Plány a strategie Spojenců, RA pro rok 1945. Č 7.

[michan]

Plány a strategie spojenců, RA pro rok 1945. Č 7.
Mapa Třetí říše k datu 1. ledna 1945, i s postaveními armád na Západní



,Východní frontě, stejně jako na Balkáně a na jihu Evropy, v Itálii.

Anglo-americko-kanadsko-francouzská vojska k 1. 1. 1945.
A nyní něco o tom jak vypadala situace anglo-americko-kanadsko-francouzských armád k počátku ledna 1945, na západní a jižní frontě v Evropě. K tomu východní historiografie doslova říká, cituji:
"Počátkem roku 1945 se také poněkud změnila situace vojsk na západní frontě. Americká, anglická, kanadská a francouzská vojska zaujímala obranu od ústí řeky Maasy až po švýcarskou hranici - na čáře Nijmegen - východně od Cách - Givet - Lucemburk - Saarbrücken - Štrasburk - Basilej. V Ardenách sváděla angloamerická vojska těžké boje proti útočícím nepřátelským jednotkám a na ostatních úsecích se připravovala k novým operacím, aby pronikla do německého vnitrozemí. V Itálii pronikli spojenci na čáru severně Raveny - Pisa a začali se připravovat na vpád do Rakouska a do prostoru Terstu ( viz zde konec roku 1944 v Itálii: http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=196&t=5193
. Na severním úseku západní fronty od ústí řeky Maasy po Geilenkirchen byla rozmístěna vojska 21. Skupiny armád (kanadská 1. A a britská 2. A), která měla 25 pěších a 7 tankových divizí. Ve středu úseku západní fronty Geilenkirchen - Saarbrücken operovala vojska 12. Skupiny armád americká 9., 1. a 3. A), složená z 21 pěších a 11 tankových divizí. Na jih od Saarbrückenu po Basilej na Švýcarských hranicích stála vojska 6. Skupiny armád (americká 7. A a francouzská 1. A) čítající 12 pěších a 4. tankové divize. V záloze vrchního veleitele expedičních sil ve Francii byly čtyři pěší a tři tankové divize (historickým podkladem pro informace je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 9 609, str. 408.).
Na západní frontě bylo celkem 87 divizí (62 pěších a 25 tankových). Tanková vojska spojenců měla 6 500 tanků a letectvo přes 10 000 letounů všech typů. Celková délka západní fronty spojenců měřila 780 km; na jednu divizi připadalo tedy necelých 10 kilometrů (historickým podkladem pro informace je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 9 609, str. 408., pro Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola I, str. 30). "
A ještě také je nutný výčet německých jednotek, které stály na západní frontě proti spojencům, cituji: "Proti spojeneckým vojskům stálo toto uskupení fašistických vojsk: na severním úseku fronty po Venlö se bránila německá Skupina armád Ch (25. A, 1. výsadková A), sestávající z 11 divizí; jižně odtud, na úseku Venlö-Saarburg, stála Skupina armád B (15. A, 7. A, 6. TA a 5. TA), která měla 38 divizí a 2 brigády. Na úseku od Saarburgu po Offenburg operovala Skupina armád G, která měla jednu polní armádu (1. A) složenou z 15 divizí. Na jih od Offenburgu, k švýcarské hranici, se bránila 19. samostatná polní armáda, čítající 9 pěších divizí a 1. brigádu (historickým podkladem pro informace je zde: IML., dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 9 609, str. 408-409.)."
Celkem měly Němci na západní frontě proti anglo-americko-kanadsko- francouzským divizím v poli 73 divizí ( z čehož bylo 11 tankových divizí a 4 motorizované (mot.) a 3 brigády a ostatní byly divize pěší, či tehdy pancéřových granátníků.
"Pokud jde o průměrnou operační hustotu (vojsk), připadalo na 1 divizi asi 11 km.
Je však mít na paměti, že fašistické svazky, které bojovaly na západní frontě, byly počtem i bojovou připraveností mnohem slabší než ty, které bojovaly proti RA. Zpravidla přicházely na západní frontu divize, které byly po velkých ztrátách staženy ze sovětsko-německé fronty na doplnění. Někdy měly o více než 40% mužů měně, než byl předepsaný stav. Předepsaný i faktický stav německých divizí byl mnohem nižší než stav divizí anglických a amerických. Podle údajů štábů anglických vojsk se 69 pěších divizí německé armády svou bojovou silou rovnalo 39 angloamerických divizím a 10 tankových divizí 7 divizím spojenců (historickým podkladem pro informace je zde: IML., dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 14 437, l. 33.)."
Tehdejší náčelník štábu německých ozbrojených sil Guderian, ve své zprávě Hitlerovy uváděl, že "německé síly na západní frontě měly 1 624 obrněných vozidel. Letectvo, které podporovalo německá vojska na Západě mělo k 1. 1. 1945 asi 1 750 letounů (historickým podkladem pro informace je zde: IML., dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 14 437, l. 37.).
Celkovou převahu sil a prostředků na západní frontě měla začátkem roku 1945 angloamerická vojska. V lidech byl poměr 2 : 1, v obrněných silách 4 : 1 a v letectvu 6 : 1.
Na italském bojišti, ve střední Itálii, operovala začátkem roku 1945 spojenecká 15. Skupina armád, složená z anglické 8. A a americké 5. A - celkem 21 divizí a 9 samostatných brigád. Kromě toho bojovala ve střední a severní Itálii, tedy v týlu německých vojsk, stotisícová armáda italských partyzánů, která poutala pětinu nepřátelských sil. Na jih od Alp, čelem na východ podél francouzsko-italské hranice, byla rozmístěna francouzská vojska, která bránila přístupy do jižní Francie z východu. Spojenecká vojska v Itálii podporovalo asi 5 000 angloamerických letounů a ve Středozemním moři působilo 14 křižníků, asi 80 torpédoborců a mnoho pomocných lodí (historickým podkladem pro informace je zde: IML., dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 9 609, str. 441-442.)."

