Mapa prostoru bojů
, kde bojoval i 1. čs. armádní sbor, generála Klapálka, od 10. března a až do 5. května 1945. Mapy jsou volně přístupné na několika webech, viz také zde: http://rkka.ru/imaps.htm
Generál Klapálek a jeho štáb ještě večer 30. dubna 1945 neměl žádné zprávy, jestli Němci budou bránit pravý břeh Váhu, když jeho 1. čs. armádnímu sboru zničili němečtí ženisté most u Velké Bytče (viz konec Č 60.). A jak poté sám napsal, přechod přes řeku Váh nakonec proběhl úplně jinak, než jak se štáby a velitelé brigád naplánovali. Nálada u všech byla taková, že všichni chtěli přes řeku a nejraději ihned. Hledali se různé způsoby, jak na druhou stranu rozvodného Váhu... Pak si mnozí všimli, že v městě Bytča vlají prapory a fábory májek. Generál Klapálek prý ještě chvíli váhal, neboť od Němců se daly očekávat různé triky válečné, když mohli takto využít i májových oslav, aby prvé sledy oklamali?
"Byl pozdní večer, setmělo se úplně, sem tam bylo ve městě vidět světýlko. Najednou se odtamtud ozvala - ne palba kulometů, ani výbuchy granátů - ale muzika! Jak se vítr točil, přinášel nové a nové tóny. Snad v městečku vědí, kdo je na druhé straně řeky, a tímto způsobem nás vítají, ačkoli Němci pravděpodobně nejsou příliš daleko. Bylo to lákavé a jistě to aspoň zde uspíšilo přechod řeky.
Bývalý slovenský partyzán Anton Kostka a četař Bednár nalezli v obci Hrabová starý člun, vzali čtyři další dobrovolníky a přepravili se jako první sled přes řeku. Zjistili, že je vše v pořádku. V krátké době se v husté mlze přepravili na pravý břeh Váhu i další desítky vojáků, a brzy po rozednění byla celá Bytča naše. Němci se skutečně stáhli na jižní okraje lesů na výšinách, jimiž začínají rozsáhle lesnaté Javorníky."
Ihned v noci se do práce dali ženisté, kteří nejprve stavěli most o nosnosti 10 tun,. Most byl hotov již 1. května odpoledne, takže těžší povozy mimo tanků a ostatní těžké techniky mohly na druhou stranu. Most se sice pod náklady pohupoval, nořil se do dravého a kalného proudu, vrzal, skřípal, ale držel.
Čs. polní prapory se ihned daly do pronásledování nepřítele a přitom osvobodily dvacet vesnic.
"Večer stanul 4. úderný prapor z 3. pěší brigády v prostoru Stupné, 6. prapor dorazil do Jesenice a 5. prapor dosáhl prostoru Podvažie.
1. pěší brigáda, která se přes Váh přepravila později, 3. praporem dosáhla Velké Udiči. Většina jejich jednotek však večer teprve vyrážela na pochod z Velké Bytče. Ještě během noci však obsadily obce Hatné a Hoštiná. Také prapory 4. pěší brigády využily noci k pronásledování nepřítele. Kolem půlnoci vstoupily do Púchova a postupovaly dále na Lúky a Čertov (Historickým podkladem pro informace je zde výňatek z: Karel Klapálek. Ozvěny bojů - vzpomínky z druhé světové války, Naše vojsko 1966, a dále i informace z deníku 1. čs. armádního sboru a jeho brigád: sestavil pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 285, 286, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: http://www.noos.cz., na více místech i s mým komentářem a textem.)."
Další den, 2. května 1945, ještě v době kdy ženisté u Bytči na Váhu začali stavět most 30 tun, stoupaly již prapory 1. čs. armádního sboru po mnoha cestách do svahů Javorníků na slovensko-moravském pomezí.
Jeden z těch, který tam tehdy byl a přežil, Alfréd Ressel (něco více viz také zde:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Alfr%C3%A9d_Ressel
, jeho díla jsou: Alfréd Ressel - Mé cesty válkou, nakladatelství MF 1975 a také - Alfréd Ressel - Šestnácti krajinami za svobodu, nakladatelství PRAVDA 1978
) ve svých pamětech na tehdejší chvíle vzpomínal slovy:
"Bylo horké poledne, když jsme dojeli k silniční závoře na bývalé protektorátní hranici u Horní Lidče pod Vsetínem. Lidé si už mohli dopřát přepych svobody, a přece jsem měl v první chvíli dojem, že se nic nezměnilo. Povšiml jsem si pohledů lidí. Byli zamlklí, vnitřně sice účastní na tom, co se dělo, ale přece jenom nejistí.
