Východní Prusko, německá porážka 1945. Č 1.

[michan]

Východní Prusko, německá porážka 1945. Č 1.
Mapa Východního Pruska v období od



roku 1919 do konce srpna roku 1939.
Krátce historie a situace před útokem RA, leden 1945, Etapa 1.
Rudá armáda zaútočila na Východní Prusko a na německá vojska v severním Polsku, a to ve stejné době, jako prováděla útoky ve Viselsko-oderské operaci, konkrétně 13. ledna 1945. Důvod byl samozřejmě prostý - aby Němci nemohli přesouvat své rychlé tankové divize ze Skupiny armád Sever (Nord) do Skupiny armád A, tedy proti RA, která útočila ve Viselsko-oderské operaci. Na rychlé manévry silami a technikou byly i v roce 1945 Němci stále ještě mistři. V místech o kterých budeme hovořit měli dálnice měli hustou síť železnic a měly dost PHM i s použitím syntetického benzínu.
Pojďme si nejprve však připomenout krátce historii Východního Pruska, a to ze dvou pramenů - od východních historiků a od západních historiků. Charakteristické pro východní historiky jsou hned prvé věty, ve kterých o Východním Prusku napsali v 60tých letech 20. století úplně něco jiného, konfrontačního, "po bolševicku", i v rámci "Studené války", než západní historici, cituji:

"Východní Prusko vzniklo na slovanském a litevském území, jež uchvátili němečtí feudálové ve XIII. - XIV. století. Bylo důležitou součástí pruského státu, který dlouhý čas hrál v Evropě reakční úlohu (to píší bolševici, kteří chtěli rozšířit a rozšířili svůj imperialismus o další území, ještě před ww2 - tedy ve 20. a až do konce 30. let, přesněji do roku 1940 včetně, dále na západ a ovládali území větší než měli ruští carové do roku 1916 - má poznámka). Prusko a prušáctví bylo ztělesněním německého militarismu. Základ reakčního prušáctví tvořili junkeři - reakční třída šlechtických vlastníků půdy ve Východním Prusku. Junkeři, kteří odedávna zastávali vedoucí místa ve státním aparátu a v armádě, vtiskli pečeť svého panství celému vývoji Německa. Walter Ulbricht( nejprve byl tajemník komunistů a od roku 1953 první tajemník, či Generální tajemník poválečné NDR, více viz zde:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Walter_Ulbricht
- má poznámka) píše: ´Prusko-německá junkerská kasta byla od samého svého vzniku ohniskem neklidu v Evropě. Po mnoho století uskutečňovali němečtí rytíři a junkeři: Drang nach Osten, válčili proti slovanským národům a plenili jejich země a zotročovali je. Obzvláště ve Východním Prusku, kde byla po staletí pěstována nenávist k východním sousedům (část historických informací pro: Velká vlastenecká válka, svazek 5. Kapitola III, str. 83, zde má podklad: W. Ulbricht, Zur Geschichte der neuesten Zeit, Band I, r. Halbband, Berlin 1955, S. 211. a větší část pak je přímo ze zdroje - Velká vlastenecká válka str. 83.)."

