Calotte métallique Adrian M1914

[Rase]

Calotte métallique Adrian M1914

Když v srpnu 1914 propukla První Světová Válka, šli francouzští pěšáci na frontu prakticky bez jakékoliv ochrany, oděni jen do modrých uniforem a slavných červených kalhot (Le Pantalon Rouge). Hlavy jim chránily pouze vlněné čepice, které poskytovaly ochranu tak akorát před sluncem. Jejich protivník na tom ale nebyl o mnoho lépe. Německé Pickelhaubeny, byly lisovány z kůže a zpevňovány mosaznými pásky. Obdobně nedostatečné byly kovové přilby, které nosili francouzští kyrysníci, oproti tomu samotný kyrys dokázal, při šikmém zásahu cca 60°, projektil vychýlit. V tomto případě pak hrozilo, že úlomky způsobí nebezpečné zranění. V jednom zaznamenaném případě, byl jeden jezdec téměř dekapitován, když se úlomky projektilu odrazily od kyrysu. Někteří lidé, se ale již od začátku války zabývali tím, jak zvýšit ochranu hlavy.
Plukovník intendant vysloužilý voják Louis Auguste Adrian, si nechal na vlastní náklady vyrobit ocelovou vložku, kterou nosil ukrytou pod vojenskou čepicí. Zajímavostí je, že neměla žádnou vložku, ale držela na hlavě díky tomu, že byla ukrytá pod zahnutým, koženým lemem čepice. Později nechal vylisovat několik dalších vložek a brzy se rozjela sériová výroba. Těmito ocelovými vložkami (calotte métallique, cervelière) měli být vybaveni všichni vojáci na frontě a vyráběny byly ve třech velikostech - malá, střední a velká. Vyrobeno bylo celkem 700 000 kusů, ale k jednotkám bylo dopraveno jen 200 000. Vojáci je získali již v zimě 1914, zde se ale setkaly se sporným přijetím. Za vše mluví přezdívka "Soup Bowl" (polévková miska) nebo "Brain Pan" (pánev na mozek). Tyto přilby byly nepohodlné a údajně neposkytovaly potřebnou ochranu. Zde se hodí zmínit, že byly vyráběny z ocelového plechu o tloušťce pouze 0,5 mm. Vojáci je používali také jako pánve, misky nebo v případě nouze také jako nočník. Kritikové také namítali, že od chvíle, kdy se tyto vložky zavedly, vzrostl počet hospitalizovaných vojáků v polních nemocnicích. Zastánci oproti tomu tvrdili, že tyto vojáky sice je nutné ošetřovat, leč ne rovnou pohřbít. Vojáky naštěstí napadlo nosit ony puklice nasazené na čepicích, což o trošku zlepšovalo ochranu hlavy (vzniklo tak primitivní polstrování), ale pak ji bylo nutno nějak připevnit, aby nepadala. I tak, když si člověk představí, že mu chrání hlavu jen plech o šířce 0,5 mm - schválně si změřte tloušťku kartonu, ze kterého se dělá obal na sirky (!) Celý projekt měl ale žít dál, v pozměněné podobě. Již 21.února 1915, rozhodlo ministerstvo války, na základě doporučení generála Joffreho, že je nutno zavést nový typ ocelové přilby. První předloženou přilbu navrhl Franck a Siraudin, ta ale byla vyrobena z kalené oceli a v případě nárazu mohla prasknout. Další model navrhl vojenský malíř Georges Scott, ale jeho konstrukce byla příliš složitá na výrobu. Vítěznou přilbu navrhl v dubnu 1915, plukovník intendant Louis Auguste Adrian. Ten osadil jednoduchý zvon přilby (La calotte) ochranným lemem a zesilujícím hřebenem (Le cimier), přilba také již získala přinýtovanou vložku a řemení. Tím zachoval výrobní nenáročnost a zároveň poskytl vojákům dostatečnou ochranu před padajícím kamením nebo jinými úlomky. Vážila pouze 0,765 Kg a byla vyrobena z ocelového plechu o tloušťce 0,7 mm. Vstoupila do služby jako Adrianova přilba Model 1915 (Casque Adrian). Výroba probíhala v továrně Louis Kuhn JAPY a do pátého června 1915 mělo být připraveno 1,6 milionu přileb. Tyto přilby přejala také armáda Británie a o rok později i armáda Belgie a Itálie. To již je ale jiný příběh.

