Viselsko-oderská operace, Polsko 1945. Č 7.

[michan]

Viselsko-oderská operace, Polsko 1945. Č 7.
Jednotlivé linie fronty ve Viselsko-oderské operaci



od 12. ledna do 3. února 1945, lze nalézt i jednotlivé armády RA (Leljušenkova 4. TA je v pravém dolním rohu mapy, lze tam nalézt i 13. A, generálplukovníka N. P. Puchova, která jí sekundovala).
Ke dni 13. ledna 1945 pokračovala ve své útočné činnosti také sovětská 4. TA, které velel generálplukovník D. D. Leljušenko. Úspěšně mu v útoku sekundovala vševojsková 13. A, které velel generálplukovník N. P. Puchov. "Sovětští tankisté společně s pěchotou v rozhořčených bojích odrazili útoky německého tankového sboru (jednalo se o útoky německého 24. ts /XXIV. ts/ - kde útočily 17. td a 20. td, které ještě podporovala Bojová skupina vzniklá z německé 10. td - byly to vše jednotky, které měli Němci v záloze, ale byly nuceni je nasadit, a dle zápisů byly i rozhodnuti je nasadit, okamžitě při tankových útocích Sovětů. Což se také stalo -), který měl na 200 tanků a SHD, a překročili řeku Černá Nida (historickým podkladem pro informace je zde: AMO SSSR, f. 236, inv. 2 673, sp. 2 520, l. 113 - 114.)"
Příští den přinesl další zhoršení situace. Mimo řečených útoků probíhaly útoky Sovětů i proti německé 4. TA, kterou tvořil německý 4. ts a 25. ts. Největší územní zisky Sověti v prvé hodiny a dny zaznamenali právě proti německé 4. TA, tedy německým 4. ts a 25. ts. Velení německé Skupiny armád A došlo k závěru, že právě zde hrozí nebezpečí průlomu. Proto nasadilo do boje i další td. z 24. ts, především 16. td a 17. td, která byla zaangažovaná jen z části. Sověti však byli rychlejší a proti německým tankům zaútočilo 450 tanků a SHD. A jak říkají západní a německé historické prameny - Němci už tehdy mohli nasadit jen 150 vozidel. "V boji proti Pantherům německé 16. td v okolí řeky Nidy sehrála důležitou roli sovětská SHD ISU - 152 z 93. samostatné dělostřelecké brigády a také SU - 80 a SU - 100 z 22. samostatné dělostřelecké brigády.
Německý 24. ts (XXIV. ts) byl zatlačený z oblasti města Kielce, ale podnikl protiútok, kterého se zúčastnily 2. divize pancéřových granátníků, Bojová skupina z 10.td a část 16. td. Několik zachráněných tanků Panther podporovaných tanky PzKpfw.IV z 10. a 20. divize pancéřových granátníků však již sovětské obranné pozice nedokázalo prolomit. Sovětské T-34/85 za podpory těžkého dělostřelectva /na tuto informaci o palbě T - 34/85 (O sovětském tanku T - 34/85 hovoří na Palbě YAMATO, když jej porovnává s Pantherem, viz zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=234&t=511
) Němci ve svých hlášeních zvlášť upozorňovali/ německé tanky zastavily ( historickým podkladem pro informace v závorce je zde: Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak – Ocelová lavina, str 191, 192, , Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem. Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert, Horst Scheibert – Německé obrněné jednotky a mé poznámky).
Východní historiografie dál potom hovoří ještě o těchto útocích a útocích na dalších směrech dne 13. ledna přes den a večer a také v noci na 14. ledna a části dne, slovy, cituji:

"3. GTA pod velením generálplukovníka P. S. Rybalka v součinnosti s 52. A, jíž velel generálplukovník K. A Korotějev, a 5. GA pod velením generálplukovníka A. S. Žadova odrazila útoky nepřátelských tanků a pěchoty v prostoru Chmielniku a postoupila o 20 - 25 km. Večer se sovětská vojska zmocnila měst a důležitých dopravních uzlů Chmielniku a Buska Zdroje a v prostoru Checiny násilně překročila řeku Nidu na úseku širokém 25 km (historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola II. str. 64, 65.).
Úspěchu úderného uskupení frontu využila levokřídelní 60. A pod velením generálplukovníka P. A. Kuročkina a zaútočila ve směru na Krakov.
Po rozdrcení nepřátelských záloh sehrála významnou úlohu 2. Letecká armáda, jíž velel generálplukovník letectva S. A. Krasovskij. Přes nepříznivé počasí uskutečnilo letectvo za den 692 bojových vzletů. Bombardovala shluky nepřátelských vojsk, zvláště v prostoru na jih od Kielců a Pińczowa (historickým podkladem pro informace je zde: AMO SSSR, f. 236, inv. 2 673, sp. 2 520, l. 124.).
Den 14. ledna 1945, tedy třetí den Viselsko-oderské operace, z podání východní historiografie, vypadal následovně:
Dne 14. ledna 1945 sovětská vojska v prostoru Kielců nadále odrážela protizteče německého 24. ts (XXIV. ts) a dalších jeho posil. Spolu s útvary 3. GA rozhořčeně a houževnatě bojovaly na Černé Nidě také sovětská vševojsková 13. A a 4. TA. Sovětským vojskům 1. Ukrajinského frontu se dařilo odrazit německé protizteče tankových a motorizovaných útvarů (viz boje popisované na počátku), Sověti pak pronikli na přístupy ke Kielcům a obklíčili nepřátelská uskupení jižně od Černé Nidy. "V prostoru Pińczowa byly rozprášeny čtyři divize a několik samostatných pluků a praporů (ony Bojové skupiny, viz nahoře), které se pokoušely o protizteče a odrážení útočících vojsk zpět za Nidu.
Rozšíření průlomu mohlo vést k oslabení úderného uskupení a zpomalení tempa útoku. Aby k
tomu nedošlo,



