Mapa útoků RA na východní frontě od 12. ledna do 1. dubna 1945. Od severu to byla
Východopruská, Východopomořanská, Viselsko-oderská a jižně pak Slezská operace, Operace Jarní probuzení a Vídeňská operace.
Když maršál Sovětského svazu K. K. Rokossovskij velitel 2. Běloruského frontu nejprve zastavením svých armád ve Východopruské operaci oklamal německé velení a pak zasadil své tankové sbory, muselo německé velení začít zvažovat co s tím. Při klamném zastavení sovětských vševojskových armád Němci, jak bylo v předchozím řečeno, odvolali svůj elitní motorizovaný sbor Großdeutschland, a poslali jej proti Žukovovu 1. Běloruskému frontu, který útočil ve Viselsko-oderské operaci, tedy směrem na jih.
Hitler a OKH muselo řešit nově vzniklou situaci, cituji:
"Hitlerovské velení zvážilo důležitost mlawského směru a dalo německé 2. A k dispozici 23. a 83. pěší divizi a také 18. (mot.) divizi, které mělo v záloze. Zároveň se rozhodlo urychleně přesunout z Kuronska do Východního Pruska dvě pěší divize a jednu tankovou divizi (pro Velkou vlasteneckou válku, svazek 5, Kapitola III, str. 95, zde byly použity historické materiály z: Brassey´s Naval Annual, r. 1948, London - New York, str 426, a také Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak – Ocelová lavina, str. 196, 197, Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem. Druhá světová válka – Úplná historie, str. 709 - 733, Martin Gilbert, Horst Scheibert – Německé obrněné jednotky a mé poznámky).
Doplněná německá 2. A se všemožně snažila zadržet útok vojsk 2. Běloruského frontu.
Protože se zlepšilo počasí, začala od 16. ledna aktivně působit sovětská 4. Letecká armáda pod velením generálplukovníka letectva K. A. Veršinina. Její činnost přispívala k úspěšnému postupu pozemních vojsk. Za jediný den bojů uskutečnila přes 2 500 vzletů a svrhla na nepřátelské bojové sestavy asi 1 800 tun pum (historickým podkladem pro informace je zde: AMO SSSR, f. 319, inv. 4 798, sp. 436, l. 75.). Sovětský 5. sbor bombardovacího letectva, kterému velel generálmajor letectva M. Ch. Borisenko, ničil hitlerovská vojska a techniku v prostoru Prszasnysze, Mlawy a Ciechanova. Bitevní letectvo v těsné součinnosti s tankovými a střeleckými svazky dovedně ničilo fašistická vojska a jejich techniku na bojišti. 230.divize bitevního letectva pod velením generálmajora letectva S. G. Getmana drtila útočícího nepřítele v pásmu 3. A. Sovětská vojska za podpory letectva odrazila všechny protiútoky fašistů a dokončila průlom nepřátelské obrany do celé taktické hloubky. Boje pokračovaly i v noci."
I když Němci vytvořili velice rychle silné útočné Bojové skupiny, složené ze dvou motorizovaných a jedné tankové divize a provedly sérii protiztečí situaci v prostoru již nešlo zachránit. Němci byli tak nuceni pod náporem útoků Rudé armády stáhnout postupně všechny své divize do hloubky obrany (historickým podkladem pro informace zde je: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola III, str. 95, 96.).
Sověti pak ve směru na Mlawu od 16. ledna 1945 rozvinuli svůj úspěch v útoku tím, že v pásmu útoku své vševojskové 48. A zasadily do průlomu 8. mechanizovaný sbor a dne 17. ledna 1945 pak zasadily i 5. GTA, které velel generálplukovník tankových vojsk V. T. Volskij. "V noci na 19. ledna rozdrtila tanková armáda (5. GTA) v součinnosti se střeleckými svazky proti nim stojícího nepřítele a začala ho pronásledovat. Sovětská vojska z chodu překonala několik postavení mlawského opevněného prostoru a ztečí se zmocnila Ciechanowa, Przasnysze a Mlawy. Když se sovětská vojska připravovala k přechodu řeky Dzialdówky, přivezli obyvatelé polské vesnice Koszelu z vlastní iniciativy svůj materiál a pomohli vybudovat přepravu přes řeku (historickým podkladem pro informace je zde: AMO SSSR, f. 237, inv. 2 414, sp. 154, l. 59.).
