Mapa bojů na východní frontě
v období leden, únor 1945.
V únoru a počátkem března 1945 se v Rumunsku tzv. "lámal chleba". "Lidové demonstrace" přecházely v převzetí moci levicovými stranami. Na pozadí tzv. " skutečného odstranění fašismu ze společnosti" docházelo ke změně zřízení. Za fašistu byl označen každý "nepohodlný", nepohodlný komunistům... Moc ve státě postupně přebírala Národně demokratická fronta (NDF), ve které si začala získávat hlavní slovo, a to čím dál víc, právě Komunistická strana Rumunska /KSR/ (informace pro předchozí věty pocházejí z Použité podklady.). Že veškeré dění levicových sil, rozdmýchávané KSR podporoval Stalin, jeho tanky a NKVD, se dozvíme až na závěr popisu převratu, který vedl k diktatuře proletariátu. Podívejme se co o tomto období, února a března 1945, píší dějiny východu psané bolševickými historiky, cituji:
"Národně demokratická fronta energicky odhalovala pohlaváry rumunské reakce. Když například začátkem února Gh. Gheorghiu-Dej na obvodní schůzi v Bukurešti zdůvodňoval všelidový charakter vládního programu Národně demokratické fronty, poukázal na to, že jeho realizaci brání reakcionáři, a především vůdce národně selské strany Maniu ( Předseda KSR ještě na obvodu Bukurešti...historickým podkladem je zde: Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., str.256.).
Na podobná vystoupení komunistů, odhalujících reakci, odpovídali reakcionáři teroristickými akcemi. Byly organizovány atentáty na vedoucí činitele strany a tisku. Radescu odhodil masku usmiřovatele stran Národně demokratické fronty a tzv. ´historických´ stran a 12. února vystoupil s ´programovým´ projevem, v němž otevřeně žádal odstranění dělníků z politického života a vyslovil se proti pozemkové reformě. Jeho projev byl přímou výzvou k rozpoutání občanské války. Není náhodou, že právě v tento den zbili fašisté za podpory policie účastníky demonstrace, kterou uspořádali stoupenci NDF. Zástupcům dělníků, kteří přišli protestovat, Radescu oznámil: ´Pošlu na ulici vojsko. Všechny vás postřílím... Provedu to tak, jak tomu bylo v Řecku´ (historickým podkladem je zde: Vragi mira i svobody narodov, str. 28.). Na zasedání vlády ministrů 16. února ministerský předseda bezděčně přiznal, že se připravuje fašistický převrat. Radescu prohlásil, že ´je ochoten, bude-li to třeba, vyvolat i občanskou válku´ (historickým podkladem je zde: Vragi mira i svobody narodov, str. 29.).
Bylo naprosto jasné, že se reakce v čele s králem a Radeskem rozhodla ozbrojenou mocí potlačit demokratické hnutí. Radescu začal stahovat do Bkurešti vojenské jednotky a připravovat je k ozbrojeným akcím proti lidu, zatímco jednotky bojující na frontě nabyly doplňovány. Avšak plány reakcionářů dosáhnout vítězství ´řeckým způsobem´zkrachovaly.
V Řecku zvítězila reakce proto, že se opírala o britské bodáky. V Rumunsku to bylo vyloučeno. Tady byli sovětští vojáci, kteří nepřišli do Rumunska jako okupanti, ale jako osvoboditelé lidu od fašistického útlaku. Kromě toho nemohlo sovětské velení připustit aktivizaci reakčních sil v týlu Rudé armády, která tehdy bojovala na území Maďarska (historickým podkladem je zde: Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., str.256.).
Komunistická strana Rumunska správně zhodnotila vzniklou situaci v zemi. Dělnická třída v čele s komunistickou stranou, opírajíce se o bojovou sílu lidu a jeho politickou aktivitu, zmařila všechny pokusy reakce uvrhnout zemi do občanské války a postavila se na odpor zahraničním imperialistickým kruhům. Na jednom z posledních zasedání Radeskovy vlády Gheorghiu-Dej prohlásil: ´Použijeme všech prostředků, abychom zmařili pokusy proměnit vnitropolitický boj v občanskou válku (historickým podkladem je zde: Lectii in ajutorul celor care studiaza istoria P. M. R., pag. 500.).
Politika KSR byla korunována vítězstvím.
Když fašistické bandy začaly potlačovat lidové demonstrace a otevřeně přepadaly vůdce dělnické třídy, uchýlila se komunistická strana k novým metodám boje.
Lidové masy začaly pod vedením komunistů vyhánět fašisty z podniků a z úřadů, a na místa starostů a prefektur dosazovaly své představitele. Tak do 6. března 1945 stanuli v čele 52 prefektur (z 60.) představitelé Národně demokratické fronty. V únoru 1945 začali rolníci za pomoci dělnické třídy fakticky rozdělovat statkářskou půdu podle norem vypracovaných NDF. Půda se přidělovala především rodinám vojáků, kteří byli na frontě. To zvyšovalo bojový elán vojsk. Po celé zemi se konaly demonstrace a shromáždění, statisíce lidí byly odhodlány pokračovat v boji do té doby, dokud nebude vytvořena demokratická vláda.
Revoluční masový boj proti vládám reakční většiny, vedený komunistickou stranou, byl pro dělníky a rolníky velkou politickou školou. To se musilo notně projevit i v národně selské a v národně liberální straně, v nichž zesílil rozkladný proces.
Dne 24. února 1945 se konaly v Bukurešti a v jiných rumunských městech velké demonstrace Národně demokratické fronty pod hesly: ´Pryč s Radeskovou vládou!´, ´Chceme vládu Národně demokratické fronty!´. V Bukurešti se demonstrace zúčastnilo přes 600 000 lidí.
