Mapa Pražské operace
od 6. do 9. května 1945. Mapy jsou volně přístupné na několika webech, viz také zde: http://rkka.ru/imaps.htm
Symbolická čs.jednotka, pod velením pplk. Sítka (Kombinovaný oddíl čs. samostatné obrněné brigády), vyčleněná z obrněné brigády, která vyrazila 24. dubna 1945 od Dunkerku (Dunkerque), aby mohla být nasazena k osvobozování Československa, pokračovala, po setkání s americkým Čechem Houškou, dál směr ČSR. Noc po setkání, byl čs. oddíl ubytován v jedné vesnici u Mannheimu. Bylo to v kasárnách, kde sice nebyl žádný komfort, ale většina vojáků, ví, že se v době kdy vojenskou službu prodělávali, tak se uměli vyspat takřka všude. Část z cesty Sítkova - Kombinovaného oddílu Čs. samostatné obrněné brigády, viz také zde v textu: http://www.vhu.cz/cesta-nahorkle-radosti/
):
"Podporučík Josef Sommr, mladší důstojník baterie, kterému připadla nastálo nelehká povinnost ubytovatele, si všímal chování Němců, Čechoslováky ignorovali. Stejně jako Američany. Dělali si svou každodenní práci na polích i v hospodářstvích, jako by žádná válka nebyla, a tvářili se většinou zpupně, jako by ji už neměli prohranou.
Města, kterými oddíl projížděl, byla rozbitá a vojáci si říkali: Dobře jim tak. Mají co chtěli.
Další noc přečkali vojáci oddílu ve vesnici nedaleko Aschaffenburgu. Sommr zajistil nocleh v budově školy. Žena ředitele se jim s pláčem svěřovala, že jediného syna ztratili v Itálii, v bojích na řece Sangro. Manžel jí okamžitě okřikl, aby se s vojáky nebavila, a vtáhl jí do bytu.
V Bamberku, kde strávili třetí noc, se v kasárnách setkali s početnou skupinou Čechů a Slováků, které Američané osvobodili z koncentračních táborů a věznic. Vyhublí, zubožení lidé slzeli dojetím. Vojáci s nimi dychtivě zapřádali rozhovory, jestli se od nich nedovědí něco o svých příbuzných nebo známých, anebo jestli mezi nimi dokonce nenajdou někoho, s kým se znali. Dělili se s nimi o příděly potravin z amerických skladů, povídali si o všem, co zažili, a svěřovali si nejčerstvější zprávy. Při loučení si sborově zazpívali ´Kde domov můj´ (Historickým podkladem pro informace je zde výňatek vyprávění Josefa Sommera : vše sestavil: pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 310, 311, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: http://www.noos.cz., na více místech i s mým komentářem a textem.)."
Po dalším dnu jízdy pak dorazil Kombinovaný oddíl čs. samostatné obrněné brigády, večer do vesnice Sichersreuth, už poblíž československých hranic. Zde byla většina silnic plná civilistů, kteří šli, jeli směrem na východ, mnozí se vraceli z totálního nasazení. Velké množství lidí bylo v koncentráčnických hadrech, z věznic a koncentračních táborů v Německu. Mnoho bylo Ukrajinců odvlečených na práce, a také se vraceli slovenští vojáci zajatí při SNP. Tam kde poznali čs. vojáci krajany, brali je k sobě na nákladní auta a živili je ze své polní kuchyně.
"V Sichersreuthu se podporučík Sommr, zajišťující ubytování v místním hostinci a okolních domech, postarali i o ně. Všichni byli v radostném očekávání návratu domů, do osvobozené vlasti. Nikde neměli stání. Nic je nezajímalo, krása krajiny ani historické památky. Jenom si odpočinout, najíst se, vyspat, doplnit benzín v nádržích vozidel a rychle tas dál, domů.
