Mapa
Berlínské operace od 16. do 26. dubna 1945. Nejlépe je zde vidět, mimo obklíčeného Berlína, velké německé, obranné, frankfurtsko-gubenské uskupení, západně od měst Frankfurt a Guben, postupně obklíčené a zničené až 2. května 1945.
Jak bylo zvykem STAVKA všechna svá konečná rozhodnutí vydala v "Závěrečné Směrnici k Berlínské operaci", kde také zhodnotila situaci a "učinila pak patřičná závěrečná rozhodnutí." Zde se pak psalo, cituji:
"Velitel 1. Běloruského frontu se rozhodl rozetnout obranu hitlerovců mohutným čelním úderem na směru Kostřín(Küstrin)-Berlín, rozšířit průlom, obejít Berlín ze severozápadu a jihozápadu, obklíčit tu nepřítele a po částech jej zničit. K tomu bylo vytvořeno úderné uskupení v síle pěti vševojskových a dvou tankových armád (47. A, 3. a 5. ÚA, 8. GA a 3. A, 1. a 2. GTA) /sovětská 3. A, sem na berlínský směr, byla přesunuta z bojů ve Východním Pruska, soustřeďovala se pak ve druhém sledu 1. Běloruského frontu. Předpokládalo se, že bude použita v operaci na hlavním směru úderu frontu./. Úkol vševojskových armád spočíval v tom, že rozdrtí proti stojícího nepřítele, vytvoří podmínky k tomu, aby mohly být tankové armády zasazeny do průlomu, šestého dne operace se zmocní Berlína a proniknou na východní břeh Havolského jezera; přitom měla 3. ÚA proniknout osmého dne do prostoru na západ od Berlína, zatímco 47. A měla jedenáctého dne dosáhnout Labe (historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká fronta, svazek 5, Kapitola VII, str. 227, 228.).
Tankové armády měly být zasazeny do průlomu poté, až vševojskové svazky zdolají hlavní pásmo nepřátelské obrany: 1. GTA v pásmu činnosti 8. GA, popřípadě v pásmu 69. A, kdežto 2. GTA v pásmu činnosti 5. ÚA.
Druhý den Berlínské operace měla 2. GTA proniknout do prostoru severovýchodně od Berlína, zatímco 1. GTA na jihovýchod od něho. Odtud měla dále útočit na Berlín. Přitom se 2. GTA měla zmocnit severozápadní části Berlína, kdežto 1. GTA jeho jihozápadní a jižní části (historickým podkladem pro informace je zde: AMO SSSR, f. 233, inv. čís. 2 356, sp. 739, l. 483 - 499.). Sovětská 5. ÚA, 8. GA a 69. A měly využít úspěchu tankových armád a šestého dne útočné operace dobýt Berlín.
Jeden pomocný úder měly zasadit síly 61. A a polské 1. A na sever od Kostřína (Küstrin) ve všeobecném směru na Eberswalde-Sandau, a druhý síly 69. A a 33. A na jih od Kostřína ve všeobecném směru na Fürstenwalde-Brandenburk. Útok měl začít pro nepřítele neočekávaně, v noci, dvě hodiny před svítáním, přičemž terén před útočícími silami měl být osvětlen protiletadlovými světlomety.
Jak je patrno z úkolů, které armády dostaly, nebyl v plánu Berlínské operace oboustranný obchvat a obklíčení Berlína. Počítalo se pouze s tím, že 47. A a 3. ÚA obejdou město ze severozápadu. Z jihovýchodu se takový manévr neplánoval, protože 1. Běloruský front na to neměl potřebné síly a prostředky. Ty bylo možno získat jen zasazením sil 1. Ukrajinského frontu. Použití 1. GTA na tomto směru nejen nepomohlo plnit úkol, nýbrž ještě zeslabovalo úder na severu, kde tato armáda měla podle směrnic hlavního stanu operovat společně s 2. GTA. Úkol 1. GTA změnil G. K. Žukov s vědomím hlavního stanu. To vedlo k rozptýlení tankových sil a zeslabovalo sílu úderu na pravém křídle hlavního uskupení 1. Běloruského frontu.
Dněperská válečná flotila vyznamenaná Řádem rudého praporu, která byla operačně podřízena 1. Běloruskému frontu, měla poskytnout dvěma brigádami říčních lodí pomoc 5. ÚA a 8. GA při průlomu nepřátelské obrany na kostřínském předmostí a zabezpečit v pásmu útoku přepravy přes Odru. Jedna brigáda říčních lodí měla pomoci 33. A v prostoru Fürsenbergu a zabezpečit obranu vodních cest proti minám.
