ČSR roku 1945. Pražské povstání. Č 34.

[michan]

ČSR roku 1945. Pražské povstání. Č 34.
Mapa bojů od 12. ledna do 18. února 1945 na území Polska a ČSR



, od řeky Ondavy až k Liptovskému Sv. Mikuláši.
V noci ze 17. na 18. ledna 1945 začali Němci ustupovat také před 1. a 3. pěší brigádou 1. čs. armádního sboru, který byl na pravém křídle sovětské 1. GA generálplukovníka Grečka. Všechny sovětské i československé jednotky překročily řeku Ondavu a začaly nepřítele pronásledovat na celé šíři útočné fronty (což tehdy, po překročení Ondavy, bylo 60 km).
Je zde třeba říci, a i historické zdroje vše o pár řádek dole potvrdí, že čs. 5. dělostřelecký pluk (vznikl 05.05.1944 a působil do15.05.1945) s většinou děl a minometů se ještě nestačil vrátit od Jasla a brigády sboru, jejich útočné prapory, šly do boje nejprve jen s několika málo minomety, jako bezprostřední podporou.
1. čs. samostatná brigáda postupovala vpřed se všemi třemi prapory, cituji:
"Druhý prapor na pravém křídle 1. čs. samostatné brigády (1. čs. samostatné brigádě velel plukovník Satorie - má poznámka) a celého sboru postupoval přes polské území směrem na slovenský Zborov (viz sovětskou mapu z období 12. ledna až 18. února 1945 - má poznámka). Pod Nižnou Poliankou byl dočasně zadržen silnou nepřátelskou obranou. Sousední 3. prapor osvobodil Vyšný Orlík, ale před osadou Nižný Mirošov byl jeho postup zastaven urputným nepřátelským odporem. První prapor byl dokonce krátce po překročení Ondavy prudkou nepřátelskou protiztečí donucen ustoupit zpět k osadě Vyšný Svidník."
A jak se vedlo předvojovým a útočným praporům 3. čs. samostatné brigády si také řekněme. Dozvíme se i o rychlých reakcích jejich důstojníků a vojáků, které vyplynuly za zpráv brigádního průzkumu, cituji:
"Současně s 1. brigádou se ráno v patnáctistupňovém mrazu (18. ledna 1945 - má poznámka) daly do pohybu vpřed i jednotky 3. brigády (3. čs. samostatné pěší brigády) na levém křídle sboru. Němci se před ní již v polovině noci začali stahovat zpět. Téměř celá brigáda překročila zamrzlou řeku u vsi Nižná Olšava a rychle postupovala za couvajícími Němci na Bardějov. Její 4. předvojový prapor narazil na odpor nepřítele u vesnice Kučín a Kurima. Rozvinul se k boji a chystal se zaútočit. Němci v obou vesnicích se chystali odvléci s sebou všechny práceschopné muže. Toto zjištění podnítilo vojáky k urychlení útoku. Poručík Tyrichtr na levém křídle strhl svou rotu k prudkému útoku na Kučín, jímž přeťal Němcům jedinou ústupovou cestu."
Armádní generál Klapálek (v popisované době byl ještě velitelem 3. samostatné pěší brigády, aby k datu 06.04.1945 převzal celý 1. čs. armádní sbor, kterému velel až do 15.05.1945, zde viz foto



generála Karla Klapálka - má poznámka) na tehdejší skvělý manévr vzpomínal slovy:

"Získali jsme pro tuto noc střechu nad hlavou (ranní mráz byl 15 stupňů pod nulou - má poznámka), což bylo vítané, protože foukal mrazivý vítr a naše prapory měly za sebou už dvě noci v lese bez ohňů a teplého jídla. Ženy, jejichž muže jsme v poslední chvíli zachránili, pekly a vařily novým přátelům, zatímco vojáci prohledávali vesnici dům od domu. Dlouho do noci nacházeli nacisty poschovávané na půdách domků, ve stodolách. Měli jsme šedesát zajatců (Historickým podkladem pro informace je zde výňatek z: Karel Klapálek. Ozvěny bojů - vzpomínky z druhé světové války, Naše vojsko 1966, které zde také použil: pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 30, 31, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: www.noos.cz., na více místech i s mým komentářem a textem.)."
Ale zpět k manévru 3. čs. samostatné brigády. Ve stejném čase, kdy ještě probíhal boj v Kučíně, prapor samopalníků již za setmění vtrhl do vesnice Kurimy (viz také výše v textu s Kučínem - má poznámka) na bardějovské silnici a podařilo se jí dobýt ještě dřív, než jí Němečtí ženisté stačili ohněm a trhavinami zničit.
"Ve večerních hodinách se vyznamenala 2. rota ze 4. praporu. Pod velením poručíka Tyrichtra odvážným útokem osvobodila vesnici Němcovce a postoupila až za řeku Topĺá.
Vcelku vojska 1. GA včetně 1. čs. armádního sboru prvního dne útoku postoupila místa až o 25 km na západ a přitom osvobodila celkem 75 obcí. Jednotky Klapálkovy 3. brigády pronikly nejdále. Ale i 1. samostatná brigáda pod velením plukovníka Jana Satorie v tichém mrazu a navzdory hlubokému sněhu, minovým polím a destrukcím na ose postupu pronikala odhodlaně vpřed stále ještě bez svého dělostřelectva, které se teprve vracelo z prostoru Jasla.
Jednotky 1. čs samostatné brigády odčinily svůj počáteční částečný neúspěch. Devatenáctého ledna v ranních hodinách vyrazily k útoku. Prudkým náporem zlikvidovaly silné nepřátelské odpory podél zborovské silnice. Odpoledne postoupily až k obce Cigla a do prostoru východně od obce Čarno, kde narazily na předsunuté nepřátelské pozice před Zborovem. Postup se zastavil (Historickým podkladem pro informace je zde výňatek z: Karel Klapálek. Ozvěny bojů - vzpomínky z druhé světové války, Naše vojsko 1966, a další výňatky, které zde také použil: pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. , 31, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: www.noos.cz., na více místech i s mým komentářem a textem.)."