zasadil maršál I. S. Koněv do boje z čáry řeky Nidy 59. A z druhého sledu 1. Ukrajinského frontu a podřídil jí 4. gardový tankový sbor. Armáda měla rozvíjet útok na Dzialoszyce v pásmu mezi 5. GA a 60. A.
Pro špatné meteorologické podmínky uskutečnilo letectvo frontu 14. ledna celkem jen 372 bojových vzletů. Ale hlavní síly frontu i bez podpory zdolaly nepřátelskou obranu na Nidě, přeťaly v prostoru Jedrzejowa železniční trať a silnici Varšava - Krakov a postoupily o 20 - 25 km. Obsadily při tom 350 obcí, včetně měst Pińczowa a Jedrzejowa (historickým podkladem pro informace je zde: AMO SSSR, f. 236, inv. 2 673, sp. 2 520, l. 127, 128, 137.)."
A západní historiografie o stejném dni 14. ledna navazuje tam kde skončila, jak se ve střetném boji ukázaly sovětské T - 34/85 spolu s těžkým dělostřelectvem a jak zatápěly zbytku Pantherů a Pz IV., že se zdůrazňoval jejich boj v německých hlášeních z bitevního pole. Další historické zápisy tedy z třetího dne ofenzívy - z německých hlášení a od západních historiků - pokračuje: "Velení Skupiny armád A očekávalo, že sovětská vojska zahájí každým okamžikem v okolí Jasla úder na obranou linii německé 9. A. Proto byl na pomoc 17. A přesunut ze 4. TA 38. ts (XXXVIII. ts), který byl předtím posílen dvěma pěšími divizemi a jednou Bojovou skupinou. Toto opatření však oslabilo německou 4. TA. Dne 14. ledna 1945 prolomily sovětské jednotky německou obranu jihozápadně od města Kielce a pronikly do hloubky 30 km. Téhož dne zaútočila u Warky Magnuszewa vojska 1. Běloruského frontu (maršál Žukov svým frontem, bude ještě probráno samostatně od východní historiografie). První útok vytlačil Němce z předního obranného pásma a proto bylo rozhodnuto nasadit do boje 40. ts (XXXX. ts). Útok německé 19. td přinutil oddíly sovětské 69. A k ústupu. Poté co sovětské jednotky přešly do obrany na nově vytvořené linii, byli Němci zastaveni, aniž by dosáhli původních pozic. Mnohem hůře probíhal útok německé 25. tankové divizi, která se střetla s oddíly sovětské 1. GTA. Sověti v očekávání tankového úderu rychle přeskupili své tankové jednotky a pak sami z východu zaútočili na německou 25. td. Útok způsobil této německé divizi značné ztráty. Aby Němci zabránili obklíčení, byli nuceni se stáhnout ( historickým podkladem pro informace v závorce je zde: Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak – Ocelová lavina, str 192, 193, Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem. Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert, Horst Scheibert – Německé obrněné jednotky a mé poznámky)."
Pojďme zase dál pokračovat sovětskými útoky dne 15. ledna 1945.
"Dne 15. ledna 1945 sovětská vojska 3. GTA, 13. A a 14. A rozdrtila hlavní síly německého 24. ts (XXIV. ts), definitivně zlikvidovala útvary obklíčené jižně od Černé Nidy a zmocnila se velkého správního a hospodářského střediska Polska, důležitého dopravního uzlu a opěrného bodu nepřátelské obrany - Kielců. Zničením nepřítele v prostoru Kielců zajistila sovětská vojska pravé křídlo úderného uskupení frontu.