Němci v Itálii k 1. 1. 1945.
Proti spojencům stály v Itálii na konci roku 1944 tyto německé jednotky, píše východní historiografie a západní vše stvrzuje a píše podobně, cituji:
"Proti angloamerickým (ale také kanadským, francouzským, polským, novozélandským a také koloniálním vojskům - má poznámka) vojskům stála německá Skupina armád C, složená z armádní skupiny ´Ligurie´ (14. A a 75. as) a z 10. A - celkem 31 divizí, z nichž 4 byly italské. V bezprostředním bojovém dotyku se spojeneckými jednotkami na frontě měla německá 10. A a 14. A asi 21. divizí, které měly zabránit průlomu spojenců na sever Evropy. Nevelká část sil 14. A a 75. as - celkem 6 divizí - chránily pobřeží Ligurského moře a italsko-francouzskou hranici. Ostatní 4 divize byly zasazeny do boje proti italským partyzánům. Pro ochranu ze vzduchu mělo německé velení asi 130 bojových letounů a pro ochranu z moře 20 bojových lodí (3 torpédoborce a 17 malých torpédových člunů (historickým podkladem pro informace je zde: IML., dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 9 609, str. 442-443.).
Přestože nepřítel i spojenecká vojska měli v Itálii téměř stejný počet divizí, měli spojenci velkou převahu v lidech i v technice. Žádná německá divize neměla plný stav a nečítala víc než 7 - 8 tisíc vojáků a důstojníků, zatímco angloamerické divize měly 16 - 18 tisíc mužů.
Kromě toho se nesmí zapomínat na italské partyzány, kteří poutali velké nepřátelské síly.
V letectvu a loďstvu měli spojenci tak velkou převahu, že suveréně ovládali vzdušný prostor i moře.
Vcelku byla strategická situace v Evropě na začátku roku 1945 příznivá pro útok vojsk Sovětského svazu, USA, Anglie a Francie. Ozbrojené síly protifašistické koalice, které měly všestrannou převahu nad německou fašistickou armádou, pevně držely strategickou iniciativu. Fronta se přiblížila se přiblížila k Německu a částečně už probíhala po jeho území. Vítězství sovětských a angloamerických ozbrojených sil v roce 1944 povzbuzovala národy, naplňovala je nadějí v brzké a vítězné ukončení války. Spojenecká vojska se chystala zasadit nepříteli zdrcující úder, aby ho donutila k ´Bezpodmínečné kapitulaci´ (historickým podkladem pro tyto informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola I, str. 30, 31. a ve stejném duchu i Martin Gilbert, Druhá světová válka, Úplná historie, str. 706 až 708.)."

3) Plány Spojenců na zničení Třetí říše a její Bezpodmínečná kapitulace pro rok 1945.
Vše co bylo do této chvíle zde napsáno, celkový stav vojenskopolitické situace bojujících stran a strategická situace v Evropě bylo použito Spojenci při vypracování "Bojových plánů pro rok 1945". Bojové plány Spojenců pro rok 1945 měly končit naprostou a -
"Bezpodmínečnou kapitulací Třetí říše - Hitlerovského Německa!"

