Mapa Ostravské operace
,období 1 až 3 (etapa I. až etapa III, bojů od 10. března do 5. května 1945. Mapy jsou volně přístupné na několika webech, viz také zde: http://rkka.ru/imaps.htm
Podobně jako u čs. 3.tpr. v útoku ve směru Wozdislaw, využily k průzkumu noc z 25. na 26. března i nalevo útočící čs. 1. tpr. a 2. tpr. Průzkum obou tankových praporů prováděla družstva, která vedli desátníci Jan Čalda a Jan Čabák. Při průzkumu se strhla o půlnoci přestřelka, ale to již měla obě družstva své úkoly splněné a dozvěděla se co potřebovala o ohniscích německého průzkumu a vrátila se. Při návratu a přestřelce se jim podařilo zničit tři německá kulometná hnízda. Smutnou daní průzkumu s bojem bylo, že na pláštěnkách přitáhli mrtvého vojína Benčuru a těžce zraněného Štefana Mostavjuka.
Po vyhodnocení průzkumu major Janko, velitel čs. 1. samostatné tankové brigády rozhodl, že bude proveden rozhodný a rázný noční útok, s cílem přetnout Němcům komunikace jižně a východně od Wozdislavi.
Ještě než se rozednilo, již 26. března 1945, vyrazil 1. tpr. do útoku na osadu Wylchwa. Než se Němci v obraně vzpamatovali, projely čs. tanky po mostě přes potok. Němečtí ženisté můstek nestačili ani vyhodit do povětří, když se tanky vřítily do vesnice. Jeden z velitelů předního tanku, desátník Hykavý přímo ďábelsky zariskoval už tím, že jeho tank jako první přejel v plné rychlosti most. To už se všude dali němečtí obránci v nastalé panice na útěk.
Přímý účastníci tankového útoku doslova tvrdili, že "čs. tankisté na pásech svých strojů roznesli ohniska odporu, která jim stála v cestě." Čelní tanky vrazily do postavení německé protitankové baterie a rozdrtily vše co stálo v cestě.
"Tank podporučíka Štefana byl zasažen. Část osádky hasí požár, střelec pokračuje v palbě. Němečtí dělostřelci nechali své zbraně osudu a zmateně prchali. Pětatřicet pancergrenadýrů zvedlo ruce před namířenými hlavněmi samopalů."
Poté celý čs. 1. tpr. spolu s rudoarmějci, pronásledoval nepřátelské jednotky, které ustupovaly na další postavení, kde se znovu vzchopily k odporu.
"Dva tanky, Ondíkův a Porubníkův, převálcovaly ustupující dělostřeleckou baterii, dostihly trén. Pod pásy hynou lidé i koně, bortí se povozy. U stodoly je protitankový kanón. Tank ho nájezdem z boku rozdrtil jako ořechovou skořápku. Obsluha už nestačila vzít do zaječích. Ustupující fašisté se zachytili v několika chalupách a kladou odpor. Postup parporu na chvíli uvázl. Ale Porubník s Ondíkem prorazili se svými bojovými vozidly Němcům do týlu. Porubníkův tank dostal zásah. Poručík Ondík jede dál. Osamoceně bojuje deset kilometrů před praporem. Jeho tank přesnými zásahy zapálil na silnici kolonu nákladních automobilů, rozmetal baterii šestihlavňových minometů, vyřazuje jednotlivé protitankové kanóny, které se mu snaží dostat na kobylku. Kulomet přibil pěšáky v šedozelených mundurech do bláta a nedovolí jim se přiblížit se k tanku. Dva německé granáty proletěly v těsné blízkosti. Řidič popojíždí. Třetí granát prorazil pancéřový kryt motoru, tank vzplanul. osádka i se samopalníky pod Ondíkovým vedením ustupuje do pole. U obrovitého stohu slámy zalehli a palbou ze samopalů i ručními granáty odrážejí dotírající hitlerovce. Čechoslovákům docházejí náboje. V duchu se jeden každý loučí se životem. V tom slyší: Urrrá! Urrrá! Ruský útočný pokřik zní ze všech stran.
