Mapa všech bojů v Berlínské operaci v období
od 16. dubna do 6. května 1945. Jihovýchodně od obklíčeného Berlína je pak vidět franfurtsko-gubenské obklíčené německé uskupení, které RA velice komplikovalo operaci. Zničit úplně toto uskupení se podařilo RA až 2. května 1945 za cenu velkých ztrát na obou stranách - viz pak další texty.
2) Plán a příprava Berlínské operace.
I těsně před závěrečným útokem na Berlín přiznává stěžejní dílo východních historiků, Velká vlastenecká válka sílu Wehrmachtu, a přiznává i určité obavy, že ještě mohl napáchat velké zlo, do doby své úplné porážky a do Bezpodmínečné kapitulace. Zeširoka vše pak popisuje slovy, cituji:
"Fašistické Německo bylo ještě krátce před svým úplným zhroucením silným a nebezpečným protivníkem. Hitlerovci, přestože jejich osud byl zpečetěn, vyvíjeli zoufalé úsilí, aby splnili tzv. ´mimořádný program´ve zbrojení. Německé velení mělo velké zásoby zbraní a střeliva. To všechno umožňovalo nepřátelským vojskům houževnatě se bránit. Hitlerovci ve snaze protáhnout válku a způsobit Rudé armádě maximální ztráty pečlivě připravovali obranné čáry na východ od Berlína a soustředili tam silné uskupení vojsk. Terén na přístupech k městu byl vhodný k dlouhé obraně. Protéká tudy několik řek: Odra, Nisa, Drahme a Spréva.
Meziříčí mezi Odrou a Labem je bohaté na říčky a kanály (zavlažovací a plavební). Lesů je zde poměrně málo, souvislejší lesní celky jsou převážně jihovýchodně od Berlína. V prostoru nadcházejících bojů byla hustá síť dobrých silnic a železnic, velká hustota obyvatelstva a mnoho měst. Mezi největší patří Berlín, Štětín, Roztoky, Schwerin, Frankfurt nad Odrou, Chotěbuz a Budyšín. Všechny budovy ve městech i na vesnicích byly zděné.
Německé fašistické velení začalo bezprostředně budovat obranu na přístupech k Berlínu v únoru 1945, když vojska RA prolomila obranu na Visle. Do začátku dubna vybudoval nepřítel tři obranná pásma: první (hlavní), druhé a třetí (týlové).
Ženijně bylo nejlépe vybudováno první pásmo, které vedlo podél levého břehu Odry. Mělo tři postavení se souvislými zákopy, pevnůstkami a dřevo-zemními palebnými sruby. Přístupy k předními okraji byly na větší části úseků chráněny zátarasy a minovými poli. Na nejohroženějších úsecích mezi hlavními postaveními byla vytvořena mezilehlá a příčná postavení. Hlavní pásmo bylo hluboké 5 - 10 km. Druhé pásmo obrany bylo vzdáleno 10 - 20 km od předního okraje prvního pásma a skládalo se z jednoho až dvou zákopů. Bylo hluboké 1 - 5 km. Třetí pásmo vybudovali hitlerovci 10 - 20 km od druhého, hlavně z jednotlivých obranných opěrných bodů. Toto pásmo v době zahájení útoků RA nebylo dokončeno.
Velký význam v nepřátelském obranném systému měly opěrné body a uzly odporu. Byl jimi nejen města a vesnice, ale i jednotlivé budovy. Posádky opěrných bodů dostaly zvláštní pokyny, podle kterých měly dokonce i při proniknutí Rusů k přednímu okraji obrany držet opěrný bod všemi prostředky. Největšími uzly odporu v hlavním pásmu byly Štětín, Hare, Frankfurt nad Odrou, Guben a Forst.
Odersko-niský obranný systém byl hluboký celkem 20 - 40 km. Přitom byl chráněn vodními toky nejen přední okraj obrany hlavního pásma, ale často se o ně opírala i jednotlivá postavení a také druhé a třetí pásmo obrany.
OKW i OKH věnovalo zvláštní pozornost vybudování pevné obrany proti vojskům RA, jež se nacházela na küstrinském předmostí. Zde mělo první pásmo dvě až tři postavení a každé z nich se skládalo ze 3 - 4 zákopů spojených mezi sebou hustou sítí spojovacích zákopů. Přední okraj byl chráněn minovými poli a drátěnými zátarasy.
