Pád Berlína, duben, květen 1945. Č 13.

[michan]

Pád Berlína, duben, květen 1945. Č 13.
Berlínská operace



od 16. dubna do 26.dubna 1945, kdy došlo k přestávce na doplnění sil a prostředků k závěrečné ofenzívě v Berlíně.
V bojích, které vedl o třetí obranné pásmo 1. Ukrajinský front maršála Koněva, si velice dobře vedla sovětská 2. Letecká armáda, a východní historiografie říká, konkrétně o letecké armádě tato slova, a rozvíjí i další fakta cituji:

"Dne 17. dubna 1945 bombardéry 6. gardového sboru zabránily svými údery nepříteli zaujmout obranu na úseku Chotěbuz-Spremberg. Sovětští bitevní letci útočili na fašistická vojska a dělostřelectvo okolo přeprav a znemožnili tak nepříteli ustoupit na levý břeh Sprévy.
Vojska úderného uskupení, která zmáhala nepřátelský odpor, dosáhla 18. dubna ráno Sprévy. Nejhouževnatěji bojovaly hitlerovské útvary v prostoru měst Chotěbuz a Spremberg. Mezi těmito městy, kde probíhalo pásmo útoku 13. A jíž velel generálplukovník N. P. Puchov, byla nepřátelská obrana i uskupení slabé. Proto sem sovětské velení vrhlo hlavní síly tankových armád, které odpoledne překročily Sprévu a zahájily úspěšný postup severozápadním směrem.
Dne 18. dubna večer bylo třetí nepřátelské obranné pásmo prolomeno a sovětská vojska dosáhla čáry severozápadně od Forstu-jihovýchodně od Chotěbuze-východně od Drebkau, Sprembergu a Burghammeru; linie fronty se dále stáčela na východ, k Nise. Tím se levé křídlo úderného uskupení značně protáhlo, takže mu hrozilo nebezpečí nepřátelského bočního úderu.
Hitlerovské velení činilo všechna opatření k tomu, aby nejen zadrželo útok vojsk 1. Ukrajinského frontu, ale aby jej zmařilo. Proto zahájilo aktivní bojovou činnost z prostoru Zhořelce severním směrem proti uskupení sovětských vojsk, které útočilo na Drážďany. Během prvních tří dnů operace tu svazky polské 2. A a pravokřífelní svazky 52. A (velitel generálplukovník K. A. Korotějev) překročily Nisu, prolomily taktické pásmo nepřátelské obrany a 18. dubna večer se přiblížily k třetímu pásmu. Pokusy hitlerovců zmařit útok sovětských vojsk skončily nezdarem. Nepříteli se podařilo jen nakrátko zpomalit jejich postup.
1. Ukrajinský front dosáhl tedy po třídenních houževnatých bojích významných úspěchů.
Vojska jeho hlavního uskupení, která rozdrtila proti nim stojícího nepřítele, prolomila taktické pásmo německé obrany v celé hloubce a částí sil i třetí obranné pásmo hitlerovců. Tím se vytvořily příznivé podmínky pro to, aby se útok tankových armád mohl rozvíjet severozápadním směrem. Tyto armády získaly možnost udeřit na Berlín z jihu a společně s vojsky 1. Běloruského frontu hod dobýt.
Hitlerovci utrpěli za bojů velké ztráty. Rudá armáda rozdrtila několik fašistických svazků, mezi nimi tankové divize ´Liebstandarte Adolf Hitler´ a ´Bohemia´. Nepřítel byl nucen použít operační zálohy, což později pomohlo sovětským vojskům rozšířit úspěch. Německá 4. TA byla rozbita na tři části. Úspěšné bojové operce 1. Ukrajinského frontu byly zabezpečeny vynikající organizací násilného přechodu Nisy a průlomu německé obrany, jakož i dobrou vzájemnou součinností mezi vojsky (historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola VII. str. 237, 238.)."

Na sklonku dne 17. dubna a během 18. dubna 1945, se ve velení 1. Běloruského frontu, který postupoval pomaleji než STAVKA očekávala, něco stalo (zde viz náčrt postavení



