Bitva v zálivu Leyte - 1. část, úvod

Od Pearl Harbouru po Tokijskou zátoku

Moderátor: Pátrač

Odpovědět
Nelson
nadporučík
nadporučík
Příspěvky: 858
Registrován: 11/6/2005, 10:25
Bydliště: Většinou doma

Bitva v zálivu Leyte - 1. část, úvod

Příspěvek od Nelson »

V říjnu 1944 došlo v oblasti Filipínského souostroví k největší námořní bitvě historie námořních bojů. Americké invazní flotile se postavily na odpor zbytky japonského loďstva. Byl to poslední zoufalý pokus Japonců zvrátit pro ně nepříznivý vývoj války. Ironií osudu je, že jen díky několika chybám nedosáhli úspěchu.


Na podzim roku 1944 byla situace na tichomořském bojišti z japonského pohledu již dosti kritická. V období od června do poloviny srpna byly dobyty Mariany a při pokusu pomoci těžce zkoušené obraně souostroví utrpěli Japonci obrovskou porážku na moři. Z nově vybudovaného námořního letectva jim po známém Marianském střílení krocanů zbylo jen několik desítek pilotů, kteří by byli stěží schopni vytvořit kompletní leteckou skupinu jediné americké letadlové lodě třídy Essex. Strategie amerického postupu ze dvou směrů přijatá před rokem měla očekávané výsledky. Japonci museli přemísťovat své letecké jednotky ze středního pacifiku do oblastí Nové Guineye a zpět podle toho kde Američané udeřili ale zároveň je nikdy nemohli nasadit v plné síle. Tak byli postupně poráženi v mnoha malých střetnutích.
Navíc v první polovině října americké 3. loďstvo pod velením admirála Williama F. Halseye napadlo japonská letiště na Luzonu, Tchajwanu a v souostroví Rjůkjů. Při vlastních ztrátách necelé stovky letadel (většina pilotů byla z moře vylovena ponorkami) a za cenu těžkého poškození dvou křižníků získali Američané úplnou převahu ve vzduchu. Japonské ztráty nebyly nikdy přesně vyčísleny ale odhadují se na více než 600 letadel a asi čtyři desítky potopených nákladních lodí. Japonci oznámili velké vítězství v letecké bitvě u Tchajwanu. Přiznali ztrátu 492 letadel ale chlubili se potopením 2 bitevních a 11 letadlových lodí a 3-4 křižníků. Další 2 bitevní a 8 letadlové lodě, 5 křižníků a desítka dalších plavidel prý byla v plamenech zahnána na ústup. Císar vydal zvláštní výnosy a v celém Japonsku probíhaly velké oslavy na počest tohoto úspěchu.

Za tohoto stavu se americké štáby připravovaly opraci s krycím názvem „King II“, vylodění na Filipínách v oblasti Leyte. Díky roztříštěnosti velení spadaly jednotky účastnící se operace pod čtyři různá navzájem nezávislá velení. Námořním silám 3. loďstva a 7. letecké armádě velel z Pearl Harboru admirál Nimitz, pozemním silám generál MacArtur pod jehož velení rovněž spadalo 7. loďstvo, 20. letecké armádě USAAF velel přímo vrchní velitel USAAF generál Arnold a 14. leteckou armádu v Číně měl na starosti generálporučík Stilwell.
Na pobřeží Leyte se měly v první vlně podle plánu vylodit tři pěší a jedna jezdecká divize 6. armády generálporučíka Krugera. Další dvě pěší divize tvořily zálohu prvosledových jednotek

Po dobytí Marian Japonci věděli, že dalším cílem budou Filipíny. Nevěděli však ve které části se nepřítel vylodí, bylo jim však jasné že stráta souostroví znamená odříznutí všech oblastí kvůli kterým zahájili v prosinci 1941 válku. Císařský hlavní stan proto rozhodl, že v oblasti Filipín bude svedena „generální bitva“. Obrana ostrovů byla svěřena 14. armádě jejíž velení převzal 5.10. generál Tomojuki Jamašita. Navíc mělo na Filipínách základnu 1. vzdušné loďstvo disponující 203 letadly, 4. letecká armáda se svými 237 letadly a dalších asi 1400 mohli Japonci přisunout. Hlavně stroje připravené na Tchajwanu a na Okinavě se však staly cílem již zmiňovaných úderů 3. loďstva.

