Mapa vývoje východní fronty
na území ČSR v období 12. ledna až 18. února 1945.
Na rozhovoru prezidenta Beneše a ministra financí exilové londýnské vlády Ladislava Františka Feierabenda, v pondělí 12. února 1945, ve 4 hodiny odpoledne, doby před sedmdesáti dvěma roky, si ukažme, jak docházelo k soumraku demokracie v ČSR. Plíživě, pomalu, ale rodil se diktát KSČ a přes komunisty diktát SSSR. Prezident Beneš naivně věřil, že "vše ukočíruje", a to nejen v Moskvě, ale i potom v ČSR...!
Události ve vládě ČSR a působení prezidenta v zimě a na jaře 1945, je velice důležité i pro vývoj vojenské situace v 1. čs. armádním sboru a i mocenských složkách státu.
Beneš si pozval svého ministra financí do prezidentského sídla Aston Abbots, aby s ním v odpoledním rozhovoru rozebral jeho odchod z neformální schůze vlády (8. února 1945) a následnou jeho demisi. Rozhovor byl později hodnocen jako upřímný a Feierabend, prezidentovi vysvětlil nejen odchod, ale i proč podává demisi (z důvodů diktátu levicových stran a zrušení agrární strany, největší strany před okupací ČSR, když hlavní slovo měli komunisté a jejich příznivci a až poté se přidaly i strany středu a pravice/ kde někteří členové nadbíhali KSČ/, viz u konce Č 18. - má poznámka). Nejprve tedy prezident Beneš ministrovi financí rozmlouval demisi:
"To nesmíte udělat. Jste členem mé vlády a já jsem vám ničím neublížil. Demise je nevhodná, protože se jí ztotožníte se starou agrární stranou, a tím zhoršíte svou dobrou osobní pozici."
Tehdy však stál, bohužel, Feierabend neoblomně na svém!:
"Postup socialistického bloku mě utvrdil v přesvědčení, že je pod vlivem komunistů a nebude zachovávat demokratické zásady. Také naše zahraniční politika se orientuje jednostranně na Východ. Dali jsme se příliš do rukou Kremlu, jsme pokládáni za jeho prodlouženou ruku a příliš ve všem spoléháme na Sovětský svaz."
A jak již bylo při rozhovoru obou zvykem, odporoval prezident Beneš svou rétorikou:
"Naše politika je dána naší geografickou polohou a významem Sovětského svazu ve světovém dění. Žádny realistický politik nemůže dělat jinou politiku. Západ nás přidělil do východní sféry a my se v ní musíme co nejlépe pohybovat (tady se Beneš mýlil a ministr zahraničí Velké Británie mu několikrát vysvětloval, že se nemá příliš přidávat k SSSR, ale Beneš si myslel, že v republice vše zvládne - má poznámka). Rusko ovšem jako každá velmoc bude určitým způsobem vykonávat vliv na naši politiku, bude si přát, abychom uznali jeho životní zájmy a hájili je na světovém fóru (tohle mu vysvětloval ministr zahraničí VB, aby vliv SSSR nikdy nepřipustil, že USA a VB nic SSSR, v otázce ČSR, neschválili, a aby nejezdil do Moskvy a přes Moskvu se vracel do vlasti!!!..... - má poznámka). Za to sovětská politika bude hájit nezávislost a bezpečnost naší republiky (Historickým podkladem pro informace jsou zde výňatky z Ladislav Feierabend - Politické vzpomínky, Soumrak československé demokracie, Politické vzpomínky I. Brno : Atlantis, 1994. 475 s., Politické vzpomínky II. Brno : Atlantis, 1994. 367 s., Politické vzpomínky III. Brno : Atlantis, 1996. 503 s., které sestavil, pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 153, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: http://www.noos.cz., na některých místech i s mým komentářem a textem.)."
A právě i z těchto prezidentových slov Feierabend zjistil, že je Beneš přesvědčen, že si myslí, že v ČSR nemohou nikdy zvítězit komunisté, a že, řečeno mnou, "doma vše demokraticky ukočíruje." Prezident si prý myslel, že KSČ bude sice po válce hrát v domácí politice trochu větší roli než před rokem 1938, ale jen v koalici s dalšími socialistickými stranami. A právě levicové strany budou prý určitě mírnit radikalismus komunistů (Bože jak hluboce se mýlil, stejně jako se mýlí všichni dnes, kdo si myslí, že budou komunisté postupovat nějak mírněji než tehdy, když se dostanou k moci! Mají vše napsáno nejen ve svém učení, ale je to jejich podstata vlády...! - má poznámka).
Beneš si tehdy prý také myslel, že se KSČ sama přesvědčí, že je v ČSR politická diktatura jedné strany nemyslitelná, a že když o diktaturu bude usilovat povede to jen k její porážce....!
Komunisté, dle těchto naivních úvah, si budou muset postupně zvykat na demokratické metody a na nutnost spolupráce s ostatními stranami...!
Prý si tehdy naivně myslel, že i SSSR se bude muset postupně změnit a přecházet od diktatury k nějaké jiné formě, "která se bude podobat demokracii a že tento sovětský příklad bude mít vliv i na československé komunisty (Což se dělo, ale od úplné diktatury, a to až od roku 1985, po nástupu Gorbačeva - má poznámka.)." Beneš si jen myslel, že musí být demokracie stále bdělá a dbát neustále na naši smlouvu se SSSR, která uznává prezidenta a vládu a také zaručuje, že Sovětský svaz se nebude míchat do našich vnitřních věcí a podporovat KSČ. Jak hluboce se tehdy mýlil.
