Mapa Pražské operace
od 6. do 9. května 1945. Mapy jsou volně přístupné na několika webech, viz také zde:
http://rkka.ru/imaps.htm
Těch několik dní Pražského povstání bylo určitě těžkých a plných dramatických hodin, kdy povstalci jen těžko věděli, jak bude jejich boj završen. Všichni doufali, že boj musí pro ně dopadnout dobře a Němci již musí prohrát. Odpovídali tomu zprávy z oblastí dobytého Berlína, kde vítězila RA, ale i zprávy z celé Evropy, když již se vědělo, že americká armáda je v Plzni.
Velice těžký byl den 8. května 1945, stejně jako 7., kdy Němci většinou již od rána těžce útočili na povstalce na mnoha místech Prahy, když část na Staroměstském náměstí a okolo Nové radnice byla popsána již v Č 72. Těžké boje však byly 8. května i na jiných místech Prahy. Němci si od rána toho dne probojovávali cestu na západ za každou cenu.
V kontextu událostí se dne 8. května dostáváme k Prašné bráně, kam došla zpráva, že německé tanky prorazily zátarasy i v Libni a derou se k Poříčí. Z domů okolo Prašné brány, spíše z jejich sklepů se okamžitě vyhrnuli civilisté včetně žen a dětí a i když probíhalo ostřelování okolí z německých letadel, začali tito civilisté stavět hned 2 barikády. Jedna z barikád byla postavena přímo u věže Prašné brány a druhá o dvacet metrů dále. K obraně těchto barikád se okamžitě k policistům, kteří byli ozbrojeni lépe, přidali i dobrovolníci ze sklepů, kteří měli všechny možné i nemožné zbraně.
"Vědělo se, že na Žižkově i v Nuslích osádky tanků vyhnaly z úkrytů ženy a děti a hnaly je před svými pancéři. Na poříčské barikádě byl přesto jeden z postupujících tanků zničen pancéřovou pěstí.
Na Žižkově Němci, usazení v Památníků národního osvobození na vrchu Vítkově a ve škole na Pražačce, ostřelovali ulice a s podporou železniční tratí pod Vítkovem vpadli do Havlíčkovy ulice u viaduktu na Karlově třídě. U Pražačky však povstalci v urputném boji udrželi své pozice. Na Smíchově a v Košířích poslední den povstání panoval ostražitý klid. Ve Vršovicích konečně kapitulovala osádky policejních kasáren.
Povstalci ukořistili na 4 000 pušek a 1 tank. V Nuslích propukaly jen ojedinělé přestřelky. V Michli se ráno osm německých tanků pokoušelo od Jezerky proniknout na Michelský kopec a dolů k táborské třídě. Do boje však zasáhl ukořistěný obrněný vlak a účinnou palbou zahnal tanky na zmatený ústup. Na Pankráci se celý den rozhořčeně bojovalo. Stovky rodin přišly o domov a mnoho bojovníků i civilistů zahynulo. Teprve večer (po 18. hodině) boje utichly (začala platit kapitulace podepsaná ČNR a německou branou mocí. Němci začali ustupovat na západ a částečně na jihozápad z Prahy, do prostorů demarkační čáry, k Američanům - má poznámka). Němci utíkali. Dejvice, Bubeneč a Letná byly poslední den bojů o Prahu v držení rozběsněných Němců, kteří bezhlavě stříleli po každém Čechovi. Hrozili vypálením domů a vyvražděním lidí. Němečtí nájemníci z oken svých bytů zákeřnou palbou ohrožovali civilisty. Dělostřeleckou palbou Němci těžce poškodili Veletržní palác, zapálili elektrárnu v Holešovicích. Na Letné proti nim zasáhly ozbrojené oddíly povstalců. Jedna ze zatčených Němek ručním granátem zabila československého důstojníka.
Na Spořilově přesila esesáků zdolala slabý odpor povstalců a pod pohrůžkou pobití žen a dětí donutila barikádníky k složení zbraní. Muži od 15 do 60 let byli pak odvlečeni do Masarykových domovů a hrozila jim likvidace.
Kapitulace německých vojsk (do rukou ČNR - má poznámka) na sklonku dne (8. května) přinesla Praze úlevu. Po silnici z Prahy na Plzeň táhly v obnovené svornosti ustupující proudy Wehrmachtu, jednotek SS i ruské 1. divize generála Buňačenka (Historickým podkladem pro informace jsou zde výňatky z: pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 335, 336, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: www.noos.cz., na více místech i s mým komentářem a textem.)."
