Torpédoborce třídy Zumwalt
Program vývoje nové generace torpédoborců začal ve Spojených státech v 90. letech a prošel několika změnami. Zpočátku byl nazýván Surface Combatant 21 (SC 21), později byl přejmenován na DD(X), a v roce 2006 byl schválen jako DDG 1000. Nová plavidla měla ve službě nahradily fregaty třídy Oliver Hazard Perry a torpédoborce třídy Spruance. Původně plánovaná série 32 torpédoborců této třídy byla z důvodu nedostatku financí omezena na pouhé tři jednotky, přičemž byla přiobjednána stavba několika starších, ale výrazně levnějších torpédoborců třídy Arleigh Burke. V únoru 2008 byl loděnici Bath Iron Works zadán kontrakt na stavbu první jednotky USS Zumwalt (DDG 1000) a u loděnice Northrop Grumman Shipbuilding byla objednána rovněž stavba druhé jednotky USS Michael Monsoor (DDG 1001). Konstrukční práce na první jednotce začaly v únoru 2009, na druhé v březnu 2010. Ceremoniál založení kýlu Zumwaltu proběhl 17. listopadu 2011. Vstup do služby se u těchto dvou lodí očekával v letech 2013–2014, stavba však nabrala zpoždění. V březnu 2015 bylo oznámeno, že kvůli problémům s instalací komplexní technologie budou první dvě jednotky do služby uvedeny v listopadu 2015 a na podzim 2016, avšak program nabral další zpoždění. Prototypová jednotka Zumwalt zahájila zkoušky až v prosinci 2015 a do služby vstoupila v květnu 2017. Koncem roku 2017 vyplul na první sérii zkoušek i druhý torpédoborec USS Michael Monsoor. Během první série zkoušek bude posádka a zástupci loděnic Bath Iron Works kontrolovat chod lodi a výkon základních systémů. Zde byly zjištěny potíže s napájecím systémem, konkrétně poruchou harmonického filtru, který chrání elektrická zařízení před přepětím. Porucha harmonického filtru neumožňuje, aby elektrické systémy lodě fungovaly při plném výkonu a není tudíž možné je otestovat. Námořní testy tedy byly přerušeny a torpédoborec se vrátil do loděnic Bath Iron Works. Představitelé loděnic prohlásili, že vzniklá porucha a přerušení zkoušek nebude mít vliv na plánovaný termín uvedení plavidla do provozu u amerického vojenského námořnictva. Stavba třetí jednotky USS Lyndon B. Johnson (DDG 1002) byla zahájena 4. dubna 2012 v loděnicích General Dynamics-Bath Iron Works a vstup do služby se předpokládá do konce roku 2018.
Torpédoborce třídy Zumwalt jsou považovány za experimentální lodě, které jako první přijmout pokročilé zbraně, zejména elektromagnetická děla a bojové lasery. Díky vysoké úrovni automatizace má posádka každé lodi čítat pouze 148 osob. Jedná se o víceúčelové raketové stealth torpédoborce projektované s důrazem na schopnost provádění protizemních úderů a pobřežních operací (littorial warfare). Námořnictvo prochází řadou modernizací právě s cílem zlepšit své schopnosti pobřežního boje, přičemž kromě těchto torpédoborců plánovalo získat též nové křižníky (program CG(X) byl zrušen roku 2010) a fregaty (program Littoral Combat Ship). Torpédoborce třídy Zumwalt jsou první americké válečné lodě vybavené tzv. integrovaným pohonným systémem.
Celý trup je tvarován pro dosažení co nejmenšího radarového odrazu a byly využity technologie stealth. Netradiční je design nazvaný "tumblehome" (obrácený trup), který se vyznačuje rysem, kdy má horní paluba menší délku a šířku než trup lodi na čáře ponoru. Tento tvar se do vody a vln zařezává. Problém se však komplikuje při určité výšce vln, rozbouřeném moři, silném větru, rychlosti lodi, manévrech při určitých rychlostech (rychlá zatáčka) apod. Výhodou trupu tumblehome je větší úložný prostor uvnitř lodě, větší volnost pohybu lodi na moři a celkově lepší nautické vlastnosti. Kritici upozorňují na nízkou stabilitu lodi při určitých situacích (rozbouřené moře) a při poškození lodě, například při proražení trupu v boji. Konstruktéři slibují, že s nejmodernějšími systémy řízení stability lodě jsou schopni vypořádat se se všemi podmínkami na rozbouřeném oceánu a přitom využít výhody konstrukce tumblehome.
Na palubě bude umístěno 20 vertikálních vypouštěcích sil nového typu MK 57, označených jako Peripheral Vertical Launch System (PVLS). Sila budou rozmístěna po obvodu lodi tak, aby nemohla být vyřazena jediným zásahem. Celkem pojmou až 80 střel. Může se jednat o střely s plochou dráhou letu Tomahawk, raketová torpéda ASROC, protiletadlové střely Standard SM-3 a RIM-162 ESSM. Pro tuto třídu je vyvíjen zcela nový zbraňový systém označený jako Advanced Gun System, jehož základem budou dva automatické 155mm kanóny s rychlostí střelby 12 ran za minutu a dostřelem 100 námořních mil. Kanón má být užitečný zejména při ostřelování pozemních cílů. Hlavňovou výzbroj budou doplňovat dva kanóny Bushmaster II Mk 46 ráže 30 mm pro blízkou obranu, původně lodě měly nést dva 57 mm kanóny Mk 110. Na zádi lodí bude umístěna plošina pro operace až dvou vrtulníků, pro které budou vybaveny hangárem. Pohon zajišťují dvě plynové turbíny Rolls-Royce MT30. Nejvyšší rychlost by měla být 30 uzlů. Jak již bylo zmíněno plavidlo vyniká především nebývalou úrovní automatizace, která dovoluje snížit posádku pouze na 130 námořníků, což je dvakrát méně než například u torpédoborců třídy Arleigh Burke. Automatizována je také nakládka a uložení proviantu, munice a dalších zásob z přístavu na loď. Dalším klíčovým rysem jsou velmi výkonné systémy výroby elektrické energie.
Zdroj:
https://en.wikipedia.org/wiki/Zumwalt-class_destroyer
https://cs.wikipedia.org/wiki/T%C5%99%C3%ADda_Zumwalt
https://technet.idnes.cz/stealth-raketo ... enstvi_erp
http://zoommagazin.iprima.cz/zajimavost ... -us-armada
http://www.militarybox.cz/news/torpedob ... -zkouskam/
Jedná se o modernizované verze Arleigh Burke, u kterých byla prodloužena výroba. Původně měla skončit letos v roce 2020, nyní se s ní počítá do roku 2031.