A jak bývalo na osvobozeném území zvykem, přihlásilo se místní obyvatelstvo se svou znalostí místních poměrů a vysledováním německých pozic a i s jejich prováděnými manévry. Ze zpráv obyvatel plynulo, že v prostoru Zborova Němci vybudovali souvislou zákopovou obranu, kterou obsadili vším co měli. Velitel 3. samostatné pěší brigády, generál Klapálek, jak víme, neměl 19. ledna ještě dělostřelectvo a tak nechtěl riskovat útoky na opevněné pozice nepřítele plné kulometů a dalších nezjištěných podpůrných prostředků obránců. A tak v noci vyslal dopředu průzkumné hlídky, které dostaly za úkol zjistit nejen minová pole, rozmístění podpůrných prostředků, ale i sílu nepřítele. Zároveň nařídil, aby se 2. prapor nepozorovaně dostal do hloubky německé obrany, kterou měl obchvátit město Zborov zprava. A tak musel 2. prapor překročit státní hranice ČSR a pak postupovat na slovenské území. Jeden, který tam tehdy byl, Oldřich Kvapil později o manévru řekl:
"Nepřítel nás nebral na vědomí, nebo o nás nevěděl. V každém případě zjistil náš průzkum v krátké době všechno, co jsme potřebovali vědět. Rychle jsme se připravili a zahájili útok. Jeho palebnou podporu zajistila naše minometná rota. Ani nepotřebovala mnoho střeliva. Když se rojnice našich jednotek objevily před prvním nepřátelským zákopem, když v něm vybuchlo několik min a palbu zahájily i naše jednotky, němečtí vojáci se v panice dali na útěk. Jejich ústup obnažil severní křídlo jednotek, které bránily prostor Zborova proti útoku z východu. Pod hrozbou, že jim udeříme do týlu, i tyto jednotky rychle ustoupily z dobře k obraně připravených postavení."
Je jasné, že průnik 2. praporu do týlu německé obrany u Zborova, uvolnil cestu jednotkám ostatních praporů stojících čelně a na levém křídle. Byl to 3. prapor, který využil vzniklé situace a prudkým útokem vnikl ještě v nočních hodinách do města a s minimálními ztrátami jej osvobodil dříve, než se zmatený nepřítel stačil vzpamatovat.

"Jednotky Klapálkovy 3. samostatné brigády v čele s přidělenými (sovětskými) tanky a samopalníky toho dne navázaly na svůj včerejší úspěch. V 9:30 vyrazily směrem na Bardějov. Během dopoledne obsadily Dubinné, Poliakovce, Hrabovec. Následoval útok na Bardějovskou Novou Ves. Osadu bránily zhruba dvě stovky nepřátelských vojáků s podporou několika děl a minometů.
Prapor pod velením poručíka Krejcárka, který nahradil majora Rileje padlého předtím v Hrabovci, společně s 2. samopalným praporem kapitána Šachra skvěle provedeným útokem z obou boků zlikvidovaly nepřátelský odpory a osadu obsadily."
Krátký, ale urputně vedený boj pěšáků podpořily už vydatně i dělostřelci (jejich části se již vrátili od Jasla - má poznámka). Což dosvědčil plukovník Alfréd Ressel, který tam také tehdy byl: "Baterie našich šestasedmdesátek vyjela bravurně na otevřenou planinu před osadou a ze vzdálenosti necelého kilometru zahájila na děla a kulomety ničivou palbu. O vítězství rozhodovaly rychlost a přesnost střelby. Než se nepřítel vzchopil k ničivému zásahu, byly cíle umlčeny. Krajní stavení vzplála v šedi večera ohnivou červení (Historickým podkladem pro informace je zde výňatek z: Karel Klapálek. Ozvěny bojů - vzpomínky z druhé světové války, Naše vojsko 1966, které zde také použil: pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 31, 32 vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: www.noos.cz., na více místech i s mým komentářem a textem.)."

