Východní Prusko, zteč Královce. Č 4.

[michan]

Východní Prusko, zteč Královce. Č 4.
Dobytí města a pevnosti Královce



(Könisberg) ve dnech 6. až 9. dubna 1945. Patrná jsou i obranná pásma.
Příprava jednotek pro útok na město a pevnost Královec byla velice pečlivá. Úderné jednotky byly cvičeny po celý měsíc březen 1945. Výcvik a přípravu řídily bezprostředně velitelství a štáby Samlandské skupiny vojsk. Celý plán útočné operace, která měla za cíl dobýt Královec a jeho pevnosti schválila dne 8. března 1945 vojenská rada Samlandské skupiny. Krycí název zněl "Operace Samland".
"Aby byla propracována součinnost velitelů divizí, pluků a praporů, nechal štáb Samlandské Skupiny sovětských vojsk zhotovit maketu Královce v měřítku 1: 3 000. Na maketě, která přesně odpovídala plánu města, byl jasně znázorněn reliéf terénu, obranné objekty a stavby. Velitelé jednotek, které měly město dobýt, na ní procvičovali bojovou činnost. Před zahájením útoku dostali všichni důstojníci včetně velitelů čet plán města, na němž byly jednotně očíslovány městské čtvrti a nejdůležitější objekty. To značně usnadňovalo velení vojskům v průběhu boje. Důkladně se na zteč města připravovalo dělostřelectvo. Podrobně a pečlivě byl promyšlen plán, kdy má pálit přímo a kdy podporovat úderné oddíly. Zteče Královce se měly účastnit dělostřelecké oddíly těžkých a zvlášť těžkých děl ráže 203 - 305 mm. Po zrušení Samlandské skupiny vojsk řídil přípravu operace štáb 3. Běloruského frontu. Avšak aby byla zachována kontinuita, přizval velitel 3. Běloruského frontu k velení vojskům v operaci i velitelský sbor bývalé Samlandské skupiny - jejího velitele armádního generála I. Ch. Bagramjana, náčelníka štábu generálplukovníka V. V. Kurasova a několik důstojníků z operačního oddělení (historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola IV, str. 151, 152.).
V přípravném období přeskupila vojska své síly. Dělostřelectvo a letectvo bylo připraveno umlčet a zničit trvalé nepřátelské objekty na předměstích města. K operaci, v níž měla být rozdrcena královecká posádka bylo soustředěno 137 250 mužů, 5 000 děl a minometů, 538 tanků a SHD (historickým podkladem pro informace je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 14 437, l. 51.). Převaha sovětských vojsk nad nepřítelem byla v lidech 1,1 y větší, v dělostřelectvu 1,3 x větší, v tancích a SHD 5x větší (historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola IV, str. 152.).
Kromě dvou leteckých armád 3. Běloruského frontu byly povolány letecké svazky Leningradského frontu a 2. Běloruského frontu, 18. Letecká armáda a Baltského loďstva. Spolu se sovětskými letci i nadále úspěšně bojoval francouzský pluk stíhacího letectva ´Normandie Němen´. Celkem se operace účastnilo 2 444 letounů (historickým podkladem pro informace je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 14 437, l. 51.).
Po čtyři dny před začátkem zteče Královce bořilo dělostřelectvo pevnostní opevnění, trvalé palebné objekty, nejpevnější budovy a četné barikády. Ve dvou sborech a divizích bojujících na směrech hlavního úderu byly z různých druhů vojsk utvořeny úderné oddíly a skupiny. Letectvo dostalo za úkol podporovat pozemní vojska při zteči pevnosti, dezorganizovat činnost královeckého přístaviště a Královeckého mořského kanálu (historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola IV, str. 152.)."
Podle rozkazu, který vydala STAVKA, mělo vojska 3. Běloruského frontu při drcení královeckého a samlandského německého uskupení podporovat Baltské loďstvo. "Proto byl po železnici z Oranienbaumu přesunut na Pregolu do prostoru města Tapiau oddíl říčních obrněných člunů. Koncem března se v prostoru železniční stanice Gutenfeld (10 km na jihovýchod od Královce) rozvinulo dělostřelectvo 404. dělostřeleckého oddílu Baltského loďstva. Mělo zabránit nepřátelským lodím v plavbě Královeckým kanálem, ostřelovat přístaviště, přístavní objekty, železniční uzly a plavidla v Královci a podporovat útok vojsk 3. Běloruského frontu (historickým podkladem pro informace je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 10 633, l. 5.). Aby činnost loďstva byla koncentrována a součinnost s pozemními vojsky přesnější, byl koncem března vytvořen jihozápadní námořní obranný prostor, jemuž velel kontradmirál N. I. Vinogradov. Patřila k němu vojska námořních základen v Liepaje, Pillau a později i v Kolbergu. Námořní letectvo mělo hlavně hromadně bombardovat přístav Pillau a nepřátelské dopravní prostředky v Královeckém kanálu, a na přístupech k Pillau pak zabránit evakuaci německých vojsk po moři. Kromě toho se ještě připravoval námořní výsadek, jenž se měl vylodit v týlu nepřátelských vojsk na poloostrově Samland. Bojovou činnost letectva řídil velitel vojenského letectva Rudé armády maršál letectva A. A. Novikov.
Zteč Královce začala 6. dubna po mohutné dělostřelecké přípravě a silných leteckých úderech (viz zde snímek



