Máďarsko, Rakousko, březen, duben 1945. Č 1.

[michan]

Maďarsko, Rakousko, březen, duben 1945. Č 1.
Mapa prostoru, kde od



6. do 16. března 1945 probíhala německá ofenzíva, jimi nazývaná - "Operace Jarní probuzení (operation Frühlingserwachen)", a kterou Sověti vedli pod názvem - protiútok Němců.
Po všech severněji probíhajících operacích RA, Viselsko-oderské, Východopruské, Východopomořanské a Slezské operaci, se nyní přesuňme na jih, zpět do prostoru jihovýchodní Evropy. Zde jsme RA opustili ve všech státech někdy v únoru, či začátkem března 1945. Viz:
Rumunsko 1944. Pokračování boje. Č 1 až 8, když v posledních článcích je hovořeno o zapojení Rumunské armády do dalšího průběhu ww2 na straně Spojenců:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=389&t=6884
v Bulharsko 1944 až 1945. Č 1 až Č 8. je popsána situace v Bulharsku, když její další zapojení a situaci ve státě, viz zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=389&t=6903
dále pak ve SNP, boj RA a čs. armády v ČSR 1944. Č 1 až Č 54., zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=389&t=7030
Je ukončeno bojem RA a čs. armády v roce 1944, s výhledem na události roku 1945.
Další popsané události se týkají bojů v Maďarsku až do skončení prvé etapy bojů do 13. února 1945, s výhledem do dubna a pádu Vídně, když boje jsou popisovány až do ustálení fronty právě k 13. únoru 1945 v oblasti Balatonu a Valencského jezera, viz Maďarsko 1944, 45. Č 1. až Č 27.:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=389&t=7140
Události v Jugoslávii, viz zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=389&t=7157
a v Albánii viz Albánie 1944 zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=389&t=7162
a ještě Řecko zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=389&t=7169
Přečtení všech článků nám poskytne i obraz zapojení jednotlivých států do dalšího průběhu bojů do konečné a úplné porážky hitlerovského Německa a jeho "Bezpodmínečné kapitulace" v květnu 1945.
My zde tedy, dle názvu kapitoly, začneme v Maďarsku, kde Němci již koncem ledna a začátkem února, v průběhu února a počátkem března, připravovaly utajeně svou - "Operaci Jarní probuzení" (operation Frühlingserwachen)", která se odehrála mezi 6. a 16. březnem 1945 a je mnohdy považována za poslední velkou německou ofenzívu druhé světové války ( i když tou skutečně velkou a většinou uznávanou poslední útočnou operací Třetí říše je všeobecně - Bitva o Ardeny - Wacht am Rhein, která je skutečně velkou operací na strategické úrovni, viz celou zde:
XV. díl. Bitva o Ardeny 1944, 45. Č 1 až Č 50, když Č 49 až Č 50, je zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=6585
. Operace Jarní probuzení je více uznávána, jako poslední větší protiútok na operační úrovni).

