Mapa území, která Rudá armáda osvobodila
do 31. 12. 1944
Hodnocení RA v tažení léto-podzim 1944.
Sovětská vojenská věda své válečné tažení, v létě a na podzim roku 1944, považuje za nejvýznamnější období celé druhé světové války a oprávněně. Je dobré si vyslechnout důvody proč se jedná o období nejvýznačnější, či nejvýznamnější. I zde musí každý většinou, po bližším seznámení, říci - ano to jsou fakta. Nejprve říká politickou větu, že v letním-podzimním tažení RA dokončila osvobození sovětského území od německých fašistických okupantů, což je také fakt A pak jej doplňuje slovy, že RA splnila nejdůležitější politický úkol, který jí uložila komunistická strana a sovětská vláda, což je již zvyk a propaganda doby, i když je fakt, že "se jednalo o příkaz doby." A pak historický popis období pokračuje , že se jednalo o dosažení hranice z roku 1941, ale i ještě dál, cituji:
"Státní hranice Sovětského svazu, které hitlerovci v červnu 1941 věrolomně narušili, byly obnoveny po celé délce od Barentsova až k Černému moři. Za letního-podzimního tažení (v roce 1944 - má poznámka) osvobodila RA od okupantů kolem 600 000 km čtverečních sovětského území, na kterém před válkou žilo 20 miliónů lidí ( historické informace a data jsou zde: Podle údajů ÚSÚ SSSR. Viz IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 9 605, str. 39.). Celkem bylo během dvou tažení v roce 1944 osvobozeno od nepřítele 906 000 km čtverečních sovětského území, kde před válkou žilo a pracovalo kolem 39 miliónů lidí. Jestliže vezmeme v úvahu, že vojska fašistického Německa a jeho satelitů za války dočasně obsadila 1 926 000 km čtverečních území SSSR, obydleného před válkou 85 milióny lidí, znamená to, že v roce 1944 bylo osvobozeno 46% okupovaného území (historickým podkladem pro uvedené informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 4. Kapitola XVI, str. 442.)."
RA však navíc v letním-podzimním tažení roku 1944 začala poskytovat pomoc okupovaným národům jihovýchodní a střední Evropy. Hitlerovce a jejich satelity v letním-podzimním tažení roku 1944 vyhnala z Rumunska, Bulharska a z velké části Polska a Maďarska a také vstoupila na území ČSR. Zároveň v té době, v součinnosti s jugoslávskou armádou, očistila východní oblasti Jugoslávie a pomohla osvobodit jeho hlavní město Bělehrad.
Tím, že vstoupila RA úspěšně na Balkán, znamenala její jen přítomnost, že byly úspěšné údery albánské a řecké armády, které donutily vojska OSY opustit Albánii a Řecko.
Což znamenalo, že v letním-podzimním tažení roku 1944, byla válka přenesena k hranicím Německa a na území jeho vazalů. A právě to byl "nejdůležitější vojenskopolitický výsledek v letním-podzimním tažení roku 1944 - doby třetího období Velké vlastenecké války."
Byly to právě údery v letním-podzimním tažení roku 1944, - které RA zasadila hitlerovskému Wehrmachtu, - které rozbily koalici OSY.
"Vítězství RA nejenže skoncovalo s účastí Rumunska, Bulharska a Maďarska v dobyvačné, nespravedlivé válce, ale zároveň přispěla k tomu, že národy těchto zemí se za podpory SSSR připojily k boji proti Německu. Ozbrojené síly Rumunska (od konce srpna 1944) a Bulharska (od konce září 1944) pak bojovaly bok po boku s RA proti německým fašistickým vojskům.
RA zmařila svým letním-podzimním tažením roku 1944 zahraničně politické plány hitlerovských pohlavárů. Zkrachovaly jejich záměry zastavit sovětské ozbrojené síly daleko od hranic Německa a jeho satelitů. Nacistické Německo ztratilo své evropské spojence a octlo se v mezinárodní izolaci.