některé ze vstupních bran pevností Könisbergu po dělostřeleckém a letecké přípravě). V poledne zaútočily na nepřítele pod ochranou palebného valu pěchota a tanky. Fašistická vojska se úporně bránila. Na mnoha úsecích přecházel nepřítel do zuřivých protiztečí a snažil se dobýt ztracená postavení zpět. Sovětští vojáci se však zmocňovali jednoho opěrného bodu za druhým a směle pronikali vpřed. K večeru (6. dubna) se sovětská 39. A vklínila 4 km do německé obrany a západně od Metgehenu přeťala železnici Královec-Pillau. Sovětské 43. A, 50. A a 11. GA již bojovaly ve městě Královec. Jako první pronikly do Královce útvary 43. A.
OKH ve snaze zadržet postup sovětské 39. A, která chtěla odříznout královecké uskupení od samlandského, zasadilo do boje západně od Královce svou 5. td. Navíc do tohoto prostoru přesunulo z poloostrova Samland samostatné pěší a protitankové útvary a jednotky (historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola IV, str. 152, 153, a také Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem, Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert., Lucas Cooper - Hitlerovy elitní jednotky,
G. K: Žukov – Vzpomínky a úvahy 1, 2.,Paul Adair – Hitlerova největší porážka, Historie německé armády – Philippe Mason a mé poznámky a Použité podklady.)."
Dne 7. dubna 1945 se zlepšilo počasí, a tak sovětské letectvo podniklo hromadné nálety na nepřátelská vojska a opevnění, zálohy, letiště, železniční stanice a přístavy. Největší úder byl zasazen vojskům bojujícím západně od Královce. Bombardéry sovětské 18. Letecké armády, jíž velel hlavní maršál letectva A. J. Golovanov, podnikly během 45 minut 516 vzletů a shodily 3 743 pum o celkové váze 550 tun. Námořní letectvo podniklo dva velké nálety na přístav Pillau, který potom ještě silně bombardovaly útvary 4. Letecké armády. Sovětské letectvo uskutečnilo za jediný den 4 758 vzletů a shodilo na nepřátelskou obranu 1 658 tun pum. Tím zničilo četná palebná ohniska i nepřátelské jednotky (historickým podkladem pro informace je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 14 437, l. 51.)."
Jak mohutné údery RA na Královec prováděla a jaký byl charakter boje při zteči pevnosti, později pospal velice věrně a autenticky sám velitel pevnosti, německý generál Otto Lasch slovy, cituji:

"Dne 6. dubna 1945 začal tak mohutný ruský útok, jaký jsem ještě nezažil... Na 30 divizí a 2 Letecké armády po celé dny bez přestání chrlily na pevnost granáty... Bombardéry a bitevní letouny létaly vlna za vlnou (viz foto proluky na náměstí



Könisbergu po leteckém bombardování a dělostřeleckém ostřelování) a shazovaly svůj smrtonosný náklad na hořící sutiny města. Slabé pevnostní dělostřelectvo, které nemělo ani dostatek střeliva, nemohlo této palbě ničím čelit a ve vzduchu se neobjevil ani jediný německý stíhač. Protiletadlové baterie, stěsnané na úzkém prostoru, byly proti takové lavině letounů bezmocné. Navíc musely, a to jen stěží, bojovat proti nepřátelským tankům. Veškeré spoje byly přerušeny a pouze pěší spojky se naslepo prodíraly rozvalinami na svá velitelská stanoviště. Vojáci i civilní obyvatelstvo se před lavinou granátů skrývali v těsných sklepeních (pro Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola IV, str. 153, zde byla jako historická informace použit výňatek od generála, který tam tehdy byl: O. Lasch, So fiel Königsberg, Tak padl Königsberg, Královec, S. 86.)."
Přestože Němci prováděli jeden protiútok za druhým, pronikala po jejich odražení, sovětská pěchota spolu s tanky a SHD, pod ochranou letectva a svého dělostřelectva do středu města Královce.
"Navečer dne 7. dubny 1945 dobyla 130 bloků domů, seřaďovací železniční stanici, 3 pevnůstky a jiné objekty. Postoupily vpřed i pravokřídelní armády na poloostrově Samland. Situace ve městě byla kritická. Velitel pevnosti se obával obklíčení, a proto nařídil Královec vyklidit a posádku stáhnout na poloostrov Samland. Avšak velitel německé 4. A, generál pěchoty Friedrich Müller, jemuž byla pevnostní posádka podřízena, vydal rozkaz udržet město stůj co stůj (historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola IV, str. 153.).
Boje v Královci pokračovaly i v noci. Za tmy útočila sovětská vojska na předem zjištěné objekty. Letectvo bombardovalo nepřítele ve městě. V noci na 8. dubna podnikly letouny 1 800 vzletů a shodily 569 tun pum (historickým podkladem pro informace je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 14 437, l. 51.).
Sovětské letectvo a dělostřelectvo proměnilo střed města v rozvaliny. Nad městem visela hustá, neproniknutelná oblaka dýmu a prachu.
Přestože posádka pevnosti měla velké ztráty, rozhořčeně se bránila a nejednou přecházela do prudkých protiztečí. Sovětská vojska, jimž pomáhalo hromadnými údery letectvo, však zdolalo odpor nepřítele a 8. dubna 1945 večer obsadila 300 domovních bloků. Hrdinsky se bili vojáci sovětské 43. A, kteří očistili od nepřítele celou severozápadní část města.11. GA podporovaná dělostřelectvem pronikla z jihu k řece Pregole, z chodu ji násilně překročila a v prostoru Amalienau se spojila s útvary 43. A útočícími ze severu. Posádka pevnosti byla nyní odříznuta od vojsk bojujících na poloostrově Samland a sevřena ve východní části Královce.
Dne 8. dubna 1945 dosáhla síla náletů sovětského letectva maxima. Na nepřítele shazovaly smrtonosný náklad sledy bombardérů i bitevní letouny. Za jediný den podniklo sovětské letectvo přes 6 000 vzletů (historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola IV, str. 153, 154.).
V bojích o Královec bojovali sovětští vojáci a důstojníci iniciativně a směle. Zejména se vyznamenal prapor 366. pluku 126. divize 43. A. Velitel praporu major N. I. Mamontov osobně řídil úderné skupiny a byl ostatním příkladem. Prapor energicky útočil proti nepřátelské přesile ve městě, úspěšně odrazil všechny protizteče, pobil na 450 hitlerovců a zajal 3 000 vojáků. Mimoto ukořistil 5 děl, 300 aut, 160 povozů s nákladem, 300 koní a 6 skladů s výzbrojí. Příslušníci praporu očistili od nepřítele 23 městských bloků a osvobodili z fašistické poroby přes 2 000 sovětských občanů. Za dovedné řízení boje a hrdinství byl majoru N. I. Mamontovi udělen titul hrdiny Sovětského svazu. Četní vojáci a důstojníci byli vyznamenáni řády a medailemi (historickým podkladem pro informace je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 7 319, l. 1 - 2.)."

