Mapa Ostravské operace, období 1 až 3, od 10. března
do 5. května 1945. Mapy volně přístupné na webech, viz jako též zde: http://rkka.ru/imaps.htm
Ve výchozím prostoru se shromáždilo během noci ze 24. na 25. dubna celkem 15 tanků 3. tpr. Do výchozího prostoru se musely propracovat přes bažinaté úseky a tak se do zpevňování cest v noci zapojili i samopalníci a dvě čety sovětských ženistů.
Dne 26. dubna 1945 v 11 hodin sovětské dělostřelectvo zahájilo mohutnou dělostřeleckou přípravu. Po jejím skončení vyrazily do útoku tanky se samopalníky, které doprovázela i sovětská pěchota. Útok byl prováděn do kopce, na kterém se rozkládala osada Velký Polom.
Boj o Velký Polom trval asi 3 hodiny. Pozdější plukovník Antonín Popovič popsal, co se při útoku dělo, cituji:
"Naše tanky s výsadkem a sovětskou pěchotou se vrhly do vesnice a vlevo od ní. Celá dělostřelecká příprava byla zakončena mohutnou salvou kaťuší, jejichž střely dopadly vpravo od nás na dominující výšinu. To už jsme však vnikali s pěchotou do vesnice, jíž část tanků obchvacovala zleva. Většina fašistů byla dosud ve sklepech a v úkrytech...
Tankový výsadek vyskočil z tanku, až když tanky dosahovaly prvních domků osady. Výsadek, jedoucí na mém tanku, seskočil a ihned prohlížel domky a sklepy, zda tam nejsou ukrytí fašisté. A také tam byli. Naši samopalníci se s nimi setkali hned u dveří prvního domku. Jeden náš samopalník byl zraněn, další samopalníci pohotově vhodili do chodby granáty... Postupovali jsme od domku k domku a postupně likvidovali prchající a bránící se nepřátelské skupiny. U domků stály protitankové kanóny, minomety, těžké kulomety a jiné palebné prostředky, k nimž se fašisté po skončení dělostřelecké přípravy nestačili ani přiblížit. Těžko by se nám proti nim bojovalo, protože měli na okraji vesnice a na výšině vpravo k dispozici celkem na dvanáct hlavní a mnoho pěchotních zbraní, nepočítajíc v to polní dělostřelectvo."
Českoslovenští a sovětští vojáci ani nestačili osvobodit celou obec a již byli obleženi jejími obyvateli. Všude byla vidět velká radost, zvláště poté, co se po vsi roznesla zpráva, že s RA bojují i československé jednotky. Ještě v boji přibíhali obyvatelé, přinášeli nejrůznější dárky a pohoštění. Nebyl však čas. Muselo se za prchajícími Němci a to i přes zahrady. Nezastavily se ani tanky.
"Štábní kapitán Šrámek v průběhu boje s osmi tanky předjel houfy nepřátelských vojáků, ustupujících po hlavní silnici. Zaskočení nacisté hynuli v přesné palbě tanků a vůbec se nezmohli na organizovaný odpor. Zachránili se jen ti, kteří se vzdali. Kolem 15. hodiny byla osada zcela v rukou sovětských a československých jednotek.
Vládní delegace, která sledovala rozvinutí útoku (viz. Č. 54 předseda nové vlády Fierlinger a místopředseda Klement Gottwald a spol..., má poznámka), odjela poté k návštěvě 1. čs. smíšené letecké divize, soustředěné k podpoře ostravské operace na letišti v Porebě poblíž Rybniku jako součást sovětské letecké armády (Historickým podkladem pro informace jsou zde výňatky z vyprávění účastníků, zde i pozdějšího plukovníka Popoviče, a i z knihy, Tanky míří k Ostravě, Sergej Petras, /Karel Richter/ , jakož i z deníku 1. čs. armádního sboru a jeho brigád: vše sestavil pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 223, 224, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: www.noos.cz., na některých místech s mým textem.)."