Plán SSSR, její RA, pro rok 1945.
"Po vyhnání fašistických okupantů ze SSSR měla Rudá armáda dovršit porážku fašistického Německa na jeho vlastním území a dokončit velké osvobozenecké poslání - pomoci evropským národům svrhnout pouta fašistického otroctví a obnovit svobodu a nezávislost jejich států. Aby bylo tohoto cíle dosaženo, bylo nutno zničit německou fašistickou armádu a donutit hitlerovské Německo k ´Bezpodmínečné kapitulaci´.
STAVKA hodlala tento úkol splnit během jednoho tažení. Celkový plán tažení se rýsoval již za jarního útoku Rudé armády v roce 1944. Definitivně byl ´Plán´ vypracován v listopadu 1944. Jakmile dostali velitelé frontů předběžné úkoly, sdělovali hlavnímu stanu vrchního velení své připomínky a plány příštích operací, které se zobecňovaly v generálním štábu a projednávaly v hlavním stanu (což bylo pravidlem v SSSR od počátku ww2 - má poznámka).
Hlavní stan (STAVKA) schvaloval definitivní řešení a dával frontům pokyny ve formě směrnic. Podle ´Plánu´ měly být současnými drtivými údery na široké frontě rozdrceny hlavní nepřátelské síly ve Východním Prusku, Polsku, Československu, Maďarsku a v Rakousku. Rudá armáda měla proniknout na čáru ústí Visly - Bydgoszcz - Poznaň - Vratislav - Moravská Ostrava - Vídeň. Poté měla obsadit Berlín, osvobodit Prahu a vítězně dokončit válku.
Aby byl tento záměr splněn, plánovala STAVKA útočné operace na celé sovětsko-německé frontě. Útok měl být zahájen na čtyřech strategických směrech: Pomořanském, Berlínském, Pražském a Vídeňském.
3. a 2. Běloruský front, útočící na přímořském směru (Pomořanském směru, severní křídlo útoků RA - má poznámka), měly obsadit Východní Prusko a pobřeží Baltského moře až po Labe. Postupem podél pobřeží Baltského moře mohla sovětská vojska nejen spolehlivě zajišťovat operace 1. Běloruského frontu ze severu, ale i přispět k rozdrcení hlavního nepřátelského uskupení na Berlínském směru (historickým podkladem pro tyto informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola I, str. 30, 31.)."

[michan]

Plány a strategie spojenců, RA pro rok 1945. Č 8.

Pro Rudou armádu byl i symbolický tím nejdůležitějším - Berlínský strategický směr, cituji:
"Berlínský strategický směr - od středního toku Visly přes Poznaň a Berlín až po Labe byl - ´Hlavní´. Útok na tomto směru umožňoval vojskům dokončit osvobození Polska, obsadit Braniborsko s nejdůležitějším politickým, strategickým, správním a průmyslovým centrem Německa - Berlínem a proniknout k Labi. Na berlínském směru měla útočit část 2. Běloruského frontu a vojska 1. Běloruského frontu a 1. Ukrajinského frontu.
Cílem vojsk 2. a 3. Ukrajinského frontu, útočících na vídeňském směru, bylo osvobodit Maďarsko, jižní část Československa a Rakousko, obsadit Vídeň a proniknout na přístupy k jižnímu Německu.
(zde je ještě mapa, která ukazuje postavení všech armád Spojenecké koalice



