Mapa manévrového boje německých tankových divizí v operacích Konrad I., II. a III.,
v Maďarsku od 26. prosince 1944 do 13. února 1945. Dobře jsou vidět redislokace německých tankových jednotek, stejně jako sovětských sborů 2. Ukrajinského frontu maršála Malinovského.
V minulém Č 18., bylo řečeno, že budapešťskou posádku tvořili z více jak 50% maďarští vojáci a důstojníci. Mě přístupné historické prameny říkají dokonce z 55% se jednalo o maďarské vojáky, kterým velel v obraně Budapešti generálporučík Ivan Hindy (viz zde:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Iv%C3%A1n_Hindy
, zajat RA 11. února 1945 a v roce 1946 odsouzen k smrti a popraven). Byly již také vyjmenovány maďarské oddíly a jednotky, takže lze nyní zkráceně říci , že většinu sil
generálporučíka Hindyho (na generálporučíka byl povýšen na konci Velké války, neboť sloužil i v Rakousko-Uherské armádě za 1. světové války) tvořila maďarská 10. a 12. pěší divize, zbytek byly jednotky maďarské 1. tankové divize, 1. jezdecké divize, gardového praporu Budapešť, jeden ženijní prapor, prapory vysokoškolských a středoškolských studentů a městská policie. Dělostřeleckou podporu a PVO zajišťovala protiletecká skupina o 160 dělech (detailněji viz Č 18.).
Město Budapešť se na obranu připravovalo prakticky od začátku podzimu 1944, od doby, kdy RA překročila hranice Maďarska. Obrana Budapešti od té doby začala hromadit zásoby zbraní, munice a dalšího vojenského materiálu stejně jako zásoby potravin a všeho potřebného pro život v obklíčení. Ve všech okrajových části města Budapešť, byly budovány lehké i těžší ženijní stavby - kopány zákopy a domy byly proměňovány v pevnosti, či opěrné body.
Velení obrany města Budapešť vyzvalo civilní obyvatele, aby hlavní město Maďarska opustily a uchýlily se na venkov. Odezva obyvatel byla však jen "vlažná" a většina z jednoho miliónu civilistů ve městě a na perifériích zůstala. Historické prameny k tomu říkají, cituji:
"Nebyli to fanatici, většina si prostě přála, aby válka prošla kolem nich a pominula, aniž by se z nich stali běženci. Když se Sověti 26. prosince 1944 zmocnili jednoho z hlavních zásobovacích skladů Budapešti, bylo najednou mnohem obtížnější toto obyvatelstvo nakrmit.
Město přišlo o 300 000 denních přídělů potravy a 450 tun střeliva.
Nový rok se blížil a obyvatelům hlavního města Maďarska se stále více nedostávalo paliv, vody, elektřiny a potravy. Byl to začátek více než měsíčního utrpení a umírání (historickým podkladem pro informace mnou sestavených textů o bojích v Maďarsku a v Budapešti, je zde: Hitlerova armáda - Sborník článků odborných redaktorů časopisu Command /Nakladatelství Bonus A Brno 1997 - s použitím Budapešť 45, Pat McTaggart - též s použitím příspěvků Petera B. Zwacka, str. 334, 335 a 336, /, dále pak Velká vlastenecká válka, svazek 4, kapitola XIII., str. 350, 351, 352 a další historická literatura v Použité podklady a také mé poznámky.)."
Ve stejné době kdy RA začala "utahovat smyčku", čti obkličovat hlavní město Maďarska Budapešť (stalo se do 26. prosince 1944) dělal Hitler čistku.
AH byl "rozzuřen neochabujícím postupem Sovětů" a tak jednal. Zbavil velení Friessnera ve Skupině armád Jih, kterou převzal generál Otto Wöhler. Odvolal a nahradil generála Fretter-Pico ve velení německé 6. A a maďarské 2. A, které převzal generál Hermann Balack.
Oba do nových funkcí uvedení generálové zároveň od AH a OKW dostali zadání, že mají i z obklíčené Budapešti učinit součást hlavní fronty. Hitler jim přece jenom chtěl jejich úkol ulehčit, když již, "24. prosince 1944 poslal do Maďarska elitní 4. ts SS", která se skládala ze 3. td SS "Totenkopf" a 5. td SS "Viking" elitních divizí jednotek SS, které se vyznamenali v bojích na východní frontě.