Stabilitu obrany zvyšovaly Seelovské výšiny, jimiž procházel přední okraj druhého pásma nepřátelské obrany. Taková silná obrana byla vybudována z mnoha důvodů. Küstrinské předmostí mělo pro své velké rozměry (šířka 45 km a hloubka 10 km) velký operační význam. Zde sovětská vojska nejdál pronikla k Berlínu. Vzhledem ke zkušenostem z předchozích operací, ve kterých velení RA využilo takových předmostí k soustředění svých úderných uskupení, očekávali odtud hitlerovci hlavní úder sovětských vojsk. Stažením značných sil na tento úsek dosáhl zde nepřítel velké hustoty vojsk.
Důležité místo v systému německé obrany zaujímal Berlín. Zde se nacházel štáb obrany opevněného prostoru, který začátkem března 1945 vypracoval ´Základní rozkaz o přípravách k obraně říšského hlavního města´. Podle tohoto rozkazu byly kolem Berlína vybudovány tři obranné obvody - vnější, vnitřní a městský.
Vnější obranný obvod vedl 25 - 40 km od středu města podél břehů jezer, řek a kanálů a podél lesních masívů. V době zahájení útoků RA nebyly opevňovací práce na tomto obvodě dokončeny. Jen na hlavních směrech a kolem opěrných bodů stačili hitlerovci vykopat zákopy s jednotlivými střeleckými stanovišti, kulometnými hnízdy a palebnými postaveními pro minomety. Cesty do města byly chráněny barikádami. Na lesních cestách byly zřizovány záseky. Většina mostů byla vyhozena do vzduchu nebo připravena k vyhození.
Vnitřní obvod měl podle rozkazu tvořit ´neproniknutelné obranné pásmo´. Vedl v podstatě po okraji berlínského předměstí, přeměnněných v uzly odporu, které byly mezi sebou spojeny třemi a místy až pěti zákopy s kulometnými hnízdy a dělostřeleckými palebnými postaveními. Sídliště přizpůsobil nepřítel kruhové obraně tím, že v továrních čtvrtích vybudoval železobetonové pevnůstky. Všude byly zřízeny protitankové překážky - lesní záseky, kůlové a drátěné zátarasy, příkopy - všechno členěno do hloubky.
Hranice městského obvodu se téměř kryly s tratí okružní železnice. Ulice vedoucí do středu Berlína byly zabarikádovány.
Aby bylo možno snadněji řídit obranu, bylo město rozděleno na devět obvodů. Osm sektorů tvořilo obvod města, devátý byl v jeho středu. To byl v systému obrany Berlína hlavní sektor: v něm byly státní a správní instituce země. Proto byl devátý sektor po ženijní stránce připraven k obraně zvlášť pečlivě. Většinu jeho čtvrtí přeměnili fašisté v praporní uzly odporu, které se skládaly z opěrných bodů čet a rot. Tyto opěrné body byly rozmístěny v jednotlivých budovách, spojených mezi sebou spojovacími zákopy. Palebné prostředky (kulomety, pancéřovky) byly umístěny ve střílnách proražených ve zdech, v oknech a ve dveřích v přízemí a také ve sklepích a suterénech, kde se soustřeďovala velká část vojáků a důstojníků.
Horní patra budov, jež byla nejzranitelnější, nebyla k obraně téměř vůbec připravována; tam byly rozmístěni odstřelovači (po jednom, nebo po dvou). Tam byly také jednotlivé těžké kulomety. Nejvíce palebných prostředků bylo v budovách v těsné blízkosti parků a bulvárů.
V širokých ulicích byla postavena děla, v budovách malorážní děla. Křídla bloků domů byla chráněna mohutnými barikádami a ty byly chráněny přímou palbou děl (historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola VII, str. 222, 223, 224.)."
Na všech větších křižovatkách Berlína byly zakopány tanky a pro obranu byla využita i většina zbombardovaných bloků domů, ve kterých zůstala nepoškozená sklepení a suterény.
Mimo řečeného, byly na některých místech Berlína vybudovány železobetonové kopule, které umožňovaly kruhovou palbu.