Ve stejné době již měla Klapálkova 3. samostatná pěší brigáda vlastně město Bardějov na dosah, jen postoupit ještě tak 4 až 5 kilometrů. To již druhá rota ze 4. praporu, které velel vzpomínaný, energický, poručík Tyrichtr, pronikla polními a lesními cestami dokonce až k mostu v těsné blízkosti města Bardějova. 2. rota však sama na město útočit nemohla a musela čekat na hlavní síly 3. brigády.
Sborové a praporní průzkumné hlídky při obhledávání nepřátelských pozic narazily na německá kulometná hnízda a další místa odporu. Ke svým jednotkám průzkumné hlídky přinesly zakreslená místa německého odporu a zjištění, že celá obrana města Bardějova je poměrně slabá a dá se do ní proniknout.

"Velitel brigády proto nařídil svým praporům vyrazit na zteč z chodu ještě v noci.
Jednotky se rozvinuly a bez dělostřelecké přípravy se vrhly na nepřítele. V součinnosti s rudoarmějci do rána umlčely všechna ohniska nepřátelské obrany. Bardějov byl osvobozen (v noci z 19. na 20. ledna 1945 do něho vstoupily jednotky 3. samostatné brigády a ráno 20. ledna pak i RA z 1. GA - má poznámka). Obyvatelé radostně vítaly československé vojáky, své osvoboditele (Historickým podkladem pro informace je zde výňatek z: Karel Klapálek. Ozvěny bojů - vzpomínky z druhé světové války, Naše vojsko 1966, které zde také použil: pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 33, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: www.noos.cz., na více místech i s mým komentářem a textem.)."

[michan]

ČSR roku 1945. Pražské povstání. Č 35.

Bylo určitě velkým povzbuzením, že 3. čs. pěší brigáda dobyla Bardějov, stejně jako, že 1. čs. pěší brigáda Zborov. Moc se slavit nemohlo a v příznivé situaci (německého ústupu) se pokračovalo dál v pronásledování Němců.
A tak zpět znovu k 1. čs. pěší brigádě, která pokračovala v pronásledování Němců. Bylo kolem 11 hodin, když 1. brigáda obsadila polskou obec Wysowa.
Ve stejné době jednotky 3. čs. pěší brigády postupovaly z Bardějova k osadě Zlatá, když dostaly rozkaz, kterým se celý 1. čs. armádní sbor přeřazoval z 1. GA do sestavy sovětské 18. A generála A. J. Gastiloviče a jako důvod bylo uvedeno, že operační směr 1. GA se odkláněl z území ČSR a Sověti v té době neustále chtěli, aby byli českoslovenští vojáci zasazováni do bojů na vlastním území (nebylo to však vždy, což uvidíme v Ostravské operaci již záhy, že se přesunuli zase na polské území - má poznámka). Vzhledem k novému nasazení se čs. jednotky, po soustředění v prostoru Bardějov-Zborov přesunuli do směru k Prešovu.
Generál Klapálek na dobu a manévr vzpomínal slovy:

"Roční doba byla pro nás zajisté hodně nepříznivá, a Němci byli ještě velmi zpupný nepřítel, i když ustupovali, dávali nám co proto. Na město Bardějov jsme se podívali jen letmo, jak jsme jím spěšně procházeli; uháněli jsme dále na západ po silnici přes Mokrolub. Byli jsme dost daleko, když se přihnala spojka na motocyklu s rozkazem - vrátit se! Celá brigáda se shromáždila v Bardějově, kde bude dnes celý den odpočinek! Zpráva se rychle rozletěla po koloně, tváře se rozjasnily, únava jako opadla, všichni s chutí vykročili zpět k městu. Ubytovali jsme se ve školách i po domech, hlavně jsme byli v teple a suchu, i kuchyně líp vyvářely, byl to odpočinek víc než vítaný."

Dne 20. ledna 1945 skončila dílčí operace 1. GA, jejímž cílem bylo osvobodit Prešov a krýt levý bok sovětské 38. A před možným napadením z jihu. A i československé jednotky svým splněním zadaných úkolů přispěly k dosažení cílů operace.
A právě zde vynikla 3. čs. brigáda generála Klapálka, která byla za svou bojovou činnost citována v rozkaze vrchního velitele mezi svazky, "které se zvlášť vyznamenaly při osvobození polského města Nowy Sacz a československých měst Prešov, Košice, Bardějov." Udělen jí byl čestný titul "Prešovská".
"Za dva dny bojů, od 18. do 20. ledna 1945, osvobodily brigády 1. čs. armádního sboru 41 obcí. Jejich vojska zajala 138 nepřátelských vojáků a zničila 34 těžkých kulometů. Vlastní ztráty činily 2 mrtvé, 3 nezvěstné a 44. raněných (Historickým podkladem pro informace je zde výňatek z: Karel Klapálek. Ozvěny bojů - vzpomínky z druhé světové války, Naše vojsko 1966, které zde také použil: pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 33, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: www.noos.cz., na více místech i s mým komentářem a textem.)."

Čs. brigády pak útočily koncem ledna, začátkem února ve směru Liptovský Mikuláš, kde se útok v polovině února 1945 zastavil.

