Mapa všech bojů sovětské 38. A a 1. čs. armádního sboru v karpatsko-dukelské operaci, v
období od 8. září do 27. listopadu 1944.
Nasazení 2. paradesantní brigády v karpatsko-dukelské operaci.
Již na začátku historického pojednání bylo řečeno, že 1. československý armádní sbor se skládal ze tří základních brigád: 1. pěší brigády, 2. paradesantní brigády a také 3. pěší brigády. 1. a 3. pěší brigáda byly nasazeny hned druhý den karpatsko-dukelské operace, tedy 9. září 1944 ve směru na město Dukla, ale o 2. paradesantní brigádě bylo řečeno, že ještě docvičovala své nováčky z Volyňska. Všichni z 2. paradesantní brigády, které velel plukovník Přikryl, očekávali, že budou na padácích vrženi do SNP. Sověti však rozhodli jinak. Existovalo a existuje mnoho dohadů o nasazení. Po prostudování všech historických dokumentů a všech pro a proti, je nejblíže pravdě názor, že si sovětské velení chtělo nejprve vyzkoušet československé parašutisty v přímém boji, než je nasadí v SNP. Nasazení bylo tvrdé, neobvyklé a svým způsobem naprosto bezohledné a ve svém důsledku a po chybách neobyčejně krvavé!!! Poslechněme si co o všem okolo 2. paradesantní brigády říkali přímý účastnici a co sestavil z historických dokumentů a od těch co tam přímo byli, pan Karel Richter - Apokalypsa v Karpatech bez cenzury a legend. Byly použity i dokumenty uvedené v historické literatuře na konci článků a mé poznámky. Začínat budeme trochu zeširoka, aby byly pochopeny souvislosti prvého nasazení. Později se nám objeví právě 2. paradesantní brigáda přímo v SNP, čili v třetí dekádě září a pak v říjnu 1944.
Československá 2. paradesantní brigáda, které velel plukovník Přikryl (mnohé o pozdějším generálu Přikrylovi je pak řečeno zde:
http://www.bojovniciprotitotalite.cz/pages/show/38
a o celé 2. paradesantní brigádě základní informace viz Wikipedie:
https://cs.wikipedia.org/wiki/2._%C4%8D ... 1da_v_SSSR
a také zde:
http://www.acr.army.cz/informacni-servi ... hem-60800/
), svůj základní i doplňovací výcvik dokončila již v dubnu a v květnu 1944
( zde ještě vojáci 2. paradesantní brigády při výcviku,
při důležitém skládání padáku, na kterém záležel život výsadkáře), byla přímo začleněna do 1. československého armádního sboru v SSSR. V té samé době se přesunula do Proskurova, kde dál procházela těžkým zdokonalovacím výcvikem.
2. paradesantní brigáda byla zorganizována "podle tabulek sovětských vzdušných výsadkových svazků."
Měla tak " 2 výsadkové prapory, dělostřelecký, protitankový a protiletadlový oddíl, ženijní, spojovací a štábní rotu." Ke složení 2. paradesantní brigády ještě patřil samostatný přezvědný oddíl, složený ze dvou tankových rot, cyklistické roty, roty obrněných aut (rota OA), motorizované a spojovací čety.
"Později se tankové roty osamostatnily jako tankový prapor a v přezvědném oddílu vznikla navíc průzkumná četa a motorizovaná četa se spojovacím družstvem." 2. paradesantní brigáda měla i svou automobilní rotu.
V začátku září, po vypuknutí SNP, měla československá 2. paradesantní brigáda, po doplnění početního stavu volyňskými Čechy, "celkem 2 933 vojáků a důstojníků a byla plně připravena k boji." Sovětské velení 1. Ukrajinského frontu"s ní mělo zvláštní záměry. Nebyla proto zasazena s ostatními jednotkami sboru"
Železniční ešalony 2. paradesantní brigádu, po částech, přepravily z posádkového města Proskurova do Przemyslu. Dne 8. září 1944, tedy v den kdy byla zahájena karpatsko-dukelská operace, dorazila na místo určení jen asi 1/3 z celé 2. paradesantní brigády.
Postupně se dokončovalo vykládání vagónů a průběžně, jak dojely a byly vyloženy, pochodovaly jednotky do vykázaných ubytovacích prostorů v okolí města Przemyslu, do Wapové, Ostrogu, Hunkovců. V samotném městě Przemyslu zůstala jen logistika se sklady, tehdy se říkalo týl se sklady.
