Mapa útoků v Pražské operaci
do 9. května 1945. Mapy jsou volně přístupné na několika webech, viz také zde: http://rkka.ru/imaps.htm
Historik Auský, který v době Pražského povstání v květnu 1945 sloužil u průzkumné čety, vytvořené z 2. pluku ruské 1. divize ROA, poté co se svou průzkumnou četou provedli prohlídku několika domů Na Hřebenkách psal později o tom, že úkol odzbrojit domy byl nad síly jejich jedné čety. Dále píše, cituji:
"V té době ustupovala od stadionu pod německým tlakem skupina českých dobrovolníků z Berouna...
V odpoledních hodinách (dne 6. května 1945) se průzkum vrátil zpět do Waltrovky. Části 2. pluku (ze kterého předtím byla vyčleněna četa průzkumu, ve které byl i Auský. 2. pluk byl nejprve v noci z 5. na 6. května jako záloha velitele ruské 1. divize gen. Buňačenka - má poznámka) se však zatím přesunuly na jih od Prahy.
Údolí Vltavy, vyčištěné přechodně od Němců, zůstalo po příchodu 1. pluku do Prahy otevřené. Protože se očekával další postup útvarů SS 1. pluku z jihu, rozhodl se velitel divize nasadit na tento směr celý 2. pluk, a to dva prapory na levém břehu Vltavy a jeden prapor do prostoru Slivenec.
Prapory 2. pluku ve vltavském údolí postoupily pak bojem za neustálých srážek s Bojovými skupinami SS až k soutoku Berounky a Vltavy v Lahovičkách. Tam byl konečně postup útvarů SS na Prahu po levém břehu Vltavy zastaven. Ruský 2. pluk u Lahoviček ztratil 48 mužů, kteří byli pohřbeni na místě. Tento vojenský hřbitov existoval ještě v roce 1946. Dnes jsou zpopelněné pozůstatky těchto vojáků uloženy pod pomníkem Osvobození na severním okraji mostu přes Berounku.
Když SS nemohli proniknout úzkým koridorem mezi Vltavou a příkrými stráněmi na západě, snažili se prorazit údolím od Radotína na severozápad, směrem ke Slivenci. Zde se ovšem znovu střetli s pěším praporem ruského 2. pluku a dostat se Praze do týla se jim nepodařilo. 2. pluk v tomto prostoru bojoval až do ranních hodin 8. května... (Historickým podkladem pro informace zde je Stanislav A. Auský, Vojska generála Vlasova v Čechách, str. 153, 156.)."
Zde viz ještě snímky od Martin Fryč z Pražského povstání (cyklus - Venkovní výstava Stavte barikády), volně na webu:
http://martinfryc.eu/vystavy/venkovni-v ... -povstani/
O dalších událostech, které se v Praze staly dne 6. května, a na které měla přímý vliv ruská 1. divize ROA, její čtyři pluky, stejně jako co se dělo v jejich okolí, dál říká historik Auský, ze svých pátrání z českých, amerických, ruské ROA, a německých historických pramenů a výpovědí svědků. Mapuje situaci podle zápisů všech čtyř pluků a tak se některé události dalšího pluku, jako v zápisech i opakují, vždy však jen krátce:
"Německé dělostřelecké baterie na Petříně ostřelovaly cíle v Praze, aniž jim v tom mohl někdo zabránit. Jedním z cílů byla nemocnice Sanops, kde byli ošetřováni ranění povstalci. Když dělostřelecký pluk ruské 1. divize zaujal palebné postavení nad Zlíchovem, zkoordinoval činnost s českými důstojníky ze štábu povstání. Řízení palby a ověřování cílů se zúčastnil přímo velitel divize z pozorovatelny Na Vidouli.
Ruský 4. pluk postupoval na Prahu po hlavní silnici Beroun-Praha za 3. plukem. Ještě než se celá kolona zformovala, opustila (4.) pluk skupina Skotů. Na jedné kořistní samochodce, znovu s červenými barety na hlavách, vydali se na opačnou stranu, na Plzeň, k americké 3. A. Je možné, že odjeli s nějakým posláním, protože část se jich k pluku vrátila, když už bojoval v Praze.