[michan]

Východní Prusko, zteč Královce. Č 5.

V krvavých a složitých bojích o město a pevnost Královec se vyznamenali i další oddíly i vojáci a důstojníci RA, a zde jsou tedy i další jejich příběhy, cituji:

"Hrdinně bojovala ženijní četa 51. samostatného ženijního praporu pod velením podporučíka Roditěleva. Četa byla včleněna do úderných skupin 13. gardového střeleckého sboru, který útočil na Královec ze severozápadu. Dne 7. dubna pronikla skupina ženistů v čele s Roditělevem do prostoru dělostřeleckých postavení, kde bylo rozmístěno 15 německých děl. Jejich obsluhy skupina pobila a potom odrazila tři nepřátelské protizteče. Odvážní ženisté udrželi dělostřelecká postavení až do příchodu své pěchoty. Ukořistěná děla posloužila k palbě proti nepříteli. Dne 8. dubna četa obsadila 6 městských bloků, vyhodila do povětří dřevo-zemní palebný srub a zajala 200 vojáků. Za smělé akce byli mnozí ženisté vyznamenáni řády a medailemi a podporučíku A. M. Roditělovovi byl udělen titul hrdiny Sovětského svazu (historickým podkladem pro informace je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 9 544, l. 1.).
V bojích o Královec se vyznamenal také velitel SHD 350. gardového pluku těžkého samohybného dělostřelectva nadporučík komunista A. A. Kosmoděmjanskij, bratr hrdinky Sovětského svazu Zoji Kosmoděmjanské. Tento pluk bojoval v pásmu útoku 319. střelecké divize 43. A. Dne 6. dubna v prostoru Trankawitz organizoval Kosmoděmjanskij za silné dělostřelecké a minometné palby nepřítele přepravu přes 30 m široký průplav Landgraben a jako první tuto vodní překážku překonal. Za smělost a vynalézavost v boji byl nadporučík Kosmoděmjanskij jmenován velitelem baterie SU 152. Dne 8. dubna zaujala jeho baterie i přes hustou přehradnou palbu a minová pole nechráněné postavení před pevnůstkou ´Královna Luisa´. Salvou rozbořila baterie bránu a z chodu pronikla na nádvoří.
Posádka pevnůstky kapitulovala. Bylo zajato 350 mužů, ukořistěno 9 tanků, sklady s PHM a 200 aut (pro Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola IV, str. 154, zde byl použita historická informace, výňatek z - ´Leninskoje znamja´ z 10. května 1959.).
Za bojů v jižní části Královce projevily vytrvalost a houževnatost svazky 16. gardového střeleckého sboru 11. GA, jemuž velel generálmajor s. S. Gurjev. Hitlerovské velení chtělo zlikvidovat průlom a nepustit vojska sboru k Pregole. Vrhlo proti nim nejlepší jednotky, mez nimi i speciálně zformovaný prapor důstojnické školy. Sovětští vojáci však zlomili odpor nepřítele, rychlým manévrem pronikli k řece a na dlouhém úseku ji překročili.
Za úspěšnou činnost, mimořádnou odvahu a hrdinství v bojích ve Východním Prusku, zejména při zteči Královce a překonání Pregoly, byl generálu S. S. Gurjevovi udělen titul hrdiny Sovětského svazu (historickým podkladem pro informace je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 7 318, l. 1 - 3.).
Velitel německé 4. A, který se rozhodl vysvobodit z obklíčení královecké uskupení a vyvést je na poloostrov Samland, soustředil západně od Královce početné síly, jež měly zasadit protiúder. Veliteli pevnosti nařídil, aby podnikl vstřícný protiúder. Tento plán se však nepodařil, protože západní německé uskupení bylo rozdrceno sovětským letectvem a dělostřelectvem ještě dřív, než se mohlo soustředit. Královecké uskupení muselo po velkých ztrátách ustoupit do východní části města.
Dne 9. dubna se boje rozpoutaly znovu. Německá vojska sevřená v úzkém kruhu, byla znovu vystavena mohutným úderům sovětského dělostřelectva a minometů. Velitel pevnosti generál Lasch, který už ztratil veškerou naději, že se dostane z obklíčení, vydal navečer posádce rozkaz ke kapitulaci. Hitlerovské úřady jej za to v nepřítomnosti odsoudily k trestu smrti a jeho rodina byla pronásledována. Generál Friedrich Müller byl zbaven funkce velitele německé 4. A a vystřídán Dietrichem Sauckelem. Župní vedoucí Erich Koch unikl na ledoborci do Dánska. Tak padla jedna z bašt reakčního prušáctví (historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola IV, str. 154, 155.).
Ve dnech 9. - 10. dubna 1945 přejímala sovětská vojska kapitulující hitlerovské útvary a očisťovala město od rozptýlených skupin, které se nechtěly vzdát. Při zteči Královce bylo pobito na 42 000 a zajato na 92 000 fašistických vojáků a důstojníků, z toho přes 1 800 důstojníků a generálů. Mezi obrovskou kořistí bylo 2 023 děl, 1 652 minometů a 128 letounů (historickým podkladem pro informace je zde: AMO SSSR, f. 241, inv. čís. 2 593, sp. 854, l. 112, 113.).
V dobytém Královci osvobodila vojska 3. Běloruského frontu přes 15 000 zajatců různých národností ( historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola IV, str. 155.)"

