Článkem bych rád přiblížil jednu z nepříliš známých událostí, ke které došlo během Karibské krize v říjnu 1962 na ostrově Okinawa. Nedílnou součástí šachové partie obou velmocí během studené války bylo rozmisťování taktických raket s jadernými hlavicemi do strategicky výhodných lokalit. Jedním z těchto míst byl i ostrov Okinawa, kde na počátku šedesátých let Spojené státy zahájily výstavbu zodolněných odpališť pro taktické rakety země-země typu TM-76B Mace B. Rakety, později označované jako CGM-13B, byly schopné dopravit jadernou hlavici typu W28 o síle 1,1 megatuny na vzdálenost přes 2000 kilometrů. Stejný typ raket byl mimochodem rozmístěn v daném období i v Západním Německu na leteckých základnách Sembach, Hahn a Bitburg.
Každý ze čtyř zodolněných objektů ukrýval za vraty o váze sto tun celkem osm samostatných odpalovacích ramp. Dostavěné objekty se staly součástí letecké základny Kadena, kterou na ostrově od roku 1945 USAF provozovalo a vznikla tak 498. taktická raketová skupina. První ze čtyř objektů byl uveden do bojové pohotovosti na začátku roku 1962. Rakety spadající pod výše zmiňovaný útvar byly vybaveny jadernou hlavicí. Každý objekt byl vybaven dvěma velitelskými stanovišti, kde každé z nich pod velením důstojníka obsluhovala sedmičlenná posádka. Každá posádka tak spolu s důstojníkem zodpovídala za obsluhu čtyř raket. Celá taktická raketová skupina měla k dispozici celkem 35,2 megatuny ničivé síly, kterou bylo možné zasáhnout desítky komunistických měst. V dosahu raket byl Pchjongjang, Peking, Hanoj a v neposlední řadě také Vladivostok.
Jedno ze čtyř odpališť na ostrově Okinawa
Technik při údržbě rakety typu Mace B
Kapitán John Bordne je jedním z mužů, kterému bylo po více než padesáti letech umožněno promluvit a vyprávět příběh. I západ měl totiž své ekvivalenty mužů jako byl Archipov či Petrov, kteří v kritických chvílích dokázali vnést do rigidních vojenských postupů lidský faktor a zabránit tak jadernému neštěstí.
Příběh začíná po půlnoci na 28. řijna 1962, kdy vrcholila Karibská krize. V souvislosti s rozmístěním sovětských balistických raket středního doletu R-12 Dvina (SS-4 Sandal) došlo také ke zvýšení bojové připravenosti strategických sil Spojených státu na stupeň 2. Stupeň 2 (DEFCON 2) je druhý nejvyšší stupeň bojové připravenosti sil USA a historicky byl vyhlášen pouze jednou a to právě v období Karibské krize. Několik hodin po začátku směny začalo pravidelné rutinní vysílaní radiové depeše z velení raketových operací na ostrově. Depeše obsahovala standardní meteorologické hlášení, časový údaj a obvyklý klíč. V běžném případě první část klíče v depeši neodpovídala klíči, který měly posádky k dispozici u sebe, ale v tomto případě se alfanumerický klíč shodoval, což znamenalo, že bude následovat speciální instrukce. Z cvičných důvodů se mnohdy vysílal shodný klič, kdy se jeho první část shodovala, ale druhá část již nesouhlasila. Posádky však byly při zvýšení bojové pohotovosti na stupeň 2 informovány o tom, že k tomuto cvičení nebude z pochopitelných důvodů docházet. Posádka byla shodou první části klíče znepokojena a o to víc byla situace vážnější, když se vůbec poprvé shodovala i druhá část klíče. Za těchto podmínek měl důstojník povolení otevřít brašnu, která obsahovala třetí část klíče. Pokud se třetí část klíče shodovala s klíčem přijatým v radiové depeši, měl důstojník povoleno otevřít obálku obsahující odpalovací klíče a souřadnice cílů pro taktické rakety. Třetí část klíče se také shodovala.