Úplně jinak vykládá vznik Východního Pruska západní historiografie, viz Použité podklady, včetně Wikipedie, viz zde:
https://cs.wikipedia.org/wiki/V%C3%BDchodn%C3%AD_Prusko
a zde:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Prusko
a zásadní rozdíly se pokusím zesílit písmem. Právě tím zásadním rozdílem je, že na vzniklém Východním Prusku, žily pohanské kmeny Prusů. Území, o kterém je tedy řeč Východní Prusko, dalo vlastně později jméno německému státu Prusko, neboť v letech 1230-1283 si tam Řád německých rytířů podmanil pohanské kmeny Prusů (zde viz původ Pohanských kmenů Prusů:
http://www.e-stredovek.cz/view.php?cisl ... 2014120001
). Další informace pak říká, že tzv. Řádový stát se stal součástí Svaté říše římské, byť se zvláštním "mimo stojícím" postavením. A další historická fakta říkají, že od roku 1466 bylo toto území Řádu německých rytířů, již tedy Řádový stát, podstatně zmenšen, když po prohrané válce s Polským státem zůstaly v Německému řádu jen tzv. Vévodské Prusy (Herzogtum Preuzen), oddělené od Říše pruhem tzv. Královských Prus, které tvořily většinu území pozdějšího Západního Pruska." A tohle Řádové území se následně stalo roku 1525 tzv. sekularizovaným vévodstvím, tedy územím, kde výkonná moc nebyla církevní, ale světská, pod vládou braniborských markrabat rodu Hohenzollernů (když poslední velmistr Řádu byl právě z rodu Hohenzollernů) a polskou lenní svrchovaností, kvůli níž byly Prusy definitivně vyňaty ze svrchovanosti římského císaře. Roku 1618 byly Prusy spojeny s Braniborskem (Brandenburg) personální unií, čímž vznikl základ budoucího velkého Pruska."Po tzv. Olivském míru se Polsko muselo vzdát své lenní nadvlády, ale Prusy se do svazku Říše nevrátily. Stávající situace pak využily hohenzollernští panovníci, pro které byla tehdy jimi vytoužená královská hodnost v rámci Říše římské prakticky nedosažitelná a proto v roce 1701 markrabě Fridrich III., vyhlásil Pruské království a aby království odlišil od Braniborska a také dalších říšských území v rámci nově vzniklého státu, začalo se pro kdysi řečené Vévodské Prusy používat název Staré Prusko (Altpreußen).
V dalších letech expandující Prusko pak zabralo v prvním dělení Polska, tedy v roce 1772, mimo jiné i Královské Prusy, a tak mělo území Starého Pruska přímé propojení mezi oběma částmi státu. V lednu roku 1773 bylo pak území Starého Pruska, ještě rozšířeno o Varmii - což byla část bývalých Královských Prus - prohlášeno za novou Provincii Východní Prusko (Provinz Ostpreußen), která přetrvala až do roku 1945 (informace zde použité jsem čerpal z: https://cs.wikipedia.org/wiki/V%C3%BDchodn%C3%AD_Prusko
).
Ze stejného pramene historických událostí se dozvídáme, že od konce I. světové války, přesněji od roku 1919, bylo území Východního Pruska opět odděleno tzv. Polským koridorem od Německa. Polský koridor pak zaručoval přístup Polska k moři a k přístavu Gdaňsk. Při řečeném dělení, ještě úzký pruh území severně od řeky Němen s důležitým přístavem Klajpedou (Memel), byl rozhodnutím vítězných mocností Dohody, oddělen od Pruska a byl postaven pod mezinárodní správu.
Ale již v lednu roku 1924, za zinscenovaného povstání nově vzniklé Litevské republiky, byl celý klajpedský region připojen jako autonomní území k Litvě (vše napsané viz úvodní mapu). A takto zmenšené území Pruska se pak stalo součástí Svobodného státu Prusko, tehdy nejmocnějšího státu Výmarské republiky.

