Mapa míst bojů SNP
i s konečným odporem povstalecké armády a partyzánů na Slovensku, v říjnu 1944.
V předchozím historickém popisu jsme se věnovali, po poraženém SNP, v listopadových dnech roku 1944 až do ledna 1945 partyzánům a vojákům, kteří byli tlačeni do Nízkých Tater. Nyní si řekněme jak se situace partyzánů a povstaleckých oddílů vyvíjela na západním Slovensku, a jihozápadní části středního Slovenska, když v těchto oblastech byla odlišná. Většina partyzánských oddílů na západě a jihozápadě Slovenska musela ihned po porážce SNP, a to neustále, krvavě a urputně, bojovat s německými jednotkami Heimaschutzu (Heiamaschutz -jednotky Vnitřní bezpečnosti, nebo také Domobrany, neboť se jednalo o území s německým obyvatelstvem Slovenska), Pohotovostními oddíly Hlinkovy gardy i protipartyzánskými teroristickými komandy.V Uhrovské dolině, v její horní části, bylo soustředěno, a to až do poloviny listopadu 1944, celkem pět partyzánských obcí. Prakticky nejsilnějším partyzánským oddílem, z oněch pěti, tam byl partyzánský svazek, později brigáda Jana Žižky, které tehdy velel Teodor Pola a operovala ve Strážských vrších. Původní oddíl Teodora Poly, měl přibližně 500 mužů, ale s příchodem oddílu brigády Jegorova se zvětšil na takřka 1 000 mužů ve zbrani.
Ještě před koncem roku 1944 se k brigádě připojil také oddíl Stalin, kterému tehdy velel A. A. Martynov, a ve kterém byl, jako jeho součást, i oddíl německých antifašistů Thälmann z východoslovenského Medzeva vedený V. Müllerem, a splynul s ostatními oddíly a brigádami, stejně jako oddíl Vpred J. Hečka-Hory a Vorošilov K. G. Ivanova.
Všechny tyto jednotky chtěly přejít na Moravu, jenomže v dané době konce roku 1944 to nebylo možné. Slovenské svahy Javorníků byly Němci důkladně střeženy a to jednotkami divize SS Gallizien, německou 154. pd Wehrmachtu a slovenskými pohotovostními oddíly Hlinkovy gardy.
"V pohoří Vtáčník si zřídil základnu oddíl Vtáčník, vedený F. Hagarou a štáb brigády Jána Nálepky s částí jejich příslušníků. V polovině listopadu tu vznikl oddíl Major pod velením F. Ninise. V prostoru Rokoše púsobil oddíl Dolné Vestenice, kterému velel Štefan Humaj. Partyzáni v této oblasti prováděli destrukce na železnici a elektrickém vedení a sváděli boje se stíhacími a trestními jednotkami. Zvlášť úspěšný byl překvapivý útok na Nováky, spojený s ničením důlních zařízení.
Německé velení ve spolupráci se slovenskými kolaborantskými orgány koncem roku zesílilo činnost proti partyzánům v oblasti Nitranské doliny. Od 28. listopadu 1944 tu začala operovat speciální jednotka Edelweis mjr. hraběte Thuna. V součinnosti s brigádou SS Dirlewanger podnikla přepad oddílu Vtáčník v Baskově dolině. Pročesávacími akcemi německé trestní oddíly nutily partyzánské jednotky k prostorovému rozptýlení a ústupovým bojům.
Těžké boje sváděly partyzánské jednotky na pravém břehu Váhu pod Javorníky, v oblasti Malých a Bílých Karpat.
2. Stalinova brigáda se pod tlakem nepřítele stáhla. Po neshodách ve štábu se její náčelník štábu Lošakov s částí brigády a radiostanicí oddělil a odešel na východ, kde se spojil s oddílem kpt. Kučery a společně utvořili brigádu Stalin. Velitel 2. Stalinovy brigády J. Brunovský se s většinou bojovníků vrátil do Malých a Bílých Karpat, kde mimo jiné úspěšně zasáhli proti německé jednotce a Hlinkovým gardistům vyslaným k zatýkání v Moravském Lieskovém.
