Mapa útoků 1., 4. a 2. Ukrajinského frontu v době od 12. ledna do 18. února 1945, kdy se 1. a
3. čs. pěší brigáda dostaly, v rámci 4. Ukrajinského frontu, až k Liptovskému Sv. Mikuláši.
Ještě než spustíme Ostravskou operaci - Období III, nebo také fázi III. vraťme se ještě k bojům u Liptovského Mikuláše a především však k bojům pěších brigád z 1. čs. armádního sboru od ledna do dubna 1945. Většinou jsme hovořili jen o dělostřelectvu u Jasla a o 1. čs. samostatné tankové brigádě ve dvou fázích Ostravské operace. A nyní tedy něco o pěších brigádách, o kterých jsme hovořili jen při lednových útocích. Tehdy se účastnily bojů při dobytí Bardějova, Košic a Prešova jednotky 1. a 3. pěší brigády, v době 20. ledna s tím, že útoky pokračovaly kotlinou směrem na Liptovský Mikuláš, kde se útoky v polovině února 1945 zastavily (viz Č 33., 34 a 35.).. Rudá armáda dávala přednost přípravě Ostravské operace, kam si vybrala i 1. čs. samostatnou tankovou brigádu ze sestavy 1. čs. armádního sboru, tehdy doplněno na 65 tanků T - 34.
Zde musíme nejprve říci, že se bojů v lednu a únoru ve směru Liptovský Sv. Mikuláš, účastnily jen 1. pěší brigáda (které velel gen. J. Satorie) a též 3. pěší brigáda (velitel gen. K. Klapálek) a k podpoře jim zůstalo jen několik OA a průběžně se jim dostávalo podpory od sovětského 108. gardového pluku lehkých SHD SU - 76 (Až od 13.3. byl na frontě u Liptovského Sv. Mikuláše posílen 1. čs. armádní sbor o 4. pěší brigádu /velel jí plk. P. Kuna/. Čs. 4. samostatná pěší brigáda však vznikla po mobilizaci ve východních okresech Slovenska již k datu 10. února 1945 /kdy byla zapsána do stavu/, kde se cvičila k zasazení).
Po lednových bojích ve východním Slovensku (viz období okolo 20. ledna 1945 a osvobození Bardějova, Košic a Popradu - řečeno na začátku) směřoval další postup 1. čs. armádního sboru až k Liptovskému Sv. Mikuláši.
Město Liptovský Sv. Mikuláš je sevřeno ze severu Vysokými Tatrami a z jihu Nízkými Tatrami. Jednalo se o místa s terénem, který byl pro obránce, německé a maďarské jednotky velkou výhodou. Pro útočníky, sovětské a československé jednotky, se ale stávalo smrtelnou pastí.
Němci vybudovali nejen hluboce členěnou obranu, ale terén a blízké a i vzdálené zalesněné kopce v celé kotlině, použili na dělostřelecké a průzkumné pozorovatelny. Náhle měli útočící sovětské a československé jednotky jako na dlani.
Již 3. února se českoslovenští vojáci pokoušeli prolomit německou obranu. Útok byl s krvavými ztrátami odražen. V boji o Smrečany byl navíc vážně raněn velitel 3. pěší brigády generál Karel Klapálek.
Po prvních útocích 1.čs. armádní sboru na Liptovský Sv. Mikuláš, následovaly další ve dnech 5. a 13. února a byly též odraženy. Protože ostatní armády frontu (1. GA a 38. A), které útočily severně od Vysokých Tater, už stanovených cílů dosáhly a začaly se připravovat k útoku na Ostravu, Ostravská operace fáze 2, přešla 15. února celá sovětská 18. A do obrany.
Dne 3. března zaútočily 1. čs armádní sbor a sovětská 24. střelecká divize, po předchozí půl hodiny trvající dělostřelecké přípravě znovu masivněji na Liptovský Mikuláš. Českoslovenští vojáci dosáhli jen několika dílčích úspěchů a sovětské 24. střelecké divizi se podařilo probít až do Liptovského Mikuláše. Němci bojovali spolu s Maďary tvrdě, přecházeli neustále do protiútoků a pokoušeli se město dobýt zpět. V deníku sboru se hovoří, že od 3. do 11. března 1945 Němci podnikli asi 64 útoků.
