Mapa útoků v Pražské operaci
do 9. května 1945. Mapy jsou volně přístupné na několika webech, viz také zde: http://rkka.ru/imaps.htm
Bojová činnost ve prospěch Pražského povstání, odchodem pluků ruské 1. divize generála Buňačenka z centra Prahy od noci z 7. na 8. května 1945, však nekončila na západních a jižních okrajích města. Totiž ve stejné době "Bojové skupiny SS" stále úporně postupovaly na povstalecké město od jihu, když tím chtěly otevřít cestu ustupujícím německým jednotkám ze severu a z východu. Do Prahy se snažily vniknout hlavně po levém břehu Vltavy. Když nemohly do Prahy proniknout přímo nastupovaly do útoku všemi možnými průrvami ve skalách a i různými lesními i polními cestičkami z údolí Vltavy na západ.
"V prostoru Slivence se s nimi střetly jednotky ruského 2. pluku, v Prokopském údolí a v prostoru Barrandova v nepřehledném terénu, který dával výhodu obraně, padlo na české straně 45 povstalců. Dá se dnes těžko říci, jaký měly tyto německé útvary bojový úkol. Osobně se domnívám (píše historik Auský), že chtěly dosáhnout silnice Praha-Beroun a co nejdříve se stáhnout za části americké armády. Šlo většinou, aspoň v tomto úseku, o mladé chlapce, kteří spíše prosili o milost než bojovali. V bojích muže proti muži na jihovýchodních okrajích Slivence jim v postupu na západ zabránily části ruského 2. pluku a smíšená brigáda z Brodu u Příbrami.
O existenci tohoto útvaru ROA nebylo do roku 1991 nic známo. Byl jedním z mnoha, se kterým si osud a německé velení zahrávaly podle potřeb ústupových bojů na konci války. Jeho název 'smíšená brigáda' není oficiální a byl zvolen autorem podle jeho složení a na odlišení od ostatních útvarů ruské 1. divize ROA. Účastnil se Pražského povstání, jeho stav v Praze převyšoval tisíc vojáků s tanky a dělostřelectvem a vysvětluje, proč byla ruská 1. divize ROA, s dalšími několika menšími útvary, schopna působit v útočném a obranném boji na tak velkém úseku. V lednu 1945 byl odvelen (smíšený útvar ROA z 2. divize) na posílení italské fronty a když dosáhl italsko-rakouské hranice, došel opožděný rozkaz, jenž vyplýval z rozkazu OKW, soustředit dobrovolecké útvary pod vrchním velením gen. Vlasova jako samostatnou armádu. Přesunoval se tedy znovu na sever a ve vojenském táboru Bor u Příbrami mu došly zásoby a pohonné hmoty a také zatím nebyl vydán rozkaz, jak se má dále použít. Uprostřed rozpadu vojenské administrativy na konci války se na něj asi zapomnělo. Po měsíci pobytu v táboře byl rozkaz doručen, ale československým důstojníkem, por. v zál. Vladimírem Cirmonem 5. května. Jeho zásahem byly dodány 'smíšené brigádě' PHM a týž důstojník dovedl brigádu následující den do prostoru Slivenec jižně od Prahy. Je zřejmé, že někdo vyšší než záložní poručík uvedl do pohybu tuto akci.Co zatím bylo napsáno o tomto útvaru, představuje jednu ze záhad událostí 5. května 1945 o vztazích pražského vojenského velení (Bartoš) k možným a nutným spojencům, o nichž někdo povolaný musel uvažovat nejpozději od konce dubna. To znamená bez vědomí ČNR a všech, kteří v Praze během Pražského povstání převzali moc. Slivenec je ve vojenské koncepci tak dominující místo, že vojáci ho nemohli přehlédnout. To potvrzuje také německý útok z údolí Vltavy v úseku Barrandov-Slivenec- Lochkov, na němž se odehrál nejdůležitější boj během Pražského povstání. Boje na tomto místě byly tak tvrdé, že české obyvatelstvo vyklidilo své vesnice a dvě noci přečkalo v obcích západně od Slivence. Protože nebylo svědků, nebo jich bylo málo, upadla tato epizoda Pražského povstání tak lehce do zapomenutí.
Části ruského 2. pluku bojovaly v tomto úseku ještě 8. května ráno, ale to už ne v zájmu Pražského povstání. Zajišťovaly bezpečnost ústupu ruské 1. divize ROA z Prahy z východního a jižního směru.
