Viselsko-oderská operace, Polsko 1945. Č 1.

[michan]

Viselsko-oderská operace, Polsko 1945. Č 1.
Mapa znázorňující útoky RA



ve Viselsko-oderské operaci, s postaveními fronty od 11. ledna do 30. března 1945.

První velkou operaci na Východní frontě , spuštěnou počátkem roku 1945, kterou byla Viselsko-oderská operace si rozdělme na tři kapitoly:
a) Úvod.
b) Plán a příprava Viselsko-oderské operace.
c) Osvobození Polska, rok 1945.

a) Úvod.
V úvodu si pak řekněme, že rok 1944 skončil pro RA velice úspěšně, neboť ozbrojené síly SSSR k 31. prosinci toho roku byly již ve Východním Prusku, od 26. prosince obklíčily Budapešť a obsadili východní Maďarsko, byli v horách předválečného Československa a východní Jugoslávii. Obsadili Bulharsko a Rumunsko a na své straně měly Finsko. Na středním úseku východní fronty, tedy v místech, o kterých vše nyní bude, stála RA a také Polská armáda (Wojsko Polskie) již na řece Visle. Polsko, jeho předválečné území, bylo z jedné čtvrtiny osvobozeno od německých okupantů. Jednalo se o území kde žilo asi 6 miliónů lidí. Na dobytém území Rudou armádou vznikl koncem roku 1944 nový stát, který byl s pomocí NKVD a s "pomazáním Stalina" doslova instalován. Když koncem roku - "Dne 31. prosince 1944 na plenárním zasedání Zemské národní rady (Krajowa Rada Narodowa) byl Polský výbor národního osvobození přeměněn v prozatímní vládu." Prozatímní "nová polská vláda" povzbuzovala obyvatelstvo, aby co nejrychleji zlikvidovalo následky hitlerovské okupace, rychle obnovovalo průmysl, dopravu a spoje.
Prozatímní vláda na osvobozeném, či dobytém území - její levicově smýšlející část, dělala všechno možné, aby pomohla RA vyhnat hitlerovce ze západních oblastí Polska. Východní historiografie, Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola II, na str. 45, říká, že: Dále posilovala národní ozbrojené síly a připravovala je k poslední rozhodné bitvě proti fašismu. Na osvobozeném území byl zaveden přímý mobilizační systém, podle něhož byli polští občané povoláváni do Polské armády. Mobilizovat osoby podléhající vojenské službě byla oprávněna jedině prozatímní vláda Polské republiky."
A poté následují věty: "Z rozhodnutí polské vlády mohlo mobilizaci provádět velení Rudé armády. Mobilizace, kterou uskutečňovaly všechny ostatní polské organizace, jež neměly k této vládě žádný vztah , byla prohlášena za nezákonnou (Jako byla, dle tohoto vládního rozhodnutí AK - Armija Krajowa - má poznámka).
Počátkem roku 1945, měla Polská armáda celkem 286 000 lidí /některé bližší údaje viz také u Varšavského povstání. Č 1. až 18.:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=389
/ (historickým podkladem pro informace zde je: Z. Stapor, Wojsko Polskie w operacji berlinskkiej Armii Radzieckiej /Materialy na sesie naukowa PAN w zwiazku z XV-leciem Woiska Polskiego 4-6. X. 1956/, s. 16.)."
Všem opatřením, která konala prozatímní vláda Polska, instalovaná NKVD se pochopitelně bránila Emigrantská vláda v Londýně. O této době napsal pozdější vrcholný představitel "Stalinem a NKVD pomazané". Polské vlády Wladyslaw Gomulka (o Gomulkovi více zde:
https://cs.wikipedia.org/wiki/W%C5%82ad ... mu%C5%82ka
), cituji:
"Byla doba, kdy lidová moc v Polsku byla předmětem ozbrojených útoků a kdy se bránila zbraněmi, kdy hynuly stovky a tisíce členů naší strany, vojáci a státní zaměstnanci. Polská reakce však nebyla s to zastavit historický vývoj společnosti / stejně jako hynuli vojáci AK - Armiji Krajowej. Stejně tak levice v Polsku nezastavila další vývoj k demokratizaci polského státu - má poznámka/... (historickým podkladem pro informace v uvozovce a v závorce je zde: Informační bulletin ÚV PSDS, r. 1956, čís. 10-11, str. 9., Martin Gilbert, Druhá světová válka, Úplná historie, str. 694 až 780 a mé poznámky a Použité podklady na konci článků)."
Vnitřní boje polského státu pokračovaly ještě i po skončení 2. světové války, ale my se vraťme ještě ke konci roku 1944.
Koncem roku 1944 v západním Polsku ještě skutečně řádili němečtí okupanti a jejich silové složky, stejně jako armáda.
"Nejtvrdší okupační režim panoval v Pomořanském a Slezském vojvodství, na velké části Lodžského a části Varšavského a Krakovského vojvodství, která Němci přičlenili přímo k fašistickému Německu. Okupanti přeměnili Polsko v zásobovací základnu svých armád, využívali strategických surovin a produkce polských závodů. Rudné a uhelné doly a zbrojní podniky zásobovaly německé fašistické armády zbraněmi a německý průmysl surovinami. Nejdůležitější z tohoto hlediska hornoslezská průmyslová oblast, která byla svým významem po Porúří druhou hlavní uhelnou a hutní základnou Německa, a radomsko-kielecká průmyslová oblast.