Sovětští vojáci a důstojníci v ulicích Könisbergu ( pozdějším Královci).




dne 9. dubna 1945.
Zajatý německý velitel Královce, generál Otto Lasch, později vysvětloval příčiny pádu pevnosti následovně, cituji:

"V prvních dvou dnech se vojáci a důstojníci pevnosti drželi dobře, ale Rusové měli nad námi převahu a vítězili. Dokázali tajně soustředit tak velký počet dělostřelectva a letectva, že jejich hromadné použití rozbořilo pevnostní opevnění a demoralizovalo vojáky a důstojníky.
... Nikdo nemohl napřed vědět, že taková pevnost jako je Královec padne tak rychle. Ruské velení tuto operaci dobře promyslelo a skvěle provedlo. U Královce jsme ztratili celou stotisícovou armádu (historickým podkladem pro informace je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 14 437, l. 52.)." Číslo bylo mírně nepřesné, neboť Královec ve skutečnosti bránilo německé uskupení, které mělo 130 000 vojáků, důstojníků a generálů.
"Na počest vítězství u Královce zřídilo presidium Nejvyššího sovětu SSSR medaili ´Za dobytí Královce´, jíž byli vyznamenáni všichni, kdo se účastnili bojů o hlavní město Východního Pruska. Útvary a svazky, které dobývaly pevnost, dostaly název ´královecké´.
Po rozdrcení královeckého uskupení vznikly příznivé podmínky pro konečnou likvidaci i na poloostrově Samland, kde se bránilo 8 pěších a jedna tanková divize z německé Bojové skupiny Samland. Toto uskupení mělo 65 000 mužů, 1 200 děl a 166 bojeschopných tanků a SHD (historickým podkladem pro informace je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 14 437, l. 53).
K dovršení porážky hitlerovských vojsk na poloostrově Samland povolalo sovětské velení pět armád 3. Běloruského frontu (5. A, 39. A, 43. A, 2. GA a 11. GA), které měly nad nepřítelem v lidech dvojnásobnou a v dělostřelectvu a tancích trojnásobnou převahu (historickým podkladem pro informace je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 14 437, l. 53.).
Hlavní úder měly zasadit dvě armády ve všeobecném směru na Fischhausen, rozbít nepřátelské uskupení na dvě skupiny a poté je zničit. Pomocné údery měly být zasazeny na křídlech podé severního a jižního pobřeží poloostrova. 11. GA, která byla ve druhém sledu frontu, měla dokončit porážku nepřítele v prostoru Pillau.
Bojové lodě Baltského loďstva měly krýt přímořské boky vojsk frontu na pobřeží Gdaňské zátoky. Lehká plavidla a ponorky měly za úkol chránit své komunikace a střežit přístupy k vlastním základnám. Dále bylo loďstvu uloženo vylodit taktické výsadky na pobřeží v týlu nepřítele, podpořit jej palbou lodního dělostřelectva a zabránit nepřátelským vojskům evakuovat se po moři. Posledním úkolem, který byl určen především námořnímu letectvu, byly hromadné nálety na nepřátelské námořní komunikace (historickým podkladem pro informace je zde: AHO VL, f. 9, sp. 28 818, l. 79 - 84.)."
Útok na poloostrově Samland spustily sovětské úderné skupiny ráno dne 13. dubna 1945 po mohutné hodinu trvající dělostřelecké přípravě, kterou doplňovaly svou bombardovací činností letadla 1. a 3. Letecké armády. Německá odvetná palba donutila sovětské svazky z 3. Běloruského frontu vést v celém útočném prostoru těžké a krvavé boje. "Sovětští vojáci bojovali s nasazením života. Hrdinsky si vedly posádky baterie SHD pod velením A. Kosmoděmjanského (viz zde také, v počátku tohoto článku, boje dne 6. dubna, kde se vyznamenal A. A. Kosmoděmjanskij). V bojích o opěrný bod Metgethen, západně od Královce zasáhla baterie dva tanky, zničila 18 budov a dřevo-zemních palebných srubů, v nichž se uhnízdili hitlerovci, a více než 50 Němců pobila. Tato baterie aktivně zasáhla do bojů o obec Vierbrudenkrug (2 km východně od Gross-Heidekrugu) a jako první pronikla do jejich ulic. Dne 13. dubna 1945, při plnění úkolů uložených velením, padl velitel baterie Kosmoděmjanskij jako hrdina.
