Mapa Bulharského carství, i se získaným územím
, jak vypadalo v době 2. světové války.
Bulharsko do osvobození RA v září 1944.
Další ze satelitů Německa, carské Bulharsko (Bulharské carství, viz Wikipedie:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Bulharsk% ... rstv%C3%AD
, bylo na řadě hned po skončení JASKO-KIŠINĚVSKÉ operace, jen co by Rudá armáda dorazila na rumunsko-bulharské hranice svým 3. Ukrajinským frontem, kterému velel generál Tolbuchin. Jako i v ostatních státech, tak i také v Bulharsku vzniklo povstání do kterého se zapojily i místní partyzáni. Poslechněme si nejprve co o Bulharsku ve druhé světové válce, do příchodu Rudé armády, říkají východní historické prameny, rétorikou doby a rétorikou bolševiků, rétorikou třídního boje. Popisují i ekonomicko-politickou situaci země. Cituji:
" Po dokončení JASKO-KIŠINĚVSKÉ operace dosáhla vojska 3. Ukrajinského frontu 6. září 1944 rumunsko-bulharských hranic, aniž se setkalo s odporem. Další akce sovětských vojsk za Dunajem se rozvíjely v těsné souvislosti s událostmi probíhajícími v Bulharsku.
V té době byla v Bulharsku napjatá vnitropolitická situace. Země prožívala hlubokou hospodářskou a politickou krizi. Němečtí imperialisté nelítostně odírali bulharský lid. Německé monopoly ´Todt´, ´Herman Göring´, ´Balkan-Tabak´, ´Reemstma´, ´Deutsche´ Bank´a jiné měly rozhodující postavení v bulharském hospodářství. Kontrolovaly všechna nejdůležitější národohospodářská odvětví. Podle obchodní dohody o bezpeněžní platbě vyváželo Německo suroviny i potraviny, aniž za ně platilo svým zbožím. Zásluhou takového ´zahraničního obchodu´, který byl vlastně otevřeným drancováním, dlužilo Německo Bulharsku 75 miliard leva /Boj bulharského lidu proti hitlerovskému fašismu. Materiály Ústavu dějin strany ÚV BKS./ (Historickým podkladem je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 7 043, l. 105.). Byla to částka několikrát vyšší než roční státní rozpočet Bulharska.
Zisky bulharské průmyslové a obchodní velkoburžoazie byly obrovské. Bohatli i drobní obchodníci - spekulanti a kulaci. Těžkou hospodářskou situaci prohlubovaly neúměrně vysoké výdaje na vydržování německých fašistických vojsk a růst vojenského rozpočtu. V únoru 1944 si Filov, jeden z regentů ( V srpnu 1943 po smrti cara Borise III. byl dosazen na bulharský trůn Simeon II., jeho nezletilý syn a ustavena regentská vláda, jejímiž členy se stali Bogdan Filov, Nikola Michov a kníže Kiril - informace získány z: Wikipedie, dále - Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., str.261. - má poznámka), ve svém deníku napsal, že náklady na vydržování německých vojsk jsou stále vyšší, ´za poslední tři měsíce dosáhly výše 900 miliónů leva, což znamená 3 600 miliónů leva ročně ( použito z - ´Naroden sad´ z 3. března 1945 pro historický podklad: Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., str.261.). Německé velení požadovalo, aby stav bulharské armády byl zvýšen na válečný stav, což způsobilo, že výdaje na vojenské účely ve státním rozpočtu vzrostly v roce 1944 proti roku 1938 téměř desetkrát. Na ministerstvu války připadalo 59% z celkové částky státního rozpočtu (historickým podkladem je zde: Glavna direkcija na statistikata. Statističeski godišnik Narodnata Republika Blgarija. Godina XXXIV, Sofija 1942, str 664-665. Statističeski godišnik na Narodnaga Republika Blgarija. Godina XXXV-XXXVIII, Sofija 1943-1946, str. 354-355.).
Němečtí imperialisté za pomoci domácích vládních kruhů úplně vydrancovali národní hospodářství. Výroba v některých průmyslových odvětvích v roce 1944 citelně poklesla.