Štáb německých pozemních vojsk si uvědomoval, že počátkem roku 1945 se těžiště válečného průmyslu přesunulo na východ země, a ztratí-li Němci Horní Slezsko, prohrají válku v několika týdnech (historickým podkladem pro informace je zde: H. Guderian, Erinnerungen eines Soldaten, Heidelberg 1951, S. 348.)."
Třetí říše a její správci si na území Polska skutečně počínali během okupace jako "smyslu zbavení" a Polák byl pro ně otrok. "Okupanti zpustošili mnoho polských krajů a některá polská města, včetně Varšavy, obrátily v trosky. Obrovské škody způsobil nepřítel v zemědělství. V důsledku toho se zmenšily osevní plochy, snížily se výnosy a poklesl stav hovězího dobytka. Mnoho rolníků bylo vyhnáno z půdy. Za svého řádění zničili fašisté 446 200 rolnických usedlostí (historickým podkladem pro informace je zde: Rocznik statystyczny, Warszawa 1947, str. 33.). Bezohledným odčerpáváním potravin z vesnice se zásobovací situace v zemi zhoršila (historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola II, str. 46.) .
V okupovaném Polsku byly uzavřeny všechny vysoké a střední školy a zakázány vědecké společnosti. Hitlerovští okupanti zničili velkou část knižního fondu, rozkradli knihovny, výstavy, zakázali vydávání knih, novin a časopisů v polském jazyce. Cenné archivy, muzejní exponáty, sbírky malířského a sochařského umění odvezli fašisté od Německa. V důsledku válečných škod a rekvizicí německých fašistických okupantů pokleslo národní bohatství Polska do ledna 1945 téměř o 38% (historickým podkladem pro informace je zde: Pjať let Polši. 1944-1949, str. 149.)."
Jak již bylo i na jiných místech řečeno, Hitlerovci na polském území prováděli krvavý teror a zavedli krutý až otrokářský řád. Němečtí kolonizátoři se zmocnili těch nelepších částí půdy, stejně tak vlastnili i celý průmysl, obchod a zaujali monopolní postavení v úřadech. "Okupanti se považovali za pány Polska a polským obyvatelstvem pohrdali. Snažili se všemožně ponížit a pošlapat lidskou a národní důstojnost Poláků. Nutili je, aby zdravili Němce hlubokou poklonou a sestoupili z chodníku, jestliže potkali německého důstojníka nebo vojáka. Úřední korespondence a jednání se vedly jen německy. Polské školy byly zavřeny. Na některých institucích, veřejných místech a obchodech visely tabulky s nápisem ´Jen pro Němce´. V mnoha polských kostelech byly zakázány bohoslužby. Vlastenecky smýšlející kněží byli šikanováni (historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola II, str. 46, Martin Gilbert, Druhá světová válka, Úplná historie, str. 694 až 780 a mé poznámky a Použité podklady na konci článků).
Politika hitlerovců směřovala podle jejich rasové teorie k likvidaci celého polského národa, jeho vědy a kultury (na tomto místě chci všem čtenářům připomenout, že v době kdy východní historiografie psala tyto řádky před závorkou, se psaly roky 1955 - 1962, a svět ještě neznal hrůzy Katyně, kdy na rozkaz Stalina a návrh Beriji, rozkaz který byl různě pozměňován v sovětských archivech, bylo popraveno více než 20 000 polských důstojníků a generálů, policistů, příslušníků celní straže a i jinak zlikvidováno do dnes nezjištěné množství polských intelektuálů. Ke Katyni se s omluvou vyjádřil s omluvou až Jelcin v počátku 90tých let minulého století. Svět do té doby žil v domněnce, že genocidu a také Katyň spáchali jen nacisté.... Licoměrnost hrůzného a krvavého socialistického režimu v SSSR by neměla být nikdy zapomenuta - má poznámka. Viz zde něco o Katyni:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Katy%C5%88sk%C3%BD_masakr
). Tisíce Poláků byly uvrženy do vězení, zavlečeny do koncentračních táborů nebo zahnány na nucené práce do Německa. Okupanti vyvraždili značnou část polské inteligence: 700 profesorů a vědeckých pracovníků vysokých škol (28,5% celkového stavu), asi 1 200učitelů středních a odborných škol, kolem 4 000 učitelů základních škol, 5 000 lékařů a na 600 umělců, hudebníků, herců, spisovatelů a novinářů (historickým podkladem pro informace je zde Voennyje poteri Polši v 1939-1945 gg., Poznaň-Varšava 1962, str. 90.)." Východní historiografie připomene pak také německé"továrny na smrt - koncentrační tábory", když píše, cituji:
"V Polsku byla hustá síť koncentračních táborů, v nichž byly vězněny statisíce sovětských válečných zajatců, polských antifašistů, pokrokových veřejných činitelů, vědců a jiných občanů různých národností. Třebaže sovětská vojska osvobodila Majdanek, Treblinku, Belzec a Sabibór, zůstávaly německé koncentrační tábory ještě v Osvětimi, Chelmnu, Bydgoszczi, Toruni, Modlině, Čenstochové a v Lodži (historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola II, str. 47, 48, Martin Gilbert, Druhá světová válka, Úplná historie, str. 694 až 780 a mé poznámky a Použité podklady na konci článků)."