Předem připravené reakční vojenské jednotky začaly střílet, ale to demonstranty neodradilo.
Žádali demisi Radeskovy vlády a vytvoření vlády NDF. Pokusy reakce potlačit vystoupení lidu zásahem vojenských jednotek se nesetkaly s úspěchem. V mnoha městech se vojáci a demokraticky smýšlející důstojníci připojili k pracujícím. Generálové a důstojníci Ilie Crepulescu, Dumithru Damaceanu, Radu Radescu a jiní, kteří během příprav k povstání podporovali komunisty, uveřejnili dne 26. února prohlášení, v němž se distancovali od Radeska. Byli za to propuštěni z armády. Masové protestní hnutí lidu donutilo 28. února Radeskovu vládu odstoupit. Bývalý ministerský předseda se ukryl na britském zastupitelském úřadě a později americkým letadlem uprchl za hranice. To ukazuje, kdo byl Radeskovým pánem, kdo ho podněcoval k boji proti pracujícím.
Král a jeho okolí se rozhodli vytvořit novou reakční vládu v čele s knížetem Stirbeiem, ale svůj plán již nebyli s to uskutečnit. Pod tlakem mohutného lidového hnutí byla 6. června 1945 vytvořena vláda v čele s Petrem Grozou, vůdcem Rolnické fronty - masové organizace pracujících rolníků, která uznávala vedoucí úlohu dělnické třídy ve vývoji revoluce. Většinu ministerských křesel obsadili představitelé stran a organizací Národní demokratické fronty.
Komunisté obsadili funkce ministrů vnitra, spravedlnosti a dopravy. Ve vládě jako celku se obrážel nový poměr sil v zemi.
Moc, nastolená v Rumunsku dne 6. března 1945, byla svou třídní podstatou mocí revolučně demokratické diktatury proletariátu a rolnictva. Rumunsko se dalo cestou velkých sociálních přeměn bez občanské války. Obrovskou zásluhu na tom má Komunistická strana Rumunska.
Velký vliv na vývoj událostí v Rumunsku měla Rudá armáda. Svou přítomností na rumunském území zabránila ozbrojenému vměšování amerických a britských imperialistů do vnitřních záležitostí Rumunska, s čímž tolik počítala rumunská reakce / A zde je to konstatování bolševických historiků - , kdo co obsazoval, to se stalo sférou jeho vlivu - zde SSSR a Stalina, i když zde u Rumunů, nebylo vše tak jednoduché a Rumuni se SSSR nepodřizovali na 100%, zvláště za Nicolae Ceaușesca /*26. 1 1918, + 25. 12. 1989, od roku 1965 do prosince 1989, generální tajemník KS Rumunska- má poznámka/ (historickým podkladem je zde: Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., str.256, 257.).
Bilancování bojů v Rumunsku.
Postupné rozdrcení německých vojsk na jižním, balkánském směru Rudou armádou, zásadně přispívalo k celkovému zhroucení německé obrany na východní frontě. Boj na Balkáně nebyl však jen na několik týdnů, ale trval od srpna 1944 až do ledna 1945. Východní historiografie pak o bilancování celého tažení do Rumunska, součásti bojů na Balkáně, píše, cituji:
"Boj sovětských ozbrojených sil za osvobození rumunského lidu z fašistického jha byl korunován úplným vítězstvím. Bojovými operacemi Rudé armády byla ve dnech 20. srpna až 24. září 1944 rozdrcena Skupina armád Jižní Ukrajina (´Südukraine´), jedno ze čtyř strategických uskupení nepřítele na sovětsko-německé frontě. Jejích 18 divizí bylo obklíčeno a zničeno. Z ozbrojených sil, kterými disponovalo hitlerovské Německo, úplně odpadla rumunská armáda.
Ztráty, které utrpěl 2. a 3. Ukrajinský front v bojích od 20. srpna do 20. září, činily přes 76 000 lidí (historickým podkladem je zde: AMO SSSR, f. 240, inv. čís. 54 452,sp. 3, l. 290; f. 243, inv. čís. 15 987, sp. 24, l. 140-145.).
Operacemi na rumunském území byla strategická fronta nepřítele na jižním úseku prolomena v délce několika set kilometrů. Rudá armáda urazila za 36 dní přes 750 km, a když dosáhla rumunsko-maďarské a rumunsko-jugoslávské hranice, hluboce obchvátila karpatské uskupení nepřítele a natolik zkomplikovala jeho situaci, že se mu podařilo obnovit strategickou frontu teprve v polovině září. Nepřítel byl nucen vytvořit z vojsk rozmístěných na Balkáně nový úsek fronty, obrácený na východ.
Ještě významnější byly politické důsledky vítězství sovětských vojsk. Vznikly zvlášť příhodné podmínky pro intenzivnější boj rumunských lidových mas proti fašismu. Země, která jako účastník hitlerovského bloku vedla přes tři léta nespravedlivou válku proti SSSR, po srpnovém povstání nejenže vystoupila z války po boku Německa, ale naopak začala bojovat proti německým fašistickým vojskům společně s Rudou armádou.
Vystoupení Rumunska z hitlerovského bloku vytvořilo příznivé podmínky pro dosažení druhého velkého politického cíle - vystoupení Bulharska z tohoto bloku. Proniknutí sovětských vojsk na západní rumunskou hranici pronikavě změnilo zahraničně politickou situaci i třetího z německých satelitů v jihovýchodní Evropě - Maďarska. Změnily se i podmínky pro poskytnutí přímé pomoci Jugoslávii a Československu, které byly spojenci SSSR, a také pro rozvinutí boje proti nacistickým zotročovatelům v Albánii a Řecku. Zkrátka, politická situace v jihovýchodní Evropě se zásadně změnila (historickým podkladem je zde: Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., str. 257, 258.)."