1. Běloruského frontu před Seelovskými výšinami i s jednotkami obou válčících stran.). Západní historici se nespokojili slovy, která byla řečena a napsána ve východní historiografii ( která Vám zde poté také napíši), a v roce 2001, a u nás 2005, o těchto dnech mnohá západní historiografie píše. Já se Vám je pokusím, ze západní historiografie, napsat svými slovy.
Že Stalin telefonoval na sklonku dne 17. dubna, tedy večer, s Žukovem, je všeobecně známo z obou historiografií..
Z večerního telefonického rozhovoru se maršál Žukov od Stalina dozvěděl, že STAVKA vytýčila nové operační rozhraní mezi 1. Běloruským a 1. Ukrajinským frontem maršála Koněva. Oprava rozhraní, jak psal u Žukova přítomný podplukovník Pavel Trojanovskij, dopisovatel sovětského vojenského listu "Krasnaja zvezda" , maršála zmrazila a později o tom podplukovník psal slovy, že "Žukov, muž se všemi rysy železné vůle ve tváři a muž, který se nehodlal s nikým dělit o slávu, byl mimořádně rozrušen".
Reakce Žukova byla taková, že začal osobně vydávat velitelům úkoly s naprostým odhodláním zrychlit postup, a to za jakoukoliv cenu. Všichni polní velitelé, maršálu podřízení, obdrželi 18. dubna rozkazy, že musí zvýšit rychlost útoku a že každé dělo musí být dopraveno do prvního sledu a umístěno ne více než několik set kroků od předního okraje frontu. Dále se pravilo, že - Hlavní příčinou neúspěchu byla nedostatečná znalost struktury německé obrany, a tudíž i značné plýtvání dělostřeleckou a leteckou municí... - Žukov si to dobře uvědomoval, a proto nařídil všem svým polním velitelům od stupně armády po brigádu, "aby osobně řídili rozvinutí svých vojsk v předních liniích i zásobování a přesně určili rozmístění a sílu proti nim stojících německých vojsk.
Svá hlášení o tom jak bylo provedeno přeskupování vojsk a další zásobování jednotek, jakož i texty operačních rozkazů k obnovení dalších útoků, měli všichni maršálu Žukovovi podat do 12,00 hodin dne 19. dubna 1945.
Aby nenastala podobná dopravní zácpa, která zbrzdila Čujkovovu 8. GA v předešlém postupu, bylo velitelům 8. GA a 5. ÚA uloženo, že musí "koordinovat postup pěchoty a tanků." Za tímto účelem tankové brigády z 1. GTA a 2. GTA musely pro koordinaci vyčlenit některé důstojníky. Podle jejich následných pokynů nesmělo na používané silnice jediné zbytečné vozidlo (harmonogram dopravy) a příslušníci mechanizovaných útvarů dostali rozkaz postupovat pěšky.
Na konci rozkazu pak bylo varování, že každý důstojník, který "prokáže nezpůsobilost ke splnění úkolu" nebo projeví "nedostatek rozhodnosti" má být okamžitě svým nadřízeným zbaven své funkce. Platilo tak, že "buď důstojník uspěje nebo vyletí".
V době o které zde hovoříme, 17. 18. dubna, útoky RA směr Berlín a obchvaty pokračovaly.
I obránci zuřivě bránily svá postavení, svou poslední obrannou linii před Berlínem, na Seelovských výšinách (ale i na dalších místech). Německé okopy a i další úkryty byly rozryté, všude byly jámy po leteckém a dělostřeleckém bombardování a ostřelování. Kdo Seelovské výšiny viděl, porovnával vše později s měsíční krajinou, či bojištěm na Sommě v 1. světové válce. A Němci stále kladli odpor. Sověti měli v zadaném útočném místě nedostatek manévrovacího prostoru a stále své zteče museli přerušovat a následně opakovat, místy dokonce ustupovat, pod německými protiútoky.
Jednotky sovětského 11. gardového tankového sboru generálmajora I. I. Jaščuka, které podporoval 4. gardový střelecký sbor na pravém křídle hlavního útoku prováděného Čujkovovou 8. GA, dosáhla jistého úspěchu, když sice pomalu, ale stále rozhodněji si probojovávala cestu k Münchebergu. Ale na Čujkovově levém křídle byla německými protiútoky zastavena 69. A, která za uplynulých 72 hodin ve svém prostoru nedosáhla žádného významnějšího zisku (a tak odkrývala místo kudy zaútočit do boku). Generál Čujkov tak pochopil, že Němci chtějí jeho jednotky svést z hlavního směru útoků na jih, tedy mimo Berlín. Nepodal žádné hlášení o tomto nebezpečí, kterému bylo vystaveno jeho levé křídlo, což by v dané době znamenalo, kdyby hlášení podal, že tam bude muset nasadit část svých jednotek, aby podpořil 69. A, a raději pokračoval se svými jednotkami v postupu na Berlín. Nicméně večer 18. dubna přece jenom vyčlenil dvě své divize ze svého 28. sboru k posílení tohoto křídla. Ve stejné době sovětská 3. ÚA, severozápadně od Seelowa doslova "píchla do vosího hnízda", a to nedaleko Batzlowa. Úderné oddíly se zde při blížily k Batzlowu se snahou proniknout do obce. Náhle se ocitly v husté palbě děl a minometů, kterou Němci vedli z krytých postavení z okolních kopců. Oddíly musely postup zastavit protože pod palbou se ocitly všechny cesty a přístupy k obci. Muselo se čekat až na tmu - teprve noční útok mohl přinést úspěch. Po půl hodinové palbě, spuštěné ve 22,00, s podporou tanků a SHD, mohli sovětští vojáci postupovat a jejich útok byl úspěšný. Boj však trval až do rána, kdy byly teprve němečtí obránci vyhnáni z Batzlowa, po těžkých bojích "dům od domu." Poté zahájila teprve svůj útok čerstvě zasazená sovětská 5. ÚA.