Z partyzánského hnutí v Polsku v konci roku 1944, je vzpomenuto, že na území bojovaly dva druhy partyzánů:
- "V lednu 1945 aktivně bojovaly proti nepříteli západně od Visly 10. a 11. partyzánská brigáda Lidové armády (levicoví partyzáni jako součást Polské lidové armády- Armia Ludowa).

- "Současně však na celém zbývajícím okupovaném (západním) území Polska působila dobře konspirativně organizovaná Zemská armáda (Armija Krajowa - AK - jejíž vznik a organizace je rozebrána podrobněji u Varšavského povstání - má poznámka). Součástí demokratického partyzánského hnutí v západním okupovaném Polsku byly i - Rolnické prapory (ozbrojené rolnické oddíly sdružené do praporů - má poznámka)".

Vojáci AK a Rolnické prapory se stále častěji účastnily bojů proti německým fašistickým okupantům.
"Začátkem roku 1945 se tak v Polsku vytvořila zvláštní politická situace. Země byla rozdělena na dvě části" : ve východních oblastech, osvobozených od německých fašistických okupantů RA, se rodil nový, jak píše východní historiografie - "svobodný demokratický stát (ve skutečnosti totalitní stát pod přímým dohledem SSSR)"; a západně od řeky Visly ještě vládl fašistický režim (také totalita - má poznámka).
V Polsku se tak proplétal složitě přímý boj demokracie s totalitou fašistickou a lido-demo totalitou...! (historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola II, str. 49, 50, Martin Gilbert, Druhá světová válka, Úplná historie, str. 694 až 780 a mé poznámky a Použité podklady na konci článků)."

[michan]