Operace Jarní probuzení" (operation Frühlingserwachen), německé přípravy.
Přibližně v polovině února 1945 se německá 6. TA začala z Arden a různých míst Třetí říše, tajně přesouvat do Maďarska, aby provedla poslední německou ofenzívu na východní frontě. Německá 6. TA (k 5. březnu 1945 se německá 6. TA skládala ze dvou sborů SS - I.ts SS a II. ts SS, s celkem čtyř obrněných divizí:. 1. td SS / "Leibstandarte Adolf Hitler"/, 2. td SS /Das Reich/, 9. td SS /"Hohenstaufen"/ a 12. td SS /"Hitlerjugend"/. 6. TA SS, která byla okamžitě převelena na východní frontu. 1. ts SS, jehož součástí byly divize Leibstandarte a Hitlerjugend se přesunuly společně s 2. tankovým sborem (Das Reich a Hohenstaufen) do oblasti tzv. Margaretiných pozic v Maďarsku. Německé divize SS, které byly vážně zdecimovány v Ardenách, ale opět však, po cestě na nové určení, překvapivě dobře doplněny; , např. Leibstandarte měla více než 19 000 mužů, Hohenstaufen 19 400, tedy celkem asi 85 % stavů a podobně, byly cestou doplněny technikou, tanky, SHD a dělostřelectvem) , společně s německou 2. A měly za úkol znovu dobýt Budapešť, kterou koncem prosince 1944 obklíčil 3. Ukrajinský front (maršál Tolbuchin). Něž byla spuštěna Operace Jarní probuzení byla však Budapešť dobyta, ale cíl dobýt Budapešť zůstával i tak. Přesuny po železnici trvaly dlouho, neboť tratě narušovaly spojenecké nálety a Němci velice dbali na utajení. Část 6. TA se přesouvala i po silnicích, spíše po postraních cestách, a část po železnicích, neustále opravovaných. Vyšší důstojníci dostali pro maskovaný přesun krycí jména. Generál SS Dietrich, velitel německé 6. TA SS měl například, při utajovaném přesunu, krycí funkci Höherer Pionier-Führer Ungarn (vyšší ženijní vedoucí pro Maďarsko). Příslušná označení na uniformách nesměla být nošena. Vojáci jeli vlaky, obvykle v noci, přes Drážďany, Prahu, Brno a Vídeň, pak po silnicích a polních cestách směrem k Győru, vždy jen v noci. Německá 6. TA SS tak byla při soustřeďování k 5. březnu 1945 - jedna z posledních nedotčených a dobře vyzbrojených hlavních složek Němců. Velitelstvím jednotlivých sborů SS bylo nařízeno, že veškerá operační rozhodnutí musí být pozdržena až do doby, než budou jednotky na svých místech a byl vydán rozkaz k maximálnímu radiovému klidu.
Cílem totiž nebyla jen Budapešť! Německé útoky se soustředily v okolí Balatonu, oblasti s nesmírným logistickým významem (jednalo se o naftové prameny v oblasti Nagykanizsy), neboť se zde nacházely některé z posledních Němcům dostupných zásob nafty (dalších, pak již 85% těžby nafty, které se v té době, února, března a dubna těžily a zpracovávaly pro Třetí říši, byl v Rakousku, které mělo být proto i Operací Jarní probuzení chráněno. V Rakousku se jednalo o naftová naleziště v Zistersdorfu. Západním spojencům se v únoru, březnu a na začátku dubna 1945 totiž ještě nepodařilo, od jihu, proniknout z Itálie do Rakouska. Problém pro německou logistiku v únoru a v dalších měsících byl tak jen, dopravit PHM těm kdo pohonné hmoty nárokovali a fyzicky potřebovali).
Před samotným začátkem ofenzívy byl proveden bleskový útok na sovětské předmostí u Hronu. Průzkumu bojem, tentokrát prováděným Němci, se účastnil 1. ts SS (1. td SS / "Leibstandarte Adolf Hitler" a 12. td SS /"Hitlerjugend"/.). Celá akce proběhla bez větších problémů a úspěšně. Jenomže tento úspěch byl tzv. . Pyrrhovo vítězství ( Pyrrhovo vítězství viz zde:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Pyrrhovo_ ... zstv%C3%AD
). Útokem totiž dali Němci najevo, že se něco chystá a kde se to chystá. RA byla varována a uměla to využít (až si za chvíli budeme říkat východní pohled z pozice RA, uvidíme - jak pozdě Sověti odhalili úmysly Němců a jeden z dílků do mozaiky byl právě tento - "německý průzkum bojem a zákaz vstupu do budoucího operačního prostoru"...). Sovětští ženisté ihned začali zpevňovat své obranné linie a klást tisíce min. O sovětské aktivitě neměli Němci ani ponětí. Když totiž jednotky německé 6. TA dorazily na svá místa soustředění, nesměly provádět žádné průzkumy a byl vydán zákaz vstupovat do budoucího operačního území. Nařízení OKH bylo všeobecně posuzováno polními jednotkami jako nesmyslné, protože se stávaly úderné oddíly absolutně slepé (bez průzkumu a již také v předchozím bylo řečen zákaz radiové komunikace a další zákazy) a v následující ofenzívě se tento absurdní rozkaz pořádně Němcům vymstil.
Když říkáme A, řekněme ještě i B. Tím B je počasí. V ofenzívě měly Němci také nasadit své těžké tanky Tiger II.
Ofenzíva "Jarní probuzení" začala 6. března 1945. Počasí toho dne nebylo vůbec dobré, sníh co tehdy padal, se ještě přidával ke již tak blátivém marastu /zde je vidět, jak těžké



bylo v bezedném bahnu doplňování PHM, a ani pohyb



pěšáků nebyl vůbec jednoduchý/, který byl po téměř celém operačním prostoru a dělal jej ještě měkčím a záludnějším. Navíc byl útok veden většinou v rovinatém terénu, ve kterém se měly těžké tanky pohybovat. Němci, nicméně rozhodli, navzdory špatnému počasí, a na svém datu - Útok začne - 6. března 1945 ráno - prostě trvali. Chtěli předejít útoků RA, který se ve stejné době také připravoval a my si o něm řekneme. Nic nepomohly ani znalosti maďarských důstojníků, kteří zdejší terén znali ze svých cvičení, věděli jak jsou měkká pole a louky, v březnu, při plískanicích. Znaly změkčené zemědělské pláně mezi Székesfehérvárem a řekou Dunaj. Věděli, že se v tomto období nehodí terén pro útok. Říkali Němcům; těžká obrněná vozidla budou v bahně trčet i přes řetězy, které jim dáte. Útok bude těžká dřina i pro pěšáky! (historickým podkladem pro informace je zde: Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem, Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert, Lucas Cooper - Hitlerovy elitní jednotky, G. K: Žukov – Vzpomínky a úvahy 1, 2, Nicholas Bethell a redakční skupina Time-Life Books – ÚTOK NA SSSR, John Keegan – Druhá světová válka, Janusz Piekalkiewicz – Tanková válka 1939 -1945, Janusz Piekalkiewicz – Letecká válka 1939 – 1945, Janusz Piekalkiewicz – Námořní válka 1939 -1945 a také:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Operace_J ... uzen%C3%AD
https://en.wikipedia.org/wiki/Operation ... _Awakening
https://de.wikipedia.org/wiki/Plattenseeoffensive
a další z Použité podklady a mé poznámky.).
A nyní si řekněme co přípravě útoků v jihovýchodní Evropě v únoru a březnu říká východní historiografie, která jako vždy začne výčtem svých jednotek v oblasti a cílem útoků.