Porážkami, které utrpěla německá nacistická armáda na východní frontě v létě a na podzim roku 1944, se pronikavě zhoršila vnitřní situace v Německu. Když RA osvobodila Pobaltí, Bělorusko a západní oblasti Ukrajiny a Moldavska, ztratili němečtí fašisté tyto rozsáhlé oblasti a nemohli uspokojovat, tak bezostyšně, ekonomické potřeby svých ozbrojených sil i zápolí. Po vyhnání okupantů z jihovýchodní Evropy nemohlo už Německo rabovat lidské, průmyslové a jiné zdroje těchto zemí, aby mohlo pokračovat ve válce. Německé závody už nedostávaly rumunskou naftu, maďarské bauxity ani nikl z Pečengy. Proniknutí RA na Balkán donutilo turecké vládnoucí kruhy, aby definitivně zastavily dodávky strategických surovin Německu. Když koncem roku 1944 dosáhla RA rakouských a československých hranic a vstoupila do Východního Pruska, vyřazovala postupně německý válečný průmysl v těchto oblastech (historickým podkladem pro uvedené informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 4. Kapitola XVI, str. 442, 443.)."
Další hodnocení se pak týká kolik armád a techniky vyřadila RA v řečeném letním-podzimním tažení roku 1944, cituji:
"Ozbrojené síly fašistického Německa utrpěly za letního-podzimního tažení roku 1944 obrovské ztráty. Všechny Skupiny armád Sever, Střed, Severní Ukrajina (A), Jižní Ukrajina, utrpěly drtivou porážku. Značná část jejich vojsk byla obklíčena a buď zničena, nebo zajata. Zbytek Skupiny armád Sever (Nord) blokovala RA v Kuronsku.
Ozbrojené síly SSSR v tomto tažení úplně zničily nebo zajaly 96 divizí a 24 brigády, porazily 210 divizí a 22 brigády, z toho33 divize a 17 brigád utrpělo tak těžké ztráty, že musely být rozpuštěny (historickým podkladem je zde pro informace a data: Sbornik matěrialov po sostavy fašistickoj Germaniji,vš. četvertyj, str. 98-214; vš. pjatyj, str. 20-42; do celkového počtu ztrát nejsou zahrnuty ztráty Skupiny armád Jih za období od 1. ledna do 15. února 1945.). Německá fašistická armáda ztratila v letním-podzimním tažení roku 1944 1 600 000 mužů, 6 700 tanků, 28 000 děl a minometů a přes 12 000 letadel (historickým podkladem pro informace a data je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 17 936, str. 744.)."
Bohužel ani tyto těžké porážky a ztráty neotevřely zcela oči obyvatelstvu Třetí říše, i když to východní historiografie zde při hodnocení říká. Dál mnozí Němci upírali oči k Hitlerovi a jeho tajným zázračným zbraním, které vše měly zvrátit a nepochopitelně věřily v zázraky, které se nekonaly. Sami vše připisovali později vrozené německé disciplíně a smyslu pro pořádek.
Pokračuji tedy raději dalšími fakty, cituji:
"Jedním z nejdůležitějších výsledků v letním-podzimním tažení roku 1944 bylo další zvýšení mezinárodní autority SSSR a upevnění koalice protifašistických států. Koordinované bojové operace členů koalice přinesly v druhé polovině roku 1944 velmi významné úspěchy. Otevření druhé fronty v západní Evropě znamenalo vítězství společné věci protifašistické koalice. Zásluhou vítězství RA došlo k dalšímu rozšíření koalice - připojily se k ní Rumunsko, Bulharsko a Maďarsko (historickým podkladem pro uvedené informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 4. Kapitola XVI, str. 443.)."
A pak je to o zlých imperialistech západu, kterým hrdinný SSSR zabránil, aby instalovaly kapitalismus na Balkáně a ve střední Evropě a naopak chválí instalaci diktatury proletariátu tam kam kde do zemí vstoupila RA, což jsme si řekli u tamějších bojů...