Hned další den 9. září 1944 dopoledne přijel důstojník operačního oddělení štábu 1. Ukrajinského frontu, který veliteli brigády plukovníku Přikrylovi předal rozkaz, který prý mu tehdy pokazil náladu... Totiž celá 2. paradesantní brigáda se měla okamžitě přesunout do prostoru Domaradz, což znamenalo přesun o 70 kilometrů na západ od Przemyslu. V té době totiž vůbec nikdo nepochyboval, že okamžitě odtud z Przemyslu letí celá brigáda na Slovensko, pomoci SNP. Štáby jednotek 2. paradesantní brigády měly tehdy již na svých operačních mapách dokonce zakresleny předpokládané prostory nového nasazení na Slovensku: severně od Stropkova nebo u Spišské Nové Vsi, kde byly koncem srpna rozmístěny jednotky východoslovenského armádního sboru, který měl podle všech vojenských plánů SNP přece vyrazit vstříc přicházející Rudé armádě...?
"Vzhledem k tomu, že slovenský sbor byl hitlerovskými vojsky odzbrojen a celá situace na Slovensku byla nepřehledná, sovětské velení od tohoto záměru zřejmě upustilo (prvá běžně používaná úvaha). Jinak by přece nechalo 2. paradesantní brigádu v Przemyslu a okolí, v blízkosti tamějšího letiště...!"
I když 2. paradesantní brigáda nebyla ještě kompletní dostal přední prapor již 9. září, od jejího velitele plukovníka Přikryla rozkaz k přípravě, přesunu a nasazení na karpatsko-dukelskou frontu, který sepsal štábní kapitán Hlásný ( viz zde náčelník štábu 2. paradesantní brigády:
http://www.bludov.cz/O-Bludove/Vyznamni ... lasny.html
), cituji: "1. prapor s posilovými prostředky (ženijní četa, rota OA, motočeta, baterie kanónů 45 mm a polovina roty VKPL, protiletadlovců) se přesune do lesa západně od vesnice Domaradz. Osa přesunu: Wapowa, Babice, Dubecké. Tam vyčká další rozkazy. Odchod v osmnáct pětačtyřicet...."
Les ležící severně od Wapowců se začal zaplňovat. Výsadkáři se dozvěděli co je očekává a jak znějí historické prameny - "byli naštvaní". Padala slova na téma - "padáky si můžeme naložit do octa. Nebo - Rusáci nám nevěří, bojí se nás poslat na Slovensko, tam by nás nemohli hlídat...!"
K vysvětlování museli nastoupit osvětáři, jejichž témata a hesla se zachovala v historické kronice brigády. Doprovází je zápisy, že účinek hesel "nedosahoval cíle, který si vytýčila osvětová kancelář." Brigádní časopis Plamen svobody měl titulek a pak text: "Cíl je pevný, na prostředcích nezáleží: Víme, že mnozí jsou zklamaní, znechucení změnou našeho poslání. Máme všichni rádi svoji zbraň a je nám líto, že nemůžeme bojovat tak, jak jsme vycvičeni. Nesmíme však být úzkoprsí a malicherní. Sovětské velení, geniální vojevůdce maršál Stalin rozhodl jistě ze strategických důvodů, že půjdeme jako pěší jednotka. Jeho rozkaz je nám svatý.
Jsme připraveni na všecko. Dnes ze země, zítra ze vzduchu. Je to jedno. Jenom se dostat na kůži německým barbarům. A bude to brzy. Proto vzhůru, vypnout prsa, napnout svaly k prudkému a rozhodnému úderu."
Ze zachovalých dokumentů se pak dá vyčíst, "vojáci četli brigádní časopis bez viditelného nadšení." Noviny pak použily obvyklým způsobem - na ubalení cigár z machorky a na záchod...! A 1. prapor skutečně na pochod vyrazil ukázněně a spořádaně, podle vydaného rozkazu, o čemž jeden, který tam byl, Juraj Pilousek později vyprávěl slovy:
"Tím prakticky začal náš bojový úkol. Do té doby mnozí z nás věřili, že po vyložení v Przemyslu odletíme na Slovensko na pomoc SNP. Ale nestalo se tak, a když jsme odevzdali padáky do skladů, všechny iluze o přímé účasti v povstání se rozplynuly před našimi zraky. Přece se tedy splnily dohady, o kterých se již dříve, ještě v Proskurově hovořilo, že před odletem na Slovensko budeme nejprve prověřeni v boji na frontě.
Ať jsou příčiny jakékoli, faktem je, že máme určen bojový úkol a že ho pochodem začínáme plnit. Prodíráme se stále nocí a dodržujeme vysoké tempo pěšího pochodu. Vzhledem k tomu, že nemáme žádné dopravní prostředky, jsme maximálně nabaleni celou výstrojí, výzbrojí a municí. Neseme i munici do malých 52mm minometů.
Za svítání se nám jde nějak líp. Procházíme podhorskými dědinkami na levém břehu řeky San.