Ostravská operace, období jedna (etapa 1).
Ostravská operace (STAVKA jí schválila až 17. února 1945) se rodila v době velkých ofenzív, které běžely na východní frontě v prostorách od Baltu až do Maďarska a Jugoslávie, kdy probíhaly těžké boje od 12. ledna, s přestávkami až do března 1945 a měla být spuštěna k 10. březnu 1945 (období jedna, etapa 1, kdy měla zasáhnout do boje i 1. čs. samostatná tanková brigáda - má poznámka).
Dne 13. února, předložila vojenská rada 4. Ukrajinského frontu generála Petrova do hlavního stanu plán dalších útočných operací, který byl schválen za tři dny.
Plán předpokládal, že bude nejprve provedena útočná akce k vylepšení postavení sovětských vojsk a následně půjde o "rozsáhlou operaci, vedenou do hloubky 450 km a sledující dosažení řeky Vltavy a osvobození hlavního města ČSR, Prahy.
STAVKA v celkovém kontextu návrh přivítala, neboť podporoval rozhodující operaci na berlínském směru (1. Běloruský a 1. Ukrajinský front) a měl za cíl rozdrtit německo-maďarská vojska v ČSR a i podporoval boje v západním Maďarsku a v Rakousku. Úkol měly zajistit 4., 2., a 3. Ukrajinský front, když 4. a 2. Ukrajinský front měly dokončit osvobození ČSR, kde měl tehdy Wehrmacht soustředěnou velkou část 1. TA, maďarské 1. A a německé 8. A, v celkové síle 22 divizí z toho byly 4 divize tankové. Dohromady zde bylo přibližně 350 000 mužů, 3 300 děl a minometů, 220 tanků a SHD, 270 bojových letadel.
STAVKA dle návrhů 4. Ukrajinského frontu uložila frontu, aby ovládl ostravskou průmyslovou pánev a tzv. Moravskou bránu mezi Oderskými a Hostýnskými vrchy, a pronikl do československého vnitrozemí. Úkol 2. Ukrajinského frontu maršála Malinovského, který útočil z jihovýchodu, byl souběžně vyčistit od Němců a Maďarů bratislavskou a brněnskou pánev.
Sovětský 4. Ukrajinský front generála Petrova měl svou útočnou činnost provádět v součinnosti s 1. Ukrajinským frontem maršála Koněva, který v té době útočil v oblasti Horního Slezska.
"Vojska 3. Ukrajinského frontu spolu s částí vojsk 2. Ukrajinského frontu měla rozdrtit velké uskupení na budapešťském směru a dobýt Vídeň. Velitel 4. Ukrajinského frontu generál I. J. Petrov předpokládal, že splnění daných úkolů dosáhne plánovanou útočnou operací. V jejím průběhu měla 38. A a 1. GA v součinnosti s 18. A osvobodit Ostravu obchvatem z jihu a severu a hlavními silami proniknout až k Olomouci. V případě příznivého vývoje se počítalo s jeho dalším rozvíjením na Pardubice a dále na Prahu (Historickým podkladem pro informace jsou zde i výňatky z vyprávění J. Žitného, Vladimíra Paličky a poté i z knihy, Tanky míří k Ostravě, Sergej Petras, /Karel Richter/ a dalších účastníků, jakož i z deníku 1. čs. armádního sboru a jeho brigád, vše sestavil: pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 108, 109, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: www.noos.cz., na více místech i s mým komentářem a textem.)."

Generál Petrov ještě velící 4. Ukrajinskému frontu soustředil své hlavní úsilí na pravém křídle frontu, v pásmu 1. GA a 38. A, a 18. A na levém křídle včetně 1. čs. armádního sboru, které měly svou útočnou činností vázat co největší síly nepřítele na směru Ružomberok-Žilina a Czarny Dunajec-Žilina a znemožnit tak Němcům z těchto směrů posilovat vojska v prostoru Ostravy.
V kontextu měl 4. Ukrajinský front v součinnosti s 1. a 2. Ukrajinským frontem (s 1. Ukrajinským frontem na severním a 2. Ukrajinským frontem na jižním křídle - má poznámka) zničit vojska německé Skupiny armád Střed (Mitte) a zbavit tak Němce poslední kamenouhelné pánve a též velké průmyslové ocelářské základny, která mu ještě v té době zbývala. Zároveň měly připravit co nejlepší podmínky pro závěrečnou fázi osvobozování československého prostoru. A právě k podpoře útočících sovětských vojsk na hlavním směru byla vyčleněna i 1. čs. samostatná tanková brigáda.