Vojska 3. GTA, 52. A a 5. GA při úspěšném pronásledování nepřítele na čenstochovském směru urazila 25 - 30 km, dosáhla na široké frontě řeky Pilice a násilně ji překročila. Zvlášť odvážně si počínal 2. tpr. (2. tankový prapor) 54. gardové tankové brigády z 3. GTA. Tento prapor, jemuž velel hrdina Sovětského svazu major S. V. Chochrjakov, postupoval jako čelní oddíl velmi rychle dopředu. Sovětští vojáci obcházeli nepřátelské opěrné body, na bojišti dovedně manévrovali a při postupu ničili německé vojáky a důstojníky. 31. ts, který bojoval pod velením generálmajora tankových vojsk G. G. Kuzněcova v pásmu útoku 5. GA, překročil Pilici a vytvořil předmostí na jejím levém břehu.
59. A, jíž velel generálporučík I. T. Korovnikov, útočila společně se 4. gts. pod velením generálporučíka tankových vojsk P. P. Polubojarova na Krakov. Dne 15. ledna večer byla vzdálena 25 - 30 km od města. Letectvo frontu, které podporovalo pozemní vojska, nemohlo jako v předešlých dnech pro špatné počasí plně využít svých sil.
Téhož dne 15. ledna zaútočila na Nowy Sacz - Krakov sovětská 38. A ze 4. Ukrajinského frontu, jíž velel generálporučík K. S. Moskalenko.
Za čtyři dny útoku postoupilo úderné uskupení 1. Ukrajinského frontu o 80 - 100 km. Křídelní uskupení setrvala na původních postaveních. Když sovětská vojska dosáhla řeky Pilice, octla se 140 km na západ od opatowsko-ostrowieckého nepřátelského uskupení, které v té době začala ze severu obcházet vojska 1. Běloruského frontu, jež přešla do útoku. Po hlubokém průlomu nepřátelské obrany a rozdrcení hitlerovských sil v prostoru Kielců vyvstalo reálné nebezpečí, že budou obklíčeny jednotky německého 42. as, které operovaly severně od Sandomierze (historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola II. str. 65, 66.).
Velitel německé 4. TA vydal proto 15. ledna 1945 rozkaz, aby se jednotky 42. as stáhly z prostoru obce Skarzysko-Kamienna. Příštího dne byl sboru povolen další ústup do prostoru obce Końskie. Při ústupu ztratil sbor spojení s armádou a od 17. ledna ráno ztratil velitel a štáb sboru velení nad podřízenými vojsky. Když sovětští tankisté rozdrtili štáb sboru, zajali mnoho štábních důstojníků včetně náčelníka štábu. Polští partyzáni, kteří bojovali v součinnosti se sovětskými vojsky, zajali velitele sboru generála pěchoty Hermanna Recknagela (historickým podkladem pro informace je zde: AMO SSSR, f. 236, inv. 2 673, sp. 2 519, l. 31.). Byla úplně zničena německá 10. (mot.) divize, zasazená do bitvy ze zálohy Skupiny armád A. Sovětským vojskům se vzdal velitel divize plukovník Alexander Fial se svým štábem a mnoho dalších vojáků a důstojníků divize. O porážce divize řekl plukovník Fial toto: ´Druhého-třetího dne útoku jsme ztratili velení vojskům. Ztratili jsme spojení nejen se štáby divizí, ale i s vyššími štáby. Informovat vyšší velitelství o situaci na frontě radiem bylo nemožné. Vojska zmateně ustupovala, ale ruské jednotky je pronásledovaly, obkličovaly a ničily. Dne 15. ledna... byla Bojová skupina 10. (mot.) divize v základě rozbita. Stejný osud stihl i ostatní německé divize (historickým podkladem pro informace je zde: AMO SSSR, f. 236, inv. 2 673, sp. 2 519, l. 24 - 25.). "