Pochodujeme bez delších zastávek, jak nejrychleji můžeme. Když jsme už všichni velmi vyčerpaní, na signál zalehneme do příkopu a snažíme se alespoň na chvíli uvolnit těžký náklad. Hledáme takovou polohu, abychom se mohli opřít o některou stranu příkopu nohama nahoru."
Pochodové kolony 1. praporu výsadkářů, v noci z 9. na 10. září 1944, tak zdolávaly nelehkou cestu, která je vedla zalesněnou krajinou předhůřím Karpat. Výsadkáři při pochodu slyšeli od jihu dunění děl fronty a na nebi viděli odlesky požárů. Vojáci se později přiznávali k vzrušení, které cítily. Bylo prý umocněno těžkou únavou, která zavírala víčka a také touhou "dopřát si aspoň chviličku spánku." Jenomže zatím musel své pocity každý přemáhat. Jen zápisy říkají, "že se začal drobit krok, některé kolony se zpomalovaly" a celý pochodový proud se začal hodně protahovat do délky...
Další vzpomínky popsal Juraj Pivoluska ( v letech 1964 - 1970, byl genmjr. J. Pivoluska velitelem voj. školy Jana Žižky z Trocnova. Vydal knihu - Parabrigáda, /Bratislava 1970/ - http://www.databazeknih.cz/knihy/parabrigada-258967 )... "V nejbližší dědině se plánuje několikahodinová přestávka. Když do ní vstupujeme, meleme z posledního. Rychle rozmisťujeme roty, aby se nehromadily a neposkytovaly cíl nepřátelskému letectvu, i když letecká činnost je tu dost slabá. Každý s velkou úlevou skládá těžký náklad, vyhledává vhodné místo a oddává se vytouženému odpočinku. A to pohodlí, co nám poskytuje nevysoká zelená travička, si nemůžeme vynachválit. Máme štěstí, že je teplo. Většina z nás ihned usnula."
Ve stejné době bylo rozhodnuto, že 2. paradesantní brigáda nebude již zálohou velitelství 1. Ukrajinského frontu maršála Koněva, který jí rozkazem dal k dispozici své 38. A generála Moskalenka.
Rozhodnutí sdělil náčelník štábu 38. A generál Vorobjev, který se u Přikryla v kanceláři, při štábu armády generála Moskalenka, objevil osobně, slovy: "Velitel armády vás podřizuje našemu 67. střeleckému sboru. Tam vystřídáte 121. střeleckou divizi v obraně...!"
A
plukovník ( pozdější generálmajor) Přikryl se hned sklonil nad operační mapou a do svého bloku si začal dělat poznámky. Vorobjev pokračoval: "Budete bránit úsek Haczów-Sanoczek. Jeho šířka je zhruba 22 kilometrů. Vystřídání proběhne od osmnácti hodin zítřejšího dne do tří hodin ráno pozítří..." Poté se měl plukovník Přikryl dozvědět, že se jedná o "klidný úsek", na kterém se mají českoslovenští vojáci otrkat. "Zvyknou si na frontu, připraví se na pozdější úkoly a především si odpočinou."
Směšné vzhledem k pozdějším událostem, které si řekneme...!
Další podrobnosti k samotnému nasazení měl veliteli 2. paradesantní brigády plukovníku Přikrylovi sdělit velitel 67. střeleckého sboru generál Šmygo...
Je jasné, že z velitelství 38. A odjížděl Přikryl s "blbou náladou". Nejen, že bylo na vše málo času. "Lhůta střídání by byla dobrá jako trest pro vraha. V této chvíli má brigádu roztahanou na 70ti kilometrech mezi Przemyslem a Domaradzem. Jak to má všechno stihnout!"
Jenomže i z předchozích historických událostí k 9., 10. a 11. září 1944 víme, že špatnou až "mizernou náladu" měl i maršál Koněv a i velitel 38. A, generál Moskalenko, neboť se karpatsko-dukelská operace nevyvíjela dle plánu...! Bylo jasné že RA nebude za 5 dní v Prešově...
Koněv a Moskalenko, "místo aby se chozjajinovi (hospodáři - Stalinovi) v Moskvě chlubili úspěchy, musí vysvětlovat a omlouvat nezdary. Zatraceně mrzutá věc! Podcenili řadu faktorů: německou houževnatost a bojeschopnost. Obtíže horského terénu. Do operace zasadili nedostatečný počet tanků, SHD a letectva. Příliš spoléhali na vstřícnou akci dvou slovenských divizí pětadvacetitisícového východoslovenského sboru, který jim měl otevřít průsmyky pro vstup na Slovensko. Teď svádějí neúspěch počáteční fáze karpatsko-dukelské operace na jejich selhání, ačkoliv o jejich ostudném odzbrojení věděli už od 3. září, dávno před zahájením útoku, z depeší partyzánů. Podcenili i nepřipravenost a nízkou bojeschopnost vlastních jednotek ...!!!"