Celý útok RA a čs. 3. tpr. se po osvobození Velké Polomy nezastavil. Tanky, samopalníci a sovětská pěchota měla jen hodinovou přestávku, aby se doplnila munice a vše, co bylo třeba a poté se útočilo dál. Rojnice spolu s tanky postupovaly přes silně zvlněný terén, kde byly i větší kopečky. Půda, po které se tanky i pěchota pohybovala byla rozměklá jarním táním.
"V údolí potoka před Dolní Lhotou hitlerovci zničili most. Českoslovenští vojáci rychle zbudovali brod. V té době nepřítel z blízkého lesa vyrazil k protiútoku. Tankisté a samopalníci svorně se sovětskými dělostřelci a pěšáky nápor Němců odrazili. Tanky poté přebrodily potok a pokračovaly v postupu. Protože vjezd do Dolní Lhoty byl přehrazen zátarasy, tanky skryté za terénní vlnou objely okraj vesnice a vnikly do ní ze směru, kde je nacisté nečekali. Srážku s nimi zaplatili dvaceti mrtvými a na místě zanechali v postavení dva protitankové kanóny. Spolupráce mezi pěchotou a tanky byla dokonalá. Dávky svítícího střeliva z kulometů ukazovaly tankistům cíle a v zápětí následovaly přesné zásahy z tankových kanónů. Bojovalo se s nelítostnou tvrdostí na obou stranách.
Ještě před večerem pronikly československé tanky se samopalníky až na protější okraj vesnice. Dolní Lhota byla osvobozena. Večerní útok sovětské pěchoty, vedený na železniční stanici, podporovali tankisté palbou z místa. Všechny pokusy o likvidaci houževnatého nepřátelského odporu však tady skončily neúspěšně... Útok byl odložen na zítřek."
V tomto momentě se do vyprávění dostala i smrt jednoho z velitelů tanků, rotného Umlaufa. Ve vyprávění je následující příběh: "Velitel tanku rotný Umlauf měl před bojem zlověstné tušení, že padne. Ani neměl kvůli tomu chuť si s kamarády večer připít na zdraví Řekl: 'Pro mně zítra všechno skončí.' Snažili se ho přivést na jiné myšlenky. Zdálo se, že tu předtuchu přeci jenom pustil z hlavy. Před útokem ostatně nebyl čas moc přemýšlet. A pak - Umlauf byl odvážný voják, žádný bolestín."
Teofil Wegricht pak vyprávěl dál: "Náš tank měl za úkol dostat se na cestu z Polomy do Lhoty po pravé straně osamělé usedlosti a pak pokračovat na Lhotu. Do útoku jsme vyrazili na smluvené znamení raketou. Projížděli jsme rozbahněným a zalesněným svahem prořídlého lesa. Fašisté zahájili palbu na břeh u silnice, porostlý stromovým. Začalo peklo. Němci do nás doslova řezali, ale my jsme jim nezůstali nic dlužni. Změnili jsme postavení, abychom byli více kryti. Postavení bylo výhodné, až na to, že větvě bránili v otočení věže vpravo. Chtěl jsem zajet jinam, ale Umlauf řekl: 'Nech ho stát, dej mi sekeru, odstraním větve.' Vyskočil z tanku. Kreibich zkoušel otočit věží, ale zase to nešlo. Napadla mě hrozná myšlenka. Otevřel jsem příklop, před tankem ležel Umlauf zasažený snajperskou střelou do hlavy (Historickým podkladem pro informace jsou zde výňatky z vyprávění účastníků, zde i řidiče Teofila Wegrichta, dále pak pozdějšího plukovníka Popoviče, a i z knihy, Tanky míří k Ostravě, Sergej Petras, /Karel Richter/ , jakož i z deníku 1. čs. armádního sboru a jeho brigád: vše sestavil pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 224, 225, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: www.noos.cz., na některých místech s mým textem.)."