[michan]

Viselsko-oderská operace, Polsko 1945. Č 8.
Pro celkový přehled ještě mapa prostoru bojů na celé



východní frontě od 12. ledna do 30. března 1945.
K vzniklé situaci dne 15. ledna 1945 ještě východní historiografie dodává, že: když německé fašistické velení zjistilo, že RA se hodlá probít do hornoslezské průmyslové oblasti, rozhodlo se posílit tento směr. Hitler již 15. ledna 1945 vydal příkaz - "neprodleně přesunout tankový sbor ´Großdeutschland´z Východního Pruska do prostoru Kielců (historickým podkladem pro informace - Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola II, str. 66, je zde: H. Guderian, Erinnerungen eines Soldaten, S. 356.)." Ale na záchranu situace již bylo pozdě. Německý historik generál Tippelskirch zde hodnotil situaci na frontě, která vznikla poté, co sovětská vojska prolomila frontu i v jižním Polsku takto: "Německá fronta byla narušena tolika hlubokými klíny, že je nebylo možné odstranit ani nijak omezit. Fronta 4. TA byla prolomena a rozbita na části a ruský útok se už nedal ničím zastavit (historickým podkladem pro informace - Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola II, str. 66, je zde: K. Tippelskirch, Geschichte des zweiten Weltkriegs, S. 537.). "
O situaci dne 15. ledna pak západní historici ještě o stejném dodávají: "Dne 15. ledna se na směru 17. A daly do pohybu svazy sovětského 4. Ukrajinského frontu. Sovětský útok byl veden mezi Žmigrodem a Jaslem. Během prvního dne útoku pronikly sovětské jednotky do hloubky 1 km a zcela zničily německý 24. ts (XXIV. ts)." Německá 16. td a 17. td byly v noci ze 14. na 15. ledna opět napadeny a byly donuceny ustoupit za řeku Černá Nida.
Sovětské jednotky postupovaly vpřed a v ranních hodinách obklíčily německou 17. td. Němci se chtěli probít z obklíčení a během těžkých bojů okolo Poslawic byla německá 17. td zcela zničena. Ve stejně špatném postavení se nacházela německá 16. td, které zůstalo po třech dnech těžkých bojů již jen 24 tanků. "Naplnil se také osud 20. divize pancéřových granátníků, která se nacházela na pozicích jihovýchodně a východně od města Kielce. Sovětská vojska rozbila její uskupení a navečer vstoupila do města, přičemž vytlačila německou divizi na jeho okraj.
Německé velení Skupiny armád A došlo po shromáždění všech hlášení od své 9. A a 4. TA k závěru, že mohutnost sovětské ofenzívy je mnohem větší než se původně předpokládalo (tedy stejná, nebo podobná slova západních historiků, jako těch východních - má poznámka).
Sovětská 1. GTA z 1. Běloruského frontu postupovala směrem na Radom. Když vezmeme v úvahu i sovětskou 4. TA z 1. Ukrajinského frontu, která útočila souběžně ve směru na Kielce, zjistíme, že na úseku širokém 70 km operovalo přibližně 1 500 tanků. Po zahájení sovětského obchvatného manévru severně od Krakova se 16. ledna 1945 zhroutila obrana německé 17. A ( historickým podkladem pro informace je zde: Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak – Ocelová lavina, str. 192, 193, Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem. Druhá světová válka – Úplná historie, str. 709 - 730, Martin Gilbert, Horst Scheibert – Německé obrněné jednotky a mé poznámky)."
A zde pak východní historiografie pokračuje dne 16. ledna, kdy sovětský 1. Ukrajinský front začal, po rozložení obrany, nepřítele, tedy Němce pronásledovat. Němci ustupovali ve směru na Kalisz, Čenstochovou a Krakov. Sovětská úderná uskupení, která postupovala ve středu bojové sestavy frontu postoupila o 20 - 30 km na západ a rozšířila předmostí při řece Pilici na 60 km.
"Sovětský 7. gardový sbor ze 3. GTA, kterému velel generálmajor tankových vojsk S. A. Ivanov, pronikl v noci na 17. ledna z východu do města Radomska a začal o ně bojovat. Vojska sovětské 59. A zdolala po úporných bojích silně opevněné pásmo nepřátelské obrany na řece Szerniawě, obsadila město Miechów a přiblížila se na vzdálenost 14 - 15 km ke Krakovu.
Téhož dne začaly ustupujícího nepřítele pronásledovat křídelní armády frontu. Na pravém křídle prolomila 6. A pod velením generálporučíka V. A. Gluzdovského obranu nepřátelských zadních vojů na Visle, postoupila o 40 - 50 km a obsadila města Ostrowiec a Opatów. Na levém křídle zahájila prudký útok na celé frontě sovětská 60. A, za úporných bojů urazila 15 - 20 km a obsadila města Dabrowa Tarnowska, Pilzno a Jaslo (historickým pokladem pro informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola II, str. 66.)
Letectvo frontu využilo lepšího počasí a uskutečnilo 1 711 bojových vzletů (historrickým podkladem pro informace zde bylo : AMO SSSR, f. 236, inv. 2 673, sp. 2 520, l. 169.). "
Sovětské letectvo ničilo německé kolony na přesunech do nástupních prostorů, ale především kolony zmateně ustupujících poražených jednotek.
Německé velení nemělo náhle tolik záloh, aby mohlo ochránit hornoslezskou průmyslovou pánev, a proto spěšně začalo stahovat svou 17. A, která ještě bojovala jižně od Visly, a to na čáru Čenstochová - Krakov.
O stejné situaci, z německých armádních hlášení, pak hovoří o dni 16. a počátku 17. ledna 1945 i západní historiografie, když píše, že prakticky 16. ledna 1945 - Neexistovala již ani souvislá obranná linie 4. TA, na kterou dopadaly údery sovětského 1. Ukrajinského frontu. Němci vedli obranné boje v okolí Čenstochové, Radomska a Piotrkowa Trybunalského a bránící se izolované skupiny ztrácely spojení s ostatními jednotkami. Na severním úseku německé 9. A v okolí Žyrardowa prorazily oddíly 2. TA německou obranu a v okolí Modlina pronikly sovětské jednotky do hloubky 10 km.
