Mapa útoků v Pražské operaci

do 9. května 1945. Mapy jsou volně přístupné na několika webech, viz také zde: http://rkka.ru/imaps.htm
Ve stejné době, kdy útočné jednotky z 1. čs. pěší brigády bojovaly u Tučap, hlavní síly 1. čs. armádního sboru postupovaly k Hulínu, stejně jako sovětské jednotky, které sem poslal jejich velitel 18. A. Záměrem velitele sovětské 18. A bylo zmocnit se Přerova. Města se zmocnit a zároveň Němcům odříznout cesty od Lipníka a Hranic.
"Příležitost zasáhnout do bojů dostala i čs. 3. pěší brigáda. Posílena 1. praporem z 1. pěší brigády, který jí postupem na Rymice, Kostelec a Starou Ves zajišťoval zprava křídlo a bok, postupovala důrazně vpřed. Její 6. prapor v okolí Rusavy zlikvidoval německou baterii a přes vesnici Brusné a Chomýž pronikl do Hlinska. Tady se jeho postup zastavil. Narážel na pevnou nepřátelskou obranu.
1. prapor utrpěl těžkou ránu. Za postupu v čele praporu padl jeho velitel štábní kapitán Peroutka. Zabila jej dávka z německého samopalu. Štíhlý, otužilý důstojník, který vojákům imponoval svou neohrožeností, energickou odhodlaností a snášením všech strázní s nimi. Prošel těžkými boji a jako příslušník pozemní brigády v Anglii se dobrovolně přihlásil k odjezdu do Ruska. Mnohokrát se vyznamenal v krvavých bojích za postupu od Dukly celým Slovenskem, a tady na rodné Moravě jej skolila smrt. Na samém konci vítězné války. Jeho vojáci byli otřeseni"
Velitel sovětské 18. A generál Gastilovič v telefonu sliboval generálu Klapálkovi za dobytí Přerova Řád Suvorova I. stupně.
Postup jednotek čs. 1. armádního sboru, které po osvobození Pravčic pronikaly podél železniční trati směrem na Přerov, byl u obcí Rymnice a Kolián zastaven nečekaně tuhým odporem Němců. Kolem poledne zde došlo k tragické události, kterou generál Klapálek ve své knize označoval za nejhorší od dob, kdy se bojovalo u Liptovského Mikuláše:
".... dva naše automobily vjely na silnici do léčky! Byla to spojovací četa dělostřeleckého Pluku 2 (1. brigády). První vůz zapálili nacisté výstřelem z pancéřové pěsti a spojaře, vyskakující z vozů, napadli zblízka kulometnou palbou a ručními granáty. V silničním příkopu a na okolních pozemcích zůstalo 19 padlých příslušníků sboru. Podle lékařského zápisu byly na místě mrtví jen asi 3 nebo 4, ostatní byli jako ranění nacisty nelidsky ubiti: Některé lékařské údaje: kosti lebeční jsou rozchlípeny až na 5 cm, rána způsobena asi lopatkou. Nebo: vstřel s opáleným okrajem. V jiném nálezu je uvedeno, že velká krevní podlitina má otisk podpatku! Zachránilo se 12 mužů, jeden s průstřelem lebky. Jeden z raněných byl nalezen v bezvědomí teprve po ústupu Němců, jiný byl odvlečen a nalezen umučený u Svitavky, kde byl pohřben na místním hřbitově (Historickým podkladem pro informace je zde výňatek z: Karel Klapálek. Ozvěny bojů - vzpomínky z druhé světové války, Naše vojsko 1966, a též i výňatek z - Alfréd Ressel - Mé cesty válkou, nakladatelství MF 1975 a také - Alfréd Ressel - Šestnácti krajinami za svobodu, nakladatelství PRAVDA 1978 a výňatek od Viléma Sachera - Válka skončila na Hané - a též Oldřich Kvapil, a dále i informace z deníku 1. čs. armádního sboru a jeho brigád: sestavil pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 296, 297, 298, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: www.noos.cz., na více místech i s mým komentářem a textem.)."