A co Němci? Jak vypadali Němci a jednotky některých států bojujících v řadách německých obránců, po třech dnech těžkých útoků Rudé armády? Jak se chovali v té době obránci?
Některá německá hlášení říkají, že jejich morálka byla stále "pozoruhodně vysoká.", přes těžké ztráty.
Všeho prý měli obránci nedostatek a navíc mezi nimi bylo mnoho jednotek a jednotlivců bez zkušeností. Všichni byli celkově vyčerpáni a to i ti zkušení. Chybělo vše, od zbraní a munice, přes jídlo, chybělo i PHM, které se nedostalo k potřebným. Čekalo se na palivo, zatím se veškeré manévrování muselo dělat pěšky. Navíc se již také hroutilo i spojení.
Na některých úsecích obrany, na východních přístupech k Berlínu od Kostřína, se Němci, ve vzdálenosti pouhých 30 km od hlavního města, již také místně vzdávali. Velitelská stanoviště bylo, na některých úsecích, nutno přemisťovat tak často, že vojáci vůbec nevěděli, kde jsou jejich velitelé a jejich stanoviště...
Nebylo ničím mimořádným, že posily, či důstojníci vyslaní k převzetí ohrožených jednotek, až na místě zjistili, že není co posilovat, že není komu velet... Místa kam byli vysláni již ovládali jednotky RA, nebo byla přeměněna v "měsíční krajinu." Chaos umocňovali i civilisté, kteří zaplňovali cesty i silnice a nedovolovali německým jednotkám manévrování. Na jihu fronty se jednotky obránců ještě držely i když byly v sevření Žukovovým útokem z východu a Koněvovým útokem směrem na sever. Síla obránců se neustále snižovala.
Trochu nedotčen se ukazoval severní úsek obrany na řece Odře.
Zde byla dislokována, severně od Eberswalde až po ústí Odry, německá 3. TA generála Hasso von Manteuffela, který byl připraven čelit útokům sovětského 2. Běloruského frontu maršála Sovětského svazu K. K. Rokossovského (2. Běloruský front měl útok zahájit 20. dubna 1945.).
Manteuffel v době, o které byla doposud řeč (16 až 18. dubna), ve svém průzkumném letadle Storch, Sověty nijak ve vzduchu neobtěžován (psáno bylo leckdes - i "přezíravě přehlížen") nechal svého pilota, aby kroužil, nad nepřátelskými pozicemi na protějším břehu Odry. Viděl přípravy a věděl, že až Rokossovskij začne útok -"nebude schopen udělat téměř nic pro jeho zastavení. Jeho 3. TA totiž zůstalo jen velice málo tanků a SHD. Většina byla dle rozkazu jeho nadřízeného, generála Heinriciho, velitele Skupiny armád Visla (Weichsel) totiž převelena, aby posílila německou 9. A, která bezprostředně bránila Berlín. V posily, které dostal jako náhradu, měl jen velmi malou důvěru. Generál zbraní SS Felix Steiner, velitel 3. tankového sboru SS, který bránil von Manteuffelovo jižní křídlo podal následující hlášení, a to s neskrývaným opovržením: Pravě ke mně přidělili 5 000 pilotů Luftwaffe, každý má kolem krku malý Železný kříž. Řekněte mě co si mám s nimi počít?" Von Manteuffel prý jen zabručel spíše pro sebe a svůj štáb: "Nepochybuji, že na Hitlerově mapě je malý praporek s nápisem 7. td, i když tam není jediný tank, nákladní auto a dokonce kulomet. Jsme armádou přízraků (historickým podkladem pro informace, ze kterých jsem vše sestavil jsou zde: G. K. Žukov - Vzpomínky a úvahy 2, str. 317, dále pak Karl Bahm, Berlín 1945. Konečné zúčtování str. 99, 100, 101, 102, originál vydán 2001, překlad 2005, dále pak, Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem, Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert, Lucas Cooper - Hitlerovy elitní jednotky, Nicholas Bethell a redakční skupina Time-Life Books – ÚTOK NA SSSR, John Keegan – Druhá světová válka, Janusz Piekalkiewicz – Tanková válka 1939 -1945, Janusz Piekalkiewicz – Letecká válka 1939 – 1945, Janusz Piekalkiewicz – Námořní válka 1939 -1945 a další z Použité podklady na konci článků.)."
Bitvy o Berlín se přímo i nepřímo účastnila, ve všech třech frontech (2. Běloruském, 1. Běloruském a 1. Ukrajinském frontu) i sovětská Dněperská flotila, kde se podílela na průzkumné, vyloďovací, odklízecí, logistické, ženijní i dělostřelecké činnosti ve prospěch frontů, zde viz něco bližšího na - Fronta.cz - , skvěle od kolegy Krojc, od přípravy floty, její pomocné činnosti až po samotné boje:
http://www.fronta.cz/historie-dneperske ... -flotily-1
http://www.fronta.cz/historie-dneperske ... -flotily-2

[michan]

Pád Berlína, duben, květen 1945. Č 14.