Nejhorší chvíle měli za sebou, proč tedy ta tíseň? A bylo tomu tak na samotách i v prvních vsích na moravské straně. Řekl jsem si, že tomu asi nevěří, že jsme dojeli, že je opravdu konec tomu utrpení. Muselo být velké, když se ještě dnes bojí.
Zato květnová příroda byla klidná, krásná, velebná. Zavřel jsem oči a sál do sebe vzduch domova a vůni moravské země. V duši panovala vlahá pohoda... (Historickým podkladem pro informace je zde výňatek z: Karel Klapálek. Ozvěny bojů - vzpomínky z druhé světové války, Naše vojsko 1966, a též i výňatek z - Alfréd Ressel - Mé cesty válkou, nakladatelství MF 1975 a také - Alfréd Ressel - Šestnácti krajinami za svobodu, nakladatelství PRAVDA 1978: a dále i informace z deníku 1. čs. armádního sboru a jeho brigád: sestavil pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 286, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: http://www.noos.cz., na více místech i s mým komentářem a textem.)."
V dalším postupu vpřed, směrem na západ, vpravo od 1. čs. armádního sboru, směrem na Čadcu a Valašské Meziříčí, postupovaly tehdy jednotky sovětského 17. gardového střeleckého sboru, vlevo od našich pak 18. rumunská divize. Horský teren zde byl takový, že přímo bránil, aby jednotky vpravo i vlevo, mohly spolu organizovat jakoukoliv součinnost.
Zprávy, které čs. průzkumníci měli od zdejších partyzánských skupin říkaly, že Němci mají na hřebenech Javorníků připraveny "pravděpodobně" obranné pozice, které se budou určitě snažit udržet. Šlo tedy vlastně o to, aby jim postup našich jednotek nedopřál čas, aby se mohly Němci připravit k obraně do hloubky. Tehdy rozhodoval čas.
Generál Klapálek (viz zde foto
generála Karla Klapálka) po vyhodnocení nařídil "1. pěší brigádě, aby postupovala údolím Marikovského potoka po ose Velká Udiča-Dolná Mariková, Rychtárovice-Čertov-Nařina, zatímco 4. pěší brigáda měla určenou trasu Púchov-Mestečko-Dubjova-Čertov-Bařiny-Ústí. Do půlnoci 2. května měly obě brigády dosáhnout Vsetína.
3. pěší brigádě velitel sboru uložil, aby postupovala hlavními silami za 1. pěší brigádou údolím potoka po ose Jesenica-Papradná-Nový Hrozenkov. Brigádní průzkumná rota měla do Nového Hrozenkova proniknout po trase z Velké Bytče přes Makov, Velké Karlovice. Úkol předpokládal, že brigády urazí během 24 hodin zhruba 40 kilometrů v horském zalesněném terénu."
Kolony brigád v šířce patnácti kilometrů postupovaly bez ohledu na únavu. Na hřebenech Javorníků však byly 2. května večer zastaveny silným odporem nepřítele, opevněného na dominantních výšinách. Vzplanuly boje průzkumných jednotek. Tehdy major a poté pplk. Sacher (něco více viz zde:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Vil%C3%A9m_Sacher
https://www.kosmas.cz/knihy/173735/valk ... a-na-hane/
, včetně jeho knih.) si ve své vzpomínkové knize - Válka skončila na Hané - i po letech živě vybavoval vzrušující pocity, které prožíval při zdolávání Javorníků.
"Klusákova průzkumná četa postupuje v široké rojnici vzhůru svažitým lesem. Při zemi se drží pás mlhy. Z korun smrků zmáčených deštěm pleskají do jehličí hojné kapky.