Tak například ve srovnání s rokem 1939 klesla produkce kovodělného průmyslu na 43,3 %, kožedělného na 45,8 %, textilního na 64,3 % ( informace byly čerpány z: Mesečni izvestija Glavnata na statistikata. Godina XXXIII, r. 1946, čís. 1, leden, str. 22. pro historický podklad: Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., str.261, 262. ). Celková průmyslová výroba dosahovala jen 63,2 % úrovně z roku 1939 ( historickým podkladem je zde: Materiály ministerstva národní obrany Bulharské lidové republiky. /IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís.. 4 389, l. 1./). Ani v zemědělství nebyla situace lepší. Od roku 1940 do roku 1944 poklesla celková výroba obilovin o 40,6 % a snížily se stavy dobytka: koní o 27 %, hovězího dobytka o 16,4 %, ovcí o 30 %, prasat o 24,8 % a drůbeže o 41 % (historickým podkladem je zde: V. N. Starobubrovskaja, Stroiteljstvo ekonomičeskovo fundamenta socializma v Narodnoj Respublike Bolgarii, Moskva 1953, str. 15.). Už beztak nízká zemědělská produkce poklesla za války celkem o 30 % (historickým podkladem je zde: Materiály ministerstva národní obrany Bulharské lidové republiky. /IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís.. 4 389, l. 1./). Zásoby zboží byly vyčerpány. Hospodářský rozvrat dovršila inflace, která způsobila další dezorganizaci bulharského hospodářství.
Postavení pracujících mas bylo v létě 1944 těžké. Přímé daně vzrostly proti roku 1939 více než pětkrát, nepřímé 2,4krát. Ceny přídělových potravin a zboží stouply 2-3,5krát, zatímco mzdy vzrostly jen nepatrně.
Ve městech byl denní příděl chleba na osobu snížen na 150 g a dvakrát týdně se vůbec nevydával. Jiné potraviny se prodávaly jen případ od případu a v nepatrném množství. Spekulanti prodávali zboží denní potřeby za desetinásobné ceny. Není divu, že značná část obyvatelstva trpěla nouzí a byla stále hladová. Drakonické válečné zákony, vydané carskou vládou, a rekvizice obilí a ostatních zemědělských výrobků na vesnici život dělníků a rolníků ještě více ztěžovaly. Lidové masy byly stále nespokojenější s monarchofašistickým režimem a s jeho hitlerovskými pány. Ve městech a na vesnicích byla ve velkém rozsahu sabotována vládní opatření směřující ke zvýšení průmyslové a zemědělské výroby (historickým podkladem je zde: Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., str.262.).
Politicky bylo Bulharsko úplně podřízeno Německu. V zemi formálně vládla regentská rada a vláda a v parlamentu byla i ´demokratická opozice´. Ale to bylo jen zdání. Regenti i vláda byli loutkami v Hitlerových rukou. Buržoazní opozice, reprezentovaná takzvanými ´demokratickými stranami´, v podstatě podporovala politiku monarchofašistické kliky. Německý velvyslanec v Sofii Beckerle se zúčastňoval zasedání vlády a dával jí pokyny.
Gestapo všestranně kontrolovalo policejní a vojenský aparát (historickým podkladem je zde: N. Gornenski, Vorženata borba na blgarskija narod za osvobožděnije ot chitleristskata okupacija i monarcho-fašistskata diktatura /1941 - 1944 gg./, str. 188.).
Avšak svobodymilovný bulharský lid se nesmířil s žalostným postavením své vlasti. Po tři roky hrdinně bojovali vlastenci za velmi těžkých podmínek pod vedením Bulharské dělnické strany (Balgarska rabotničeska partija) a jejího ústředního výboru za národní a sociální osvobození.