Ve stejné době se střídaly jak čs. (nasazení 1. brigády za 3. brigádu) tak sovětské oddíly v obraně a útoku. Čs. vojska byla doplněna o nové prapory, jenomže většinu jejich členů v nových praporech tvořili zmobilizovaní záložníci z východního Slovenska, kterým chyběl nejen potřebný výcvik, ale neměli prý tehdy ani motivace k boji.
Jak říká jeden z použitých pramenů:
"Nevýhodou sovětských a čs. jednotek bylo, že německé a maďarské jednotky měly město obklíčené prakticky ze tří stran, přičemž je ostřelovaly dělostřelectvem a minomety."
(Mapa útoků 4. Ukrajinského frontu na území, na severu i v Polsku poté v ČSR, kdy na
pravém křídle sovětské 38. A útočila 1. čs. samostatná tanková brigáda /v rámci Ostravské operace/ a na jejím levém křídle 1. čs. armádní sbor, v ČSR /na mapě viz v pravém rohu dole/, v období od 10. března do 5. května 1945.)
Při útoku, který Němci spustili 10. března 1945, se jim podařilo dostat se do předměstí Liptovského Mikuláše, kde proběhli těžké a krvavé boje a Němcům se pak 11. března podařilo město dobýt. Nastala přestávka (až do 20. března), kterou i 1. čs. armádní sbor využil k reorganizaci, když jak píši výše došlo dne 13. března o posílení 1. čs. armádního sboru o 4. pěší brigádu (velitel plk. P. Kuna).
V době příprav na ofenzívu došlo k reorganizaci 1. čs. armádního sboru. Od 13.3. byl na frontě (U Liptovského Sv. Mikuláše) posílen 1. čs. armádní sbor o 4. pěší brigádu (velitel plk. P. Kuna /Čs. 4. samostatná pěší brigáda však vznikla po mobilizaci ve východních okresech Slovenska již k datu 10. února 1945, kdy byla uvedena do stavu/).
Když dne 20. března 1945 došlo k novému útoku v prostoru u Liptovského Mikuláše, přišla obleva, která rozbahnila terén, ve kterém uvízla sovětská SHD i tažená děla. Útočícím jednotkám se nepodařilo zabezpečit některé důležité německé opěrné body, ze kterých Němci a Maďaři vedly účinnou palbu proti útočníkům a ofenzíva se proto změnila v řadu pozičních a i těžkých pouličních bojů, ve kterých se útoky střídaly s protiútoky. Navíc ještě z důvodů terénu, neměly ani sovětské, ani a čs. jednotky v útoku žádnou podporu ani tanků, ale ani od letectva. Boje byly proto zdlouhavé a velice krvavé a trvaly až do 3. dubna 1945 (Historickým podkladem zde byly mé poznámky a také některé použité statě z:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Boje_o_Li ... 3%A1%C5%A1
a něco bližšího viz též zde:
http://www.fronta.cz/dotaz/boje-o-liptovsky-mikulas)
).
O těchto bojích po ztrátě Liptovského Mikuláše a další přípravě na novou ofenzívu (30. března 1945) napsal pan Karel Richter, i z deníku 1. čs. armádního sboru a jeho brigád:
"Po ztrátě Liptovského Mikuláše se v jednotkách československého sboru konaly usilovné přípravy k nápravě neúspěchu.
30. března ve 4:00 hod. vyrazila pěchota 1. a 3. brigády bez dělostřelecké přípravy překvapivě do útoku. Rojnice 1. brigády navzdory boční palbě pronikly k prvnímu nepřátelskému zákopu a dobyly Bobrovecký háj. Spolu s 1. brigádou útočily i jednotky nové 4. pěší brigády. Ještě lépe se dařilo 3. brigádě, jejíž prapory se zmocnily první linie nepřátelských zákopů a v patách ustupujícímu nepříteli dobyly kótu 828 a osadu Jalovec. Během dvou hodin rozhodného bojového úsilí brigáda pronikla 7 kilometrů hluboko až k třetímu obrannému postavení nepřítele.