Velitel pluku, v němž sloužil A. A. Kosmoděmjanskij, 14. dubna v dopise hrdinově matce Ljubov Timotifejevně napsal: ´Psát Vám je těžké. Ale prosím Vás - seberte všecku svou odvahu a vytrvalost. Váš syn, gardový nadporučík Alexander Anatoljevič Kosmoděmjanskij, zahynul hrdinnou smrtí v boji s německými okupanty. Dal svůj mladý život za svobodu a nezávislost naší vlasti...
Dala jste vlasti to nejdražší, co jste měla - své děti... Válka a smrt jsou nerozlučné, avšak tím těžší je snášet každou smrt v předvečer našeho vítězství. Pro Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola IV, str. 155 a 156, zde byl též použit i výňatek z: L. Kosmoděmjanskaja, Příběh o Zoje a Šurovi, Praha 1953, str. 205 - 206.)
Za vzorné plnění bojových úkolů, za odvahu a chrabrost byl A. A. Kosmoděmjanskému posmrtně udělen titul hrdiny Sovětského svazu. Byl pochován na Královeském náměstí v Královci. Dne 5. května 1945 byly hrdinovy pozůstatky převezeny do Moskvy a uloženy na Novoděvičím hřbitově po boku Zoji. V dělnickém sídlišti nedaleko Kaliningradu (Královce), které bylo pojmenováno po hrdinném komsomolci, postavili komsomolci a mládež Alexandru Kosmoděmjanskému pomník.
Navečer prvního dne bojů postoupila sovětská vojska na poloostrově Samland 3 - 5 km na západ a zajala přes 4 000 hitlerovských vojáků a důstojníků. Příštího dne se na poloostrově rozpoutaly urputné a krvavé boje. Německé fašistické velení chtělo zabránit rozdrobení svých vojsk, a tak jim 14. dubna 1945 přikázalo, aby začaly ustupovat jihozápadním směrem k Pillau.
Sovětská vojska však tento manévr nepřítele prohlédla a zaútočila na jeho postavení po celé frontě. Vojskům velmi pomohl 2. oddíl obrněných člunů Baltského loďstva. Jeho příslušníci pronikli k zálivu Frisches-Haff a do Královeckého mořského kanálu a nenadálými údery umlčeli nepřátelská palebná ohniska, která ještě stála v cestě útočícím vojskům. Letectvo loďstva a skupina pobřežního železničního dělostřelectva, rozmístěná na přístupech k Pillau, zasazovaly ustupujícímu nepříteli hromadné údery. Úspěšné vysazení dvou taktických výsadků 24. gardové střelecké divize na hrázi Královeckého kanálu, které bylo provedeno ve dnech 15. - 16. dubna v prostoru Zimmerbude, a palebná podpora obrněných člunů umožnily vojskům 43. A, zmocnit se opěrných bodů nepřítele - Zimmerbude a Peyse a vyhnat nepřítele z hráze kanálu. Tím vznikly příznivé podmínky pro útok vojsk 3. Běloruského frontu podél pobřeží zálivu Frisches-Haff a pro činnost obrněných člunů."
Těžké ztráty donutily OKH k rozhodnutí, že ke dni 15. dubna 1945 zrušilo velitelství Bojové skupiny Samland a zbytky jeho vojsk podřídilo nově vytvořené armádě Ostpreußen.
Do této armády přešly i zbytky německých útvarů bojujících na Helské kose a při ústí řeky Visly. OKH se snažilo zachránit co nejvíce vojáků a důstojníků. Německá Kriegsmarine pracovala na plné obrátky a prakticky nepřetržitě. "Všechny volné plovoucí lodě byly z pobřeží Baltu a povodí splavných řek Staženy do Gdaňské zátoky na evakuaci vojsk. Zde však byly vystaveny hromadnému bombardování sovětského letectva. Přesto bylo mnoho vojáků a důstojníků zachráněno." ( historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola IV, str. 156, Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem, Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert, Lucas Cooper - Hitlerovy elitní jednotky, Historie německé armády – Philippe Mason, Nicholas Bethell a redakční skupina Time-Life Books – ÚTOK NA SSSR.
John Keegan – Druhá světová válka, Janusz Piekalkiewicz – Námořní válka 1939 -1945 a další z Použité podklady.)."

[michan]

Východní Prusko, zteč Královce. Č 6.