Odražení německé Operace Jarní probuzení jednotkami RA.
"Sovětský 2. Ukrajinský front, v jehož sestavě byly 40. A., 53. A, 7. GA, 46. A., 6. GA a 5. Letecká armáda a operačně mu podřízené rumunská 1. a 4. A, operoval v polovině února roku 1945 na území Československa a Maďarska na čáře Brezno - Zvolen - řeka Hron - Ostřihom - Gánt. Vojska 7. GA zaujímala důležité předmostí na pravém břehu Hronu na východ od Komárna a připravovala se obnovit útok z tohoto předmostí.

3. Ukrajinský front, složený ze 4. GA, 26. A, 27. A, 57. A a 17. Letecké armády a operačně mu podřízené bulharské 1. A pronikl za operací v Maďarsku na čáru Gánt - západní břeh Valencského (Valencei-tó) jezera - východně od Sekesfeherváru - jihovýchodní břeh Blatenského jezera - Nagybajom - řeka Dráva a dále po směru jejího toku až Torjanci. Nalevo, při dolním toku Drávy se bránila jugoslávská 3. A.
3. Ukrajinskému frontu byla operačně podřízena Dunajská flotila vyznamenaná Řádem rudého praporu. Na jihovýchod od Budapešti byla soustředěna 9. GA, která byla v záloze vrchního velení (STAVKA).
Na osvobozeném území Maďarska se formovaly 4 maďarské divize (místo 8, jak bylo stanoveno dohodou o příměří), jež se měly jako součást 3. Ukrajinského frontu zúčastnit bojů proti německým fašistickým vojskům. Jejich formování se však protáhlo, takže divize do konce války do bojů nezasáhly (historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola V, str. 168, 169.). "

[michan]

Maďarsko, Rakousko, březen, duben 1945. Č 2.
Zde ještě náčrt s postaveními jednotlivých německých Skupin armád a postavením



německých armád před německým protiútokem /se směry úderů/, k 6. březnu 1945.
Proti sovětskému 2. a 3. Běloruskému frontu ve stejné době, polovině února 1945 operovala na území ČR a Maďarska německá Skupina armád Jih (Süd) po velením generála pěchoty Otto Wöhlera. Skupinu armád Jih v řečené době tvořily německá 8. A, Armádní Bojová skupina Balack (německá 6. A a zbytky maďarské 3. A) a německá 2. TA. Celkem měla Skupina armád Jih (Süd), k 1. březnu 1945 40 divizí, z toho 12 bylo td a 1 brigádu. Kromě toho se v prostoru Blatenského jezera soustřeďovala německá 6. TA (viz o ní víc v Č 1. - 1. ts SS a 2. ts SS), která dříve operovala v Ardenách a byla sem přesunuta ze zálohy OKW (spíše po cestě, když se přesouvala z Arden, byla doplňována ze zálohy Wehrmachtu, ale i ze Záložní armády OKH - tanky, SHD, dělostřelectvem, municí a mužstvem). "Proti bulharským a jugoslávským vojskům stála Německá "armáda E", která byla součástí Skupiny armád F. Tato armáda měla 7 divizía 1 brigádu ( historickým podkladem pro informace je zde: Sbornik matěrialov po sostavu vojsk fašistskoj Germanii, vš. pjatyj, str. 66 - 75.).
Dne 17. února 1945 uložila STAVKA velení 2. a 3. Ukrajinského frontu "připravit a provést útočnou operaci s cílem rozdrtit německou Skupinu armád Jih (Süd) a osvobodit prostor Bratislava - Brno - Vídeň - Nagykanizsa. Vojska frontů měla zaútočit od řeky Hron a z předmostí na pravém břehu Dunaje směrem na Brno, Vídeň a Štýrský Hradec, porazit nepřítele, dokončit osvobození Maďarska, připravit fašistická vojska o naftové prameny v oblasti Nagykanizsy, obsadit Vídeň a ohrozit vpádem jižní oblasti Německa, kde měl nepřítel mnoho zbrojních podniků. Po proniknutí na přístupy k jižnímu Německu měla sovětská vojska přehradit ústupové cesty německému uskupení bránícímu se v Jugoslávii a uspíšit kapitulaci nepřítele v severní Itálii. Vídeňskou operaci měla provést sovětská 9. GA, která byla převedena ze zálohy hlavního stanu a dána k dispozici velitel 2. Ukrajinského frontu (historickým podkladem pro informace je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 9 496, l. 42.).
Dunajská flotila a 83. samostatná brigáda námořní pěchoty přešly dnem 20. února do operačního podřízení 2. Ukrajinského frontu. Před začátkem operace se říční lodi flotily soustředily v Budapešti a Vácu.
Útok měl začít 15. března 1945 (i proto Němci začaly už 6. března - má poznámka)! STAVKA pověřila maršála Sovětského svazu S. K. Timošenka, aby koordinoval činnost 2. a 3. Ukrajinského frontu. Útok se začal připravovat ihned poté, jak došla směrnice hlavního stanu. Během měsíce měly fronty doplnit dlouhými boji vyčerpaná a prořídlá vojska čerstvými silami a technickými prostředky. Byl to složitý úkol, neboť fronta byla značně vzdálena od SSSR."