Dne 7. května 1945 ráno ve 4 hodiny vyrazily prapory ze 3. pěší brigády do útoku směr osada Břest. Němci se před osadou bránily s fanatickou zuřivostí a útok nejprve uvázl v těžké dělostřelecké a kulometné palbě. Jenom 4. praporu se podařilo proniknout do poloviny osady a i jeho oddíly byly pak zastaveny. Němci pak s jedním tankem A jedním SHD odpoledne podnikli protizteč. Dopis velitele 4. praporu, který psal pro velitele 3. dělostřeleckého pluku říkal o událostech viděných a prožitých na místě:
"Odpoledne asi ve 13:30 hod zahájil nepřítel útok na úseku praporu, podporovaný silnou palbou 1 tanku a 1 SHD. V kritickém okamžiku, kdy se části mužstva zmocňovala panika, zachovali vaši dělostřelci klid a rozvahu a palbou svých 76 mm, jakož i zenitních děl a 120 minometů přispěli lvím podílem k odražení urputného nepřátelského útoku. Při boji, který trval asi 4 hodiny a byl na obou stranách urputný, se vyznamenal škpt. Janko, kpt. Mates a por. Dzendel, ppor. Liška a ppor. Dubecký. Doporučuji, aby uvedení, kteří svojí statečností, obětavostí a chladnokrevností tak značnou měrou přispěli veliteli praporu ke splnění jeho úkolů, byli navrženi k vyznamenání."
A že v Břestu a okolí proběhli krvavé boje v posledních dnech války hovoří i ztráty, které byly zapsány na československé straně, když prapor měl 7 mrtvých, 37 raněných a 21 nezvěstných.
"V noci na 8. května nepřítel své postavení v Břestu vyklidil a stahoval se k Přerovu. Velitel 18. A však předešlý den v odpoledních hodinách, když zvážil potíže, které musely jednotky československého sboru zdolávat za postupu na Přerov z jihu, nařídil soustředit sbor v prostoru Klenovice-Pivín-Hruška a podniknout útok na Prostějov.
Od 21. hodiny 7. května probíhaly přesuny, zahrnující přechod přes řeku Moravu. Jelikož nepřítel zničil všechny mosty, českoslovenští ženisté museli rychle vybudovat pro přepravu vojsk 49 metrů dlouhý most o nosnosti 15 tun. Svůj úkol splnili v rekordní lhůtě během noci, takže dopoledne následujícího dne jednotky sboru zakončily přesun a zahájily přípravu k útoku.
4. pěší brigáda jako pravé křídlo sboru měla útočit směrem na osadu Určice a postupovat západně od Prostějova na Domamyslice a Kostelec.
3. pěší brigáda, tvořící střed bojové sestavy, měla postupovat na Vranovice a Alojzov a dále rozvíjet útok směrem na Mostkovice-Kostelec, kde se měla spojit s jednotkami 60. A ze 4. Ukrajinského frontu, které útočily na Prostějov ze severovýchodu."
1. čs. pěší brigádě připadl úkol postupem na Myslejovice-Plumov-Lešany krýt levý bok sboru.
Kolem 17. hodiny odpoledne, když již Rudá armáda osvobodila Olomouc, byly zahájeny akce plánovaného útoku.
Prosakovaly zprávy, že hitlerovské Německo kapitulovalo.
Generál Klapálek na ony okamžiky vzpomínal slovy:
"Pozoroval jsem dalekohledem, jak se 4. brigáda přibližuje a jak potom útočí na vesnici Skalka. Jedna část pěchoty přecházela přes naši výšinu na luka v údolí potoka a čelní jednotky brigády pomalu vystupovaly na zalesněný kopec u vesnice.
Ozvaly se kulomety a pro změnu bylo zase vidět dopady německých granátů, min; někde od Čelčič či Klenovic vyjížděly sovětské samochodky, právě odpravily dva německé tanky.
To všechno jsem pozoroval, když zazvonil telefon: volal náčelník štábu, ať se hned vrátím na velitelství, od štábu armády došla velmi důležitá šifrovka - a máme se připravit na velkou radost."