"Její 1. prapor (1. tpr - 1. tankový prapor) měl 18. tanků, druhý (2. tpr.) a třetí (3. tpr.) po jedenadvaceti, tři dostala velitelská rota pro velitele, náčelníka štábu a štáb, dva byly u výcvikového praporu.
16. února 1945 brigáda po zakončení reorganizace, vyzbrojení novými tanky T-34 a usilovné několikatýdenní přípravě k bojovému zasazení v městě Kežmaroku se slavnostní přehlídkou loučila s městem před vyražením k přesunu na frontu.
Mrazivý zimní den. Zazněl táhlý povel: ´Brigádo pozor! K poctě zbraň!´
Zaplněné náměstí a přilehlé ulice zmlkly při úchvatných tónech husitského chorálu. Oči všech vojáků sledují rozvinutou bojovou zástavu, která je nesena podél přesně vyrovnaných jednotek a tanků. Tanková brigáda neposkvrnila čest této zástavy za těžkých bojů v Karpatech. A leckomu z ostřílených frontových bojovníků při pohledu na ni letí hlavou vzpomínky. Na místa a lidi...
Když před třemi měsíci skončily urputné boje o Dukelský průsmyk, zbyly brigádě z čtyřiadvaceti bojeschopných tanků, s nimiž nastupovala do karpatsko-dukelské operace, pouhé tři stroje. A v seznamu nenávratných lidských ztrát bylo zaneseno sto dvacet šest jmen.
Za celý listopad a prosinec počet bojových vozidel brigády nikdy nepřesáhl číslo deset. Hlavní velitel generál Ingr předpokládal, že tanková brigáda bude zrušena a z jejího stavu doplněna pěchota (listopad a prosinec 1944, kdy představitelé Sovětů prováděli přímo nepřátelskou činnost proti londýnské exilové vládě na Podkarpatské Rusi, a proti velení londýnské AČR - má poznámka). Generál Svoboda však tvrdošíjně trval na její existenci. V dopise ze 14. prosince psal Ingrovi, že brigáda je materiálně i personálně zajištěna. ´K dnešnímu dni má brigáda vycvičený plný počet tankových osádek a dalších padesát osádek ve výcviku. Tanková brigáda je organizační nezbytnost k úplnému vybavení sboru pro úspěšné plnění úkolů.´ Sovětské velení přislíbilo nové tanky. Ze saratovského tankového učiliště přijelo dalších dvacet vyškolených velitelů.
Z osvobozených oblastí Slovenska a Podkarpatské Rusi přišlo k brigádě v prosinci 460 mobilizovaných nováčků. Hlásili se i dobrovolníci.
Jednotky brigády i s praporem samopalníků, který k ní neodlučně patřil, rychle doplňovaly své prořídlé řady. Hned se naplno rozběhl usilovný výcvik. Deset hodin denně a každý druhý a třetí den noční cvičení a poplachy. Zvláště se dbalo na radiový výcvik, řízení a ostré střelby z tankových kanónů i kulometů. Hlavně zbraní se místo na cvičné terče zaměřovaly nezřídka na skutečné cíle v nepřátelských pozicích. Nezapomínalo se ani na taktický výcvik a zdokonalovací cvičení velitelů.
1. tankový prapor po celý prosinec (1944) podporoval 1. a 3. samostatnou pěší brigádu v obranných a útočných bojích na řece Ondavě. Někdy měl deset tanků, někdy šest. Jednoho dne jeho tanky vystřílely dvě stě pětatřicet ran. Umlčely minometnou baterii, zničily pět kulometných hnízd. Před rozedněním se k postavení tanků přiblížil silný hitlerovský průzkum. Třicet vojáků, kteří pronikli řídkou obranou. Tankisté je nechali přiblížit na čtyřicet metrů. Pak střelci stiskli spouště tankových kulometů. Jen hrstce nepřátel se poštěstilo zachránit si život (Historickým podkladem pro informace jsou zde i výňatky z vyprávění J. Žitného, Vladimíra Paličky a poté i z knihy, Tanky míří k Ostravě, Sergej Petras, /Karel Richter/ a dalších účastníků, jakož i z deníku 1. čs. armádního sboru a jeho brigád: vše sestavil: pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str.109, 110, 111, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: www.noos.cz., na více místech i s mým komentářem a textem.)."

[michan]

ČSR roku 1945. Pražské povstání. Č 36.