Když pak skončila 2. světová válka, severní část (tedy asi jedna třetina území) Východního Pruska si zabral Sovětský svaz, v jehož rámci, tedy v rámci SSSR, připadla tato země Ruské SFSR. Ruská SFSR pak z této enklávy vytvořila od roku 1946 Königsberskou oblast, a o tři měsíce později jí přejmenovala na Kaliningradskou oblast, která je součástí Ruské federace (RF) dodnes. Ještě v dubnu 1948, byl z ruského území opět oddělen klajpedský region a darován Litvě, tehdy Litevské SSR (v rámci Litvy zůstal dodnes).
Jižní, ona větší část Východního Pruska (dnešní Varmijsko-mazurské vojvodství), byla oddělena a předána Polsku, jako součást náhrady území, které Rusko zabralo z předválečných polských území na východě (tzv. kressy)...

O trochu jinak nám vše z historie o Východním Prusku líčí východní bolševický kolektiv historiků (moc nějaké dělení a zábor Východního Pruska nevysvětluje, jen haní a haní - především ty zlotřilé kapitalisty, oni ti spravedliví, viz od horní citace pro Velká vlastenecká válka, str. 83, až na konec této citace - má poznámka), který ke stejnému dál napsal, cituji:

"Němečtí militaristé přeměnili Východní Prusko - tuto svou nejvýchodnější provincii - v hlavní strategické nástupiště k útoku na Rusko a Polsko (zde pak svůj útok na Polsko 17. září 1939, jak budeme číst - vůbec nepřipomene - má poznámka). Již ve XIII. - XV. stol. podnikali odtud teutonští rytíři četné loupežné výpravy proti slovanským a pobaltským národům.
Od konce XIX. stol. (následoval tedy skok od XV. stol do XIX. stol - má poznámka) se německý generální štáb pod vedením Moltkeho a Schlieffena zabýval tím, jak využít Východního Pruska k válce proti Rusku. Za první světové války zaútočila z tohoto nástupiště německá armáda na Pobaltí a okupovala je. Odtud se Německo snažilo udeřit na revoluční Petrohrad.
Po první světové válce vytvořili pruští junkeři ´dobrovolnické sbory´a ´černý reichswehr´. V roce 1933 dopomohli spolu s průmyslovými a finančními magnáty Hitlerovi k moci a začali připravovat druhou světovou válku. Hlavním heslem zahraniční politiky přitom nadále zůstávalo ´Drang nach Osten´.
Největší význam pro fašistickou agresi mělo východopruské nástupiště za druhé světové války. V roce (1. září - má poznámka) 1939 zasadila německá fašistická vojska z Východního Pruska jeden z hlavních úderů Polsku ( právě zde chybí onoho 17. září 1939, kdy Rudá armáda SSSR vtrhla z východu do zad Polsku, viz zde
Polsko září 1939. Č 1. až Č 47.:
http://www.e-stredovek.cz/view.php?cisl ... 2014120001
včetně Bilancování Č 1. - 2.:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=196&t=3001
, když přípravy Rudé armády na vpád Polsku do zad je od Č 30., zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=196&t=2898
a vpád je pak zde od Č 33. průběžně až do konce:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=196&t=2924
- má poznámka).
V roce 1941 vtrhla (pokračuje po roce 1939 hned východní historiografie - má poznámka) z téhož nástupiště (z rozděleného území Polska, dohodnutého mezi Třetí říši a stalinistickým SSSR - má poznámka) německá Skupina armád Sever (Nord) a část sil německé Skupiny armád Střed (Mitte) do Sovětského svazu (až sem byla historickým podkladem pro informace v uvozovkách: Velká vlastenecká válka, svazek 5. Kapitola III, str. 83 a 84.)."
Nic dalšího zde východní historici v 50. a 60. letech 20. století nevysvětlují a ihned začíná komunistická totalita řešit a vysvětlovat stejně hrůznou totalitu nacistickou, jimi nazývanou slovy - fašistická, cituji:

"V letech 1941 - 1944 sídlil ve Východním Prusku v prostoru Rastenburgu pod ochranou Mazurských jezer v hlubokých podzemních skrýších hlavní stan hitlerovského vrchního velení, nazývaný fašisty ´Wolfsschanze´ /všichní vědí, že česky je to - Vlčí doupě - má poznámka/ (historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5. Kapitola III, str. 84.)."

[michan]

Východní Prusko, německá porážka 1945. Č 2.

Je zcela pochopitelné, že i ve svém dalším popisu východní historiografie, nemá dobré slovo, ale ani neutrální pro význam Východního Pruska pro Třetí říši. Říká již v začátku popisu dále, že pro hitlerovskou Třetí říši mělo Východní Prusko pro protisovětské plány, "veliký význam". Tahle provincie Německa, jak také někde Východní Prusko nazývají, mělo mít pro Hitlera a spol. význam - jako průmyslové centrum východních oblastí budoucí "Velkoněmecké říše", která měla dle plánů sahat daleko za Volhu.
A východní kolektiv historiků postupně popisuje a vysvětluje, co vzniklo po okupaci prostoru Němci, že, cituji:

"Po anexi Polska byla k Východnímu Prusku připojena část Klajpedské oblasti Litvy a severní Polsko. Okresy Elbing (Elblag), Marienburka (Malbork), Marienwerder a Toruň, ležící při dolní Visle, byly včleněny do nově vytvořené župy Danzig-Westpreussen (Gdańsk-Západní Prusko).
Území Východního Pruska v jeho nových hranicích bylo rozděleno na čtyři správní obvody, do jejichž čela byl postaven jako gaulaiter a oberpresident kat slovanských národů Erich Koch (viz také zde: https://en.wikipedia.org/wiki/Erich_Koch - po válce mu byl trest smrti změněn na doživotí - má poznámka). Za války byly ve Východním Prusku četné koncentrační tábory, v nichž úpěly desetitisíce nevinných lidí. Takové tábory byly v Královci (Kaliningradě), na Samlandském poloostrově, v Domnau a v Modlině (Novogeorgijevsk). V severním Polsku, které bylo připojeno k Východnímu Prusku, zavedli hitlerovci krutý okupační režim. Němečtí kolonisté si zabrali nejlepší půdu, zmocnili se veškerého průmyslu a obchodu a zaujali monopolní postavení v úřadech. Okupační orgány mobilizovaly všechno práceschopné polské obyvatelstvo na stavbu obranných zařízení.
V severním Polsku byly zřízeny donucovací pracovní tábory, obehnané ostnatým drátem, Poláci, kteří se vyhýbali práci, byli bez soudu zastřeleni. Německá fašistická propaganda šířila lživé výmysly, že prý po příchodu sovětských vojsk budou Poláci pronásledováni. Avšak většina polského obyvatelstva okupantům nevěřila a netrpělivě očekávala Rudou armádu (dle historických zápisů a všeho toho co bylo o východních oblastech s polským obyvatelstvem nashromážděno, zde východní historici vědomě lhali. Poláci se nejen obávali příchodu RA, ale především se obávali krutostí NKVD, se kterými měli zkušenosti od roku 1939 - má poznámka z historických zápisů západních historiků a zápisů z německých hlášení - viz také zde:
pp
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=389&t=6832
a od těchto historiků, Davis,Norman. Boj o Varšavu. Povstání Poláků proti nacistům 1944. Praha, Prostor, 2005. 684 s. ISBN 80-7260-147-4 a také Prof. Alexandra Viatteau, Historian Paris II University, Prof. Norman DAVIES, Historian Oxfrod University a Dr. Dariusz GAWIN, Historian Museum of the Warsaw Uprising.).
Východní Prusko bylo důležitou oblastí válečného průmyslu, mohutnou zbrojnicí a základnou pro doplňování armády živou silou. Byly zde loděnice, strojírny a zbrojovky, které zásobovaly Wehrmacht střelivem, zbraněmi a některými druhy aparatur. Východní Prusko mělo značné zdroje potravin, kterých se v té době v jiných oblastech Německa nedostávalo. Značně rozvinuté zemědělství této provincie nejen krylo veškerou potřebu potravin jejích obyvatel, ale dodávalo velké množství výrobků i na trh (historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5. Kapitola III, str. 84.).
V lednu 1945 se stalo Východní Prusko spojovacím článkem mezi německým Kuronským uskupením přitisknutým k moři a hlavními silami německých vojáků na východní frontě, a také štítem, chránícím cesty do středního Německa ze severovýchodu. Německé velení chtělo přeměnit Východní Prusko v nepřístupnou tvrz, upoutat zde co nejvíce sovětských vojsk a zabránit jejich využití na jiných úsecích sovětsko-německé fronty. Domnívalo se, že z východopruského nástupiště bude moci výhodně zaútočit do boku středního uskupení sovětských vojsk ze severu při jeho útoku na hlavním, varšavsko-berlínském strategickém směru. Německé vládnoucí kruhy doufaly, že dokud budou mít ve svých rukou Východní Prusko a Kuronský poloostrov, nevstoupí neutrální Švédsko do války na straně protifašistické koalice (historickým podkladem pro informace psané ve Velké vlastenecké válce, svazek 5. Kapitola III, str. 84, je zde: H. Guderian, Erinnerungen eines Soldaten / v českém překladu - Vzpomínky vojáka/, Heidelberg 1951, S. 337.)."