Psal pak dále, že tušil oč asi půjde a i tak se vrátil do Stříbrnic až když se stmívalo. Již po cestě viděl zvýšené hlomození a větší ruch mezi vojáky. Když vstoupil do místnosti velitelství, bylo tam velké množství lidí, kteří se usmívali a náčelník štábu držel v ruce papír a volal:
"Tak už to tady máme!"
Velitel 1. čs. armádního sboru generál Klapálek si vzal podávaný papír a znovu všem nahlas četl:
"Sedmého května 1945 podepsali Němci v Remeši akt vojenské kapitulace všech ozbrojených sil, jak na západní, tak na východní frontě. Fakt bezpodmínečné kapitulace začíná dne 8. května ve čtyřiadvacet hodin středoevropského času..."
Na řečené okamžiky skončení druhé světové války vzpomínal i plukovník Větvička, tehdy kapitán, příslušník operační skupiny 4. pěší brigády (něco více viz také zde:
http://forum.valka.cz/topic/view/42873/Vetvicka-Jiri
):
"Stáli jsme před Prostějovem. Bylo pozdě večer, když jsem se vracel celý rozmrzelý od 8. praporu, který celé odpoledne tvrdošíjně podnikal to, čemu se mezi vojáky říká průzkum bojem. Dorážel na Němce ve vesnici Skalka, aby odkryli všechny svá palebná ohniska, a snažil se odvléci zajatce. Bez výsledku.
Štáb brigády byl toho dne rozložen ve vsi Obědkovice. Podal jsem hlášení a Tonda mě odvedl do statku, kde jsem měl nocovat. Obloha hýřila hvězdami a vzduch byl plný vůně. Létali chrousti, hučela auta. Noc se chvěla nepostižitelným napětím."
Příkazník Tonda vykládal kapitánovi: "Jsou tady Rumuni, ale to vám nemusí vadit. Vy budete mít extra cimru pro sebe. Selka je hodná, v troubě vám suší od večeře sekanou se zelím a brambory."
Pochutnal si, promluvil i s hospodyní. Řekli si navzájem své osudy a pak zalehl, když mu příkazník Tonda ještě natřásl "poctivou venkovskou peřinu.
Větvičku pak probudila divoká palba z pušek, samopalů a kulometů, když sem tam zaduněl i granát a létaly světlice... Myslel na přepadení:
"Vyskočil z postele. V kuchyni nikdo. Jenom v košili a ve spodkách letí pro plášť, hmatá po pistoli, ještě se vrátil pro kalhoty složené na židli u postele. Bos běží na dvůr. Ve vratech málem porazil hospodyni.
"Co se stalo, prosím vás?"
Padla mu kolem krku. "Válka skončila! Máme mír!" Plakala mu dojetím v náručí. Vedl jí pomalu do kuchyně. Usedají ke stolu. Žena si utírá oči zástěrou.
"To bude mít maminka radost, že jste se jí vrátil. A ti moji se mi, dá pánbůh, taky vrátí."
Zvenku přiběhl celý udýchaný příkazník Tonda: "Je konec, veliteli! Budeme slavit?"
Kapitán si pak vybavil, že se podíval na hodinky - bylo 10 minut po půlnoci. Přemýšlel co dělat - má se ustrojit a jít na velitelství, kde se bude určitě slavit? Nakonec se rozhodl zcela jinak.
"Víš co Tondo? Já se půjdu na ten mír vyspat."
Hospodyně ho mateřsky pohladila po jeho rozcuchaných vlasech.
" Jen jděte, jděte. Zasloužíte si to. Všichni (Historickým podkladem pro informace je zde výňatek z: Karel Klapálek. Ozvěny bojů - vzpomínky z druhé světové války, Naše vojsko 1966, a též i výňatek z vyprávění Jiřího Větvičky, výňatek od Viléma Sachera - Válka skončila na Hané - a též Oldřich Kvapil, a dále i informace z deníku 1. čs. armádního sboru a jeho brigád: sestavil pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 299, 300, 301, 302, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: www.noos.cz., na více místech i s mým komentářem a textem.)."