1. čs. tankový prapor i v dalších dnech měsíce prosince pokračoval na Ondavě v bojích proti nim stojícím Němcům a to i o Vánočních svátcích. Po celkem tři noci od 25. prosince (1944) najížděli tanky do klamných postavení, motory na plný plyn, aby co nejvíce dělaly hluk, čímž vyvolávaly dojem, že se soustřeďuje spousta techniky a zároveň na sebe přivolávaly palbu pro zjištění německých baterií. Ženisté poté postavili ze dřeva deset falešných tanků a několik desítek děl.
Byla to již příprava k tomu co následovalo v lednu 1945, kdy bylo nutno vytvořit zamaskování odchodu 5ti dělostřeleckých pluků a jednoho tankového praporu od armádního sboru.. Který se skrytě se přemisťoval o 90 km, na druhou stranu Karpat, do prostoru polského Jasla.
"Samopalníci, kteří byli součástí 1. čs. samostatné tankové brigády, organizovaní v motorizovaném praporu, stáli od začátku ledna 1945 v druhém sledu obranných postavení na Ondavě. Každou chvíli věnovali výcviku. Záhy převzal prapor tříkilometrový úsek obrany.
Válečný deník zaznamenává několik průzkumů bojem, úspěšné odrážení nepřátelských průzkumných skupin. 17. ledna 1945 v sestavě 1. čs. samostatné brigády překročil řeku Ondavu, spolu s ní osvobodil řadu vesnic a 20. ledna po nočním boji vstoupil do okresního města Zborova (viz předchozí boj o Zborov - má poznámka).
Třebaže jeho rotám dosud chyběla skoro třetina mužstva do plných stavů a nejméně čtyři pětiny tvořili nováčkové, prapor v těsné součinnosti s pěšáky 1. čs. samostatné brigády energickým náporem vyvrátil nepřátelské opěrné body kryjící přístup k Prešovu, Levoči a Popradu.
Samopalnici se takřka bez oddechu prodírali půldruhametrovým sněhem v předhůří Vysokých Tater. Dvě až tři hodiny neklidného spánku a znovu vpřed. 27. ledna vnikli do Kežmaroku. Pochytali víc než sedmdesát hitlerovců a Hlinkových gardistů. Mezi zajatci bylo 20 esesmanů a příslušníků gestapa a také ministr maďarské horthyovské vlády.
Nově zřízená ženijní rota 1. čs. samostatné brigády mezitím odminovala úsek cesty nad Ondavou a obnovila na něm stržené mosty (Historickým podkladem pro informace je zde: pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 111, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: www.noos.cz., na více místech i s mým komentářem a textem.)."
A po seznámení s dalšími jednotkami, jako součástí 1. čs. armádního sboru od listopadu 1944 až po útoky v lednu 1945, si řekněme co předcházelo ještě přehlídce 1. samostatné tankové brigády v Kežmaroku, a o jejím doplnění tanky a SHD. Jak se stalo, že náhle měla tolik tanků, a to v době silných lednových sovětských ofenzív na všech směrech.
"Počátkem února 1945 se v Kežmaroku soustřeďovaly ostatní jednotky tankové brigády Ve štábu frontu (4. Ukrajinského frontu generála Petrova - má poznámka) bylo zatím rozhodnuto o jejím vybavení novými tanky. Velitel tankových vojsk frontu generálplukovník N. S. Novikov to rozřešil jednoduše: Z týlu přijíždí na frontu nově vyzbrojený sovětský tankový útvar; své tanky předá československým osádkám.
Poplachový signál zvedl 1. února celou tankovou brigádu. Byl nařízen nástup po praporech. Velitelé oznámili tankistům radostnou zprávu: brigáda dostane nové tanky. Zavládla nepopsatelná radost. Nazítří odvážejí nákladní auta do Krosna první osádky k převzetí tanků. V noci se na nádraží v Krosně splnil tankistům jejich sen. Dostali skoro dvacet nových tanků T-34/85. Za pět dní se k převzetí bojových vozidel dostavilo dalších osmadvacet osádek. Během února byl počet tanků doplněn na šedesát pět a dokončena reorganizace tankových praporů.
Nastaly dny usilovného zdokonalovacího výcviku a příprav k odjezdu na frontu.
Přišel 16. únor. Byl vydán rozkaz k přesunu přes masiv Vysokých Tater do jižního Polska, blíž k frontě. Jeden a půl tisíce mužů a žen stojí napjatě na náměstí v Kežmaroku. Praporečník v bílých rukavicích pevně svírá žerď zástavy.
Zazněly povely.
Náměstí se otřásá duněním těžkých dieselových motorů, na dlažbě řinčí a skřípou ocelové pásy, otáčejí se kola aut. Čelní jednotky 1. čs. samostatné tankové brigády vyjíždějí z města. Na mapách velitelů je červeně vyznačena osa přesunu. Směřuje na Nowy Targ.
Zahájení Ostravské operace bylo orientačně stanoveno na 10. března 1945. Do té doby si měly obě armády určené k hlavnímu úderu (1. GA a 38. A - má poznámka) útočnou činností co nejvíce zlepšit své dosavadní pozice a připravit se k chystané operaci (Historickým podkladem pro informace jsou zde výňatky z vyprávění J. Žitného, Vladimíra Paličky a poté i z knihy, Tanky míří k Ostravě, Sergej Petras, /Karel Richter/ a dalších účastníků, jakož i z deníku 1. čs. armádního sboru a jeho brigád, vše sestavil: pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 112, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: www.noos.cz., na více místech i s mým komentářem a textem.)."