Zdroj:
Helmets and body armor in modern warfare – Dean Bashford
http://www.world-war-helmets.com/fiche. ... ian-Mle-15
http://www.151ril.com/content/gear/uniforms/15
http://palba.cz/viewtopic.php?f=211&t=5281
https://en.wikipedia.org/wiki/Adrian_helmet

Seriál článků o jednotlivých zbrojích pěchoty (1914-1918)
No.I: (Francie): http://palba.cz/viewtopic.php?f=211&t=5281
No.II (Německo): http://palba.cz/viewtopic.php?f=211&t=5283
No.III (Británie): http://palba.cz/viewtopic.php?f=211&t=5350
No.IV (Itálie): http://palba.cz/viewtopic.php?f=211&t=5377
No.V (Rusko): http://palba.cz/viewtopic.php?f=211&t=6660
No.VI (R-U): http://palba.cz/viewtopic.php?f=211&t=7047
Stahlhelm M16: http://palba.cz/viewtopic.php?f=211&t=7043
Gaedeho přilba M15: http://palba.cz/viewtopic.php?f=211&t=7343
Calotte métallique M14: http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=211&t=7345

Louis Auguste Adrian

[Martin Hessler]

O těchto přilbicích se zmiňuje ve svých pamětech pozdější čs. generál Josef Šnejdárek, v r. 1914 nadporučík francouzské koloniální armády. Píše, že ..."byly horší než nic, příliš těsně přiléhaly...". Pokud přilba dokázala odrazit střelu nebo střepinu granátu, vibrace přenášené na hlavu nositele prý byly takové, že při snímání přilby mu zpravidla odpadl i kus lebeční kosti. Mnozí vojáci si místo toho omotávali hlavu pláštěm.

[Alchymista]

hm... tomu by som aj veril. "Horšie než nič" je trvdenie trochu prehnané, ale konštrukcia je to rozhodne nevhodná.

"Myslenie" časti vtedajšej francúzskej generality a vysokých dôstojníkov a ich vzťah k vlastným vojakom veľmi dobre popisuje výrok:
"Kritikové také namítali, že od chvíle, kdy se tyto vložky zavedly, vzrostl počet hospitalizovaných vojáků v polních nemocnicích."
Uvažovanie, ktoré je veľkou časťou obrovských strát nielen francúzskej armády v prvých rokoch vojny... Že vojaci nie sú "nevyčerpateľný zdroj" zisťuje armádne velenie "až postupne", ako to dobre dokumentujú ostatné Raseho články o vývoji prilieb a osobnej zbroje v období prvej svetovej vojny.

[Rase]

Je potřeba chápat, že na začátku války, si různé ochranné pomůcky mohli koupit jen důstojníci. Ne že y šlo o nějaké nařízení, ale byli to jediní vojáci, kteří měli dost vlastních prostředků k nákupu dosti drahých věcí, jako byly různé "zaručeně +neprůstřelní věsty, košile" které inzerovaly tendejší noviny. Výsledek pak byl velice drahý (třeba vesty a košile z vrstveného hedvábí) nebo pochybné funkce, jako byly různé kroužkové košile, nebo vesty z ocelových lamel. Důstojníci, kteří se takto snažili chránit, taky naráželi na posměch kolegů nebo vojáků, bylo to často bráno jako zbabělost. Díky tomu byl kladen velký důraz na skryté nošení. To je případ spousty těchto pancířů, vest aj. které z vnějšku vypadaly jako normální uniforma,nebo se daly nosit pod ní. To je případ i Louise Adriana a jeho kaloty, přeci jen si ji nechal vykovat na vlastní náklady a nosil ji ukrytou pod vojenskou čepicí.

Někteří vojáci si ji očividně opatřili dírkami (viz ta zachovaná), ať již k provlečení provázku, nebo připevnění k čepici z vnějšku. Takovéto řešení mi už přijde mnohem praktičtější, právě díky odsazení od hlavy, byť k dokonalosti má pořád hodně daleko. Na fotografiích nejsou jakékoliv šňůrky nebo provázky, tak očividně držely jen tím, že byly pevně naražené na hlavě nositele (proto tři velikosti).

[Martin Hessler]

Je to asi podobné jako se zaváděním padáků u letectva. Vysocí vojenští činitelé je dost dlouho odmítali, protože by prý ...sváděly piloty k zbytečnému opouštění stroje... Zjištění, že je vycvičený pilot cennější než letadlo, se do mozků geronto-generality na obou stranách fronty probojovávalo jak Němci do Stalingradu...
Nemluvě vůbec o situaci letce, který má na vybranou tři možnosti: vyskočit bez padáku a rozmáznout se o zem, usmažit se zaživa v hořícím letadle, nebo se zastřelit (jestli má čím).

Možná v myšlení generálního štábu sehrály jistou roli události roku 1917, kdy francouzské armádě hrozil doslova rozklad: pod dojmem nekonečných marných útoků s obrovskými ztrátami několik desítek francouzských divizí odepřelo poslušnost. Ne že by se vzbouřily, ale vojáci jednoduše odmítali útočit a velitelé s nimi nic nesvedli ani hrozbou hromadných poprav. Britové museli nejhůře postižené úseky zazáplatovat vlastními jednotkami a někde je dokonce úplně převzít.

Ad ukrývání pancířů pod uniformou:
Ono nešlo zdaleka jen o "posměch" okolí. Důstojníci museli dbát na morálku podřízených jednotek. Zjištění, že pan komandant jde do boje s pancéřováním nebo s "neprůstřelnou" vestou na těle (čili předem počítá s tím, že bude zasažen, popř. zabit) a ostatní mají šturmovat proti nepřátelským kulometům jen ve vlněném kabátě, by asi sebedůvěře vojáků neprospělo. Velitel má koneckonců vést podřízené osobním příkladem... Kromě toho bylo třeba dodržovat ústrojovou kázeň. Vojáci v roztodivných neschválených kyrysech a s kovovými kotlíky na hlavách by asi byli trnem v oku tradicionalistům i nadřízeným.