Vůbec nejhrozivěji a nejchaotičtěji se jevila, na celé východní frontě, situace kolem 18. dubna 1945, uprostřed fronty. Tedy ve směru na Berlín. Přestože, jak bylo již i zde napsáno, právě obránci před branami Berlína měli poměrně dobrou morálku a kladli zuřivý odpor, začala se obrana zde bojující německé 9. A generála Busseho hroutit. A opačně, Rudá armáda útočící od 16. dubna, právě ve dnech 18. a 19. dubna dosáhla dvou důležitých průlomů a její síly se stále zvětšovaly a narůstaly i její útočné úspěchy. Generál Busse, velitel 9. A, vzhledem k tomu, že se mu začalo hroutit i spojovací linky, mohl jen těžko hodnotit sovětské záměry a stejně tak nemohl dost dobře odhadnout ani možnosti vlastních vojsk k nejsilnější zbrani Němců, k protiútokům. Věděl jen, že v jeho 56. ts (LVI. ts) je zoufalý stav, který znal z posledních hlášení. V hlášení se psalo, že na 56. ts (LVI. ts) dislokovaný na Seelovských výšinách, útočí celá sovětská 8. GA generála Čujkova se všemi posilovými prostředky. Vojáci 56. ts (LVI. ts) drželi již dva dny obranu a působili Sovětům obtíže nečekaného rázu, za cenu svých vlastních vysokých ztrát. Jedním ze svazků, který utrpěl z 56. ts největší ztráty byla německá 9. výsadková divize, kterou Göring, s velkým "chvástáním", nabídl již 6. dubna generálu Heinricemu během jednání u Vůdce. A právě ony první dny byli výsadkáři naplno vystaveni hrůze pozemního boje se vším všudy, při kterém sovětské tanky a SHD projížděly za mohutné vřavy výstřelů a rachotu všeho druhu po Seelovských výšinách a drtily jejich nové linie obrany. Výsadkáři nevydrželi a propadli panice, a jak řekl plukovník Hans Oskar Wöhlermann, velitel dělostřelectva 56. ts (LVI. ts), "utíkali jako šílení". Ani s pistolí v ruce je nemohl v dělostřeleckých pozicích plukovník Wöhlermann zastavit. Velice těžce zasažený a zdecimovaný 56. ts, kterému velel generál Karl Weidling, nutně potřeboval posily. Generálu Weidlingovi bylo sděleno, že k němu přijíždí, doplněna těžkými zbraněmi i lidmi, vše na plných stavech, 18. td a také divize SS "Nordland". Dne 18 dubna však k veliteli 56. ts (LVI. ts) Weidlingovi dorazil na velitelství sboru severně od Münchebergu, nonšalantně se tvářící velitel divize SS "Nordland" a řekl, že jeho divize se nachází ještě několik kilometrů odtud a navíc prý jí nikdo nedodal PHM. Jasně bylo vidět, že ani v tak vojensky těžké situaci, nijak velitel divize SS "Norland" neusiloval o to, aby se jeho divize připojila k těžce zkoušenému sboru. I tehdy platil nepsaný zákon, "Zbraní SS", že se její příslušníci neradi podřizovali "obyčejnému Wehrmachtu".
Jenomže v přibývajícím čase se ukazovalo, že na záchranu situace v obraně Berlína, konkrétně v oblasti Seelowa, je již příliš pozdě. I když tanky německé 18. td konečně dorazily, jen se připojily do ústupových bojů, ke zbývajícím drceným jednotkám. A velitel německého 56. ts (LVI. ts), generál Weidling, dostal, v nejtěžších chvílích pro obránce, při ústupu, ještě jednu návštěvu. To jej navštívil Artur Axmann, šéf Hitlerjugend a jako připomínka nacistického režimu a nabídl chvástavě takovéto služby: "jeho chlapci jsou připraveni bojovat za vlast a zaujmout postavení na cestách k ochraně týlových složek 56. ts (LVI. ts). To již Weidling nechtěl věřit svým uším a dal veliteli Hitlerovy mládeže jasně najevo, že školáci nesmí být vrženi do"Mlýnku bitvy", kterou nemůže zvládat Wehrmacht, bitvy, kam se nepřipojily ani jednotky SS.
Generál Weidling sám se svým štábem musel během odpoledne 18. dubna změnit své velitelské stanoviště 2x a nakonec večer skončil den ve sklepě domu ve Waldsieversdorfu, což bylo jen několik kilometrů severozápadně od Münchebergu, klíčového opěrného bodu německé obrany těsně před předměstím Berlína.
A právě v poledne 19. dubna 1945 se Müncheberg stal arénou těžkých bojů Dva posílené sbory s Čujkovovy 8. GA (4. gardový a 29. gardový sbor) se po 30 minut trvající dělostřelecké přípravě zaútočily na opěrný bod Müncheberg. Zničující dělostřelecká palba sovětského dělostřelectva vytvořila v německé obraně nebezpečné trhliny. Německá vojska v dané době obklíčená jak z jihu, tak ze severozápadu dvěma sovětskými tankovými sbory neměla žádný prostor k manévrování. A v řečené době Hitler zakázal jakýkoliv ústup...
Večer, 19. dubna okolo 20,00 vnikly jednotky sovětské jednotky z 82. gardové střelecké divize do města Müncheberg a za několik dalších hodin odpor obránců skončil. Pád tohoto města vzdáleného 30 km po kostřínské dálnici od východních čtvrtí Berlína, znamenal pro RA, že měla skvělé nástupiště k další bitvě o Berlín. Sovětské dělostřelectva již z této oblasti střílelo na zjištěné cíle přímo v Berlíně. Přibližně od odpoledne a večera 19. dubna se také Žukovovým severním silám podařilo obsadit Wreizen na Staré Odře a ve stejné době ohlašoval Rokossovskij Stalinovi, že 2. Běloruský front je zcela připraven zahájit ofenzívu od severu na jih, směrem k Berlínu (historickým podkladem pro informace, ze kterých jsem vše sestavil jsou zde: G. K. Žukov - Vzpomínky a úvahy 2, str. 317, dále pak Karl Bahm, Berlín 1945. Konečné zúčtování str. 99, 100, 101, 102 a 103, originál vydán 2001, překlad 2005, dále pak, Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem, Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert, Lucas Cooper - Hitlerovy elitní jednotky, Nicholas Bethell a redakční skupina Time-Life Books – ÚTOK NA SSSR, John Keegan – Druhá světová válka, Janusz Piekalkiewicz – Tanková válka 1939 -1945, Janusz Piekalkiewicz – Letecká válka 1939 – 1945, Janusz Piekalkiewicz – Námořní válka 1939 -1945 a další z Použité podklady na konci článků.).
Tolik tedy ze západních historických pramenů a nyní se vraťme zpět k východní historiografii, Žukovovu 1. Běloruskému frontu, který 17. a 18. dubna prováděl ve svém frontu zpřísněná opatření a začněme co říkala koncem dne a 18. dubna východní historiografie. Pak budeme také pokračovat 19. dubna a dál. Cituji tedy:

"Útok vojsk 1. Běloruského frontu probíhal pomaleji (16. 17. a do 18. dubna ráno - má poznámka). Vysvětlovalo se to převážně tím, že úderné uskupení 1. Běloruského frontu narazilo na hlubší, dobře vybudovanou a hustě obsazenou nepřátelskou obranu. Útvary a svazky tohoto frontu musely zdolávat velké množství vodních překážek a opevněných osad. Za takových podmínek neměly tankové armády možnost proniknout do operačního prostoru a rozvinout úspěch útoku. Působily v bojové sestavě pěchoty a měly velké ztráty. Negativně se projevily i nedostatky v organizaci průlomu nepřátelské obrany, nedokonalá znalost obranného systému a nepřátelského uskupení, jakož i ne dost efektivní využití dělostřelectva a letectva.
Dne 19. dubna 1945 pokračoval 1. Běloruský a 1. Ukrajinský front v útoku. Velitelství 1. Běloruského frontu znepokojené danou situací se snažilo urychlit postup vojsk. Proto žádalo na velitelích armád, sborů a divizí, aby přesněji organizovali útok. Přihlédlo k úspěchu na pravém křídle úderného uskupení v pásmech 47. A a 3. ÚA a pozměnilo směr útoku pravokřídelních vojsk 1. Běloruského frontu tak, aby obešla Berlín ze severu a severozápadu.
Sovětská 61. A, které velel generálplukovník A. P. Bělov, měla pokračovat v útoku podél Hohenzollernského průplavu, přičemž si zajišťovala své pravé křídlo před případnými nepřátelskými protiztečemi.
Polská 1. A, sovětské 47. A, 3. ÚA a 5. ÚA dostaly za úkol útočit nikoli přímo na západ, nýbrž jihozápadním směrem s cílem obejít Berlín a obsadit jeho severní část. Přitom bylo nutno bojovat ve dne i v noci, aby nepřítel nemohl zorganizovat obranu na nových čarách.
Hitlerovské velení činilo v té době opatření, aby zadrželo vojska 1. Běloruského frontu na třetím pásmu. Obranu Berlína svěřilo německé 9. A. V souvislosti s tím byl vydán rozkaz, podle něhož se všechny ozbrojené síly, které se nacházeli v prostoru Berlína, podřizovaly veliteli 9. A (generál Busse - má poznámka). Nepřítel vysunul v noci na 19. dubna na třetí obranné pásmo 11. (mot.) divizi SS ´Norland´, která před tím působila v pásmu 2. Běloruského frontu, dále několik samostatných útvarů a jednotek, které se vcelku počtem vyrovnaly více než třem pěším divizím, a část protiletadlového dělostřelectva z berlínského pásma (historickým podkladem zde je: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola VII, str. 238.).
Houževnatě se bojovalo v pásmu útoku 3. ÚA a 5. ÚA při průlomu mezilehlého postavení v prostoru Batzlowa. Vojska 3. ÚA se svým levým křídlem přiblížila k německému opěrnému bodu Batzlowu, kde nepřítel zaujal obranu na dominujících výšinách. Cesty do Battzlowa byly pod silnou dělostřeleckou a minometnou palbou. Zteče tohoto bodu, které byly podniknuty během dne 18. dubna, nepřinesly očekávané výsledky. Velitel 12. gardového střeleckého sboru gardový generálporučík A. F. Kazankin se rozhodl zaútočit na opěrný bod v noci. Počítalo se s tím, že útok zahájí po 30minutové dělostřelecké přípravě všechny síly sboru. Hlavní úder měly vést dvě divize proti nejslabšímu místu v nepřátelské obraně severně od Batzlowa. Jedna střelecká divize měla obejít opěrný bod částí sil z jihu a druhou částí sil měla na něj útočit čelně (historickým podkladem pro informace je zde: AMO SSSR, f. 317, inv. 205 492, sp. 9, l. 169-170.). Střelecké svazky za podpory tanků a SHD vyrazily 18. dubna ve 23. hodiny po dělostřelecké přípravě na zteč. Boj nabyl rozhořčeného rázu. Odpor hitlerovců se podařilo zlomit teprve k ránu a v 5 hodin byl Batzlow dobyt. Vojska 5. ÚA pod velením generálplukovníka N. E. Berzarina dovršila ve svém pásmu průlom tohoto postavení.
Během dne 19. dubna kladl nepřítel stále ještě zběsily odpor. Německé fašistické letectvo zaktivizovalo svou činnost a bombardovalo ve skupinách po 30 i více letounech útočící sovětská vojska. Avšak udržet obsazené čáry hitlerovci nedokázali. Pravokřídelní armády úderného uskupení prolomily v průběhu dne třetí obranné pásmo nepřátelské obrany na úseku širokém 14 km.
Rudá armáda za houževnatých bojů nezadržitelně postupovala k Berlínu. Dělostřelectvo nezaostávalo za pěchotou. Letectvo útočilo na shluky nepřátelské živé síly a techniky, čímž aktivně podporovalo pozemní jednotky. Tankové armády útočily v těsné součinnosti s vševojskovými armádami.
Dne 20. dubna 1945 pokračovala sovětská vojska ve dne i v noci v útoku. Svazky 47. A, které velel generálporučík F. I. Perchorovič, a 3. ÚA pod velením generálplukovníka V. I. Kuzněcova prolomily z chodu třetí pásmo i vnější obranný obvod Berlína. 2. GTA pod velením generálplukovníka tankových vojsk S. I. Bogdanova se oddělila od pěchoty a pronikla na čáru Ladeburg - Zapernick, takže obešla Berlín ze severu. Ve 13 hodin 50 minut vypálilo dalekonosné dělostřelectvo 79. střeleckého sboru z 3. ÚA na fašistické hlavní město dvě salvy. Potom začalo systematické ostřelování města. Příští den 21. dubna 1945, vojska 47. A, 3. ÚA, 9. gardový tankový a 1. mechanizovaný sbor z 2. GTA přeťaly berlínskou okružní dálnici a pronikly k severnímu okraji Berlína. Současně dosáhla severovýchodního okraje města 5. ÚA a 12. gardový tankový sbor. A tak se válka dostala do ulic města, v němž byla zosnována a připravena (historickým podkladem zde je: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola VII, str. 238, 239.)."