Německé fašistické velení se rovněž aktivně připravovalo k rozsáhlým bojovým operacím.
"Především se OKH rozhodlo zasadit úder vojskům 2. Ukrajinského frontu severně od Dunaje a pak hlavními silami přejít do protiútoku v prostoru Blatenského jezera proti vojskům 3. Ukrajinského frontu, porazit je, vytlačit z předmostí na pravém břehu Dunaje a zastavit postup RA v jihovýchodní Evropě. Hitlerovci doufali, že splněním úkolu udrží západní část Maďarska, zlikvidují nebezpečí hrozící průmyslovým oblastem v Rakousku a jižním Německu a přinutí sovětské velení, aby stáhlo část sil z berlínského směru na jih. Po skončení operace chtělo německé velení rychle přesunout tanková vojska z Maďarska na střední úsek sovětsko-německé fronty a zlepšit svá postavení na berlínském směru.
Německé vládnoucí kruhy přikládaly udržení Maďarska a Rakouska ve válce velký význam. Již 23. ledna 1945 upozorňoval Hitler na poradě OKH na to, že maďarské naftové oblasti a vídeňské naftové zdroje mají prvořadý význam, protože bez této nafty, která představuje 80% naftové produkce Německa, nebude možno pokračovat ve válce (historickým podkladem pro informace použité ve Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola V, str. 170 je zde: Brassey's Naval Annual, r. 1948, str. 431.). Guderian komentoval Hitlerův rozkaz k protiútoku u Blatenského jezera ve svém memoáru takto: 'Nyní, když byly zničeny naše závody na výrobu pohonných hmot a mazadel, má velení k dispozici jen naftová naleziště Zistersdorfu (Rakousko) a v prostoru Blatenského jezera (Maďarsko). Tato situace poněkud vysvětluje, proč se Hitler rozhodl přesunout hlavní síly (své nejlepší tankové divize SS), které se podařilo stáhnout ze západní fronty (z Arden), do Maďarska, aby udržel poslední naftové oblasti a maďarské rafinérie, které jsou oboje stejně důležité a nezbytné pro zásobování tankových vojsk a letectva naftovými výrobky (historickým podkladem pro informace je zde výňatek H. Guderian, Erinnerungen eines soldaten, Vzpomínky vojáka, Heidelberg 1951, S. 379.). Tyto záměry německého fašistického velení potvrdili i hitlerovští vojáci a důstojníci zajatí v bojích u Blatenského jezera. Tak např. německý zajatec z 1. td SS /Adolf Hitler/ obersturmführer SS Kurt Stelmacher (nadporučík SS) při výslechu řekl: 'Den před útokem si velitel praporu sturmbannführer SS (major SS) Eberhardt svolal poradu velitelů rot, na které vysvětlil situaci v Maďarsku. Zdůraznil, že musíme bezpodmínečně zahnat Rusy za Dunaj, na Dunaji vybudovat pevnou obranu, zabezpečit tak maďarské naftové zdroje a zatarasit Rusům cestu do Rakouska, které je posledním územím, kde je soustředěn německý válečný průmysl (historický podkladem pro informace zde je: AMO SSSR, f. 243, inv. čís. 266 912, sp. 1, l. 182 - 183.).' K provedení protiútoku v Maďarsku vytvořilo německé velení silné uskupení. Na úseku Gánt - Blatenské jezero, kde měl být zasazen hlavní úder, byly soustředěny hlavní síly Skupiny armád Balack (8. as, maďarská 3. A a německá 6. A) a 6. ts SS (1. ts SS a 2. ts SS). Na severozápadním břehu jezera se bránily jednotky maďarského 2. as. Mezi Blatenským jezerem a Drávou operovala německá 2. TA. Na pravém břehu Drávy se k útoku připravovala německá armáda E (historickým podkladem pro informaci je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola V, str. 170, 171.).