Jenomže jednotky sovětské 1. GA a 38. A narazily v období po 15. únoru 1945 na velmi dobře v obraně připravené německé jednotky, které svým odporem zabránily v prostoru Strumieň a Žywiec oběma armádám k zisku větších územních zisků, potřebných pro další ofenzívu. Sovětské divize ze 38. A si vlastně jen pojistily svá postavení v prostoru Zablocie a jednotky 38. A za čtyři dny těžkých bojů, postoupily jen o 4 km. Proto se velení 4. Ukrajinského frontu rozhodlo již 20. února a u obou armád dalo povel zastavit útok.
Dne 17. února, jak již bylo řečeno, schválila STAVKA plán Ostravské operace. A ve štábech frontů se začalo horečně pracovat na plánech jednotlivých etap (období), z nichž každá etapa, nebo období, mělo přinést postup jednotek o 115 až 120 kilometrů do hloubky nepřátelské obrany.
"Postupně přibývaly posily ze zálohy vrchního velení:
5. gardový mechanizovaný sbor generálmajora B. M. Skvorcova, který měl tvořit jádro rychlé skupiny, 127. lehký horský sbor a 24. dělostřelecká průlomová divize, které byly přiděleny 38. A, a 126. lehký horský sbor spolu s 1. čs. samostatnou tankovou brigádou, které byly zařazeny do zálohy frontu v pásmu 1. GA. Těsně před začátkem operace propočítávali ve štábu frontu poměr sil: v počtu vojsk 1,7:1, v dělostřelectvu 2:1, v počtu tanků 1,8:1 a v letounech 3,4:1 ve prospěch RA."
Čas příprav končil a nadešel 10. březen 1945, který ve svém deníku zachytil známý válečný dopisovatel a spisovatel Konstantin Simonov slovy: "Kolem noc a mlha, do úsvitu bylo ještě daleko. Celý obzor byl zatažen kalným závojem, tiše padal drobný sníh (spisovatel a ještě ke všemu občas i lyrik a ve válce? - má poznámka). Mně se to vůbec nelíbilo a zbývala jen naděje, že později se počasí vyjasní..."
V zákopech na předních okrajích byly k útoku připraveni vojáci a důstojníci na smluvený povel vyrazit.
"Ještě v noci divize prvního sledu intenzivními průzkumnými akcemi ohledávaly nepřátelskou obranu. Průzkum všude narážel na silnou palbu. Zdálo se, že nepřátelský přední okraj je plně obsazen pěchotou. Dalo se očekávat, že zasáhne-li nepřítele dělostřelecká příprava, utrpí jeho vojska těžké ztráty na samém začátku operace. Skutečnost byla však jiná.
Ráno se pronikavě zhoršilo počasí. Zesílil vítr, nebe se potáhlo nízkými šedými mraky. Začalo hustě sněžit. Bylo vidět stěží na dvě stě metrů. Sníh zalepoval oči i okuláry dalekohledů. Letectvo bylo donuceno k trpnému vyčkávání na letištích. Obsluhy děl a minometů ztratily možnost přesné palby.
Co dělat?
V 6 hodin 30 minut přijel na pozorovatelnu 38. A velitel 4. Ukrajinského front generál I. J. Petrov. Velitel 38. A generál Moskalenko ho uvítal spolu s členem vojenské rady generálmajorem A. A. Jepiševem a velitelem dělostřelectva armády plukovníkem M. A. Smirnovem. Ohlásil, že vojska jsou připravena k útoku, ale povětrnostní podmínky nedovolují zahájit dělostřeleckou přípravu. Nepřinesla by očekávané výsledky, protože palbu lze vést jen na plochy a ne na cíle.
Navrhl zatelefonovat vrchnímu veliteli a požádat o odložení doby útoku (Historickým podkladem pro informace je zde: pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 112, 113 a 114, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: www.noos.cz., na více místech i s mým komentářem a textem.)."
O nějakém zatelefonování a odložení útoku nechtěl generál Petrov ani slyšet a hned řekl: "Lhůty jsou schváleny hlavním stanem, jsou konečné. Žádat o přeložení doby útoku nebudu."
Jak dosvědčují tehdejší dokumenty, generál Petrov dobře věděl, že jeho člen vojenské rady frontu generál Mechlis, který jej neustále fízloval, by na něj okamžitě napsal Stalinovi udání, že si při řízení operací počínal váhavě a nerozhodně. Vždyť byl generál Petrov již jednou na udání Mechlise degradován o jeden stupeň. Nechal se tedy nejprve spojit s velitelem vedlejší 1. GA. Generálporučík A. A. Grečko po ohlášení připravenosti své gardové armády k útoku, klidně a rozvážně zdůvodňoval neúčelnost toho, aby dělostřelecká příprava při tak mizerném viditelnosti byla zahajována.
Pozdější maršál Moskalenko (viz foto



pozdějšího maršála K. S. Moskalenka.) o tomhle rozhovoru Petrova a Grečka ve svých vzpomínkách /Na jihozápadním směru. Vzpomínky velitele armády. Díl 2. 1943-1945.. Překlad Josef Milotický. 1. vyd. Praha : Naše vojsko, 1976. (Paměti)/. později napsal, cituji:
"Naslouchal jsem telefonickému rozhovoru a s vřelým pocitem jsem myslel na Andreje Antonoviče Grečka, neboť i jeho zkušenosti mu napovídaly, že je třeba útok odložit. Možná, že se nám teď ve dvou podaří o tom Petrova přesvědčit. Velitel frontu však bohužel zamítl i Grečkovu prosbu (Historickým podkladem pro informace je zde výňatek z: Na jihozápadním směru. Vzpomínky velitele armády. Díl 2. 1943-1945.. Překlad Josef Milotický. 1. vyd. Praha : Naše vojsko, 1976. (Paměti)/, sestavil: pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 114, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: www.noos.cz., na více místech i s mým komentářem a textem.)."