[Rase]

Je docela paradox, že jediný stát, která zavedl sériově něco lepšího než jen přilby, byly němci, byť v tomto případě se dá mluvit spíš o plýtvání materiálem. Vojáci Stahlbrustpanzery nechtěli nosit a s váhou až 11kg, se jednalo o nemalou přítěž. Tady je potřeba zmínit, že ani nebyly nějak anatomicky tvarované (řemení nic moc a držely jen na ramenou) což je obecně velký problém levných zbrojí už od středověku. Přeci jen u gotických zbrojí (plnoplechové) byl kladen důraz na to, aby zbroj seděla na těle co nejlépe, proto byly velice drahé, mohl si je dovolit jen bohatý člověk. Jelikož když vás něco tlačí, tak to vyržíte v pohodě cca hodinu, po pár hodinách byste si kyrys nejradši zahodili a po celém dni v nepadnoucí zbroji, si ji už radši nikdy neoblečete. I sebelepší ukořistěné zbroje se prodávaly tak akorát za cenu železa, načež je plátnéři překovali nebo rozřezali na menší díly, jako náplň do brigantin. U pěšáků ve středověku nebyly v oblibě ani kyrysy z městských zbrojnic, tedy zbroje vyráběné ve větším množství s pochybnou kvalitou (dost unifikované). Pěšáci radši dávali přednost kroužkovým zbrojím nebo brigantinám, které jsou konstrukcí docela podobné moderním neprůstřelným vestám. Výhodou u nich je, přávě ona ohebnost a lépe se přizpůsobí nositeli. S plechem neuděláte nic a přávě Stahlbrustpanzer byl jenom vytvarovaný kus plechu bez podšití nebo jakékoliv vycpávky. Italská Farina na tom byla trochu lépe, ale taky nic moc. Britské vesty na tom byly už lépe, co se týče anatomického tvarování, přeci jen byly většinou složené z menších dílů zašitých v látkových vestách, u nich byl ale problém v mizerné odolnosti.

[Martin Hessler]

...když vás něco tlačí, tak to vyržíte v pohodě cca hodinu, po pár hodinách byste si kyrys nejradši zahodili a po celém dni v nepadnoucí zbroji, si ji už radši nikdy neoblečete. I sebelepší ukořistěné zbroje se prodávaly tak akorát za cenu železa, načež je plátnéři překovali nebo rozřezali na menší díly, jako náplň do brigantin. U pěšáků ve středověku nebyly v oblibě ani kyrysy z městských zbrojnic, tedy zbroje vyráběné ve větším množství s pochybnou kvalitou (dost unifikované). Pěšáci radši dávali přednost kroužkovým zbrojím nebo brigantinám, které jsou konstrukcí docela podobné moderním neprůstřelným vestám. Výhodou u nich je, přávě ona ohebnost a lépe se přizpůsobí nositeli.

Něco na tom rozhodně je. Mám osobní zkušenosti s nošením moderních balistických vest různých typů i tříd odolnosti, a vždycky je to něco za něco - ale pohodlné to není nikdy. Vyšší úroveň balistické ochrany je vykoupená vyšší hmotností, menší ohebností a větším omezením pohybu. Lehká balistická vesta, kterou lze ukrýt pod sakem, se nosí celkem snesitelně, ale zastaví maximálně střelu ráže 9 Luger na několik metrů. Cokoli výkonnějšího nebo vypáleného z bezprostřední blízkosti pravděpodobně projde. A těžké vesty s keramickými plátovými výztužemi, schopné chránit proti střelám typu 7,62x39 apod., váží kolem 12-15 kg, lebedíte si v nich asi tak, jako kdybyste byli od pasu nahoru zalití do betonu a máte problém nastoupit do auta, aniž byste si omlátili hlavu (vesta brání v předklonu - neohnete páteř dopředu). Představa, že bych měl v něčem podobném běhat po "měsíční krajině" zákopů WW1, tahat pušku, přilbu, lopatku, dvěstě nábojů a tornu, přičemž nohy, podbřišek a třísla stejně zůstávají nechráněné... Děkuju pěkně. Asi bych radši riskoval zastřelení.

[Rase]

pěkná fotografie francouzských vojáků, pózujících s kulovými granáty. Krom toho že mají na hlavách kaloty, jsou zde pěkně vidět i plynové masky (taková polštářková rouška, později doplňovaná o brýle). Voják vravo má i něco, co připomíná neprůstřelnou vestu (asi ocelový plát zašitý v látce), patrně ji má i voják vlevo.

[Rase]

francouzská "Adrianka" se dostala až na krabičky uzrálých sýrů Camembert. Staršímu typu přilby se této cti patrně nedostalo