Cílem německého protiútoku ("Operace Jarní probuzení" /operation Frühlingserwachen/ - má poznámka) bylo zasadit tři údery na sbíhavých směrech. Hlavní úder měla zasazovat německá 6. A spolu s 6. TA SS mezi Valencským jezerem (jezero Valencei-tó) a Blatenským jezerem jihovýchodním směrem, proniknout na úseku Dunapentele-Sekszárd k Dunaji a rozetnout obranu 3. Ukrajinského frontu na dvě části. Dále měly tyto armády útočit severně a jižně podél pravého břehu řeky. Druhý úder měla zasadit německá 2. TA z prostoru Nagykaniszy směrem na Kaposvár, a třetí úder německá Skupina armád E z pravého břehu Drávy v prostoru Donji Miholjac. Na sever vstříc německé 6. TA SS. OKH předpokládalo, že těmito údery budou hlavní síly sovětského 3. Ukrajinského frontu rozdrobeny, přitisknuty k Dunaji, obklíčeny a zničeny, kdežto německá vojska se znovu zmocní celého západního břehu Dunaje a přepraví se na levý břeh řeky (historickým podkladem pro informace je zde: AMO SSSR, f. 243, inv. čís. 266 912, sp. 1, l. 71.)."
Německá 6. TA SS byla pro nastávající útok vyzbrojena těžkými tanky typu "Panther", "Tiger" a "Königstiger". Před protiútokem měla německá 6. TA pět divizí tankových, dvě divize pěší a dvě divize jezdecké. Navíc ještě dostala 6. TA dva prapory těžkých tanků, posilové jednotky a vojska SS z Hitlerovy tělesné stráže. "Ve stavu 6. TA tak byly 3 pěší a 5 tankových divizí s posilovými jednotkami. Maďarská 3. A měla 1 tankovou, 2 pěší a 1 jezdeckou divizi. Německá 2. TA se skládala ze 4 divizí, 1 motorizované brigády a 3 Bojových skupin; Kromě toho již za protiútoku byla 2. A posílena další (mot.) divizí ze zálohy OKW; dále jí byly přiděleny 2 brigády SHD. Proti vojskům levého křídla 2. Ukrajinského frontu operovala německá 8. A sestávající z 9 pěších a 2 tankových divizí. V záloze Skupiny armád bylo 6 divizí (z toho 1 tanková divize), které byly rovněž zasazeny do protiútoku. Skupina armád E operovala proti bulharské 1. A a jugoslávské 3. A a měla 8 divizí a 2 brigády (historickým podkladem pro informace je zde: Sbornik matěrialov po sostavu vojsk fašistskoj Germanii, vš. pjatyj, str. 66 - 72.)."
Německé jednotky byly podporovány svazy letadel ze 4. Letecké armády a maďarským letectvem. K útoku proti sovětskému 3. Ukrajinskému frontu Němci soustředili v "Operaci Jarní probuzení" /operation Frühlingserwachen/ skutečně na tu dobu velké množství jednotek: 31 divizí (z nichž bylo 11 divizí tankových), 5 bojových skupin, motorizovanou brigádu a 4 brigády SHD.
Na hlavním směru útočné operace Němci rozvinuli 9 tankových divizí, 3 pěší divize a 2 jezdecké divize, 5 samostatných praporů těžkých tanků a 2 brigády a 1 oddíl SHD.
"Celkem Němci soustředili proti 3. Ukrajinskému frontu 431 000 vojáků a důstojníků, 5 630 děl a minometů, 877 tanků a SHD a 850 letadel. Hlavní uskupení mělo 147 000 vojáků a důstojníků, 807 tanků a SHD, přes 3 200 děl a minometů (historickým podkladem pro informace je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 17 936, str. 796.). Na úseku průlomu připadalo na kilometr fronty až 48 tanků."
Až do poloviny února neměla STAVKA ani jednotlivé zainteresované fronty žádné věrohodné zprávy o tom co chystá OKH v jihovýchodní Evropě, tedy o "Operaci Jarní probuzení" /"operation Frühlingserwachen"/ (některé věrohodné historické prameny říkají, že sovětský průzkum sestavil zprávy dokonce až v konci třetí dekády února - má poznámka vycházející z použitých podkladů) Do té doby tedy Sověti nevěděly, že se německé uskupení (zde zvláště pak německá 6. TA SS doplněná po cestě takřka na více než 85% plných stavů) soustřeďuje v prostoru Blatenského jezera k úderu proti vojskům Tolbuchinova 3. Ukrajinského frontu, který v té době operoval v prostoru na jih od Budapešti, a dále pak v prostoru Komárna, to vše k útoku proti sovětským vojskům, která zaujímala pozice na předmostí až k pravému břehu řeky Hronu.