Fašisté ustupují. Poručík Ondík se svými chlapci se přidává k útočícím rudoarmějcům... (Historickým podkladem pro informace je zde výňatek z vyprávění Antonína Záslockého, který tam byl: vše sestavil pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 143, 144, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: www.noos.cz., na více místech i s mým komentářem a textem.)."
Československé tanky z 1. tpr. s výsadky samopalníků na svých korbách byly při pronikání do vesnice Wylchwy, odříznuty od sovětské pěchoty a musely těžce a krvavě bojovat v obklíčení. Na onu dobu vzpomínal později ten, který tam byl, Jan Haščák slovy:
"Na křižovatce zničili další dva naše tanky. Velitelský tank s několika samopalníky ustupuje. Každý hledá co nejvhodnější úkryt. S jedním samopalníkem jsme skočili do prázdného zákopu. Budeme se bránit dokud to půjde. Poslední náboj pro sebe..."
Ve stejné době čs. 2. tpr, též postupoval s dvěma samopalnými rotami, jako druhý sled.
A i jeho tanky však museli, prudkým útokem rozdrtit německý odpor ve vsi Polomia. Bylo odpoledne 17 hodin a právě ve stejné chvíli kdy končil boj, přijel v džípu válečný dopisovatel Konstantin Simonov. Později popsal své zážitky s oněch chvil:
"Když se blížíme k prvním chalupám, zjišťujeme podle zvuků boje, že jsme se ocitli skoro v bojovém pásmu. Střelba se ozývá nejen zpředu a zleva, ale dokonce odněkud zezadu. Cesta přes ves je poseta trychtýři. Na rozcestí stojí čtyřiatřicítka z československé brigády. Kouří se z ní. Vlevo od cesty leží padlí, přikrytí stanovými dílci, a ničím nepřikryté zkrvavené mrtvoly Němců. V zahrádce před domem blízko cesty kdosi naříká. Obvazují raněného."
Přibližně za dvě hodiny poté sovětští pěšáci s podporou tanků z čs. 2. tpr. osvobodili vesnici Pragu. Zbytky německých jednotek se stáhly k Wylchwě, do míst, kde se v té době, s posledními náboji , bránili v obklíčení čs. tankisté a samopalníci z 1. tpr. "Major Janko nařídil 2. tpr. s oběma samopalnými rotami, aby se k nim probili. Na pomoc 1. tpr přispěchali i rudoarmějci z 95. střeleckého sboru generála Melnikova. K večeru byl obkličovací kruh proražen."
V době kdy se bojovalo ve Wylchwě, čs. 3. tpr, postupoval po severní ose a drtil přitom odpor, který měli Němci připravený na obranných pozicích před městem Wodzislaw.
Němci se chystali, že město budou bránit "zuby nehty." Bylo to vidět již na předsunutých pozicích před městem, kde kladli houževnatý odpor.
"Opírali se o železniční trať, po které se pohyboval jejich obrněný vlak s děly a kulomety. Využívali přitom každé příležitosti k nenadálým protiztečím. Sovětské a československé jednotky se nicméně houževnatě probíjely vpřed. V lesích severně od Wozdislawi se jim podařilo 26. března v dopoledních hodinách rychle zlomit odpor několika nepřátelských rot a přiblížit se bezprostředně k městu."
Sovětská pěchota se pokusila zaútočit, ale byla odražena soustředěnou palbou těžkých kulometů. Československé tanky, které v předchozích bojích vystřílely skoro všechny náboje, musely ve východišti k útoku čekat na přísun munice. Ze vzpomínek Antonína Popoviče, který tam před dvaasedmdesáti lety byl, bylo zachyceno:
"Fašistická obrana byla sice prolomena, měli jsme výhodné postavení na táhlém návrší, ale zaútočit na město z chodu bez střeliva jsme nemohli.
Mareček dovezl střelivo se zpožděním, neboť uvázl se všemi třemi nákladními auty při objíždění poškozeného můstku přes potok.
Rychle a za pomoci našich bojových druhů samopalníků, jsme doplnili tanky střelivem a vyrazili do útoku na Wozdislaw."
Jako podpora začala dělostřelecká příprava a letadla provedla bombardování a střelbu na hnízda odporu. Poté vyrazily z výšiny severozápadně od města tanky 1. čs. samostatné tankové brigády, které podporovaly rojnice sovětské horské pěchoty.