Viselsko-oderská operace, Polsko 1945. Č 2.
Zde je ještě mapa útoků RA



na celém prostoru východní sovětsko-německé fronty od 12. ledna do 30. března 1945.
V Úvodu si ještě rozeberme blíže, jak vypadala situace na sovětsko-německé frontě a detailněji se seznamme také, s již řečenou, německou hluboce členěnou obranou, která měla 7 čar obrany. Těch sedm čar obrany bude pojmenováno a situováno v polském území.
Němci si velmi dobře uvědomovali, že pokud ztratí Polsko, přiblíží se východní fronta již zcela k samotnému srdci Třetí říše, k Berlínu. Proto na kdysi vybudovaných obranných čarách obou států, Německa a Polska vybudovali a dobudovali sedm obranných čar.
Ta - První obranná čára - tzv. Viselská čára, se táhla po levém břehu řeky Visly a Němci jí takto připravovali i v době kdy útočili na východ. Viselskou čáru tvořily tři až čtyři pásma o celkové hloubce 90 - 120 km se silnými uzly obrany v prostoru Sochaczewa, Radomi, Kielců, Chmielnika a Busko. První (Hlavní) pásmo Viselské čáry obrany vedlo přímo podél břehu řeky Visly. Skládalo se ze tří - čtyř postavení s mnoha opěrnými body, uzly odporu a příčnými postaveními. Za těmito opevněními se táhla dvě mezilehlá obranná pásma a týlové armádní pásmo vybudované na levém břehu řek Bzury, Rawky a Pilice.
Němci pak zvláště silně opevnili prostor Varšavy. Hlavní město polského státu považovali Hitlerovci za "nejdůležitější pevnost ,středoevropského valu' " a "klíč k bráně Berlína".
Adolf Hitler přikládal hlavnímu městu Polska Varšavě zcela mimořádný význam a požadoval od Wehrmachtu, aby město bránilo za cenu jakýchkoliv obětí.
"Ostatní čáry obrany vedly převážně podél řeky Warty, Noteće, a Odry. Na nejdůležitějších obranných úsecích byly vybodovány železobetonové palebné objekty a protitankové překážky (historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola II, str. 50, Martin Gilbert, Druhá světová válka, Úplná historie, str. 694 až 730 a mé poznámky a Použité podklady na konci článků).
V nepřátelské obraně měla významné místo poznaňská čára, která vedla podél řeky Noteć - od Bydgoszcze do Czarnkowa - a dále na Poznaň, Ostrów Wielkopolski a Opolí, a pohraniční čára, vybudovaná na staré polsko-německé hranici, jež měla krýt přístupy k Berlínu. V poznaňské pevnosti shromáždili Hitlerovci zásoby potravin na tři měsíce pro 60 000 osob. Byly zde také sklady potravin vojsk SS a městských organizací (historickým podkladem pro informace je zde: AMO SSSR, f. 233, inv. 2 374, sp. 152, l. 340-341.).
Do pohraniční čáry byly zahrnuty železobetonové objekty a pohraniční pevnosti, například Schneidemühl (Pila) a Lešno. K obraně v pohraničním pásmu patřily silně opevněné prostory pomořanský a meseritzský, které chránily přímořský a berlínský směr, tyto prostory se budovaly v letech 1932 - 1937 a 1944 - 1945. Skládaly se z mnoha hluboce členěných pevnůstek typu 'panzerwerke' (Panzerwerke - velký železobetonový palebný objekt), měly posádky o 6 - 15 lidech a byly zesíleny polními zátarasy a přirozenými i umělými protitankovými překážkami.
Nejmohutnějším úsekem pohraniční čáry obrany byl tzv. 'oderský čtyřúhelník' při ústí řeky Warty. Na jednom kilometru fronty zde bylo 5 - 7 trvalých palebných objektů. Některé opěrné body byly navzájem spojeny podzemními spojovacími zákopy, byly vybaveny energetickým, filtračním a ventilačním zařízením, měly vodovod a kanalizaci, spojovací prostředky, sklady střeliva a potravin, což umožňovalo dlouhý odpor i za úplné blokády.
Také oderská čára obrany, která vedla podél řeky, byla silná. K jejímu systému patřily modernizované staré pevnosti s mohutnými uzly obrany Küstrin (Kostrzyn), Frankfurt, Vratislav, Ratiboř a jiné.
Před útokem RA zaujímal nepřítel jen viselskou čáru obrany. Přes 60% vojsk, jež se zde bránila, bylo soustředěno v hlavním pásmu. Na ostatních čarách v hloubce obrany vojska nebyla. Výjimku tvořily posádky pevností, formující se útvary a samostatné prapory.
Hitlerovské velení počítalo s tím, že v případě nutnosti obsadí připravené čáry ustupující vojska a zálohy, které sem budou přesunuty z Německa a z jiných úseků fronty.
Když fašistický list německé 9. A tzv. 'Zprávy z fronty' hodnotil 12. ledna 1945 obranu na západ od Visly, napsal: 'Blížíme se k frontě od západu, vidíme už na mnoho kilometrů od fronty výsledky neúnavné práce za poslední měsíce. Jedna čára obrany za druhou, bezpočetné protitankové příkopy a pevnůstky. Nic podobného, s výjimkou Východního Pruska, na východě dosud ještě nebylo...
Na Visle a v okopech před sovětskými předmostími je si německý granátník jistý jako vždycky. Vojáci této armády, nových i starých divizí, vědí, že za jejich frontou je Wartegau (Wartegau - tak nazývali hitlerovci část polského území, které připojili k Německu) a hornoslezská průmyslová oblast, že oni jsou jejich bezprostřední záštitou a ochranou' (historickým podkladem pro informace je zde: AMO SSSR, f. 233, inv. 2 374, sp. 155, l. 19.)."
Německé jednotky byly ve střední části sovětsko-německé fronty rozloženy takto:
Na okupovaném polském území, jižně od Varšavy, se bránila německá 9. A a 4. TA a hlavní síly 17. A z německé Skupiny armád A, které velel generálplukovník Josef Harpe (Ke Skupině armád A ještě také patřila i Armádní skupina Heinrici, která byla složena z německé 1. TA a maďarské 1. A.).
Skupina armád A generála Harpeho, měla v záloze 40. a také 24. ts, které stály proti magnuszewskému a sandomierzskému předmostí (historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola II, str. 51, Martin Gilbert, Druhá světová válka, Úplná historie, str. 694 až 730 a mé poznámky a Použité podklady na konci článků).
"Tyto tři armády měly i se zálohami celkem 30 divizí (z nich 4 divize byly tankové a 2 motorizované - /mot./) a 2 brigády (historickým podkladem pro informace zde je: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 17 936, str. 781.). V zápolí bylo na území Polska asi 50 samostatných praporů, posílených dělostřelectvem. Toto uskupení mělo 400 000 vojáků a důstojníků, 4 103 děl a minometů, 1 136 tanků a SHD (historickým podkladem pro informace zde je: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 17 936, str. 782.).
V sestavě Skupiny armád A mimo toho dokončovaly své formování pěší divize, tankové brigády, dvou bojových skupin, dvou sborových velitelství a dvou posádek pevností (historickým podkladem pro tyto informace je: Sbornik matěrialov po sostavu vojsk fašistskoj Germaniji, vyš. pjatyj, str. 16-21.).
Tyto formace se zůčastnily bojů v prvních dnech útoku sovětských vojsk. Týlové čáry, opevněné prostory a pevnosti měly chránit prapory Volkssturmu, které se přesunovaly z Východního Německa (historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola II, str. 51, Martin Gilbert, Druhá světová válka, Úplná historie, str. 694 až 780 a mé poznámky a Použité podklady na konci článků).
Polské hlavní město bránila pevnostní divize ´Warschau´, 4-5 samostatných pevnostních praporů a polní útvary. Na 20kilometrové frontě působila průměrně jedna pěší divize. Proti předmostím sovětských vojsk na levém břehu Visly nebyla však pásma obrany divizí širší než 7-10 km. Na kilometr fronty připadalo průměrně 10 děl a 2-3 OT. Velitel Skupiny armád A generál Harpe navrhl, aby fronta byla zkrácena vyrovnáním výběžku, ale hitlerovský hlavní stan tento návrh zamítl (historickým podkladem pro tyto informace je zde: H. Guderian, Erinnerungen eines Soldaten, S. 350-351.).
Skupinu armád A podporovaly letecké svazky německé 6. Letecké armády, která vyslala do jejího pásma 270 bojových letadel (historickým podkladem pro informace zde je: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 17 936, str. 782.). Hlavní síly nepřátelského letectva se soustřeďovaly v poznaňském, radomském, jedrzejowském a krakovském leteckém uzlu (historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola II, str. 51, 52, Martin Gilbert, Druhá světová válka, Úplná historie, str. 694 až 730 a mé poznámky a Použité podklady na konci článků).
Německé fašistické velení vytvořilo na polském území silné uskupení vojsk. Na úseku Varšava-Jaslo bylo soustředěno 27,9% všech pěších svazků a 19,4% tankových a motorizovaných nepřátelských divizí, které bojovaly proti Rudé armádě (historickým podkladem pro informace zde je: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 9 609, str. 20.). Velitel Skupiny armád A měl podle svého vlastního vyjádření k dispozici ´mohutné záložní svazky, mnoho tanků a SHD i bohatou výtbroj... (historickým podkladem pro řečené je zde: AMO SSSR, f. 233, inv. 2 374, sp. 155, l. 42.)."
Třetí říše a její vojenské velení se připravovaly k odražení nadcházejícího útoku RA tak, že prováděly další a další "totální" mobilizaci. Dál a dál formovaly útvary Volkssturmu a doplňovaly staré vojskové svazky. Ke dni 12. lednu 1945 tak dosáhl stav lidí a výzbroje mnoha německých útvarů a svazků předepsaného počtu, tabulkového stavu. A tak měly třeba pěší divize u záložního 42. as například po 12 000 vojáků a důstojníků (historickým podkladem pro řečené je zde: AMO SSSR, f. 236, inv. 2 673, sp. 2 519, l. 30.).
Nacistické velení, OKW i OKH, si uvědomovalo svou "osudovou roli" a závažnost celé těžké situace na Východní frontě a v lednu roku 1945 sem vrhalo stále další a další nové svazky. "A tak se proti nepříteli postavily milióny Němců, odhodlaných bránit německý východ před tím nejhorším, co se jen mohlo stát" - odstavec pochází z knihy H. Guderian, Erinnerungen eines Soldaten - česky - H. Guderian, Vzpomínky vojáka, str. 347.
Goebbelsova propaganda Třetí říše se všemi sdělovacími prostředky snažila zvedat bojovou morálku vojáků i důstojníků Wehrmachtu, která byla narušena mnoha těžkými porážkami právě na Východní frontě v roce 1944, kdy zvláště ochabovala.
A Goebbelsova propaganda také proto šířila zprávu, "že v Německu jsou velké zálohy a všemocné zbraně (zázračné zbraně), zastrašovala Němce tz. ´rudým terorem´. V novinách a v rozhlase se neustále objevovala hesla jako ´Vítězství nebo Sibiř´, ´Buďte rádi, že je válka, neboť mír bude strašný´ (historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola II, str. 52, Martin Gilbert, Druhá světová válka, Úplná historie, str. 694 až 730 a mé poznámky a Použité podklady na konci článků)."