Jak již bylo řečeno "Operace Jarní probuzení" /operation Frühlingserwachen/ začala vlastně tzv. průzkumem boje a to dne 17. února 1945 na severu, kdy neočekávaně zaútočil německý 1. ts SS ze 6. TA SS (jednalo se o 400 tanků a SHD) v prostoru Komárna proti 7. GA z 2. Ukrajinského frontu (sovětské 7. GA tehdy velel generálporučík M. S. Šumilov.).
Východní historické prameny o obraně sovětů, jejich 7. GA říkají, cituji:

"Obrana této armády byla špatně organizována: armáda měla početně slabé střelecké divize, takže hustota bojových sestav jejích svazků byla nedostatečná, průzkum nepřítele byl veden chabě. Proto byla 7. GA po těžkých bojích donucena vyklidit předmostí na pravém břehu řeky Hronu a 24. února 1945 ustoupit na její levý břeh (historickým podkladem pro informaci je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola V, str. 171, 172.)."

[michan]

Maďarsko, Rakousko, březen, duben 1945. Č 3.

A až při výsleších německých zajatců, když sovětské jednotky ještě před ústupem za Hron, odrážely německý útok, tedy okolo 24. únoru 1945 (ona třetí dekáda února), zjistil sovětský průzkum, že Němci do prostoru západně od Budapešti, přisouvají svou elitní 6. TA SS (Hitlerovy Pretoriány, hasiče průšvihů i nejlepší útočníky.. - má poznámka).
Hlavní stan, tedy STAVKA, však ještě "pochybovala o hodnověrnosti těchto zpráv, neboť odporovaly zprávám získaným od angloamerického velení (to vědělo, že 6. TA SS se sice "vypařuje od Arden", ale přesné další nasazení neznaly ani Američané, ani Angličané - má poznámka). Dne 20. února sdělil náčelník štábu americké armády generál George C. Marshall náčelníku generálního štábu Rudé armády generálu A. I. Antonovovi, že se Němci připravují k protiútoku a vytvářejí na východní frontě dvě uskupení: jedno v Pomořanech k úderům na Toruň, a druhé v prostoru Vídně a Moravské Ostravy k útoku směrem na Lodž. Podle zprávy generála Marshalla měla být do jižního uskupení začleněna německá 6. TA SS. Stejné zprávy došly od anglického velení (historickým podkladem pro informace je zde: Korespondence předsedy Rady ministrů SSSR s presidenty USA a ministerskými předsedy Velké Británie za Velké vlastenecké války 1941 - 1945, str. 483 - 484.). Tyto zprávy však nebyly pravdivé a byly vyvráceny pozdějšími událostmi. Armádní generál A. I. Antonov 7. dubna 1945 v odpovědi generálu Marshallovi napsal: ´Není vyloučeno, že některé prameny této informace měly za úkol dezorientovat jak angloamerické, tak i sovětské velení a odvrátit pozornost sovětského velení od oblasti, kde Němci připravovali hlavní ofenzivní operaci na východní frontě (historickým podkladem pro informace je zde: Korespondence předsedy Rady ministrů SSSR s presidenty USA a ministerskými předsedy Velké Británie za Velké vlastenecké války 1941 - 1945, str. 484.)."
A dobře nyní čtěme, co píše dál východní historiografie a co dovedlo všechny k názoru, že teprve konec třetí dekády znamenal pro Sověty zjištění, kde že se bude hlavní útok v "Operaci Jarní probuzení" (operation Frühlingserwachen)", která se odehrála mezi 6. a 16. březnem 1945..., skutečně konat....!
"Teprve za několik dní po vyklizení předmostí na Hronu ( tedy několik dní po 24. únoru - má poznámka) odhalilo sovětské velení skutečné záměry německého velení - organizovat protiútok v prostoru Blatenského jezera proti vojskům 3. Ukrajinského frontu. Proto se sovětské velení rozhodlo, aniž by ustalo v přípravě Vídeňské útočné operace, /mapa Sověty prováděné




- Vídeňské operace - , kterou začaly skutečně provádět až po odražení německé Operace Jarní probuzení, zachycuje boje mezi 6. březnem až 15. dubnem 1945. Boje, které skončily dobytím Vídně RA./ zesílit obranu v pásmu 3. Ukrajinského frontu, odrazit nepřátelský protiútok v prostoru Blatenského jezera a vytvořit příznivé podmínky pro přechod do útoku.