Protože nejen Hitlerova Třetí říše, ale i Výmarská republika, skutečně Východnímu Prusku přikládali velký hospodářský, politický a samozřejmě i strategický význam neustále se tam budovala velice silná obrany. Budovat obrana se začala již před 2. světovou válkou, kdy byl již vytvořen mohutný, hluboce členěný systém polních a i trvalých betonových opevnění. Již v roce 1932, tedy ve Výmarské republice, "se začaly ve Východním Prusku stavět opevněné prostory a obranné čáry. Selské usedlosti, zámky i obytné domy se uzpůsobovaly k obraně. V roce 1939 byly stavební práce téměř úplně zastaveny, ale po porážce německých fašistických vojsk na Volze byly opět obnoveny.
Obrovského rozsahu dosáhly obranné práce v roce 1944, kdy štáb vojsk schválil plán budování obranných objektů na celé východní frontě včetně Východního Pruska (historickým podkladem pro informace v uvozovce je zde: Sbornik matěrialov po sostavu vojsk fašistickoj Germanii, vyš. pjatyj, str. 10-11.)."
Již počátkem roku 1945 byly opevňovací práce a také ženijní úpravy okolních terénů, jakož i prostory bojové činnosti ukončeny.
"Systém obranných objektů na území Východního Pruska a severního Polska tvořilo celkem 6 opevněných prostorů: ilmenhoratský, lötzenský, heilsberský, allensteinský, mlawský a toruňský. Zesilovalo je 13 starých pevností; Lötzen, Modlin, Mlawa, Toruň, Tczew, Grudziadz, Fordon, Bydgoszcz, Chelmno, Marienburg, Elbing, Pillau a Královec. Kromě toho bylo ve Východním Prusku několik opevněných pásem, příčných postavení a velkých obranných uzlů s trvalými objekty. Hloubka obrany dosahovala 150 - 200 km. Na směru Gumbinnen (Gusev) - Královec bylo devět opevněných pásem. Východopruské opevněné prostory a pásma obrany s pevnostmi, které k nim patřily, se svou mohutností vyrovnaly Siegfriedově linii a na některých úsecích ji dokonce předčily.
Východní Prusko bylo silně opevněným nástupištěm, kde se obranné objekty spojovaly s přirozenými překážkami. Nejdokonalejší byla obrana v pásmu 3. Běloruského frontu, na sever od Mazurských jezer, zvláště na insterburském směru. V severním Polsku a v jižní části Východního Pruska, kde útočil 2. Běloruský front, nebyla obrana tak dobře připravena.
Silně rozvinutá síť hluboce členěných opevnění umožňovala nepříteli nevelkými silami úporně hájit toto nástupiště. Geograficky bylo Východní Prusko pro obranu velice výhodné a německé fašistické velení spoléhalo na to, že zde na dlouhou dobu zadrží útok sovětských vojsk.
Ve Východním Prusku a v severním Polsku operovala vojska Skupiny armád Střed (Mitte), které velel generálplukovník Hans Reinhardt. Do této Skupiny armád patřila 3. TA a 4. A a 2. A.
Německá 3. TA zaujímala obranu na levém břehu Němenu od moře po Sudargas a dále na jih k Stallupönenu.
4. A se bránila východně od Mazurských jezer na čáře Stallupönen - Novogrud.
2. A zaujímala obranu podél řeky Narew a při ústí Západního Bugu, od Novogrudu k Visle.
Každá armáda měla v záloze po jedné tankové divizi nebo motorizovanou (mot.) divizi a několik pěších útvarů a svazků.
Skupina armád Střed (Mitte) měla v záloze tankový sbor Großdeutschland, sestavající ze dvou motorizovaných divizí, dále pěší divizi a cyklistickou stíhací brigádu.
Později, po svém zformování, měly být zálohy Skupiny armád Střed (Mitte) rozšířeny ještě o čtyři pěší divize a jednu brigádu (historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5. Kapitola III, str. 85.).
K 13. lednu 1945 se německé uskupení ve Východním Prusku skládalo z 41 kompletních divizí (34 pěších divizí a 4 (mot.) divizí a jedné brigády (pro Velkou vlasteneckou válku svazek 5. Kapitola III, str. 85, byl jako zdroj informací použit: H. Guderian, Erinnerungen eines Soldaten / v českém překladu - Vzpomínky vojáka/, Heidelberg 1951, S. 326-327.).
Na německou pěší divizi připadalo průměrně 14 - 15 km fronty. Na obraně Východního Pruska se kromě toho podílely i speciální formace: školní, záložní, pevnostní, námořní, policejní, ochranné, dopravní, útvary Volkssturmu a mládežnické oraganizace Hitlerjugend. Východopruské uskupení čítalo 580 000 vojáků a důstojníků a 200 000 příslušníků Volkssturmu. Mělo 8 200 děl a minometů, asi 700 tanků a SHD a 515 letounů 6. Letecké armády (historickým podkladem pro informace je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv, čís. 17 936, str. 777.)
Německé fašistické letectvo, které mělo k dispozici dostatek dobře vybavených letišť, bylo velice aktivní. Když se RA připravovala k útoku do Východního Pruska, podnikalo letectvo 6. Letecké armády tam dislokované, těžké nálety na shromaždiště sovětských vojsk a na jejich dopravní komunikace.
Nepřátelská vojska byla dobře zásobena střelivem, potravinami, ženijním a jiným materiálem. Ve Východním Prusku byly rozmístěny sklady výbušnin a pracovaly tam závody na výrobu granátů a min. Jen zásoby PHM byly omezené a stačily tak na zbytek ledna a na prvních deset dní února (tohle však méně platilo pro vojska v ostatních částech zmenšující se Třetí říši, kde se mimo nahromaděných zásob PHM a velké množství skladů PHM, používal i v podzemních továrnách vyráběný syntetický benzín a pro letadla byl letecký benzín vyráběn a distribuován například i ze Záluží v Protektorátě, a to ještě v dubnu 1945, kdy byly závody v Záluží bombardovány Spojenci... - má poznámka). Aby se PHM ušetřilo (pro tanky a SHD a nákladní automobily, což platilo, jako nařízení o šetření s PHM vydané OKH i OKW, ale i pro zbytek Třetí říše... - má poznámka), doporučovalo se přepravovat jednotky i na blízké vzdálenosti po železnici (historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5. Kapitola III, str. 85.).
Ve snaze zvýšit početní stavy východopruského uskupení navrhoval štáb německých pozemních vojsk (OKW) vyklidit Kuronské předmostí a část vojsk přesunou do Východního Pruska.
Kromě toho vypracovalo OKW společně s velitelstvím Skupiny armád Střed (Mitte) plán, jak zkrátit linii fronty ve Východním Prusku; měly být zlikvidovány výběžky a vojska stažena za Mazurská jezera (pro Velkou vlasteneckou válku svazek 5. Kapitola III, str. 86, byl jako zdroj informací použit: H. Guderian, H. Guderian, Erinnerungen eines Soldaten / v českém překladu - Vzpomínky vojáka/, Heidelberg 1951, S. 351.).
Avšak východopruský gauleiter se rozhodně postavil proti vyklizení byť sebemenšího území. Téhož názoru byl i Hitler, a tak vrchní velení (OKH) plán štábu pozemních vojsk (OKW) zamítlo (historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5. Kapitola III, str. 86.).