V Sichersreuthu se nuceno zdrželi celé čtyři dny. Podplukovník Sítek na různých amerických velitelstvích vyběhával papíry s razítky povolující vstup oddílu na československé území. Ostatní zatím hledali navrátilce, krajany. Podporučík Josef Sommr se setkal hned s několika. Jeden byl četnický strážmistr Beneš z četnické stanice na Rokycansku, ve Zvíkově, ležícím nedaleko od jeho rodné obce Podmokly. Znal jejich rodinu, a k jeho velké úlevě mu sdělil, že od roku 1943, kdy byl zatčen, nebyla postižena. I jiní vojáci našli mezi politickými vězni krajany a získali od nich zprávy o svých rodinách. Některé radostné, některé smutné. Smutné zvěsti se dozvídala většina vojáků z židovských rodin. Jejich drazí beze stopy zmizeli za zdmi terezínského gheta. Zbývala jen neurčitá, chvějivá naděje, že přežijí utrpení, které snad už co nevidět skončí.
Oddíl v té chvíli podléhal velení americké 3. A.
Konečně přišel rozkaz k přesunu. Místo určení Cheb. Kapitán Kraus, civilním povoláním učitel z Jičína , vyjel v džípu napřed, aby podle mapy prozkoumal cestu k hranicím a přejezd.
Hraniční čáru kolona československých vozidel přejela 30. dubna 1945 kolem 10. hodiny dopoledne. Na prostranství u silnice celý oddíl nastoupil do trojřadu a štábní kapitán Pujman s rukou u baretu rázně vykročil vstříc veliteli:
´Pane podplukovníku,´ pronášel hlasem, který se zachvíval vzrušením, ´hlásím, kombinovaný oddíl československé obrněné brigády vkročil na území naší vlasti!´ Leckomu z mužů, stojících v pozoru s hrdě vztyčenou hlavou, se v očích zaleskly slzy mohutného dojetí."
A v dalším pak vypráví Josef Sommer:
"Potom se náš oddíl přesunul do Chebu, vzdáleného od hranic 15 kilometrů. První vesnice, kterou jsme projížděli, byla Mühlbach. Německé obyvatelstvo si našeho průjezdu nevšímalo, považovalo ho za běžný přesun některé části americké armády. Zastavili jsme na náměstí v Chebu. Hned se k nám hlásili Češi, kteří tu prožili okupaci. Nabízeli svou pomoc a my jsme s povděkem přijímali jejich rady a informace o podmínkách ve městě. Pomáhali nám i s pomocnými pracemi při plnění úkolu našeho oddílu. Místní Němci byli překvapeni, když viděli československé vojáky, což poznali podle nápisů na náramenících našich uniforem. Ubytovali jsme se bez jakýchkoliv formalit v hotelu Metropol a v dalším hotelu v jeho blízkosti. Naše zabraně a vozidla zůstaly na náměstí. Určily se stráže a rozdělily služby, stejně jako na nepřátelském území (Historickým podkladem pro informace je zde i výňatek vyprávění Josefa Sommera : vše sestavil: pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 311, 312, 313, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: http://www.noos.cz., na více místech i s mým komentářem a textem.)."
Poté pak několik dní, Kombinovaný oddíl Čs. samostatné obrněné brigády pplk. Sítka, pomáhal americkému velení v Chebu, obnovovat pořádek a i udržovat bezproblémový chod nově instalované správy města. Ve stejné době se poblíž Chebu ještě bojovalo a německé obyvatelstvo vesměs nenávistně pohlíželo na americké a československé vojáky. V pohledech Němců byla znát nevraživost, obavy a strach, což bylo vidět zvláště v době, kdy Češi vypátrali esesáka, který zastřelil 3 Ukrajince, kteří z hladu ukradli v obchodě nějaké potraviny. Esesák byl zatčen a Čechoslováci jej chtěli okamžitě zastřelit, ale Američané trvali na soudu.