Na začátku německého útoku v "Operaci Jarní probuzení" (operation Frühlingserwachen)" , dne 6. března, měl 3. Ukrajinský front (velitel maršál Sovětského svazu F. I. Tolbuchin, člen vojenské rady frontu generálplukovník A. S. Želtov, náčelník štábu generálporučík S. P. Ivanov) 5 vševojskových armád (37 střeleckých a 6 bulharských pěších divizí), 1. Leteckou armádu 2 tankové sbory a 1. mechanizovaný a 1 jezdecký sbor. Tato vojska měla dohromady asi 407 000 vojáků a důstojníků, 6 890 děl a minometů, 407 tanků a SHD a 965 letounů (historickým podkladem pro informace je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 17 936, str. 796.)."
Když se podíváme na poměr sil před spuštěním "Operace Jarní probuzení" (operation Frühlingserwachen)", vidíme, že obě válčící strany měly přibližně stejně vojáků i dělostřelectva a letadel, jen tanků a SHD měly Němci, spolu s Maďary, dvojnásobně víc než Sověti.
Velitel 3. Ukrajinského frontu maršál Tolbuchin se rozhodl, že hlavní úsilí jeho frontu v obraně, bude muset být v úseku mezi jezery Valencským (Valencei-tó) a Blatenským, kde se štábem předpokládal největší a nejsilnější úder německého útoku.
"Protože německo-maďarská vojska měla velký počet tanků a SHD, bylo třeba vybudovat hluboce členěnou protitankovou obranu. Vojska 3. Ukrajinského frontu měla vytvořit dva sledy. První sled měla tvořit 4. GA, 26. A, 57. A a bulharská 1. A, v druhém sledu měla být sovětská 27. A. V záloze frontu zůstaly 18. a 23. tankový sbor, 1. gardový mechanizovaný a 5. gardový jezdecký sbor, jedna střelecká divize a řada dělostřeleckých útvarů a svazků (historickým podkladem pro informaci je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola V, str. 172.)."
Sovětské armády a bulharská 1. A, které byly v prvním sledu, měly co nejhouževnatěji bránit svá obranná postavení, a měly se snažit zabránit průlomu německých a maďarských tanků s pěchotou k řece Dunaj.
"Dva střelecké sbory 27. A, které byly na předmostí, měly bránit týlové pásmo obrany sovětské 26. A a být připraveny na kterémkoliv směru posílit vojska prvního sledu. Sovětský 33. střelecký sbor této armády, rozmístěný na levém břehu Dunaje byl určen k posílení vojsk frontu bránících se na předmostí. Ve směrnici vojenské rady 3. Ukrajinského frontu se pravilo: ´Dílčí protizteče a protiúdery lze zásadně podnikat jen krátkodobě, za zvlášť příznivých podmínek. Protiúdery od divize výše mohou být podnikány jen se svolením velitele frontu. Hlavním úkolem armád je houževnatou protitankovou obranou vyčerpat a vysílit útočícího nepřítele a vytvořit podmínky k zasazení protiúderu a k přechodu frontových záloh do protiútoku (historickým podkladem pro informace je zde: AMO SSSR, f. 243, inv. čís. 20 370, sp. 80, l. 21 - 22.).
Sovětská 17. Letecká armáda dostala za úkol neustále provádět letecký průzkum, zasazovat údery nepřátelským vojskům a chránit svazky frontu. Dunajská flotila vyznamenaná Řádem rudého praporu převážela náklady, odminovávala Dunaj a připravovala se k aktivním bojovým operacím v jeho povodí.
Před začátkem nepřátelského protiútoku většina svazků frontu budovala pod palbou nepřátelského dělostřelectva a letectva obranná postavení. Za velmi krátkou dobu vybudovala vojska tři pásma obrany, dvě frontové čáry, mezilehlé čáry a příčná postavení. Protože předmostí na západ od Dunaje nemělo dostatečnou hloubku, budovala se obranná pásma poněkud blíže od sebe než bylo zvykem za normálních podmínek. Hlavní pásmo obrany bylo vybudováno do hloubky 5 - 7 kilometrů. Druhé pásmo obrany bylo vzdáleno 8 - 12 kilometrů od předního okraje hlavního pásma obrany, a třetí (armádní) ve vzdálenosti 20 - 25 kilometrů. Frontová čára probíhala podél levého břehu Dunaje a jižně od Dunaföldváru procházela předmostím vzdálena 30 - 50 kilometrů od předního okraje. Hloubka obrany na směru předpokládaného hlavního nepřátelského úderu severovýchodně od Blatenského jezera činila 25 - 50 kilometrů.
Celková délka předem připravených obranných postavení na předmostích měřila 1 500 kilometrů. Při organizování protitankové obrany se přihlíželo k bojovým zkušenostem získaným především při odrážení úderů velkých nepřátelských tankových sil v kurském oblouku v červenci 1943 a jihozápadně od Budapešti v lednu 1945. K boji s nepřátelskými tanky a SHD byly určeny všechny druhy vojsk, které operovaly podle jednotného plánu. K odrážení útoku těžkých tanků typu ´Königstiger´mělo být použito dělostřelectva velkých ráží. V armádách, ve sborech a divizích se vytvářely silné dělostřelecké protitankové zálohy, které byly s to rychle proniknout na libovolný úsek fronty. Vojska obsadila nejen hlavní a druhé obranné pásmo, ale i armádní pásmo, což značně zvýšilo odolnost obrany. Na důležitých směrech zaujímala divize úsek 3 - 4 km, v pásmu 57. A připadl na 1 divizi úsek 13 km. V pásmu obrany 26. A operující na směru hlavního úderu připadalo na 1 km fronty 53 děl a minometů a asi 10 obrněných vozidel.
Současně se sovětskými vojsky se k odražení nepřátelského útoku připravovala i bulharská 1. A pod velením generálporučíka Vladimira Stojčeva. Bulharská vojska vybudovala dvě obranná pásma a na zvlášť ohrožených úsecích tři.
3. Ukrajinský front ukončil obranné práce do 5. března 1945. Vybudovaná obrana odpovídala požadavkům vojenského umění: byla hluboce členěná a dostatečně vybavena protitankovými a proti dělostřeleckými prostředky. Avšak operační poloha fronty na předmostí západně od Dunaje byla nevyhovující. Rovina, která se zde rozprostírala, byla výhodná pro operace velkých nepřátelských tankových svazů. Předmostí mělo dále velmi malou hloubku, v týlu sovětských vojsk byla mohutná vodní překážka, Valencské jezero (jezero Velencei-tó) rozdělovalo předmostí na dvě části, přičemž mezi jezerem a Dunajem byl jen úzký průchod. Všechny tyto okolnosti znesnadňovaly organizování obrany, omezovaly manévr silami i prostředky a ztěžovaly zásobování vojsk materiálními prostředky. Přesun střeliva z levého břehu řeky byly velmi obtížný.
Jednak nepřátelské letectvo často bořilo přepravy, jednak se na Dunaji dávaly do pohybu ledy, což stěžovalo práci převozních prámů. Na bedrech Dunajské flotily, která musela zabezpečit přepravu přes Dunaj, ležela velká odpovědnost.
Důležitou úlohu při shromažďování zásob materiálních prostředků měly týlové orgány.
Ženijní a silniční vojska frontu postavila přes Dunaj 8 prozatímních plovoucích mostů a trajektových přeprav o nosnosti 10 - 60 tun. Avšak jarní ledy plující po Dunaji značně brzdily veškerou přepravu, proto bylo třeba používat hlavně už dříve vybudované visuté lanové dráhy a potrubí, vedoucí přes řeku. Lanová dráha přepravovala denně 1 200 tun nákladu, hlavně střeliva, a potrubím se přečerpávalo PHM pro vojska operující na pravém břehu řeky (historickým podkladem pro informace je zde: AMO SSSR, f. 243, inv. čís. 2 963, sp. 115, l. 13, 18..). Vojska 3. Ukrajinského frontu měla na začátku německé útočné operace /´Operace Jarní probuzení" (operation Frühlingserwachen´)/ 1,3 - 2,3 palebného průměru střeliva a 1,6 - 7,7 dávky PHM. Příslušníci Logistiky svou neúnavnou prací zabezpečili vojskům frontu nezbytné materiální prostředky potřebné k úspěšnému vedení bojových operací (historickým podkladem pro informaci je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola V, str. 173, 174.)."