Velitel 1. Ukrajinského frontu se rozhodl zasadit hlavní úder silami čtyř vševojskových armád (3. GA a 5. GA, 13. A a 28. A) a dvou tankových armád (3. GTA a 4. GTA) /28. A a 31. A, které byly podle rozhodnutí hlavního stanu vrchního velení předány do stavu 1. Ukrajinského frontu k tomu, aby byly včleněny do hlavního úderného uskupení, se před začátkem Berlínské operace ještě nepřesunuly./ z prostoru Tribelu. Předpokládalo se že obě tankové armády budou zasazeny do průlomu po dosažení řeky Sprévy; 3. GTA v pásmu 3. GA a 4. GTA v pásmu 5. GA (historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká fronta, svazek 5, Kapitola VII, str. 228, 229.)."
Bylo 14. dubna 1945, když velitel 1. Ukrajinského frontu maršál Koněv ještě upřesnil úkoly obou svých tankových armád.
"Nařídil jim, aby jejich předsunuté oddíly byly první den operace připraveny pomoci střeleckým vojskům při dovršení průlomu taktického pásma nepřátelské obrany a zmocnily se předmostí na levém břehu Sprévy. Toto rozhodnutí bylo diktováno zvláštností obrany. Střelecké útvary měly za úkol překročit řeku Nisu a prolomit obranu na jejím levém břehu. Vojska však měla málo tanků přímé podpory pěchoty /10 - 14 strojů na kilometr fronty/ (pro Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola VII, str. 229, zde byl historickým podkladem výňatek z: Vojenno-istoričeskij žurnal, r. 1960, čís. 7, str. 20-21.). Účast tankových armád na dovršení průlomu do taktické obrany nepřítele měla uspíšit proniknutí vojsk frontu do operačního prostoru a tím pomoci zvýšit útočné tempo. Tankové armády měly pátý den operace proniknout do prostoru 30 - 35 km na jihozápad od Berlína. Pravokřídelní 3. GTA dostala za úkol zaútočit jedním tankovým sborem se střeleckou divizí 3. GA na Berlín z jihu. Tak byl naplánován hlavní úder vojsk 1. Ukrajinského frontu. Druhý úder měla zasadit část sil 52. A a polská 2. A z prostoru Kohlfurtu ve směru Budyšín-Drážďany (historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká fronta, svazek 5, Kapitola VII, str. 229.)."
Velitel 2. Běloruského frontu se rozhodl prolomit obranu na úseku Štětín-Schwedt silami tří vševojskových armád (65., 70. a 49. A), tří tankových sborů, jednoho mechanizovaného a jednoho jezdeckého sboru s cílem rozdrtit německou 3. TA a proniknout na čáru Anklam-Wittenberge. Rychlé svazky měly vniknout do průlomu poté, až vševojskové armády překročí Odru a rozvinou jejich úspěch severozápadním a západním směrem (historickým podkladem pro informace je zde: AMO SSSR, f. 233, inv. čís. 2 394, sp. 1 424, l. 321 - 326.).
Z rozhodnutí, která učinili velitelé frontů, je tedy patrno, že hlavní úsilí vojsk se soustřeďovalo na nejdůležitějších směrech, takže byl zabezpečen průlom obrany do velké hloubky a vytvářely se podmínky pro obklíčení nepřátelských vojsk a jejich zničení po částech. Například vojska 1. Běloruského frontu se rozvinula v pásmu útoku širokém 170 km, avšak hlavní úsilí se soustředilo na směru Kostřín-Berlín v pásmu širokém 44 km. Přitom dvě armády měly útočit v pásmech širokých 9 km, a dvě armády v pásmech širokých 13 km; jednotlivé armády měly prolomit nepřátelskou obranu na ještě užších úsecích. Armády úderného uskupení 1. Ukrajinského frontu se rozvinuly v pásmu širokém 34 km (10, 11 a 13 km na armádu), kdežto průlom obrany se plánoval na úsecích 8-10km širokých.
Ve frontech došlo před začátkem útoku k velkým přeskupením. 2. Běloruskému frontu bylo přiděleno pásmo útoku od Pomořanské zátoky ke Schwedtu, kde začátkem dubna ještě operovala vojska 1. Běloruského frontu.