[michan]

Pád Berlína, duben, květen 1945. Č 15.
Zde je mapa pozic, kterých dosáhly na severu a ve středu sestavy



armády a sbory 1. Běloruského frontu, jakož i armády a sbory 1. Ukrajinského frontu do 26. dubna 1945, při útoku na Berlín (viz postupně texty).
Ve vůbec vojensky nejobtížnějších, pro útok nesnadných podmínkách, probíhala zteč sovětské 8. GA a 1. GTA. Jednotky těchto gardových armád dnem i nocí bojovaly ve dnech 19. a 20. dubna 1945, aby prolomily třetí německé obranné pásmo před Berlínem. Německé velení dobře vědělo, že zdejší komunikace své 9. A musí udržet co nejdéle a snažilo se zastavit, nebo aspoň co nejvíce zpomalit "příval sovětských tanků a pěchoty." Přesunulo z pásma, kde se předtím ještě nebojovalo, z pásma proti sovětskému 2. Běloruského frontu (od severu) svou 23. (mot.) SS divizi Nederland, 5 praporů Wolkssturmu (obránci Berlína



v jeho rozvalinách.), protitankovou brigádu a některé další útvary ze zálohy.
"V prostoru Fürstenwalde přešla německá fašistická vojska několikrát do protizteče, a to také zpomalilo postup sovětských armád. Dne 21. dubna 1945 večer se pouze část sovětských sil vklínila do městského obvodu v prostoru Petershagenu a Erkneru.
Pravokřídelní úderné uskupení (61. A a polská 1. A), které překonávalo houževnatý odpor ustupujících nepřátelských útvarů a znovu zasazené 156. školní pěší divize, postupovalo pomalu vpřed. Zůstalo pozadu za 47. A, čímž vzniklo nebezpečí pro pravý bok celého úderného uskupení 1. Běloruského frontu. Aby byla likvidována tato mezera, rozhodl se velitel frontu zasadit do boje 7. gardový jezdecký sbor, který 21. dubna večer dosáhl čáry Wandlitz-Basdorf. Tím bylo pravé křídlo hlavního úderného uskupení frontu spolehlivě chráněno, takže nebylo třeba změnit směr bojových operací vojsk 2. Běloruského frontu. STAVKA odvolala svoji směrnici z 18. dubna 1945. Levokřídelní úderné uskupení (69. A a 33. A) usilovalo o dokončení průlomu oderské obranné čáry nepřátelské obrany. Podařilo se mu po houževnatých bojích obejít frankfurtský opevněný prostor a vyvolat tak nebezpečí, že bude obklíčen.
Úspěšně postupovala vpřed vojska 1. Ukrajinského frontu. Německé fašistické velení, které se pokoušelo zmařit útok, přesunulo z prostoru Zhořelce 10. td SS, která se pak po částech zapojovala do boje o Chotěbuz a Spremberg. Jižně od Chotěbuze zasadili hitlerovci do boje 22. pevnostní protitankovou brigádu, která byla zformována v lednu přímo v Chotěbuzi. Avšak odolat prudkému a mohutnému náporu sovětských vojsk hitlerovci nedokázali.
Dne 19. dubna 1945 ráno zahájila 3. a 4. GTA ( 1. Ukrajinského frontu - má poznámka) znovu útok. Obě byly podporovány bitevním a stíhacím leteckým sborem. Gardový vojáci z 3. GTA se zmocnili silničního a železničního uzlu Vetschau a rozdrtili štáb a týlová zařízení německé 21. td. 16. brigáda SHD úspěšně odrážela nepřátelské pokusy zmařit protiztečemi útok obou sovětských gardových tankových armád z prostoru Chotěbuze. Brigády prvního sledu 3. GTA rozpoutaly večer boje o Lübbenau. Sovětská 4. GTA se přiblížila k Luckau.
Tankové armády, které postoupily o 50 km na severozápad, se oddělily od vševojskových armád.
Při dalším útoku na Berlín se setkávaly se stále houževnatějším nepřátelským odporem.
Dne 20. dubna 1945 se sovětští tankisté přiblížili k mohutnému zossenskému obrannému prostoru, který chránil přístupy k německému hlavnímu městu z jihu.
V prostoru města Zossenu bylo až do začátku sovětského útoku velitelské stanoviště německého OKW. Bylo tu vybudováno celé podzemní město, v němž byla rozmístěna oddělení a služby štábu OKW. Proto hitlerovci obehnali Zossen čtyřmi pásmy mohutných obranných objektů. Hloubka zossenského obranného prostoru dosahovala 15 km. Terén, plný bažin, lesů a jezer, byl příznivý pro vytvoření pevné obrany. Na cestách a v prostoru mezi jezery byly zřízeny záseky, vybudovány pevnůstky a zakopány tanky do země. Nepřítel přeměnil osady v uzly odporu. Zossenský prostor bránila vojska v síle asi jedné pěší divize.
Dne 20. dubna 1945 v poledne se brigáda 6. tankového sboru z 3. GTA přiblížila k městu Baruth. Pokus předsunutých oddílů zmocnit se města z východu skončil neúspěšně.
Velitel sboru se tedy rozhodl, že vyčlení dvě brigády - 53. a 52. - z nichž první bude útočit na Baruth z jihovýchodu a druhá ze západu, aby se dostala do týlu nepřítele. Po krátkém dělostřeleckém přepadu zaútočili tankisté na nepřítele. Hitlerovci neodolali náporu a ve 13 hodin Baruth padl. Při dalším postupu severně od Baruthu ve směru na Zossen narazili tankisté znovu na organizovaný odpor. Museli postupně prolamovat nepřátelská obranná pásma. Terén znesnadňoval manévr tankových útvarů a ztěžoval jejich postup. Teprve k večeru 21. dubna byl celý obranný prostor zdolán a Zossen v noci na 22. dubna dobyt.
Fašisté při ústupu ze Zossenu vyhodili do vzduchu a zatopili vodou podzemní objekty, v nichž sídlil štáb.
Sovětská 4. GTA se oddělila od vševojskových armád a dosáhla čáry Luckenwalde-Jüteborg. Vševojskové svazky pokračovaly v likvidaci chotěbuzského a spremberského nepřátelského uskupení. 3. GTA pod velením generálplukovníka V. N. Gordova houževnatě bojovala s chotěbuzským nepřátelským uskupením. Hitlerovci, kteří na přístupech k Chotěbuzi využili opěrných bodu kladli rozhořčený odpor. Proto vojska armády postupovala vpřed jen pomalu. Navečer pronikla k východnímu okraji města a částí sil je obešla z jihozápadu. Avšak pravé křídlo celého úderného uskupení od Zossenu až po Chotěbuz zůstalo nechráněné. Pro frankfurtsko-gubenské nepřátelské uskupení (Tak se nazývají útvary německé 9. A, které byly odříznuty sovětskými vojsky v prostoru jihovýchodně od Berlína /podle názvu měst Frankfurt a Guben/ - viz ono obklíčení na jih od Berlína - má poznámka) vznikla v důsledku toho reálná možnost stáhnout se na západ k Berlínu. Bylo třeba okamžitě uzavřít mezeru, která vznikla, a dokončit obklíčení nepřítele jihovýchodně od Berlína. Velitel 1. Ukrajinského frontu zasadil s tímto záměrem do bitvy svůj druhý sled - 28. A pod velením generálporučíka A. A. Lučinského, která právě přibyla na bojiště ze zápolí. Část jejích vojsk byla poslána na posílení 3. GTA, kdežto hlavní síly byly vrženy na konečné obklíčení nepřátelského uskupení (historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola VII, str. 239, 240.)."