Dne 17. dubna 1945 se jednotkám 3. Běloruského frontu podařilo dobýt mohutný uzel německé obrany - Fischhausen. Zbytek německého uskupení, který čítal asi 15 až 20 tisíc mužů ustoupil do prostoru Pillau, kde se zachytil na předem připravené, ženisty opevněné a zaminované obranné čáře. Útok Rudé armády se zde na německé obraně zpomalil.
"Dne 20. dubna 1945 zasadilo sovětské velení do probíhající bitvy svůj druhý sled - 11. GA, která měla dobýt přístav Pillau. Pillau - poslední opěrný bod Němců ve Východním Prusku - bránili obránci zvlášť úporně. Avšak fanatismus německých fašistických vojsk narazil na přesné plány a dovednou bojovou činnost sovětských útvarů a svazků, na bezmeznou odvahu a hromadné hrdinství vojáků RA. Boje o tuto námořní pevnost trvaly 6 dní. Teprve navečer 25. dubna 1945 prolomili gardoví vojáci všechny opevněné čáry německé obrany, rozdrtili hlavní síly nepřítele a pevnost dobyli. V závěrečných bojích měly obě strany velké ztráty.
Zde, na přístupech k Pillau, padl chrabrý velitel 16. gardového sboru 11. GA, hrdina Sovětského svazu a gardový generálmajor S. S. Gurjev (zde viz foto:



vojáci RA v dobytém přístavu v Pillau v konci dubna 1945). Na počest tohoto hrdiny bylo město Neuhausen později přejmenováno na Gurjevsk.
Po rozdrcení německých vojsk na poloostrově Samland zbyla hitlerovcům pouze Viselská kosa. Aby toto uskupení bylo likvidováno, nařídil velitel 3. Běloruského frontu (maršál Vasilevskij) 11. GA, aby na lodích Baltského loďstva překročila průliv Seetief. Zároveň měli být vysazeny dva taktické námořní výsadky na západním a východním pobřeží Viselské kosy. Výsadek tvořily dva střelecké pluky a jeden prapor 260. samostatné brigády námořní pěchoty. Velením při této akci byl pověřen viceadmirál N. I. Vinogradov. K vylodění bylo použito asi 60 různých člunů a tendrů Baltského loďstva. Leteckou podporu mělo zajistit na 300 letounů a dělostřeleckou dvě kanónové dělostřelecké brigády 43. A. V noci na 26. dubna vyrazil jeden výsadkový oddíl z Palmnicken (na západním pobřeží poloostrova Samland) a druhý z Peyse-Zimmerbude. Současně se začala vojska 11. GA přepravovat z Pillau přes průliv Seetief na Viselskou kosu. Pozemní vojska a výsadkové útvary využily paniky a dezorganizace, která panovala v nepřátelských útvarech prchajících z Pillau na Viselskou kosu, prudce na ně udeřily z pevniny i ze vzduchu a vytvořily předmostí na severu kosy. Potom se na dosažených čarách upevnily, neboť nepřítel klad zvlášť houževnatý odpor (historickým podkladem pro informace zde je: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola IV, str. 156, 157.).
Za bojů na poloostrově Samland ve dnech 13. - 26. dubna zlikvidovala vojska 3. Běloruského frontu přes 50 000 a zajala 30 000 fašistických vojáků a důstojníků, ukořistila 268 tanků a SHD, 239 OT, 1 185 polních děl, 576 minometů, 4 943 kulometů, zmocnila se 306 různých vojenských skladů, 107 letounů a jiné vojenské výzbroje a výstroje (historickým podkladem pro informace zde je: AMO SSSR, f. 241, inv. čís. 2 593, sp. 854, l. 112, 113.).
Porážkou hitlerovských vojsk na poloostrově Samland skončil útok sovětských vojsk ve Východním Prusku (historickým podkladem pro informace zde je: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola IV, str. 157.).
Za vzorné splnění úkolů velení bylo mnoho vojáků a důstojníků 3. Běloruského frontu a příslušníků Baltského loďstva vyznamenáno řády a medailemi. Za dovedné řízení operací byl velitel 3. Běloruského frontu maršál Sovětského svazu A. M. Vasilevskij vyznamenán řádem 'Vítězství' a veliteli vojenského letectva Rudé armády hlavnímu maršálu letectva A. A. Novikovovi byl udělen titul hrdiny Sovětského svazu. Druhá medaile 'Zlatá hvězda' byla udělena generál poručíku A. P. Běloborodovovi, jehož vojska pronikla do Královce první. Sovětská vláda rovněž vyznamenala řády 24 francouzských důstojníků dobrovolnického pluku stíhacího letectva 'Normandie-Němen', který ve Východním Prusku zakončil svou bojovou cestu. Po válce, v červnu 1945, vyslovila sovětská vláda tomuto pluku vřelé poděkování sovětského lidu a předala mu všechna letadla, na nichž francouzští letci hrdinně bojovali proti fašistům ( historickým podkladem pro informace zde je: Vněšňaja politika Sovětskogo Sojuza v period Otěčestvennoj vojny, T. III, str. 270 - 271, 293.). Na paměť 42 francouzských letců z pluku 'Normandie-Němen', kteří padli v boji proti fašistickým vetřelcům, byla 18. května 1956 na domě čís. 29 na Kropotkinově nábřeží v Moskvě, kde za války sídlila francouzská vojenská mise, odhalena pamětní deska (historickým podkladem pro informace zde je: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola IV, str. 157, 158.)."

