly. Jedině SSSR polskému lidu bratrsky pomohl. Ještě zuřila válka s fašistickým Německem, a z SSSR se již vypravovaly do Polska vlaky s potravinami, průmyslovým zařízením a léky (historickým podkladem je zde: Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., str. 222.).
Když Rudá armáda vstoupila na území Polska, odevzdala sovětská vláda PKWN značné množství potravin. Dne 30. září dostali obyvatelé Pragy zdarma 10 tisíc tun mouky a potřebné léky (podkladem je zde: 'Pravda' z 2. října 1944). Sovětské velení zřídilo v Praze osm nemocnic pro obyvatelstvo (historickým podkladem je zde: AMO SSSR, f. 32, inv. 65 607, sp. 10, l. 56.). Na vesnice se posílal petrolej, sůl, čaj a mýdlo, kterých tam tehdy byl velký nedostatek. V Polsku nebylo snad ani jediného hospodářského odvětví, kterému by nebyla poskytnuta reálná pomoc. Koncem roku 1944 poskytla sovětská vláda PKWN bezúročný úvěr ve výši 10 miliónů rublů (historickým podkladem je zde: Archiv ministerstva zahraničního obchodu, inv. 5907, sp. 164, l. 8.)."

V té době skutečně musel Sovětský svaz pomáhat novému Polsku, komunistům Polska se vším, neboť chyběli odborníci ze všech oborů. Musel pomáhat při spouštění čtyř největších elektráren. Sověti se podíleli na opravě 84 kilometrů sítě vysokého napětí a na obnově textilních podniků. Těžbu nafty se podařilo v Krosencké pánvi obnovit až na výkon 75% předválečné úrovně (informace jsem čerpal z Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., str. 222.). A východní historiografie pokračuje smlouvami, které uzavřel nový Polský stát s okolními sousedy, cituji:

"Dne 9. září 1944 byly uzavřeny dohody mezi PKWN a vládami Ukrajinské a Běloruské sovětské republiky o evakuaci Poláků z území Ukrajiny a Běloruska a Ukrajinců a Bělorusů z území Polska (historickým podkladem je zde: Vněšňaja politika Sovětskogo Sojuza v period Otěčesvennoj vojny, T. II, str. 202-204.). Dne 22. září podepsal PKWN stejnou smlouvu s vládou Litevské SSR (historickým podkladem je zde: Vněšňaja politika Sovětskogo Sojuza v period Otěčesvennoj vojny, T. II, str. 230-232.). Brzy poté se začaly tyto smlouvy realizovat. Tak byl likvidován jeden zdroj svárů mezi sousedními bratrskými národy. Demokratické Polsko se obrozovalo jako svrchovaný národně jednolitý stát. Pracující Polska vřele schvalovali činnost PKWN, neboť v něm viděli jediného obránce svých zájmů (samozřejmě vřelé přání komunistů, které však opět nebylo pravdivé, ne každý vítal ztrátu území a stěhování - má poznámka). Velké úspěchy PKWN, jako budování nové armády, zahájení obnovy národního hospodářství, provedení pozemkové reformy, nastolení lidových mocenských orgánů, upevnění svazku dělnické třídy a rolnictva, rozšíření národní fronty, utužení přátelství mezi polským a sovětským lidem, byly zárukou, že masy budou lidovou moc v novém Polsku aktivně podporovat (opět zbožné přání komunistů a bolševiků hozené na papír, které se nikdy v Polsku nerealizovalo. Poláci jej odmítali od samého počátku až do roku 1988 až 1989 v několika generacích - má poznámka). Názorně to potvrdily sjezdy nejpočetnějších politických stran, které se konaly v září /soudruzi si to potvrzovali jen mezi sebou - má poznámka/, (historickým podkladem je zde: Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., str. 222-223)."
A aby byla "diktatura proletariátu legální" převzetí moci a změna vlastnictví zcela legální a povýšena na nejvyšší úroveň, vyzvala nejprve polská strana komunistů PDS "své levicové strany" ke spolupráci. A pak se konaly sjezdy nejprve PDS ( označen jako 1. sjezd PDS) a pak také Polské dělnické strany a Polské socialistické strany, čili těch - " jejich nalevo". Všechny tři strany na svých sjezdech slíbily spolupráci a pomoc při budování "nového Polska" pod diktátem sice komunistů, ale především Stalina, jeho tanků a vykonavatelem NKVD...!!! A pak se podpora žádala od těch zezdola..., cituji:
" V prosinci 1944 žádali dělníci, rolníci a inteligence na četných schůzích a shromážděních v Lublině, Krosně, Sandomierzi, Wegrowě a v jiných městech a vesnicích, aby byl PKWN přeměněn v prozatímní polskou vládu. Rolníci Rzeszowského vojvodství psali předsedovi Zemské národní rady Boleslawu Bierutowi: ´... jednomyslně a upřímně prohlašujeme, že PKWN je jediným zákonným představitelem polského národa. PKWN - to jsme my, pracující polský lid. Nadešel čas, aby PKWN, který nás vedl v boji za vytvoření nezávislého demokratického Polska, byl prohlášen za vládu, neboť ve skutečnosti vládou je a tak jej známe ( historickým podkladem je zde pro východní historiografii článek z novin - ´ Pravda´ z 28. září 1944...!!!). V těchto slovech byly vyjádřeny city a myšlenky všech prostých polských lidí ( zapsal si jako historický podklad zdroj: Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., str. 223). Zemská Národní rada (ZNR - Krajowa Rada Narodova), plníc vůli lidových mas, přetvořila 31. prosince 1944 PKWN v prozatímní vládu Polské republiky. Dne 1. ledna 1945 byla vytvořena prozatímní vláda, do níž vstoupili představitelé hlavních politických stran ( těch nalevo - má poznámka) v zemi - dělnické strany, socialistické strany, rolnické strany a demokratické strany. Předsedou nové vlády se stal Edward Osóbka-Morawski.
Hlavním úkolem prozatímní vlády bylo co nejdříve vyhnat z Polska hitlerovské okupanty, upevnit demokratický polský stát, zmobilizovat všechny pracující, aby se ujali obnovy a přispěli k rozvoji válkou rozvráceného hospodářství, zajistit Polsku důstojné místo v rodině ´svobodných národů světa a upevnit přátelství s SSSR a jinými zeměmi´ (historickým podkladem je zde: Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., str. 223.)."
No a samozřejmě pak byly důležité i mezinárodní vztahy a zahraniční politika. Zde východní historiografie zapsala, cituji:
" Prozatímní polská vláda navrhla všem spojeneckým zemím, aby s ní navázaly diplomatické styky. USA a Anglie na tento návrh neodpověděly. Ba co více, všemožně se snažily zmařit vytvoření ´demokratické vlády´. A když už byla utvořena, pokoušela se americká a anglická diplomacie bránit polské vládě v normální činnosti a vedla politiku směřující k její izolaci. Tak president USA navrhoval 31. prosince 1944 sovětské vládě, aby odsunula uznání polské prozatímní vlády ( historickým podkladem je zde: Korespondence předsedy rady ministrů SSSR s prezidenty USA a ministerskými předsedy Velké Británie za Velké vlastenecké války 1941-1945, str. 459-460.). Stejné stanovisko zaujaly i vládnoucí anglické kruhy. List ´Times´ 2. ledna 1945 napsal, že vlády USA a Anglie nehodlají v souvislosti se situací, která vznikla po vytvoření polské prozatímní vlády v Lublině, měnit své stanovisko vůči polské vládě v Londýně.
Sovětská vláda rozhodně odmítla návrh Washingtonu a Londýna. Již v dopise Rooseveltovi z 27. prosince 1944 poukázal předseda vlády SSSR na to, že PKWN dosáhl při konsolidaci polského státu, budování Polské armády i při uskutečňování řady důležitých státních opatření velikých úspěchů. Emigrantská vláda naopak ´ztratila veškerou důvěru polského obyvatelstva v zemi a nadto ještě znamená hrozbu občanské vlády v týlu Rudé armády, narušujíc tím naše společné zájmy úspěšného boje proti Němcům / Chytré, že. Bolševik vyprovokoval a řídil a pak sklízel ovoce - má poznámka/ (historickým podkladem je zde: Korespondence předsedy rady ministrů SSSR s prezidenty USA a ministerskými předsedy Velké Británie za Velké vlastenecké války 1941-1945, str. 459.). Sovětská vláda, demaskujíc zločinnou politiku polské reakce, zdůraznila ve svém poselství, že emigrantská vláda rozněcuje teroristickou činnost proti sovětským vojskům, osvobozujícím Polsko, a v podstatě přímo pomáhá nepřátelům. Sovětský svaz, věren své politice podpory národů bojujících za svobodu a nezávislost se 4. ledna 1945 rozhodl uznat polskou prozatímní vládu. Tento důležitý akt zahraniční politiky SSSR měl velký význam ( co zasel a neustále okopával a zaléval, to pak sklízel - má poznámka). Posílil lidově demokratickou v Polsku a pomohl mladému polskému demokratickému státu vstoupit na mezinárodní dějiště (historickým podkladem je zde: Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., str. 223.).
Zprávu o tom, že SSSR uznal polskou prozatímní vládu, přijali polští pracující s velkou radostí. ´Rzeczpospolita´ napsala: ´Nikdy nezapomeneme na tento čin sovětské vlády, stejně jako nezapomeneme, kolik úsilí náš východní soused vynaložil a kolik prolil krve, aby byl obnoven nezávislý polský stát (opět jsou zde podkladem noviny - ´Rzeczpospolita´ ze 7. ledna 1945).
A východní historiografie končí své líčení Varšavského povstání a líčení jak vznikl nový polský stát větami, cituji:

" Rok 1944 byl důležitou etapou v boji polského národa za nezávislost ( velká licoměrnost, zvláště u slova za nezávislost... - má poznámka). Rudá armáda spolu s polskými vojsky osvobodila čtvrtinu polského území. Vznikly příznivé podmínky pro další upevnění pozic demokratických sil v Polsku.
Sovětský svaz tento boj velmi dobře chápal a podporoval jej. Pomoc SSSR přispívala k úspěšnému provedení revolučních přeměn v osvobozené části Polska.
Vytvoření PKWN a poté prozatímní vlády znamenalo, že na území očištěném od nepřítele přešla státní moc do rukou lidu, v jehož čele stála dělnická třída. Tak byly položeny základy k budování nového, lidově demokratického Polska, k národnímu a sociálnímu osvobození polských pracujících.
Mnoholetý úporný boj pracujících za nezávislé demokratické Polsko, který stál tolik obětí, byl korunován úspěchem. Plán polské reakce a vládnoucích kruhů USA a Anglie, které ji podporovaly - obnovit v Polsku buržoazně statkářský režim a přeměnit je v protisovětské nástupiště - zkrachoval. Polský lid vzal osud do svých rukou / opět licoměrnost a lež, neboť polský lid vše do svých, demokratických, rukou začal částečně brát až v roce 1988 a úplně pak v roce 1989...- má poznámka/ (Historickým podkladem je zde: Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., str. 224.)."

Příště již Rumunsko 1944. JASKO-KIŠINĚVSKÁ operace.