Dosažený úspěch se však obratem ruky zhroutil jako domeček z karet. Nepřítel se po pěti hodinách bojů vzpamatoval z překvapení a nasazením tanků přinutil jednotky 1. a 4. brigády vyklidit Bobrovec a Trstenou. Jednotky 3. brigády se udržely na kótě 828 a 915. Celý následující den (31. 3.) s vypětím všech sil odrážely nepřátelské útoky. Odražen byl i mohutný útok nepřítele na Jalovec. 1. brigáda se snažila dobýt zpět pozice ztracené předešlého dne. Její úsilí však naráželo na zarputilý nepřátelský odpor. Obě strany se do sebe zahryzly a žádné z nich se nedařilo strhnout konečný úspěch na sebe.
Mezitím vojska sovětského 17. gardového střeleckého sboru na severozápadě prolomila nepřátelské postavení a začala postupovat údolím Oravy. Německé obraně v prostoru Liptovského Mikuláše rázem hrozilo obklíčení. Večer 2. dubna samopalníci 1. brigády překvapivou ztečí dobyli Nižné a Matiašovce.
Jednotky sboru se chystaly k rozhodujícímu útoku.
V noci na 4. dubna průzkumné hlídky zjistily, že nepřítel začíná opouštět své pozice. V 6:00 hod. prapory československých brigád spolu s pěchotou sovětské 24. střelecké divize přešly do útoku. Energickým náporem prolomily nepřátelské obranné linie an obou březích Váhu a jednotky 4. brigády společně s rudoarmějci vnikly do Liptovského Mikuláše. Po ostrých střetech v ulicích, kde docházelo k boji muže proti muži, útočící vojska ovládla město.
Dvouměsíční boje o Liptovský Mikuláš zaplatil 1. čs. armádní sbor ztrátou 4 563 vojáků.
Ještě týž den jednotky 1. čs. armádního sboru vnikly do Ružomberoku. Za jeho osvobození si vysloužily pochvalnou citaci v rozkaze vrchního velitele. Protiletadloví dělostřelci, ženisté a spojaři byli vyznamenáni Řádem rudé hvězdy (Historickým podkladem pro informace jsou zde i výňatky z deníku 1. čs. armádního sboru a jeho brigád: sestavil pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 191, 192, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: www.noos.cz., na některých místech s mým textem.)."
Útočné hroty brigád 1. čs. armádního sboru po dobytí Ružomberoku (viz mapu Ostravské operace od 10. března do 5. května, kdy Ružomberok je v pravém spodním rohu) hned pokračovaly 5. dubna 1945 dál, neboť Němci při ústupu kladli jen nepatrný odpor. Jednalo se jen slabší ohniska odporu zadních vojů, které byly rychle překonány a čs. jednotky pronikly v údolí rozvodněného Váhu směrem k horskému masívu Velké Fatry.
"Jeho zalesněné srázy spolu se svahy Chočského pohoří vytvářejí více než desetikilometrovou soutěsku, do níž se vměstnává údolí s tokem Váhu, souběžnou silnicí a železniční tratí. Přibližně uprostřed této soutěsky poblíž Kraĺovan se do Váhu vlévá Orava. Němci zaujali předem vybudovaná obranná postavení na hřebenech Velké Fatry, v soutěsce Váhu po obou stranách Kraĺovan a na západních svazích nad řekou Oravou. Těžištěm jejich obrany byly výšiny Ĺubochňanského sedla, kterým vede cesta přes hřebeny Velké Fatry a strmé skalnaté srázy nad soutěskou u Kraĺovan. Silniční a železniční most přes Oravu Němci na ústupu vyhodili do povětří.
V situaci, kdy postupující československé jednotky byly zastaveny palbou z nepřátelských postavení, nařídil generál K. Klapálek 6. dubna ráno 3. brigádě plk. J. Selnera rozvíjet útok soutěskou u Kraĺovan, zatímco 1. brigáda měla obchvátit přes Ĺubochňanské sedlo (v nadmořské výšce nad 1 000 metrů) proniknout do Krpeĺan. 4. brigádu si velitel sboru ponechal v záloze.
Krátce po poledni 1. brigáda postupující s nesmírnými obtížemi rozbahněnými horskými cestami, místy ještě pokrytými rozbředlým sněhem, dosáhla Ĺubochňanského sedla, ale byla zastavena silnou palbou z kulometných hnízd skrytých ve skalách (Historickým podkladem pro informace jsou zde i výňatky z deníku 1. čs. armádního sboru a jeho brigád: sestavil pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 192, 193, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: www.noos.cz., na některých místech s mým textem.)."