[michan]

Viselsko-oderská operace, Polsko 1945. Č 3.

Jedním z opatření k "utužení morálky vojáků a důstojníků na Východní frontě", byl pak rozkaz maršála Keitela vydaný v prosinci 1944, který jim byl také do konce roku tlumočen. Keitelův rozkaz zněl, že se musí bojovat "pod trestem smrti proti přeběhlíkům a těm, kdo se dobrovolně vzdají Rudé armádě. Různé výzvy a rozkazy, poměrná stabilizace sovětsko-německé fronty koncem roku 1944 a zahájený protiútok na Západě (Bitva o Ardeny - Wacht am Rhein - má poznámka) do jisté míry pozvedly náladu německých vojáků a důstojníků. Mnozí z nich znovu začali věřit, že to s Německem není tak kritické a že se Hitlerovi podaří válku příznivě otočit.
Proti Skupině armád A stála od dolního toku Západního Bugu až po Jaslo vojska 1. Běloruského a 1. Ukrajinského frontu. Tato vojska vytvořila jižně od Varšavy a držela na levém břehu Visly operačně důležitá předmostí - magnuszewské, pulawské a sandomierzské. Na sever od Varšavy operovala vojska 2. Běloruského frontu, která vytvořila serocké a róžanské předmostí na Narewu (nástupní místa těchto předmostí jsou vidět u úvodní mapy v Č 1. - má poznámka).
Jižně od 1. Ukrajinského frontu bojovaly v Karpatech svazky 4. Ukrajinského frontu. Vojska těchto frontů se usilovně připravovala k nadcházející zimní ofenzívě (historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola II, str. 52, Martin Gilbert, Druhá světová válka, Úplná historie, str. 694 až 730 a mé poznámky a Použité podklady na konci článků)."
Protože se samozřejmě STAVKA dozvěděla, že Wehrmacht stále posiluje a doplňuje v Polsku svá obranná postavení, doplňovala také své útočné síly RA o nové svazky a techniku.
"K uskutečnění Viselsko-oderské operace bylo přisunuto značné množství sil a prostředků. 1. Běloruský front měl tedy po doplnění, soustředění a přeskupení vojsk 8 vševojskových armád včetně polské 1. A, 2 tankové a 1 Leteckou armádu, 2 tankové a 2 jezdecké sbory. V pásmu 1. Běloruského frontu kromě toho působilo polské letectvo, které se zformovalo na základě sovětské 6. Letecké armády. 1. Ukrajinský front měl 8 vševojskových, 2 tankové a 1 Leteckou armádu, 3 tankové, 1 mechanizovanou a 1 jezdecký sbor. Vojska těchto frontů byla rozmístěna v pásmu širokém asi 500 km. Měla celkem 31,5% vševojskových a 43,2% tankových a mechanizovaných svazků, které operovaly na celé sovětsko-německé frontě (historickým podkladem pro informace zde je: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 9 609, str. 20.).
1. Běloruský a 1. Ukrajinský front měly 163 divize, 32 143 děl a minometů, 6 460 tanků a SHD a 4 772 letadel. Oba fronty měly celkem 2 200 000 lidí (historickým podkladem pro informace zde je: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 17 936, str. 782.). Takové soustředění sil a prostředků umožnilo sovětskému velení vytvořit na varšavsko-berlínském směru značnou převahu nad nepřítelem: v živé síle 5,5násobnou, v dělech a minometech 7,8násobnou, v tancích 5,7násobnou a v letadlech 17,6násobnou (historickým podkladem pro informace zde je: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 17 936, str. 782.). V celém pásmu útoků frontů připadala průměrně jedna střelecká divize na 3,7 km, hustota dělostřelectva a tanků dosahovala 64 děl a minometů a 12 tanků a SHD na 1 km fronty.
Strategická situace na středním úseku fronty byla tedy pro RA příznivá. Převaha v silách a prostředcích ke konci války svědčila o síle SSSR a o vysoké úrovni sovětského vojenského umění. Díky tomu, že sovětské ozbrojené síly měly převahu nad nepřátelskými vojsky a zaujaly výhodné postavení k útoku, držely pevně iniciativu ve svých rukou. Třebaže nepřítel měl k dispozici značné síly, nemohl na směrech hlavních úderů sovětských vojsk vytvořit dostatečnou hustotu dělostřelectva a tanků. To všechno vytvářelo podmínky pro úspěšný útok Rudé armády na polském území a pro jeho definitivní osvobození (historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola II, str. 53, Martin Gilbert, Druhá světová válka, Úplná historie, str. 694 až 730 a mé poznámky a Použité podklady na konci článků)."

b) Plán a příprava Viselsko-oderské operace.
Viselsko-oderská operace, kterou Rudá armáda prováděla od 12. ledna 1945 na varšavsko-berlínském směru vždy patřila mezi největší válečné operace prováděné ve 2. světové válce.
Přímo zainteresovaná ve Viselsko-oderské operaci byly jednotky, 1. Běloruského, 1. Ukrajinského a část sil 4. Ukrajinského frontu. Na bojové operaci se také přímo podílela i polská 1. A. Viselsko-oderskou operaci aktivně podporoval také 2. Běloruský front, který se účastnil severněji Východopruské-operace. Pravě na úspěchu jeho boje na severním křídle v mnohém závisel i útok 1. Běloruského frontu.
Již bylo také řečeno, že zásadním cílem celé Viselsko-oderské operace bylo dokončit dobytí Polska na německých okupantech a otevřít a vytvořit si prostor pro útok do Berlína.
Jako strategický cíl celé Viselsko-oderské operace se uvádí, že cílem operace "bylo rozdrtit německou fašistickou Skupinu armád A, která se bránila na polském území a kryla životně důležitá centra Německa, dosáhnout řeky Odry a zajistit výhodné podmínky pro konečný úder na Berlín." Mohutná vojenská operace měla též odpoutat nepřátelské síly ze západoevropské fronty a usnadnit situaci angloamerickým armádám po útoku německých vojsk v bitvě o Ardeny.