Japonský námořní štáb vypracoval čtyři verze plánu „generální bitvy“ Šó-Gó. Hlavní pozornost byla věnována plánu označenému jako Šó-1. Jeho podoba byla přibližně následující: 1. mobilní loďstvo viceadmirála Ozawy (4 letadlové a 2 bitevně-letadlové lodě, 3 lehké křižníky, 6 torpédoborců a 4 torpédovky) odláká Halseyho 3. loďstvo (9 těžkých a 8 lehkých letadlových lodí, 6 bitevních lodí, 6 těžkých a 9 lehkých křižníků a 58 torpédoborců) od Filipín a do oblasti pronikne od severu průlivem San Bernardino 1. úderný svaz viceadmirála Kurity a od jihu průlivem Surigao podpůrná jednotka viceadmirála Nišimury a 2. úderný svaz viceadmirála Šimy (celkem 7 bitevních lodí, 12 těžkých a 3 lehké křižníky v doprovodu 23 torpédoborců) porazí 7. americké loďstvo (6 starých bitevních lodí, 4 těžké a 4 lehké křižníky, 26 torpédoborců a tři skupiny doprovodných letadlových lodí) a rozdrtí invazní síly jak na moři tak i na pevnině.
Tento plán byl celkem reálný, mezi jeho slabiny patřila náročnost na časovou koordinaci a to, že Japonci neznali ani přibližné datum vylodění. To by jim umožnilo napadnout a zničit Američany v době vyloďování. Zároveň však neřešil možnou situaci kdy Halsey porazí na severu Ozawu, vrátí se zpět a z týlu napadne Kuritu. V tomto případě by byli Japonci společnými operacemi 7. a 3. loďstva poraženi a pravděpodobně by se zachránila pouze jednotlivá plavidla. Leytský záliv se tak mohl stát hrobem všech zbývajících japonských lodí.

Japonci se pro úspěch plánu rozhodli obětovat Ozawovy letadlové lodě. Neměli pro ně již piloty a tak tyto lodě byly vlastně bezcenné. Zároveň však znali povahu admirála Halseye a věděli o jeho posedlosti zničit japonské letadlové lodě. Je třeba přiznat, že v tomto svém odhadu se nezmýlili a admirál Halsey způsobil svým chováním americkým invazním silám mnoho těžkých chvil. Je však nutno dodat, že Američané vůbec nepředpokládali jakoukoliv větší japonskou protiakci a čekali spíš posilování sil na Leyte jednotkami přepravovanými skupinami malých lodí.

Před hlavním úderem na Leyte byla naplánována podpůrná operace „Stalemate II“. Jejím cílem bylo obsazení Palauských ostrovů Peleliu a Angaur a atolu Ulithi. Jeho laguna se v pozdějších operacích proti Iwodžimě a Okinavě stala hlavním shromaždištěm úderných a invazních svazů. Palauské ostrovy bránilo asi 25000 Japonců, většina jednotek však byla dislokována na největším ostrově Babelthuap který se Američané rozhodli pouze izolovat. Operace se zůčastnilo celé 3. loďstvo a pro samotnou podporu vylodění byly vytvořeny další dvě samostatné skupiny lodí uvolněných 7. loďstvem. Na Peleliu se vylodila 1. divize námořní pěchoty kterou později nahradila 81. pěší divize, jejíž dva pluky mezitím obsadily Angaur. Odpor na Peleliu byl potlačen až 27.11.1944 a poslední japonská jednotka se vzdala až 21.4.1947!! 21.-25.9. obsadili Američané bez boje Ulithi a zakrátko zde ženijní jednotky CB vybudovaly letiště, obrovskou nemocnici a odpočinkové středisko pro armádu i námořnidtvo. Celá laguna byla upravena jako kotviště pro více vež 500 lodí.
Výsledky této operace však neodpovídaly těžkým ztrátám. Jem na Peleliu měly útočící jednotky téměř 1800 mrtvých a 8000 raněných, na Angauru to bylo dalších 260 padlých a skoro 1400 raněných. Japonci zde přišli o 14000 mužů.

Samotná operace „King II“ začala 17.10.1944 v 6.30 tralováním minových polí na přístupech do zálivu Leyte a následným obsazením ostrovů Dinagat, Homonhon a Suluan 6. praporem rangers. O den později do zálivu vpluly části svazů zajišťujících palebnou podporu a začaly ostřelovat japonská postavení na břehu. Pozemní část oprrace začala 20.10 v 10..00 vyloděním prvních jednotek v několikakilometrovém pásmu od Taclobanu až po Dulag v severní části zálivu.