Na ciechanowském nádraží se útočící sovětské jednotky zmocnily vojenského vlaku, který vezl 20 bojeschopných tanků a SHD, jež přišly z Německa. V téže době pak 49. A pod velením generálporučíka I. T. Grišina pokračovala v urputném boji, aby rozšířila průlom na sever (historickým podkladem pro informace zde je: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola III, str. 96.)."
Podobně skvěle se rozvíjel i útok sovětských jednotek na serockém předmostí, cituji:
"Vojska sovětské 65. A pod velením generálplukovníka P. I. Batova za podpory 1. gardového tankového sboru dobyla opěrné body nepřítele Nasielsk a Plońsk. 70. A, které velel generálplukovník V. S. Popov, obešla z týlu město a pevnost Modlin a ztečí se ho zmocnila. Sovětští vojáci zde objevili hitlerovský tábor smrti, v němž bylo umučeno a spáleno přes 25 000 Poláků. V Dzialdowě osvobodila TA z fašistické poroby 15 000 sovětských občanů (zde je pro Velkou vlasteneckou válku, svazek 5, Kapitola III, str. 96, zdrojem informací - sovětský list ´Pravda´z 21. ledna 1945.).
To co vyprávěli bývalí vězni o zvěrstvech hitlerovských katanů, vyvolávalo u vojáků krutou nenávist k německým fašistickým okupantům.
Ráno 19. ledna 1945 prolomila vojska 2. Běloruského frontu nepřátelskou obranu v pásmu širokém 110 km (od Ostroleky po Modlin) a na mlawsko-elbinském směru postoupila asi o 60 km (průměrné tempo útoku bylo 12 km za 24 hodin). Úderné uskupení frontu úplně obsadilo během bojů mlawský opevněný prostor, četné silné uzly obrany a osvobodilo více než tisíc jiných měst a vesnic.
Zde ještě pro připomenutí mapa
Východopruské operace, která probíhala ve dvou etapách (Etapa 1 od 13. ledna do 9. února a Etapa 2, od 10. února do 26. dubna 1945) a končila dobytím Královce (Könisberg) a obsazením Východního Pruska. Na mapě lze nalézt mnohá místa řečená v textu.
3. Běloruský front (velitel I. D. Čerňakovskij) také útočil za velmi špatného počasí (náledí, nepřetržitá nízká oblačnost, hustá mlha). V noci před útokem (z 12. na 13. ledna 1945) ničily bombardéry 1. Letecké armády nepřátelská vojska a techniku na směru hlavního úderu. Zároveň s tím jednotlivé letouny 6. gardové divize bombardovacího letectva pod velením plukovníka G. A. Čučeva létaly nad přední okrajem nepřátelské obrany a hukotem motorů maskovaly zaujímání výchozích postavení vlastními tanky. Špatná viditelnost znemožňovala činnost letectva, snižovala efektivní využití dělostřelectva a tanků, ztěžovala řízení vojsk a jejich vzájemnou součinnost a úplně znemožňovala sledování nepřítele (historickým podkladem pro informace zde je: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola III, str. 96.)."
Úderné prapory z útočících armád 3. Běloruského frontu armádního generála I. D. Čerňakovského, přešly do útoku také ne zcela běžným způsobem, ale dle plánu, dne 13 ledna 1945 v 6 hodin ráno. Velice rychle se jim podařilo překonat německé ženijní zátarasy, proniknout k přednímu okraji německé obrany, kde zjistily, že Němci své hlavní síly z obrany stáhli z prvních zákopů do druhých, a někde dokonce do třetích ženijních obranných pozic.
"Proto bylo možno během dělostřelecké přípravy útoku poněkud pozměnit palebné cíle. Dělostřelecká příprava úderného uskupení 3. Běloruského frontu trvala od 9 do 11 hodin dopoledne. Za dvě hodiny spotřebovala vojska velmi mnoho střeliva. Jen 5. A vystřílela v prvních chvílích palebného přepadu každou minutu průměrně 6 870 granátů různé ráže a během celé dělostřelecké přípravy přes 117 100 granátů (historickým podkladem pro informace je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 14 437, l. 140 - 143.). Protože však nebylo možno provádět průzkum, nebyla dělostřelecká palba dost účinná. Část vojsk a palebných prostředků nepřítele, které byl dobře ukryty před palbou sovětských děl, zůstala nedotčena.