Vlasovci.
Ta samá ruská 1. divize generála Buňačenka ještě před několika dny nechala v Praze rozšiřovat letáky, na kterých, mimo jiné stálo psáno: "Nacionálně-socialistická klika přivedla do záhuby milióny lidstva, přinesla bezpráví a porobu národů tak, jako to vše přinesl bolševismus do naší rodné Rusi. Jedině zápas zbaví nás těchto vrahů lidstva."
Ale zápas Buňačenkových vojáků se konal v době, kdy ještě neskončila 2. světová válka proti, již tehdy mrtvému Hitlerovi a jeho armádám, a stále ještě trvala válka proti Japonsku. Oba dva fakty znamenaly, že demokratický svět neměl zcela ještě pochopení k zápasu, ke kterému vyzýval Buňačenko a Vlasov - k boji proti Stalinovi, bolševismu a rodící se nové totalitě v celosvětovém měřítku....
(zde viz foto
generála Vlasova z let 1944,45. Autor fota je zde Bundesarchiv a foto volně na webu.).
Pojďme a řekněme si jak probíhal boj a jednání ruské 1. divize generála Buňačenka v Praze od 5. května až do nočních hodin ze 7. na 8. května, když některé části divize ROA (část dělostřelectva) zůstávaly v Praze celého 8. května.
Do Prahy postupovali vlasovci (ruská 1. divize) ve třech proudech a musela překonat vzdálenost 50 km. Obyvatelé po cestě ku Praze houfně zdravili pochodující kolony. Dokonce na některých místech dostala ruská 1. divize i nákladní auta, se kterými dorazila do Prahy. Kolony postupovaly následovně, citovat budu z díla Vojska generála Vlasova v Čechách, napsal Stanislav A. Auský, který byl v květnu 1945 v průzkumné četě 2. pluku 1. divize ROA a účastnil se bojů v Praze. Byl i při ústupu 1. divize dne 8. května v noci směrem na západ.
Po válce absolvoval dva semestry historie na filosofické fakultě a byl povolán do Vojenské akademie v Hranicích a v roce 1947 byl vyřazen jako poručík pěchoty. V dalším roce 1948 obdržel tzv. velitelskou výstrahu, protože "nenašel dost kladný poměr k lidově-demokratickému zřízení." Ve formulce, která je v uvozovkách je vlastně akt, kterým končila kariéra mnoha tehdejších mladých důstojníků po únorovém komunistickém puči roku 1948. Stanislav A. Auský byl pak v říjnu 1951 vojenským soudem degradován a propuštěn z armády. V dubnu 1955 byl znovu zatčen a odsouzen k 12 rokům vězení za velezradu a špionáž. Amnestie v roce 1960 pro Auského znamenala, že byl podmínečně propuštěn z výkonu trestu. Když přišla znovu "osvobozovat" (okupovat) RA i se spřátelenými armádami do ČSSR, opustil Auský s rodinou Československo, získal azyl v USA a působil v Novém Mexiku. Od května 1990 žil trvale v Praze, publikoval v novinách a časopisech a pracoval na dokumentárních filmech o 2. světové válce ve střední a východní Evropě. Kniha Vojska generála Vlasova v Čechách vyšla ve třech stále rozšiřovaných vydáních v Nakladatelství Vyšehrad, když obálka, ze které jsem čerpal jeho krátký životopis, pochází z knihy třetího rozšířeného vydání, které vyšlo v roce 1996. Čtvrté vydání vydalo Nakladatelství Vyšehrad ku příležitosti 60. výročí ukončení druhé světové války v roce 2005. Cituji dále tedy z jeho knihy - jak pochodovaly kolony ruské 1. divize ve třech proudech do Prahy ze Suchomast již 5. května 1945...:
"Na levém křídle se přesunoval 3. a 4. pluk, částečně po hlavní silnici Beroun - Praha, 3. pluk s cílem letiště v Ruzyni. U Hořelic je napadly německé stíhačky. Mrtví byli pohřbeni přímo u silnice v polích. Po několika letech úřady jejich hroby odstranily.
2. pluk a divizní útvary zamířily ze Suchomast na severovýchod po ose Suchomasty - Korno - Budňany - Mořina - Kuchař - Řeporyje - Jinonice. V čele jela průzkumná cyklistická četa 2. pluku s nadporučíkem Solinem, která do Prahy dorazila jako první 5. května k večeru. Na výšině u Korna vedle zaparkovaného automobilu u silnice stála vysoká postava gen. Vlasova. V obličeji byl zachmuřený. Mlčky pozdravil cyklistickou četu. Říkalo se, že je nemocen.
