Mapa tří období Ostravské operace
od 10. března do 5. května 1945. Mapy volně přístupné na několika webech, viz také zde: http://rkka.ru/imaps.htm
Bylo ráno dne 15. dubna 1945, když úderné oddíly ze sovětské 60. A generála Kuročkina, stejně jako oddíly Moskalenkovy 38. A vyrazily do útoku na téměř 12 km širokém úseku mezi Opavou a Ostravou. Přesně v hlavním směru, který byl naplánován pro 4. Ukrajinský front. Stejně tak vyrazila 1. GA generála Grečka k útoku na Ostravu ze severu přes Bohumín, na směru, který byl sbíhavý a dle terminologie nazýván, pomocný úder frontu.
Ještě než byla zahájena dělostřelecká příprava vyrazily dopředu vyčleněné sovětské jednotky průzkumu jednotlivých odřadů, které prováděly tzv. průzkum bojem. U 11. střeleckého sboru byly účastny na průzkumu bojem i jednotky z 1. čs. samostatné tankové brigády.
Při průzkumu bojem se ukázalo, že Němci, dle zkušeností z bojů na východě, před dělostřeleckou a leteckou přípravou Sovětů, těsně před útokem, stáhli z předního okraje obrany své prvé sledy. V zákopech zanechali jen hlídky a slabé zajišťovací jednotky.
Stav byl nahlášen a velitel sboru proto vydal rozkaz pro dělostřelectvo, aby palbu při dělostřelecké přípravě přeneslo do větší hloubky a ničilo cíle až v druhých sledech a přístupech k nim. Jednotky úderných oddílů pak dostaly rozkaz, aby útok zahájily okamžitě!
"V dopoledních hodinách, kdy sovětská pěchota dosáhla severního okraje Strahovic, vyjely do útoku čs. 3. tpr. s 3. samopalnou rotou. Jako první překročily československou hranici v prostoru Rohova a Strahovic spolu s rudoarmějci 276. střelecké divize a obě vesnice osvobodily. Při dalším postupu Chuchelským lesem 3. tpr. kryl levé křídlo sovětské divize. Z chodu energicky ničil odpory a zdolával záseky na cestách. Již před druhou hodinou odpoledne osvobodil osadu Borová na protilehlém jižním okraji lesního masivu. Odtud zaútočil na Bolatice. Byl však zastaven soustředěnou palbou protitankových zbraní. Také pokus opakovat útok ze severního směru od železniční zastávky skončil nezdarem.
Čs. 2. tpr., který byl zasazen spolu se samopalníky na pravém křídle sboru k podpoře pěchoty 276. střelecké divize při dokončování průlomu hlavního pásma nepřátelské obrany, útokem ve směru dvůr Padělky, dvůr Albertovec, Štěpánkovice pronikl po poledni k Strahovicům a podpořil sovětskou pěchotu při útoku na Štěpánkovice. Za soumraku osvobodil dvůr Albertovec u Bolatic."
V noci z 15. na 16. dubna se pak Němci pokoušeli protiútoky z prostoru Bolatic likvidovat klíny vzniklé přes den, které do obrany vytvořily sovětské a československé útočné oddíly, ale připravená obrana je odrazila.
Další den, 16. dubna 1945 se rozpoutaly tvrdé a krvavé boje o Bolatice.
Čs. 3. tpr zesílený sovětskou baterií SHD, vyrazil s 3. samopalnou rotou a pěšáky sovětského 876. střeleckého pluku znovu do útoku na železniční zastávku.
"Německé tanky, útočná děla a protitankové kanóny, skryté za táhlým návrším vlevo, spustily divokou palbu. Přidala se k nim i protitanková děla z prostoru od Bolatic (Historickým podkladem pro informace jsou zde výňatky z vyprávění účastníků a i z knihy, Tanky míří k Ostravě, Sergej Petras, /Karel Richter/ , jakož i z deníku 1. čs. armádního sboru a jeho brigád: vše sestavil pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 212, 213, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: http://www.noos.cz., na některých místech s mým textem.)."
Že se jednalo v prostoru Bolatic o skutečně tvrdé, krvavé, nesmlouvavé a urputné boje, o tom hovoří lidé, kteří tam tehdy byli a i deníky brigád 1. čs. armádního sboru. Poslechněme si některá z vyprávění po bojích.