[michan]

Východní Prusko, německá porážka 1945. Č 3.

Do konce roku 1944 vypracovalo, a v prvních dnech roku 1945 předalo na OKW, velitelství Skupiny armád Střed (Mitte) - Plán obrany Východního Pruska - jenž měl na dlouhou dobu zastavit postup armád sovětského 2. a 3. Běloruského frontu a způsobit jim velké ztráty!
V souladu s - Plánem obrany Východního Pruska - byla rozmístěna i německá vojska. "Přihlíželo se přitom ke zkušenostem z organizování obrany ve Východním Prusku v roce 1914. Mělo být maximálně využito Mazurských jezer, mohutných obranných opevnění a husté železniční sítě. Vojska prvního sledu zaujala první a druhé pásmo obrany, přičemž největší hustota byla vytvořena na insterburském a mlawském směru. Na těchto směrech a za Mazurskými jezery byly připraveny rychlé zálohy, které měly zasazovat protiúdery sovětským vojskům, kdyby pronikla do hloubky obrany. Německé fašistické velení zároveň předpokládalo, že zasadí mohutný protiúder 1. Běloruskému frontu (maršála Žukova), jestliže přejde do útoku na varšavsko-berlínském směru!
Hitlerovský hlavní stan (OKH) soustředil v Baltském moři hlavní síly svého válečného loďstva včetně několika lodí, které dříve operovaly v Severním moři a u norského pobřeží. Hlavním úkolem loďstva bylo bránit námořní komunikace, spojující přístavy na jižním pobřeží Baltského moře s přístavy, zásobujícími Kuronské a Východopruské uskupení vojsk. Po těchto cestách se dopravovaly na východní frontu doplňky, zbraně a střelivo. Na zpáteční cestě se z předmostí odváželi ranění, uprchlíci a cenné předměty nakradené v okupovaných oblastech Sovětského svazu. Kromě toho mělo loďstvo svými ponorkami s pomocí minových zátarasů v ústí Finského zálivu znesnadnit pronikání sovětských lodí do Baltského moře a speciálně vytvořené Bojové skupiny hladinových plavidel měly krýt boky vlastních vojsk na mořském pobřeží (historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5. Kapitola III, str. 86.).
Německé fašistické velení nařídilo svým vojskům, aby za každou cenu udržela Východní Prusko. Na houževnaté obraně tohoto prostoru zvláště trvali státní a vojenští činitelé pocházející z Východního Pruska - Göring, Koch, Weiss, Guderian a další, kteří tam měli velké majetky. Ve svém provolání k Volkssturmu vyzýval geuleiter Erich Koch, aby Východní Prusko, bylo za každou cenu uhájeno. Tvrdil, že jeho ztráta bude znamenat smrt celého Německa. Ujišťoval, že ´na německé půdě nemůže dojít k žádnému průlomu (pro Velkou vlasteneckou válku svazek 5. Kapitola III, str. 86, byl jako zdroj informací použit: H. Guderian, Erinnerungen eines Soldaten / v českém překladu - Vzpomínky vojáka/, Heidelberg 1951, S. 351.).
Během přípravy k obraně rozvířilo hitlerovské velení šovinistickou propagandu, aby upevnilo morálku vojsk i obyvatelstva. Fašisté zastrašovali vojáky ´bolševickými zvěrstvy´(které, jak dokládají západní a německé historické prameny se skutečně ve Východním Prusku konaly v podobě hromadného znásilňování žen a nezletilých dívek, stejně jako vraždění civilistů a drancování - má poznámka pocházející od vyhodnocení také těchto historiků, Davis,Norman. Boj o Varšavu. Povstání Poláků proti nacistům 1944. Praha, Prostor, 2005. 684 s. ISBN 80-7260-147-4 a také Prof. Alexandra Viatteau, Historian Paris II University, Prof. Norman DAVIES, Historian Oxfrod University a Dr. Dariusz GAWIN, Historian Museum of the Warsaw Uprising, a dalších, které uvádím v Použité podklady.) a vyzývali je, aby byli věrni přísaze Hitlerovi. Ideologické zpracování doplňovalo velení i gestapo tvrdými represáliemi (historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5. Kapitola III, str. 86.).
V polovině ledna 1945 vedla fronta od ústí Němenu k Sudargasu, pak se stáčela k jihu a procházela Východním Pruskem po čáře Schillenen - Goldap (Goldap) a dále podél břehů Raspudy, Augustovského průplavu, Bobru a Západního Bugu až k Visle východně od Modlinu. Od moře k Visle byla fronta dlouhá 555 km. Na levém břehu Narewu a Západního Bugu vytvořila sovětská vojska dvě operační předmostí v prostoru Rózanu a Serocka (Rózanské předmostí bylo široké 43 km a hluboké 20 km; serocké předmostí 26 km a 6km).
Tato předmostí měla velký význam pro rozvíjení aktivní bojové činnosti.

Proti východopruskému uskupení německých vojsk stála vojska 2. a 3. Běloruského frontu.
Hlavní stan vrchního velení (STAVKA) před útokem podstatně přeskupil síly a doplnil fronty svými zálohami a svazky, které operovaly proti Kuronskému nepřátelskému uskupení. Dne 18. listopadu 1944 byl kromě toho vyčleněny z 1. Běloruského frontu 65. A a 70. A a předány 2. Běloruskému frontu.
Před zahájením útoku se 2. Běloruský front skládal z 50. A, 49. A, 3. A, 2. ÚA, 65. a 70. A, z 5. GTA, 4. Letecké armády, 1., a 8. gardového tankového sboru, 8. mechanizovaného a 3. gardového jezdeckého sboru. Velitelem 2. Běloruského sboru byl maršál Sovětského svazu K. K. Rokossovskij, členem vojenské rady generálporučík N. J. Subbotin a náčelníkem štábu frontu generálporučík A. N. Bogoljubov.
K 3. Běloruskému frontu (velitel armádní generál I. D. Čerňachovskij, člen vojenské rady generálporučík V. J. Makarov, náčelník štábu frontu generálplukovník A. P. Pokrovskij) patřila 39. A 5. A, 28. a 31. A, 2. GA, 11. GA, 1. Letecká A a 1. a 2. gardový tankový sbor. Týden po zahájení operace byla k frontu přičleněna 43. A, která byla dříve součástí 1. Pobaltského frontu. Společně se sovětskými leteckými jednotkami bojoval francouzský dobrovolnický pluk stíhacího letectva - ´Normandie Němen´ jemuž velel major Luis Delfino /více o Normandii Němen, viz také zde:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Normandie-N%C4%9Bmen
/ (historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5. Kapitola III, str. 86.).
Celkem se Východopruské operace zúčastnilo 14. vševojskových, 1. tanková a 2 Letecké armády a 6 tankových, mechanizovaných a jezdeckých sborů (zde viz mapu