, mapa k době spuštění Viselsko-oderské operace na Východní frontě, k datu 12. ledna 1945.)
2. a 1. Pobaltský front měly v útočných operacích dále ničit kuronské nepřátelské uskupení zatlačené k moři a zabránit mu, aby využilo svých vojsk na jiných směrech.
Nejpodrobněji byl vypracován plán lednového sovětských ozbrojených sil Tento útok měly zahájit současně síly pěti frontů (3., 2. a 1. Běloruského, 1. a 4. Ukrajinského) za součinnosti Baltského loďstva v pásmu od Baltského moře po Karpaty.
Pro tento grandiózní útok bylo určeno 33 vševojskových, 5 tankových a 7. Leteckých armád (měla být využita i 43. A z 1. Pobaltského frontu. Kromě leteckých armád frontů byla pro útok určena i 6. a 18. Letecká armáda), 10 samostatných tankových a mechanizovaných sborů, 4 jezdecké sbory a rovněž Baltské loďstvo. Sovětská vojska měla rozdrtit obranu nepřítele ve Východním Prusku, v Polsku a Československu, rozdělit jeho frontu na jednotlivé izolované úseky, zničit proti stojící vojska, s pomocí rychlých tankových armád proniknout do hloubky 400 - 450 km, postoupit na čáru Poznaň - Vratislav, a tak vytvořit příznivé podmínky pro zasazení konečného úderu fašistickému Německu (historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola I, str. 31, 32).
Hlavní úder na berlínském směru měla zasadit vojska 2. a 1. Běloruského a 1. Ukrajinského frontu mezi Ostrolekou a Krakovem (historickým podkladem pro informace je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 14 437, l. 24.). Na tomto úseku dlouhém 550 km, který tvořil 25 % celkové délky sovětsko-německé fronty, bylo soustředěno 45% vojáků operující armády, 70 % tanků a SHD, 43 % děl, minometů a letadel. Bylo zde rozmístěno 5 z 6 tankových armád a 10 z 19 samostatných tankových a mechanizovaných sborů (historickým podkladem pro informace je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 17 936, str. 771.).
Kdyby byl tento úder úspěšný, mohla sovětská vojska zničit na tomto směru hlavní nepřátelské síly. Rudá armáda by mohla nejkratší cestou proniknout k životně důležitým centrům Německa a potom obsadit Berlín, což by mělo obrovský politický význam a vedlo by k ukončení války.
1. Běloruský front se chystal zasadit mohutný úder na Poznaň a rozvíjet útok na Berlín.
V těsné součinnosti s vojsky 1. Běloruského frontu měl útočit 2. Běloruský a 1. Ukrajinský front. Kdyby se postup vojsk 1. Běloruského frontu na Poznaň zpomalil, měla jedna armáda z 2. Běloruského frontu útočit v jihozápadním směru a obejít Varšavu. Vojska 1. Ukrajinského frontu měla zasadit hlavní úder na Vratislav. Postup 1. Běloruského frontu závisel tedy na úspěšném útoku vojsk 2. Běloruského frontu a 1. Ukrajinského frontu.
Vojska 3. a 2. Běloruského frontu měla zničit východopruské nepřátelské uskupení a odříznout Východní Prusko od centrálních oblastí Německa, aby byla snadněji úplně rozdrcena nepřátelská vojska na severním křídle sovětsko-německé fronty. Úkolem 3. Běloruského frontu bylo útočit ve všeobecném směru na Královec a 2. Běloruského frontu na Marienburg (Malbork).
Kdyby sovětská vojska obsadila Východní Prusko, ztratil by nepřítel jedno ze svých nejdůležitějších politických a hospodářských středisek. Sovětské vrchní velení se domnívalo, že tím ohrozí křídlo berlínského uskupení, což bylo strategicky výhodné. Po rozdrcení východního pruského uskupení by se pásmo útoku RA značně zúžilo a Rudá armáda by pronikla na nejkratší přístupy k Berlínu. Východopruská operace tedy úzce souvisela s útokem 1. Běloruského a 1. Ukrajinského frontu.
Na berlínském směru měl nepřítel silné uskupení. STAVKA se proto rozhodla 'roztáhnout' toto uskupení, a sice tak, že odpoutá jeho síly na křídla sovětsko-německé fronty a tím vytvoří vhodné podmínky pro útok. Proto byla koncem roku 1944 podniknuta operace s cílem vtrhnout do Východního Pruska. Zároveň vojska 2. a 3. Ukrajinského frontu pokračovala v útoku v Maďarsku na budapešťském směru.
Současné útočné operace ve Východním Prusku a v Maďarsku bránily nepříteli využít všech svých sil k odražení hlavního úderu sovětských vojsk. Oba křídelní směry byly pro nepřítele velmi choulostivé, a tak na útok RA na těchto směrech rychle reagoval a přesunul sem síly ze středního úseku fronty. Ze 24 tankových divizí, které byly na sovětsko-německé frontě, přesunuli hitlerovci 11 divizí na budapešťský směr a 6 tankových divizí do Východního Pruska, 3 divize byly v Kuroňsku. Na berlínském směru zůstaly 4 tankové divize. Cíle bylo dosaženo.
Centrální uskupení nepřítele bylo 'roztaženo'. Na směru hlavního úderu se sovětskému velení podařilo vytvořit výhodný poměr sil a prostředků. Na frontě od Ostroleky po Krakov měla sovětská vojska víc než dvojnásobnou převahu v pěchotě a drtivou převahu v dělostřelectvu, tancích a v letectvu. Na úsecích průlomu byla vytvořena velká dělostřelecká hustota: 220-230 děl a minometů (ráže 76 mm a větší) na kilometr fronty (historickým podkladem pro tyto informace je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 14 437, l. 25-26.).
Sovětské válečné loďstvo mělo tyto úkoly: narušovat nepřátelské námořní spoje, chránit vlastní komunikace a podporovat útočné operace vojsk na přímořských směrech.
Letectvo si mělo udržet převahu ve vzduchu, zasazovat nepříteli údery a podporovat pozemní vojska a loďstvo při útočných operacích.
Hodnotíme-li strategický plán sovětského vrchního velení na zimní tažení v roce 1945, je třeba si především povšimnout jeho grandiózního rozsahu a rozhodnutí. Poprvé za Velké vlastenecké války plánoval hlavní stan současné útočné operace na tak široké frontě a s tak obrovským množstvím sil a prostředků. To bylo možné dík hrdinské práci zápolí, které dodávalo frontě vše nezbytné k vedení bojových operací, a také zásluhou vzrůstajícího umění řídit vojska a vysokého bojového mistrovství velitelů a vojáků. Rozhodnost plánu se projevovala v tom, že sovětská vojska měla během jednoho tažení rozdrtit hlavní nepřátelská uskupení, vítězně ukončit válku proti Německu a likvidovat fašistický ´nový pořádek´ v zemích okupovaných hitlerovci, který národy tak nenáviděly. Toho bylo možno dosáhnout jen rychlým útokem sovětských ozbrojených sil.
Když sovětské vrchní velení vypracovalo plán, vycházelo z vojenskopolitických úkolů, které měly splnit sovětské ozbrojené síly v závěrečné etapě války, přihlíželo ke zvláštnostem dané strategické situace, k hospodářským možnostem země i k tomu, zda je Rudá armáda schopna zahájit současně gigantickou ofenzívu. Proto byl tento plán reálný a stanovené úkoly splněny.
(historickým podkladem pro uvedené informace zde je: Velká vlastenecká válka, svazek 5. Kapitola I, str. 33.)."