V důsledku toho se útočné pásmo 1. Běloruského frontu zúžilo z 320 na 170 km. Útvary a svazky, které se tím uvolnily, byly přesunuty do prostoru Kostřína. Vojska 2. Běloruského frontu dokončila přeskupování a soustřeďování teprve 18. dubna. Okolnost, že tato vojska zaujala útočné pásmo později, se vysvětlovala tím, že se sem musela přesunout z prostoru Gdaňska a Gdyně, to znamená překonat vzdálenost až 300 km. Některé svazky 1. Ukrajinského frontu se přesunovaly do prostoru Tribelu z prostoru Opolí a Ratiboře.
Všechny tři fronty 1. a 2. Běloruský a 1. Ukrajinský, zesílené dělostřelectvem, letectvem, tankovými a ženijními útvary a také doplněné živou silou, měly před začátkem operace dohromady 2 500 000 mužů , 41 600 děl a minometů, 6 250 tanků a SHD a 7 500 bojových letounů (historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola VII, str. 229.)."
Pro porovnání zde uvedu, že západní historické zdroje říkají informaci: 2,06 miliónů sovětských a 155 900 polských vojáků, podporovaných 6 250 tanky a SHD, 41 600 polními děly a minomety a 7 500 bojovými letouny (historickým podkladem pro informace je zde: Karl Bahm, Berlín 1945. Konečné zúčtování str. 64, dále pak, Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem, Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert, Lucas Cooper - Hitlerovy elitní jednotky, Nicholas Bethell a redakční skupina Time-Life Books – ÚTOK NA SSSR, John Keegan – Druhá světová válka, Janusz Piekalkiewicz – Tanková válka 1939 -1945, Janusz Piekalkiewicz – Letecká válka 1939 – 1945, Janusz Piekalkiewicz – Námořní válka 1939 -1945 a další z Použité podklady na konci článků.).
"Takové množství sil a prostředků umožňovalo vytvořit celkovou převahu nad nepřítelem: v živé síle 2,5násobnou, v dělostřelectvu 4násobnou, v tancích a SHD 4,1násobnou a v letectvu 2,3násobnou (historickým podkladem pro informace je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 17 936, str. 804.).
V úkolech, které měla splnit vojska, mělo mít významnou úlohu dělostřelectvo, tanky a letectvo. Dělostřelectvo 2. Běloruského frontu mělo zabezpečit průlom nepřátelské obrany, násilný přechod Odry a chránit zřizování přeprav. Bojová činnost dělostřelectva se plánovala podle konkrétních podmínek každé armády. Dělostřelectvo 1. Běloruského frontu mělo za úkol zabezpečit průlom nepřátelské obrany a zteč Berlína. Plánovala se třicetiminutová noční dělostřelecká příprava zteče. Boj v hloubce obrany měl být podporován dvojitým a jednoduchým palebným valem a postupným soustřeďováním palby. Dělostřelectvo 1. Ukrajinského frontu mělo kromě všeobecných úkolů zabezpečovat přechod Nisy a průlom nepřátelské obrany na jejím protilehlém břehu. Proto měla dělostřelecká příprava podle plánu trvat 2 hodiny 45 minut a zahrnovat: přípravu překročení řeky - 40 minut, podporu překročení - 60 minut, přípravu zteče za řeku - 45 minut. Aby se při překračování Nisy utajil před nepřítelem směr hlavního úderu, bylo rozhodnuto vytvořit po celé délce fronty dýmovou clonu (historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola VII, str. 229, 230.).
Hlavní masa dělostřelectva se koncentrovala na směrech, kde se předpokládaly hlavní údery. Průměrná hustota dělostřelectva na úsecích průlomu dosahovala v armádách 1. Běloruského frontu okolo 250 děl a minometů na kilometr fronty. V armádách úderného uskupení působilo kromě toho více než 1 000 raketometů, jejichž jedna salva čítala 18 500 min všech ráží historickým podkladem pro informace je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 15 814, l. 39.). Ve vojscích 1. Ukrajinského frontu připadalo v pásmu činnosti pravého křídla (mezi Forstem a Penzigem) na kilometr fronty 137 děl, minometů a bojových vozidel reaktivního dělostřelectva, kdežto na směru hlavního úderu dosahovala průměrná hustota 230 jednotek historickým podkladem pro informace je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 9 609, str. 313.). V 1. Běloruském a 1. Ukrajinském frontu, jakož i v některých armádách se tvořily silné rychlé skupiny, aby bylo možno zrychlit průlom nepřátelské obrany a obklíčení vojsk, a potom je rozdrtit a po částech ničit. Dále se předpokládalo, že se značné části tanků a SHD použije jako přímé podpory pěchoty při průlomu fašistické obrany zároveň se střeleckými vojsky (historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola VII, str. 230.)."