Použité podklady:

Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Lucas Cooper - Hitlerovy elitní jednotky.
G. K: Žukov – Vzpomínky a úvahy 1, 2.
Paul Adair – Hitlerova největší porážka.
Historie německé armády – Philippe Mason.
Nicholas Bethell a redakční skupina Time-Life Books – ÚTOK NA SSSR.
John Keegan – Druhá světová válka.
Janusz Piekalkiewicz – Tanková válka 1939 -1945.
Janusz Piekalkiewicz – Letecká válka 1939 – 1945.
Janusz Piekalkiewicz – Námořní válka 1939 -1945.
Len Deighton – Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině druhé světové války.
Hitlerova armáda – Sborník článků odborných redaktorů časopisu Command.
Válka jako Peklo – Eduard Rauss, Hans von Greiffenberg, Dr. Waldemar Erfurth, Peter G. Tsouras – editor.
Prof. Alexandra Viatteau, Historian Paris II University, Prof. Norman DAVIES, Historian Oxfrod University a Dr. Dariusz GAWIN, Historian Museum of the Warsaw Uprising.
Mathias Färber – Druhá světová válka v obrazech.
David Brownstone a Irene Franck – Historie válek.
Paul Carell – Spálená země.
Paul Carell – Operace Barbarossa.
Horst Scheibert – Německé obrněné jednotky.
Černí andělé – Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4, Svazek 5. - Redakce čtvrtého svazku - M. M. Minasjan(vedoucí redakce a autorského kolektivu)
P. P. Bogdanov, M. S. Dolgij, N. V. Krestnikovova ( literární redaktorka), J. A. Prokofjev, P. I. Šuktomov, M. A. Švarev, G. M. Tavrovská, M I. Traktujev a celý autorský kolektiv, který začíná - M. L. Altgovzen a pokračuje dalšími 27mi jmény....
Memoáry – maršál Vasilevskij
Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak – Ocelová lavina.
Christhoper Andrew, Vasilij Mitrochin – Neznámé špionážní operace KGB.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Karl Bahm, Berlín 1945. Konečné zúčtování.
V.V.Bešanov: „Kadry rešajut vse – surovaja pravda o vojne“ (Kádry rozhodují o všem – syrová pravda o válce), vyd. AST, Moskva 2006
L.M.Mlečin: „Josif Stalin, jevo maršaly i generaly“ (Josif Stalin, jeho maršálové a generálové), vyd. Centrpoligraf, Moskva 2005
L.M.Mlečin: „Russkaja armija meždu Trockim i Stalinym“ (Ruská armáda mezi Trockym a Stalinem), vyd. Centrpoligraf, Moskva 2002
B.N.Petrov: „Ot revoljucionnoj česotky k vojennoj katastrofe“ (Od revolučního svrabu k vojenské katastrofě), Vojenno-istoričeskyj archiv 3/2001 (Vojensko-historický archív 3/2001), Moskva 2001
M.V.Zacharov: „Generaľnyj štab v predvojennyje gody“ (Generální štáb v předválečných letech), Vyd. AST, Moskva 2005
N.Zenkovič: „Vyššij generalitet v gody potrjasenij“ (Vyšší generalita v letech otřesů), vyd. Olma-Press, Moskva 2005
„Statistika armejskovo terora“ (Statistika armádního teroru), Vojenno-istoričeskyj archiv 2/1997 (Vojensko-historický archív 2/1997), Moskva 1997
„Tragedija RKKA“ (Tragédie Dělnicko-rolnické Rudé armády), Vojenno-istoričeskyj archiv 1/1997 (Vojensko-historický archív 1/1997), Moskva 1997
Ch.Andrew,O.Gordějevskij: KGB – Důvěrná zpráva, Vyd. East Art Agenci 1994
Ch.Andrew,V.Mitrochin: Štít a Meč Vyd. Akademia 2001 a 2008
Oleg Kalugin: Proščaj, Lubljanka (Promiň, Lubljanko ) ,vydal Olymp 1995
Interviu s generálem KGB Olegem Kaluginem: Časopis Čajka 2002
M.Pečenka,J.Bašta a kolektiv: Encyklopedie špionáže,Vyd. Libri 1993
Slovenská armáda 1939-1945 - Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Karel Richter, Apokalypsa v Karpatech.
Karel Richter, Dobývání domova, Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, Praha 2016, Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016: www.noos.cz,.
Sergej Petras, Karel Richter, Tanky míří k Ostravě.
Klapálek K., Ozvěny bojů, 2. vyd., Praha 1987.
Přikryl Vladimír., Pokračujte v horách. Praha 1947.
Sacher V., Na počátku stála smrt, Praha 1968.
Sacher V., Nebeská brigáda (rukopis).
Sacher V., Pod rozstříleným praporem, Praha 1991.
Steiner Arnošt, Drebota Jindřich: Za cenu života, Praha 1981.
Pivoluska J., Parabrigáda., Bratislava 1970.
Drtina P., Československo můj osud, díl I., II., III., IV., vydal Melantrich, Praha 1992.
Drtina Prokop. Československo můj osud. Osud českého demokrata 20. století. Toronto: ´68 Publishers, 1982, Praha: Melantrich, 1991. 479 s
Mapy volně přístupné na několika webech, viz také zde: http://rkka.ru/imaps.htm
Mé poznámky a mapy.


Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=7&t=376
na jeho poslední stránku:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=7&t=376&start=360