Pro celkové hodnocení jsou pro nás však mnohem důležitější další slova východních historiků, která nás budou přibližovat k hlavnímu válečnému dění v roce 1945 a zároveň dál hodnotí rok 1944, cituji:
"Vítězství sovětských ozbrojených sil za letního-podzimního tažení v roce 1944 pronikavě změnila strategickou situaci na sovětsko-německé frontě. Úder RA v Bělorusku a sním splynuvší úder v západních oblastech Ukrajiny přivedl velký počet sovětských vševojskových, tankových a leteckých armád, jakož posilových prostředků na východní a jihovýchodní hranice Východního Pruska, do východního Polska, na čáru Visly. Tyto síly se octly tedy na nejkratší cestě do centrálních oblastí Německa a do jeho srdce - Berlína. Dalšími údery RA v Pobaltí a na jih od Karpat byl nepřítel rozdrcen i v těchto oblastech. Katastrofální porážka německých fašistických vojsk na jihu umožnila národně osvobozeneckým armádám Jugoslávie, Řecka a Albánie bojovat v těsné součinnosti s RA na levém křídle její strategické fronty a rozvíjet na území svých států ještě aktivnější bojovou činnost proti okupantům. Rudá armáda tak na konci letního-podzimního tažení zaujala velmi výhodné strategické čáry k zasazení závěrečných úderů proti Německu ze severovýchodu a jihovýchodu.
Operace v roce 1944 znamenaly novou etapu ve vývoji sovětské strategie. Hlavní stan nashromáždil v uplynulých letech zkušenosti z centralizovaného řízení ozbrojeného boje, a to mu umožnilo organizovat během letního-podzimního tažení ještě přesnější součinnost frontů a druhů ozbrojených sil. Hlavní stan vrchního velení použil ve druhé polovině roku 1944 ve větším rozsahu než dosud systém postupných úderů na různých, často navzájem velmi vzdálených úsecích fronty. Politických a strategických cílů tohoto tažení bylo dosaženo celým komplexem operací, které provedla Skupina frontů, méně často jeden front. Údery byly zasazovány postupně, a to jak čelně, tak do hloubky. V letních a podzimních operacích v roce 1944 na západním a jihozápadním válčišti se velmi výrazně projevila závislost jedné operace na druhé, jejich vzájemná podmíněnost. Každá z nich nejenže vedla ke změně strategické situace nebo velkým politickým převratům v dané oblasti, ale zároveň vytvářela příznivé podmínky pro zasazení úderů v jiných oblastech nebo dokonce na jiných válčištích.
Za letního-podzimního tažení vedly sovětské ozbrojené síly bojové operace na vlastní půdě a na území osmi cizích států. Útok probíhal na celé sovětsko-německé frontě - od Barentsova až k Černému moři. Hloubka postupu sovětských vojsk dosáhla nevídaných rozměrů. Na jihozápadním válčišti činila například přes 1 200 km. Také tempo útoku RA bylo velmi rychlé: v některých operacích se pohybovalo mezi 15-20 a 30-35 km za den.
Poněvadž se zvýšila úroveň velení vojskům, podařilo se RA v mnoha operacích letního-podzimního tažení nepřátelská vojska obklíčit. Toto tažení se liší od všech ostatních tažení Velké vlastenecké války tím, že v něm byl obklíčen největší počet nepřátelských uskupení: u Vitebska, Bobrujska, Minska, Brodů, Kišiněva a Budapešti. Značně se zkrátila doba potřebná k likvidaci obklíčeného nepřítele. Jestliže k tomu například v bitvě na Volze bylo potřeba víc než dvou měsíců, pak východně od Minska už jen sedmi dní a u Kišiněva v podstatě jenom pěti. Velkých úspěchů bylo dosaženo i ve vytváření vnější fronty obklíčení. Sovětská vojska přešla k obranné činnosti na vnější frontě jen západně od Budapešti. V ostatních případech pokračovala vojska na vnější frontě obklíčení v prudkém útoku, a tak zabezpečovala vojskům vnitřní fronty lepší podmínky pro likvidaci obklíčeného nepřátelského uskupení (historickým podkladem pro uvedené informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 4. Kapitola XVI, str. 443, 444, 445.)."