V těžkých podmínkách vyvíjel činnost oddíl Za vlast M. J. Saveljeva v prostoru Kysuce. Podnikal zdařilé destrukční akce, třebaže za cenu velkých ztrát.
V posledních dnech, srpna 1944 (tedy v začátku SNP - má poznámka) byla na základně brigády P. A. Velička v Turci vysazena jedenadvacetičlenná smíšená Sovětsko-slovenská organizátorská skupina, jejímž velitelem byl poručík Ján Ušiak, politickým komisařem Alexander Turský a náčelníkem štábu kapitán D. B. Murzin. Skupina se ještě na základně rozvinula na oddíl (Historickým podkladem pro informace je zde výňatek, který sestavil pan PhDr. Karel Richter, CSc., do knihy - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 77, 78, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: http://www.noos.cz., na některých místech i s mým komentářem.)."
Zde ještě mapa akcí partyzánů

na území Čech a Moravy v době od ledna až do května 1945.
V partyzánském hnutí a v jeho prezentaci historiků po skončení války, se na území, Čech, Moravy, Slezska a Slovenska, několik desítek let "opěvovaly" jen ty nejlepší vlastnosti. V historických knihách a učebnicích dějepisu jsou většinou slova o hrdinství, obětování, lásce k vlasti až k obětování života a další. Vůbec nic proti tomu. Určitě se jednalo o lidi, kteří ve většině případů tyto vlastnosti měli a dali je ve prospěch vlasti. Je jen trochu škoda, že se nemluvilo i o těch lidech, "kteří využili situace, kdy muž či žena má v ruce zbraň a v rámci té dobré myšlenky, řečené v prvých dvou větách, ji zneužije!" Ano i v partyzánském hnutí byli"také partyzáni", kteří kradli, znásilňovali, udávali a zabíjeli, čímž zatížili toto hnutí těmi nejhoršími možnými pohnutkami lidské povahy! Někteří to dělali jen ve svůj osobní prospěch, někteří byli, jako udavači, někdy přinuceni pod nátlakem, či vyhrožováním vyvraždění rodiny, z přinuceni.
Pojďme řekněme si o některých dalších prohřešcích proti partyzánské etice doby (když jsme již použili něco v citaci z pana Karla Richtera, vyprávění mlynáře Čermáka.).
Není na mě, abych soudil, jen informuji:
Jednou z kontroverzních postav partyzánů je pak Čech Jozef Vávra zvaný Stařík, který se do řad Sovětsko-slovenské organizátorské skupiny, vedené Jánem Ušiakem (viz výše podtržený text), "který přišel na Slovensko z Moravy a na partyzánské základně ve Sklabini se objevil se skupinou odbojářů z Hlohovce, kde se předtím zapojil do ilegální činnosti pod jménem Dubňanský. Při organizování partyzánského oddílu byl pověřen funkcí výkonného rotmistra."
Vávra-Stařík byl skutečně velmi podivný člověk. Je možno se podívat na popis jeho osoby zde: od Jaroslava Pospíšila , Hyeny, popisující partyzánské hnutí na Zlínsku:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Hyeny_(Ja ... D%C5%A1il)
a kontraverze zde:
http://www.hyenyvakci.cz/
a o knihách Hyeny a Hyeny v akci také zde i o autorovi a jeho knihách:
http://www.cesky-dialog.net/clanek/1999 ... ny-v-akci/
http://www.zlin.estranky.cz/clanky/jose ... .t.r..html
http://www.listy.cz/archiv.php?cislo=044&clanek=040403
Kontroverzní postavou Vávry-Staříka, se také ve své knize zabývá i pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, na str. 79 až 99, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: http://www.noos.cz. Doporučuji všem si knihu přečíst. Dle poznatků, které jsou vypsány na stránkách 81, až 82, si udělejme sami dojem, kdo zde byl kdo. Jedná se o citaci z Jaroslava Pospíšila, jeho knihy Hyeny - a tam svědectví partyzána Josefa Bolfa, cituji o Vávra-Staříkovi:
"I když nebyl ještě výkonným (výkonným rotmistrem partyzánského oddílu - má poznámka), měl velice důležité slovo a Murzin mu značně podléhal. Jednou se stalo, že Vávra-Stařík přivedl do brigády jistého Dvořáka a sestry Beloňovy. Později se ukázalo, že všichni byli konfidenti gestapa. V době napadení naší brigády Němci u Štiavníku byli jak Vávra, tak Dvořák a Šálek, partyzán ze Sulovského Podhradí, od brigády odloučeni a pobývali v Bytči. Když o tom s odstupem doby přemýšlím, a není to jen můj názor, došlo asi k tomu, že nás v Bytči oznámili gestapu, a to proti nám vyslalo vojsko.