Po odchodu 1. divize ROA z Prahy zůstalo ve městě ještě několik menších skupin vojáků ROA a ty pokračovaly v bojích až do 9. května. Mezi bývalými příslušníky ruské 1. divize žijícími v emigraci se někdy tvrdí, že v Praze setrvali tzv. 'infiltrátoři' a celý ruský dělostřelecký pluk. Údaj však není potvrzen. Velitel pluku pplk. Žukovskij byl zajat Rudou armádou 12. května ve Lnářích.
Na žádost vojenského velení, aby ROA Prahu v kritické době neopouštěla ponechal velitel 1. ruské divize gen. Buňačenko na Smíchově 1 000 vojáků pod velením mjr. Hubanova. Jejich další činnost ani osud nejsou známy. Zachovala se pouze fotografie přesunující se dělostřelecké baterie přes liduprázdné náměstí Kinských směrem na Malou Stranu, a to v době, kdy polní kuchyně a týl ruského 4. pluku opustily parčík před kasárny.
Kromě toho zbyly v pražských nemocnicích ranění (Historickým podkladem pro informace zde je Stanislav A. Auský, Vojska generála Vlasova v Čechách, str. 174, 175, 176, 177 a 178.)."
Jak všichni víme, o těchto několika dnech, a nejen hned po Pražském povstání, nechtělo v souvislostech s ruskou 1. divizí ROA, hovořit ani mnoho účastníků, ale co bylo tragické, především mnoho politiků z různých politických stran. Mnoho a mnoho lidí si přálo v ČSR, později ČSSR, aby se nikde neobjevovala souvislost mezi povstalci a Vlasovci. Volněji hovořit o ROA bylo možné až po roce 1989. Je však nutno říci, že bylo náhle, po roce 1990, dostatek i vzdělaných lidí, kteří nezapomněli a o ROA dokonce začali i psát. Vyskytli se však i mnozí, kteří nejenže psali hanlivě, ale chtěli opět překrucovat dějiny a bagatelizovali vojenskou pomoc ROA ve prospěch Pražského povstání. Mnoho takto, i všelijak, řečeného přispělo i k tomu, že vojáci ruské 1. divize ROA se stali legendou.
Historik Auský k otázce - "Kdo osvobodil Prahu?"
Prvou větou, kterou historik zabývající se mapováním ROA, zároveň účastník bojů v průzkumné četě 2. pluku ROA, píše k otázce - Kdo osvobodil Prahu? - je věta - "Aby byla vůbec možná odpověď, je třeba skutečně zrekapitulovat řadu skutečností, podrobně rozebraných v předchozích kapitolách." - a myslí tím všechny kapitoly své knihy - Vojska generála Vlasova v Čechách.
Sám pak pokračuje svou vlastní rekapitulací, cituji:
"Povstání nebylo připraveno, a když 5. května spontánně vypuklo, postrádalo jak politickou, tak vojenskou organizaci, jež by mohla do průběhu účinně zasáhnout a byla také schopna zabránit negativním jevům, hlavně krutému chování vůči německým zajatcům a civilnímu obyvatelstvu.
Ozbrojené akce už první den nabyly takového rozsahu, že německé vojsko ztratilo kontrolu nad městem.
Ještě 8. května nikdo v Praze nemohl s určitostí říci, která spojenecká armáda obsadí město.
1. divize ROA nezasáhla do bojů v Praze neočekávaně. Její účast byla výsledkem jednání vojenského velitelství, které vědělo, že zásah pravidelné armády je naprosto nutný, jinak bude Pražské povstání krvavě potlačeno. Do 7. května měly jednotky 1. divize ROA pod kontrolou západní část města, stále ještě se silnými ostrovy německé obrany v prostoru Strahova, Hradčan a Dejvic. Na východním břehu kontrolovaly střední část města od čáry Jiráskův most-Vinohrady-Strašnice na jih.
Hlavní zásluha divize spočívala v tom, že v kritické době rozdělila město na dvě části - severní a jižní - a tím po dobu své činnosti ve městě zabránila spojení německých mimopražských ozbrojených složek.
Bez její účasti na Pražském povstání by západní část města byla obsazena 6. května a povstání by pravděpodobně bylo potlačeno následující den.