Přímý doklad o jejich činnosti se nedochoval.
Když (4.) pluk dosáhl obce Chrášťany a Zličín, bylo slyšet střelbu z prostorů ruzyňských kasáren a letišť. Tam tou dobou 3. pluk zahájil obléhání obou objektů a ostřeloval jejich německou posádku. Na letišti startovaly německé stíhačky Me 262 a útočily palubními zbraněmi na pochodující kolony vojsk ROA. 6. května dopoledne procházel ruský 4. pluk Plzeňskou třídou přes Motol a Košíře na Smíchov. Obyvatelstvo opět s nadšením vítalo pochodující vojáky, dávalo jim květiny a pohoštění. Přicházeli osvoboditelé. Na domech v Košířích visely z činžovních domů dva velké prapory se Svatoondřejským křížem a portrét gen Vlasova, přes dvě poschodí, nakreslený uhlem. Po dosažení Smíchova se oba prapory obrátily na sever a rozvinuly se proti dominujícím kopcům: Strahovu, Petřínu a Hradčanům, kde bojovali povstalci s německou posádkou. Velitelství pluku se usadilo v rohovém domě na náměstí Kinských proti bývalým Štefánikovým kasárnám. V této části města stále vládl poměrný klid, čemuž nasvědčovaly polní kuchyně před kasárnami.
Roty I. praporu zahájily postup z ulice Újezd petříňskými stráněmi k rozhledně a k Strahovskému klášteru. U historických opevnění, severovýchodně od stadionu, narazily na první německý odpor. Sotva však německá posádka zjistila, že bojuje proti pravidelné armádě, zastavila palbu a od stadiónu se k I. rotě dostavil parlamentář, německý plukovník s bílým praporem, a nabídl složení zbraní. Velitel roty jej odvedl k plk. Sacharovovi na Smíchov.
Tam však mezitím došlo k události, která odsunula do pozadí kapitulaci německé posádky Strahova. Na velitelství pluku se vrátili čtyři Skotové z původní skupiny, která odjela do Plzně, a přivezli zprávu od některého z amerických velitelství v Plzni o výslovném zákazu dalšího postupu Pattonovy 3. A. To znamenalo, že další boj divize ROA v Praze měl jediný výsledek: padla by celá do rukou Rudé armádě, jež měla zřejmě osvobození Prahy vyhrazeno pro sebe. Plk. Sacharov okamžitě odjel se zprávou na velitelství divize. Když se později v noci vrátil, zastavil další bojové akce, ale velitel I. praporu zůstal v prostoru Petřína a Strahova ještě po celý den 7. května.
II. prapor byl 6. května dopoledne nasazen proti odpůrcům v prostoru Pražského hradu a Černínského paláce. Podrobnosti o jejich činnosti nejsou známy až na to, že pod jeho tlakem ustoupila německá posádka do Dejvic (Historickým podkladem pro informace zde je Stanislav A. Auský, Vojska generála Vlasova v Čechách, str. 156, 157.)."
Dne 6. května 1945 byla, po rušném a bojovém dopoledni, odpoledni, až do večera 23,00, dle zápisů a hlášení na velitelství ruské 1. divize, po plucích a divizních jednotkách, rozložena v Praze v následujících prostorech:
"1. pluk: Smíchov, mosty Palackého a Jiráskův.
2. pluk: v prostoru jižně od Prahy.
3. pluk: obléhal letiště a kasárna v Ruzyni.
4. pluk: nasazen proti německým odporům v prostoru Petřín, Strahov a Hradčany.
Průzkumný oddíl: Smíchov.
Velitelství ruské 1. divize: Jinonice."
Generál Vlasov byl se svým štábem ke stejné hodině na zatím neznámém místě, několik kilometrů od Jinonic...