Další den, 27. dubna 1945, vyjely československé tanky z jižního okraje vesnice Dolní Lhoty a projely k železniční stanici. Sotva vyjely zastavili je Němci ze svých obranných postavení na zalesněných svazích a řekou Porubou před Čavisovem ve zdrcující palbě děl a minometů. Českoslovenští tankisté sváděli dělostřelecký souboj s německou obranou. Zároveň však do útoku vyrazila sovětská pěchota, která překročila řeku Porubu v údolí, ze kterého vycházela silnice ostře vzhůru k Čavisovu.
"Nepřítel vzápětí podnikl zuřivou protizteč. Dvěma prapory pěchoty za podpory devíti tanků udeřil z obou bočních směrů. Sovětské pěchotě na pravém břehu Porubky hrozilo odříznutí. Chráněna palebnou clonou československých tanků, ustoupila zpět do Dolní Lhoty, kam se poté stáhly i tanky. Nepřítel opět dočasně ovládl železniční stanici, ale dál se už nedostal.
Příští den 28. dubna, již v 5 hodin ráno, se sovětská pěchota spolu s československými tanky znovu vrhla do boje, aby nepříteli vyrvala železniční stanici. Útok byl odražen, ale nový úder, který následoval krátce nato, vrhl nepřítele zpět.
Ženisté upravili brod na Porubce vedle železničního můstku a v deset hodin se dva z československých tanků rozjely po silnici na Čavisov. Oba byl za mostem zasaženy protitankovými granáty a vzplanuly. Útok byl zastaven. K prolomení nepřátelské obrany bylo nutné přisunout další dělostřelecké oddíly.
Po krátkém palebném přepadu, při němž byly dýmovou clonou zakryty přístupy k osadě, vyrazila trojice československých tanků s výsadkem samopalníků, se sovětskou pěchotou a s vojáky československé průzkumné roty na obrněných transportérech. Tentokrát se nepříteli nepodařila jeho obvyklá taktika vrážet z boků klíny mezi postupující tanky a pěchotu. Tankisté na plný plyn zdolali svah, a když ženisté vyhodili do povětří silniční zátaras, vjeli nezadržitelně do Čavisova."
Krátce po osmnácté hodině byl vesnice vyčištěna od nepřítele bez ztráty jediného tanku. Tím se tankistům, bojujícím v nejtěsnější součinnosti se sovětskými pěšáky, otevřela cesta na Hýlov a Klimkovice, kde kvapně ustupující nepřítel zaujímal novou obrannou čáru.
"Ženisté neúnavně a obětavě odstraňovali zátarasy na lesních cestách. Umožnili tak tankům s československými a sovětskými výsadky do svítání 29. dubna proniknout do bezprostřední blízkosti Hýlova. Po krátké přípravě byl podniknut útok na nacistické pozice. Už dopoledne vnikly tanky na severní okraj osady a odtud dobře mířenou palbou podporovaly útok sovětské pěchoty. Boj o osadu byl urputný. Protáhl se až do 21. hodiny, kdy se teprve československým tankistům a samopalníkům spolu s pěšáky 383. střeleckého pluku podařilo spojenými silami zlomit fanatický odpor nepřítele a osvobodit vesnici. Z nedalekého lesíka se vyhrnula rota hitlerovců s několika desítkami vojáků ruských dobrovolnických jednotek, ale byli palbou zahnáni na útěk (Historickým podkladem pro informace jsou zde výňatky z vyprávění účastníků, zde i řidiče Teofila Wegrichta, dále pak pozdějšího plukovníka Popoviče, a i z knihy, Tanky míří k Ostravě, Sergej Petras, /Karel Richter/ , jakož i z deníku 1. čs. armádního sboru a jeho brigád: vše sestavil pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 226, 227, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: www.noos.cz., na některých místech s mým textem.)."
A právě v době kdy českoslovenští tankisté dobyli, spolu se samopalníky a sovětskou pěchotou, Hýlov, nastala rozhodující fáze útoků všech útočících armád v boji o Ostravu.