Po skončení dělostřelecké přípravy přešly střelecké jednotky a tanky přímé podpory pěchoty, doprovázené palbou děl a minometů do útoku. Vojska překonala drátěné zátarasy, minová pole a jiné ženijní překážky, zničila palebná ohniska na předním okraji a téměř všude vnikla do prvního zákopu. Avšak před druhým a třetím zákopem prvního postavení narazila útočící vojska na organizovaný odpor jednotek německé 3. TA a 4. A.
Rozpoutaly se krvavé boje. Protože sovětské letectvo nemohlo vzlétnout a palba dělostřelectva byla málo účinná, dolehla veškerá tíha útočného boje hlavně na pěchotu. Úderné uskupení frontu jen s obtížemi překonávalo nepřátelský odpor a pomalu postupovalo vpřed.
Německá vojska se opírala o předem připravený systém obranných objektů a snažila se udržet každý kousek zákopu, každý opěrný bod, budovu a výšinu. Kolem poledne, když hitlerovci zasadili do boje druhé sledy pěších pluků a přisunuli divizní zálohy, zaktivizovali svou činnost. Nepřátelská pěchota a tanky podporovány palbou z děl, kulometů, SHD a pancéřovek, přecházely na řadě úseků do protiztečí (historickým podkladem pro informace zde je: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola III, str. 96, 97.).
Prvního dne útoku (13. ledna 1945) se úderné uskupení 3. Běloruského frontu armádního generála Čerňakovského, operující v pásmu širokém asi 30 km, vklínilo 2 - 7 km do hloubky nepřátelské obrany (historickým podkladem pro informace je zde: AMO SSSR, f. 241, inv. 2 593, sp. 988, l. 140 - 143.). Nejúspěšněji si vedla 96. gardová střelecká divize pod velením generálmajora S. N. Kuzněcova a 54. střelecká divize pod velením generálmajora M. M. Danilova, které patřily k 28. A. Do večera postoupily tyto svazky o 5 - 7 km. Směle a rozhodně obcházely opěrné body a uzly obrany z boků, obkličovaly a potom ničily nebo braly do zajetí nepřátelské posádky. Zvláště dovedně a energicky si počínaly úderné skupiny. Na ostatních směrech byl postup celkem nepatrný. Prolomit hlavní pásmo nepřátelské obrany se nepodařilo.
Když velitelství německé 3. TA zjistilo směr hlavního úderu sovětských vojsk, zasadilo ve dnech 14. až 15. ledna do boje své zálohy a přesunulo k průlomu dvě pěší divize z úseků, na něž se neútočilo. Do prostoru Kattenau byl přisunuta tanková divize. Boje byly stále urputnější. Obě strany měly velké ztráty. Některé opěrné body, například Pillkallen a Katenau, přecházely několikrát z ruky do ruky. Útočící sovětské jednotky odrážely německé protizteče a postupně, s velkým vypětím, obsazovaly jedno obranné postavení po druhém. Dne 15. ledna 1945 k večeru prolomilo úderné uskupení frontu hlavní pásmo a vklínilo se 15 km do německé obrany. Tak vznikl pro hitlerovce nebezpečný výběžek v prostoru Lasdehnenu.
Aby byl dokončen průlom taktického pásma nepřátelské obrany, byl 16. ledna na rozkaz velitele 3. Běloruského frontu armádního generála Čerňakovského zasazen do boje v pásmu útoku 5. A (velitel generálplukovník N. I. Krylov) 2. gardový tankový sbor pod velením hrdiny Sovětského svazu generálporučíka tankových vojsk A. S. Burdějného.
Sbor podporovaly hlavní síly 1. Letecké armády pod velením generálplukovníka T. T. Chrjukina a část sil 3. Letecké armády 1. Pobaltského frontu, které velel generálplukovník letectva N. F. Papivin. Letectvo využilo příznivějšího počasí a uskutečnilo za den 490 vzletů. Dvě bombardovací divize 1. Letecké armády a tři bombardovací divize 3. Letecké armády zasadily nepříteli první hromadný úder a za tři hodiny po zasazení tankového sboru (2. gardového tankového sboru) provedly druhý hromadný bombardovací úder. 2. gardový tankový sbor za součinnosti letectva úspěšně prolomil druhé pásmo německé obrany (historickým podkladem pro informace zde je: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola III, str. 96, 97.)."