Ze Skupiny armád Střed (Mitte) sezačal na frontu do úseku německé 4. tankové divize stahovat německý tankový sbor ´Grozdeutschland´. Jako první dorazily do Lodže jednotky divize panceřových granátníků ´Brandenburg´ a také části elitní tankové divize ´Hermann Göring´. Sovětský obchvat Varšavy donutil německé velení k rychlému stažení 46. ts (XXXXVI. ts) z ohrožené oblasti. Hitler sice vydal důrazný rozkaz město bránit, ale toto rozhodnutí bylo přijato bez jeho svolení. OKH, které mělo ještě v čerstvé paměti situaci ve Vitebsku (Operace Bagration a Fester Platz Vitebsk - má poznámka), rozhodnutí štábu Skupiny armád A schválilo. Hitlerův rozkaz nařizující zastavit evakuaci města přišel příliš pozdě ( historickým podkladem pro informace je zde: Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak – Ocelová lavina, str. 193, 194, Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem. Druhá světová válka – Úplná historie, str. 709 - 730, Martin Gilbert, Horst Scheibert – Německé obrněné jednotky a mé poznámky)."
A poté ještě z německých hlášení vzniklé shrnutí dne 17. ledna 1945 nám přinese následující informace, jak je sepsali západní historici.
Den 17. ledna 1945 znamenal, že sovětská 3. GTA obsadila již předměstí Čenstochové a tím ještě více zkomplikovala již takhle svízelnou situaci německé 17. A, která měla za úkol bránit hornoslezskou průmyslovou oblast. Německé velení bylo proto rozhodnuto, že obranu na čenstochovském směru musí podpořit německá 20. td ze zálohy Skupiny armád Střed (Mitte).
"Velení Skupiny armád A vkládalo velké naděje do příchodu divize pancéřových granátníků ´Brandenburg´a tankové divize ´Hermann Göring´ do oblasti Lodže. Když se sovětské velení zorientovalo ve vzniklé situaci, byla 1. GTA rychle přesunuta k řece Pilici a udeřila na nepřipravené oddíly tankové divize ´Hermann Göring´. Současně se stahováním tankového ´Großdeutschland´k Lodži byla vytvořena ´Bojová skupina Nehring´, která byla přidělena německé 9. A. Tato Bojová skupina se skládala z druhosledových jednotek 24. ts (XXIV. ts) a také z 42. as ( historickým podkladem pro informace je zde: Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak – Ocelová lavina, str. 193, 194, Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem. Druhá světová válka – Úplná historie, str. 709 - 730, Martin Gilbert, Horst Scheibert – Německé obrněné jednotky a mé poznámky)."
O bojích 17. ledna 1945 v celém prostoru Viselsko-oderské operace nám hovoří východní historiografie slovy, cituji: "Velkých úspěchů dosáhla útočící vojska 17. ledna 1945. Rozvinula útok na celé frontě, zdolala nepřátelskou obranu na Wartě a ztečí se zmocnila významného polského administrativního střediska a střediska válečného průmyslu - Čenstochové. Bojů o Čenstochovou se zúčastnila 3. GTA, 5. GA a útvary 31. tankového sboru. Při dobývání města se znovu vyznamenal 2. tpr. , jemuž velel hrdina Sovětského svazu major S. V. Chochrjakov. Prapor jako první pronikl do města a společně s motostřeleckým praporem samopalníků tam rozpoutal boj. Za rozhodné a dovedné řízení akcí a za osobní statečnost v bojích o Čenstochovou dostal major S. V. Chochrjakov druhou Zlatou hvězdu hrdiny Sovětského svazu (historickým podkladem pro informaci zde je: AMO SSSR, f. 2 673, sp. 2, l. 217.). Poté pronikl do města předsunutý oddíl pod velením plukovníka G. S. Dudnika, složený z 42. střeleckého pluku 13. gardové divize, a také jednotky 2. motostřeleckého praporu 23. gardové motostřelecké brigády, jimž velel hrdina Sovětského svazu kapitán N. I. Gorjuškin. Rozpoutaly se rozhořčené boje. Sovětští vojáci brzy úplně vyčistily Čenstochovou od nepřítele.
Jednotky 6. gardového tankového sboru 3. GTA, jimž velel genrálmajor V. V. Novikov, obsadily v součinnosti se 7. gardovým tankovým sborem středisko válečného průmyslu a dopravní uzel město Radomi a přeťaly železniční trať Varšava - Čenstochová (historickým pokladem pro informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola II, str. 67.).
Když vojska sovětské 59. A a 60. A odrazila nepřátelské protizteče, začala bojovat na severním obranném obvodě Krakova. Tím, že se přiblížila k městu, zabezpečila levé křídlo úderného uskupení frontu. Letectvo 2. Letecké armády uskutečnilo toho dne 2 424 bojových vzletů (historickým podkladem pro informaci zde je: AMO SSSR, f. 2 673, sp. 2, l. 189.).
38. A ze 4. Ukrajinského frontu, která bojovala na řece Dunajci, prolomila nepřátelskou obranu na úseku širokém 30 km a pronikla na přístupy k městu Nowy Sacz.
Za šest dní útoků prolomil tedy 1. Ukrajinský front nepřátelskou obranu na frontě dlouhé 250 km, rozdrtil hlavní síly německé 4. TA, vnutil boj operačním zálohám Skupiny armád A, které stály proti sandomierzskému předmostí, způsobil drtivou porážku 17. A a překročil řeky Vislu, Wisloku, Černou Nidu, Nidu, Pilici a Wartu. Sovětská vojska postoupila na směru hlavního úderu o 150 km a dosáhla čáry Radomsko - Čenstochová - severně od Krakova - Tarnów. Tím vznikly příznivé podmínky pro to, aby byl zasazen úder na Vratislav, přeťaty komunikace krakovského nepřátelského uskupení a dobyta hornoslezská průmyslová oblast (historickým pokladem pro informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola II, str. 67, a také Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak – Ocelová lavina, str. 193, 194, Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem. Druhá světová válka – Úplná historie, str. 709 - 730, Martin Gilbert, Horst Scheibert – Německé obrněné jednotky a mé poznámky)."