Kdyby nebyla divize opustila město v noci ze 7. května na 8. května pro neshody s ČNR, 4. a hlavně 3. pluk by byly získaly během 8. května kontrolu nad většinou severní částí města a oba pluky by byly jistě donutily útvary SS postupující od severu a východu obejít Prahu z východu a ustoupit na jih. Přitom je třeba přiznat, že postup 1. divize ROA na Prahu od západu měl do jisté míry i negativní vliv na situaci v Praze. Většinu německých útvarů, hlavně armády, donutila totiž k boji přímo v městě, protože ústupovou cestu na západ divize přehradila. K německé kapitulaci 8. května došlo až když tlak 1. divize ROA v Praze pominul, neboť když Prahu opustila, ústupová cesta na západ se otevřela. Také hrozba příchodu Rudé armády byla už bezprostřední.
Od chvíle, kdy útvary ROA opustily východní břeh Vltavy, nesli povstalci až do konce Pražského povstání tíhu boje sami a zaznamenali značné územní ztráty.
Hlavním faktorem úspěchu Pražského povstání byl moment překvapení, jak ze strany povstalců, tak ze strany ruské 1. divize ROA, jež do bojů zasáhla v kritické době (Historickým podkladem pro informace zde je Stanislav A. Auský, Vojska generála Vlasova v Čechách, str. 178, 179.)."
Tolik tedy historik Auský, aby ještě pokračoval dodatkem, který zní, cituji:
Dodatek k předchozímu.
" a) Ruská 1. divize ROA nikdy neobsadila celou Prahu (vyhýbám se pojmu ´osvobodila´, protože, osvobození je stav vyplývající z úspěšného zakončení akcí vojenského rázu), protože k tomu neměla dostatek času. Střízlivě hodnoceno, neměla k tak rozsáhlé akci ani dostatek prostředků. Neznám také případ, že kontroly nad milionovým a vojensky obsazeným městem bylo dosaženo ve dvou dnech jednou divizí a revolučními útvary.
b) Kdyby to podmínky dovolily, Pražské povstání by nakonec bylo s to, s pomocí ruské 1. divize ROA, získat kontrolu nad obsazenou částí města, bez ohledu na to, byla-li německá posádka ochotna kapitulovat či ne, ovšem pouze za předpokladu, že by nebyly zasáhly ustupující jednotky ´Skupiny armád Střed /Mitte/. Kdyby ty však skutečně včas ustupovaly, nemohlo k Pražskému povstání dojít, nebo by bylo na samém začátku bezohledně potlačeno. Ruská 1. divize ROA by byla musela od prvních dnů května respektovat všeobecný směr ústupu do Krušných hor. Jiný směr by za předpokladu skutečného všeobecného ústupu ´Skupiny armád Střed /Mitte/ nebyl možný...
c) Mimo jakoukoliv pochybnost je třeba konstatovat, že hlavní tíhu bojů nesly revoluční útvary Pražského povstání, ale to se sotva mohlo udržet bez zásahu ruské 1. divize ROA.
d) Shrneme-li všechny uvedené skutečnosti, je na závěr třeba říci, že Praha vlastně nebyla nikým osvobozena. 8. května, po stažení ruské 1. divize ROA a po současném vstupu mimopražských německých útvarů ze všech stran do města, byla značná část Prahy znovu obsazena německými ozbrojenými složkami. Když ty pak večer téhož dne (8. 5.) zastavily boj a postupně odtáhly, nebyl tu, až na malé výjimky, už nikdo, od koho by město muselo být osvobozeno.
Jakékoliv jiné úvahy se vymykají realitě květnových dnů 1945.
Druhá světová válka skončila obklíčením ´Skupiny armád Střed´/Mitte/ polního maršála Schörnera v prostoru Lysá n/Labem, Jičín, Hořice, Pardubice, Chrudim, Chotěboř a Kolín 11. května 1945, kdy tato armáda měla stále ještě stav 860 000.
Pražská operace Rudé armády byla pouze součástí tohoto mohutného obkličovacího manévru /Mapu Pražské operace viz v úvodu tohoto článku i s obklíčením Skupiny armád Střed - Mitte./ (Historickým podkladem pro informace zde je Stanislav A. Auský, Vojska generála Vlasova v Čechách, str. 179, 180.)."
Tolik tedy historik Stanislav A. Auský.
Ale my se ještě podívejme co říká východní historiografie....