"Ze severu pak na Wozdislaw zaútočila další sovětská horská brigáda, kterou podporovaly tanky sovětské 5. gardové tankové brigády. Tankisté i pěšáci rychle zdolali obranné postavení před městem a vnikli do ulic."
Teprve zde, ve městě se Němci vzchopili k fanatickému odporu. Úporně bránili barikády v ulicích a domy proměnili v pevnůstky. V jednom z čs. tanků byl tehdy v útočícím tanku velitel podporučík Josef Toušek, který později psal: "Já jsem jel do útoku jako velitel páté roty. Když jsme to hnali přes Žory, seděl na mém tanku velitel brigády Janko. Postupovali jsme na Wozdislaw. Před námi vesnice. Dopředu vyjel pátrací tank. Byl v něm můj bratr Slávek. Dostali se sotva půl kilometru za vesnici. Najednou prásk, prásk, prásk. Od skupiny osamělých domků padly tři rány. Všechny zasáhly cíl. Bratrovi výbuch utrhl hlavu. Řidič stačil ještě zařadit zpátečku, pár metrů couvl a omdlel. Přihnal jsem se tam, vidím tu hrůzu. Předal jsem velení podporučíkovi Valkovi. Musel jsem bratra pochovat... A pak do mě vjel vztek. Neznal jsem slitování. Prahnul jsem po pomstě (Historickým podkladem pro informace jsou zde i výňatky z vyprávění Konstatina Simonova, Josefa Touška a dalších, kteří tam byli: vše sestavil pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 145, 146, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: www.noos.cz., na více místech i s mým komentářem a textem.)."
A skutečně, podporučík Toušek pak štval sebe a svou tankovou rotu neustále dopředu. Jako první, se svým tankem přejel říčku a vřítil se do ulic.
"Jen drtit a ničit, na nic jiného nemyslel. U jednoho z domů zarazili a Toušek s pistolí v ruce vrazil dovnitř. Nikde nikdo. V opuštěné kuchyni stál na stole demižon šípkového vína. Podporučíkovi se pot hrnul po čele. Náhle pocítil hroznou žízeň. Popadl demižon a lil si víno proudem do vyprahlého hrdla. Naráz vypil snad litr. Na hladový žaludek.
V několika minutách se mu alkohol vrazil do hlavy a jeho zuřivost ještě stoupla. Vlezl do tanku a řval: Vpřed! Vpřed!"
A poté je již jen nutno dodat co sám ještě napsal:
"Wozdislaw jsme dobyli a já ten útok přežil, ale hned v dalším boji jsem to dostal. Pět dní po bratrově smrti. A tím pro mě vlastně válka skončila."
V útoku na město Wozdislaw, dle svědků, došlo k souhře tanků a pěchoty.
"V bojích na přístupech i v městě samotném zvlášť vynikl Jan Ivanco, zanedlouho povýšený za mimořádnou odvahu na podporučíka. Tento mladý hrdina se svou tankovou četou už v osadě Rój zničil jedno SHD a tři těžké kulomety, ve Świerklanech další SHD a vyřadil na šedesát hitlerovských vojáků. Při útoku na Wozdislaw jeho tank vyrazil mezi prvními a pronikl do nepřátelského postavení.
Zlikvidoval čtyři nepřátelské OT a 15 vozů s municí. Úspěšně si vedl při pouličních bojích při osvobozování města.
V boji vynikla i osádka rotného Ivana Timši. V ulicích zničila dvě protitanková děla, dva velkorážní kulomety a palbou skosila mnoho nacistických vojáků. Timšův tank se jako první probil do středu města (Historickým podkladem pro informace jsou zde i výňatky z vyprávění , Josefa Touška a dalších, kteří tam byli a z deníku brigády: vše sestavil pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 146, 147, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: www.noos.cz., na více místech i s mým komentářem a textem.)."
Chtěl bych zde na Palbě upozornit na větší množství fotografií, které sem svým odkazem a příspěvkem s názvem: Osvobozování Ostravska, z 10/12/2013 v 07:14, dal kolega Skelet, viz zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=7&t=5094
Jsou tam skvělé fotografie k Ostravsku oné doby.