[michan]

Viselsko-oderská operace, Polsko 1945. Č 9.

A nyní detailněji o 1. Běloruském frontu, kterému velel maršál Žukov, a který do Viselsko-oderské operace vstupoval dne 14. ledna 1945.
Armády 1. Běloruského frontu maršála Žukova zahajovaly své útoky toho dne současně a to z magnuszewského i pulawského předmostí již ráno. Čelní úderné prapory přešly do útoku po mohutné dělostřelecké přípravě, která nejprve trvala 25 minut (až po zjištění míst, odkud pálila německá děla nastupovaly hlavní síly frontu, které podpořil dvojitý dělostřelecký palebný val, který trval další 2 hodiny 20 minut. Celkově tak dělostřelecká příprava trvala 2 hodiny a 45 minut, jak bylo naplánováno). Zteč úderných praporů byla podpořena dobře zorganizovaným palebným valem sovětských dělostřelců, kteří pěchotu a tanky doprovázely palbou na zjištěné cíle.Čelní úderné prapory tak okamžitě prolomily nepřátelské obranné postavení a začaly úspěšně postupovat do německých obranných pozic.
"Hned po nich byly do bitvy zasazeny hlavní síly úderného uskupení 1. Běloruského frontu. Jejich zteč podpořil dvojitý palebný val do hloubky 3 km. Činnost čelních úderných praporů tak bez přestávky a bez doplňující dělostřelecké přípravy přerostla ve všeobecný útok vojsk úderného uskupení frontu.
Útok probíhal za nepříznivých povětrnostních podmínek. Protože v prvních dvou dnech (14. a 15. ledna) operace nemohlo letadla vzlétnout, nemohlo letectvo frontu útočící jednotky náležitě podpořit. Veškerá tíha palebného zabezpečení spočívala tedy na dělostřelectvu a na tancích přímé podpory pěchoty. Dělostřeleckou a minometnou palbu protivník neočekával, a proto byla velmi účinná. Jednotlivé nepřátelské roty a prapory byly skoro úplně zničeny (v prvním sledu a částečně i v druhém sledu obrany - má poznámka). Když vojska 1. Ukrajinského frontu zdolala první postavení nepřátelské obrany, začala postupovat kupředu.
Aby zastavila sovětská vojska, zasadilo německé velení do boje druhé sledy pěších divizí a zálohy armádních sborů. Na úsecích průlomu podnikal nepřítel četné protiútoky, ale všechny byly odraženy.
Večer překročila vojska, útočící z magnuszewského předmostí, Pilici a vklínila se 12 km do hloubky nepřátelské obrany. Útvary 26. gardového střeleckého sboru 5. ÚA, jimž velel generálporučík P. A. Firsov, prolomily první pásmo obrany a vklínily se do druhého. Protože bylo dovedně využito dělostřelectva na hlavním směru, byl úspěch sboru zajištěn.
Ještě úspěšněji se rozvíjel útok z pulawského předmostí. Zde sovětští vojáci v několika hodinách prolomili německou obranu v celé taktické hloubce. Prvního dne byl v pásmu 69. A zasazen do bitvy 11. tankový sbor, který na nepřítele silně udeřil, z chodu násilně překročil Zwoleńku, zmocnil se obranného uzlu Zwoleně a začal bojovat o Radom. V pásmu 33. A zasáhl do boje 9. tankový sbor. K úspěšné činnosti vojsk levého křídla 1. Běloruského frontu napomohl (předchozí) rychlý postup armád 1. Ukrajinského frontu (který jak víme útočil od 12. ledna - má poznámka. Historickým podkladem pro informace zde je: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola II, str. 67, 68)."
Vojska 1. Běloruského frontu tak hned prvního dne svého útoku prolomila německé hlavní pásmo obrany na obou úsecích, které byly od sebe vzdáleny 30 kilometrů, "způsobila těžkou porážku čtyřem německým pěším divizím a vytvořila příznivé podmínky pro další rozvinutí operace." Lodžský list, vydávaný okupanty, 17. ledna 1945 napsal: "Klamný, nenormální klid na východní frontě je už nadobro ten tam. Válečný požár vzplál znovu. Sověty vrhly do boje po měsíce shromažďované masy lidí a materiálu. Bitva, která se rozpoutala minulou neděli, bude možná větší než všechny dosavadní velké bitvy na Východě (historickým podkladem pro informace je zde: AMO SSSR, f. 233, inv. 41 792, sp. 18, l. 61.).
Mnohé útvary a svazky 1. Běloruského frontu nepřestávaly bojovat ani v noci. Následujícího dne (15. ledna - má poznámka) pokračovala RA po 30-40 minutové dělostřelecké přípravě v útoku. Sovětská 5. ÚA pod velením generálporučíka N. E. Berzarina zlomila nepřítelův houževnatý odpor, násilně překročila řeku Pilici a zatlačila hitlerovce na severozápad. V pásmu činnosti sovětské 8. GA, které velel generálplukovník V. I. Čujkov, byla do průlomu zasazena 1. GTA pod velením generálplukovníka tankových vojsk M. J. Katukova. Jejím úkolem bylo postupovat ve směru na Nowe Miasto. Tanková vojska překročila Pilici a začala pronásledovat ustupujícího nepřítele. Střelecká vojska využila úspěchu tanků a rozšířila průlom na sever.
Velitelství německé 9. A se snažilo zlikvidovat úspěch sovětských vojsk a vrhlo do bitva dvě tankové divize 40. ts (německý 40. ts měl 8. td a 20. td - má poznámka). Zasazovalo je však do boje po částech a na široké frontě proti oběma uskupením frontu, takže nemohly zastavit rychlý postup 1. GTA.
Za dva dny bojů porazila vojska 1. Běloruského frontu