Použité podklady:

Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Lucas Cooper - Hitlerovy elitní jednotky.
G. K: Žukov – Vzpomínky a úvahy 1, 2.
Paul Adair – Hitlerova největší porážka.
Historie německé armády – Philippe Mason.
Nicholas Bethell a redakční skupina Time-Life Books – ÚTOK NA SSSR.
John Keegan – Druhá světová válka.
Janusz Piekalkiewicz – Tanková válka 1939 -1945.
Janusz Piekalkiewicz – Letecká válka 1939 – 1945.
Janusz Piekalkiewicz – Námořní válka 1939 -1945.
Len Deighton – Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině druhé světové války.
Hitlerova armáda – Sborník článků odborných redaktorů časopisu Command.
Válka jako Peklo – Eduard Rauss, Hans von Greiffenberg, Dr. Waldemar Erfurth, Peter G. Tsouras – editor.
Prof. Alexandra Viatteau, Historian Paris II University, Prof. Norman DAVIES, Historian Oxfrod University a Dr. Dariusz GAWIN, Historian Museum of the Warsaw Uprising.
Mathias Färber – Druhá světová válka v obrazech.
David Brownstone a Irene Franck – Historie válek.
Paul Carell – Spálená země.
Paul Carell – Operace Barbarossa.
Horst Scheibert – Německé obrněné jednotky.
Černí andělé – Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4. - Redakce čtvrtého svazku - M. M. Minasjan(vedoucí redakce a autorského kolektivu)
P. P. Bogdanov, M. S. Dolgij, N. V. Krestnikovova ( literární redaktorka), J. A. Prokofjev, P. I. Šuktomov, M. A. Švarev, G. M. Tavrovská, M I. Traktujev a celý autorský kolektiv, který začíná - M. L. Altgovzen a pokračuje dalšími 27mi jmény....
Memoáry – maršál Vasilevskij
Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak – Ocelová lavina.
Christhoper Andrew, Vasilij Mitrochin – Neznámé špionážní operace KGB.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
V.V.Bešanov: „Kadry rešajut vse – surovaja pravda o vojne“ (Kádry rozhodují o všem – syrová pravda o válce), vyd. AST, Moskva 2006
L.M.Mlečin: „Josif Stalin, jevo maršaly i generaly“ (Josif Stalin, jeho maršálové a generálové), vyd. Centrpoligraf, Moskva 2005
L.M.Mlečin: „Russkaja armija meždu Trockim i Stalinym“ (Ruská armáda mezi Trockym a Stalinem), vyd. Centrpoligraf, Moskva 2002
B.N.Petrov: „Ot revoljucionnoj česotky k vojennoj katastrofe“ (Od revolučního svrabu k vojenské katastrofě), Vojenno-istoričeskyj archiv 3/2001 (Vojensko-historický archív 3/2001), Moskva 2001
M.V.Zacharov: „Generaľnyj štab v predvojennyje gody“ (Generální štáb v předválečných letech), Vyd. AST, Moskva 2005
N.Zenkovič: „Vyššij generalitet v gody potrjasenij“ (Vyšší generalita v letech otřesů), vyd. Olma-Press, Moskva 2005
„Statistika armejskovo terora“ (Statistika armádního teroru), Vojenno-istoričeskyj archiv 2/1997 (Vojensko-historický archív 2/1997), Moskva 1997
„Tragedija RKKA“ (Tragédie Dělnicko-rolnické Rudé armády), Vojenno-istoričeskyj archiv 1/1997 (Vojensko-historický archív 1/1997), Moskva 1997
Ch.Andrew,O.Gordějevskij: KGB – Důvěrná zpráva, Vyd. East Art Agenci 1994
Ch.Andrew,V.Mitrochin: Štít a Meč Vyd. Akademia 2001 a 2008
Oleg Kalugin: Proščaj, Lubljanka (Promiň, Lubljanko ) ,vydal Olymp 1995
Interviu s generálem KGB Olegem Kaluginem: Časopis Čajka 2002
M.Pečenka,J.Bašta a kolektiv: Encyklopedie špionáže,Vyd. Libri 1993
Slovenská armáda 1939-1945 - Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Apokalypsa v Karpatech - Karel Richter.
Klapálek K., Ozvěny bojů, 2. vyd., Praha 1987.
Přikryl Vladimír., Pokračujte v horách. Praha 1947.
Sacher V., Na počátku stála smrt, Praha 1968.
Sacher V., Nebeská brigáda (rukopis).
Sacher V., Pod rozstříleným praporem, Praha 1991.
Steiner Arnošt, Drebota Jindřich: Za cenu života, Praha 1981.
Pivoluska J., Parabrigáda., Bratislava 1970.
Drtina P., Československo můj osud, díl I., II., III., IV., vydal Melantrich, Praha 1992.
Mé poznámky a mapy.


Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=7&t=376&start=260