A v dalších řádcích pak bude patrné, že je psal kolektiv při sovětské Vojenské Akademii věd SSSR v době Studené války, tedy v konci 50. a 60. let 20. století. Propagandisticky jsou zde obviňováni západní spojenci, že zdržovali válku, liknavě útočily a jiné. Kdo dobře četl období, kdy se v srpnu 1944 konečně dostali západní spojenci z OVERLORDU a od září (MARKET GARDEN) až období prosince 1944 a ledna 1945 (Bitva o Ardeny), stejně jako období října a listopadu 1944 tak dobře ví, že na západní frontě měly spojenci - Velká Británie, USA, Kanaďané a Francie - velké problémy, jak válečné, tak i zásobovací (viz - Brity navržená a následně Eisenhowerem špatně vyhodnocený postup proti Wehrmachtu, jako byl právě v Operaci MARKET GARDEN), viz zde, jak OVERLORD, tak MARKET GARDEN, stejně jako Bitva o Ardeny:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=137
. Tedy problémy s Logistikou - prodloužené trasy z přístavů až k jednotkám na frontě, - ale jak řečeno i válečné, a určitě nechtěli válku zdržovat, neboť je čekalo ještě také, stále houževnatěji až sebevražedně se bránící a bojující - Japonsko!!! Je nesporné, že i západní spojenci bojovaly "na doraz"a né jen na"půl plynu", jak se je po válce snažila obviňovat bolševická propaganda v rámci Studené války.
Úmyslně sem dávám celou citaci sovětské propagandy, která obviňovala své spojence ve zbrani..., cituji:
Plán západních spojenců (USA, VB, Kanada a Francie) pro rok 1945.
"Strategické plány velení amerických a anglických ozbrojených sil vycházely z politických cílů vládnoucích kruhů těchto zemí. Při vypracovávání (Bojového plánu pro rok 1945 - má poznámka) se přihlíželo k situaci na sovětsko-německé frontě (to zcela určitě, jako to dělala východní spojenecká strana - má poznámka). Pokud Rudá armáda bojovala na území SSSR (jaro 1944 - a příprava OVERLORDU - má poznámka), spojenci protahovali válku a omezovali se jen na vleklé akce (Ofenzívy v italských horách a přípravy na červnové vylodění, boje v Tichomoří s Japonci... - má poznámka) na podružných válčištích ( propaganda - probíhala válka "skok z ostrova na ostrov" proti Japonsku, a Itálie - má poznámka), ale jakmile začala sovětská vojska drtit nepřítele na přístupech do střední Evropy (červen, červenec srpen 1944 - přece Operace OVERLORD a Japonci, stejně jako Itálie... - má poznámka), snažilo se angloamerické velení všemožně urychlit postup svých vojsk na východ (Pattonova 3. A do Bretaně a Britové, Kanaďané a Poláci konečně prorazili po několika méně úspěšných ofenzívách u Caen a úspěšně hnali všichni Němce k řece Seině a co nejdál na východ a sever. Přístavy však museli dál osvobozovat a osvobozené budovat, - prodloužily se trasy pro Logistiku - má poznámka)."
A pak nakonec ta propagandistická věta sovětských historiků je úplně jasná - "Vlády USA a Anglie se velmi obávaly o osud buržoazních režimů v evropských zemích /tak kdo by se nebál vývozu "komunismu, vývozu nějaké VŘSR, v podobě NKVD atd, viz Balkán a nekompromisní postup v Polsku, včetně likvidace Armiji Krajowej na území před válkou patřící Polsku., viz zde - Varšavské povstání 1944. Č 10., viz též foto v červenci 1944 ve Vilniusu, kdy RA a polská AK město společně osvobozovala...:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=389&t=6832
... - má poznámka/ (historickým podkladem pro uvedené informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5. Kapitola I, str. 33, a také - Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert a také Janusz Piekalkiewicz – Tanková válka 1939 -1945, Janusz Piekalkiewicz – Letecká válka 1939 – 1945, Janusz Piekalkiewicz – Námořní válka 1939 -1945 a také : Prof. Alexandra Viatteau, Historian Paris II University, Prof. Norman DAVIES, Historian Oxfrod University a Dr. Dariusz GAWIN, Historian Museum of the Warsaw Uprising. )."

[michan]

Plány a strategie spojenců, RA pro rok 1945. Č 9.

Až teprve po bolševické propagandě se dostáváme k samotnému plánům útoků britsko-americko-kanadsko-francouzských vojsk pro rok 1945 v západní a jižní části Evropy.
Tedy - Plány útoku ozbrojených sil USA a Velké Británie na rok 1945 vypracovaly sbory náčelníků štábů obou států a Spojený sbor náčelníků štábů (SHAEF - má poznámka) na podkladě dohod, k nimž dospěli na společné poradě president USA Franklin Roosevelt a ministerský předseda Velké Británie Winston Churchill v Quebeku (Kanada) v září 1944. Po skončení porady zaslali Roosevelt a Churchill Stalinovi dopis (všimněme si - společně oba státníci - Roosevelt a Churchill a dopis), který se stal historickým dokumentem vyjadřující jednotu postupu obou státníků, kterou dávají na vědomý Stalinovi. Jak si vysvětlit, že bolševičtí historici pak myšlenky a úvahy, (většinou nerealizované, neboť na všem musela být nejméně dohoda USA a VB) Churchilla psané v jeho autobiografii - The Second World War, vydávají za jediné historické dokumenty? Jedině tak, že prostě napsaly propagandu, která byla pro lid psána s plným vědomím poškodit své západní spojence ve Studené válce. Dávejme si pozor, za chvíli nám vše východní historici skutečně napsaly (... Churchillovo - "kdyby bylo po mém...." - má poznámka). A nyní tedy onen dopis Stalinovi z Quebeku, na němž byla shoda, který oficielně hovoří o plánech západu pro rok 1945 a východní historici si jej pak vysvětlují po svém, cituji:

"Na právě ukončené konferenci v Quebeku jsme došli k těmto usnesením o vojenských operacích:

1) Severozápadní Evropa. Naším úmyslem je dosáhnout co nejrychleji toho, aby byly zničeny německé ozbrojené síly a abychom pronikli do srdce Německa. Nejlepší příležitostí, jak porazit nepřítele na západě, je úder na Porúří a Sársko, neboť tam nepřítel soustředí zbytek sil, které bude mít k dispozici, na obranu životně důležitých oblastí. Severní linie postupu má jasné výhody před jižní a je nezbytné, abychom otevřeli severní přístavy, hlavně Rotterdam a Antverpy, ještě než začne špatné počasí. Proto vyvineme největší úsilí na levém křídle.

2) Itálie. Naše nynější operace v Itálii dosáhnou buď toho, že:
A/ Kesselringovy síly budou zničeny, a pak by bylo možné provést rychlé přeskupení a pronásledovat je až po lublaňskou bránu (ze západu po Slovinsko), nebo:
B/ Kesselringovy se podaří spořádaný ústup, a pak bychom se museli pro letošní rok spokojit s vyčištěním lombardské roviny (tedy dál do konce roku bojovat v Itálii - což se stalo ve druhé světové válce prostě skutečností - Něco je ve válce plán, ale po prvním výstřelu nastane skutečnost. Taková je a byla válka - má poznámka. Zde je historickým podkladem pro informace: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola I, str. 33 - 34, Martin Gilbert, Druhá světová válka, Úplná historie, str. 706 až 710 a mé poznámky a Použité podklady)."

V dopise Stalinovy pak Roosevelt a Churchill dál o - Plán na rok 1945 - píší: "Naše budoucí akce závisí na tom, jak se bude vyvíjet boj. Připravují se plány pro obojživelnou operaci, která by byla provedena, bude-li to vyžadovat situace, na poloostrově Istrii (zde je historickým podkladem pro informaci: Korespondence předsedy rady ministrů SSSR s presidenty USA a ministerskými předsedy Velké Británie za Velké vlastenecké války 1941 - 1945, str. 225 - 226.)."
A zde klidně následuje znevážení dokumentu, který byl zaslán Stalinovi - východními historiky - a naopak je dána legitimita názoru a osobnímu dokumentu z autobiografie, který lépe zapadá do vytvářené propagandy v době Studené války, kdy bolševici a s nimi komunisté ve Východním bloku špinili Západ. Použije se i "žoviální slovník"...:

"Tak vykládali své plány šéfové (zde, již jedině "šéfové" - má poznámka) vlád USA a Anglie v září 1944 ( a co všeobecné heslo západních spojenců USA a VB - ´Do Vánoc bude válka skončená´? To přece nebyla žádná propaganda, jen zbožná přání všech vojáků západní koalice, včetně generálů i Eisenhowera ještě v září 1944). Dokument však neobráží motivy, jimiž se autoři plánu řídili (ty přece zná každý malý Ivan a Nataša v kolektivu bolševiků, že? A tak hned následuje ten dokument z Churchilla, jeho autobiografie, který se moc a moc hodí do propagandy 50. a 60. let 20. století - má poznámka) .
Ale Churchill je ve svých pamětech - Druhá světová válka (The Second World War) uvádí dostatečně podrobně. Když popisuje události na druhé quebecké konferenci, otevřeně přiznává, že si velmi přál (přání, tak těch má každý člověk milion, a člověk, který bytostně nenáviděl chaos a krádeže bolševiků má asi jiná přání než zloděj a revolucionář ze závisti, svého osobního přesvědčení a mnohdy i následně profese.. - má poznámka), aby angloamerická vojska předběhla Rusy v některých oblastech ve střední Evropě a aby Alexander (velitel spojeneckých vojsk na jižním křídle Evropy, generál Alexander - má poznámka) měl možnost zasadit kombinovaný úder přes Jaderské moře, obsadit poloostrov Istrii a pokusit se proniknout do Vídně dříve než Rusové.
V projevu na konferenci v Quebeku Churchill o plánu útoku řekl:
´Vždycky mě lákala myšlenka zaútočit zprava a zasadit Německu úder v jaderském podpaží. Naším cílem musí být Vídeň. Bude-li odpor zlomen, musíme ovšem dorazit do tohoto města rychle a nejsnazší cestou...
Ve prospěch tohoto útoku zprava mluvilo rychlé proniknutí Rusů na Balkánský poloostrov a nebezpečí, že se tam rozšíří sovětský vliv (historickým podkladem pro informace je zde: W. Churchill, The Second World War , vol. VI, p. 133 - 154.)"
No a pak východní historiografie zase trochu hodnotí, ale po svém, co zamýšleli ti "zlotřilí západní spojenci" udělat za "čertovinu", svým hodným a pravdivě vše vidícím, historikům východu ještě do konce roku 1944...! A "ti zlí" se přepočítali - přišli Ardeny. Byla totiž válka! Cituji:

"Jak je vidět, plánovali šéfové vlád USA a Anglie na konec prosince útok směrem k Rýnu, jeho násilné překročení a postup do německého vnitrozemí. Podle jejich mínění bylo výhodnější zasadit hlavní úder na severu. O této otázce vznikly mezi představiteli amerického a anglického štábu ostré spory. Montgomery trval na tom, aby hlavní úder zasadila severně od Düsseldorfu anglická vojska, protože by bylo možno obsadit Porúří, rychle proniknout k Hamburku a odtud na Berlín. Eisenhower navrhoval, aby americká vojska udeřila na Frankfurt nad Mohanem a Kassel, což by umožnilo rychle postupovat na Drážďany, Lipsko a Berlín. Churchill houževnatě prosazoval ´Balkánskou variantu´, aby se na Balkáně ´neusadili Rusové´.
Nepřátelský útok v Ardenách vše zhatil. Bylo nutno rychle jednat, aby byl nepřítel zastaven. Teprve poté, když Rudá armáda zahájila mohutný útok a německé fašistické velení se plně vzdalo svých plánů a přesunulo značné síly ze západní fronty na sovětsko-německou, začali spojenci plánovat útok (opět polopravdy, kde se musí přiznat, že útok 12. ledna prováděný RA - Viselsko-oderská operace - určitě pomohl Američanům, ale Němci už stejně zastavovali své nepovedené útoky v Ardenách. Chybělo PHM a odpor a protiútoky US Army byly stále ostřejší a smrtonosnější - viz Ardeny - Č 46, 47, a 48. zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=6573
. Jednalo se spíše o koordinaci mezi spojenci na Východě a Západě - zde se tedy jedná o zneužití tehdejší domluvy. Všechno bylo propagandou východu použito a zneužito pro cíle bolševiků - my jsme ti nejhodnější a nejlepší..... - má poznámka).
Přitom činnost angloamerických vojsk byla přímo závislá na útoku RA. Eisenhower sděloval Rooseveltovi a Churchillovi, že může jen s potížemi vypracovat plán nové operace spojeneckých vojsk na západní frontě, poněvadž neví co zamýšlejí Rusové (historickým podkladem pro informace Eisenhowera je zde: J. Ehrman, Grand Strategy, vol. VI. October 1944-August 1945, London 1956, p. 80., pro Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola I, str. 34.). Teprve potom, když už se vědělo, že RA zahájí nejpozději v druhé polovině ledna velký útok na středním úseku fronty (historickým podkladem pro informaci je zde: Korespondence předsedy rady ministrů SSSR s presidenty USA a ministerskými předsedy Velké Británie za Velké vlastenecké války 1941 - 1945, str. 259. Zde je vidět, jak se dá i slabší chvíle západních spojenců - německý protiútok v Ardenách - zneužít k propagandě. Tehdy, v lednu 1945 šlo o spolupráci Spojenců na téma - jsem v obtížích, Němci útočí, můžete-li zaútočte na ně. Tedy čistě - Spolupráce spojenců! O deset let později se jim směji a znevažuji je - vše v podání bolševických historiků - má poznámka), začal Eisenhower plánovat bojovou činnost spojeneckých vojsk s tím, že Rusové v nejbližší době upoutají hlavní síly německé fašistické armády a spojenecká vojska na západě nenarazí na vážnější odpor (je pochopitelné, že po masivním protiúderu Němců v Ardenách musely západní spojenci předělat, díky nově vzniklé situaci - ve válce obvyklé - své plány na útok do Německa. Doplnit jednotky a válečný materiál - má poznámka.).
Dne 20. ledna 1945 přednesl Eisenhower v SHAEF projev, v němž vyložil plán válečné činnosti spojenců v Evropě (Bitva o Ardeny skončila oficiálně 28. ledna 1945 - má poznámka). Podle něho měl být hlavní úder zasazen severně od řeky Mosely a pomocný úder směrem na Frankfurt nad Mohanem a Kassel (historickým podkladem pro informaci je zde: J. Ehrman, Grand Strategy, vol VI, p. 75 - 76, Martin Gilbert, Druhá světová válka, Úplná historie, str. 706 až 730 a mé poznámky a Použité podklady)."
Celý referát, který sestavil a přednesl, jako projev, dne 20. ledna 1945 generál Eisenhower, se pak jako - Plán útoku do Německa - projednával na SHAEF, na jejím zasedání, koncem ledna 1945. "Hlavní síly západních spojenců měly být soustředěny na směru hlavního úderu. Vzhledem k mimořádnému významu porúrského průmyslu bylo uznáno za nejúčelnější zasadit hlavní úder na severním úseku západní fronty. USA tento návrh anglického sboru náčelníků štábů schválily. Avšak americký sbor náčelníků štábů se domníval, že nejdříve je třeba zlikvidovat všechna předmostí nepřítele na levém břehu Rýna, pevně se usadit na obranných postaveních, která umožňovala uvolnit co nejvíce spojeneckých vojsk pro nepřerušovanou generální ofenzívu, a zároveň zasadit úder na pomocném směru (historickým podkladem pro informaci je zde: J. Ehrman, Grand Strategy, vol VI, p. 88 - 89, Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola I., str. 34, 35, Martin Gilbert, Druhá světová válka, Úplná historie, str. 706 až 730 a mé poznámky a Použité podklady)."