maršála G. K. Žukova, útočící z předmostí, německá vojska 8. as, 56. ts a 40. ts, překročila řeku Radomku a zahájila boj o město Radom. V prostoru magnuszewského předmostí pronikly sovětské útvary a svazky 25 km do hloubky nepřátelské obrany, a v prostoru pulawského předmostí 40 km (historickým podkladem pro informace zde je: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola II, str. 68, a také Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak – Ocelová lavina, str. 192, 193, 194, Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem. Druhá světová válka – Úplná historie, str. 709 - 730, Martin Gilbert, Horst Scheibert – Německé obrněné jednotky a mé poznámky)."
Německý historik, který předtím jako generál bojoval na Východní frontě o těchto dnech později napsal, cituji: "Dne 15. ledna večer na úseku mezi řekami Nidou a Pilicí už neexistovala celistvá, souvislá německá fronta. Útvarům německé 9. A, které se stále ještě bránily na Visle v prostoru Varšavy a jižně odtud, hrozilo obrovské nebezpečí. Zálohy jsme už neměli (historickým podkladem zde pro informace je: K. Tippelskirch, Geschichte des zweiten Weltkriegs - přeloženo - Dějiny druhé světové války, S. 537.)."
A další dny začal 1. Ukrajinský front maršála Žukova, z obou předmostí, své územní zisky, neustále, v těžkých bojích, rozšiřovat.
"Dne 16. ledna 1945 odrazily svazky 1. GTA četné protizteče německého 40. ts, obsadily Nowe Miasto a rychle postupovaly na lodžském směru. Hned za tankovými jednotkami útočila střelecká vojska. 69. A pod velením generálplukovníka V. J. Kolpakčiho spolu s 11. tankovým sborem dobyla toho dne (16. ledna) ztečí silný uzel nepřátelského odporu - město Radom. Tankisté pak v pásmu svého útoku překročili řeku Radomku a vytvořili předmostí na jejím levém břehu. Zteč Radomi účinně podporovalo letectvo. Na žádost velitelství pozemních vojsk bitevní a bombardovací letectvo přesně zasahovalo nejdůležitější ohniska obrany, bořilo opevněné objekty a ničilo nepřítelovu živou sílu i bojovou techniku.
Útočící vojska využila úspěšné činnosti letectva, pronikla ze tří směrů do města a očistila je od zbytků nepřítele."
Sovětská 33. A, které velel generálplukovník V. D. Cvetajev, se s 9. tankovým sborem přiblížila k městu Szydlowci a společně s pravokřídelními armádami 1. Ukrajinského frontu zlikvidovala opatowsko-ostrowiecký výběžek.
Německé velení se marně snažilo zorganizovat obranu na předem připravené čáře, probíhající podél řek Bzury, Rawky a Pilice, zastavit postup sovětských vojsk a zabezpečit ústup svých rozbitých útvarů. Sovětská vojska z chodu prolomila tuto čáru a rychle útočila na západ (historickým podkladem pro informace zde je: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola II, str. 69).
Sovětská 16. Letecká armáda, které velel generálplukovník letectva S. I. Ruděnko, tehdy suverénně ovládala, nad celým frontem vzdušný prostor a její letadla hromadně útočila na německé opěrné body, na jednotlivá uskupení, která podnikala, nebo se připravovala podnikat protiútoky. Letadla hromadně útočila, "na zálohy, železniční a silniční uzly Lodž, Sochaczew, Skierniewice a Tomaszów Mazowiecki. Nejintenzívněji pronásledovalo letectvo kolony nepřítele, který začal ustupovat z Varšavy. Jen za jediný den, 16. ledna 1945, uskutečnilo letectvo frontu 3 473 vzletů, přičemž ztratilo 54 letadel. Za 24 hodin bylo zjištěno jen 42 přeletů nepřátelských letadel (historickým podkladem pro informace je zde: AMO SSSR, f. 233, inv. 2 356, sp. 570, l. 161.)."
Po třech dnech tvrdých a krvavých bojů, 14., 15. a 16. ledna 1945, se vojska armád 1. Běloruského frontu, která útočila z magnuszewského a pulawského předmostí, spojila v útočných kleštích, postoupila o 60 km a průlom v německé obraně rozšířila na 120 km. Mimo tohoto ještě 1. Běloruský front, spolu s 1. Ukrajinským frontem, zcela zlikvidovaly německý opatowsko-ostrowiecký obranný výběžek.

"Dne 17. ledna večer sovětská 5. ÚA a 8. GA sváděly boje v prostoru Skierniewic, Rawy Mazowiecké a Gluchowa. Východně od Noweho Miasta sovětská vojska obklíčila a zničila hlavní síly německé 25. td, které se už nestačily přepravit přes Pilici.
1. GTA při pronásledování ustupujícího nepřítele dosáhla prostoru Olszowce, 69. A a 33. A prostoru Spala - Opoczno. Toho dne byly na směru hlavního úderu zasazeny do boje jezdecké svazky - 2. gardový jezdecký sbor ve směru na Skierniewice - Lowicz a 7. gardový jezdecký sbor ve směru na Tomaszów Mazowiecki. Když vojska 1. Běloruského frontu dosáhla čáry Skierniewice - Olszowiec, octla se na stejné linii jako vojska 1. Ukrajinského frontu, která útočila ze sandomierzského předmostí (historickým podkladem pro informace zde je: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola II, str. 69)."