Použité podklady:

Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Lucas Cooper - Hitlerovy elitní jednotky.
G. K: Žukov – Vzpomínky a úvahy 1, 2.
Paul Adair – Hitlerova největší porážka.
Historie německé armády – Philippe Mason.
Nicholas Bethell a redakční skupina Time-Life Books – ÚTOK NA SSSR.
John Keegan – Druhá světová válka.
Janusz Piekalkiewicz – Tanková válka 1939 -1945.
Janusz Piekalkiewicz – Letecká válka 1939 – 1945.
Janusz Piekalkiewicz – Námořní válka 1939 -1945.
Len Deighton – Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině druhé světové války.
Hitlerova armáda – Sborník článků odborných redaktorů časopisu Command.
Válka jako Peklo – Eduard Rauss, Hans von Greiffenberg, Dr. Waldemar Erfurth, Peter G. Tsouras – editor.
Prof. Alexandra Viatteau, Historian Paris II University, Prof. Norman DAVIES, Historian Oxfrod University a Dr. Dariusz GAWIN, Historian Museum of the Warsaw Uprising.
Mathias Färber – Druhá světová válka v obrazech.
David Brownstone a Irene Franck – Historie válek.
Paul Carell – Spálená země.
Paul Carell – Operace Barbarossa.
Horst Scheibert – Německé obrněné jednotky.
Černí andělé – Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4. - Redakce čtvrtého svazku - M. M. Minasjan(vedoucí redakce a autorského kolektivu)
P. P. Bogdanov, M. S. Dolgij, N. V. Krestnikovova ( literární redaktorka), J. A. Prokofjev, P. I. Šuktomov, M. A. Švarev, G. M. Tavrovská, M I. Traktujev a celý autorský kolektiv, který začíná - M. L. Altgovzen a pokračuje dalšími 27mi jmény....
Memoáry – maršál Vasilevskij
Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak – Ocelová lavina.
Christhoper Andrew, Vasilij Mitrochin – Neznámé špionážní operace KGB.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
V.V.Bešanov: „Kadry rešajut vse – surovaja pravda o vojne“ (Kádry rozhodují o všem – syrová pravda o válce), vyd. AST, Moskva 2006
L.M.Mlečin: „Josif Stalin, jevo maršaly i generaly“ (Josif Stalin, jeho maršálové a generálové), vyd. Centrpoligraf, Moskva 2005
L.M.Mlečin: „Russkaja armija meždu Trockim i Stalinym“ (Ruská armáda mezi Trockym a Stalinem), vyd. Centrpoligraf, Moskva 2002
B.N.Petrov: „Ot revoljucionnoj česotky k vojennoj katastrofe“ (Od revolučního svrabu k vojenské katastrofě), Vojenno-istoričeskyj archiv 3/2001 (Vojensko-historický archív 3/2001), Moskva 2001
M.V.Zacharov: „Generaľnyj štab v predvojennyje gody“ (Generální štáb v předválečných letech), Vyd. AST, Moskva 2005
N.Zenkovič: „Vyššij generalitet v gody potrjasenij“ (Vyšší generalita v letech otřesů), vyd. Olma-Press, Moskva 2005
„Statistika armejskovo terora“ (Statistika armádního teroru), Vojenno-istoričeskyj archiv 2/1997 (Vojensko-historický archív 2/1997), Moskva 1997
„Tragedija RKKA“ (Tragédie Dělnicko-rolnické Rudé armády), Vojenno-istoričeskyj archiv 1/1997 (Vojensko-historický archív 1/1997), Moskva 1997

Ch.Andrew,O.Gordějevskij: KGB – Důvěrná zpráva, Vyd. East Art Agenci 1994
Ch.Andrew,V.Mitrochin: Štít a Meč Vyd. Akademia 2001 a 2008
Oleg Kalugin: Proščaj, Lubljanka (Promiň, Lubljanko ) ,vydal Olymp 1995
Interviu s generálem KGB Olegem Kaluginem: Časopis Čajka 2002
M.Pečenka,J.Bašta a kolektiv: Encyklopedie špionáže,Vyd. Libri 1993
Mé poznámky a mapy.

Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=7&t=376&start=60