Východopruské operace od ledna do května 1945 (Etapa 1 a Etapa 2). Je nutno si všímat čar, které označují, ke kterému datu se kam dostala útokem RA. Operace RA bude popsána na dvě etapy - prvá od 13. ledna 1945 do asi tak prvé dekády února, a druhá etapa pak až do května 1945. Na této mapě je vidět také tzv. Fischess Haff:
https://en.wikipedia.org/wiki/Vistula_Lagoon
- utíkali tudy nejen němečtí běženci z Východního Pruska -, o které bude v textu často řeč - má poznámka.) Vojska obou frontů měla asi 1 670 000 lidí, 28 360 děl a minometů, z toho přes 1 000 raketometů (tzv. kaťuší). Jedna jejich salva se rovnala více než 15 000 minám všech ráží, neboli 870 tunám kovu a výbušnin. Dále měla 3 300 tanků a SHD a na 3 000 letadel (historickým podkladem pro informace zde je: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 17 936, str. 777.). Sovětská vojska převyšovala nepřítele v živé síle 2,8 x, v dělostřelectvu 3,4 x, v tancích 4,7 x a v letectvu 5,8 x."
Když pak během Východopruské operace RA pronikla k pobřeží Rižského zálivu a k východnímu pobřeží Baltského moře mezi Liepajou a Memelem (Klajpeda), situace se zlepšila i v Baltském moři. Němci totiž byly nuceni stáhnout svá hladinová válečná plavidla z Finského, Rižského a Botnického zálivu. "Po osvobození Moonsunského souostroví mohlo velitelství sovětského loďstva kontrolovat vchody do Finského a Rižského zálivu a nepouštět tam nepřátelské hladinové lodě. Protože však hitlerovská vojska značně poškodila přístavy Tallin a Paldiski, mohly v nich lodě Baltského loďstva kotvit jen s obtížemi. Kromě toho byl Finský a Rižský záliv stále značně zaminován. Sovětské vrchní velení bylo nuceno zakázat používání velkých hladinových lodí. K novým prostorům bojové činnosti se mohla přiblížit jen lehká hladinová plavidla, ponorky, jednotky pobřežního dělostřelectva a námořní letectvo. Baltské loďstvo začalo ještě aktivněji bojovat na námořních nepřátelských spojích, zesilovalo údery na nepřátelské přístavy a základny v jižní a jihozápadní části moře."
Německé vrchní velení tedy připravilo celé své východopruské nástupiště k dlouhé a úporné obraně. Ještě do začátku roku 1945 ve východopruském prostoru soustředilo velké uskupení všech druhů vojsk a vybudovalo skutečně silnou a hluboce členěnou obranu, o které zde bylo již také mnohé řečeno. Němci ve východopruském prostoru využily k obraně všech zvláštností zdejší krajiny a jejího terénu. Němečtí ženisté zde velice dovedně, i při maskování, využily zvláštností terénu v krajině. Velení velice dovedně nechalo rozmístit a zamaskovat účinné protitankové zbraně proti sovětským tankům a SHD (jednalo se o maskovaná postavení německých SHD i maskovaní skupin s pancéřovkami - má poznámka).
"Němci již předem naplánovaly protiúdery na různých směrech a většinu svých manévrů celých útvarů a svazků. Skupina armád Střed (Mitte), která bránila Východní Prusko, byla spojena s centrálními oblastmi Německa jak pozemními., tak i námořními komunikacemi a měla dostatek všeho, co nezbytně potřebovala k dlouhému boji. Strach před přísnou odplatou za napáchané zločiny v SSSR, kruté represálie velení a gestapa a bezuzdná šovinistická propaganda - to pomohlo nepříteli upevnit kázeň a pozvednout bojovnost vojsk (když pak přišel do Východního Pruska sovětský voják a důstojník, se svými silovými orgány, NKVD, přišla s ním i neméně surová odveta, o které je v předchozích článcích již řeč - má poznámka).
Hlavní masa hitlerovských vojáků a důstojníků byla odhodlána energicky bojovat o Východní Prusko.
Rudá armáda musila rozdrtit silné nepřátelské uskupení za mimořádně složitých podmínek, a proto se připravovala k nadcházející operaci ( historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5. Kapitola III, str. 86., Davis,Norman. Boj o Varšavu. Povstání Poláků proti nacistům 1944. Praha, Prostor, 2005. 684 s. ISBN 80-7260-147-4 a také Prof. Alexandra Viatteau, Historian Paris II University, Prof. Norman DAVIES, Historian Oxfrod University a Dr. Dariusz GAWIN, Historian Museum of the Warsaw Uprising, a další, které uvádím v Použité podklady .)."