Dne 5. května 1945, což byl v den zahájení ofenzívy amerického 5. as (V. as), kapitán Pujman, zástupce velitele Kombinovaného oddíl Čs. samostatné obrněné brigády, oznámil podporučíku Sommerovi, že je přidělen jako styčný důstojník k velitelství americké divize, která měla obsadit Plzeň.
"Spolu se mnou byl jmenován praporčík Lukeš, dosavadní výkonný rotmistr protiletadlové baterie. Dostali jsme džíp a s řidičem Goetzem jsme se vydali na cestu. Museli jsme jet oklikou a vrátit se do Německa, neboť cesta do Plzně přes Mariánské Lázně byla dosud v rukou německé armády. Projeli jsme města Marktredwitz a Wunsiedel, dále jsme pokračovali podél hranic do města Weidenu."
Přes Rozvadov pak dojeli do Tachova. V Tachově však zjistili, že jejich nové působiště se už stačilo přemístit do Plzně, kterou US Army 6. května 1945 obsadila a tak hned jeli dál. V české vesnici Sulislav u Stříbra se na chvilku zastavili, aby se trochu umyli a najedli. Místní Češi je všude vítali a hned jim sdělovali, že : "V Praze se bojuje, jeďte jí rychle na pomoc!"
Se vším zdržením tak do Plzně dorazily až večer po setmění. Kombinovaný oddíl stále setrvával v Chebu, byl začleněn do amerického 18. pluku 1. pěší divize a zahajoval přesun do osvobozené Plzně.
"Telefonní spojení s Prahou fungovalo. Do Plzně se na americké velitelství dovolal telefonista z velitelství Bartoš (v Praze - má poznámka). Spojili ho se styčným důstojníkem Sommerem. Vylíčení situace povstalců bylo zneklidňující. Praha potřebovala pomoc.
Podporučík Sommr se okamžitě obrátil na amerického operačního důstojníka z velitelství divize. Co se dozvěděl, ho zmrazilo. Americká vojska nesmějí překročit demarkační čáru.
Nevěděl ovšem, že sám Patton kvůli tomu volal Bradleyho: ´Praha je jak hrozen zralý ke sklizni. Musím se opravdu zastavit v Plzni? Pustíš mě do Prahy? Proboha, Brade, ti vlastenci ve městě potřebují naši pomoc! Musíme si pospíšit!´
´Já sympatizuji s tebou i s vlastenci v Praze, Georgi,´řekl Bradley, ´ale mám své instrukce.´Slíbil, že hned zavolá Eisenhowerovi a počká na odpověď. Vtom Zattonovi bleskl hlavou nápad: ´Co říkáš tomu, že bych se prostě dneska ztratil, a zatímco budu nezvěstný, moje jednotky vstoupí do Prahy? Já se přestanu skrývat a zavolám ti z telefonní budky v Praze.´
Zdálo se, že se nápad Bradleymu docela líbí, ale odmítl čekat až na Pattonovo zavolání z budky. Chtěl si věc předem vyjasnit s Eisenhowerem. V tak ožehavé záležitosti, jakou bylo osvobození Prahy, se neodvažoval postupovat unáhleně a nezodpovědně
Eisenhower nepřipouštěl jinou možnost než Pattona zastavit. Dne 4. května 1945 sám osobně zkusil sovětského náčelníka generálního štábu Antonova přemluvit, aby po obsazení linie procházející Plzní bylo americké 3. A povoleno postupovat k Vltavě a na západní předmostí Prahy. Antonov velmi rezolutně vyjádřil nesouhlas. Poukazoval na možnost promíchání jednotek. Se skrytou hrozbou dodal: ´Rudá armáda zastavila svůj postup k dolnímu Labi východně od linie Wismar-Schwerin-Dömnitz na vaši žádost. Doufám, generále, že vyhovíte našim přáním ve vztahu k postupu amerických jednotek v Československu...! (Historickým podkladem pro informace je zde i výňatek vyprávění Josefa Sommera : vše sestavil: pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 313, 314, 315 vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: http://www.noos.cz., na více místech i s mým komentářem a textem.)."
n