A mýlil se i dál v domácí politice, když si myslel, že vzniklý tzv. "Socialistický blok" je nějakou důležitou institucí, ve které jsou komunisté jen jednou složkou a ostatní členové bloku je budou držet na uzdě....!
A právě proto, že takto pomýleně uvažoval, s velkou důvěrou hlavně v sebe sama, neznajíc zcela rozsah podvratné činnosti proti ČSR, kterou přes KSČ provádělo NKVD a vládnoucí komunisté v SSSR, rozhodl prezident Beneš, že domů pojede přes Moskvu. Prý, aby tam byl v době, kdy se bude politicky jednat, a aby měl přímý vliv na dění potřebné pro budoucnost své země.
Když vše svému ministru financí Feierabendovi prezident vyložil, následovala jeho poměrně silná reakce:
"Jsem rozhodně proti tomu, pokládal bych to za neštěstí a doufám, že své rozhodnutí změníte. V Moskvě nebudete mít při sestavování vlády volnou ruku, a to by se mohlo stát osudným pro budoucnost. Nepokládám za vhodné, abyste se jako prezident vracel domů z východu a do chaotických poměrů. Zůstanete-li v Londýně, budete moci lépe hodnotit jednání stran a vykonávat na ně větší vliv než v Moskvě, kde budete víceméně v pasti. V Londýně budete nezávislejší a budete se moci vrátit přímo do Prahy, až celá země bude osvobozena."
A následovala poměrně rychlá reakce se zdůrazněním slov, kdy s Feierabendem prezident nesouhlasil:
"Místo prezidentovo je mezi demokratickými politiky, když jde o jmenování nové vlády, zejména první vlády v osvobozené vlasti. Nikde nemohu tak dobře sledovat politická jednání jako na místě samém a popřípadě na ně vykonávat vliv. Do vlasti se musíme vrátit z východu, poněvadž z východu bude republika osvobozena. Na Slovensku je pak moje přítomnost nutná z důvodů československé státnosti. Dalším důvodem, že musíme jet do Moskvy, je tamní přítomnost zástupců Slovenské národní rady. Nemusíte mít starost, že bych při jmenování nové vlády dal na sebe působit nějaké vlivy.
Už předem jsem oznámil komunistům, že si vyhrazuji obsazení ministerstva zahraničních věcí a že ministerstva vnitra a národní obrany nedám jedné straně. Tyto dva resorty musí být stranickopoliticky tak obsazena, aby jedna strana kontrolovala druhou. Není tudíž důvod se obávat, že by někdo v Moskvě mohl mít na mě neblahý vliv."
Tyhle prezidentovy argumenty vůbec Feierabenda nepřesvědčily, neboť věděl co nastane, nátlak Moskvy a i KSČ, jako se dělo do posud, ale umocněno místem, cituji:
"Moskva je hlavním městem Sovětského svazu. Rudá armády, sídlem světového komunismu, výkonného výboru KSČ a na všechno se dívá svýma politickýma očima a podle toho vykonává vliv na události. Někdy to dělá jen nepřímo prostřednictvím národních komunistických stran nebo Rudé armády, ale to je stejně nebezpečné jako přímý nátlak. Proto podle mého přesvědčení Moskva není vhodné místo pro jmenování první československé vlády po osvobození."
A znovu se projevil zvyk prezidenta Beneše, že v debatách nenechával poslední slovo svým partnerům v rozhovorech.
"To byste mi dával špatné vysvědčení, kdybyste se domníval, že nějaké místo na světě může mít vliv na mé rozhodování při sestavovaní nové vlády. Nemusíte mít žádné starosti, že bych komunistům dal rozhodující resorty."
A poté se mezi prezidentem a ministrem financí hovořilo o demisi. Zde prezident vyjadřoval lítost, že tak ministr činí a pokud je skálopevně přesvědčen, že měl počkat až do skončení funkce zahraniční vlády. Termín prý je zanedlouho. Na závěr rezignovaně řekl:
Znám vás už natolik, že svoje rozhodnutí nezměníte, a proto mi nezbývá, ač to činím nerad, než přijmout vaši demisi"
Pak mu poděkoval za práci, kterou od roku 1940 v exilu dělal pro národ a stát. A poté jej ještě požádal, aby i po demisi z vlády ještě po nějakou dobu spravoval ministerstvo financí, vyřizoval všechny jeho záležitosti: "Nemám nikoho jiného, na něhož bych se mohl spolehnout jako na vás a mimoto vy znáte nejlépe, co bude nutno zařídit. Vyhovte aspoň v tomuto mému přání, když nechcete vzít svou demisi zpět."
A Feierabend skutečně prezidentové prosbě vyhověl. Jen jej ještě požádal, aby mu písemně potvrdil, že jako ministr protektorátní vlády s ním byl ve styku (Historickým podkladem pro informace jsou zde výňatky z Ladislav Feierabend - Politické vzpomínky, Soumrak československé demokracie, Politické vzpomínky I. Brno : Atlantis, 1994. 475 s., Politické vzpomínky II. Brno : Atlantis, 1994. 367 s., Politické vzpomínky III. Brno : Atlantis, 1996. 503 s., které sestavil, pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 155, 156, 157, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: http://www.noos.cz., na některých místech i s mým komentářem a textem.)."