Vojtěch Šíp: "... major Janko s operační skupinou v níž jsem byl já, pozoroval boj z okraje severně Bolatic... řady samopalníků silně prořídly. Velitel brigády se otočil a řekl: Bojují jako lvi. Šípe, vezmi si několik chlapců a zjisti, kudy nejlépe proniknout."
Jan Antoš: "Dobyli jsme les a vyšli na svah, za kterým se v údolí rozprostírala obec Bolatice. Na křižovatku železniční trati a na silnici měl nepřítel zaměřené protitankové zbraně. Vyřadil na ní několik bojových vozidel. Nevyhnuli jsme se zásahu ani my. Nepřátelská střela usekla hlaveň kanónu přímo u věže a střepiny vnikly do otevřeného prostoru řidiče tanku.
Utrhly mu obě nohy. Životy ostatních členů osádky visely na vlásku. Při nárazu jsem se udeřil o pancíř tanku a upadl do bezvědomí. Se silným otřesem mozku mě převezli do nemocnice..."
Teofil Wegricht: "...Nedaleko nás bojovalo několik samopalníků v čele s nadporučíkem Petrasem a tank rotmistra Ivanca s řidičem Brabcem. Němci stále silněji ostřelovali Bolatice, takže tam nastalo hotové peklo. Byli jsme připraveni odjet do Strahovic, ale najednou v té vřavě slyšíme: Petras je raněný! Pohled na něj byl strašný. Celý zkrvavený a zasypaný úlomky zdiva po výbuchu granátu.
Štábní kapitán Šrámek rozhodl okamžitě naložit Petrase na náš tank a rychle ho dopravit na obvaziště. Moji kamarádi Grib a Čubka ho drželi na tanku a v dešti kulometné, minometné a dělostřelecké palby ujížděli do Strahovic, kde jsme velitele samopalného praporu předali lékařům. Zřejmě včas (Historickým podkladem pro informace jsou zde výňatky z vyprávění účastníků a i z knihy, Tanky míří k Ostravě, Sergej Petras, /Karel Richter/ , jakož i z deníku 1. čs. armádního sboru a jeho brigád: vše sestavil pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 213, 214, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: http://www.noos.cz., na některých místech s mým textem.)."
Zde viz foto
Sergeje Petrase.
Pozdější plukovník Antonín Popovič, v době dobývání severní Moravy, podporučík Popovič (více viz také zde:
https://www.seniorum.cz/nase-vzpominky/ ... 24-2008-29
a také zde: http://www.pametnaroda.cz/story/popovic ... n-1924-542
), vzpomínal později slovy:
"Když jsem přejížděl tankem přes silnici a železniční trať, bezprostředně u nádražní budovy hlásil mi velitel samopalníků rotný Karoly, který seděl za věží tanku, že náš tank je zasažen. Cítil jsem také prudké škubnutí, ale zastavil jsem až u nádražní budovy, kde jsme byli kryti před nepřátelskou palbou."
Další pokračování událostí tehdejšího podporučíka Popoviče říká, že když vyskočil z tanku, uviděl, že zadní pancíř jeho tanku byl jen lehce promáčknutý. Naskytl se mu však tragický pohled , když za věží tanku uviděl, jak se tam v kalužích krve svíjel sovětský ženista. Výbuch německého granátu mu utrhl nohu pod kolenem. Okamžitě přispěchali všichni, kteří byli nablízku a rychle ženistu sundali, podvázali mu nohu, aby nevykrvácel. Poté ho odnesli do sklepa nádražní budovy.
A tehdejší podporučík Popovič, který tam tehdy také byl, pokračoval slovy:
"Kolem nás se odehrávalo pravé válečné peklo. Nepřátelská palba neustávala. Nedaleko byl zasažen tank velitele roty nadporučíka Hleby. Velitel sám byl těžce raněn. Vedle hořelo sovětské samohybné dělo. Velitel baterie, třiadvacetiletý, velmi hezký a odvážný nadporučík, myslím, že se jmenoval Jevsejev, byl vymrštěn, když vybuchla munice. Na jeho rozervané a ohořelé tělo byl hrozný pohled.