Mezi kmeny stromů vpředu občas blýsknou ojedinělé výstřely, zadrkotá kulomet. Němci ustupují a nechávají za sebou skupinky, které se snaží překvapivou palbou zpomalovat postup Čechoslováků. Do větších přestřelek se zatím nepouštějí. Četa je posílena dvěma těžkými kulomety typu Maxim s pancéřovými štíty na kolečkách. Obsluhy je táhnou několik kroků za rojnicí, připraveny obrátit rychle hlaveň proti nepříteli. Zatím to ještě není třeba. S kulometníky se rázným, širokým krokem posunuje dopředu velitel roty nadporučík Marcinko s odjištěným samopalem v ruce. Rozhlíží se doprava i doleva, kde se za mlázím prodírají obě další čety. Za ním, s dalekohledem na krku, vykračuje velitel baterie poručík Dzendel, který zatím neměl příležitost uplatnit ničivou sílu svých stodvacítek plahočících se vzadu.
Vojáci procházejí mezi mokrými stromy se zvýšenou pozorností. Pohledem bedlivě zkoumají terén kolem sebe, jestli někde nenadzvedává jehličí nastražená mina. Les je plný zvuků, hlučných kročejů vojenských bot, harašení a praskotu rozhrnovaných a lámaných větví, cinkotu výstroje, tlumených hlasů, lomozu vláčených maximů a minometů na podvozcích... Přibíhá desátník Marko. Hlásí veliteli nález dvou mrtvých těl. Leží vedle sebe v obnošených a zablácených civilních kalhotách a kabátech, jaké nosí zdejší vesničané, na tvářích zaschlou krev."
Jak dál líčil pplk. Sacher, musel se tehdy i se svým pobočníkem u místa nálezu zastavit. Ti lidé byli zastřeleni zblízka z pistole ranou do čela. Otázka kdo je zabil nemusela mít zde jedinou odpověď - Němci, nebo partyzáni? Těla byla již v pokročilém stádiu rozkladu a někdo jim prošacoval kapsy a nechal je ležet v houští... Voják přece nemůže lhostejně přejít kolem mrtvol. Vždy si pomyslí nejen na sebe, ale i na kamarády.... Kdo ví, kde na něho čeká smrt, jeho stálá souputnice. I zde nadporučík nařizuje vojákům, aby oba nejméně přikryli větvemi. Nyní nebyl čas na kopání hrobu...!
"Na hřebenu Javorníků rojnice překračovaly prázdné německé zákopy. Vojáci procházeli důkladně vybudovaným obranným postavením lemujícím lesní cestu se spletí spojovacích zákopů ubíhajících daleko dozadu.
´Dobrá práce,´ prohodil nadporučík Marcinko ke Klusákovi.
´Nerad bych je šturmoval,´přisvědčil Kusák. ´Dovedu si představit, co by nás to stálo.´
Jako první si proklestila cestu na Moravu čs. 4. pěší brigáda. Její jednotky vyrazily vpřed časně ráno 3. května. Kolem poledního obsadily prostor Čertova. Po menších potyčkách u vesnice Papaje pronikly k Bařinám a palbou přerušily provoz na silnici a železnici v údolí vsetínské Bečvy. Zbytky nepřátelských jednotek hledaly záchranu v útěku do lesů. "
Na další pak vzpomínal Oldřich Kvapil (něco více viz zde:
http://zpravy.idnes.cz/zemrel-valecny-h ... _domaci_jj
ale také zde:
http://www.pametnaroda.cz/story/kvapil- ... -1918-1468
:
"Větší počet nepřátelských vojáků se dokonce chystal odjet po prohraném boji vlakem, který stál připraven na kolejích u obce Bařiny. Neodjeli, neboť jednotky brigády přeťaly železniční trať v týlu. Nepřátelským vojákům nezbylo než bojovat. Zahájili tedy palbu. Soustředěná palba našich jednotek však v krátké době umlčela každý odpor. Ve vlaku nebyl po boji nalezen ani jeden nepřátelský voják, který by mohl vypovídat. Všichni byli v boji zabiti (Historickým podkladem pro informace je zde výňatek z: Karel Klapálek. Ozvěny bojů - vzpomínky z druhé světové války, Naše vojsko 1966, a též i výňatek z - Alfréd Ressel - Mé cesty válkou, nakladatelství MF 1975 a také - Alfréd Ressel - Šestnácti krajinami za svobodu, nakladatelství PRAVDA 1978 a výňatek od Viléma Sachera - Válka skončila na Hané - a též Oldřich Kvapil, a dále i informace z deníku 1. čs. armádního sboru a jeho brigád: sestavil pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 287, 288, 289 vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: http://www.noos.cz., na více místech i s mým komentářem a textem.)."