Hodnocení Etapy 2.
Východní historiografie o Východopruské operaci, její Etapě 2, trvající od 10. února do 26. dubna 1945, napsala již vesměs jen kladná slova, což k Etapa 1, trvající od 13. ledna do 9. února, tak nebylo. Poslechněme si co napsal kolektiv sestavující dějiny války na východě, i s tehdejším slovníkem antagonistických vztahů, cituji:
"Rozdrcení německých fašistických vojsk ve Východním Prusku mělo nesmírný vojensko-politický význam. RA obsadila celé Východní Prusko, jeho hlavní město Královec a osvobodila část severního Polska. Po zlikvidování reakčního prušáckého hnízda a výspy německé agrese na východě se Sovětský svaz a lidové Polsko navždy zbavily nebezpečí, že je němečtí agresoři z tohoto nástupiště napadnou (a spadli do sféry vlivu bolševického Ruska a jeho plánů na udržení sfér vlivu, viz Maďarsko 1956, Československo 1968, a Polsko 1980, kde donutili polské komunisty k nastolení vojenské vlády plně oddané SSSR - mé poznámky). Ve Východním Prusku ztratili fašisté jednu ze svých důležitých hospodářských oblastí.
V bojích zničila RA přes 25 německých divizí a způsobila 50 - 75% ní ztráty zbývajícím dvanácti německým divizím (historickým podkladem pro informace je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 17 936, str. 781.).
Ztráta Východního Pruska a rozdrcení východopruského hitlerovského uskupení značně oslabily ozbrojené síly fašistického Německa, zatímco uvolněné síly 3. Běloruského frontu se mohly účastnit závěrečných bojů na ostatních směrech na sovětsko-německé frontě.
Po dobytí Východního Pruska se zlepšily podmínky pro rozmístění a plavbu lodí Baltského loďstva. V Baltském moři ztratili Němci důležitou válečnou námořní základnu Pillau a rovněž námořní přístavy a přístaviště Královec, Elbing, Kranz (Zelenogradsk), Rauschen (Svetlogorsk), Rosenberg (Susz) a Brandeburk. Pronikavě se zhoršilo spojení s kuronským uskupením, protože všechny jeho námořní spoje mělo nyní pod svou nepřetržitou kontrolou sovětské loďstvo. Po dobytí Pillau mohlo loďstvo zintenzívnit svou činnost v jižní části Baltského moře. Po válce byl přístav Pillau přeměněn v hlavní základnu Baltského loďstva (historickým podkladem pro informace zde je: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola IV, str. 158.)."
RA dosáhla svá vítězství ve Východním Prusku po skutečně dlouhodobých, těžkých a krvavých bojích. Celá Východopruská operace trvala více než 3,5 měsíce ve dvou etapách (105 dní - Etapa 1. od 13. ledna do 9. února a Etapa 2, od 10. února do 26. dubna 1945, když právě čištění a likvidace izolovaných skupin německých obránců trvala už i na dobytých územích od 10. února do 26. dubna - má poznámka).
Některé z příčin, proč tomu tak bylo, jsou tyto:

a) Hlavním silám německého východopruského uskupení se podařilo ustoupit do heilsberského opevněného prostoru, do Královce a na poloostrov Samland. Tam byla opevnění, která jim umožnila se dlouhodobě bránit.

b) Likvidace každého řečeného uskupení si vyžádala samostatnou útočnou operaci, která byla podmíněna celkovým strategickým záměrem. To proto, že Němcům se podařilo udržet si své námořní spoje, a proto mohla být, německá uskupení zatlačená k moři, nepřetržitě zásobována Kriegsmarine z centra, z Německa, střelivem, PHM a bojovou technikou.

c) Dlouhodobý boj RA při průlomech do většinou silné a dobře připravené německé obrany, si vyžádal velké ztráty na lidech a útočné technice. "Jen ve dnech prvé etapy (Etapa 1.) - od 13. ledna do 10. února ztratil 3. Běloruský front 22% mužů a 2. Běloruský front za stejnou dobu 15,4 % (historickým podkladem pro informace je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 9 609, l. 94.). "
Velká poučení si z útoků 2. a 3. Běloruského frontu, které podporovala 18. Letecká armáda, vzali všechny složky RA. "Útok vycházel z jednotného záměru a řídila jej STAVKA. Smělé a energické akce všech druhů RA, koordinované lokálně i časově s jediným cílem, často přiváděly bránícího se nepřítele do nevýhodné situace, poutaly jeho síly a prostředky, znemožňovaly mu volný manévr a mařily všechny plány německého fašistického velení.
Východopruská operace se stala vzorem, jak úspěšně zajišťovat součinnost několika leteckých armád a námořního letectva. V této operaci při porážce velkého nepřátelského uskupení, které mělo k dispozici silně opevněné území ve Východním Prusku, bylo letectvo jedním z rozhodujících činitelů.

Po skončení války v Evropě bylo na konferenci šéfů tří spojeneckých mocností v Berlíně roku 1945 (Postupimské konferenci - má poznámka) schváleno historické usnesení o zlikvidování východopruského hnízda německého militarismu. Město Královec s přilehlými oblastmi bylo předáno SSSR a ostatní území Východního Pruska bylo připojeno k Polské republice. Na území, které bylo předáno SSSR, byla v roce 1946 vytvořena Kaliningradská oblast, která se stala součástí RSFSR. Město Královec bylo přejmenováno na Kaliningrad (historickým podkladem pro informace zde je: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola IV, str. 158, 159.)."