Velice tvrdě a krvavě se bojovalo o město Spremberg, kde Němci do obrany zasadili svou 344. pd, kterou sem přisunuli z pravého křídla 17. A. Dále zde použily jednotky zachycené při nuceném ústupu z různých míst fronty a tak zesílili svůj odpor. Samotné město Spremberg se již dlouho připravovalo na obranu. Sověti se však na dobývání města Spremberg také velice dobře připravili.

"Velitelství 1. Ukrajinského frontu, které se připravovalo k rozdrcení spremberského nepřátelského uskupení, povolalo velké množství dělostřelectva - 14 dělostřeleckých brigád s 1 104 děly a minomety a 143 gardovými minomety (historickým podkladem pro informace je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 15 814, l. 37.). V noci na 20. dubna bombardovaly Spremberg letouny Po 2 z 208. noční bombardovací letecké divize (historickým podkladem pro informace je zde: AMO SSSR, f. 236, inv. čís. 2 673, sp. 2 712, l. 38-39.). Jednotky 33. gardového střeleckého sboru 5. GA vyrazily v 11 hodin po 30 minut trvající dělostřelecké přípravě na zteč. Nepřítel kladl zuřivý odpor, avšak nápor sovětských vojsk nevydržel. Spremberg byl dobyt. Potom postupovaly úspěšněji i další svazky 5. GA.
Významných výsledků dosáhla v těchto dnech vojska 13. A, která operovala v pásmu mezi Chotěbuzí a Sprembergem. Pronikla více než 50 km na západ od Sprévy a přiblížila se k Finsterwalde. 5. GA pronikla 30 km na západ od Sprembergu a dosáhla čáry západně od Senftenbergu-Hoyerswerda.
Útok levokřídelního uskupení 1. Ukrajinského frontu na drážďanském směru pokračoval pomaleji, neboť nepřítel kladl houževnatý odpor a podnikal řadu protiútoků. Aby zvýšilo útočné tempo, posílilo velitelství frontu toto uskupení tím, že v pásmu obrany 52. A bylo zúženo a nalevo od této armády se rozvinuly svazky 31. A, která se znovu začlenila do sestavy 1. Ukrajinského frontu. Velitelství 52. A získalo možnost přemístit v nejbližších dnech na drážďanský směr 48. střelecký sbor. Avšak hitlerovci také přisunuli na tento směr čerstvé síly.
V těchto dnech tu působily útvary (mot.) divize Brandenburg, 615. pd zvláštního určení, asi 10 samostatných praporů, 20. td, 1. výsadková tanková divize ´Hermann Göring´, 464. pěší divize zvláštního určení a znovu zasazená 72. pd. Aby se zvětšila na jih od Zhořelce hloubka obrany, rozvinuly se zde 404. pd a 193. pd, které sem byly přemístěny z prostoru Drážďan. Boje na drážďanském směru nabyly rozhořčeného rázu. Fašisté podnikali silami své 20. td mnoho protiútoků, přičemž zasazovali z prostoru jižně od Diehsy údery levému křídlu polské 2. A. Skvělí polští vojáci všechny nepřátelské zteče odrazili. Aby byl odražen nepřátelský protiúder severozápadně od Zhořelce, byl sem přesunut polský 1. tankový sbor a zasazen do boje sovětský 48. střelecký sbor z 52. A. Všechny pokusy hitlerovců postoupit severozápadním směrem skončily nezdarem (historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola VII, str. 240, 241.).
Obrovskou pomoc při odrážení nepřátelských ztečí prokazovalo pozemním vojskům letectvo, i když jeho činnost byla často ztěžována nepříznivým počasím. Jenom za odpoledne 21. dubna, jakmile se počasí zlepšilo, uskutečnil 2. gardový bitevní letecký sbor 265 vzletů a zasadil údery nepřátelským tankům severozápadně od Zhořelce. Aktivní činnost vyvíjelo i stíhací letectvo. Dne 21. dubna 1945 se zúčastnilo dvaceti leteckých soubojů, v nichž sovětští letci sestřelili 24 fašistických letounů (historickým podkladem pro informace je zde: AMO SSSR, f. 302, inv. čís. 4 196, sp. 131, l. 44 - 45.)."
Směr Berlín



dne 23. dubna 1945.