Použité podklady:

Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Lucas Cooper - Hitlerovy elitní jednotky.
G. K: Žukov – Vzpomínky a úvahy 1, 2.
Paul Adair – Hitlerova největší porážka.
Historie německé armády – Philippe Mason.
Nicholas Bethell a redakční skupina Time-Life Books – ÚTOK NA SSSR.
John Keegan – Druhá světová válka.
Janusz Piekalkiewicz – Tanková válka 1939 -1945.
Janusz Piekalkiewicz – Letecká válka 1939 – 1945.
Janusz Piekalkiewicz – Námořní válka 1939 -1945.
Len Deighton – Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině druhé světové války.
Hitlerova armáda – Sborník článků odborných redaktorů časopisu Command.
Válka jako Peklo – Eduard Rauss, Hans von Greiffenberg, Dr. Waldemar Erfurth, Peter G. Tsouras – editor.
Prof. Alexandra Viatteau, Historian Paris II University, Prof. Norman DAVIES, Historian Oxfrod University a Dr. Dariusz GAWIN, Historian Museum of the Warsaw Uprising.
Mathias Färber – Druhá světová válka v obrazech.
David Brownstone a Irene Franck – Historie válek.
Paul Carell – Spálená země.
Paul Carell – Operace Barbarossa.
Horst Scheibert – Německé obrněné jednotky.
Černí andělé – Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4. - Redakce čtvrtého svazku - M. M. Minasjan(vedoucí redakce a autorského kolektivu)
P. P. Bogdanov, M. S. Dolgij, N. V. Krestnikovova ( literární redaktorka), J. A. Prokofjev, P. I. Šuktomov, M. A. Švarev, G. M. Tavrovská, M I. Traktujev a celý autorský kolektiv, který začíná - M. L. Altgovzen a pokračuje dalšími 27mi jmény....
Memoáry – maršál Vasilevskij
Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak – Ocelová lavina.
Christhoper Andrew, Vasilij Mitrochin – Neznámé špionážní operace KGB.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
V.V.Bešanov: „Kadry rešajut vse – surovaja pravda o vojne“ (Kádry rozhodují o všem – syrová pravda o válce), vyd. AST, Moskva 2006
L.M.Mlečin: „Josif Stalin, jevo maršaly i generaly“ (Josif Stalin, jeho maršálové a generálové), vyd. Centrpoligraf, Moskva 2005
L.M.Mlečin: „Russkaja armija meždu Trockim i Stalinym“ (Ruská armáda mezi Trockym a Stalinem), vyd. Centrpoligraf, Moskva 2002
B.N.Petrov: „Ot revoljucionnoj česotky k vojennoj katastrofe“ (Od revolučního svrabu k vojenské katastrofě), Vojenno-istoričeskyj archiv 3/2001 (Vojensko-historický archív 3/2001), Moskva 2001
M.V.Zacharov: „Generaľnyj štab v predvojennyje gody“ (Generální štáb v předválečných letech), Vyd. AST, Moskva 2005
N.Zenkovič: „Vyššij generalitet v gody potrjasenij“ (Vyšší generalita v letech otřesů), vyd. Olma-Press, Moskva 2005
„Statistika armejskovo terora“ (Statistika armádního teroru), Vojenno-istoričeskyj archiv 2/1997 (Vojensko-historický archív 2/1997), Moskva 1997
„Tragedija RKKA“ (Tragédie Dělnicko-rolnické Rudé armády), Vojenno-istoričeskyj archiv 1/1997 (Vojensko-historický archív 1/1997), Moskva 1997
Ch.Andrew,O.Gordějevskij: KGB – Důvěrná zpráva, Vyd. East Art Agenci 1994
Ch.Andrew,V.Mitrochin: Štít a Meč Vyd. Akademia 2001 a 2008
Oleg Kalugin: Proščaj, Lubljanka (Promiň, Lubljanko ) ,vydal Olymp 1995
Interviu s generálem KGB Olegem Kaluginem: Časopis Čajka 2002
M.Pečenka,J.Bašta a kolektiv: Encyklopedie špionáže,Vyd. Libri 1993
Slovenská armáda 1939-1945 - Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Apokalypsa v Karpatech - Karel Richter.
Klapálek K., Ozvěny bojů, 2. vyd., Praha 1987.
Přikryl Vladimír., Pokračujte v horách. Praha 1947.
Sacher V., Na počátku stála smrt, Praha 1968.
Sacher V., Nebeská brigáda (rukopis).
Sacher V., Pod rozstříleným praporem, Praha 1991.
Steiner Arnošt, Drebota Jindřich: Za cenu života, Praha 1981.
Pivoluska J., Parabrigáda., Bratislava 1970.
Drtina P., Československo můj osud, díl I., II., III., IV., vydal Melantrich, Praha 1992.
Mé poznámky a mapy.


Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=7&t=376&start=100