Rudá armáda svými dvěma fronty, 2. a 3. Ukrajinským frontem připravovala ofenzívu, kterou chtěla spustit po Novém roce. Scénář RA měl být stejný nebo podobný - klasický dvojitý obchvat s vytvořením vnější fronty. Scénář, "který jim přinesl úspěch již před dvěma roky u Stalingradu."
V popisované době byla již od 26. prosince 1944 Budapešť obležena sovětskou "7. GA a 46. A, zatímco nová linie fronty (vnější fronta) ležela asi 40 kilometrů dále na západ a táhla se od Blatenského jezera na jihu k Dunaji mezi městy Komárno a Ostřihom na severu."
Od 24. prosince se, jak píši výše, přesouval stále ještě německý 4. ts SS na jih, "když bitva o Budapešť propukla." V posledních prosincových dnech roku 1944, zaútočily tři sbory sovětské 46. A (jednalo se o 23., 37. a 10. gardový sbor) na 8. jezdeckou divizi SS "Florian Geyer " a na jednotky německé 271. divize Volksgrenadier v kopcovitých předměstích Budína na levém břehu řeky Dunaj.
Jeden z tehdejších účastníků bitvy na té špatné straně, který vše přežil, Rotmistr Friedrich Buck, kterému bylo 22 let a velel 400 mužům Bojové skupiny z 8. divize SS, později vzpomínal na počáteční fázi pouličních bojů následujícím způsobem, cituji: "Byl to nejzuřivější boj, jaký jsem kdy zažil. Bojovali jsme muž proti muži bajonety, nářadím na hloubení zákopů a granáty. Sověti útočili bez ustání, ve dne i v noci."
Bojová skupina Rotmistra Bucka držela své pozice proti kombinovaným útokům sovětských tankových, mechanizovaných a pěších jednotek, ačkoli měla RA "často patnácti- až dvacetinásobnou převahu. Bez ohledu na to, kolik mužů Sověti ztratili, převaha v mužích i materiálu jim vždy dovolila zaplnit mezery a znovu zaútočit."
Ve stejné době kdy si sovětské jednotky razily postupně cestu vpřed v Budíně, "udeřila sovětská 7. GA na maďarskou 1. tankovou divizi, bránící jižní část Pešti na východním břehu Dunaje. V téže době zaútočil sovětský 18. samostatný střelecký sbor na maďarská protitanková děla umístěná podél hlavní železniční trati a vytlačil 22. jezdeckou divizi SS ´Marie Terezie´ a maďarskou 12. pěší divizi z okrajových částí městeček Veceses a Rakoszaba."
Vojska OSY bojovala v Budapešti velice tvrdě, srdnatě a krvavě o každý městský blok. Jeden z účastníků na té Sovětské straně, tehdy plukovník RA - M. M. Malachov - později na boje vzpomínal slovy, cituji:
"Čím více se sovětská vojska blížila k Budapešti, tím zoufalejší byl odpor nepřítele... Postupující vojáci museli překonat bludiště zákopů, drátěné překážky, protitankové zákopy a soustředěnou palbu všech (druhů) zbraní. Museli vzít ztečí každou budovu a trhavinami odstraňovat zátarasy a barikády."
V prostoru obránců, za jejich liniemi, neustále přibývalo mrtvých a zraněných, jejichž těla již neměl kdo pohřbívat. Těla se začala rozkládat na ulicích. Do všeho inferna útočilo sovětské letectvo a dopadaly střely všech ráží sovětských dělostřelců. "Dřevo, uhlí a topný olej se rychle stávaly vzácností a mnoho starých lidí a malých dětí zemřelo mrazem. Nějakou munici a palivo byli schopni do města dopravit piloti Luftwaffe v letounech Ju-52/3, zatímco bombardéry He-111 se používaly pro shozy dalších zásob padákem. Sovětská protiletadlová děla sestřelila každý den několik letadel, ale přesto jich proniklo dost na to, aby mohla posádka pokračovat v boji.
