Životní příběh Wernhera von Brauna je typický a ukázkový příklad toho, jak se "zlý hoch" může obratem ruky změnit v klaďase, jestliže ho mocní potřebují... Mám na mysli jeho tzv. "denacifikaci", provedenou přes noc a od psacího stolu. Nemyslím si, že by Braun byl nějaký supernacista, byl prostě geniální konstruktér a bezskrupulózní oportunista, kterému Třetí říše poskytla příležitost a prostředky.
Ovšem buď jak buď, velkou část Němců se jaksi nepodařilo
denacifikovat dodnes. Před týdnem jsem v Praze slyšel od německého řidiče otázku (přesné znění v němčině nedám, mluvil nějakým hovorovým dialektem)
"Proč sakra nemluvíš německy, když jsme sousedi?" Dost jsem ho za to vyřval...
Přesné znění už taky nedám, ale bylo tam něco o zatraceným herrenvolku a o tom, že tady není žádnej Protektorat Böhmen und Mahren. Normálně mluvím německy jako španělská kráva, ale v tu chvíli jsem se překonával
"Historii vždy píší vítězové...
...historii poražených zná jen ona zmenšující se skupinka mužů, kteří byli u toho."
/Ernst Barkmann, Jochen Peiper nebo také někdo úplně jiný/Neexistují žádné zoufalé situace. Existují pouze zoufalí lidé. /Heinz W. Guderian/