Naší skupině byl tehdy k dispozici autodopravce Jan Kasoň z Bytče, který nás vozil dle potřeby. Jednoho dne vezl do Bytče také Vávru, Dvořáka a Šálka. Účel této cesty jsem neznal, protože Vávra měl dost dobré postavení ve štábu, a proto cestu bez problémů prosadil. Zpět se vrátili za dva dny pouze Vávra-Stařík a Dvořák, Šálek měl údajně zůstat v Bytči.
Asi za týden jsem se sešel v jednom hostinci v Bytči s taxikářem Kasoněm, který mi řekl, že ti tři partyzáni, které vezl, byli asi po dobu dvou hodin na gestapu, odkud se pak nechali dovézt do Tatra-banky. Do Štiavniku se vrátili jen Vávra a Dvořák; kde se zdržel Šálek, taxikář nevěděl. Kasoň byl pak za pár dní zastřelen gestapem v Bytči. Než se tak stalo, vše , co jsem se dozvěděl, jsem oznámil veliteli skupiny Ušiakovi, který si prostřednictvím spojky nechal Kasoně předvést a podrobně jej vyslechl. Poznámky z výslechu s dalším písemným materiálem byly v držení Ušiaka, který jej nechal zakopat na Štiavníku. Po skončení vyšetřování Kasoně došlo mezi Ušiakem a majorem Murzinem k velké hádce, při níž Ušiak vytýkal Murzinovi, že Vávra, Dvořák a Šálek jsou konfidenti gestapa. Murzin se jich zastával a tvrdil, že je do Bytče poslal on a že za ně všechny ručí. Ušiak se chtěl odvolat k velení brigády, což však nebylo ostatními ruskými partyzány schváleno (Historickým podkladem pro informace je zde výňatek z knihy Hyeny, Jaroslav Pospíšil, který výňatek psal z vyprávění partyzána Josefa Bolfa, když vše sestavil: pan PhDr. Karel Richter, CSc., do knihy - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 81, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: http://www.noos.cz., na některých místech i s mým komentářem.)."
Příběh z vyprávění partyzána Josefa Bolfa pokračoval dál, když byl za nějaký čas vyslán do Dubnice nad Váhom pro zbraně a střelivo a když k svému úžasu, v Bytči na nádraží, spatřil Jana Šálka, "který spolu s třemi gestapáky kontroloval u autobusu doklady cestujících. Po osvobození byl Šálek mimořádným lidovým soudem v Bytči odsouzen k osmi letům vězení za udání řidiče Kasoně, hostinského Josefa Masarika a fotografa Kupanici z obce Velké Rovné. Bolfovi, který měl možnost s ním hovořit, tvrdil, že tyto lidi nemá na svědomí on, ale Vávra-Stařík. Řekl mu také, že má písemné i fotografické důkazy, které usvědčují Vávru, Dvořáka a a faráře Köspeliho z Velké Rovné jako konfidenty gestapa. On si prý svůj trest odsedí, ale až se vrátí, usvědčí ty pravé spolupracovníky gestapa (Historickým podkladem pro informace je zde výňatek z knihy Hyeny, Jaroslav Pospíšil, který výňatek psal z vyprávění partyzána Josefa Bolfa, když vše sestavil: pan PhDr. Karel Richter, CSc., do knihy - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 81, 82, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: http://www.noos.cz. , na některých místech i s mým komentářem.)."