Použité podklady:

Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Lucas Cooper - Hitlerovy elitní jednotky.
G. K: Žukov – Vzpomínky a úvahy 1, 2.
Paul Adair – Hitlerova největší porážka.
Historie německé armády – Philippe Mason.
Nicholas Bethell a redakční skupina Time-Life Books – ÚTOK NA SSSR.
John Keegan – Druhá světová válka.
Janusz Piekalkiewicz – Tanková válka 1939 -1945.
Janusz Piekalkiewicz – Letecká válka 1939 – 1945.
Janusz Piekalkiewicz – Námořní válka 1939 -1945.
Len Deighton – Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině druhé světové války.
Hitlerova armáda – Sborník článků odborných redaktorů časopisu Command.
Válka jako Peklo – Eduard Rauss, Hans von Greiffenberg, Dr. Waldemar Erfurth, Peter G. Tsouras – editor.
Prof. Alexandra Viatteau, Historian Paris II University, Prof. Norman DAVIES, Historian Oxfrod University a Dr. Dariusz GAWIN, Historian Museum of the Warsaw Uprising.
Mathias Färber – Druhá světová válka v obrazech.
David Brownstone a Irene Franck – Historie válek.
Paul Carell – Spálená země.
Paul Carell – Operace Barbarossa.
Horst Scheibert – Německé obrněné jednotky.
Černí andělé – Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4. - Redakce čtvrtého svazku - M. M. Minasjan(vedoucí redakce a autorského kolektivu)
P. P. Bogdanov, M. S. Dolgij, N. V. Krestnikovova ( literární redaktorka), J. A. Prokofjev, P. I. Šuktomov, M. A. Švarev, G. M. Tavrovská, M I. Traktujev a celý autorský kolektiv, který začíná - M. L. Altgovzen a pokračuje dalšími 27mi jmény....
Memoáry – maršál Vasilevskij
Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak – Ocelová lavina.
Christhoper Andrew, Vasilij Mitrochin – Neznámé špionážní operace KGB.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
V.V.Bešanov: „Kadry rešajut vse – surovaja pravda o vojne“ (Kádry rozhodují o všem – syrová pravda o válce), vyd. AST, Moskva 2006
L.M.Mlečin: „Josif Stalin, jevo maršaly i generaly“ (Josif Stalin, jeho maršálové a generálové), vyd. Centrpoligraf, Moskva 2005
L.M.Mlečin: „Russkaja armija meždu Trockim i Stalinym“ (Ruská armáda mezi Trockym a Stalinem), vyd. Centrpoligraf, Moskva 2002
B.N.Petrov: „Ot revoljucionnoj česotky k vojennoj katastrofe“ (Od revolučního svrabu k vojenské katastrofě), Vojenno-istoričeskyj archiv 3/2001 (Vojensko-historický archív 3/2001), Moskva 2001
M.V.Zacharov: „Generaľnyj štab v predvojennyje gody“ (Generální štáb v předválečných letech), Vyd. AST, Moskva 2005
N.Zenkovič: „Vyššij generalitet v gody potrjasenij“ (Vyšší generalita v letech otřesů), vyd. Olma-Press, Moskva 2005
„Statistika armejskovo terora“ (Statistika armádního teroru), Vojenno-istoričeskyj archiv 2/1997 (Vojensko-historický archív 2/1997), Moskva 1997
„Tragedija RKKA“ (Tragédie Dělnicko-rolnické Rudé armády), Vojenno-istoričeskyj archiv 1/1997 (Vojensko-historický archív 1/1997), Moskva 1997
Ch.Andrew,O.Gordějevskij: KGB – Důvěrná zpráva, Vyd. East Art Agenci 1994
Ch.Andrew,V.Mitrochin: Štít a Meč Vyd. Akademia 2001 a 2008
Oleg Kalugin: Proščaj, Lubljanka (Promiň, Lubljanko ) ,vydal Olymp 1995
Interviu s generálem KGB Olegem Kaluginem: Časopis Čajka 2002
M.Pečenka,J.Bašta a kolektiv: Encyklopedie špionáže,Vyd. Libri 1993
Slovenská armáda 1939-1945 - Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Apokalypsa v Karpatech - Karel Richter.
Klapálek K., Ozvěny bojů, 2. vyd., Praha 1987.
Přikryl Vladimír., Pokračujte v horách. Praha 1947.
Sacher V., Na počátku stála smrt, Praha 1968.
Sacher V., Nebeská brigáda (rukopis).
Sacher V., Pod rozstříleným praporem, Praha 1991.
Steiner Arnošt, Drebota Jindřich: Za cenu života, Praha 1981.
Pivoluska J., Parabrigáda., Bratislava 1970.
Drtina P., Československo můj osud, díl I., II., III., IV., vydal Melantrich, Praha 1992.
Mé poznámky a mapy.


Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=7&t=376&start=60