Byli i padlí a ranění. Těžce zraněn byl velitel samopalného praporu nadporučík Petras, opět zranění podporučík Valko a Nibák, rotmistr Ivanco a řada dalších. Raněné naše a sovětské vojáky jsme nosili do sklepa nádražní budovy, protože jejich odsun nebyl zatím možný, hrozilo nebezpečí, že zdravotnické auto, které by je odváželo, bude zničeno. Hitlerovci běžně stříleli i na auta označená červeným křížem."
Jak plyne ze všech historických zdrojů, tak ve sklepě nádražní budovy se o sovětské a československé raněné staral právě československý lékař, kterému zde pomáhali sovětští zdravotníci. Pak se stalo, že byla budova nádraží zapálena německou palbou. Budova se zaplnila okamžitě dýmem, který pronikl i s prachem do sklepa a raněných se zmocnila panika. Všude byl slyšet strašný křik, sténání a i pláč. Přispěchali lidé a začali zraněné vynášet ven. Ukládali je do příkopu, kde už leželi i mrtví.
Bylo 16 hodin odpoledne, dne 16. dubna, když po krátkém dělostřeleckém přepadu vyrazily československé tanky se samopalníky a sovětskými pěšáky ke zteči na Bolatice. Popovičova četa útočila po obou stranách silnice a co se dělo dál odpoledne opět tehdejší podporučík líčil slovy:
"V husté boční palbě zleva jedou naše tanky maximální rychlostí. Kolem protivně hvízdají protipancéřové střely. Ani hluk tankového motoru o síle pět set koní, ani rachot pásů je nepřehluší. A tak se mimoděk krčím, když granáty letí v blízkosti tanku, jako bych jim chtěl uhnout. Vidím, jak se sklánějí stromy vedle silnice, přeražené dělostřeleckými granáty.
Tank desátníka Martince je zasažen u prvního domu vlevo od silnice. Dávám pokyn Peterkovi, aby zastavil u prvního domku vpravo.
Ihned vyskakuji a běžím k zasaženému tanku. Stál na postřelovaném místě a osádka navenek nic nepodnikala. Zapálil jsem před ním dýmovnici a zjišťuji, co je s osádkou. Byli zásahem trochu otřeseni, ale již se vzpamatovali a lopotili se s opravou řízení. Pod ochranou dýmu jsme odtáhli tank do bezpečí.
Náš postup byl zastaven zuřivou palbou hitlerovců. Sovětská pěchota byla rovněž přibita k zemi palbou z německých kulometů, umístěných na střechách budov, a zejména ve věži kostela... Vpravo od mého tanku stál zničený tank z čety podporučíka Valka, který sem dorazil již v ranních hodinách. Tři členové jeho osádky leželi mrtví na slámě ve stodole, jejich těla byla zohavena. Řidič tanku svobodník Babič měl hlavu rozštípnutou v půli. Zřejmě zranění členové osádky opustili hořící tank, fašisté je chytili a takto zohavili."
I z těchto slov je zatím vidět jak těžké a krvavé byly boje o Bolatice. A to nebylo vše. Němci tehdy neustále přisouvali další a další lidi a techniku, hlavně tanky a SHD. Chtěli co nejvíce pozdržet postup čs. a sovětských jednotek. K obraně zde byl velice příznivý terén, který se pozvolna svažoval k řece Opavě a Němci nechtěli ztratit pozice na výšinách, odkud měly útočníky jako na dlani a za sebou měli údolí.
Byl již večer, když se sovětská pěchota s československými tanky a samopalníky probojovala takřka do středu Bolatic. Zastavila je však silná německá palba podporovaná i nasazením většího počtu tanků a SHD. Ale jen na velice krátkou dobu. Jen na několik hodin (Historickým podkladem pro informace jsou zde výňatky z vyprávění účastníků, zde i pozdějšího plukovníka Popoviče, a i z knihy, Tanky míří k Ostravě, Sergej Petras, /Karel Richter/ , jakož i z deníku 1. čs. armádního sboru a jeho brigád: vše sestavil pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 215, 216, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: http://www.noos.cz., na některých místech s mým textem.).