"Cílem operace bylo zasadit nepříteli dva mohutné údery - na poznaňském a vratislavském směru - prolomit jeho obranu v celé hloubce, rozdělit bránící se vojska na izolované skupiny a po částech je zničit."
Vzhledem k celkovému plánu operace uložila STAVKA všem zúčastněným frontům následující úkoly:
1/ 1. Běloruský front měl rozdrtit varšavsko-radomské nepřátelské uskupení a nejpozději 11. - 12. dne útoku proniknout na čáru Žychlin - Lodž. Potom měl zaútočit na Poznaň. Hlavní úder měly zasadit čtyři vševojskové a dvě tankové armády a jeden jezdecký sbor z magnuzsewkého předmostí směrem na Kutno. Část sil (nejméně armáda s jedním-dvěma tankovými sbory) měla útočit severozápadním směrem, aby smetla nepřátelskou obranu před pravým křídlem frontu, rozdrtit za součinnosti vojsk 2. Běloruského frontu varšavské nepřátelské uskupení a osvobodit hlavní město Polska Varšavu. Nepřátelskou obranu měly prolomit na úseku širokém 16 km tři vševojskové armády za pomoci čtyř dělostřeleckých divizí, přičemž mělo být na kilometru fronty soustředěno nejméně 240 děl a minometů. Aby byl po prolomení obrany na hlavním směru rozvinut úspěch, byla pro druhý sled frontu určena jedna vševojsková armáda. Po prolomení obrany na hlavním směru měly být zasazeny tankové armády, aby odřízly varšavskému nepřátelskému uskupení ústupové cesty na západ. Kromě toho měly dvě armády, dva tankové a jeden jezdecký sbor frontu zasadit druhý úder z pulawského předmostí na úseku širokém 12 km směrem Radom - Lodž. Část sil měla udeřit na Szydlowiec, postupovat vstříc vojskům 1. Ukrajinského frontu a pak v součinnosti s nimi rozdrtit kielecko-radomské nepřátelské uskupení. Aby byla obrana na tomto úseku prolomena, nařídila STAVKA, přesunout sem dvě dělostřelecké divize a vytvořit hustotu dělostřelectva nejméně 215 děl a minometů na kilometr fronty (historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola II, str. 53, 54, Martin Gilbert, Druhá světová válka, Úplná historie, str. 694 až 730 a mé poznámky a Použité podklady na konci článků)."

Další, tentokrát pomocný úder, byl plánován z prostoru severně od Varšavy a měla jej provádět na pravém křídle útočící 47. A za součinnosti levého křídla 2. Běloruského frontu.
"Vojska měla očistit od nepřítele prostor mezi řekami Vislou a Západním Bugem a potom ze severozápadu obejít Varšavu. Polská 1. A měla osvobodit Varšavu. 2. Běloruský front, kterému bylo uloženo zasadit hlavní úder od Narewu směrem na Marienburg (Malbork), měl zároveň pomoci 1. Běloruskému frontu rozdrtit nepřátelská vojska, částí sil levého křídla obejít ze západu Modlin (Novogeorgijevsk), připravit se k přechodu Visly a zabránit varšavskému nepřátelskému uskupení v ústupu (historickým podkladem pro informace zde je: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 9 493, l. 304 - 307.).

2/ 1. Ukrajinskému frontu STAVKA nařídila rozdrtit v součinnosti s 1. Běloruským frontem kielecko-radomské nepřátelské uskupení, nejpozději 10. - 11. dne operace dosáhnout čáry Piotrków - Radomsko - Čenstochová - Miechów a potom zaútočit směrem na Vratislav. Pět vševojskových a dvě tankové armády a čtyři samostatné tankové a mechanizované sbory měly zasadit hlavní úder ze sandomierzského předmostí ve směru na Radomsko. Tři armády frontu měly prolomit nepřátelskou obranu ve střední části předmostí na úseku dlouhém 30 km. Proto bylo třeba navíc přisunout šest dělostřeleckých divizí, aby na každém kilometru fronty bylo nejméně 220 děl a minometů. Do druhého sledu měly být vyčleněny dvě vševojskové armády a po prolomení nepřátelské obrany zasazeny do boje: jedna měla spolu s tankovým sborem zaútočit na Szydlowiec ze západu ostrowieckého uskupení nepřítele a pomoci vojskům 1. Běloruského frontu proniknout do prostoru Radomi; druhá měla posílit úder na hlavním směru. Tankové armády byly určeny k tomu, aby rozvinuly úspěch po prolomení obrany na hlavním směru (historickým podkladem pro informace zde je: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 9 493, l. 296-297, 309.). Předpokládalo se, že při plnění bližšího operačního úkolu útočící vojska budou postupovat průměrně 10 - 13 km za den (historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola II, str. 54, Martin Gilbert, Druhá světová válka, Úplná historie, str. 694 až 730 a mé poznámky a Použité podklady na konci článků)."