Za přesunu nedošlo k žádným srážkám s německými jednotkami. Velitelství divize bylo 5. května v obci Butovice a ráno 6. května se přemístilo do Jinonic, kde zůstalo po celou dobu akce divize v Praze. Ještě téže noci 5. května provedla četa pěší noční průzkum smíchovským předměstím s civilním průvodcem, jehož jí přidělilo české vojenské velitelství ve Waltrovce. Pronikla až k Ženským domovům a ke křižovatce U Anděla a vrátila se zpět do Waltrovky. Při průzkumu silně pršelo, barikády byly opuštěné, střelbu ze Smíchova slyšet nebylo a na německé jednotky průzkum nenarazil.
Téhož dne byl vyslán ku Praze divizní průzkumný oddíl se čtyřmi tanky T 34 pod velením mjr. Kostěnka. Osa průzkumu v ruských pramenech uvedena není. Víme však o něm, že příštího dne. 6. května v 10,00 hodin, když v Jinonicích velitel divize seznamoval velitele svých útvarů se situací a vydával další rozkaz s úkoly pro ten den, přinesl náčelník štábu radiogram od Kostěnka: 'Jsem v prostoru Radotín - Zbraslav a jsem obklíčen 4 000 SS a šesti tanky typu Tiger.' Podle toho, že na modrých světlotiskových mapách Prahy (mapy předalo ruské 1. divizi čs. vojenské velení. které s nimi podepsalo první dohodu. Ještě bude o velení Prahy a podepsání první dohody řeč - má poznámka) byly už 5. května zakresleny přibližné cíle, a vědělo se také, že největší nebezpečí hrozí Praze z jihu, kde se soustředily útvary SS ve výcvikových prostorách u Sedlčan, dá se soudit, že do toho směru byl vyslán nejsilnější bojový průzkum. Kostěnko dosáhl Radotína údolím Berounky, kam odbočil v Budňanech, kde pásová vozidla přebrodila řeku. Prováděl tak kromě průzkumu také boční zajištění od jihu, bez něhož by postup na Prahu byl nemyslitelný (Historickým podkladem pro informace zde je Stanislav A. Auský, Vojska generála Vlasova v Čechách, str. 145, 146.)."
Za divizním průzkumným oddílem pak na Prahu postupoval v druhém sledu 1. pluk. který vyrážel v prostoru Všeradice přibližně ve 14 hodin. Ruský 1. pluk tak druhého dne, 6. května dopoledne, narazil v prostoru Zbraslavi na jednotky SS v síle asi dvou praporů, které podporovalo 6 tanků. Jednalo se o jednotky "plánované divize Wallenstein". Major Kostěnko pod jejich tlakem ustupoval po levém břehu Vltavy a ve 14 hodin dosáhl okrajů Smíchova (zde foto z příjezdu
vlasovců na Smíchov 6. května 1945. Foto volně přístupno na více webech.). Jeho ústupem se dařilo obsadit celý prostor mezi Radotínem a Chuchlí. Jednotky ruského 1. pluku však prostor neudržely a musely pod tlakem SS přejít v Bráníku na pravý břeh. Ruské velení však na místě ústupu ponechalo jako ochranu jednu pěší rotu s protitankovým dělem. Ponechaná rota se k pluku vrátila ještě ve večerních hodinách stejného 6. května, kdy se 1. pluk po dosažení Smíchova již rozmístil kolem Jiráskova a Palackého mostu.
Po celou noc z 5. na 6. května 1945 "přicházeli na velitelství divize příslušníci štábu povstání, s nimiž pak Buňačenko udržoval trvalé spojení až do 8. května. Štáb povstání (vojenský štáb pražského povstání - má poznámka) seznámil velitele divize podrobně se situací v Praze a vyznačil místa, kde jsou povstalci nejvíce ohroženi. Aby se ruští vojáci dali rozlišit od německých ozbrojených složek označili se navíc červenomodrou trikolórou. Většina dostala to označení při přesunu 6. května dopoledne. Na fotografiích je vidět jako bílá skvrna na čepicích a blůzách
/zde viz foto vlasovců
v Praze. Vlasovec úplně vlevo má trikoloru připnutou na klopě saka./
(Historickým podkladem pro informace zde je Stanislav A. Auský, Vojska generála Vlasova v Čechách, str. 146, 147.)."