Vstup Rudé armády do severovýchodního Rumunska na jaře roku 1944 přispěl k dalšímu zesílení národně osvobozeneckého hnutí v Bulharsku. V létě měla už Vlastenecká fronta (Otečestven front) své výbory ve většině bulharských okresů; v srpnu jich pracovalo 670 (historickým podkladem je zde: Boj bulharského lidu proti hitlerovskému fašismu. Materiály Ústavu dějin strany při ÚV BKS, l. 117. Vlastenecká fronta se definitivně zformovala v srpnu 1943, když byl vytvořen její Národní výbor /Nacionalen komitet na Otečestvenija front/, do něhož vstoupili představitelé Bulharské dělnické strany, levého křídla Bulharského zemědělského lidového svazu /Balgarski zemedelski naroden sajuz/, organizace buržoazní inteligence a protimonarchistických důstojníků, Lidového svazu ´Zveno´ /Naroden sajuz ´Zveno´/ a levého křídla Bulharské dělnické sociálně demokratické strany /Balgarska rabotničeska social-demokratičeska partija./).
Tyto výbory šířily protifašistickou propagandu, vyzývaly obyvatelstvo, aby se nepodřizovalo vládním opatřením, a všemožně pomáhaly partyzánům (historickým podkladem je zde: Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., str. 262. ).
Podle pokynu ÚV BDS mobilizovaly místní stranické organizace pracující masy k ozbrojenému boji. Partyzánské čety, které se početně rozrostly, se měnily v oddíly a oddíly se přetvářely v brigády. Byly vytvořeny tyto brigády: Čavdarova sofijská brigáda - velitel Dobri Džurov, 1. Sofijská brigáda - velitel Slavčo Trnski, 2. Sofijská brigáda - velitel Denčo Znepolski, 1. Srednogorská brigáda Christa Boteva - velitel Srebrjo Babakov-Morozov, 2. Srednogorská brigáda Vasila Levského - velitel Delčo Simov, 1. Rodopská brigáda Jiřího Dimitrova- velitel Anton Šopov, a jiné (historickým podkladem pro informace jsou zde: Boj bulharského lidu proti hitlerovskému fašismu. Materiály Ústavu dějin strany při ÚV BKS, l. 87-88.). Dlouholetá práce strany v bulharské armádě přispěla k politickému rozkladu armády. Mnoho vojáků dezertovalo a vstupovalo do partyzánských oddílů. K partyzánům přecházely i některé vojenské jednotky. Národně osvobozenecká armáda měla v létě 11 brigád a 37 oddílů, celkem 18 000 mužů. V bojových skupinách bylo více než 12 000 mužů. Partyzány podporovalo obyvatelstvo. Jejich různé příkazy plnili pomocníci a přechovávači (takzvaní jataci), jichž bylo v zemi kolem 200 000 (historickým podkladem pro předchozí informace jsou: Materiály ministerstva národní obrany Bulharské lidové republiky. /IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 4 389, l. 4./).
Ozbrojený boj bulharských pracujících nabyl masového charakteru. V červnu došlo podle zdaleka neúplných policejních údajů k 294 ozbrojeným akcím a v červenci k 386 (historickým podkladem je: Boj bulharského lidu proti hitlerovskému fašismu. Materiály Ústavu dějin strany při ÚV BKS, l. 111.).
Partyzánské brigády a oddíly podnikaly nájezdy a směle se pouštěly do otevřených bojů s policisty, četníky i s pravidelným vojskem. Působily na stále větším území a výsledky jejich akcí byly stále efektivnější.
V červenci a srpnu 1944 začaly partyzánské oddíly v některých oblastech ustavovat lidovou moc. Někdy musili ovšem partyzáni pod tlakem vládních vojsk, která měla převahu, tyto oblasti zase vyklidit. Ale to, že se chopili moci, i když zatím jen ojediněle, znamenalo novou epochu v rozvoji hnutí odporu. K nastolení lidové moci nedocházelo živelně, ale podle pokynů ÚV BKS, hlavního štábu Národně osvobozenecké armády a Národního výboru Vlastenecké fronty. Tak se lidové masy v praxi připravovaly k celonárodnímu povstání (historickým podkladem je zde: Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., str. 263.)."
