Lehký kulomet Carr
Na počátku 20. století, vznikl velice zajímavý kulomet který zkonstruoval Howard Carr ze San Franciska. Dne 14. dubna 1901, přišla na úřad námořnictva žádost o zkoušku nového kulometu. Žádost pocházel od společnosti Driggs-Seabury Gun and Ammunition Co., z New Yorku se sídlem na ulici Cedar Street 43. Vzhledem k tomu, že námořnictvo zbraň nepoptávalo a jednalo se o soukromou iniciativu podniku, bylo dohodnuto, že vláda sice poskytne munici na zkoušky, ale zaplatí ji výrobce zbraně. Zbraň byla komorována na náboj Krag–Jørgensen ráže .30 (7,62 mm). Tehdy se jednalo o první náboje plněné bezdýmým střelným prachem, zavedené americkou armádou. Pušky Krag–Jørgensen se v USA vyráběly v letech 1894 až 1904 ve zbrojovce Springfield v Massachusetts. Vyrobeno zde bylo zhruba půl milionu těchto zbraní a jednalo se o standardní zbraň americké námořní pěchoty té doby. Testovaná zbraň byla namontována na opěrce vybavené sedátkem pro obsluhu. Hlavní bylo možno vertikálně pohybovat pomocí šroubového závitu. Munice byla byla uložena v bubnovém zásobníku. ten byl rozdělen na 62 částí, v každé byly uloženy nad sebou čtyři náboje. Celkem tedy zásobník pojal 248 kusů munice. Výrobce ke zbrani přinesl i druhý zásobník na 310 ran, rozdělený na 5 částí. Pokud jde o samotný bubnový zásobník, tak s tímto konceptem přišel již Hiram Maxim, ale teprve Howard Carr se je poprvé pokoušel prakticky využít. Vlastní konstrukci zásobníku vyrobil v roce 1898 a nechal patentovat v roce 1901. Během vojskových zkoušek bylo prokázáno, že jednomu vojáku zabere doplnění munice do zásobníku 4 minuty a 45 sekund. Obsluhy testovaného kulometu se ujal samotný konstruktér a pro úvodní ukázku činnosti zbraně, vypálil 20 jednotlivých dávek a 20 ran dávkou. V této části zkoušek zbraň fungovala zcela bezchybně. Pro ukázku, jak rychle je možno zbraň sestavit v polních podmínkách, byl tento úkon zvládnut za 40 sekund. Dále bylo jednotlivě vystřeleno 17 kusů munice a 50 kusů dávkou. Během těchto zkoušek došlo k malé závadě pro ověření kvality munice, muselo být z pistole Colt vypáleno 100 kusů munice. Zkouška prokázala, že závada byla v samotném kulometu. Střelec ale závadu velice rychle opravil a dokázal zbraň rozebrat bez použití nástrojů. Vojáci požadovali zkušební vypálení 1 000 ran, což ale představovalo problém, jelikož hlaveň postrádala vodní chladící válec, který by umožnil takto vytrvalou střelbu. Výrobce požádal o odklad, než tyto problémy vyřeší. Druhá fáze testů byla zahájena 25. července 1901. Střelecké zkoušky nyní probíhaly uspokojivě. Za 35 sekund bylo vystřeleno 192 ran a za 40 sekund 240 nábojů. Kadence tedy byla vypočtena na 360 ran/min. Při zkouškách vytrvalé střelby, ale docházelo k přerušením tak často, že zkoušku nebylo možno uspokojivě dokončit. Problémem se ukázala být slabá pružina v zásobníku, která nedokázala efektivně vytlačit všechny náboje z bubnu. Projevily se i různé další problémy s odpalem munice. Pokud zbraň nebyla připevněna k držáku, těžký zásobník způsoboval, že bylo komplikované zacílit terč a zbraň byla považována za neohrabanou. Přehřívání při vytrvalé střelbě rovněž způsobilo, že ovládací mechanismus se zpomaloval a zasekával. Vedoucí důstojník - poručík Francis Broughton zhodnotil, že zbraň neprokázala požadované nároky na spolehlivost a zkoušku ukončil. Historie si tak musela na kulomet s plnohodnotným bubnovým zásobníkem několik let počkat, než byl představen lehký kulomet Lewis.
Zdroj:
https://www.ibiblio.org/hyperwar/USN/ref/MG/I/MG-3.html
https://www.google.com/patents/US681439