Morálka bojujících vojáků zůstala navzdory obklíčení vysoká. Šuškalo se o blížícím se odlehčovacím útoku."
Sovětští zpravodajci samozřejmě také věděli o tom, že Němci po Evropě, která jim zbývala, přemisťují do Maďarska své tankové a mechanizované jednotky SS. Jenom se nevědělo, kde Němci chtějí provézt útok. "Na základě nesprávného předpokladu tak přesunul maršál Malinovskij svoje zálohy a mobilní síly na jih, aby posílil okolí Blatenského jezera. Domníval se, že německý útok musí přijít odtamtud, nikoliv zalesněnými pahorky, které dominovaly přístupovým cestám na severu."
Operace Konrad.
Německé odlehčovací operace dostaly krycí název Operace Konrad a první přípravné útoky začínaly již v prvním dni roku 1945 (1. ledna, když hlavní německá ofenzíva začínala 2. ledna 1945). Jednotky "4. ts SS ještě vystupovaly z vlaků, když Bojové (útočné) skupiny německé 96. pd pod pláštěm tmy překračovaly zamrzlý Dunaj. 8 km západně od Ostřihomi.
V poledne už tyto jednotky napadly týl sovětského 31. střeleckého sboru.
Ve 22,30 zaútočily na sovětský 31. střelecký sbor jednotky německého 4. ts SS (posílené tak o 96. pd a navíc ještě 711. pd) téměř 250 tanky. Sověti vyvedeni nenadálým útokem z míry, byli nuceni ustoupit na východ. Na jih od 4. ts SS udeřily Bojové skupiny ze 6. a 8. tankové skupiny (´ Bojová skupina Pape´) na sovětskou 34. gardovou střeleckou divizi a i zde docílily průlomu (historickým podkladem pro informace mnou sestavených textů o bojích v Maďarsku a v Budapešti, je zde: Hitlerova armáda - Sborník článků odborných redaktorů časopisu Command /Nakladatelství Bonus A Brno 1997 - s použitím Budapešť 45, Pat McTaggart - též s použitím příspěvků Petera B. Zwacka, str. 335, 336 a 337 /, dále pak Velká vlastenecká válka, svazek 4, kapitola XIII., str. 350, 351, 352 a další historická literatura v Použité podklady a také mé poznámky.)."
Ještě více byli Sověti a jejich zpravodajci zmateni, když také 3. tankový sbor a 1. jezdecký sbor zahájily ve 23,30 útok v oblasti západně od Szekesfehervaru. Bylo jen štěstím, že sem Malinovskij nedlouho předtím odeslal za frontovou linii své obrněné zálohy (1. a 7. gardový mechanizovaný sbor). Když si německé tanky razily cestu přes sovětské zákopy a protitanková hnízda, byly sovětské T 34 již na cestě jim v dalším postupu zabránit.
Dalšího dne ale německý postup na severu pokračoval Tady na severu se totiž sovětský 18. tankový sbor jen s obtížemi posouval kopcovitým terénem po zasněžených a úzkých silnicích do oblasti, kterou napadl německý 4. ts SS.
Maršál Malinovskij zároveň poslal dvě divize, které bojovaly proti obklíčené Budapešti, "na podporu kolísajícímu 31. gardovému střeleckému sboru. Navzdory těmto přesunům a německým územním ziskům severozápadně od Budapešti byla sovětská zpravodajská služba nadále přesvědčena, že útok na Szekesfehervar, který sloužil jen k odvrácení pozornosti je tím hlavním (historickým podkladem pro informace mnou sestavených textů o bojích v Maďarsku a v Budapešti, je zde: Hitlerova armáda - Sborník článků odborných redaktorů časopisu Command /Nakladatelství Bonus A Brno 1997 - s použitím Budapešť 45, Pat McTaggart - též s použitím příspěvků Petera B. Zwacka, str. 337, 338 /, dále pak Velká vlastenecká válka, svazek 4, kapitola XIII., str. 350, 351, 352 a další historická literatura v Použité podklady a také mé poznámky.)."