Další, 3. a 4. Ukrajinský front, a jeho přesnější úkol v plánování Viselsko-oderské operaci, které prováděl hlavní stan velení (STAVKA), si řekneme příště, kdy budeme dál pokračovat v plánování operace.


Použité podklady:

Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Lucas Cooper - Hitlerovy elitní jednotky.
G. K: Žukov – Vzpomínky a úvahy 1, 2.
Paul Adair – Hitlerova největší porážka.
Historie německé armády – Philippe Mason.
Nicholas Bethell a redakční skupina Time-Life Books – ÚTOK NA SSSR.
John Keegan – Druhá světová válka.
Janusz Piekalkiewicz – Tanková válka 1939 -1945.
Janusz Piekalkiewicz – Letecká válka 1939 – 1945.
Janusz Piekalkiewicz – Námořní válka 1939 -1945.
Len Deighton – Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině druhé světové války.
Hitlerova armáda – Sborník článků odborných redaktorů časopisu Command.
Válka jako Peklo – Eduard Rauss, Hans von Greiffenberg, Dr. Waldemar Erfurth, Peter G. Tsouras – editor.
Prof. Alexandra Viatteau, Historian Paris II University, Prof. Norman DAVIES, Historian Oxfrod University a Dr. Dariusz GAWIN, Historian Museum of the Warsaw Uprising.
Mathias Färber – Druhá světová válka v obrazech.
David Brownstone a Irene Franck – Historie válek.
Paul Carell – Spálená země.
Paul Carell – Operace Barbarossa.
Horst Scheibert – Německé obrněné jednotky.
Černí andělé – Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4. - Redakce čtvrtého svazku - M. M. Minasjan(vedoucí redakce a autorského kolektivu)
P. P. Bogdanov, M. S. Dolgij, N. V. Krestnikovova ( literární redaktorka), J. A. Prokofjev, P. I. Šuktomov, M. A. Švarev, G. M. Tavrovská, M I. Traktujev a celý autorský kolektiv, který začíná - M. L. Altgovzen a pokračuje dalšími 27mi jmény....
Memoáry – maršál Vasilevskij
Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak – Ocelová lavina.
Christhoper Andrew, Vasilij Mitrochin – Neznámé špionážní operace KGB.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
V.V.Bešanov: „Kadry rešajut vse – surovaja pravda o vojne“ (Kádry rozhodují o všem – syrová pravda o válce), vyd. AST, Moskva 2006
L.M.Mlečin: „Josif Stalin, jevo maršaly i generaly“ (Josif Stalin, jeho maršálové a generálové), vyd. Centrpoligraf, Moskva 2005
L.M.Mlečin: „Russkaja armija meždu Trockim i Stalinym“ (Ruská armáda mezi Trockym a Stalinem), vyd. Centrpoligraf, Moskva 2002
B.N.Petrov: „Ot revoljucionnoj česotky k vojennoj katastrofe“ (Od revolučního svrabu k vojenské katastrofě), Vojenno-istoričeskyj archiv 3/2001 (Vojensko-historický archív 3/2001), Moskva 2001
M.V.Zacharov: „Generaľnyj štab v predvojennyje gody“ (Generální štáb v předválečných letech), Vyd. AST, Moskva 2005
N.Zenkovič: „Vyššij generalitet v gody potrjasenij“ (Vyšší generalita v letech otřesů), vyd. Olma-Press, Moskva 2005
„Statistika armejskovo terora“ (Statistika armádního teroru), Vojenno-istoričeskyj archiv 2/1997 (Vojensko-historický archív 2/1997), Moskva 1997
„Tragedija RKKA“ (Tragédie Dělnicko-rolnické Rudé armády), Vojenno-istoričeskyj archiv 1/1997 (Vojensko-historický archív 1/1997), Moskva 1997
Ch.Andrew,O.Gordějevskij: KGB – Důvěrná zpráva, Vyd. East Art Agenci 1994
Ch.Andrew,V.Mitrochin: Štít a Meč Vyd. Akademia 2001 a 2008
Oleg Kalugin: Proščaj, Lubljanka (Promiň, Lubljanko ) ,vydal Olymp 1995
Interviu s generálem KGB Olegem Kaluginem: Časopis Čajka 2002
M.Pečenka,J.Bašta a kolektiv: Encyklopedie špionáže,Vyd. Libri 1993
Slovenská armáda 1939-1945 - Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Apokalypsa v Karpatech - Karel Richter.
Klapálek K., Ozvěny bojů, 2. vyd., Praha 1987.
Přikryl Vladimír., Pokračujte v horách. Praha 1947.
Sacher V., Na počátku stála smrt, Praha 1968.
Sacher V., Nebeská brigáda (rukopis).
Sacher V., Pod rozstříleným praporem, Praha 1991.
Steiner Arnošt, Drebota Jindřich: Za cenu života, Praha 1981.
Pivoluska J., Parabrigáda., Bratislava 1970.
Drtina P., Československo můj osud, díl I., II., III., IV., vydal Melantrich, Praha 1992.
Mé poznámky a mapy.


Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=7&t=376&start=60