RA za bojů "ve Východním Prusku, v Pomořanech, Slezsku a v Karpatech rozdrtila v útočných bojích velké nepřátelské síly, vyhnala nepřítele z východoněmeckých oblastí, osvobodila Polsko a část Československa. Sovětská vojska rozdrtila za ofenzívy 69 divizí a 10 brigád (historickým podkladem pro informaci zde je: Sbornik matěrialov po sostavu fašistskoj Germanii, vš. pjatyj, str. 20, 38, 42, 60, 64.) a způsobila silám nacistického Německa nenahraditelné ztráty.
Německo ztratilo důležité vojenskoprůmyslové a zemědělské oblasti. To ještě více oslabilo hitlerovskou armádu a uspíšilo její úplnou porážku. Operačně strategická situace německých armád na berlínském směru se pronikavě zhoršila (historickým podkladem pro informace zde je: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola IV, str. 159.)."


Použité podklady:

Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Lucas Cooper - Hitlerovy elitní jednotky.
G. K: Žukov – Vzpomínky a úvahy 1, 2.
Paul Adair – Hitlerova největší porážka.
Historie německé armády – Philippe Mason.
Nicholas Bethell a redakční skupina Time-Life Books – ÚTOK NA SSSR.
John Keegan – Druhá světová válka.
Janusz Piekalkiewicz – Tanková válka 1939 -1945.
Janusz Piekalkiewicz – Letecká válka 1939 – 1945.
Janusz Piekalkiewicz – Námořní válka 1939 -1945.
Len Deighton – Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině druhé světové války.
Hitlerova armáda – Sborník článků odborných redaktorů časopisu Command.
Válka jako Peklo – Eduard Rauss, Hans von Greiffenberg, Dr. Waldemar Erfurth, Peter G. Tsouras – editor.
Prof. Alexandra Viatteau, Historian Paris II University, Prof. Norman DAVIES, Historian Oxfrod University a Dr. Dariusz GAWIN, Historian Museum of the Warsaw Uprising.
Mathias Färber – Druhá světová válka v obrazech.
David Brownstone a Irene Franck – Historie válek.
Paul Carell – Spálená země.
Paul Carell – Operace Barbarossa.
Horst Scheibert – Německé obrněné jednotky.
Černí andělé – Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4. - Redakce čtvrtého svazku - M. M. Minasjan(vedoucí redakce a autorského kolektivu)
P. P. Bogdanov, M. S. Dolgij, N. V. Krestnikovova ( literární redaktorka), J. A. Prokofjev, P. I. Šuktomov, M. A. Švarev, G. M. Tavrovská, M I. Traktujev a celý autorský kolektiv, který začíná - M. L. Altgovzen a pokračuje dalšími 27mi jmény....
Memoáry – maršál Vasilevskij
Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak – Ocelová lavina.
Christhoper Andrew, Vasilij Mitrochin – Neznámé špionážní operace KGB.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
V.V.Bešanov: „Kadry rešajut vse – surovaja pravda o vojne“ (Kádry rozhodují o všem – syrová pravda o válce), vyd. AST, Moskva 2006
L.M.Mlečin: „Josif Stalin, jevo maršaly i generaly“ (Josif Stalin, jeho maršálové a generálové), vyd. Centrpoligraf, Moskva 2005
L.M.Mlečin: „Russkaja armija meždu Trockim i Stalinym“ (Ruská armáda mezi Trockym a Stalinem), vyd. Centrpoligraf, Moskva 2002
B.N.Petrov: „Ot revoljucionnoj česotky k vojennoj katastrofe“ (Od revolučního svrabu k vojenské katastrofě), Vojenno-istoričeskyj archiv 3/2001 (Vojensko-historický archív 3/2001), Moskva 2001
M.V.Zacharov: „Generaľnyj štab v predvojennyje gody“ (Generální štáb v předválečných letech), Vyd. AST, Moskva 2005
N.Zenkovič: „Vyššij generalitet v gody potrjasenij“ (Vyšší generalita v letech otřesů), vyd. Olma-Press, Moskva 2005
„Statistika armejskovo terora“ (Statistika armádního teroru), Vojenno-istoričeskyj archiv 2/1997 (Vojensko-historický archív 2/1997), Moskva 1997
„Tragedija RKKA“ (Tragédie Dělnicko-rolnické Rudé armády), Vojenno-istoričeskyj archiv 1/1997 (Vojensko-historický archív 1/1997), Moskva 1997
Ch.Andrew,O.Gordějevskij: KGB – Důvěrná zpráva, Vyd. East Art Agenci 1994
Ch.Andrew,V.Mitrochin: Štít a Meč Vyd. Akademia 2001 a 2008
Oleg Kalugin: Proščaj, Lubljanka (Promiň, Lubljanko ) ,vydal Olymp 1995
Interviu s generálem KGB Olegem Kaluginem: Časopis Čajka 2002
M.Pečenka,J.Bašta a kolektiv: Encyklopedie špionáže,Vyd. Libri 1993
Slovenská armáda 1939-1945 - Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Apokalypsa v Karpatech - Karel Richter.
Klapálek K., Ozvěny bojů, 2. vyd., Praha 1987.
Přikryl Vladimír., Pokračujte v horách. Praha 1947.
Sacher V., Na počátku stála smrt, Praha 1968.
Sacher V., Nebeská brigáda (rukopis).
Sacher V., Pod rozstříleným praporem, Praha 1991.
Steiner Arnošt, Drebota Jindřich: Za cenu života, Praha 1981.
Pivoluska J., Parabrigáda., Bratislava 1970.
Drtina P., Československo můj osud, díl I., II., III., IV., vydal Melantrich, Praha 1992.
Mé poznámky a mapy.


Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=7&t=376&start=260