Vrchní velitel japonského námořnictva admirál Soemu Tojoda byl již 17.10. v 7.49 ráno informován o začínající invazi a vyhlásil pohotovost. O den později v 11.00 vydal rozkaz zahájit operaci Šó-1 a nařízení bylo téhož dne v 17.00 schváleno Císařským hlavním stanem. K útoku pak mělo dojít v ranních hodinách 25.10. Japonské lodě opustily kotviště Lingga Roads u Singapuru 19.10 v 1.00 ráno a příští den kolem poledne dorazily do Bruneje kde doplnil palivo (mazut nebyl tak tankovali přímo lehkou ropu). Zde se od Kuritova svazu oddělil Nišimura se dvěma bitevními loděmi, těžkým křižníkem a čtyřmi torpédoborci a 22.10 v 15.00 zamířil Balabackým průlivem do Suluského moře k úžině Surigao. Kurita s pěti bitevními loděmi, deseti těžkými a dvěma lehkými křižníky v doprovodu patnácti torpédoborců nabral 22.10 v 8.00 severovýchodní kurz kolem severního pobřeží Palawanu k Mindoru a dál k úžině San Bernardino. Mezitím 21.10 v 16.00 vyplul z Pescadorských ostrovů svaz viceadmirála Šimy jehož dva těžké a jeden lehký křižník s doprovodem čtyř torpédoborců směřoval kolem Luzonu a Mindora k ostrovu Negros a dál za Nišimurou k Surigau.

Další díly série:
Bitva v zálivu Leyte - 1. část, úvod
Bitva v zálivu Leyte - 2. část, útok ponorek na Kuritu
Bitva v zálivu Leyte - 3. část, Sibuyanské moře
Bitva v zálivu Leyte - 4. část, průliv Surigao
Bitva v zálivu Leyte - 5. část, střetnutí u Samaru
Bitva v zálivu Leyte - 6. část, mys Engano
Bitva v zálivu Leyte - 7. část, závěr a moje zhodnocení

Obrázek
Kuritův svaz opuští Brunej
Obrázek
Mapa amerického vylodění na Leyte
Obrázek
Přístup japonských sil do oblasti
Naposledy upravil(a) Nelson dne 6/10/2005, 18:08, celkem upraveno 4 x.
ObrázekObrázek

Z Palby jsem odešel, dotazy už na mě nesměrujte.
Uživatelský avatar
sa58
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 3477
Registrován: 4/2/2005, 13:43
Bydliště: Zlínsko
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od sa58 »

Vítej zpět, Norade. Super článek

Jen jedna spekulace. Co by se stalo, kdyby McArthur neprosadil obsazení Filipín a amíci zaútočili přímo na Formosu, jak to chtěl admirál King?
ObrázekObrázekObrázekObrázek

"Nachystejte květináče, na vánoce sem zpátky!"
Uživatelský avatar
YAMATO
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 2809
Registrován: 19/3/2005, 20:25
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od YAMATO »

Opět výborné, těším se na pokračování!

Že byly u Marian strašné ztráty jsem věděl, ale že byly tak totální...prakticky námořní palubní letectvo přestalo hrát významnou roli...
ObrázekObrázek

Když zmizíš, tak budeš zmizelej, jinak tě zmizím já.
Nelson
nadporučík
nadporučík
Příspěvky: 858
Registrován: 11/6/2005, 10:25
Bydliště: Většinou doma

Příspěvek od Nelson »

Yamato, až dodělám tohle tak se mrknu na ty Mariany.

Po téhle bitvě a tom přepadu Tchajwanu mohl Ozava nasadit něco přes 100 palubních letadel.
ObrázekObrázek

Z Palby jsem odešel, dotazy už na mě nesměrujte.
Nelson
nadporučík
nadporučík
Příspěvky: 858
Registrován: 11/6/2005, 10:25
Bydliště: Většinou doma

Příspěvek od Nelson »

sa58 píše:Vítej zpět, Norade. Super článek

Jen jedna spekulace. Co by se stalo, kdyby McArthur neprosadil obsazení Filipín a amíci zaútočili přímo na Formosu, jak to chtěl admirál King?
On to neprosadil přímo. Jenom to plánování tak popohnal, že námořnictvo nemohlo svůj plán na útok na Tchajwan připravit tak rychle. Později Japonci ostrov tak opevnili a posílili, že byl tento plán stažen přímo Nimitzem.
Zajímavé ale je, že generál Marshall navrhoval oba plány zamítnout a zaútočit přímo na Kjúšú
ObrázekObrázek

Z Palby jsem odešel, dotazy už na mě nesměrujte.
Odpovědět

Zpět na „Námořní válka v Pacifiku“