"Velký význam v berlínském opevněném prostoru měly železobetonové pevnůstky. Bylo jich ve městě víc než 400. Největší z nich, bunkry, byly v parcích Humboldt-Hain, Friedrichs-Hain a v zoologické zahradě. Měly pět poschodí (výška 36,9 metru, tloušťka krytu 3,5 metru a tloušťka zdí 2,5 metru - zároveň sloužily i jako součást PVO města Berlína - má poznámka) a mohly pojmout 300 - 1000 lidí. Ve všech těchto objektech bylo filtrační a ventilační zařízení, energetické stanice, zdviže a zvláštní elevátory pro přísun nábojů přímo k dělům. Na střeše každého bunkru bylo 4 - 9 protiletadlových děl ráže 128 mm (viz zde na Palbě od Lorda i s diskuzí - Flakturm - i s následnou diskuzí: http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=23&t=453
Zde je ještě originál foto, volně na internetu
, kde je železobetonová věž - Flakturm). V Tiergartenu byla děla v pancéřových věžích. V průmyslových podnicích v Berlíně byly vybudovány železobetonové pozemní objekty se střílnami pro jednoho člověka. Byly vysoké 2.5 metru a měly průměr 1,5 metru (historickým podkladem pro informace je zde: AMO SSSR, f. 233, inv. čís. 2 382, sp. 478, l. 29 - 41.).
Hitlerovské velení, které budovalo hluboce členěnou obranu, nepřetržitě zvyšovalo početní stav posádky, narychlo formovalo nové jednotky a usilovně připravovalo vojska pro nadcházejícíboje. V ´Základním rozkaze´ (pro obránce Berlína - má poznámka) se pravilo:
´Říšské hlavní město se musí bránit do posledního muže a do posledního náboje (historickým podkladem pro informaci je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 15 814, l. 36.)."
Němečtí nejvyšší velitelé okolo Adolfa Hitlera, včetně Hitlera, byly i na konci války ochotni vystavit mladou německou generaci nebezpečí, že bude vyhlazena. A na ulicích Berlína to skutečně koncem dubna 1945 tak vypadalo. Již na začátku ledna a až do března 1945 byli totiž do Wehrmachtu povoláni i nezletilí. Poslechněme si historické prameny, cituji:
"V lednu-březnu 1945 byli povoláni k výkonu vojenské služby 16-17letí chlapci.
Byly formovány četné oddíly tankoborníků z mládežnické organizace ´Hitlerjugend´, které byly vyzbrojované pancéřovkami. Útvary a svazky, které vykrvácely v předcházejících bojích, i vojenská učiliště a školy byly rozpuštěny a jejich příslušníci posláni jako doplňky k operujícím vojskům. K obraně města byly povolány také různé ochranné a policejní útvary.
Uskupení, které se bránilo na berlínském směru, se skládalo ze dvou armád (jednalo se o německou 3. TA a 9. A - má poznámka) ze Skupiny armád Visla (Weichsel) a dvou armád (a sice 4.TA a 17. A - má poznámka) ze Skupiny armád Střed (Mitte). Toto poměrně silné německé uskupení mělo 85 divizí, z toho 48 pěších, 4 tankové, 10 motorizovaných (mot.) a několik desítek samostatných pluků a praporů (historickým podkladem pro informaci je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 17 936, str. 804.)."
Mimo těchto řečených jednotek byly jak v Berlíně, tak i v jiných městech v okolí Berlína, velice silné posádky, které byly zapojeny do obrany hlavního města.
"Jen v Berlíně bylo vytvořeno přes dvě stě praporů Wolkssturmu a posádka měla celkem 200 000 mužů. Velitelství OKW mělo v záloze 8 divizí (historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola VII, str. 224.).
Nepřátelské letectvo se připravovalo k houževnatému odporu ve vzduchu. Do prostoru Berlína byly staženy letky s největší bojeschopností. Ve vojenském letectvu převládaly stíhače, kterých bylo v polovině dubna 1945 72% z celkového stavu. Stíhací letecké útvary doplňovali nejlepší letci. Protileteckou obranu značně posiloval velký počet stíhačů soustředěných do prostoru Berlína. Na berlínském směru vybudovali hitlerovci širokou síť radiolokačních stanic, které jim umožňovaly nepřetržitě sledovat lety sovětských letounů a navádět proti nim stíhače.
Svazky soustředěné na berlínském směru měly tento stav: pěší divize měla 7-8 tisíc a tanková divize až 11 000 mužů. Nepřítel měl celkem 1 milión mužů, 1 400 děl a minometů, 1 500 tanků a SHD, přes 3 milióny pancéřovek a 3 300 letounů (historickým podkladem pro informaci je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 17 936, str. 804, které jako historický pramen pro informace využilo: Die deutsche Industrie im Kriege 1939 - 1945, Německý průmysl během druhé světové války 1939 - 1945, S. 101..)."