"Bojové akce ruské 1. divize ROA se ve středu města na příští den (tedy na 7. května 1945). projednávaly na vojenském velitelství Bartoš v Bartolomějské ulici v 18,00 hodin. Za českou stranu se jich zúčastnil plk. gen. št. Heřman a za ruskou 1. divizi velitel 1. pluku pplk. Archipov, jeho pobočník npor. Sokolov a český styčný důstojník. Útok se měl provést třemi pluky na samostatných směrech:
- Košíře - Smíchov - Vinohrady - Nusle s případným odbočením z Karlova náměstí do Nového Města.
- Břevnov - Malá Strana - Staré Město - Žižkov - Karlín.
- Dejvice - Bubeneč - Holešovice s případným odbočením do Starého Města.
To bylo štábní rozhodnutí, ale skutečnou situaci diktoval německý postup na město a pod tlakem došlo ke změně. 2. pluk ROA obsadil přístupy k Praze údolím Vltavy od jihu, 4. pluk ROA útočil na Petřín a Strahov a 3. pluk ROA ve směru Hradčany-Dejvice. Na střed města zbyl tedy pouze 1. pluk pplk. Archipova.
Jednání mezi plk. Heřmanem a pplk. Archipovem bylo předmětem nejdůležitějšího vojenského rozhodnutí velitelství Bartoš a neúčastnili se ho ani gen Kutlvašr ani gen. Buňačenko. Důvod pro jejich nepřítomnost se může hledat jen v dohadech. Jinak je tomu se třemi směry útoků tří pluků.
Byly neproveditelné. O osudu Prahy se stejně rozhodovalo na předměstích, a ne ve středu města.
První pochybnosti o tom, že divize ROA bude pokračovat v bojových akcích v Praze, vznikly ještě téhož dne 6. května 1945 v noci. Vyvolala je jednak zpráva, kterou přinesli Skotové z Plzně, a dále americký ozbrojený konvoj, který se objevil v Praze a měl zvláštní poslání.
Odpoledne 6. května obdrželo totiž velitelství americké 16. obrněné divize v Plzni od svého nadřízeného velitelství zvláštní rozkaz. Silně ozbrojená motorizovaná eskorta měla dopravit do Lázní Velichovky německého štábního důstojníka plk. Meyer-Detringa, který přiletěl do Plzně letadlem. Jeho úkolem bylo zprostředkovat jednání německé posádky v Praze o zastavení bojů a přípravu kapitulace. Konvoj opustil Plzeň k večeru. Část konvoje měla zřejmě zvláštní poslání a objevila se na vojenském velitelství v Bartolomějské ulici, kde měl velitel konvoje získat zprávy na místě o stavu Pražského povstání.
O příjezdu konvoje se dozvěděl gen. Buňačenko od četnické hlídky, jež přijela na velitelství ruské 1. divize v Jinonicích někdy po 21,00 hodině a vyřídila mu požadavek štábu povstání poslat zplnomocněnce k jednání na vojenském velitelství v Bartolomějské ulici. Víme, že Buňačenko pověřil tímto úkolem velitele pluku, s největší pravděpodobností velitele 1. pluku pplk. Archipova. Když ten se s tlumočníkem dostavil do Bartolomějské ulice, viděl před budovou řadu vojenských automobilů. Mezitím důstojníci z českého velení informovali velitele konvoje, amerického kapitána, že se jim zatím daří zvládat situaci, a to s pomocí ruské 1. divize ROA, která se od rána účastní bojů na české straně. V té chvíli si neuvědomili nebo prostě nevěděli, že se tímto tvrzením připravili o poslední naději, že americká vojska zasáhnou do bojů o Prahu. Podle konečné dohody mezi generálem Eisenhowerem a generálem Antonovem ze sovětského vrchního velení neměla americká vojska překročit čáru Plzeň - Č. Budějivice. Přesto však americký zásah za tuto čáru nebyl vyloučen za předpokladu, že by si jej vyžádala nutnost, i když obsazení Prahy by bylo časově omezeno.... (Historickým podkladem pro informace zde je Stanislav A. Auský, Vojska generála Vlasova v Čechách, str. 157, 158.)."