Použité podklady:

Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Lucas Cooper - Hitlerovy elitní jednotky.
G. K: Žukov – Vzpomínky a úvahy 1, 2.
Paul Adair – Hitlerova největší porážka.
Historie německé armády – Philippe Mason.
Nicholas Bethell a redakční skupina Time-Life Books – ÚTOK NA SSSR.
John Keegan – Druhá světová válka.
Janusz Piekalkiewicz – Tanková válka 1939 -1945.
Janusz Piekalkiewicz – Letecká válka 1939 – 1945.
Janusz Piekalkiewicz – Námořní válka 1939 -1945.
Len Deighton – Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině druhé světové války.
Hitlerova armáda – Sborník článků odborných redaktorů časopisu Command.
Válka jako Peklo – Eduard Rauss, Hans von Greiffenberg, Dr. Waldemar Erfurth, Peter G. Tsouras – editor.
Prof. Alexandra Viatteau, Historian Paris II University, Prof. Norman DAVIES, Historian Oxfrod University a Dr. Dariusz GAWIN, Historian Museum of the Warsaw Uprising.
Mathias Färber – Druhá světová válka v obrazech.
David Brownstone a Irene Franck – Historie válek.
Paul Carell – Spálená země.
Paul Carell – Operace Barbarossa.
Horst Scheibert – Německé obrněné jednotky.
Černí andělé – Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4. - Redakce čtvrtého svazku - M. M. Minasjan(vedoucí redakce a autorského kolektivu)
P. P. Bogdanov, M. S. Dolgij, N. V. Krestnikovova ( literární redaktorka), J. A. Prokofjev, P. I. Šuktomov, M. A. Švarev, G. M. Tavrovská, M I. Traktujev a celý autorský kolektiv, který začíná - M. L. Altgovzen a pokračuje dalšími 27mi jmény....
Memoáry – maršál Vasilevskij
Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak – Ocelová lavina.
Christhoper Andrew, Vasilij Mitrochin – Neznámé špionážní operace KGB.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
V.V.Bešanov: „Kadry rešajut vse – surovaja pravda o vojne“ (Kádry rozhodují o všem – syrová pravda o válce), vyd. AST, Moskva 2006
L.M.Mlečin: „Josif Stalin, jevo maršaly i generaly“ (Josif Stalin, jeho maršálové a generálové), vyd. Centrpoligraf, Moskva 2005
L.M.Mlečin: „Russkaja armija meždu Trockim i Stalinym“ (Ruská armáda mezi Trockym a Stalinem), vyd. Centrpoligraf, Moskva 2002
B.N.Petrov: „Ot revoljucionnoj česotky k vojennoj katastrofe“ (Od revolučního svrabu k vojenské katastrofě), Vojenno-istoričeskyj archiv 3/2001 (Vojensko-historický archív 3/2001), Moskva 2001
M.V.Zacharov: „Generaľnyj štab v predvojennyje gody“ (Generální štáb v předválečných letech), Vyd. AST, Moskva 2005
N.Zenkovič: „Vyššij generalitet v gody potrjasenij“ (Vyšší generalita v letech otřesů), vyd. Olma-Press, Moskva 2005
„Statistika armejskovo terora“ (Statistika armádního teroru), Vojenno-istoričeskyj archiv 2/1997 (Vojensko-historický archív 2/1997), Moskva 1997
„Tragedija RKKA“ (Tragédie Dělnicko-rolnické Rudé armády), Vojenno-istoričeskyj archiv 1/1997 (Vojensko-historický archív 1/1997), Moskva 1997
Ch.Andrew,O.Gordějevskij: KGB – Důvěrná zpráva, Vyd. East Art Agenci 1994
Ch.Andrew,V.Mitrochin: Štít a Meč Vyd. Akademia 2001 a 2008
Oleg Kalugin: Proščaj, Lubljanka (Promiň, Lubljanko ) ,vydal Olymp 1995
Interviu s generálem KGB Olegem Kaluginem: Časopis Čajka 2002
M.Pečenka,J.Bašta a kolektiv: Encyklopedie špionáže,Vyd. Libri 1993
Slovenská armáda 1939-1945 - Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Apokalypsa v Karpatech - Karel Richter.
Klapálek K., Ozvěny bojů, 2. vyd., Praha 1987.
Přikryl Vladimír., Pokračujte v horách. Praha 1947.
Sacher V., Na počátku stála smrt, Praha 1968.
Sacher V., Nebeská brigáda (rukopis).
Sacher V., Pod rozstříleným praporem, Praha 1991.
Steiner Arnošt, Drebota Jindřich: Za cenu života, Praha 1981.
Pivoluska J., Parabrigáda., Bratislava 1970.
Drtina P., Československo můj osud, díl I., II., III., IV., vydal Melantrich, Praha 1992.
Mé poznámky a mapy.


Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=7&t ... 92#p241292