Kapitán Bassett usoudil, že něco není v pořádku. Instrukce pro odpal raket měly být totiž vydávány pouze ve stavu nejvyšší pohotovosti (DEFCON 1). Bordne vzpomíná na slova důstojníka: “Neobdrželi jsme instrukci pro zvýšení bojové pohotovosti na stupeň 1, což je velice nestandardní a opatrnost je na místě. Buď je to skutečné, nebo je to největší podělávka v našem životě.” Důstojník spěšně telefonicky kontaktoval ostatní objekty a zbytek posádky zatím spekuloval o tom zda se nepříteli nepodařilo pomocí prostředků REB znemožnit příjem instrukce pro zvýšení bojové pohotovosti, zatímco zbytek radiových depeší byl jako zázrakem přijat. Kapitán spolu s ostatními důstojníky došli společně k domněnce, že také již mohl probíhat preemptivní jaderný úder a velení prostě nestihlo rozkaz k zvýšení bojové pohotovosti odeslat. Několik rychlých výpočtů ukázalo, že pokud by Okinawa byla jedním z cílů útoku, bylo by již pravděpodobně cítit otřesy vybuchujících jaderných hlavic.
Důstojník tak jako tak poručil provést finální kontrolu raket před odpalem. Při čtení souřadnic cílů byla však posádka udivena skutečností, že se tři ze čtyř cílů nacházely mimo Sovětský svaz. V tuto chvíli zazvonil telefon a ozval se jeden z dalších důstojníku, který hlásil, že seznam jeho cílů obsahuje dva cíle mimo SSSR. Kapitán na základě svého úsudku přikázal uzavřít železná vrata odpališť, která měla cílové souřadnice ležící mimo SSSR a v pohotovosti tak zůstala pouze jedna raketa. Ke stejnému opatření nabádal i velitele ostatních odpališť s tím, že je třeba vyčkat na vyjasnění instrukcí obdržených v předešlé radiové depeši. Poté se spojil s velením a s konstatováním, že předchozí depeše byla nejasná vyžádal depeši novou. Doufal, že si někdo na velitelství povšimne skutečnosti, že poslední depeše byla odeslána omylem a dojde k nápravě. Ke konsternaci celé posádky došlo po obvyklém odeslání meteorologických informací a časových údajů opět k doručení shodných klíčů jako v předešlém případě. Stejnou depeši pochopitelně přijalo také dalších sedm posádek v dalších objektech.
Situace jedné z posádek byla obzvlášť vážná. Všechny její cíle ležely v SSSR a poručík, který jí velel odmítal ignorovat opakovanou depeši vydanou majorem z velení i přes nabádání kapitána Bassetta. Druhý důstojník v daném objektu informoval Bassetta o tom, že dotyčný poručík již dal rozkaz k odpalu. Bassett okamžitě rozkázal poslat dva ozbrojené členy posádky do druhého velínu a zastřelit poručíka v případě, že provede odpal bez výslovného souhlasu staršího důstojníka nebo mezitím nedojde ke zvýšení bojové pohotovosti na stupeň 1. Oba velíny spojovala chodba dlouhá přibližně 30 metrů. Kapitán nadále uvažoval nad přijatou depeší a připadalo mu nanejvýš divné, že tak důležitá informace je opět připojena k bezvýznamnému meteorologickému hlášení. Major navíc metodicky opakoval stejnou depeši bez nejmenšího náznaku nervozity jako prostou rutinu. Se souhlasem ostatních členů posádky kapitán Bassett telefonicky kontaktoval velení a požadoval buďto zvýšení bojové pohotovosti na stupeň 1 nebo vydání rozkazu ke zrušení odpalu. Z vyprávění a z toho co bylo z telefonické konverzace slyšet byla zřejmá téměř panická reakce majora a okamžité odeslání rozkazů pro zrušení odpalu. A tím to vše skončilo. Kapitán se dodatečně ujistil zda nedošlo k odpalu raket z ostatních objektů a bylo mu potvrzeno, že nikoliv. Posádky obdržely rozkaz o této události nehovořit.
A tak se o ní 50 let nehovořilo.
Zdroje:
Bulletin of the Atomic Scientists
The Asia-Pacific Journal
The Japan Times
The National Security Archive
TAC Missileers
. Jenom jedna technická bez vlivu na funkčnost. Nejedná se spíš o letounovou střelu než raketu?