Použité podklady:

Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Lucas Cooper - Hitlerovy elitní jednotky.
G. K: Žukov – Vzpomínky a úvahy 1, 2.
Paul Adair – Hitlerova největší porážka.
Historie německé armády – Philippe Mason.
Nicholas Bethell a redakční skupina Time-Life Books – ÚTOK NA SSSR.
John Keegan – Druhá světová válka.
Janusz Piekalkiewicz – Tanková válka 1939 -1945.
Janusz Piekalkiewicz – Letecká válka 1939 – 1945.
Janusz Piekalkiewicz – Námořní válka 1939 -1945.
Len Deighton – Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině druhé světové války.
Hitlerova armáda – Sborník článků odborných redaktorů časopisu Command.
Válka jako Peklo – Eduard Rauss, Hans von Greiffenberg, Dr. Waldemar Erfurth, Peter G. Tsouras – editor.
Prof. Alexandra Viatteau, Historian Paris II University, Prof. Norman DAVIES, Historian Oxfrod University a Dr. Dariusz GAWIN, Historian Museum of the Warsaw Uprising.
Mathias Färber – Druhá světová válka v obrazech.
David Brownstone a Irene Franck – Historie válek.
Paul Carell – Spálená země.
Paul Carell – Operace Barbarossa.
Horst Scheibert – Německé obrněné jednotky.
Černí andělé – Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4. - Redakce čtvrtého svazku - M. M. Minasjan(vedoucí redakce a autorského kolektivu)
P. P. Bogdanov, M. S. Dolgij, N. V. Krestnikovova ( literární redaktorka), J. A. Prokofjev, P. I. Šuktomov, M. A. Švarev, G. M. Tavrovská, M I. Traktujev a celý autorský kolektiv, který začíná - M. L. Altgovzen a pokračuje dalšími 27mi jmény....
Memoáry – maršál Vasilevskij
Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak – Ocelová lavina.
Christhoper Andrew, Vasilij Mitrochin – Neznámé špionážní operace KGB.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
V.V.Bešanov: „Kadry rešajut vse – surovaja pravda o vojne“ (Kádry rozhodují o všem – syrová pravda o válce), vyd. AST, Moskva 2006
L.M.Mlečin: „Josif Stalin, jevo maršaly i generaly“ (Josif Stalin, jeho maršálové a generálové), vyd. Centrpoligraf, Moskva 2005
L.M.Mlečin: „Russkaja armija meždu Trockim i Stalinym“ (Ruská armáda mezi Trockym a Stalinem), vyd. Centrpoligraf, Moskva 2002
B.N.Petrov: „Ot revoljucionnoj česotky k vojennoj katastrofe“ (Od revolučního svrabu k vojenské katastrofě), Vojenno-istoričeskyj archiv 3/2001 (Vojensko-historický archív 3/2001), Moskva 2001
M.V.Zacharov: „Generaľnyj štab v predvojennyje gody“ (Generální štáb v předválečných letech), Vyd. AST, Moskva 2005
N.Zenkovič: „Vyššij generalitet v gody potrjasenij“ (Vyšší generalita v letech otřesů), vyd. Olma-Press, Moskva 2005
„Statistika armejskovo terora“ (Statistika armádního teroru), Vojenno-istoričeskyj archiv 2/1997 (Vojensko-historický archív 2/1997), Moskva 1997
„Tragedija RKKA“ (Tragédie Dělnicko-rolnické Rudé armády), Vojenno-istoričeskyj archiv 1/1997 (Vojensko-historický archív 1/1997), Moskva 1997
Ch.Andrew,O.Gordějevskij: KGB – Důvěrná zpráva, Vyd. East Art Agenci 1994
Ch.Andrew,V.Mitrochin: Štít a Meč Vyd. Akademia 2001 a 2008
Oleg Kalugin: Proščaj, Lubljanka (Promiň, Lubljanko ) ,vydal Olymp 1995
Interviu s generálem KGB Olegem Kaluginem: Časopis Čajka 2002
M.Pečenka,J.Bašta a kolektiv: Encyklopedie špionáže,Vyd. Libri 1993
Slovenská armáda 1939-1945 - Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Apokalypsa v Karpatech - Karel Richter.
Klapálek K., Ozvěny bojů, 2. vyd., Praha 1987.
Přikryl Vladimír., Pokračujte v horách. Praha 1947.
Sacher V., Na počátku stála smrt, Praha 1968.
Sacher V., Nebeská brigáda (rukopis).
Sacher V., Pod rozstříleným praporem, Praha 1991.
Steiner Arnošt, Drebota Jindřich: Za cenu života, Praha 1981.
Pivoluska J., Parabrigáda., Bratislava 1970.
Drtina P., Československo můj osud, díl I., II., III., IV., vydal Melantrich, Praha 1992.
Mé poznámky a mapy.

Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=7&t=376&start=280